Obsah

ZDROJ: 2019-09-21-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Slávkem-18.-díl-120-min.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

[00:00:15] Znělka: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět.

[00:03:36] Petr Václav: Krásné odpoledne přeji všem, kdo jste si zapnuli naslouchání a poslouchání našeho dnešního pořadu Řeklo se, stalo se. No a jak už bylo naznačeno v té znělce, dnes to bude opravdu, ale opravdu myslím si hodně zajímavé. Trošku změníme téma oproti tomu, co třeba probíráme s Jeníkem, co jsme probírali v minulém pořadu. No, nicméně bude to stále vázat k tomu principu Řeklo se, stalo se. Takže jenom takovou záležitost podotknu. Mám sice telefon připravený, ale bude dobré a moudré, když nebudete volat, protože mám mám tu hosta, který má to téma docela široké a nerad bych, abychom ho nedokončili. To znamená, spíš poslouchejte a spíš pište. Já vám budu odpovídat. Takže na to psaní SMSek máte tedy telefon 774 139 044. Na psaní do Skypu máte ten nick skypový: petsyn2. Pet jako pet lahev, syn jako kluk od tatínka a dvojka, protože protože no protože. Takže dohromady s číslicí všechno do kupy: petsyn2. A tak dál bychom mohli také vyzdvihnout ještě způsob komunikace skrze e-mail a ten má svoji adresu: [email protected]. Takže komunikace nastavena. Co ještě je dobré, abychom zvládli, to je, vážení a milí posluchači, to, abychom popřáli, neboť dnes slaví svůj svátek Matoušové. Matouš je takové jméno, které, dovolím si říct, také není úplně běžně užívané, byť v Písmu je o něm zmínka. Matouš tedy je je jeden z apoštolů. No a teď jsem se dotkl něčeho, co de facto vůbec neuznávám, ale jenom tak říkám, že ho najdeme leckde. Je těch Matoušů v republice 2583 a je to 121. příčka v tom pomyslném pořadí. Matoušové, já vám teď tady přeju ze Studia Midgard, ať jste zdraví, pohodoví, skvělí, obdarovaní a milující. No a pochopitelně, ať máte hojnost. Takže zdravíčko, štěstíčko a tak dál. Nechte nenechte svoje gratulanty čekat za dveřmi. Určitě už nějací dorazili a nebo ještě dorazí. Nakupte, upečte, uvařte, očekávejte, otevřte lahev, při nejhorším ji vypijte sami. Takže pokud máte ještě, přátelé, ve svém okolí Matouše nějakého, třeba jestli nějaký Šimon poslouchá a má nějakého Matouše ve svém okolí, nezapomeňte mu popřát, protože Matoušové dnes slaví svoje jmeniny, svůj svátek. A jak jinak, než už bývá zvykem, že tak vždycky popřejeme. Tak to je to, co to, co vždy děláme, ať už jsme v jakémkoli pořadu, tak jsme popřáli. Přátelé, mám tady tu velkou možnost přivítat na telefonu svého hosta a pustit se společně s ním do velmi, ale velmi zajímavého rozhovoru. Takže Slávek už je nachystán. Mám ho na telefonu, protože skypové nám moc nedopadlo, takže mám ho na telefonu a budeme si povídat… No já to neprozradím. Budeme si povídat o něčem, co možná někoho z vás napadlo nebo by také mohlo napadnout. Tak dobrý poslech. Protože, vážení a milí posluchači, se nalézáme v pořadu Řeklo se, stalo se a ten pořad je založený principiálně na tom, že se něco poví a potom se po nějaké době zkoumá, zdali se to ukázalo, jako že ta, dejme tomu, predikce vešla v pravdu, nebo naopak se ukáže, že někdo fabuloval, někdo, dejme tomu, mluvil o něčem, co nemělo šanci, aby se zrealizovalo, ale pouze v tím fabuloval, vytvářel tím nějaké mínění. Tak toto je princip našeho pořadu, čili abychom srovnali něco, co lidé říkají, s tím, co se, dejme tomu, odehrává. My jsme před časem mluvili i s Ishou i s několika dalšími hosty na téma toho, že je tady takzvaný ezo mainstream a že tady je spousta agentů té dravčí strany a je tady spousta takových těch pro ne světlo, ale pro tmu pracujících lidí, kteří se starají o to, aby, dejme tomu, hledající, kteří touží a prahnou po poznání a po, dejme tomu, spirituálním a duchovním otevření se a nastartování a chtěli by rádi sdílet hodnoty toho vesmíru, tak jak kdysi naši předkové, tak leckdy sednou na lep takzvaným pomahačům tmy. Vůbec jsem netušil v tu dobu, že čas ukáže, dejme tomu, praktické možnosti prokázání našich slov. Pochopitelně proto, abych to prokázal, se mi rozhodně nechtělo, dejme tomu, sednout na letadlo a letět do Peru a tam si něco užívat a potom o tom přinášet svědectví, ale povedlo se něco jiného. Svedla nás náhoda dohromady a osud tomu asi chtěl. Víte, jak to je: co se má stát, to se to se stane. A přišel mi do cesty člověk, který má velmi zajímavé až fatální zkušenosti s těmito praktikami, které se obecně nazývají šamanské, vúdú šamanské, jaksi spirituální tvoření a nebo prostě šamanismus jako takový. Takže dovolte mi, abych přivítal u nás v pořadu Řeklo se, stalo se tady ve Studiu Midgard, abych přivítal Slávka, Slávu, který v podstatě s tímto má hluboké a veliké, bohaté zkušenosti a je ochotný se s námi o ně rozdělit. Slávku, ahoj.

[00:10:11] Slávek: Zdravím tě, Petře, i posluchače.

[00:10:15] Petr Václav: Výborně. To jsi to vzal zkrátka, ale ty jsi chlapec, který když se rozhovoří, tak potom už je to dobré. Takže vůbec se neboj vlka nic, protože naši posluchači jsou velice chtiví faktů a nejsou to až takoví posluchači, kteří by neustále rýpali do toho, že někdo použil, dejme tomu, nespisovné slovo nebo že se někdo zadrhl, že někdo hledal slova, takže to vůbec si nepřipouštěj, protože nám jde o to, že ty jsi absolvoval opakovaně a za různých okolností, tak jsi opakoval šamanismus v Peru a ty tvoje zkušenosti si dovolím říci, by mohly napovědět těm hledajícím, do čeho se pustit a co si, dejme tomu, úplně odpustit, protože ty tvoje zkušenosti a vývody, které budeme probírat na konci, jsou myslím docela zásadní. Tak jestli dovolíš, tak já bych trošku začal rozvíjet to téma. Co tě vůbec, Slávku, vedlo k tomu, že jsi začal tímto způsobem hledat? To znamená, ty jsi jako přišla doba, přišel čas a ty jsi tak začal mít puzení po nějakém poznání, nebo to bylo něco jiného?

[00:11:29] Slávek: Já jsem se v podstatě od malička pohyboval nějak v přírodě. Nějak prostě jsem vnímal situace a okolnosti ne jenom tak jako napřímo, jako jenom jenom jenom hlavou, ale prostě nějak jinak, ale nikdy jsem tomu nepřikládal žádný význam zásadní. Ale potom v pozdějším věku, teďka vlastně asi tak 8 let nazpět jsem se dostal do prostředí zase souhrou nějakých náhod, prostě bydlím, dá se říct, někde blízko přírody u lesa a vyplynulo to i z toho prostředí i i z té i z té odvěké takové touhy lidské prostě přijít na ten na ty principy, jak to funguje, že to není jenom ten život o jídle, o opudech a tak dále. A začal jsem zkoumat, číst a po vlastní ose. Ty Promiň, já bych ti do toho teďka vstoupil.

[00:12:38] Petr Václav: Takže ty jsi vlastně byl takový ten klasický hledající, takový ten člověk, který se najednou který začíná začne pociťovat, že v podstatě ten ten plochý svět, tak jak ten konzumní plochý svět, tak jak ho mnozí sdílí a s velkou radostí, takže to asi nebude to pravé ořechové a začal jsi hledat jakoby ten další rozměr, začal jsi hledat to něco, co život dělá životem, to bytí dělá bytím. Zeptám se tě, ty jsi absolvoval nějaké semináře nebo nějaké meditace?

[00:13:12] Slávek: Hm. Jednou jsem teda jo, určitě. Byl jsem na na jedné hromadné meditaci, ale to bylo až po po té mé vlastní praxi nebo z těch vlastních pokusech. To znamená po načtení docela dost knih dostupných tady vlastně už běžně jako v prodeji o šamanství takovém, o přírodě a a tak dále. A jak kdyby, zjistil jsem, že že že ta cesta je strašně zdlouhavá jako po té vlastní ose, tak jsem tak jsem tomu chtěl trochu dopomoci tím, že prostě nakontaktuji, jak kdyby ne přímo, ale prostě jako v podstatě přímo, nakontaktuji se už do skupin podobně hledajících a prostě abych neobjevoval objevené. Takže se stalo, že jsem byl jednou teda na hromadné na hromadné meditaci v nějaké v podstatě tělocvičně. Už potom dokonce i s peruánským přivezeným vlastně šamanem a a s nějakým jeho průvodcem, teda kde mi ta meditace v podstatě pokusy o nějaké holotropní dýchání v podstatě nic nedala a takže jsem to vyhodnotil jako zkušenost jenom a jel jsem si potom dál zase po vlastní ose. Samozřejmě se do toho čtete vlastně veškeré veškeré, ať už slovanské prostě obřadnosti nebo jak to nazvat, tak od Sibiře vlastně, jo, od sibiřského šamanismu až po po různé druidy a až opravdu po tu Jižní Ameriku, zjistíte, že všichni pracovali v podstatě za určitých podmínek i s nějakým rostlinným materiálem, když to tak nazvu obecně, který který poskytuje v podstatě takovou zkratku mezi jak kdyby dá se tím obejít trošku ta meditace, i když to to je taky silný nástroj. A začal jsem se jak kdyby vydávat tou širokou cestou místo tou místo místo té úzké cesty vlastně takového toho kvalitního zvládnutí toho tématu, jo. Takže jsem chtěl

[00:15:49] Petr Václav: Slávku, jako víš co, já ti malinko do toho budu vstupovat, omlouvám se ti, ale jenom pro naše posluchače, aby se dobře zorientovali. Čili ty asi jako mnoho dalších lidí jsi de facto podlehl takové vizi, že existují zkratky. To znamená, že jo, my třeba v našich pořadech s Ishou tak vysvětlujeme, že všechno vypadá jako schody, po kterých kráčíš. To znamená v podstatě výtah, na ten se vykašlete, výtah je vždycky jakoby riziko. Běžte po schodech a v podstatě budujte si svůj základ poznání, díky kterýmu se nezřítíš dolů. Výtah je bohužel ta pastička v tom, že kdykoli se může zřítit a lidé ani neví kam. A o tom vlastně také to dnešní povídání bude. Čili ty jsi hledal nějakou zkratku, věděl jsi, že šamanismus výtah, výtah, že šamanismus je de facto taková určitá zkratka, že tam existují byliny, kterými se lidé, dejme tomu, dostávají rychleji do hlubšího kontaktu, dejme tomu, budeme tomu říkat třeba božství, jo, nebo nějaká spirituální spirituální pole informační. Takže ty jsi tuhle tu zkratku hledal, tys ji našel. To znamená, že můžeš popsat nějakým způsobem, když už jsi se potom toho dotknul, co jsi třeba prožíval, protože jsou lidé, kteří nejezdí kvůli tomu třeba někam do Peru nebo někam do zahraničí, ale třeba pracují s lysohlávkama tuším, možná s nějakýma, taky tabáček jsem slyšel, že se prodává, jo.

[00:17:33] Slávek: I v té Sibiři vlastně vyhlášené muchomůrky a tak dále, jasně. Hm, hm, hm.

[00:17:38] Petr Václav: Jo, takže toto jsi vyzkoušel ještě předtím, než jsi se do toho Peru dostal, a nebo nebo jsi k tomu teprve až v tom Peru byl s tím konfrontován?

[00:17:51] Slávek: Ano, zkusil jsem v podstatě jít touto tímto výtahem, kdy jsem samozřejmě zaexperimentoval, jo, s rozšířeným vědomím tedy za použití v podstatě těchto v podstatě na rovinu psychedelik. A zjistil jsem, že se mi otevírá něco úžasného. Nebral jsem to jako jako někteří teenageři nebo nebo prostě jako nějakou zábavu, ale opravdu jsem to bral vážně jako práci, jo. A a ptal jsem se, měl jsem zadání, prostě nebyly to žádné prostě lety jakože požitkové, ale opravdu fakt vyloženě pracovní, protože jsem cítil zodpovědnost a a věděl jsem, že jakékoli zneužití, což samozřejmě knihy obsahují tyto informace, se prostě nevyplácí a nebo jsou prostě až potrestány. A a Promiň,

[00:19:01] Petr Václav: takže nešel jsi nešel jsi za nešel jsi za požitkem, ale vyloženě za tím poznáním logicky. Čili jo, to je totiž také dobré oddělit, že někteří lidé pak do toho spadnou právě proto, že ten jiný svět, ten svět bez těch starostí je ten svět, pak tam ulítávají a líbí se jim tam a velmi často ho navštěvují. Takže to jenom abychom pro posluchače, že nejsi tento ulítávač, ale že jsi prostě uvěřil tomu, že toto může být součást jakéhosi jakési duchovní cesty, jakési spirituální cesty a že když teda šamani s tím pracují, aby se dostali do stavu změněného vědomí, takže je to cesta legální, čistá v uvozovkách a že jako kdyby to patří k tomu k tomu duchovnímu, spirituálnímu rozvíjení se. Jo? Bylo to tak?

[00:19:55] Slávek: Přesně tak. A myslel jsem, že prostě to opravdu funguje, protože dostávalo dostávalo se mi odpovědí a a říkám si: Je to prostě to pravé. Konečně kdy odhrnují ten závěs za oponou a vím, že a potvrzovalo se mi to, že prostě něco je za ještě, jo, že že, někdo tomu nazývá astrální svět nebo prostě ať to nazve kdo chce jak chce, tak že není to jenom, jak jsme říkali v úvodu, není to jenom tady o tom jídle jenom na tom a nebo prožití nějakého plochého plochého života. Nechci nikoho jako takto mentorovat, ale prostě někdo to tak má a někdo nemá. No a jak se to prostě začalo osvědčovat, tak jsem zjistil ale opravdu to nebylo pravidelné, byly to prostě jenom opravdu jako i třeba tři, čtyři, pět měsíců, jo. To zneužití jsem si uvědomoval. No a do toho do toho, když už to nějak začalo pracovat, se mi prostě, webovky jsou nebo široké pole informací a z různých zdrojů dostalo dostalo té informace, že že se dá v podstatě legálně vyrazit do do zahraničí a a a tím, že teďka tady mám návštěvu jenom, tady někdo vešel, omlouvám se. A tak jsem zvolil tu variantu prostě té inzerce, docela inzerce na webu a rozhodl jsem se navštívit v podstatě Peru, jo, abych to povýšil celé, abych abych šel na tom v uvozovkách na těch stupínkách jak kdyby nebo s tím výtahem ještě rychleji přímo ke zdroji nebo jak to nazvat. Hm.

[00:21:58] Petr Václav: Rozumím. Takže ty ses rozhodl. Já se tě jenom zeptám, důvěřoval jsi těm průvodcům – organizátorům, kteří tyto zájezdy nějakým způsobem tady jednak aktivizují a hledají, protože ono to je, de facto je to byznys, takže jsou takoví ti náhončí, takoví ti naháněči, takoví ti doporučující a potom ti organizátoři. Důvěřoval jsi jim, že to mají pod kontrolou a že v podstatě na druhé straně mají k dispozici partnery, kteří se nedopustí žádné zrady a nedopustí se žádného, řeknu, poškození a nebo nějakého zaprodání těch důvěřivých lidí? Protože tady už se nedá mluvit o ničem jiném než o důvěřivosti, protože Jo, rozumíš mi. Jako vydat se do cizí země, kde vůbec neznáš místní prostředí, neznáš okultnosti toho prostředí, kriminalitu toho prostředí, ani mentalitu de facto, čili ani ty náboženské a další zvyky, když to takhle pojmenuju, tak to je docela odvaha, protože na koho jiného se spolehnout než na ty, kteří to organizují. Asi to tak bylo, ne, že ses spolehl?

[00:23:18] Slávek: Bylo. Jako určitě uklidnilo mě i to, že že tam jede v tom jednom v podstatě turnusu jede kolem 20 lidí. Jako já jsem měl v podstatě takové skupině v takovémto počtu, tak jsem si říkal, že budou to lidi na stejné úrovni jako hledání a a zájmu a to mě vlastně dalo i takovou jistotu, samozřejmě Facebook, různé pochvalné věci. Samozřejmě se nalezly i i negativní komentáře na webu, ale ty byly v podstatě jako jakože v v hrubé opozici nebo minimální oproti těm pochvalným. Takže takto nějak jsem si to to ego si řeklo, že že to to to moje vnitřní takový ten ochranný faktor, co má co má každý v sobě, ten fuchsbrzďákový, že je to v pohodě. Když tam jezdí tolik lidí, úžasný web, jo, na internetu, podrobné popisky všeho. V podstatě hlavně po té registraci mi došly ještě jak kdyby soukromé jako nebo určené jenom už přímo těm objednavatelům nebo těm lidem, co už si objednali, tak došly ještě vlastně konkrétní maily, jak co vzít, jak se připravit, jo, co už neobsahoval přímo ten web jako inzertní, dá se říct. Takže všecko jako jelo, že prostě organizace super, lidi super, servis, jo, všecko tam bylo popsáno. Jo, protože jsem pochopil jsem, že že ta skupinka lidí nebo tam nejezdí prostě, že tam nejedou poprvé, ale že už za sebou mají nějakou historii, jo. Z toho právě měli i ty pochvalné i ty jak kdyby i ty nepochvalné v podstatě recenze na webu, ale to prostě každý ten člověk, každý jsme jiný a každý můžeme mít jiné prostě potřeby. Takže to jsem prostě potlačil ty ty negativní nějaké informace a upnul jsem se na ty na ty pozitivní, jo. Takže jsem se tam v podstatě vydal.

[00:25:46] Petr Václav: Dobře, to je tedy Teď se budeme chvilku bavit o tvé první návštěvě Peru, řeknu organizované jakousi skupinou lidí, ezoterických guru, bych to takhle, nebo spirituálních guru bych to pojmenoval, což ti dávalo takovou takový ten pocit, že by všechno mělo být v pořádku, protože lidé tam jezdí, lidé se odtamtaď vrací. Někteří jsou spokojení, někdo málo je nespokojený. To tak bývá, když nakupuješ cokoli, tak v podstatě najdeš také negativní nějaké recenze. Tomu rozumím. Takže všechno probíhalo dobře. Jako s cestovkou v podstatě přišly ti nějaké pokyny, jak se připravit, co si vzít s sebou, co si nachystat. Bylo něco v tom, co ti přišlo, dejme tomu, jako abys ses podle toho připravil, bylo tam něco, u čeho se ti tak nějak rozezněl zvoneček? Já říkám: rozbliká se kontrolka, nebo bylo všechno úplně oukej, v pořádku?

[00:26:49] Slávek: Jasně. Mě opravdu zaujalo, jak ty pokyny byly prostě opravdu připraveny na veškeré v podstatě myšlenkové pochody toho cestujícího a hlavně v tom bylo inzerováno přímo vlastně odpovím teďka na tvoji otázku, že se tam jezdí za: zaprvé, jo, za za přírodou, zadruhé za za prostě poznáním jako jako takovým prostřednictvím těch rostlin a doslova už už to bylo v těch soukromých mailech jakože potvrzeno, že opravdu se jedná o o liánu a tak to bylo jakoby v tom v té první sekci. Říkám si: Ty brďo, tak to už jako to už asi jde, to už přituhuje, to bude všechno super. A zarazil mě zarazil mě tam v podstatě odstavec, ve kterém jsme si Byl to vlastně náš takové takový domácí úkol, kdy jsme si měli připravit v podstatě asi pět bodů témat a přání nebo zadání, které se tam v podstatě vyřeší nebo nám je tam někdo vyřeší, jo. To znamená, jestli Já ti rozumím.

[00:28:17] Petr Václav: Promiň, já ti do toho vstoupím. Já ti rozumím. Čili v podstatě, když to když to udělám takový osekám to, takže šamanismus, zázračná rostlina, která úzce souvisí jaksi s otevřením nevídaných možností, a pět přání, které by se ti návštěvou měly splnit. Tak tomuhle tomuhle jakoby dohromady rozumím, že to je velký psychologický atak na, řeknu, potvrzení: teď se mi změní svět. Prostě vysypu za to, dejme tomu, já nevím, 50, 80, 100 tisíc, užiju si to tam v krásné přírodě a vrátím se jako člověk, kterému se změnil život úplně od základu, respektive se mu vyřešily třeba i zdravotní potíže, protože víme, že tam jezdí spousta lidí také kvůli tomu, že jsou třeba beznadějně neléčitelní nebo že jejich zdravotní stav už je beznadějný v uvozovkách. Takže byl tam takový ten příslib, sice nepřímý, ale de facto příslib, takový ten takový ten podmíněný příslib toho, že opravdu to stojí za to. Takže rozumím tomu, že to nadšení těch lidí a jako kdyby ten přístup byl: dám za to cokoli, jo, v uvozovkách.

[00:29:36] Slávek: Doslova. Hm. Jo.

[00:29:40] Petr Václav: Tak a pojďme. Tak to byly to bylo to, cos od toho očekával. Očekával jsi ty ještě od toho něco dalšího?

[00:29:49] Slávek: No já jsem jako já jsem opravdu jel tu svoji tezi. Já já díky teda Bohu jsem tam nejel ze zdravotních důvodů, jo, jakože řešit si prostě zdravotní problém, což bych chtěl jako zaklepat samozřejmě. Potom nejel jsem tam, abych opravdu to bral jako jenom prostě zážitek a požitek. Já jel jsem prostě tam s tím zadáním, že to, co už se mi otevřelo do té doby, tak jsem chtěl prostě rozvinout a což obsahovalo taky ten inzerát, že prostě ten duchovní rozměr se prostě otevře. Takže já jsem tam jel vyloženě s tím, abych navázal na tu svoji práci, když to tak řeknu, dosavadní, jo, a abych to povýšil. Když jak se říká, proč bych jako tady nějak laboroval, jak se říká, za kováříčkem, když můžu jít přímo za kovářem, jo, když to tak obrazně řeknu.

[00:30:49] Petr Václav: Takže ty jsi se de facto vydal za nějakým svým velkým guru v domnění toho, že máš velkou příležitost nejenom nalézt zkratku, ale také zrychlit všechny ty kroky, které kterými jsi chtěl završit v podstatě tvoje dlouhodobé studium studování, hledání. Tak tomu rozumím. Dobře. Asi cesta byla všechno dobrý, v pohodě, tam asi nějaký zádrhele nebyly. A vy jste se ocitli ocitli, jo, a vy jste se ocitli prostě na tom místě v tom Peru. Byli jste někde v pralese, a nebo jste byli někde nebo jste byli někde, dejme tomu, na okraji na okraji civilizace? Protože já vím, mám jednoho známého a ten tedy byl také v Peru za šamany, ale on byl v pralese a byl opravdu s těmi šamany přírodními, s těmi šamany, kteří, dejme tomu, rok aby se stali šamanem, tak rok musí žít bez jakýchkoli zbraní a bez čehokoli, tak musí žít v pralese, a když se vrátí, tak jsou šamani. Když se nevrátí, tak zkoušku nezvládli. Takže jo, rozumíš mi?

[00:31:58] Slávek: Ano, to je ta úzká cesta.

[00:32:00] Petr Václav: Tak no ne, ale to je to potvrzující, jo. Prostě jestli někdo je šaman, tak je natolik spojený s přírodou, že ho ta příroda nesemele a umí se vypořádat se všemi nástrahami toho pralesa, ať jsou to ať jsou to nějaké nějací predátoři, ať ať jsou to nemoci, ať je to cokoli.

[00:32:18] Slávek: Všechno, jasně.

[00:32:20] Petr Václav: Já tomu říkám přírodní šamani. Protože on mi právě ten můj známý taky také v našem jednom z pořadů vyprávěl, že jsou tam také takzvaní nalévači ayahuasky, což jsou jako u nás, kdyby jsi šel do čajovny a tam v podstatě někde ti někdo nalévá ayahuasku a tvrdí o sobě, že je šaman, a přitom je to šarlatán, jo. Takže jestli můžeme teďko se k tomuhle vyjádřit, kam jste se vlastně dostali s tou svojí skupinou, jak to de facto zhruba probíhalo?

[00:32:52] Slávek: Hm. Otázka je na místě. Já jsem si připadal, jak kdybych prostě No ono to tak fyzicky bylo, prostě nás posadili do do mikrobusu, kde nás prostě vezli i s personálem nebo s těmi průvodci v podstatě 25 lidí, tím, že jsme se první týden pohybovali vlastně jak kdyby ještě v těch pouštních oblastech, v Andách. Takže to byla jakoby první část toho toho výletu. V druhé části, druhý týden z toho 14denního pobytu, jsme absolvovali už v pralese, jo. A bydleli jsme vlastně v tom prvním týdnu asi větší část toho týdne v jednom hotelu, jo. Takže nedá se to teda nedá se to vůbec připodobnit k tomu, jako co se označovalo nebo co říkáš, jako co co je asi běžné v té šamanské praxi, kdy by člověk měl opravdu prostě spát pod tím širákem někde v buši, v horách nebo v pralese, ale jezdili jsme normálně na hotel, ze kterého jsme každý večer vlastně vyjížděli na různá místa, která která měla nějakou spirituální a a historickou, vypovídající prostě hodnotu. A tam se prováděly prováděly takové drobné obřady s místním šamanem a pomocníkem jeho. A byla taková předpříprava v podstatě na ten druhý na tu druhou část toho pobytu v tom pralese, kde už už měly nastoupit vlastně ty ty, jak kdyby ty plnohodnotné obřady. Řekl to už jsi řekl jsi ten název té rostliny, ayahuasku. Do té doby probíhal v podstatě probíhalo nějaké čištění rostlinami, jo. Měli jsme tam samozřejmě nařízenou nějakou dietu, jo, ale co mě zarazilo, tak třeba nám byla doporučována Coca-Cola jako posilovač nebo čistič, jo. To to jsem prostě ionťáky nedalo jak kdyby nedalo jak kdyby s nějakým přírodním jak kdyby

[00:35:16] Petr Václav: To má ke zdravé to má ke zdravé přírodní stravě hodně daleko, že jo?

[00:35:20] Slávek: No to má, to má. A a to mě jako zaráželo, ale v tom davu, když je člověk prostě s těma lidma, tak jako samozřejmě to řeší jako, jo, že a ale ale informace od hlavního pořadatele vlastně zněla, že to je kvůli tomu obrovskému výdeji, jo, energetickému. Takže jsme to v podstatě skousli, jo, ale už to třeba byl takový takový takový bod, který vidím až vždycky ty ty zpětné vlastně, no, jevy.

[00:35:48] Petr Václav: Slávku, rozumím ti. V celém pralese se nenalezla rostlina, která by dokázala nahradit libozvučnou vůni a jaksi úžasnou energetickou výdejnost Coca-Coly. Takže Rozumím rozumím tomu rozčarování se, jo. A propos, třeba v Coca-Cole jsou silně zastoupeny blokátory bioregenerace, která je nedílnou součástí duchovního, spirituálního rozvoje, jo. A je to je to vlastně podmínka proto, aby vůbec člověk mohl evolučně růst. Takže je je vidno, že už tady na tom se ukazovalo, že ten směr prostě asi trošku ustřeloval někam jinam, ale budiž. Takže měli jste takovou jakoby teoretickou přípravu, měli jste se energeticky v uvozovkách nabudit, měli jste se očistit od jakýchsi To je jedno, jak to nazveme. Jednak asi energií a jednak možná i nějakých zvyklostí evropanů. Měli jste jako kdyby být předpřipraveni a možná, že na vás asi bylo i pracováno na té spirituální úrovni. To znamená, že si vás připravoval ten hlavní organizátor nebo jeho nohsledi, posluhovači, že si vás připravovali v podstatě na, řeknu, bezproblémové probíhání těch obřadů, které asi potom vyhodnotíme, jestli do jaké míry byly černomagické či nebyly. Takže teď jsme v té teoretické části v tom prvním týdnu, kdy se připravujete. Byli tam nějaké osobní schůzky s tím hlavním organizátorem, nějaké třeba pohovory nebo nějaké konzultace, při kterých jsi třeba cítil, že na tobě nějak pracuje, nebo byly tam nějaké známky tohoto, nebo to vyloženě byla skupinová záležitost?

[00:37:40] Slávek: Tady v tom prvním týdnu to ještě nebylo s tím, že byly jakoby pravidelné sezení nebo kdo měl potřebu. To bylo až v té druhé části. Tady to bylo jenom na potřebě každého jednotlivce. Jestli chce hlavního, ty říkáš guru, tak budeme říkat guru, v podstatě navštívit osobně, ale jelikož se tvářil dost nepřístupně, tak nechtěl jsem si jak kdyby vyčerpat kredit, když to tak řeknu. A a jelikož jsem se tam cítil opravdu jako jako v ráji, prostě to to se jako nedá popsat, jo, že se dostanete do prostředí těch And, jo, ti lidi a teď prostě legální práce, jo, prostě takhle legální šamanská práce, jo, a teď zážitky, takže byl jsem v takové euforii úplné, jo, opravdu fakt nádhera. A což mě což mě mělo i trošku varovat jako asi, jo, ale to všecko jsem uzřel až zpětně, jo. To tam tam jsem byl prostě absolutně spokojený, takže jsem v tom prvním týdnu nevyužil schůzky teda s hlavním jako nebo s tím s tím naším českým. Šamani tam byli vlastně jenom vždycky večer na na na obřady a vlastně odjížděli, oni byli někde z okolí. Tak přes den s náma byl vlastně jenom ten český český průvodce s se svým prostě personálem. Takže šamani tam dojížděli vždycky jenom externě. Nebyli tam s náma celou dobu, jo. Takže takže neměl jsem potřebu ho kontaktovat. Až potom vlastně v té druhé části, v uvozovkách pralesní, tak byly v podstatě takové naordinované doby, jo, většinou po obědě zhruba do večera, tak do 17:00, od 12:00 do 17:00 až do 18:00, kdy potom v 19:00 začínaly obřady, jo, kterých bylo celkově pět, jo. Mělo být šest a jeden byl nabyl zkrácen kvůli nějakému přeletu, takže jsem jich absolvoval pět pět teda. I s pěti potom. Takže zhruba tak to tam vlastně fungovalo, jo, s těma s těma odzkouškama nebo poradama, takhle se to nazývá.

[00:40:10] Petr Václav: Rozumím. Zeptám se, měli jste tam nějaké jako osobní volno? To znamená, že jste si mohli třeba Byli tam byly tam časy, ve kterých jste se mohli volně pohybovat mimo skupinu, komunikovat si tam s místními lidmi, dělat si třeba nějaký názor, jak se třeba ta místní komunita kouká na tenhle ten typ byznysu, jo, protože co si budeme povídat, on je to vlastně byznys, jo. Čili měli jste tam nějakou tuhle možnost, nebo jste byli vyloženě stále proorganizovaní?

[00:40:42] Slávek: Ne, byl tam prostor zhruba po večeři, kdy kdy pravidelné večeři teda, jako ten servis byl opravdu hotelového typu, jo. To to byla to taky jako němu nesedělo, ale jako tak proč ne, že, si ten komfort neužít teda. A byl tam prostor asi vždycky tak hodinku, dvě, kdy člověk si mohl odpočinout, jak kdyby zameditovat nebo si zajít třeba mimo mimo ten hotel někde do té vesničky, v Cuscu nebo prostě tak různě, kde jsme zrovna potom ještě potom přejížděli nějak. Takže nebyli jsme nějak hlídáni nebo byl tam i prostor se prostě jako dostat mezi ty lidi. Ale ta španělštinu v podstatě tam nikdo neovládal. To jsem se začal taky potom doučovat v podstatě pro ten druhý návrat do toho Peru, kdy už jsem jel v podstatě jak kdyby původně jsme chtěli jet úplně sólo, ale nakonec jsme tam jeli ve třech a to už je další část příběhu, ale ten prostor tam byl, prostě. Jo.

[00:41:51] Petr Václav: Slávku, otázka: Asi jsi se rozhlížel po té skupině. Dokázal bys nějak definovat, s jakou motivací tam ti lidé jezdili, s jakou jako co převažovalo, dejme tomu? Jestli tam bylo víc lidí takových jako ty, hledajících, a nebo jestli tam bylo víc lidí třeba, kteří tam hledali zdraví a a možnosti uzdravení a tak podobně?

[00:42:16] Slávek: Hm. Myslím, že tam vlastně došlo k setkání lidí, kteří kteří Já bych to možná rozdělil na třetiny jako, kdy třetina jela vlastně kvůli zdravotním problémům nebo na čtvrtiny, pardon, kvůli zdravotním problémům, další část jela kvůli jakoby zážitku, jo, vyloženě třeba na doporučení ostatních, co už tam byli, protože tam se někteří lidi jako ve výpravě už jakoby na té výpravě byli několik dvakrát nebo dokonce potřetí, jo. A byly to většinou teda ženy. Tak s tím, že další část té výpravy šla jakoby tou mou cestou a ta a ta a ta čtvrtá chtěla v podstatě změnit si život k lepšímu, jak po finanční stránce, jo, tak a hlavně vztahové třeba, jo. Takže když jsem měl možnost, v podstatě tam byla taková veřejná konzultace potom, kde se četly ty Kdo chtěl, tak mohl přečíst ten to své zadání, proč tam jede, jo. To bylo někdy na na začátku zhruba toho té, jo, toho hned po příletu, dá se říct, jak jsme byli trošku spamovaní z toho časového posunu a tak dále, tak tak jsem zjistil, že spousta lidí v různém v různém pořadí prostě měla napsáno na papíru Já jsem v podstatě mohl být taky mezi něma mezi nimi, kdy prostě na prvním místě zdraví, rodina, peníze, jo, a třeba kariéra, jo, to ten šestý bod už si každý dosazoval různě. Já když jsem si to uvědomil, že jsem si to v podstatě taky napsal, jo, do toho sešitu, takže to to byla opravdu jak školní zadání, tak potom, co se mi tam začalo otvírat v tom Peru, ať už potom i v té první části, už v těch Andách, tak jsem v podstatě ten papír roztrhal, protože mně to přišlo úplně liché, jo, protože to, co jsem se začal dozvídat, co se mi začalo chodit, nevím teda jak a nevím nebo nevím jak a nevím nevím s jakým záměrem jako. Já jsem myslel, že to prostě chodí každému, ale asi asi asi ne. Asi asi kdo měl to zadání takové, tak tak tak by to obdržel. Záleží potom na konkrétním případu. Takže jsem to v podstatě ten papír znehodnotil.

— ČASŤ 2 (od 00:45:00) —

[00:45:00] Slávek: A že jsem byl v tu přítomném okamžiku tam, jo? V té… Takže takže zhruba zhruba takhle, no, nějak.

[00:45:07] Moderátor: Mhm. Mně šlo spíš jakoby o popsání těch motivů a těch motivací, proč tam ti lidé jezdí. Zmínil jsi tady takovou zajímavou věc. Ženy tam jezdily opakovaně, muži spíš tam byli poprvé. Máš k tomu nějaké vysvětlení, nějaký postřeh nebo to asi tak, že ty ženy jsou citlivější, tak dejme tomu ty prožitky tam si chtějí zopakovat, nebo to jak bys to…?

[00:45:34] Slávek: Mhm, mhm, mhm… Rozumím. Byli tam teda i muži, kteří jezdili do toho, s tímto… s touto skupinou, ale třeba byli v Ekvádoru, byli… Byli prostě… byli na různých částech i Peru, jo, a třeba tady byli poprvé, ale už třeba měli zkušenost. Ale když jsme zmínili ty ženy, tak jezdily vyloženě tady s tímto pořadatelem, jo? A a… měli ho v podstatě za opravdu opravdu… Mně znova prostě vnímali jako obrovskou osobnost. A ty ženy ho až prostě obdivně… obdivně obcházely, nebo prostě bylo to takové zajímavé, no. A já jsem to bral jako samozřejmě normální průvodní jev, kdy kdy jakákoliv autorita, jo, prostě na sebe strhává pozornost a nepřikládal jsem tomu v počátku vůbec žádný význam jako, jo? To mi přišlo jako normální, jo? Až posléze jsem se dozvěděl potom po návratu, všechno začalo do sebe docvakávat nebo až až po nějakém… po nějakém zážitku, a k tomu se asi dostaneme, no. Takže tam jsem to tak nevnímal, ale tak teď vím, že že že že ty ženy, co tam jezdily prostě opakovaně, tak tam jezdily samozřejmě za řešením svých věcí, ale vyloženě tady s tímto týmem nebo s tímto guruem, jo? Tak.

[00:47:16] Moderátor: Myslíš, že tam, nebo to, co naznačuješ, že tam byly nějaké osobní vazby mezi mezi tím guru a těmi ženami?

[00:47:26] Slávek: No osobní, osobní asi ne. Ale ale už jenom ta práce, jako kdybyste měli vlastně… Ono je to i přirozené. Kdybyste měli vyhlášeného doktora, který vám prostě v něčem třeba pomohl nebo poradil, tak nebudete měnit a budete jezdit pořád s ním. I když vám třeba i když vám třeba pokaždé nepomůže, jo, nebo nebo když vám třeba něco slíbí nebo prostě jak kdyby něco… Nebo se vám věnuje, určitě za to svítí tím touhou tou snahou jenom tou snahou pomoct, tak ty ženy jsou v tomto asi prostě víc otevřené nebo víc jak kdyby můžou nebo neodolat tomuto…

[00:48:15] Moderátor: Zeptám se přímo, Slávku, promiň. Zeptám se přímo. Myslíš si, že na ty ženy platilo jakési kouzlo uplatněné ze strany toho guru? Protože víme, že tito lidé, kteří aplikují, dejme tomu, černomagické záležitosti, tak děje se to u mnoha léčitelů, děje se to u mnoha jiných lidí. Zkrátka dobře, není to jenom přirozená autorita, která jaksi upoutává tu pozornost, jak jsi to pojmenoval, ale mnohé ženy v podstatě se dostávají do vlivu těchto lidí, protože na ně uplatní jakési kouzlo a to se pak dá využít dvojím způsobem. Buď protože ta žena je přitažlivá a pěkná a ten guru ji získá jako ženu, a nebo zkrátka ji získá na opakovanou zakázku, to znamená, že v podstatě ty ženy potom jako kdyby nemohou bez něho být a ochotně jsou potom zaplatit opakovaně nějaký ty deseti tisíce, statisíce za to, aby s ním mohli strávit jako kdyby ten čas, jo? Tak jestli bys něco takového tam vypozoroval, a nebo jestli to vyloženě byla jenom ta autoritativní záležitost?

[00:49:23] Slávek: Mhm. Já už teda budu v podstatě mluvit bez skrupulí, protože kdo chce kdo chce pochopit, tak to pochopí a kdo nechce, tak tak tak vlastně to nepochopí. Ale teď budu snažím se po celou dobu být objektivní a říct to, co jsem opravdu prožil nebo zažil a viděl, slyšel a cítil i cítil. Takže je to, jak říkáš jako. Ty ženy byly v podstatě v nějaké poloze takové odevzdanosti, jo? Což bezmezné důvěry, kdy potom v pralese v podstatě ty ty osobní konzultace… Samozřejmě každý má jiný jiný problém, takže ta délka těch těch schůzek a tak dále prostě je rozdílná u každého. U mužů byly velice krátké, jo, kdy v podstatě: „Poslechni si tuhle tuhle meditaci,“ jo, a večer se nebo zítra se uvidíme znovu tady a tím to bylo pořešeno. Ženy tam byly prostě delší dobu. Nevím, já jsem tam v podstatě nebyl. Jediné, co jsem se teda dozvěděl přímo z naší skupiny, kdy jsme se ještě dlouho kontaktovali po návratu z Peru, tak vím, že že dochází a a docházelo za mého pobytu tam a neustále dochází teda, už ne na našem pobytu, ale prostě obecně, jak k duševnímu, tak i k fyzickému zneužívání. Mhm.

[00:51:15] Moderátor: To je závažná záležitost. No ale dobře, tak i to k tomu patří, protože kontakt s černomagickými praktikami tomuhle všemu nasvědčuje, a to z toho důvodu, že při při sexuálním kontaktu tečou velmi silné energie a těmi se dá leccos zafixovat, jo? To je to jako bohužel, tak to je.

[00:51:39] Slávek: Jasně, takže…

[00:51:40] Moderátor: Mhm. Jo, takže je to vlastně pokud chceš něco zacementovat do do vědomí a podvědomí toho člověka, té ženy, a ono to i obráceně to funguje pochopitelně ve směru od žen k mužům a nebo od mužů k ženám, tak pokud ta žena podlehne i těmto záležitostem, tak v podstatě je plácne si navždy, jo, protože oni pochopitelně toho okamžitě zneužijí a v podstatě i když potom ten kontakt už následně není, tak je tam ten otisk a ten otisk tam je navždy, jo? Takže to bohužel spousta ani těch hledajících žen zamilovaných možná do toho guru vůbec netuší, do čeho se pouští a co podstupují. Fajn, takže k té první části k té teoretické, jako kdyby jsme řekli všechno, nebo ještě bys něco tam vypíchnul vyloženě, že tam, dejme tomu, bylo buďto hodně zajímavé, a nebo hodně zarážející?

[00:52:40] Slávek: Já myslím, že to je zhruba všechno. Ona ona ta hlavní práce vlastně proběhla v tom pralese, což bylo inzerováno, a tohle jako planinu Nazca a ty místa prostě, které o kterých četl člověk jenom v knihách, jo, v různých i i i jak kdyby až konspiračních prostě jo, směrech nebo zdrojích zdrojích, tak se prostě člověkovi otevřely jako na dlani, jo, všechno viděl, mohl si osahat. A po tomhle zážitku týdenním jsme se vlastně přesunuli už do přímo do do pralesa, do jakýchsi jakési takové osady, která nebyla jakože indiánská vesnice, ale byl to byl to jak kdyby bylo to zařízení v podstatě ubytovací z asi z 12 bungalovů, který vlastně měl prostě takovou větší jídelnu, kde vlastně probíhaly veškeré práce potom, když to tak nazvu. Jo? Mhm.

[00:53:47] Moderátor: Takže takový malý kemp jako kdyby.

[00:53:50] Slávek: Takový kemp.

[00:53:51] Moderátor: Mhm, pralesní kemp. Bez bazénu a bez wellnessu.

[00:53:57] Slávek: Ale ale s řekou, jo. Tekla tam tekla tam samozřejmě řeka pralesní, Río Madre, takže to bylo taky úžasné. Mhm.

[00:54:08] Moderátor: Takže nádherný nádherné prostředí, nádherná příroda. No, jsme tedy po týdnu jsme se dostali do pralesa, do pralesního ubytovacího zařízení typu jakýsi střídmý, dejme tomu, kemp. Tam jste dělali nějaké hromadné aktivity, nebo jak to zhruba může probíhat? Víme, že jaksi probíhaly jednak rituály šamanské a jednak tam také probíhalo to hlavní, asi kvůli čemu tam někteří jeli, to je pití ayahuasky a a potom to následné, co všechno to provází. Tak jestli to můžeš nějak zmínit?

[00:54:50] Slávek: Mhm. Takže to byl v podstatě večerní program, denní program byl opravdu jakože sofistikovaně jako připravený, odborně, i s i s návštěvou vlastně pralesa, s vyhlídkama, takže tam už vlastně jsem to vnímal i i i jak i v tom i v tom formátu ubytování jako opravdu už zážitek, jakože takový ten takový ten s přírodním nádechem, jo, když to tak řeknu. Jako ne technicky, jak jsme bydleli v hotelu a někam jsme dojížděli autobusem, ale tady jsme byli prostě na jednom místě staticky a a zůstávali jsme v podstatě v permanentním styku s přírodou, jo? Sice v okraji pralesa, ale mimo mimo nějakou hlavní lokalitu, nějakou prostě nějaké město nebo… Takže bylo to opravdu už to, co jsem hledal jako. Tam už mi to začalo prostě jako, jo, dávat ten pocit, že že že že jsem na pravém místě.

[00:55:55] Moderátor: Že jsi dorazil, že jsi dorazil do toho pralesa za těmi pralesními šamany, jo? Rozumím tomu, protože to byla ta tvoje naplněná představa o tom, jak to celé bude probíhat. Ten hotel ne, ten jsi jako akceptoval, protože to byla jakási součást, předehra k tomuhle všemu, a tohle bylo to pravé ořechové. Fajn. No a bavili jsme se o té první části a tys tam říkal, že tam probíhala jakási teoretická příprava na to praktické, na to praktikování těch různých, řeknu, rituálů a podobně. Tady v tom pralese bylo tam, určitě tam byly nějaké konzultace. To znamená, že jste měli mít připraveno těch pět bodů nějakých. Ten guru se s vámi o těch bodech bavil a dal vám nějaké dobrozdání jako: „Tohleto si škrtni, to se ti nikdy nesplní,“ nebo „Tohleto bys mohl,“ a tak dál? Bavili jste se o tom, nebo to bylo jenom tak, že jste si to přivezli s sebou?

[00:56:51] Slávek: Hm, ano. Došlo došlo vlastně na to v úvodu vlastně, kdy nám vysvětlil, co se bude dít, jak to bude fungovat. Znovu, kdo chtěl, konzultoval své své zadání doslova. A v podstatě nebylo na co čekat a hnedka ještě večer vlastně dojeli jsme tam na večer, když jsme se ubytovali, tak vlastně došlo hnedka k prvnímu obřadu. Tak prostě naostro, což jako bylo super, protože tam byla ta akce, jo, že prostě se na nic nečeká, že se do toho prostě jde v podstatě naplno. Takže drobná konzultace před obřadem, přijeli teda šamani v podstatě pralesní, ne ti horští, co byli s náma v první části pobytu, ale tihle vlastně byli v podstatě z kmene Shipibo už přímo jak kdyby z pralesních lokalit. Takže i to dávalo tu záruku, jo, i pocit takového uklidnění, že jsme ve správných rukou.

[00:58:14] Moderátor: Já jsem viděl některé fotografie těch těch šamanů a přiznám se, tím, že jsem nebyl jakoby součástí té aktivity, tak bych se v 90 % jim nesvěřil, jo, s ničím, ale rozumím tomu, že prostě vy jste byli na to připraveni jako, že teď přijeli, wow, teď přijeli ti šamani jakoby, jo? Jak oni dorazili? Oni přijeli na nějakým dobytku a nebo na motorce nebo pěšky nebo jak přijeli?

[00:58:42] Slávek: Tam vlastně jediné spojení s civilizací byla ta řeka, vlastně zmíněná, a přijeli člunem, jo? Tam v podstatě jsou říční taxíky, dá se říct, jo, nebo prostě vždycky to ubytovací zařízení má svůj člun a je to asi k civilizaci půl hodiny po řece, takže přijeli vlastně v ten v ten podvečer s tím, že samozřejmě s veškerou úctou jsme se jak kdyby v podstatě jim mírně poklonili, jo, oni si začali vlastně řešit své, potom byla ta nějaká konzultace v rámci těch přání. No a ti šamani s náma v podstatě byli celý týden už, jo, v tom kempu. Takže příjezd byl klasicky jak jak my, vlastně jedinou možnou cestou, to znamená po řece.

[00:59:41] Moderátor: Mhm. Prosím tě, jenom taková věc. Nebylo tam nějaké zdravotní zabezpečení? To znamená třeba instrukce: „Bude-li ti opravdu jo hodně špatně, tak tady je zdravotní bratr, zdravotní sestra, lékař,“ nebo „Budeme budeme dělat to či ono,“ nebo to bylo vyloženě bez tohoto zajištění?

[01:00:00] Slávek: Tohle bylo na na na vlastně na v podstatě vysoké úrovni. Byla tam přímo teda místní zdravotnice, která která tam byla taky po celý po celý ten tu druhou část toho pobytu a cokoliv se řešilo zdravotního, tak se řešilo buď s ní, a nebo nebo s těma šamany, přímo s tou skupinkou, s tou trojicí šamanů. A takže z této pozice nebo z tohoto pohledu to bylo opravdu jakože zabezpečené jakože dobře. Zmíním ještě teda, jak jsem si projížděl před tím odletem ty recenze různé, co jsem narazil na na nějaké první výpravy tady třeba konkrétně tohoto pořadatele, kde byly teda opravdu negativní jakože zkušenosti, že prostě spali někde na prostě prostě nevhodných, jo, někde prostě na trávě jenom, jako až ve špíně, jo, že prostě nebyla tam možnost někde se umýt nebo o to jim ani nešlo, ale jakože oproti těm recenzím, co jsem o těch prvotních výletech četl, tak tohle, co jsem tam jakože zažil, nebo jak to tam bylo zorganizováno, tak to bylo, jak kdyby nebe a dudy, když to tak řeknu lidově. Takže na úrovni, jo? Ubytování, prostě čisté povlečení, když to tak řeknu, v bungalovech, pod vodou, jo, prostě komfort, jo? Ona ta cena tomu cena tomu taky, dá se říct, že odpovídala.

[01:01:52] Moderátor: No a můžeš ji prozradit, tu cenu, nebo si to necháš pro sebe?

[01:01:56] Slávek: Tak to není nic to není nic tajného, takže celá v podstatě s letenkou, mimo kapesné, byla zhruba 100 000 Kč, jo, za za 14denní vlastně pobyt, v kterém byly dva dny vlastně nebo v podstatě čtyři dny cestování a a 10 dní Myslím, že to bylo 10 dní jako té vyloženě té té té práce jako takové. Možná to bylo 15 dní, teďka přesně nevybavuju, ale v podstatě, i kdybychom řekli těch 16 dní, vlastně z toho čtyři dny jsou na cestu, tak jo, tato částka vlastně pokrývala ten pobyt, no. Připadlo mi to jakože hodně, ale zase v úvodu, jak jsme zmínili, tak to, co to mělo vlastně přinést, tak v podstatě peníze jak kdyby nehrají už roli jako, no.

[01:02:57] Moderátor: Ne, já tomu rozumím. Tak bavili jsme se o tom, že tam byli že tam byli že tam byli lidé, kteří tam opravdu jeli, dejme tomu, za svojí poslední zdravotní šancí nebo za svojí poslední šancí se uzdravit. Byli tam lidé, kteří třeba byli na pokraji nějakého osobního bankrotu, když to takhle pojmenuju, nedařilo se jim v podnikání, rozesypala se jim třeba rodina, vztah a podobně. Takže ta motivace zaplatit ty peníze, možná, že někteří se na to i půjčili, tak a to je každýho věc pochopitelně, tak to je pochopitelně silná silná záležitost a silný silný motiv, jako řeknu. Dobrý, takže co byla první šamanská práce s vámi, na vás?

[01:03:40] Slávek: Tak já to můžu říct vlastně, jak jsem říkal, že to byla ta hupsly nohou, kdy v podstatě nám byla po jednom, že, podána rituálně, jak kdyby s určitou úctou, jak to má být, nebo jak se to prostě jak to prostě nám bylo takto sděleno, což samozřejmě všechno odpovídá tomu, co jsem si do té doby přečetl, tak jsme vlastně po jednom celá ta skupina vlastně požili požili výtažek nebo vývar, odvar z rostliny. Jo? Takže tak to celé vlastně vzniklo.

[01:04:21] Moderátor: A prosím tě, třeba nepřemýšlel jsi někdy o tom, nebo někdo z té skupiny, že vlastně něco, co je určeno pro rituál šamana, tedy někoho, kdo je duchovně na určité úrovni a umí zvládat některé operace, některé jaksi situace, které mohou potom nastat, že něco takového je podáno, řeknu, laikům, možná poučeným, ale přeci jenom laikům, jo? A že to že to nabízí mnoho, řeknu, prostoru pro zneužití, nebo na druhé stranu na druhé straně prostoru pro zhlédnutí něčeho, s čím si pak člověk nemusí umět poradit, jo? Nebo, nedej bože, otevření se něčemu, čeho se pak vůbec nemusí umět zbavit, jo? Takže o tom jste třeba nepřemýšleli, tam nějaká taková nedůvěra nebyla?

[01:05:20] Slávek: Vůbec. Jako samozřejmě bylo bylo upozornění, že každému to takzvaně sedne jinak, že to má určité průvodní jevy, jo, od zvracení, průjmu, třesu, křečí až po klidné stavy, jo? Každé na každém to prostě pracuje jinak, ten ten proces chemický, dá se říct, doslova. A a s tím do toho každý šel, že se ukáže až prostě až když to požiješ, co v tobě je nebo co se tam odehraje. Takže za mě důvěru a ta důvěra byla vlastně násobena tím tou přítomností těch vlastně toho personálu, za prvé těch pořadatelů jakože z České republiky, a těch třech šamanů, kteří v podstatě dělali ochranu spirituální celému tomu obřadu, kdy se vlastně jednotlivě střídali ve zpěvech vlastně icaros, které měly které měly vlastně odvrátit zmíněné ataky vlastně temnoty nebo prostě těch těch temných sil nebo prostě někde propojených brujos, jo, těch těch těch černých kouzelníků, jo? S tímto jsme vlastně požili vlastně, jo, ten ten jak kdyby s jakousi zárukou ochrany ten tu medicínu. A zjistil jsem zas všechno samozřejmě zpětně, protože když si to, já nevím, k tomu se dostaneme ještě, ale zjistil jsem, že tady tímhle si člověk nekontrolovaně, opravdu nekontrolovaně otvírá vlastně podvědomí, otvírá tak otvírá v sobě podvědomí všemu, jo? I i dobrému, i zlému. A když ještě je ta ochrana jako ta externí, to znamená ochrana těch šamanů, nedostatečná nebo na ten počet nedostatečná, jelikož nás bylo 20, tak v podstatě jsem se až následně dočetl, že nebo dozvěděl, i když jsem mluvil ještě přímo s dalšími lidmi, které to tak trošičku, řeknu, semlelo, tak v podstatě teď vím, že nebyla záruka, žádná záruka, že že člověkovi se v podstatě nedostane do hlavy něco, co tam nemá být, jo? Takže a a hlavně není návratu, jo? Když to vypiješ, tak prostě není návratu. Nemůžeš vystoupit jako z toho, jo? To prostě musí dojet, jo. A…

[01:08:18] Moderátor: Rozumím. Promiň, já jenom takovou No, je to fatální. Já jenom takovou poznámku. To jste ale pořád doufali a věřili, že jste v péči světlých nebo pro světlo pracujících bytostí. Asi svědomí, kdyby člověk věděl, s kým si plácl, kdo mu tam dělá tu ochranu, tak asi by si to hodně rozmyslel, ale to pochopitelně jste nemohli tušit, protože vy jste doufali v to, že jsou to lidé, kteří jaksi pro to světlo pracují a nemají s vámi zlé a špatné úmysly. Mhm. Takže…

[01:08:57] Slávek: Jenom ty nejlepší.

[01:08:58] Moderátor: Jenom ty nejlepší. A prosím tě, dobře, když už jsme teda kousli to to jablíčko kyselé, tak pojďme ho dožvejkat. Jak vypadá okolí člověka, který požije tu ayahuasku? Co okolo sebe může vidět? To znamená, vy jste asi někde byli v té místnosti, předpokládám, tam jste to všichni jakoby požili a teď se začaly dít asi věci, co?

[01:09:28] Slávek: Mhm, mhm, mhm. Takže chceš přímo autentický autentické scenérie?

[01:09:31] Moderátor: No, můžeš jenom zmínit, nemusíš do detailu popisovat jako, jo.

[01:09:34] Slávek: Jasně. Tak dojde k tomu, že opravdu to každému zareaguje rozdílně. Takže někdo po celou dobu aplikace v podstatě proleží, jo, kdy mu jedou prostě nějaké vize nebo prostě nějaké procesy vnitřní bez jakýchkoliv venkovních projevů. To znamená, buď má šátek nebo prostě jenom zavřené oči. Všechno bylo za za přítmí, jo, v podstatě jenom svíček v té v té jídelně, jo, dřevěné teda, jako bylo to bylo to stylové a až takové opravdu magické. A to je jeden případ těch těch těch projevů. Druhý případ je prostě aktivita nebo hyperaktivita, jo, spojená třeba se zvracením nebo s kašláním. Každému to prostě dělá něco jiného. Samozřejmě před obřadem byly automaticky nachystány prostě misky na na na různé, jo, tělní tekutiny v podstatě, které které nechtěně…

[01:10:50] Moderátor: Výměšky, ano výměšky. Ať už horem nebo dolem.

[01:10:54] Slávek: Dolem, přesně. Samozřejmě každý jako bylo tam samozřejmě WC, takže nestalo se, že by prostě to tam někdo jako nestihl nebo… No, projevy byly různé až od křičení. Mělo to takovou jak kdyby sinusoidu, takže po požití to opravdu jako letělo hodně nahoru a potom to padalo mírným mírným vlastně tempem směrem, řeknu, k realitě, jo? Takže od křičení opravdu, ale musím říct, nikdo nebyl agresivní nebo nikdo prostě nevyšiloval. Prostě bylo to bylo to bylo to tak, jak to každému sedlo v ten daný moment, no.

[01:11:44] Moderátor: Víš, co mě zaráží? Že to byla taková hromadná, pro mě potupná situace, jo? Protože umím si představit, že opravdu nevíš, co se s tebou bude dít a v tu v takovou chvíli člověk by chtěl bejt jako kdyby sám, jo, mít svoji intimitu, mít mít prostě prostor na to, že když to bude mít nějakej projev, za kterej za normálních okolností by se člověk třeba styděl a nebo by ho nedopustil, tak pochopitelně jako ta možnost, že pozvracíš kolegu, který leží vedle tebe, nebo nebo že už jenom nějaký tvoje projevy nějakého prožívání a ty zase sdílíš projevy těch druhých, mně to prostě přijde absolutně nedůstojné, jo? Tak to jenom můj postřeh jakoby nahlížeče zvenku, pozorovatele, tak jak to tady sděluješ.

[01:12:34] Slávek: Ale za tuto cenu toho sebe sebe sebeodstoupení to prostě stálo v ten moment, takže to to člověk potlačil prostě.

[01:12:43] Moderátor: Rozumím. Já jenom, že by mně to třeba osobně vadilo, byť bych to nikdy nepodstoupil, protože mám to dopředu načtené jako kdyby, jo, co se děje a a komu se vydáváš všanc. Čili dobře, jak dlouho zhruba to trvá potom potom požití, tedy to má nějaký dojezd, to znamená, že ty řeknu ten já nevím, jestli to tak můžu nazvat, ale kdybychom to nazvali obřadem, tak jak dlouho to trvá?

[01:13:13] Slávek: Zase je to trošku individuální. Někomu v podstatě nebo z vnějšku pozorovaného člověka může připadnout, že to na něho třeba na toho kolegu vůbec nepůsobí třeba, jo? A to to bylo jako minimum. Jinak jinak vlastně je dáno fyzikálně v podstatě, na to i ten proces toho odbourání z toho organismu ayahuaska zůstává vlastně v člověku strašně dlouho, ale ale ale ten největší jak kdyby ten ten proces, jak kdyby jak to říct, v podstatě ten největší největší děj trvá zhruba dvě dvě hodiny. Říkám, ale je to jak kdyby s takovou křivkou, jo, kdy to jde prudce nahoru a potom to pomalilinku jak kdyby po schůdkách teda se snižuje, snižuje, snižuje až do do přítomnosti jako do vědomí, jo? No a trvá to dvě, tři i čtyři hodiny i i v některých případech to mohlo být i dýl, kdy se s člověkem jako byl třeba pohlídaný nebo, jo, ale to už je extrém. Takže já bych řekl tak zhruba do tří hodin se člověk dokáže z toho jak kdyby vzpamatovat.

[01:14:32] Moderátor: Mhm. Mám takovou otázku. Muži, ženy dostávali stejný lektvar, stejnou stejné množství, stejně silné, nebo v tom byly rozdíly?

[01:14:44] Slávek: Dostávali jsme stejné dávky. Já se musím přiznat, že že že že jsem byl na tom hodně, jak kdyby hodně mi to, když to řeknu slengově, nějak jelo, jakože že byl jsem na to vnímavý dost, tak potom vlastně v nějaké části toho toho u u druhé u třetího byla ta i u ostatních účastníků byla ta dávka jak kdyby podle těch příznaků jak kdyby snižována nebo zvyšována. Jo? Takže první první obřad byl v podstatě konstantní dávka pro všechny.

[01:15:28] Moderátor: A pak to bylo individuálně přizpůsobeno těm projevům. Mhm. A když budu zvědavý, jestli se chceš podělit ty o to, co jsi třeba prožil ty u při tom prvním obřadu?

[01:15:45] Slávek: Došlo k tomu k tomu, já jako každý to měl jinak a ty se ptáš na můj zážitek. Ne že se za to stydím, ale naopak jako nechci zas nikoho jako motivovat, jo? Prostě toto je můj zážitek, zeptal ses mě, tak já ti to řeknu, nebo nastíním teda. Ono se to nedá sdílet úplně jako, to prostě nejde, protože jsou to pocitové zážitky a vizuální. A vizuální v tom, že je nevnímáte očima, ale v podstatě mozkem nebo nebo vědomím. A a já jsem se v podstatě při prvním obřadu setkal se svojí rodinou, jo? V podstatě, ale ne pozemskou, ale nevím, jak to říct, možná vesmírnou. Teď může připadat jako dětinské, ale…

[01:16:47] Moderátor: Asi duchovní, asi duchovní, Slávku, rodina.

[01:16:50] Slávek: No duchovní, no. To byl To byl prostě mazec, kdy už jsem byl tak dojatý, že že všechno se mi všechno jsem pochopil v ten okamžik, všechno jsem prostě pochopil. A ten papír, který jsem měl napsaný, nebo který jsem měl taky možná, nebo měl tam ještě už roztrhaný prostě ztratil absolutně smysl, protože jsem zjistil, že pozemské pozemské statky jsou jsou absolutně lichá záležitost.

[01:17:26] Slávek: Lichá záležitost. A a ten rozměr byl tak obrovský a a ještě se mnou prostě někdo pracoval, jo, v tom, kdy prostě mi byly měněny v podstatě orgány, bylo mi bylo mi dopřáno v podstatě zdraví. Prostě byl jsem v obrovské euforii, což do teďka nevím, protože to, co se mi potom vlastně odehrálo následně a později, tak do teďka nevím jako prostě, jestli to jestli to byl Pocitově to vnímám, že že to že to že to pořád bylo super, ale i ten i ten, jak jak se říká, vlk v rouše beránčím se mohl takto zjevit, jo? Že že ti namazali chleba medem a a potom tě chytli za nohu a prostě táhli, táhli, táhli níž a níž a níž. Takže jako ten okamžik jsem prostě byl v nádherné euforii, prostě prostě úžasné, no.

[01:18:34] Moderátor: Myslíš si, že ty vařiči ty ayahuasky, já mám takovou informaci, že oni už jezdí i sem a že už ty obřady dokonce dělají i tady u nás, jo? Že že může vzniknout jakási závislost na na těch bylinách? Asi je to droga, tak asi zcela bezpečně. Možná někteří lidé tam jezdí opakovaně si to užít, protože třeba pokud prožili nějaký takovýto euforický prožitek, tak dejme tomu po něm pasou. Možná, že něco zůstalo nakousnuto a nebylo to dokončeno. Může mohla to být všechno fikce, mohlo to být mohla to být manipulace pochopitelně. Čili můžeš se toho dopátrat, můžeme to otestovat, jo, potom třeba spolu. Ale jenom chci říct, že toto všechno v podstatě člověk může docílit i tou druhou cestou. To znamená, že existuje tato cesta velice riziková, velice riskantní, velice řeknu až s fatálními důsledky možných následků, tak to je cesta velice riskantní. A pak existuje cesta pochopitelně spirituální, klasická, a dá se tam také dojít, jo, k tomu k tomu všemu, co jsi tady jako teď vykreslil. Protože to by asi nešlo jenom o tu euforii, ale šlo ti vlastně o ten prožitek potkání se s někým, koho víš, že znáš, jako bys i toužil, dlouho jsi toužil ho potkat a teď najednou se vidíte a teď najednou seš s nimi, jo? Asi možná takhle jsem to pochopil, protože takto nějak třeba se dá nacítit setkání se se svými předky z těch duchovních rodin. A je to je to dost podobné i tomu, co popisují lidé, kteří byli v klinické smrti a potkali se s těmi svými, řekněme, sourozenci a a členy duchovní rodiny, tak to mají dost podobné. Ten ten hluboký prožitek toho míru a bezpečí, potkání se s tou duchovní rodinou jako takovou. Dobře, kolik tedy bylo těch těch obřadů? Řekli jsme, že ten první byl takový asi pravděpodobně testovací a na základě toho potom některým ta dávka byla snížena, někomu třeba byla zvýšena. To proto, aby, takzvaně, se vyrovnaly ty možnosti. Ale myslím si, že tam šlo, že tam šlo o něco jiného, že tam šlo o to, kdo byl příliš odolný, tak bylo potřeba zvýšit, abychom se mu do té hlavy lépe dostali, jo? Ale to to je moje spekulace, protože zhruba asi vím, jak to tam probíhá, jaký je primární důvod těchto těchto zájezdů, jo? Myslím v rolích těch organizátorů. Tak asi byly ještě čtyři nebo tři ty rituály?

[01:21:30] Slávek: Měly být Měly být šest vlastně a bylo zkráceno na pět v podstatě. Myslím, že to bylo pět. Prostě o jeden o jeden o jeden to pořadatel snížil. Takže myslím, že těch pět a ty průběhy byly rozdílné u každého obřadu. Jako už už jsem jak kdyby každý obřad byl jiný, ale u mě to bylo takové, že kde jsem začal téhož večera nebo toho předešlého večera, tak toho večera, kdy byl další obřad, jsem jak kdyby navázal. A nahlédl jsem prostě do nějaké knihy nějakých principů a chtěl jsem ji dočíst. A a to právě byla ta ta ta ta věc, která mě vlastně dostala potom do té situace, kdy jsem byl lačný a zbytečně lačný po po tom vědění a tady tím vlastně tou, můžu říct doslova, instantní nirvánou, jo, kdy jsem prostě nebylo to osvícení, ale bylo to na nějaké prostě nějaké sdílení nějakého zdroje našeho společného, na který jsem se dokázal prostě připojit, tak jsem prostě tou svojí chtivostí potom to možná až přehnal. A a to to mělo jak kdyby více právě víc vlivů, jo? A jeden z těch vlivů mohl být prostě i ta i ta práce nebo vnější, jo, jakože ta ta ta temná, jo, kdy kdy se to těžko rozklíčovává, ale ale zas je to o pocitech. Tady tady tady to není jakože dopravní předpisy. Tady je to všechno o opravdu o pocitech a o sdílení a o ověřování si vlastně svědectví, jo? To to, že se tady spolu bavíme, tak je ten, kdo to slyší, třeba jenom střípek, jo, který nebo nebo něco, o čem se bavíme, může být pro něho střípek, který mu zapadne a který mu něco dá nebo prostě ho ho ho k něčemu posune. A tak se tak se dá i dojít vlastně k tomu vyhodnocení té situace, že člověk potom pátrá, co se odehrálo, proč se to stalo, za jakých okolností. Takže může může dojít k tomu v podstatě až dojít k objektivnímu závěru, to samozřejmě pro sebe, že že to bylo takové nebo makové, jo? A a vím, že to že to nebylo úplně clear, takže ta otázka asi ještě zazní nebo zhruba tak.

[01:24:26] Moderátor: No tak já ji položím. Dobře. Tvůj druhý obřad proběhl docela dramaticky a pak bych se dostal k další otázce, tak jestli můžeš jenom zmínit svůj druhý obřad, který následoval po tom prvním, který byl jako kdyby pro tebe značně euforický, tak ten druhý pro tebe byl málem fatální, že?

[01:24:47] Slávek: Fatální byl v tom, že v podstatě už se neodehrál v Peru, jo? Jestli si vzpomínáš, my jsme se na té schůzce schůzce, kdy jsme se vlastně úplnou náhodou za okolností takových v podstatě…

[01:25:04] Moderátor: Ne, promiň, já já jsem se chtěl dostat Promiň ještě, Slávku, zůstaneme v Peru. Já mám takovou informaci nějakou, že ten druhý obřad že jsi prožíval docela intenzivně. Myslíš si, že ti byla podána teda větší dávka, nebo to bylo stejné jako ta první?

[01:25:28] Slávek: Ne, ne, ne. Tam tam v podstatě docházelo, jak jsem říkal teď, k tomu, že jsem jak kdyby navazoval obřad na obřad víc víc víc jak kdyby duchovnějším tím těmi pocity. Takže tam jsem tu knihu jak kdyby četl pořád. Nezaznamenal jsem až u posledních vlastně dvou obřadů jako nic nic atypického, jako spíš naopak, prostě to fungovalo. A byla mi dávka jak kdyby snižována jako, protože jsem na konzultacích vlastně sdílel ty svoje zážitky a a byly tak v podstatě hodně zásadní, že že že až že až prostě se mohl cítit někdo ohrožený tím, že že se mu že se nám nebo někomu konkrétně mně dostává těch informací až moc jako. Jo?

[01:26:27] Moderátor: Promiň, takže jenom jenom na jenom na vysvětlenou. Chceš tím tedy říci, že pochopitelně a to se nehodí Já jsem totiž my jsme kdysi organizovali nějaké takové seance, ještě také jsme experimentovali s jedním člověkem a on on velmi jakoby pulzoval mezi černou a světlou magií a on tu magii někdy zneužíval a někdy používal dobře. No a na jedné na jedné takové akci ho jedna dáma odhalila a řekla, že ho vidí jako prostě temnou postavu, bytost v kápi, která tam stojí, a že končí a rozhodně odchází a už s ním nechce mít nic společného, jo? Čili ono někdy ty stavy změněného vědomí mohou přinést jakési pravdivé poznání toho, s kým sis plácnul jako, jo? Tak máš máš pocit, že tohleto tam u tebe probíhalo?

[01:27:28] Slávek: Ne, ne, ne. Vím vím, kam míříš, a ono to tak je, ale tohle ne. Myslím si spíš, že že jsem jak kdyby obdržel něco, co bylo až jak kdyby za hranou, což mohlo ohrožovat i třeba toho gurua jakože v tom smyslu různých schopností nebo prostě informací. A pocítil jsem jako docela intenzivně jak kdyby apatii potom toho týmu nebo některých některých lidí z toho týmu, jak kdybych byl trošku černá ovce jako, jo? Že že mně to taky moc fungovalo, když to tak řeknu. A to mi nepřipadalo jako nic na tom zvláštního, prostě jsem to tak jako vnímal. A to celé vlastně se potom zase mi docvakávalo až po po veškeré té té etapě, jo, toho teď stále vlastně postupné šprajcují, jo, až vlastně po dnešek, tak to vyhodnocuju.

[01:28:41] Moderátor: Dobře, tak řekněme si, v kterém v kterém roce jsi byl tedy v Peru? Bavíme se o kterém roce?

[01:28:48] Slávek: Byl to rok 2018.

[01:28:51] Moderátor: Takže to je cca rok?

[01:28:53] Slávek: Moment, moment, ne, to bylo podruhé, to byl leden, 2 2017 vlastně podzim, jo, jo, jo, mhm.

[01:28:58] Moderátor: Podzim 2017. Dobře, tak to je de facto dva roky cca. Fajn, takže když jsi odjížděl tenkrát v roce 2017, když jsi odjížděl z Peru, neměl jsi toliko informací, zkušeností a prožitků a prožitých záležitostí, jako máš dnes. Když jsi tenkrát odtamtud odjížděl, byl jsi plný důvěry k tomu, kdo to organizoval, že jsi teda mezi správnými lidmi a třeba uvažoval jsi o tom, že se tam někdy vrátíš?

[01:29:36] Slávek: No, otázka zní, jestli jsem se chtěl do Peru jak kdyby ještě vrátit nebo nebo dodělat dokončit nějaký proces? V podstatě ano, protože, jak jsem zmiňoval, nahltl jsem se asi víc, než jsem měl, a dávka vlastně jak kdyby obřadní…

— ČASŤ 3 (od 01:30:00) —

[01:30:00] Slávek: …nebyla jak kdyby snižována, jo? Kdy už jsem se nedokázal vlastně v posledních dvou obřadů dostat do do stavu, kdy kdy jsem tu knihu už měl skoro možná dočtenou, ale chyběly mně možná čtyři zásadní kapitoly, nebo dvě zásadní kapitoly. A tím jsem vlastně odjížděl z Peru, že že na jedné straně jsem měl obrovské zážitky, obrovský pocit zadostiučinění jakoby v tom, že jsem vždycky věděl, že je něco víc nebo výš.

[01:30:45] Ale na druhou stranu jsem zas byl trošičku zklamaný z toho, že že už jsem byl v podstatě na dosah toho absolutního jakoby poznání a vědění. Takže takhle jsem měl trošku smíšené pocity. Lidi super. Mohl můžu jenom říct takovou při tom odjezdu takovou vsuvku, kdy vlastně jsem byl trošku ignorován vlastně při tom při tom odjezdu přímo nejvyšším, ale to jsem si myslel, že jsem si jakoby možná nějak vymyslel, ale to mi potom bylo jak kdyby i z vnějšku potvrzeno, jo, že že při tom jak kdyby tom ukončení a rozloučení, kdy oni vlastně, ti pořadatelé, zůstávali a čekali další dva turnusy, jo, to znamená dalších 20 a 20 dní, tak vypadalo mně jako v ten moment jako takové divné, ale okolí potvrdilo, že že ten to rozloučení nebylo vůbec jako vřelé nebo jak to nazvat. Takže a ocitl jsem se potom vlastně v Evropě, jo, konkrétně v České republice zpět.

[01:32:03] Petr Václav: Jo, ale promiň, já jsem já jsem ti schválně dával otázku na tu tvoji druhou obřadní večer/noc, jedno, jak to nazveme. Ty to totiž nevíš, ale já mám od svědků, kteří tam s tebou byli, mám potvrzeno, že jsi měl velmi těžký stav, kdy musela zasahovat ta šamanka, která to tam dozorovala. Nejdřív tě v tom docela dlouho nechali. Ty jsi prý občas jakoby vyskočil, tam jsi někde sebou plácl, protože jsi nebyl schopný stát na nohách. Z pusy ti tekly sliny, pěna, docela jsi chrčel a byl jsi byl jsi na tom asi dost špatně, že pochopitelně to to nevědomí bylo asi dost hluboký, a tak v podstatě ta šamanka prý k tobě nakonec pak přistoupila po nějaké době, když už bylo zřejmý, že se tam asi umlátíš, tak požila nějakou buď nějaký lektvar nebo nějakou rostlinu rozžvýkala a rozprašovala z pusy, to jest jakoby po tobě prskala a mumlala jakési zaříkávadlo a tím tě jakoby v tom stavu nějakým způsobem jakoby ochraňo-, no ne ochraňovala, ale jakoby že tě z něj dostávala, jo? Čili že jsi se propadl někam asi dál, než jsi měl. Čili já ti to říkám, že to mám od světků, kteří tam s tebou byli. A schválně jsem se tě… A právě jsem se tě na to ptal, že ty to vlastně nevíš, jo, protože ty jsi byl pochopitelně mimo sebe v tu dobu, jo?

[01:33:36] Slávek: Aha, takže to mám takhle potvrzeno, protože já já ano, teďka si to už vybavuju.

[01:33:44] Petr Václav: Byl jsi mimo. (smích)

[01:33:45] Slávek: Jo a a ano, tak to sedí. Tento proces tam probíhal a dokonce jakože já zhruba vím, jak toto probíhalo, ale člověk byl vždycky jakože mimo. Já jsem myslel, že se to asi dělo všem, nebo potom z těch vyprávění jako až těch zpětných vazeb. Ale u tohoto procesu konkrétně nebo u tohoto stavu právě docházelo k tomu k tomu jakoby zážitku nejintenzivnějšímu. I když i když se se zdál z vnějšku, jak jsem teda slyšel, už si vybavuju ty ty komentáře, že že něco takového ještě neviděli, jo, když jsem v podstatě stál skoro na hlavě. (smích) A a nekontrolovaně sebou občas jakože jsem upadl, jo, a jelikož nejsem zrovna subtilní, tak to bylo někdy na hraně. Ty stavy, které vlastně slyším, nebo si uvědomuju, jako nebyl jsem úplně mimo, vnímal jsem okolí, ale jak kdyby z povzdálí, tak tak byly, ano, nebylo to zvracení, bylo to jak kdyby prostě, jak jsi říkal, prostě pěna a tak dále. A v tomto v tomto stavu se mi vlastně dostávalo toto to setkání jak kdyby. A já jsem to vyhodnocoval zpětně jako tu součást, no, ale já jsem si potom jak kdyby, když jsem přišel k sobě, myslel jsem, že se to dělo takto všem jako. Že že že to zažili takto všichni, jo, takže já jsem vlastně nevěděl, co se děje v okolí, tak jako úplně. Ani mě to nezajímalo. Tak i z tohoto jsem tam vlastně jak kdyby byl za exota, jo, že mně to zafungovalo. Jako protože jako nebylo to já jsem se necítil vnitřně špatně, ale pro okolí to vypadalo, že prostě umírám, tak to řeknu doslova.

[01:36:04] Petr Václav: To je právě to oddělení toho vnímání té duše nebo toho vědomí jako takového a otázka fyzického těla. To znamená, když se rozpojí to spojení mezi duší a fyzickým tělem, tak to tělo si začne žít nekontrolovaně nějaký svůj prožitek, nějaký svůj stav. A přestože ty jsi se jakoby ve vědomí, co do duše, jsi se cítil komfortně, luxusně, euforicky, tak tvoje fyzické tělo pochopitelně si to řešilo úplně po svém, jo? To je to je ten stav, který třeba lze pozorovat třeba i u narkomanů, kteří požijí drogu, tak tam dojde právě k tomu rozpojení tělo-duše-mysl. A to jenom na vysvětlenou pro naše posluchače. Já jsem já jsem se toho schválně dotkl, protože tam je to přesně o tom okamžiku, kdy nejenom, že ztratíš kontrolu nad svým fyzickým tělem, ale ztrácíš kontrolu i nad svým vědomím, co do To je, vypnou se všechny ochranné systémy a de facto člověk se opravdu zpřístupní, ale naprosto, naprosto všemu: démonům, zlu, dravcům, řeknu, úplně jakémukoli z vnějšku působícímu elementu. V tu chvíli jsme úplně odzbrojeni a jsme vydáni napospas, jo? Dobře.

[01:37:39] Slávek: Člověk je nahý.

[01:37:40] Petr Václav: Člověk je, ano, úplně nahý. Je víc než nahý, protože v podstatě ta duše v tu chvíli ztratí ten kabátek, ztratí ztratí ten obal.

[01:37:49] Slávek: Jo, rozsype se v podstatě, ano, rozsype se na molekuly (smích) a a musí se zase poskládat, no. A do toho do toho se může něco přimíchat. Mhm, mhm.

[01:37:59] Petr Václav: Tak. Tady já si myslím, že teď mi tady přesně vytanulo na mysl, jestli jsi viděl ten film Moucha?

[01:38:07] Slávek: Moucha! Teď mi to Já jsem to chtěl říct! (smích)

[01:38:10] Petr Václav: Přesně. To je přesně totiž Doporučuju, ať si pustí naši posluchači, dá se to stáhnout na internetu, ten film Moucha, zejména zejména první díl, který je poučný v tom, že rozebrat se na molekuly v uvozovkách, čili na energii, teleportovat se, funguje všechno do té doby dobře, než třeba do toho teleportovacího zařízení vešla ta moucha nebo zůstala, vletěla tam ta moucha. A malá moucha dokázala velkýho člověka natolik infikovat, že se ta moucha postupně z něho stávala, jo? To je pointa toho filmu. Ale když se budeme bavit o vysokovibračních bytostech a nízkovibračním dravčím vědomí, tak je to úplně stejný případ. Tam stačí, aby se do té do té rozložené, jak ty říkáš, na molekuly, substance, aby se infikovalo infikovala ta temnota, to dravčí vědomí nebo ty dravčí různé programování a podobně, a toho člověka to začne potom rozebírat zevnitř, jo? A to se domnívám, že je další povídání, které spolu budeme absolvovat, protože to, co následovalo nejenom u tebe, ale u některých dalších lidí, kteří se vrátili z Peru, málokdo to z nich přiznává, protože řada z nich byla ubezpečena v tom, že to je normální, běžné a tak dál. Berou Berou to jako proces nějaké očisty a takovýchto věcí, ale v podstatě je to jakoby vyrovnávání se fyzického a mentálního těla s tím a vlastně i toho vědomí, s tím, že bylo infikováno. Čili jakoby si člověk přivezl tu tu spirituální infekci a teďko probíhá jakýsi proces, buď se vyléčím, nebo zhynu jako, jo? To znamená, buď mě to buď mě to překlopí do těch temných sítí a překlopí mě to do pádu, anebo se toho budu umět zbavit a očistím se od toho. A to je ten proces, který v podstatě následuje u většiny lidí, ne u všech, ale u většiny lidí, protože ne všichni lidé, kdo tam jedou, jsou Kristovští, čili jsou to lidé opravdu lidé. U těchto probíhá, dovolím si říct, asi standardně skoro u všech. Nastává těžké období a boj v podstatě leckdy o přežití. Boj o tom, aby se člověk buď nezbláznil, nezasebevraždil, anebo nezhynul. U tebe konkrétně to byly nějaké projevy. Já bych tedy teďka ještě doporučil, abychom je v krátkosti probrali, protože pak už se budeme muset přesunout do dalšího pořadu, protože to ten tvůj příběh je rozsáhlý a má pochopitelně také svůj vývoj, má svoji genezi, má, řeknu, svůj happy end, jo? (smích) Takže Slávku, vrátili jste se do Evropy, vrátili jste se do Evropy, co bylo dál? Máš slovo, promiň.

[01:41:14] Slávek: Jo, děkuji, v pořádku. Já chci jenom říct jako ty navázat samozřejmě v tom, že že spousta věcí se dá vlastně schovat za za pojmy jako šamanská nemoc nebo příchod spirituální krize a tak dále. To je v pořádku, dá se říct, to nám bylo i i i vlastně i zmíněno, že zase to nemusí každému sednout stejně, že se můžeme vlastně setkat s tím, že prostě budeme jiní, že všechno budeme vnímat jinak, jo? S tímto jsem samozřejmě vteřinku počítal, ale už nevěděl, co to obnáší. Ale za tohle vlastně tvrzení se dá ještě schovat i ta i tam i ta moucha, jo? I ta infekce nebo i ta práce těch temných sil. Jako ne všechno může být čisté. I ten i ten vývoj. Samozřejmě když někdo použije termín rozpad ega, čím jsem si teda to asi zřejmě prošel nebo procházím neustále, tak řekne rozpad ega, samozřejmě neví, co to obnáší, jo, jaký má páka má a jakým prostě nastaveným zrcadlem s čím se konfrontuje, jo? Uvidí ty nejniternější v podstatě půdy, zájmy, které mu v podstatě vězely v podvědomí a kterými se v podstatě řídil v životě, i když se mohl prohlašovat za za úspěšného nebo oblíbeného nebo Jo, toto je všechno v pořádku a má to svůj význam. Jenomže do toho do toho se může vmísit právě ten ten proces nebo zásah té té temné strany a to už se těžko rozklíčovává v ten daný okamžik. Ale zpětně to nacítit lze, což což si myslím, že jinak bych tady vlastně o tom nehovořil, vím a vím, že se to nestalo jenom mně. A čím víc se teďka vlastně o tom baví, dělá v podstatě osvěta, tak se hlásí více a více lidí, kteří podávají svědectví o tom, že že tam primárně jde o nějaké posunutí osobnosti a možná získání nějakých schopností, ale především jde i o krádež energie jako takové a lidské energie, to znamená v podstatě stálý zdroj Životní, životní energie. a je to prostě obchod, jo? Ti lidi jsou tam prostě vozeni jako ovce opravdu na porážku. Ne každý prostě to schytá takzvaně, jo, protože to by byla negativní reklama. Ne každý je zlomený, jo, ale v podstatě ti nepohodlní nebo nebo lidi, kteří jsou bonitní, jo, tak buď jsou prostě vmanipulováni do nebo prostě motivováni, ať ať jdou jako k k v podstatě k další k další návštěvě a nebo naopak jsou v podstatě jak kdyby zlomeni nebo vytlačeni na okraj jak kdyby té komunity a označeni v podstatě jako za nepohodlné a ti už nejsou vítáni, jo? Ti ti, co právěže uvidí trošku do do té kuchyně, jo, tady těch těch entities doslova jako, jo?

[01:45:13] Petr Václav: Rádoby šamanů. Já tě já jenom k tomu doplním, že v podstatě ty to říkáš ne proto, že dejme tomu tak by to tak někdo mohl nazírat jako, jo, že on tam jel, nesplnilo to jeho jeho očekávání, bylo mu tam blbějc více než ostatním anebo nedočetl to, co si tam dočíst chtěl, a tak teďko tady plive na pana guru nějakou špínu. Já jenom chci říct, že ty to říkáš s plným vědomím a odpovědností toho, že jsi tam jel ještě podruhý, ale už jinak, jiným způsobem a nahlédl jsi zvenku, ale ne jako organizovaná ovce, ale jako trošku dobrodruh, který se s tím šamanismem na tom tam někde v těch v těch zónách setkal a pohledl na to trošku jinak a rozklíčoval, odhalil a došlo ti v podstatě, o co tam přesně jde. To znamená, že není ten není ten poznatek inspirovaný jakousi, řeknu, neúspěšností v očekávání, ale hlubokými zážitky a pravdivými zážitky, kde šlo opravdu a doslova o život a o přežití. Nicméně, Slávku, vrátili jsme se do republiky a teď byla ta kocovina, jak se říká. Máme už docela málo času v tom dnešním pořadu, tak jenom bych chtěl se tě zeptat: Bylo ti pomoženo ze strany toho pana guru, když jsi měl ty těžké stavy po akci, kterou on organizoval?

[01:46:50] Slávek: Pomoženo, přímo vlastně on se s tím jakože speciálně nezabývá, protože těch lidí tam jezdí tolik, je to je to tak masivní, že není v silách nikoho ani prostě, aby obsloužil nebo radil všem lidem, které tam doveze, jo? Protože to je prostě 60 lidí, jo, 60 typů prostě povah, všeho a aby každého potom instruoval, to už není zaprvé v jeho silách, za druhé ani v jeho zájmu, protože odkazuje vlastně na na ty inzerované procesy a ať ať jsem byl objektivní, tak byla možnost se vlastně spojit s i s jeho potom následně s těma s těma vlastně průvodcema, ale až ale až po vlastně jejich návratu, jo, protože oni vlastně celou dobu byli tam, to znamená asi za měsíc. Takže měsíc je člověk relativně odkázaný po sám na sebe, jo, když jste v první skupině. A a já jsem prostě byl ten, (smích) můžu říct i idiot, který chtěl tu knihu dočíst jak kdyby i na vlastní pěst. Takže jsem vlastně zas navázal po návratu z Perna na na na na to, co jsem vlastně dělal doposud, to znamená hledání po vlastní ose a byl jsem Už Rozhodl jsem se absolvovat a nahlédnout do té knihy znovu vlastně tady tady v republice, jo, takže udělat si obřad sám pro sebe.

[01:48:38] Petr Václav: Tak já bych, promiň, já bych tě tady já bych tě, Slávku, zastavil, protože na to je potřeba víc času a já bych tě poprosil, nechme si to do příštího pořadu. Položím ti jednu jedinou otázku: Když jsi se vrátil, měl jsi těžké stavy?

[01:48:53] Slávek: V ten v ten daný moment v ten daný moment, kdy byla ta prodleva, kdy jsme se prostě nemohl na někoho kontaktovat, tak jsem se necítil vůbec, byl jsem byl jsem absolutně v pohodě. Byl jsem v podstatě měsíc a půl až vlastně po ten zmiňovaný obřad jak kdyby, dá se říct, v klidu, jo, že že jsem nepociťoval Jenom jsem měl prostě tu kocovinu z toho, že to zaprvé skončilo a za druhé, že jsem nedočetl tu knihu. (smích) Jo. A

[01:49:33] Petr Václav: Takže to byl to byl takový motiv jakoby opravdu k tomu pokračování. Dobře. Nechme Nechme zatím ty věci stranou. Jen se tě zeptám, vím, že tě provázely hluboké sebevražedné pocity, nutkání. To bylo po návratu z první mise, nebo z té druhé?

[01:49:55] Slávek: Ta druhá mise totiž následovala za 2,5 měsíce v podstatě. Já jsem byl jsme seděli teda za za určitých komplikací znovu v letadle teda ještě s dalšíma dvěma kamarádama, když to tak řeknu, nebo lidma, kteří mě oslovili potom, co jsem jim sdělil, jo, ty prožitky vlastně z toho z toho prvního výletu. Takže za 2,5 měsíce v podstatě jsem tam seděl znovu, kdy už jsem měl, kdy jsem na prvním výletu obdržel přímo kontakt na na ty pralesní šamany, které jsem potom kontaktoval a se kterými jsem si v podstatě domluvil pokračování, jo, když to tak řeknu. S tím, že asi po tom měsíci a půl jsem udělal ten ten obřad tady v té republice, kdy

[01:51:00] Petr Václav: Počkej, já tě zastavím. Nechme Nechme si ten pořad, tím budeme začínat. To znamená, já ti v tuto chvíli, Slávku, poděkuju, protože do tohoto dílu pořadu Řeklo se, stalo se se nevejdeme, ale to je v pohodě. Já si myslím, že ten příběh graduje. Graduje nám v tom, že na začátku byl jakýsi hledající Slávek, který se oddal plně v dobré víře jakýmsi organizátorům a velkému guru guruovi, s kterým vyrazil do Peru, a vrací se nám Slávek, který začíná být tak trochu informován v tom, že ne všechno úplně bylo košer, že tam bylo mnoho pozitivního, ale v hlavě mu vrtalo mnoho otázek, na které potřeboval získat odpověď. A jak jsi sám řekl, komunita, která vznikla po tom návratu, čili ta parta, když to tak řeknu, to je taková komunita a pak se spojí s tou velkou komunitou těch, kteří setrvávají okolo gurua a kteří nenechávají na něho většinou jaksi dolehnout jakoukoli kritiku, tak řeknou, že ta komunita tě tak nějak vyloučila, protože jsi měl ty názory nějak tak odlišné nebo alespoň přemýšlivé. To znamená, že mnoho věcí ti pravděpodobně vrtalo v hlavě. Takže já ti pro dnešek, Slávku, děkuji za to, že jsi byl hostem v pořadu Řeklo se, stalo se tady na Svobodném vysílači ve Studiu Midgard. A poprosím tě, aby jsi se rozloučil s našima posluchačema a jednu jednu možná větu k tomu, jestli by jsi vůbec ty někdy opakoval takhle riskantní misi, na které jsi byl v Peru poprvé?

[01:52:52] Slávek: Mhm. Otázka je na místě. Já bych do toho znovu za těchto Nešel bych do toho znovu, jo? Protože tou širokou cestou jít za to je to, jako je to Může se na to nahlížet z různých poloh. Nešel bych do toho jenom z důvodu do tady tohoto typu zkušeností z toho důvodu, že jsem nebyl v podstatě sám sebou, že jsem přenechal vlastně to tu odpovědnost, to to vlastně, to co člověk má vlastně, tu svobodnou vůli, jsem předal vlastně v podstatě Dal jsem šanci, jo, jiným jiným lidem a risknul jsem to prostě, nebo že jsou lidi a a a já jsem byl málo obezřetný, jo, kdy i v podstatě nejde o nic jiného než ne než v podstatě o vaši duši jako, jo. A a to je to nejcennější, co člověk má, a a vím, a to se možná k tomu dostanem, že že ta duše v podstatě může být i zatracena. A to nejsou to jsou to jsou Nebo nejsou to jenom slova tady z mých úst, ale to je to v je to v písmech napříč náboženstvím, jo, veškerým od Jo a tak dále. Prostě se to děje, jo? Tak bych to asi nějak uzavřel.

[01:54:22] Petr Václav: Slávku, děkuji ti moc. Jsem rád, že jsi se dožil dnešního dne, abychom mohli udělat tento pořad, protože je málo lidí

[01:54:30] Slávek: Ještě se dokážu Ještě se dokážu i zasmát, víš, takže… (smích)

[01:54:33] Petr Václav: Jo, je málo lidí, kteří prožili a jsou ochotni o tom vyprávět. Někdo se za to stydí, někdo se bojí. Zkrátka a dobře, víme, že protistrana dělá velmi silné ataky na každého, kdo se snaží rozklíčovat, odhalit, ukázat a rozkrýt tu špinavost, se kterou potom zneužívají důvěřivosti lidí. Takže děkuji ti moc a budu se těšit v příštím pořadu Řeklo se, stalo se opět u mikrofonu s tebou. Takže měj se, opatruj se a užívej si sluníčka. Měj se, ahoj.

[01:55:08] Slávek: Taky děkuju a zdravím všechny.

[01:55:10] Petr Václav: Ahoj.

[01:55:11] Slávek: Čau.

[01:55:22] Hlasatel: Po dobrých referencích na minulé setkání Svobodného vysílače CS ve venkovním prostředí v přírodě na moravsko-slovenských hranicích jsme se rozhodli další setkání moderátorů a příznivců Svobodného vysílače uspořádat opět v přírodě, tentokrát v prostoru brdských lesů poblíž Rokycan u Plzně v obci Volduchy, kde se nachází asi 3 km od této obce kemp Veselý Habr. A ten nám padl do oka, neboť je tam vše potřebné pro zdárný průběh akce. Samotná akce se bude konat v sobotu 5. 10. zhruba od 13:00 hodin, ale protože se kemp nachází v krásných brdských lesích a je houbová sezóna, nic nebrání komukoliv z vás přijet již v pátek 4. 10. a udělat si pěkný výlet po okolí. V kempu je i půjčovna jízdních kol. Věřím, že i někteří z moderátorů se objeví již v pátek na místě setkání. Velmi důležité je ale se přihlásit ve formuláři na našich stránkách www.svobodny-vysilac.cz, kde je nutné vyplnit, ve kterých dnech se zúčastníte a zda budete potřebovat ubytování v chatkách a případně stravování. Moc se opět těšíme na vás a věříme, že se sejdeme opět v hojném počtu. Zvou moderátoři Svobodného vysílače CS.

[01:57:21] Petr Václav: Tak vážení a milí, to bylo pro dnešek už úplně všechno. V rozhovoru s naším hostem Slávkem budeme opět pokračovat příště, možná v příštím pořadu nebo v tom dalším, uvidíme, jak nám to časově všechno vyjde. Nejenom 5. 10., ale už v pondělí se s vámi budu v 15:00 hodin těšit opět na slyšenou. To je vše ze Svobodného vysílače, ze Studia Midgard se s vámi loučí, no kdo jiný, než Petr Václav.

[01:57:57] (hudba – píseň) Zpěv: Chodím světem už pěkných pár let. Parným létem i zmrzlej jak led. Zjistil jsem, že lásku smím dávat i vzít. Nikdy jsem nešel tou cestou, kudy ty musíš jít.

Viděl jsem i místa, lepší zapomenout. Kudy vzduchem hvízdat, těla po vodě plout. Někdy si až říkám, jestli mám právo žít. A to jsem nešel tou cestou, kudy ty musíš jít.

Buď klidná jako voda, ale silná jako proud. Skála se ti podá a zbavíš se všech pout. Svěží jako ranní rosa a čistá jako sníh, když tančíš po kamení bosá, svět máš na dlaních.

Když život někdy umí lidem naložit kříž. Ale ničeho se neboj, jsem tu s tebou, vždyť víš. A i kdyby nás ďábel chtěl na rohy vzít, spolu půjdem tou cestou, kudy ty musíš jít.

Tak buď klidná jako voda, ale silná jako proud. Skála se ti podá a zbavíš se všech pout. Svěží jako ranní rosa a čistá jako sníh, když tančíš po kamení bosá, svět máš na dlaních.

ZDROJ: 2019-10-05-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Slávou-19.-díl-120-min.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Přepis nahrávky:

[00:00:18] Hlasatel: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků.
[00:00:33] Hlasatel: Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění.
[00:01:10] Hlasatel: Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly.
[00:01:54] Hlasatel: Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme.
[00:02:35] Hlasatel: Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet.
[00:03:06] Hlasatel: Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět.
[00:03:39] Petr Václav: Tak já vás vítám všechny v tento sobotní den. No jak jinak než u pořadu Řeklo se, stalo se. No a budeme si povídat zkrátka a dobře a pokračovat v tom povídání, které jsme se Slávou už pro vás ten první díl jsme vám připravili a už jste ho mohli slyšet. Takže dnes se scházíme společně u toho dílu druhého, u toho pokračování, protože Slávova cesta za poznáváním jako hledajícího, kdy se vypravil do Peru společně s dalšími zvědavci a hledavci, tak pochopitelně měla nějaké dozvuky, měla pro něj nějaké poznání a něčím si tam prošel, ale tím celé jeho dobrodružství teprve začalo. To, co potom následovalo, se nepodobalo tomu, co si psal jako pět hlavních stěžejních bodů přání, která se mu měla jaksi No, už už mi volá Už mi volá můj host na telefon, tak já jsem rád, že ho můžu přijmout. Já tě zdravím, Slávo. Ahoj.
[00:04:52] Host: Zdravím tě, Petře.
[00:04:53] Petr Václav: Teď jsi se dostal přímo do vysílání, tak mi chviličku vydrž. Já tady potřebuju říci něco. Jsem rád, že jsi se spojil, a já jenom dokončím větu a hned budeme společně spolu pokračovat. Tak vydrž. Hned budeme spolu dál mluvit. Takže jenom jsem chtěl říci, že tedy Slávovo putování za šamanskými možnostmi toho, aby se mu splnilo jeho pět přání, které si ještě doma napsal, nabralo trošku jiný směr. No a Sláva pochopitelně nám bude vyprávět, co se dělo, když se vrátil domů z Peru, jestli se začala plnit jeho přání, no anebo jestli to trošku vypadalo všechno malinko jinak a co ho přivedlo k tomu, že se do Peru vypravil podruhé, ale tentokrát už ne s organizovanou skupinou, ale se skupinou, kterou zorganizoval on sám. Tak na to na všechno si dnes uděláme čas. No a protože už mám svého hosta tedy na telefonu, tak se této problematice můžeme věnovat. Budu se ptát pochopitelně mého hosta Slávy na některé detaily a možná jako se mu o některých věcech nebude chtít moc mluvit. No uvidíme. Vyzpovídáme ho. Já tomu rozumím. Teď se směješ, Slávku, ale já tomu rozumím, že když se jako podíváš jakoby za sebe zpátky, tak ti to přijde takové trošku, no, nerozumné to, co jsi podnikl, to, co jsi absolvoval. Nicméně jak se říká u nás v Sudetech: Chybami se člověk učí. A pokud to nikomu nic nepřinese, že si někde naběhne a bude to znova donekonečna opakovat, pak se bavíme o hlouposti. Pokud někomu z toho vyjde nějaký závěr a on se tím závěrem bude řídit a bude se tak nějak podle toho do budoucnosti chovat, tak to má tak to mělo účel. To znamená, že to školné, které člověk zaplatí, ať už v penězích anebo třeba v nějakých jiných útrapách či ztrátách, tak nevyšlo zbytečně, nevyšlo v niveč, jo? Čili předpokládám, že u tebe se ta zkušenost nějakým způsobem utřepala v to, že nejenom, že se tu teď povídáme, aby, dejme tomu, jiní lidé neopakovali chyby nebo nepouštěli se do dobrodružství, které ty jsi vyhodnotil jako nějakou chybu v uvozovkách nebo něco, co možná ti zkomplikovalo život, ale nějakým způsobem to bude k užitku. Já totiž tady mám, Slávo, mnoho reakcí na ten pořad v tom smyslu Takhle, je to je to zhruba o dvou věcech, jo, ty reakce. Já bych je rozdělil na takové dva silné týmy, dvě hromádky těch dopisů v uvozovkách, kdybys byl pan Jirků nebo já paní Jirků, tak No, takže ta první ta první série těch, řeknu, reakcí je taková, že: Ano, potvrzuji. Také jsem absolvoval a to, co Sláva říká, je přesně pravda. Kupodivu nepřišla ani jedna reakce v tom smyslu, že: Já tam byl a to, co tady říkáte, je totální nesmysl. Takže většina lidí potvrzuje přesně to, o čem se tady bavíme, že je to veliký veliký podvod na lidi, nejenom o těch penězích, ale i a to zejména o tom zaprodávání těch lidí. To znamená, že někdo cizí rozhoduje o těch lidech jako o bytostech, které zaprodává, aby z toho měl nějaký vlastní užitek. To, že mu z toho nateče spousta peněz, je věc druhá. Tak to byl to byla jedna část těch reakcí. Druhá část těch reakcí víceméně byla o tom, že: Lákalo mě to a jsem velice rád {smích} /ráda, že jsem neabsolvovala a potvrdili jste mi to, co jsem si v skrytu duše myslela, či takovou tu intuitivní nápovědu pravděpodobně vyššího já, že ti lidé udrželi ten svůj chtíč absolvovat takovéto dobrodružství z jakýchkoli důvodů, že udrželi na uzdě a v podstatě to nepodstoupili. Takže jsou to takové dva silné tábory tohoto. A potom nám ještě přišlo několik reakcí, řeknu, velice choulostivých záležitostí. Dokonce máme svědectví jedné absolvující ženy. Možná se k tomu ještě dostaneme, která si opravdu prošla peklem, protože ty věci nechala dojít ještě kousek dál, než to bylo jenom ve tvém případě, protože byla žena a protože tam šlo o ty šamany, tak tam došlo ještě navíc k určitému typu zneužití, jednak té důvěry a jednak Ty jsi to ale tam říkal, že tam došlo k zneužití v podstatě i na na fyzické a duchovní úrovni, ale že to jakoby že to nechceš jakoby rozebírat, protože třeba to máš zprostředkované. A právě tato žena nám napsala, že ona se stala tou obětí, kdy v podstatě podlehla dokonce jako žena muži a co všechno si tím jako kdyby potom do budoucna způsobila. Takže možná to necháme ještě stranou. Já se tě jenom zeptám: Nějaká reakce, řeknu, možná od těch lidí od organizátorů toho, řeknu v uvozovkách, zájezdu, té mise nebo jak bychom to nazvali, byla nějaká reakce, co se týká po od vysílání toho pořadu?
[00:10:53] Host: Ne, ne. V podstatě mě nikdo nekontaktoval. Jde o to, že zaprvé jsem nikoho nejmenoval, což ani nemíním dělat jako i nyní, jelikož jdeme po příčině, a ne po následku, takže je zbytečné někoho dodatečně jmenovat. Jako lidi by měli vlastně mít nějakou prostě nějaké povědomí, jo, jak to říct, o světu, když to tak řeknu, o o tom, co se děje, a nechci říkat nikomu, aby to nedělal, ale chci jenom říct, že já jsem se vydal na nebezpečnou a nesprávnou cestu a aby to bylo takové memento, jo? Neříkám, jak jsem už zmiňoval myslím, že minule, že to byly všechno negativní zkušenosti. Byla tam spousta úžasných věcí, které prostě se mnou prostě pohly, ale ten ten jak kdyby ten průšvih byl v tom, že to by bylo všechno v pořádku, kdybych tam jel já sám za konkrétním třeba šamanem v malé skupince, jo, prostě kde ten Nemyslím hmotný servis nebo fyzický servis by byl jiný, ale ten hlavně ten duchovní servis, to znamená ta ochrana a hlavně v podstatě v tom davu byla i taková určitá anonymita, což se prostě podepsalo na celkovém průběhu těch těch obřadů, jo, kdy prostě se tam lidi přes sebe různě, jo, a tak dále, no. Takže ještě jednou říkám, nechci to nechci nikoho za každou cenu odrazovat, říkat mu: Nedělej to, ale říkám, že já jsem udělal chybu, jo? Ať si to každý prostě přebere, jak má nebo potřebuje.
[00:12:52] Petr Václav: Jo, ano, to je řeknu, je to seriózní přístup. Každý jsme odpovědní za svoje chování, protože za něj neseme nějaké karmické důsledky, pakliže to není v jednotě s jednotou, takhle to řeknu. Čili ve shodě s jednotou. Čili nemůžeme nikomu upírat jeho svobodné rozhodnutí, proto nebudeme říkat, co má kdo dělat. My tady pouze na tvém příkladu ukazujeme určitý typ nástrah, nášlapných min, které existují na té cestě spirituálního probuzení a rozvoje, a nechť každý zváží, co je pro něj užitečné a ne a co je rizikové a co není rizikové. Nicméně Nicméně ale je potřeba takhle, jak jsi to řekl, není není cílem tady někomu skácet živnost, kterou si tady dlouho budoval, byť ta živnost je s velkým otazníkem a můžeme mít na ni osobní názor, že prostě tohleto se takhle nedělá, ale to je každýho, řeknu, ta to jeho svědomí. Bohužel se zdá, že někteří lidé to své Hlavně ti organizátoři takovýchto akcí moc toho svědomí nemají, takže ale je to díky založení té jejich bytosti. Čiže to je potom opravdu na svobodné vůli a rozhodnutí se každého, jestli vezme 100 000 a udělá si výlet do Peru s těmito lidmi a pak si ponese třeba nějaké nějaké ty důsledky. Takže pojďme tedy k tvému případu. Ty jsi nám tady minule vlastně popisoval, jak to vypadalo, že bylo něco naprosto úžasné, bylo to dobře zorganizované. Mně z toho celého vyplývá a trošku to zaznělo mezi řádky, že jste byli jednak pod určitým marketingem a vlivem. To bylo to, že: Napište si těch pět přání, protože vy tam jedete proto, aby se vám splnily. A nebo splnila. No a pochopitelně u lidí, kteří jsou třeba onemocnění nevyléčitelnou chorobou, nebo naopak je přepadla momentálně v životě etapa chudoby, krize a tak podobně, krize třeba i v partnerství, v v manželství, v rodině, no tak chápu, že to je takové to: Tonoucí se stébla chytá. A ten rozum leckdy trošku kulhá, protože lidé to chtějí nějak vyřešit. A když to doteďka nezvládli těmi, řeknu, standartními cestami, tak, dejme tomu, věří na to, že to by se jim mohlo vyplnit. A pokud ti někdo vrazí tužku, papír a tady si napiš pět svých nějakých zadání, přání, kvůli kterým tam chceš letět, tak si lidé automaticky spojují to s tím, že: Když to zaplatím, když tam poletím, když tam budu a když to budu absolvovat, tak ono to klapne. To je logické, je to v dohledu. Takže já tomu rozumím takhle. Na druhou stranu jsme se dotkli některých záležitostí, které byly s velkým otazníkem. A třeba i tvůj zážitek nebo tvůj prožitek, kdy jsme se vlastně dopracovali k tomu, že jsi vlastně ani na vědomé úrovni nevěděl, jak to bylo kritické s tebou v určitou chvíli, jednoznačně potvrzuje to, že lidé se pouští do děje nebo do určitého typu otevření se někomu, aniž by věděli detaily o tom, komu slouží, pro koho slouží, co je jeho primárním cílem a tak dál, a ztratí nad sebou kontrolu nejenom v té fyzické rovině, ale co je horší, v té spirituální. Takže to je to nebezpečenství, které tam prostě se nalézá. Aby to nebylo jenom, že jsme že se domníváme, tak pojďme ten tvůj příběh odvíjet dál, Slávku, protože tvůj příběh začíná gradovat vlastně po návratu. A já musím říci, že zase z těch svědectví lidí, kteří se přihlásili na základě toho pořadu, tak de facto potvrzuje přesně to, co se dělo i tobě. Akorát že každý to každý jste to řešili jiným způsobem. Takže půjdeme k tomu tvému. Vrátil jsi se z Peru. Asi jsi očekával, že tedy to, co jsi si zadal, že budeš sledovat, jak se to nějak vyvíjí, předpokládám, a začaly se dít věci. Tak pojďme na to, co se dělo, když jsi se vrátil.
[00:17:46] Host: Mhm. Tak tak samozřejmě plný zážitků a a jak jsem zmiňoval v minulém díle, tak se mi otvírala nějaká kniha a odjížděl jsem s trošku se smíšenými pocity z toho důvodu, že ta kniha mi v podstatě nebyla umožněna dočíst, jo? To bylo tím tím zkrácením i toho těch obřadů a i té i té i toho média v podstatě, co se používá, a byl jsem takový netrpělivý. Nicméně dostal jsem vlastně, respektive byl jsem v kontaktu ještě v tom Peru i přímo s těmi šamany místními vlastně, kteří byli součástí týmu, jo, té skupiny, a šamanka vlastně, která byla zmiňována, mi vlastně dala kontakt na sebe s tím, že kdybych někdy v budoucnu prostě, jo, se v Peru ukázal, takže se mám klidně na ni nakontaktovat. A ten kontakt
[00:19:01] Petr Václav: Promiň. Promiň, tě zastavím. Bylo to standartní anebo nebo to bylo víceméně třeba Teď budu spekulovat, jo? Kdyžtak mě oprav. Viděla v tobě určitej určitý potenciál, který byl trošku odlišný od těch ostatních lidí, takže jakoby to byl osobní její zájem vůči tobě třeba? Nebo si myslíš, že takhle to byl standartní postup, že kdokoli z té skupiny, každý dostal to spojení na někoho z těch šamanů přímo tam a mohl se tedy nakontaktovat? Bylo to v rámci standartní anebo nestandartní, řeknu, roviny ten její zájem vůči tobě?
[00:19:43] Host: Mhm. No, my jsme si jako tak kdy Já nevím. Jako já jsem Byli jsme si sympatičtí. V té době tam byla ještě jako jazyková bariéra, protože španělsky jsem v podstatě neuměl, takže jsme to řešili prostě empaticky a v podstatě, dalo se říct, telepaticky částečně, hlavně při těch obřadech, což bylo zajímavé, což jsem nikdy jako nikdy jsem tomu jakože nevěřil, že něco jde, ale nebyly to samozřejmě rozhovory v rámci vět, ale prostě jenom jenom nějaké pocity. A nebylo to standartní. Já jsem tam byl fakt trošku za exota, protože jak mi to všechno fungovalo, tak trošičku jako {odkašlání} o o jako jako víc nebo jak to říct, tak jsem tam měl potom i konzultaci, kdy jsem byl upozorněn tou šamankou, hlavně po tom jako v tom prvním, že mám nějakou na to vnímavost a že jsem že by jsem s tím měl prostě nějak pracovat jako, ale bral jsem to jakože prostě radu jako od každého. No ale během těch dalších obřadů jsme se potkávali i s těma šamanama. No a prostě nevím vůbec, jak to k tomu došlo. Tak vlastně při odjezdu už už jsme měli tužku a psali jsme si to, jo? Ale jak říkáš nebo ptáš se na to, tak více lidem to tam nedala ten svůj kontakt a já jsem ani jakože v ten moment ani netušil, že se tam někdy vrátím do toho Peru, jakože podruhé, ale kontakt jsem si vzal a byl jsem rád a přišlo mi to jakože velice sympatické a jakože příjemné a samozřejmě měla i můj kontakt, jo, který jsem potom aktivoval v podstatě po návratu z té republiky jako jo, už už z České republiky. Takže zhruba tak.
[00:21:44] Petr Václav: Mhm. Takže myslíš si, že v tobě objevila určitý anomální, když to takhle řeknu, ve srovnání s ostatními členy té skupiny, anomální jev, stav. Jsi se cítil za exota. Ale určitý potenciál anomální, řeknu, který možná v tu dobu pro ni byl nějak zajímavý s určitými úmysly třeba do budoucna nebo Protože víme, že ti šamani se snaží si udělat háčky v té Evropě, dohazovače. Pochopitelně, protože všechno to je kšeft, je to byznys. Je to Je to všechno o penězích za ty služby. To znamená, že ten šamanismus, proto jsme to nazvali turistikou šamanistickou, jo, protože standartní šaman, klasický šaman toho kmene sedí na zadku u toho kmene, ochraňuje ho, léčí nemocné, dělá prevenci, stará se o to, aby ten kmen měl co jíst, aby byl v bezpečí a tak dál a tak dál. Čili to jsou úkoly toho šamana v tom standartním pojetí toho pralesa, čili v tom, řeknu, v tom daném zařazení toho šamana do toho společenství lidí, ve kterém to původně všechno existuje a funguje. Tady ti šamani pochopitelně to už jsou jacísi možná intelektuálové šamanští.
[00:23:18] Host: Neošamani, no, jasně, mhm.
[00:23:19] Petr Václav: Neošamani, neošamanismus to je, ano, neošamani, hezky jsi to pojmenoval, kteří v podstatě to okouknou. Jsou to nějakým způsobem spirituálně vyzrálí lidé, kteří ale se nestarají o ten svůj kmen, ale vydělávají těmito schopnosti schopnostmi peníze, ať už na svoje živobytí anebo na živobytí toho kmene. Nevím, jo? Ale je to otázka funkce za peníze. Tak.
[00:23:55] Host: Já mám Já bych k tomu ještě něco dodal, a to, že já jsem potom po návratu vlastně Tam po nás byly ještě další dva turnusy. Dával asi po měsíci a vlastně jo, už v podstatě v lednu, že my jsme se vraceli někde někdy na konci listopadu myslím, jo, a potom jsem se díval vlastně na webovky, kde už byly fotky i z těch dalších skupin a tu šamanku jsem viděl zas prostě v objetí podobného týpka, {smích} jak jak jsem byl možná já, jo? Byly to veřejné fotky normálně na internetu. A tak jsem si říkal jakože, že to zas asi nebylo tak jako konkrétní ta empatie nebo nebo nebo ten ten pocit, ale že prostě, jo, že že tam byl prostě opakovaný nějaký kontakt s těmi s těmi s těmi lidmi jako takovými, jak říkáš ty, potenciálními možná dohazovači, jo, takže s tím souhlasím, mhm.
[00:25:05] Petr Václav: Čili dalo by se říci, že v každém tom turnusu je někdo, kdo je potenciálně vhodný. Na toho je soustředěna ta pozornost a jemu dán pocit jakéhosi většího osobního zájmu, takhle bych to řekl.
[00:25:24] Host: Mhm, mhm. Možná i trošku výjimečnosti.
[00:25:26] Petr Václav: A ta šamanka ti byla víc sympatická jako spirituálně fungující bytost anebo třeba víc jako žena?
[00:25:34] Host: Jako jako spirituální bytost. Jako na rovinu jakože nebyl to můj jakože typ {smích} a o to právě vůbec nešlo. A ptáš se na to. Tam šlo o to, že opravdu jsem cítil, hlavně co pro mě udělala při tom prvním obřadu, že že jsme nějak prostě jak kdyby propojeni, jo? A nebylo v tom žádný nějaký prostě nějaký harassment, když to tak řeknu.
[00:26:03] Petr Václav: Já jsem to myslel vyloženě trošku tak, jak jsi to pojmenoval, ale rozumíš, chtěl jsem se zeptat, jestli spirituálně to bylo třeba podchyceno z její strany, nebo jestli se ti třeba víc líbila jako žena, protože jsme jenom chlapi a a prostě někdy vidíme sympatickou mladou nebo sympatickou ženu a cítíme dobrý vibrace, jo? A to protože těch žen, co mají co jsou pohledné a ještě mají dobré vibrace, je strašně málo, tak jsem se tě ptal právě spíš na ty vibrace. Dobře. Takže měl jsi k ní v uvozovkách jakoby blízko, byla ti spirituálně sympatická, takhle bychom to řekli. Mhm. Takže důvěra, takže tam byla jakási důvěra nastavená mezi vámi dvěma, respektive ty vůči ní jsi požíval jakousi důvěru.
[00:26:55] Host: Mhm.
[00:26:56] Petr Václav: Mhm. Tak, pojďme tedy k tomu, co se dělo, když jsi se vrátil z Peru, tak jsi zjistil, že trošku jsi ochladl v tom, že bys měl jakoby až hodně osobní kontakt se šamankou v Peru, protože jsi najednou seznal, že budeš že je to taková nějaká kategorie lidí, kteří mají nějaký potenciál a že zase ona se chová víceméně probiznysově.
[00:27:25] Host: Mhm.
[00:27:26] Petr Václav: A tak. Měl jsi nějaké potíže, když jsi přijel z toho Peru? Protože lidé, kteří se vrátili z toho Peru, zpravidla mnoho mnoho z těch lidí jim docela začalo pěkný peklo.
[00:27:39] Host: Mhm. Právě ten ten první měsíc, respektive prosinec, ten byl v podstatě úplně v pohodě. Samozřejmě všechno jsem viděl jako jinak, ten život běžný. To to prostě souhlasím. Ale že bych měl nějaké třeba deprese nebo nebo nějaké noční můry nebo, což což jsou projevy možné, tak tak to ne. Jenom jsem měl takovou tu tu tu tu jak kdyby v uvozovkách kocovinu z toho, že mi to bylo odepřeno. A tak jsem se rozhodl v podstatě Mezitím už jsem vlastně kontaktoval tu šamanku, protože jsem chtěl ten kontakt jako aktivní, jako mít ho aktivní, ne jak kdyby tak jenom jenom z principu. Na e-mail se mi neozvala a tak se mi vůbec, protože potom jsem zjistil, že oni vlastně z toho města, můžu říct Pucallpa, tak tam není vlastně internet jako takový, ale mají data. Takže na e-mail se neozvala, protože to by musela někam na wifinu, ale ozvala se mi vlastně Já jsem jí volal, posílal SMSku a ozvala se mi potom přes WhatsApp, jo? Takže jsme po celou dobu v podstatě komunikovali potom přes WhatsApp a následně, když byla vždycky někde prostě s možností internetu, tak přes Facebook. A připadlo mi to, jo, ale opravdu to bylo až intenzivní, jo, že denně jsme si normálně psali a prostě jenom sdělovali takové obecné zkušenosti o energiích a prostě takový takový taková konverzace prostě člověka, který se vrátí z Peru, jo, tak jsem se na něco ptal a tak dále, jo?
[00:29:47] Petr Václav: Ty její odpovědi byly krátké, nebo se rozepisovala, nebo snažila se ti třeba ozřejmit některé věci, nebo spíš jenom ti schvalovala tvoje poznatky?

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[00:30:00] Petr Václav: …i?
[00:30:01] Host: Mhm. Tak bylo to ve ve formátu spíš kratších vět, jo? Eh, samozřejmě š- španělsky jsem ještě v té době jakože moc neuměl, ani ani teďka neumím, ale jakože nějak extra, ale eh, no, Google překládač Translate jako eh, docela dělal divy. Samozřejmě někdy tam došlo k nějakému šumu, tak jsme si to ještě vždycky psali, takže kratší věty
[00:30:24] Host: eh, s tím, že jsme si přáli pořád prostě jako to nejlepší, jo? Světlo, ehm ehm prostě všechno dobré. A tak a tak a tak to asi trvalo měsíc
[00:30:37] Host: a
[00:30:39] Host: eh, já jsem potom eh, s ní konzultoval nějaké…
[00:30:41] Petr Václav: Promiň ještě, než se než se posuneš, já jsem se právě ptal na to, jestli to byla taková ta komunikace ve smyslu
[00:30:48] Petr Václav: ehm, že jste spolu řešili nějaký třeba, hm,
[00:30:52] Petr Václav: nějakou otázku něčeho, nebo jestli jste si jenom
[00:30:53] Host: Mhm.
[00:30:54] Petr Václav: tak jako přáli, že eh, ty světelný energie, ať to tady je. Rozumíš, jestli třeba ona tě v něčem rozvíjela. To znamená, jestli třeba
[00:31:00] Host: Mhm.
[00:31:03] Petr Václav: eh, jako jste, ty jsi nanesl, dejme tomu nějakou nějaký svůj poznatek, ptal jsi se
[00:31:08] Host: Mhm.
[00:31:09] Petr Václav: a jestli ona ti ho ozřejmovala a jakoby rozvíjela ti to poznání a nebo jestli jenom jste si tak jakoby
[00:31:14] Petr Václav: řeknu,
[00:31:15] Host: Pokecávali.
[00:31:16] Petr Václav: konverzačně. smích Ne, jestli jste tak třeba jenom udržovali tu konverzaci v takovém to
[00:31:18] Host: Jo, jo.
[00:31:21] Petr Václav: jako když by se Češi bavili: „Ahoj, dneska je pěkný den, svítí sluníčko.“ No, no, no. Takže nebylo to jakoby, že by se ti věnovala jako guru třeba nějak.
[00:31:23] Host: Obecné.
[00:31:26] Host: Obecné roviny, no.
[00:31:30] Host: Bylo to dohromady. Jo.
[00:31:32] Host: Mhm. Takže bylo to bylo to eh, obojetné
[00:31:36] Host: a
[00:31:38] Host: jak to vidím zpětně, tak eh, už jsem právě zmínil, že prostě
[00:31:44] Host: říkal jsem jí o tom, ona to věděla samozřejmě, protože byla při tom obřadu, kdy mi kdy mi ten guru v podstatě
[00:31:51] Host: eh, zakázal přede všema jako eh,
[00:31:54] Host: vlastně ne dos, jako dva, eh, dva dva eh,
[00:31:58] Host: jak kdyby dvě dvě dávky, když tak řeknu,
[00:32:02] Host: a- ale pouze jednu poloviční.
[00:32:05] Host: A ona to všechno vlastně vnímala, což
[00:32:09] Host: což ona jako nebyla proti tomu, abych dostal… No a tak jsem vlastně řešil s ní ten problém, jak tu knihu dočíst a padlo tam i to, že
[00:32:17] Host: v podstatě
[00:32:18] Host: by byla možnost eh, udělat něco i v tom Peru. Jo? Že že kdybych tam prostě přijel opakovaně,
[00:32:26] Host: jo, ale tak to bylo všecko na úrovni opravdu jenom teorie, jo? Eh,
[00:32:30] Host: ale padlo to tam třeba, jo? Tady tohle už, jo, že prostě bych se tam někdy vypravil rád prostě sem, ale nebyl daný termín.
[00:32:38] Host: Termín padl až potom,
[00:32:40] Host: potom mém ehm ehm,
[00:32:43] Host: jak to říct,
[00:32:44] Host: eh, potom…
[00:32:45] Petr Václav: Vygradování?
[00:32:46] Host: Vygradování, to znamená, že něco mě jak kdyby nutilo
[00:32:50] Host: eh, udělat si v podstatě vlastní obřad.
[00:32:53] Host: A jako v republice.
[00:32:56] Host: Sám, jo?
[00:32:59] Host: A dočíst tu knihu.
[00:33:02] Host: No a a to, že potom eh, potom
[00:33:04] Petr Václav: Ale ona ti to nenavrhla jako ve smyslu: „Mohl by sis to vlastně dočíst sám,
[00:33:06] Host: Mhm.
[00:33:09] Petr Václav: eh, pokud bys…“ Protože teoreticky ona by tě mohla vést na dálku,
[00:33:11] Host: To ne, ne, ne.
[00:33:13] Petr Václav: eh, tys jako nemusel bejt přítomen v Peru.
[00:33:14] Host: Mhm.
[00:33:16] Petr Václav: Eh, ty teda teď
[00:33:19] Petr Václav: vůbec to to nebudu hodnotit, jo, ale dejme tomu, kdybys nějaký houbičky,
[00:33:20] Host: Mhm.
[00:33:23] Petr Václav: smích eh, tak jakoby ona ona tě na dálku mohla vést, jo, jako kdybyste si to odsouhlasili a tak dál.
[00:33:26] Host: Mhm.
[00:33:28] Petr Václav: Čiže,
[00:33:30] Petr Václav: eh, nebylo to o tom jako: „Můžeš se to dozvědět i u vás doma, stačí, když to nějak uděláš.“
[00:33:35] Host: Mhm.
[00:33:35] Petr Václav: Eh, bylo to o tom: „Eh, spíš přijeď sem a tady tady se na to kouknem,“ jo? Tak nějak.
[00:33:40] Host: Mhm, že ta ta možnost je prostě, že že by udělala i obřady vlastně eh, u nich doma, jako jo?
[00:33:45] Host: To znamená mimo mimo tu organizovanou skupinu, jo? Třeba pro míň lidí, jo?
[00:33:51] Host: Takže
[00:33:52] Host: eh,
[00:33:54] Host: jsme to rozvíjeli vlastně v tomto duchu, že někdy by se tam mohlo přijet, případně ještě s někým, jo?
[00:34:00] Host: Říkám, že mně se potom ozvali dva lidi,
[00:34:02] Host: že že bysme byli třeba eh, celkem minimálně dva nebo tři, jo?
[00:34:08] Host: A ona říká, že není problém a
[00:34:11] Host: prostě, ale bylo to furt v teorii. Eh,
[00:34:15] Host: začal začal jsem to řešit vlastně až potom potom svém jak kdyby kroku,
[00:34:20] Host: protože jsem se dostal do takové situace, kdy
[00:34:23] Host: eh,
[00:34:24] Host: kdy jsem nevěděl vůbec, co se stalo, nevěděl jsem, co se děje a
[00:34:29] Host: potřeboval jsem v podstatě ochranu, jo? Eh, jako nějakou protekci eh, od ní,
[00:34:35] Host: protože protože to na mě huplo, jo? Ale a tak…
[00:34:37] Petr Václav: Sáhl sis někam, sáhl sis někam, kde jsi si s tím nevěděl rady. Otevřel sis…
[00:34:41] Host: Mhm, mhm.
[00:34:43] Petr Václav: Eh, to víš, to se stává, jenom teďko mimo, jo, to řeknu.
[00:34:46] Host: Mhm.
[00:34:47] Petr Václav: Eh, když vezmeme osobnosti jako třeba
[00:34:51] Petr Václav: Josef Dobrovský,
[00:34:53] Petr Václav: hm, Modrý abbé,
[00:34:54] Petr Václav: eh, tam o něm je známo, že on nahlížel do podsvětních eh, knihoven, do podsvětních světů.
[00:35:03] Petr Václav: Eh, Mikoláš Aleš,
[00:35:05] Petr Václav: ehm, Josef Mánes.
[00:35:08] Petr Václav: Eh, mnoho těch eh, přeslavných eh, osobností, dejme tomu,
[00:35:14] Petr Václav: se
[00:35:15] Petr Václav: eh, zapletlo
[00:35:16] Petr Václav: eh, v tom ohledu, že nebylo nedalo se koukat v tu dobu,
[00:35:19] Petr Václav: nedalo se spojovat s informačními poli
[00:35:23] Petr Václav: ehm, ve světlých světech, eh, které byly tedy hm, na té straně světla.
[00:35:28] Petr Václav: Jediná jediná informační pole byla ta podsvětní.
[00:35:32] Petr Václav: A, protože tam se také všechno ukládá,
[00:35:34] Host: Mhm.
[00:35:36] Petr Václav: akorát, že oni už to tam dokáží jakoby cenzurovat.
[00:35:39] Petr Václav: Takže eh, tito velikáni nahlíželi do těchto polí, což se jim pak stávalo osudným, eh, protože buď nakonec udělali nějakou smlouvu a skončilo to smrtí
[00:35:50] Host: Mhm.
[00:35:50] Petr Václav: a nebo a zaprodáním té duše.
[00:35:53] Petr Václav: A nebo se tak trochu z toho pomátli,
[00:35:56] Petr Václav: eh, přestali se kontrolovat vůči vnějšímu světu, viz Modrý abbé,
[00:36:00] Petr Václav: Josef Dobrovský, který pak eh, měl z tý koželužny starý na Kampě
[00:36:06] Petr Václav: udělanej domeček, kde bydlel a měl tam zahrádku a eh, okopával tu zahrádku a povídal si s těma všema skřítkama,
[00:36:13] Petr Václav: protože je viděl a povídal si s bytostma, které nebyly vidět
[00:36:17] Petr Václav: eh, a šuškalo se o něm, že je minimálně divný, jo? Takže,
[00:36:21] Host: Mhm.
[00:36:22] Petr Václav: ale napsal velká díla a kupodivu
[00:36:25] Petr Václav: eh, on mýval i záchvaty, což je ten, hm, důsledek
[00:36:30] Petr Václav: toho nahlížení do těchto nízkovibračních ehm, informačních polí
[00:36:35] Petr Václav: a de facto jsou tam i démoni, fantomové a tak dál.
[00:36:39] Petr Václav: Čili,
[00:36:40] Petr Václav: eh, to se mu stalo osudným, že on pak míval, říkali hysterické záchvaty, čili
[00:36:45] Petr Václav: eh, to bylo to vyústění. A vlastně nejlepší díla, která vytvořil,
[00:36:50] Petr Václav: eh, roztrhal a zničil, jo? Takže
[00:36:53] Host: Mhm.
[00:36:53] Petr Václav: eh, to je bohužel důsledek, že ta jeho nejlepší díla… Ale oni asi by ty díla stejně někdo zkonfiskoval, eh, zacenzuroval, takže eh, ony by stejně nespatřily světlo světa v té podobě, aby někomu pomohly, jo?
[00:37:06] Petr Václav: Eh, ale mohly existovat. Třeba by někdy v určitou dobu eh, jsme je měli k dispozici.
[00:37:11] Petr Václav: Tak eh, to jenom toto.
[00:37:13] Petr Václav: Šáhl sis někam,
[00:37:15] Petr Václav: eh, kde jsi se dotkl určitých asi energií nebo informací nebo bytostí,
[00:37:22] Petr Václav: eh, které, hm, potom ti trošku začaly ničit život. Je to tak?
[00:37:27] Host: Mhm, eh, je je to tak. Jako
[00:37:32] Host: eh, chci říct, že eh,
[00:37:35] Host: když eh,
[00:37:36] Host: začnu tímhle. Když
[00:37:38] Host: vlastně někdo věří na šamanismus, na
[00:37:41] Host: na obřady, na
[00:37:43] Host: různé prostě energie,
[00:37:46] Host: tak eh, tak většinou si nepřipouští,
[00:37:49] Host: že že to může mít i eh, negativní následky.
[00:37:54] Host: To znamená,
[00:37:55] Host: eh,
[00:37:57] Host: když to teďka budu říkat jako, co co se zhruba událo,
[00:38:00] Host: tak
[00:38:02] Host: tak jsem si předtím nepřipouštěl,
[00:38:05] Host: že bych,
[00:38:06] Host: když prostě
[00:38:08] Host: nebyl jsem jakože povahy nejo- nejhorší, prostě nebyl jsem
[00:38:12] Host: nebyl jsem nějak
[00:38:13] Host: prostě zlý nebo chtěl jsem prostě jenom světlo,
[00:38:17] Host: eh, chtěl jsem
[00:38:18] Host: jenom pozitivitu
[00:38:20] Host: a tak dále, tak jsem myslel, že prostě mě nemůže nic kontaktovat jakože z té temné strany,
[00:38:27] Host: jo? A myslel jsem, že existuje jenom ta ta světlá v podstatě nebo
[00:38:31] Host: nepřipouštěl jsem si tu temnotu.
[00:38:33] Host: A eh,
[00:38:36] Host: jelikož vím, že eh,
[00:38:39] Host: že žijem v dualismu,
[00:38:40] Host: existuje světlo
[00:38:42] Host: a už vím, že existuje i temnota.
[00:38:44] Host: A
[00:38:46] Host: eh, já teda řeknu, ať nechodím pořád kolem horké kaše, jak to
[00:38:49] Host: jak to vlastně eh, zhruba proběhlo, ale ve zkratce, protože to trvalo několik hodin,
[00:38:54] Host: ten obřad.
[00:38:56] Host: A
[00:38:57] Host: eh,
[00:38:59] Host: prostě eh, šel jsem po nějaké eh,
[00:39:03] Host: eh, klasické linii obřadu,
[00:39:06] Host: eh, kdy jsem kdy jsem použil tady jakože místní eh, médium
[00:39:11] Host: a tuzemské
[00:39:14] Host: a stala se neuvěřitelná věc. Eh, navázal jsem na navázal jsem úplně,
[00:39:19] Host: asi po dvou měsících vlastně,
[00:39:21] Host: úplně na to samé místo,
[00:39:23] Host: v kterým jsem začal v tom Peru.
[00:39:26] Host: Eh, uviděl jsem to v podstatě autentické eh, vjemy, kdy eh,
[00:39:33] Host: to prostě absolutně navázalo.
[00:39:35] Host: Jenomže to trvalo eh,
[00:39:38] Host: já nevím, 5 minut.
[00:39:42] Host: Byl jsem
[00:39:43] Host: šťastný, byl jsem
[00:39:45] Host: byl jsem plný prostě
[00:39:47] Host: jako zadostiučinění, že to prostě je pravda jako, jo? Nebo
[00:39:50] Host: že to prostě,
[00:39:51] Host: že to nebyl jenom přelud, jo? Nebo že to prostě opravdu jsem prožíval,
[00:39:56] Host: ale
[00:39:58] Host: eh,
[00:39:59] Host: zničehonic
[00:40:01] Host: eh, jsem
[00:40:03] Host: dostal
[00:40:04] Host: fyzickou, normálně fyzickou obrovskou ránu,
[00:40:08] Host: kdy jsem se eh, složil v podstatě
[00:40:12] Host: v koupelně, protože jsem si musel omývat obličej předtím, protože mi zase smích jak kdyby
[00:40:18] Host: teklo eh, teklo teklo eh, jak kdyby z nosu
[00:40:22] Host: a
[00:40:24] Host: eh,
[00:40:25] Host: to mě srazilo tak brutálním způsobem,
[00:40:27] Host: že jsem eh, prostě šlo ze mě eh, vrchem jako eh, úplně plné plné šílenosti.
[00:40:34] Host: No a
[00:40:35] Host: eh, vybatolil jsem se v podstatě eh, potom eh,
[00:40:39] Host: do do místnosti, kde
[00:40:41] Host: kde kde jsem měl vlastně eh, vždycky
[00:40:44] Host: krb, jo?
[00:40:45] Host: A nebo mám. A
[00:40:47] Host: eh, tam jsem eh,
[00:40:50] Host: omdlel, nevím na jak dlouho, prostě jsem
[00:40:53] Host: odpadl, jo?
[00:40:55] Host: Eh, to jak se to dělo, tak
[00:40:58] Host: prostě to byl to šílený pocit a eh,
[00:41:02] Host: tam jsem prostě omdlel.
[00:41:04] Host: Vzbudil jsem se po nějaké době na podlaze,
[00:41:07] Host: ale v takovém stavu, kdy
[00:41:10] Host: jsem byl
[00:41:11] Host: ne fyzicky,
[00:41:13] Host: ale prostě nějak
[00:41:15] Host: pocitově
[00:41:16] Host: špinavý, byl jsem
[00:41:18] Host: byl jsem úplně eh,
[00:41:21] Host: zlomený, ponížený,
[00:41:24] Host: ale to by nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že eh,
[00:41:27] Host: jsem zjistil, že jsem to celé podělal, ale
[00:41:31] Host: absolutně podělal
[00:41:33] Host: a že jsem zatracen eh, za- zatracen na věky.
[00:41:37] Host: Ale
[00:41:38] Host: smích ne jakože na na věky, ale opravdu na věky věků a
[00:41:44] Host: eh,
[00:41:46] Host: to bylo tak šílené, že eh,
[00:41:49] Host: a nebylo z toho úniku a to trvalo eh, v podstatě několik hodin.
[00:41:54] Host: Eh, prosil jsem světlo, prosil, nevěděl jsem, jak tomu uniknout, nešlo tomu uniknout.
[00:41:58] Host: Ty informace do mě letěly, že prostě to je opravdu navěky, že že to je konec
[00:42:04] Host: a že budu v podstatě
[00:42:06] Host: už po celou svou existencký existencí mé bytosti
[00:42:10] Host: dělat někoho
[00:42:12] Host: sluhu nebo
[00:42:14] Host: nebo…
[00:42:14] Petr Václav: Otroka.
[00:42:15] Host: Pros- otroka, doslova otroka a
[00:42:17] Host: a ehm,
[00:42:19] Host: a já jsem nevěděl, odkud to jde, takže
[00:42:21] Host: letěly do toho krbu, letěly všechny věci prostě dovezené, eh, všechny knihy prostě, desítky knih o šamanismu,
[00:42:30] Host: letěl tam drahý buben z Peru, smích letělo to… Rozsekal, rozřezal, protože já jsem nevěděl, odkud to jde.
[00:42:37] Host: A
[00:42:39] Host: eh,
[00:42:41] Host: kamna v podstatě pohasly,
[00:42:43] Host: což bylo divné.
[00:42:45] Host: No prostě byl to byl to úlet, který
[00:42:48] Host: který jsem myslel,
[00:42:50] Host: prožil jsem prostě absolutní
[00:42:53] Host: absolutní konec, jo? Jako spirituální. Absolutní ale.
[00:42:57] Host: A
[00:42:59] Host: nevěděl jsem, odkud to jde.
[00:43:01] Host: Eh, po nějaké době eh,
[00:43:03] Petr Václav: Promiň, takže,
[00:43:04] Host: Mhm.
[00:43:05] Petr Václav: ehm, chápu, že to je silný emotivní
[00:43:07] Host: Hm.
[00:43:07] Petr Václav: i teď po po po těch po té době,
[00:43:09] Host: Mhm.
[00:43:10] Petr Václav: jakoby eh, to emočně sdělovat.
[00:43:14] Petr Václav: Nicméně, jenom chci k tomu říci,
[00:43:17] Petr Václav: když bych to přeložil,
[00:43:19] Petr Václav: bylo ti jasné, že jsi se jako kdyby prodal
[00:43:22] Petr Václav: a že jsi že jsi přepadl na tu druhou stranu
[00:43:23] Host: Mhm.
[00:43:26] Petr Václav: a že to není otázka tohoto života, ale že to je otázka celého bytí jako takového,
[00:43:26] Host: Mhm.
[00:43:32] Petr Václav: čili, že vlastně jsi se dostal do,
[00:43:35] Petr Václav: hm,
[00:43:36] Petr Václav: otroctví a že jsi byl zotročen eh, tedy dravci nebo temnými,
[00:43:42] Petr Václav: ehm,
[00:43:42] Petr Václav: že jsi v podstatě
[00:43:45] Petr Václav: eh,
[00:43:46] Petr Václav: jakoby jsi se jim vydal všanc a oni toho využili, takhle bych to řekl.
[00:43:50] Petr Václav: Jo? Bylo to tak?
[00:43:51] Host: Je to Je přesně řečeno, přesně řečeno, ale eh, do té doby jsem netušil, že
[00:43:56] Host: něco takového existuje nebo něco takového je prostě vůbec možné
[00:44:00] Host: a
[00:44:02] Host: do teďka eh, když si na to vzpomenu, tak
[00:44:06] Host: je to fakt pro mě emotivní, ale eh,
[00:44:11] Host: nevím proč, asi
[00:44:13] Host: prostě
[00:44:14] Host: jsem měl štěstí nebo nějakou, můžu říct i boží milost, nebo
[00:44:19] Host: s prostě z prapů- z prapůvodní nějaké síly.
[00:44:23] Host: Eh,
[00:44:25] Host: po několika hodinách se jak kdyby, i když tam svítily všechny světla, měl jsem všechno rozsvíceno,
[00:44:30] Host: prostě bylo tam pořád šero, bylo tam bylo tam polotmavo, ven jsem se vůbec nedokázal eh, eh, vlastně vydat.
[00:44:36] Host: To bylo to večer teda
[00:44:38] Host: a
[00:44:40] Host: eh, prostě fakt jsem myslel, že to je konec. Eh,
[00:44:44] Host: nic- nicméně potom, jak se říká, říkám v duchu: „Nesmím to tak nechat,“
[00:44:50] Host: tak jsem začal kopat doslova kolem sebe jak kůň, teda ne nohama, ale
[00:44:56] Host: prostě
[00:44:57] Host: takovými prohlášeními, že to prostě jako nevzdám a
[00:45:01] Host: že a vyzýval jsem je doslova, smích aby aby prostě eh,
[00:45:08] Host: si si pro mě teda přišli, ale normálně jakože,
[00:45:11] Host: jo, jakože autenticky fyzicky nebo
[00:45:14] Host: eh, aby abych se s nima mohl, abych se jim mohl podívat do očí, protože
[00:45:18] Host: jsem nevěděl, odkud to jde prostě. To to jsem nevěděl a
[00:45:23] Host: a nevěděl jsem, a když nevíte když to nevidíte, tak nevíte, proti čemu máte v podstatě bojovat.
[00:45:28] Host: Ale ten pocit byl opravdu jakože
[00:45:31] Host: šílený. smích
[00:45:32] Host: No,
[00:45:33] Petr Václav: No já tomu já tomu rozumím. Víš co?
[00:45:33] Host: takže…
[00:45:35] Petr Václav: Eh, já tě nechám troš- trošičku vydechnout teďko. Eh, a trošku k tomu okomentuju.
[00:45:38] Host: Mhm.
[00:45:41] Petr Václav: Eh, my tady někdy eh, s Ishou třeba když eh, vyprávíme o tom, jak fungují dravci,
[00:45:47] Petr Václav: eh, na co si mají lidi dát pozor,
[00:45:50] Petr Václav: eh, jak fungujou ty jejich podlé techniky a způsoby jakoby přístupu k lidem,
[00:45:56] Petr Václav: ehm, jejich sliby, díky kterým se lidé zaprodají, zneužití situace člověka, který třeba
[00:46:04] Petr Václav: přichází o někoho blízkého, třeba matka eh, cítí, že jí umírá dítě
[00:46:11] Petr Václav: a eh, vydá takovéto prohlášení jako, že dá cokoliv,
[00:46:15] Petr Václav: eh, pokud se to dá zvrátit a a to dítě bude žít.
[00:46:18] Petr Václav: To jsou přesně ty okamžiky, kdy oni přichází
[00:46:22] Petr Václav: a ty smlouvy dělají, jo?
[00:46:22] Host: Čekají.
[00:46:25] Petr Václav: Ledaskdy ty situace sami navozují, aby došlo k tomu zoufalství a k tomu zoufalému té zoufalé výzvě.
[00:46:32] Petr Václav: Čili,
[00:46:33] Petr Václav: my tady to často s Ishou vysvětlujeme, ozřejmujeme
[00:46:37] Petr Václav: a jsou lidé, kteří nám třeba napíší,
[00:46:40] Petr Václav: naštěstí jich není moc, ale existují lidé, kteří
[00:46:42] Petr Václav: třeba řeknou:
[00:46:44] Petr Václav: „Proč to říkáte? Proto Já chci být happy, já to já to nechci slyšet,“ jakoby, jo?
[00:46:50] Host: Mhm.
[00:46:50] Petr Václav: A tys tady de facto potvrdil, že
[00:46:54] Petr Václav: byť jsi se věnoval těm spirituálním záležitostem de facto dlouho
[00:46:58] Petr Václav: a eh, odjížděl jsi do toho Peru pochopitelně také dobře nabušenej a jakoby vybavenej informačně,
[00:47:04] Host: Mhm.
[00:47:05] Petr Václav: tak ale o tomhle jsi neměl ani páru.
[00:47:07] Host: Mhm.
[00:47:08] Petr Václav: Eh, že ten ezo mainstream eh, čili ti,
[00:47:11] Petr Václav: hm, řeknu i posluhovači eh, toho temna a těm dravcům,
[00:47:16] Petr Václav: eh, oni to lidem nesdělují. To jsou no to jsou takový jako informace,
[00:47:16] Host: To dokazuje to.
[00:47:19] Petr Václav: který se moc nechtějí sly- slyšet. Lidi a říkají lidem: „No, když budeš vy- vyzařovat lásku, eh, když budeš eh, ta bytost, který jde jenom o to dobro, tak si tě to zlo vůbec nebude všímat,“ jakoby, jo?
[00:47:31] Host: Hm.
[00:47:32] Petr Václav: Ale ono to funguje naopak. Lidé, kteří začnou opravdu,
[00:47:36] Petr Václav: ale opravdu se chovat tím způsobem, že,
[00:47:40] Petr Václav: hm, pro to světlo začínají něco dělat,
[00:47:44] Petr Václav: eh, přenášejí dobré vibrace,
[00:47:44] Host: Mhm.
[00:47:46] Petr Václav: v tu chvíli svítí jako žárovka ve tmě a pochopitelně ti dravci okolo nich začnou kroužit a začnou zosnovat nějaký ten nějaké to řešení, jo?
[00:47:57] Petr Václav: A to si myslím, že se přesně přihodilo tobě,
[00:48:00] Petr Václav: kdy a teď vůbec nechci spekulovat, jestli to bylo zadání i od té šamanky
[00:48:05] Petr Václav: nebo jestli to bylo prostě o tom, že,
[00:48:08] Petr Václav: hm,
[00:48:09] Petr Václav: přišla nějaká
[00:48:10] Petr Václav: eh, banda těch eh, těch temných k tomu svítícímu Slávovi.
[00:48:16] Petr Václav: smích Jo?
[00:48:16] Host: Jo, hm.
[00:48:18] Petr Václav: Čili,
[00:48:19] Petr Václav: že vlastně eh, i ta situace trošku napovídá,
[00:48:23] Petr Václav: že to byl takový trochu záměr, aby tě… Proč ti snížili ty dávky? Abys sis tu knihu nedočetl, eh, protože bys odjel z toho Peru a už bys neměl důvod se tam vrátit.
[00:48:32] Petr Václav: Nebo bys neměl důvod eh, pátrat sám a de facto zůstat napospas, protože předpokládám, žes udělal ten obřad, aniž bys měl nějaký jištění někoho, kdo je při smyslech v tu chvíli.
[00:48:44] Host: Ne.
[00:48:45] Petr Václav: Hm. Čili byl to dost velký hazard, byl to velký risk,
[00:48:49] Petr Václav: který ale ke kterýmu jsi dospěl eh, pod nějakým tlakem, řeknu nechci říct zoufalství, ale té zvědavosti, jo? I těch konzultací.
[00:48:56] Host: Mhm.
[00:48:57] Petr Václav: Takže eh, je důležité jakoby uvědomovat si ta rizika,
[00:49:02] Petr Václav: protože zase kdybyste věděli ta rizika, tak v tom Peru se jen tak nesvlíknete do naha v uvozovkách eh, spirituálně
[00:49:09] Petr Václav: a nenecháte tam na sobě úřadovat bez jakýchkoli eh, ochran, otevřete vědomí, aniž byste tušili komu. To znamená, kdybyste byli vybaveni informačně,
[00:49:17] Host: Ano.
[00:49:18] Petr Václav: tak byste tyhle věci nedělali vůbec, jo?
[00:49:21] Host: Mhm.
[00:49:22] Petr Václav: Dobře. Eh, pojďme tedy dál. Eh, skončili jsme u toho, že jsi udělal ten obřad a teď jsi byl v situaci,
[00:49:25] Host: Mhm.
[00:49:28] Petr Václav: kdy
[00:49:29] Petr Václav: eh, jsi se cítil, že jsi se prodal de facto, nebo že jsi byl uloupen, žes byl možná prodán,
[00:49:34] Host: Mhm.
[00:49:37] Petr Václav: ale naštěstí jsi se vzepřel a tu situaci ne, že bys přijal, ale začal jsi ji řešit svým odporem,
[00:49:46] Petr Václav: kdy jsi začal odhodlaně demonstrovat,
[00:49:49] Petr Václav: že to nebyla tvoje vůle a že na to máš jiný názor,
[00:49:54] Petr Václav: což pochopitelně v tu danou chvíli asi bylo to nejlepší, cos mohl tak asi udělat, jo?
[00:50:00] Host: Mhm.
[00:50:01] Petr Václav: To ti říkám na rovinu.
[00:50:02] Host: Mhm, mhm.
[00:50:03] Host: Ale ale bylo bylo to jakože k ničemu jako, to bylo bez efektu jako, to nefungovalo,
[00:50:07] Host: jo? Žá- žádný odpor
[00:50:09] Host: jako to prostě…
[00:50:11] Host: To byl to bylo, jak kdyby házel prostě na na stěnu hrách.
[00:50:14] Petr Václav: Tak oni se smáli, že jo, ale bylo to byl to signál pro
[00:50:15] Host: Mhm, mhm.
[00:50:18] Petr Václav: světlé bytosti, eh, třeba pro tvé vyšší já a podobně,
[00:50:22] Petr Václav: eh, že chápeš vážnost té situace a že jsi této lekci de facto porozuměl.
[00:50:28] Host: Mhm.
[00:50:29] Petr Václav: Protože byla to asi možná lekce. Takže porozuměl jsi té lekci a pochopil jsi, aniž bys to viděl zvenku, tak j

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:00:00] Sláva: …že mě to mozek nebo pud, na který často Nebo nebo nápověda. Nebo nápověda, eh, všechno dohromady prostě ne nepřipustili. Ale vůbec nechápu, jako jak jak vůbec to, jako mě by to nikdy nenapadlo, jo? Jako toto, taková blbost.

[01:00:21] Petr Václav: No, ale nebyl bys nebyl bys první, protože víme, že mnoho lidí, kteří požilo drogy, [01:00:30] ehm, završuje svůj život sebevraždou. Eh, to je životní To to všechno sedí, jo. Ano, to je přesně to je přesně to, jak oni ti vstoupí de facto do tvých energií, do tvých myšlenkových pochodů, jak tě naprogramují, eh, co ti našeptají. Eh, čili je to to ovládnutí mysli toho člověka. [01:01:00] Ehm, a tak to uřídí vlastně k tomu konci, protože, eh, jaksi sebrat tu duši z toho těla, oni na to mají technologii, to je pravda. Ale, eh, oni by ji museli třeba vrátit, protože to udělali neoprávněně. Ale ve chvíli, kdy spácháš sebevraždu, [01:01:30] tak se karmicky natolik zatížíš, že v tu chvíli už ta ta jejich, eh, předsmlouva se stává oprávněnou smlouvou. Takže, eh, oni jako dělají, eh, jak se jak se, eh, jak jsou ty smlouvy o smlouvě budoucí kupní, Hm. [01:02:00] tak oni, eh, oni udělají tu předsmlouvu, hm, to je určité stádium, kdy oni se k ti prokoušou a potom toho člověka na základě vydírání nebo nějakých podvrhů přivedou k tomu řešení nebo touze spasit svět, přivedou k tomu řešení, eh, kterým se natolik zatíží a za tolik, eh, natolik jaksi, uhne, eh, od toho, od těch zákonů jednoty, [01:02:30] že, ehm, mají potom jakési oprávnění, eh, konat a řešit. Hm. Ty sis to prožil, eh, naštěstí to neudělal, byť máš asi jizvu nějakou. Navíc to místo, ve kterém tě vedli, že to máš udělat, to je, prosím tě, čakra. Hm. Konkrétně toto místo. Eh, tam sídlí čakra [01:03:00] na tvém těle a tato čakra tě napojuje na tvůj rod. To znamená, ty by ještě jsi navíc se v tu chvíli úplně odpojil od své duchovní rodiny. To znamená, že bys jako ji začal opovrhovat, ty by ses vydědil a proto by ta duše byla v tu chvíli bezprizorní, [01:03:30] eh, ta rodina by si pro tebe nepřišla. Eh, někdo z té duchovní rodiny by tě neodvedl, eh, tam, kam patříš a stal by ses se jejich lacinou kořistí, co se týká tady tvé duše jako takové. Tak, eh, to jsem to zase trošku přeložil, eh, z toho, co všecko my vyprávíme lidem, hm, a vysvětlujeme, [01:04:00] eh, jak oni konají, tak tady máme konkrétní příklad. Dobře. Potom následovalo asi nějaké tvoje, mhm, snažení o konečné řešení takovéto situace, [01:04:30] eh, i ty, ale ještě jsme se dotkli jedné věci: Co jsi dočetl v té knize?

[01:04:41] Sláva: No v podstatě nic, jenom jsem uviděl ty bytosti a kniha mi už nebyla otevřena dále. Takže, eh, potom se to vlastně zvrtlo v ten, v podstatě…

[01:04:53] Petr Václav: Sebevražedný. No, ale já se tě zeptám, ty jsi říkal, Rituál. rituál. Že jsi na že jsi jakoby, eh, po těch dvou měsících, kdy sis udělal ten obřad, [01:05:00] takže jsi přesně se napojil do místa, kde jsi skončil.

[01:05:03] Sláva: No na ty na ty bytosti, jako, eh, co jsem viděl poprvé, jo? Na u toho prvního obřadu, ale na knihu, eh, jsem se nenapojil, protože nebyla už možnost, jo? To tam došel ten atak. Takže uviděl jsem uviděl jsem uviděl jsem to světlo, co jsem uviděl poprvé v Peru, Mhm. eh, úžasné modré bytosti a a bylo zajímavé, že to prostě bylo tady na evropské bázi, [01:05:30] v podstatě. To navázalo vlastně na na pralesní rostlinu. Jo, to bylo prostě, to jsem to jsem si uvědomil hned, říkám, to není možné, prostě, no ale tak stalo se. Takže já doteď a já doteď doteď nevím teda, jestli to byli opravdu prostě ten anděl, eh, nebo prostě ten beránek. Vlk, kterej v rou- v rouše, eh, beránka, prostě, bytosti světla. Já doteďka nevím jako, jestli to bylo, já to fakt nevím jako, jo? Chtěl bych věřit tomu, že [01:06:00] že to byly bytosti a že mě bylo jenom přerušeno třeba spojení s nima, tady tou temnou stranou, ale to doteďka nevím prostě.

[01:06:05] Petr Václav: Hm. Ono, lidé si představují temnotu jako, že to jsou všechno temní tem temné bytosti, ale sám Lucifer je velice zářící bytost. Hm. To znamená, když třeba, mhm, Světlonoš. eh, Světlonoš, eh, leckdo o sobě tvrdí, že je úžasná zářící bytost, [01:06:30] eh, to ale neznamená, že je napojenej na světlo, eh, protože mnoho padlých, ehm, eh, dejme tomu, eh, archandělů, eh, mnoho mnoho padlých, ehm, avatarů, eh, kteří padli, stali se padlými, mhm, a jsou to i vyšší bytosti, které se staly padlými, no tak pochopitelně, nejenom, že mají informace, ale přestože pracují [01:07:00] a jsou na straně temnoty, tak jsou stále ještě pořád, eh, oproti nám zářící bytosti. Takže, eh, to je to matoucí, že když za někým přijde zářící bytost, tak on automaticky si může myslet, že to je bytost ze světla, ale to není pravda. Eh, to Hm, a to je těžké rozlišit, to je strašně těžké rozlišit. Tak, je to otázka vibrací, eh, jaké vibrace z té bytosti jdou. [01:07:30] Hm. Eh, proto lidé, kteří jsou proto spirituálně už rozvinutější, jsou zdatnější, tak nejenom, že se jim posilují ochrany vůči, eh, temným útočníkům, ale také mají vyšší schopnost rozpoznávat, kdo je kdo. Čili ta jejich imunita, [01:08:00] eh, kterou si tady máme získat, pochopitelně se naplňuje, čím dál tím víc. Dobře. Eh,

[01:08:04] Sláva: Hm. Chtěl bych jenom takovou vsuvku, jestli můžu?

[01:08:06] Petr Václav: Ano.

[01:08:07] Sláva: Eh, eh, jak se o tom bavíme teda o těchto principech, tak já nevím, jestli jsme se o tom bavili v minulém díle nebo teďka s kým jsem se o tom bavil, ale existuje pohádka naše, eh, televizní, eh, Martin Kabát, jmenuje se to S čerty nějak, teď nemůžu si vzpomenout.

[01:08:26] Petr Václav: Není to, s čer-, eh, Hrátky s čertem?

[01:08:28] Sláva: S čertem, Hrátky s čertem a [01:08:30] bavili jsme se o tom spolu? Nebo nebavili? Ne.

[01:08:32] Petr Václav: Nevím, ale my se o té pohádce velmi často bavíme i v pořadech. No no no, jo tak, tak vidíš. A tam je, eh, jako, ehm, můžete mi to věřit, můžete to brát od dětinsky nebo prostě nějak lacině nebo s- srandovně, ale tam je opravdu, a kdo má uši k slyšení, slyš, opravdu přesně v podstatě celá [01:09:00] Zažil jsem to a prožil jsem to a vím to. A kdo chce, tak ať se podívá. Možná se jí zasměje, že? Ale Promiň, teďko tě nebylo chvilku slyšet, takže je tam celá, chceš říct pravda, nebo co tam je? pochopí celý princip. Je tam, eh, celý princip, [01:09:30] celý princip toho, jak to prostě funguje a kdo chce, tak, eh, se může podívat a číst mezi mezi řádky, i když je to tam teda napřímo, jo? A stojím za tím, že toto jsem si prožil, i tu cestu dolů, akorát, že já jsem nešel pro duše, já jsem šel jenom pro svoji duši teda. Jo, jak ten Martin Kabát v tom pekle tam potom. [01:09:56] Ano, ale to je naprosto přesné. Ono, Takže, eh, hm, víš co? Eh, pohádky mají jednu takovou vlastnost. Pohádky nám sdělují mnoho pravdivých, principiálních a dalších, mhm, s- jakoby pravd, eh, mnoho sdělení, které je potřeba lidem říkat. A ti, kdož to dali do těch pohádek, tak předpokládali, že v pohád- pohádku nebude nikdo brát vážně, [01:10:30] proto ji nebude cenzurovat třeba. Hm, hm. Ale našli se, Souhlasím. ale našli se i tací, kteří ji cenzurovali. Třeba Božena Němcová ty pohádky staré, eh, mezi lidmi povídané, sepisovala, upravovala a tím z nich odebírala to poselství, které tam bylo ukryto. Tu informaci, mhm. Mhm, to zásadní, ona ji pokřivila, jo? [01:11:00] Mhm, ona ono to tak je, protože, eh, Orbis pictus, svět v obrazech, vlastně všecko se děje tady vlastně i i, eh, je jediná možnost, ja- jak sdělit informaci v našem hmotném světě je buď verbálně, nebo písemně, nebo obrazem. A a to je jedna jedna vlastně z možností to udělat v obraze, takže [01:11:30] takže to je jediná možnost, jak jak se dopnout k těm informacím, bohužel, pro lidi. Hm, a zase a zase podobný princip využívají de facto dravci, kdy, eh, investují velké peníze do takzvaných sci-fi filmů, Mhm, mhm, mhm, mhm. eh, protože to zase funguje tak, že oni ve sci-fi filmech nám sdělují také pravdivě [01:12:00] eh, to, jak to je na tom světě, ale protože to je sci-fi, tak tomu lidi nepřikládají jako kdyby vůbec žádnou váhu, nepřikládají tomu žádný význam, ale nebezpečí v tom je to, že ti lidé, eh, to sledují, zaznamenávají to, vyhodnocují to nějakým způsobem [01:12:30] a tím to zařazují do svých informačních polí. To znamená, že oni se potom nediví, když ta situace nastává. A jakoby potlačují obrannyschopnost, v uvozovkách, na té spirituální rovině, eh, protože přeci to je normální, oni už to viděli, oni už to zažili. [01:13:00] Mhm. Přitom je to třeba tolik absurdní, jo? Mhm. Přesně tak, podvědomě. Ano, buď je tam buď je tam lež, strach a nebo, eh, ne nebo ovlivnitelná nějaká prostě, nebo naopak jakože, eh, jak kdyby pozitivní reakce, která v důsledku může být jako může mít negativní dopad jako, jo? To sedí. [01:13:30] Mhm. Takže, eh, takže toho principu je využíváno. Dobře, tak to je jedno velké sdělení, které jsi teďko řekl, že, hm, Hrátky s čertem, eh, je Myslím, že to napsal Drda, ne, dokonce? Drda, ano, je to od Drdy. Jan Drda to napsal, Mhm. eh, původně se to se ta pohádka jmenuje Čert a Káča. Jo. Výborně. A je to je to je to zfilmováno, [01:14:00] eh, je to teď jsem musel jakoby zalovit v paměti, eh, je to zfilmováno de facto, eh, s úžasnou hereckou obsazeností, Jo. Mhm, mhm, mhm. eh, Vojta tam hraje loupežníka, že jo, Mhm. Vinklář tam hraje toho adjunkta čerta, Mhm. ehm, Ráž, eh, myslím, že tam hraje toho, eh, zástupce Lucifera, a Lucifera hraje, teď nevím kdo, to ten herec mi vypad. Jé, to je Filipovský, myslím. Ne, [01:14:30] Ne ne ne, Pešek, Pešek. Ne, Pešek a Filipovskej hrajou ty plešivý čerty v tom mlejne. Ne, já myslím, že Lucifer, no, Čert Pešek, ano, ano, ano. Pešek je tam, Pešek. Ano, Pešek ho hraje, ano, ano. Ehm, jak mu tam ukazujou a tam je přesně vidět ta taktika, ta strategie, jo, že to je Ale ale opravdu, mhm, mhm. po dobrém, po dobrém To je úplně přesné, jako jako já opravdu to doporučuju každému i dospělým i dětem. [smích] Dět- děti ne- děti nestrašit, ale, eh, tak to je. Líbivá slovíčka, [01:15:00] eh, vyzdvihnutí, uznání. Vy jste ale Je tam i pokušení, je tam i je to pudovost, jo? Jak je tam zkoušený ten ten poustevník. To je úplně přesné jako, jo? Úplně přesné. Ale on ten poustevník je třeba zajímavý tím, že to je ten ezo mainstream, jo? Čili, on si hraje na to na toho duchovního, mhm, pastýře, [01:15:30] Proto říkám, že to je přesné, jo. a kde může, tak podvádí, jo? [smích] Jo, jo, jo, jo. Takže on si na tu duchovno jako kdyby hraje, jo? Takže fakt super, dobrý. Ta pohádka je skvělá, protože, eh, ukazuje tam i právě ty ty ty lidské nízké, mhm, jakoby touhy, pudy, jo? Pudy, hm, hm, hm. Eh, [01:16:00] no, doporučujeme. Tak pojďme dál, eh, protože, eh, ono už se bavíme dost dlouho vlastně o tom, co bylo jenom No. potom pro-, já teďko k tomu Ještě nejsme v Peru, jo. Ještě nejsme podruhé v Peru, ale jenom řeknu, možná, že to budou, eh, tři díly, které budeme muset natočit, jo? No to asi budou, protože no, jak nechám to na tobě. Ale, víš co? Já právě chci říct jednu takovou důležitou věc, [01:16:30] že, ehm, z reakcí, l- tak jak nám lidé psali, vyplývá, že těžké stavy, v podstatě, eh, mělo obrovské množství lidí po návratu z toho Peru. Někteří onemocněli, onemocněli, někteří se prudce čistili od, eh, od té černoty, která se tam na ně nabalila. Jiným to rozkládalo, [01:17:00] eh, podnikání, někomu to rozkládalo vztah, někomu, čili vypadalo to, jako kdyby každý procházel jakousi, mhm, zkouškou, kdy byl byl provokován k tomu, aby si s tou temnotou plácnul, jakoby na vyřešení něčeho, co následovalo. To znamená, teď ti přivodíme nějaký těžký stav [01:17:30] a domnějeme tě, aby ses na nás obrátil a my ti s tím pomůžeme. Takhle trošku, eh, jakoby z těch reakcí to vyplývá, nakonec i tvůj, mhm, přístup byl trošku v tomto v tomto módu, protože ty’s také hledal způsob, jak se nějakým způsobem vypořádat s tou situací. Mhm. No, eh, takže toto se stalo někdy, když jste se v listopadu vrátili z Peru, [01:18:00] eh, tak předpokládám, že toto se odehrálo někdy asi okolo ledna, prosince?

[01:18:09] Sláva: Mhm, eh, počkej, teďka jsem tě já jsem se teďka za- zamyslel.

[01:18:13] Petr Václav: Tento druhý tento druhý rituál, eh, byl tedy někdy v Jo, tak to byl, jo, ten byl vlastně, eh, po Novém roce No. a všecko jsem potom sdělil, [01:18:30] eh, to tu tu šílenost v podstatě šamance a pro- žádal jsem ji o o ochranu, jako samozřejmě na dálku a ona řekla, že udělá maximum, že že mi v podstatě pomůže a a to už vlastně byl start k tomu, [01:19:00] že jsem, eh, se rozhodl, že tam prostě do toho Peru musím jít, protože jsem si říkal, kde kde to vzniklo, tak já jsem myslel, že to vzniklo tam, tak, eh, tam to musí být vyřešeno. A už jsme začali v podstatě komunikovat, jo, eh, na na konkrétním termínu se bavit. A do-

[01:19:22] Petr Václav: A a teď promiň, teď do toho vstoupím a já se zeptám, když si vybavíš tu komunikaci o tom konkrétním termínu, [01:19:30] myslíš si, že v určitou chvíli jakoby, termín se vyjednává, jakoby mluví se, mluví se, kdo nakonec zvolil, eh, nebo přiměl k volbě toho konkrétního termínu?

[01:19:44] Sláva: No ne, tam, eh, tam to bylo limitované ještě letenkama. Takže já jsem poslal, eh, odlety vlastně [01:20:00] do do Peru, akorát to už nebyl přímý let, to bylo přes Atlantu, eh, levnější, to byly ty chartery, prostě se skupinou jsme letěli přímo poprvé tam, takže to bylo pohodlnější, tady se muselo prostě přesedat, Amsterdam, Atlanta vlastně a potom Lima. A, eh, poslal jsem termíny a ona vybrala, kde kdy bude prostě mít čas, [01:20:30] jo? Takže takže bylo několik termínů letenek a

[01:20:34] Petr Václav: O to to mi jde, o to to mi jde, promiň, ehm, kdo určil, že to bude z těch několika termínů tento konkrétní termín, byla ona?

[01:20:46] Sláva: Tak to byla paní, ano, jo, šamanka.

[01:20:47] Petr Václav: Tak to vybrala šamanka. [smích] Ne, to je, jako Jo, jo. řeknu pro posluchače, tento moment si zapamatujte, je je velice důležitý [01:21:00] pro to další, co následovalo, že tedy z několika možných termínů, kdy na kdy se daly koupit letenky, takhle to řeknu, ona zvolila konkrétní termín, protože ten termín je něčím zajímavý a k tomu se teprve dostaneme. Takže, eh, bylo to z její iniciativy. Takže dobře, vybrala termín a a ty jsi začal organizovat. Ty jsi jí říkal, že, eh, budeš mít nějakou společnost, že nepřiletíš sám, [01:21:30] eh, ale že přiletíš ještě s někým, nebo to pak vzniklo nějak spontánně?

[01:21:35] Sláva: Mhm, eh, takhle, na mě se vlastně jak jsem tady potom dělal takovou trošku zas osvětu jako, eh, s- výlet z Peru, což bylo pro lidi hodně zajímavé, pro kamarády teda, tak se, eh, ozvali dva lidi, kteří prostě byli tak nadšení, protože já jsem to dokázal vylíčit v barvách [01:22:00] a a opravdu to bylo úžasné ten výlet, takže jsem nelhal, tak, eh, prostě mě hnedka kontaktovali dva lidi a že by se mnou jeli. No a jako jenom tak prostě jakože do budoucna. No a potom, co se odehrálo a řekl jsem jim, že tam prostě jedu a že už řeším termín a že ten termín prostě, tak, eh, oni souhlasili, že by prostě jeli se mnou. [01:22:30] Samozřejmě jako nebral jsem si vůbec žádnou provizi, eh, prostě nic jako, jenom, že prostě, eh, vezmeme tři letenky a, eh, jo, a projdeme tím celým procesem a a tím tím tripem do toho do toho Peru společně, jo? Takže šamance šam- šamance jsem ještě dořeknu, šamance jsem sdělil, že jestli můžu vzít samozřejmě dva lidi, ona: „Není problém.“ [01:23:00] A jakože počet nehraje zase říct roli, takže, eh, říkal jsem, že dva dva kamarádi jako víc Jsem v té svojí situaci, protože, eh, chceš ještě říct, eh, že že jsem byl, že že to neskončilo jenom ten večer, jo? Jakože, eh, že to ze mě spadlo, ale měl měl jsem divné stavy pořád jako, jo? Jako deprese [01:23:30] a a takový stíhoman trošku, jak kdyby pořád z něčeho, jo? Ale nebylo to, eh, tak intenzivně jako jako tu noc jako, jo? Ale proto jsem to chtěl vyřešit, eh, v tom Peru znovu, abych se zbavil toho něčeho, protože jsem měl a intenzivní pocit, že to na mě, že prostě na mně něco visí, sedí, nebo jak to nazvat. [01:23:59] No, byl jsi neustále, byl jsi neustále pod vlivem čehosi, [01:24:00] eh, co ti, mhm, vlastně bránilo v normálním bytí, v normálním žití, čili zintenzivňoval se ten pocit odhodlání vyřešit to. Eh, tak to chápu, tomu rozumím. Eh, pojď, dáme si písničku a budeme pokračovat po písničce, takže, eh, dáme si něco, co se hodí, já tady něco vyberu, no a po písničce zase budeme vyprávět. [01:24:30]

[01:24:37] (hudba – začátek písně) Ta neúplatná služebná, smrt, je lidem zřejmě potřebná. Stejně jako víno, hic i mráz, smrt. Věz, že já mám na to čich, smrt, se vždycky pozná na očích. Tak jak všechno, všechno, co je v nás. Smrt je slovo krátké jako nic. Smrt, jen hrana zazní ze zvonic a pak už jen dlouhý věčný klid. Smrt, nejkratší jméno podstatné, smrt, na tu si platíš předplatné. Pestí, ty, tys‘ ji nepro-, nelze žít. Smrt. (hudba – konec písně) [01:26:10]

[01:26:11] Petr Václav: Takže, dozněla písnička. My se my jsme s mým hostem Slávou vlastně pořád ještě, eh, v období mezi jeho první a druhou misí do Peru. [01:26:27] Ehm. A velice velice podrobně jsme si povídali, co se stalo při obřadu, který jsi sám, eh, nějakým způsobem, eh, zorganizoval a udělal. A já tam chci ještě Slávo říct jednu takovou důležitou věc. Eh, můžeme si poukázat na to, že dravčí projektanti a vykonavatelé používají pořád stejnou strategii, [01:27:00] eh, tu, kterou použili na tebe. To znamená, že, eh, v době, kdy ti, jaksi v tom při tom otevření se pod vlivem té drogy přírodní, eh, kdy nekontrolovaně jsi otevřel svou svoji mysl, svoje vědomí, eh, svoji duši jsi dal de facto všanc, tak, eh, oni ti ji nemohli ukrást jen tak, protože [01:27:30] vždycky k tomu musí mít nějaký důvod. Mohou ti ji ukrást, ale pak existuje cesta, jak si ji vymoci zpátky. Čili oni potřebovali nějaký důvod. To znamená, že vytvořili iluzi, eh, vprogramovali ti to, že jsi o tu duši přišel, eh, a že teď musíš udělat něco, čím si ji vrátíš a navíc ještě zachráníš celé lidstvo. Mhm. Čili vytvořili podnět, [01:28:00] na základě kterého ty bys udělal ten fatální krok, který už ale by ti byl na ten by ti byl vystaven karmický účet a na základě toho by se oni zmocnili té duše. A teďka to přetavím. Mhm. Existuje tady exekutorská mafie, třeba například, která funguje tak, že, eh, pro nějakou firmu se vytvoří, [01:28:30] ehm, něco falešně, třeba. A víme to, vidíme to z praxe na těch kauzách: Je firma XY, ehm, finanční správa, eh, se začne domnívat, že tato firma bude mít problém se zaplacením nějaké daně, ať už je to DPH nebo cokoliv a aby nepřišla o svoje peníze, tak jako předběžné opatření udělá to, že jim obstaví účty. [01:29:00] V tu chvíli ta firma nemá šanci zaplatit některé některé běžné platby a v tu chvíli tam nakonec to skončí exekucí a celou tu firmu sežere ta a její majetek sežerou ti exekutoři. A exekutor přichází a říká: „Jo, jestli to vzniklo nezákonně, jak vy mi tady popisujete, ale to není moje věc. Já mám tady rozhodnutí soudu.“ Apropos, [01:29:30] rozhodnutí soudu většinou, eh, je rozhodnutí toho exekutora, protože oni mají tu pravomoc, oni jsou na té úrovni, čili oni v podstatě sami rozhodnou a je to na úrovni rozhodnutí exekučního soudu, Oni jsou, mhm. takže oni jsou vy- „Pouze já za nic nemůžu, já tady dělám jenom svoji práci, rozumíte? Mě vás je líto, ale ten majetek je náš teďko.“ Takže a budeme s ním nakládat. Čili, takto oni se chovají úplně stejně. Stejný princip [01:30:00] použili na tebe, protože ti dravčí projektanti a vykonavatelé jedou podle stejných a stále se opakujících pravidel. Proto správně říkáš, že ta pohádka Hrátky s čertem, eh, aneb Čert a Káča, eh, je de facto pořád o tom stejném principu. Protože, eh, něco, co vypadalo velice nevinně, jako: „To se tak říká,“ říká Káča tý princezně, [01:30:30] „že když prý půjdeme o půlnoci a odneseme naše ceduličky do toho mlýna, že nám to bude,“ jo? Rozumíš? Jakoby něco úsměvného až banálního, ale stane se z toho fatální záležitost. No. Jo, přesně, mhm. V podstatě rituál, hm, hm. V podstatě rituál. Pojďme tedy zpátky. Eh, já už to vidím, že budeme mít třetí díl, jo? Takže, eh, nemusíme spěchat a buďme buďme jakoby, [01:31:00] ehm, eh, i do detailu zacházejme, protože zatím ten tvůj příběh stále vysvětluje to, co tady my s Iškou lidem říkáme, ale tvůj příběh je o to cennější, že je tebou prožitý a potvrzující tvým prožitkem ty skutečnosti, o kterých my hovoříme a ta rizika a ta nebezpečenství. [01:31:30] Tak, proto mě ten tvůj příběh tolik zajímá a jsem neskonale rád, že jsi ho přežil. [smích] Mhm, děkuju. Takže, Slávo, eh, Tak jo. nacházíme se tedy teď po tom obřadu. Zjistili jsme, že byť jsi podstoupil vysoké riziko, tak jsi v podstatě nedočetl knihu. Čili ten primární důvod, proč jsi se do toho pustil, stejně asi to bylo zablokované, [01:32:00] protože já jsem hodně přemýšlel o tom, proč v podstatě ti byla na čtvrtinu snížena ta dávka těch halucinogenních preparátů, Mhm. a de facto, eh, tys neměl tu knihu dočíst. Možná, že kdyby jsi tu knihu dočetl, tak by ses v ní dočetl, co je tvoje poslání v tomto životě. Nebo [01:32:30] mohlo by tam být napsáno, komu že se to vlastně vydáváš všanc? Třeba. Já bych, mhm, mhm. Já bych mohl říct teda, bavíme se o knize, já bych mohl říct teda, když teď už jsem řekl v podstatě, [smích] když už říkám úplně všechno na sebe, tak, eh, co bylo i v té knize, aspoň naznačit. A, eh, bylo to, jak kdybych o o doslova [01:33:00] každý ten večer vsunul normálně CDčko do do do přístroje nebo DVDčko, respektive, a jelo mi tam všechno. Jelo mi tam jelo mi tam, eh, v podstatě princip celého světa, jak to tady funguje, jak to jak je to opravdu Matrix a jak je to, [01:33:30] ehm, řízeno, jo, mechanicky, což se mi potom, jak jsem se ponořil do knih, jo, potom ty dva roky, eh, že jsem tady, jo, takže [smích] ty dva roky, eh, jsem v podstatě si ověřoval to, co jsem viděl, i když teda nedočtené a [01:34:00] bylo mi ukázáno i i podsvětí, bylo mi ukázáno, ehm, cestoval jsem, jako jo, eh, dál než do našeho astrálu a viděl jsem hlavně ten princip, jo, že to je opravdu tento svět je mechanický, jak kdyby je to, ehm, jo, když si když si najdete na internetu, [01:34:30] je to obrázek, je to stará rytina, dřevorytina, eh, teďka již jak kdyby kolorovali, vybarvili, je to, eh, když si dáte, eh, na Googlu Flammarion Flammarion, tak, eh, vám vyskočí, eh, obrázek, kdy poutník klečí s berlí na na zemi a prostrkuje hlavou [01:35:00] oblohu a uvidí tam ty mechanismy, ty kola, eh, jo, ten ten princip celý. Tak to jsem také viděl, ale ten tu dřevorytinu jsem dohledal až jak kdyby po rok poté. Takže jsem si jak kdyby, jenomže to nebyla úplná blbost zasy a že že to už viděli lidi nebo generace před náma, jo, že [01:35:30] tady něco prostě není Nebo jak to je teda, jo? Ne jakože není v pořádku jako co co je v pořádku, ale jakože že je něco za tou oponou. A tam teda chci s pokorou jako nahlédnout pořád, jo? [smích] Ale ale, eh, řeknu, že dva roky, eh, jsem se ničeho nedotkl [01:36:00] a rok nepiju alkohol vůbec. Nebo tak, jako dám si dám si, eh, třeba dřív v polívce nebo něco, ale skončil jsem absolutně s jakýmakoliv, eh, prostě jakoukoliv chemií ve všech směrech a a je mi líp. Eh, nejsem otrokem těch těch požitků. Není není to nějaká askeze, je to prostě [01:36:30] opravdu i ten alkohol obecně, eh, tady prostě nějak, eh, normovaný a preferovaný jako společenský prvek je prostě jenom zas oblbnutí lidí, jo, uvádění je prostě mimo realitu, i když jenom

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Slávek: upřímně. Ale prostě, když si jsi dal to třetí pivo, tak se prostě otupěli. Jo, to prostě nikdo nemůže zpochybnit. Tak to je jenom na okraj.

Petr Václav: Slávku, ono jak kdo, jo? Ty i já asi určitě po třetím pivě začínáme mít jak bych to řekl? Cítíme se, že už že už se chováme nestandardně.

Slávek: Euforie, jo? Rozumíš? Pocit uvolnění, jenom že to je faleš. Jo, to to utíkáte před ničím někam, co se vám potom vrátí jako bumerang, jo? Hlavně ty kocoviny. Výčitky svědomí, jo? A oni žerou právě tady ty ty ti kluci z té druhé strany žerou právě ty negativní emoce nebo oni by žrali i ty pozitivní, jenom lehčí je vyrobit tu negativní. Takže potom jsou ty hádky, rodinné scény, prostě a tak dále. To známe všichni.

Petr Václav: Rozpady rozpady vztahů na základě toho, že jeden z toho vztahu začíná být výrazně jiný, odlišný a tak dále. To jako by se mohl udělat ještě jeden pořad na toto téma. Zkušenosti máme určitě oba dost, ale vrátíme se zpátky k tomu tvému cestování. Čili začalo se rýsovat to, že ty musíš tedy za každou cenu vyhledat pomoc u té šamanky v Peru. Navrhl si několik termínů, na kdy by byly letenky. Ona zvolila konkrétní termín. Odůvodnila to tím, že má na má na vás čas může se vám věnovat. Schválně mluvíme v množném čísle, protože ty si ještě k sobě jakoby přibral dva lidi, kteří projevili zájem, že by s tebou také letěli. Můžeš jenom říci jakoby jak si říct strukturovaně, ale jako kdyby vyjádřit profil těch dvou lidí, protože každý máme nějaký jako kdyby profil. Dá se u nás říct, jestli jsme tací nebo tací. Jakého profilu byli ti dva spolucestující? Byli to teda byli to muži? A jak jak bys je vyprofiloval?

Slávek: Muži středního věku, v podstatě v mém věku. A jeden jeden já je vyprofiluju prostě lidově, to řeknu. Jeden takový pařmen. Veselý člověk, absolutně pozitivní, jo? Ale prostě s tím alkoholem to tam prostě jo? Prostě veselý člověk to myslím, že hovoří za všechno. Hlavně když se jako obviní třeba. Ale otevřený všem věcem jako prostě taky hledající, jo? A a pozitivní, velice pozitivní. A druhý člověk byl tohoto člověka jsem znal v podstatě krátce, možná pět let, ale jako tak jenom jako že nárazově. Už jsme se potkávali. A ten druhý člověk, toho jsem znal delší dobu. Jemu má 20 let. Vždycky o o to poprvé jsem vlastně je je to zajímavé teda. Ale o to poprvé jsem dostal před 20 možná 25 letými jsem dostal i kdyby první první kloboučky, když to tak řeknu té té té rostliny. A to byla jenom prostě taková epizoda. A je zajímavé, že po 25 letech jsme spolu jeli do Peru. A předtím už jsme měli kontakt taky vlastně tady v podstatě ohledně šamanských věcí. Minimálně poslední předtím Peru je tak rok. Předtím prvním a tohoto samozřejmě zaujalo. Akorát že tento člověk vždycky jsem snil v nějakých extrémních situacích takové drobné konflikty. A prostě byl takový jak říct? Škodolibý nebo takový zlý jako že ne nevím jak jak mám definovat. Je takový takový příštipka jako, že prostě si vychutnal každého když byl trošku na lopatě, tak dokázal ještě trošku přisadit. No a ale s tím ale ale jinak byl vás veselý, veselá kopa, jo? A i i i jsem potlačil v to, že že bydleli v jakém bydleli třeba domně, ale hlavně jako na na domně měl teda má do do do posud čísla šelmy. Ne, že by ten barák ty čísla šelmy měl, jo? Ale jako že oficiálně, ale má je tam vedle čísla popisného. A já jsem si myslel, že to je prostě jenom póza, že to je prostě nějaká blbost jako a jako jenom jo? Ale potom jak se dostanu potom k tomu už co se volalo tomu ne nebyla to opravdu náhoda. A já idiot jsem i tu jeho tarantuli doma, co jsem viděl prostě a a a sbíral lebky, tak a potom potom jsem mu udělal jeho kérku na zádech, jo? To to to to bylo prostě přes celé záda démon nebo dračí postava. Tak to mi docela jako všechno až potom, jo? To prostě toto jsem já vůbec nevnímal předtím, jo? Nic nic. To mě přišlo jak kdyby normální jako.

Petr Václav: No vybral si s dobrou společnost.

Slávek: Prostě jako i míčovka takhle No.

Petr Václav: Prosím tě, ale Slávo, teď teď dobře. Můžeš nebo věděl jsi motivy těch dvou tvých spolucestujících, spoluhledajících? Věděl si ty jejich motivy, proč oni tam vlastně co tam co tam oni chtějí řešit?

Slávek: Tak ten první takový ten světlejší, když to řeknu, tak tak ten prostě hledající člověk, jak se mu to vyléčil, co se tam všechno dělo, jak prostě k příroda, jo? Příroda byla jako že tak my jsme se dohodli, to je důležité říct, že protože ty obřady jeli jsme tam na 14 dní, jsme tam chtěli nebo letěli na 14 dní. A první týden by byl naplánované, že se potkáme právě u té šamanky. A druhý týden podnikneme vlastně výlet, jo? Naska, jo? Ika, jo? A tak dále. Možná kdyby jsme stihli Machu Picchu, jo? A a že si uděláme prostě týden jako trek takový. Tak že to nás taky spojovalo, že chceme se podívat v tom Peru i jako že po po pralese i po horách. No a a potom ty kdyby ty spirituální aspekty, tak ten ten světlejší ten prostě ten tento chtěl prostě jako prožít to, co jsem prožil já v podstatě. Jenom tu jenom tu nádheru. A ten druhý ten měl obrovské zkušenosti vlastně s kořenama a teď vím, že s rituálama i temnýma. Co jsem předtím nevěděl, tak ten tam měl opravdu na jak kdyby se propojení s něčím nebo respektive potom se k tomu dostaneme hledal vyšší úroveň, hledal vyšší úroveň.

Petr Václav: hledal vyšší úroveň přesně tak, vyšší úroveň. Jak to posílit, jo? Protože když jsme odjížděli, tak zas prostě mě to nenapadlo a všechno potom zpětně tak říkal něco o kráčejícím drakovi. Vlastně když jsme si my jsme si koupili stany takové jako pro jednu personu jako to jsou takové kdyby mumie. Tak jak jsme jak jsme moje vezli nebo dávali jsme to, tak říká, že to bude super, že už vidí jako kroužit všechno, jo? Že že ten výlet bude parádní jako, jo? A už se slétají supy, bude to super.

Slávek: No a on říkal draci doslova. A to je prostě fakt, jo? To to to to si necucám z prstu a to všecko jsem se prostě mě docela jako až tam dozadu, jo? Jak se říká.

Petr Václav: Jasně. No oni věděli o tvé zkušenosti po návratu z Peru. Jak jsi jim to vysvětloval celé nebo?

Slávek: Řekl jsem to jenom tomu tomu tomu druhému tomu i kdyby říkat temnějšímu teda. Tak tomu jsem to řekl, ale tomu tomu tomu kluci prvnímu tak tomu jsem to neříkal. Já nevím, jak je mám pracovně nazvat jako, protože to říkat světlý, temný, to není to No nechci nikoho prostě jako že soudit ani.

Petr Václav: Ne, tak jak jsi to cítil, jak jsi to cítil, tak tak to říkáš, že to je v pohodě. Čili jeden byl šedý a druhý byl černý. Takže asi tak prostě pojmenovat. Dobrý. A teď přišlo přišla celá řada jakýchsi signálů kdy asi tvoje pravé vyšší já se snažilo a teď teď to přesně úplně vidím, jak ty se tam ženeš po hlavě prostě do do do té zkázonosné mise. A to tvoje pravé vyšší já dumá a přemýšlí a vymýšlí překážky na základě, který by jsi mohl pochopit, že to prostě je naprosto naprostý úlet a že to je ještě rizikovější než ta první mise. Takže ono se snažilo ti překazit vlastně to, aby ses tam vůbec dostal. Respektive aby ses tam dostal pravděpodobně v tom daném termínu. Tak že vy jste se dohodli, vybavili jste se, měli jste cíl, letěli jste. Říkal jsi, že tam byly dvě mezipřistání nebo jak to bylo?

Slávek: Ano.

Petr Václav: No a teď se něco odehrávalo, tak jestli můžeš tu cestu ta ta ta skaska je taky dobrá.

Slávek: To je teďka je to na zasmání, ale jako já jsem z toho měl už celý ten ano, už celý ten už celý ten ten ten začátek té té té druhé mise byl neuvěřitelný. Všechno se odvíjelo v podstatě dobře jako ty přípravy. Ale v ten den, kdy jsme vlastně odjeli, tak nás prostě ten kluk ten já říkám ten světlý protože ten mi ten mi tak z toho vyplývá tak se hnal jako člověka, který nás že že nás hodí prostě do Vydně do Rovně na letiště. Klasicky jezdili jsme jezdili prostě tady jak kdyby napřímo. Můžu říct třeba já nevím před Břeclav. Ale ten řekl, že prostě jede přes Bratislavu že to je rychlejší a říkám ty tam se nikdy nejel do na letiště do Vídně jako jako je ta dálnice, ale proč tam jsem prostě jo? A ne, že nás prostě hodí přes Bratislavu. Tak jsme jeli přes Bratislavu samozřejmě. Kolona jo? Špička 8:00 na hrůza. Prostě všechno šlo jako na minuty. Do doletěli jsme tak tak jako že už otevírali vlastně vybavení. Vyskočili jsme a já jsem došel k pultíku. Dva dny předtím jsme řešili ještě před tímto odjezdem Estu, jo? Protože jsme vlastně museli přes Spojené státy, tak vízum, jo? Tranzitní které jsem považoval za vyřízené. A bylo to komplikované, protože to to tam se spousta na bázi spousta kdyby soukromých překupníků, jo? Nejlepší je to přes Abasa dořešit, ale tak to už jsou detaily, ale prostě měl jsem za to, že to mám vyřešené tu Estu. Došlo mi to na mobil a teď se to tečka. Každému to došlo na mobil, takže to stačí v mobilu nebo vytisknout. Takže s tím jsme dorazili na letiště, letíme na přepážce. Ano světlý odbavený nebo za limuzínu vážili za vás odnesou druhý. Teď vzali mě. Ukažte to na tom mobilu. To je neplatné, jo? Ta ta paní. Říkám ne, to mi došlo. Platil jsem za to ještě prostě já nevím kolik 20 dolarů nebo euro nebo to je jedno. A ne, to není platné. Ta to to to vízum není platné, není potvrzené nijak. Já říkám moment a teď prostě jak jsme byli v tom časovém presu tak já jsem tam pořád aktivoval. Teďka wifi nám nešla, prostě nešlo nic. Je stres. Ti dva na mě hleděli, protože lidé už odcházeli ke geitu, jo? Který byl daleko nebo je tam brali kdyby a teď se stalo to, že oni řekli no dívej se, budeš tu muset zůstat a my my my jdeme prostě už konec. Ta ženská jim to sama řekla ta ta taková paní ze Slovenska která byla a prostě absolutně nekompromisní, protože řekla, že jestli vás já pustím do Amsterdamu, aby nebudete tu Estu, tak budeme platit já nevím 20000 euro pokutu za prostě za odbavení člověka do Ameriky, který nemá vízum, jo? Co se jako dalo pochopit, tak jsem prostě tam nedělal žádné tlaky. A prostě jsem viděl, jak ti dva odchází prostě pryč a já jsem zůstal ve Vídni na letišti prostě sám. A teď říkám jenom, že všechno bylo na mě navázané, to znamená kontakt ve Vídni, jo? Přesun na letiště do jo? Pukalpa a tak dále. Jo kontakt jo? Všechno jsem měl já jako, jo? To se stalo, že

Petr Václav: To se stalo, že to mi trošku připomíná situaci, kterou jsme popisovali s Pavlem Hlávkou, když jsme jeli do Bratislavy na sraz. Jak jsme cestovali ten díl, pokud to zajímá naše posluchače, tak ten se jmenuje České dráhy firma na zážitky. Znám ten pocit kdy v podstatě musíš rozhodnout, že to prostě nedáš a že musíš řešit nějaký náhradní řešení. Tak že kolegové odletěli, kolegové odletěli, ty jsi zůstal ve Vídni

Slávek: Jo. Ty jsi zůstal ve Vídni. Musels teda asi to řešit. To znamená řeknu už tady člověk jdeme tomu cesta úplně jinak, nestandardně. To vyvolalo časový časový tlak, časový stres. Díky tomu stresu si nebyl schopný, dejme tomu mít prostor na to vyřešení. A tak v tom časovém presu došlo k tomu, že jsi vlastně neodletěl. Chápu to dobře?Přesně tak a prostě jo tam ty bylo tak na knap, že prostě letadlo odletělo jako nebo prostě oni odjeli jo? Potom samozřejmě na plochu k letadlu a a tím jsme považoval za uzavřené. A šel jsem si dobít mobil a došel jsem k zásuvce. Tam jsem uviděl mě provází životem čísla. Jsou to čtverky. Mám to vyfocené tu zásuvku protože si to všímám a mám to tady v mobilu kdyby jsi chtěl vidět potom. Tak tak jsem došel k té zásuvce, já jsem pro jsem si mobil. Měl jsem strašně měl jsem strašně strašné sucho v puse. Prostě byla to jako fakt fakt to byl takový hnus jako jako kdyby pocitový. Jak kdyby oni jako že ne, že oni tam je letí a já ne, ale ta zodpovědnost a ta ta jak kdyby bezvýchodnost té situace, ten moment a prostě tak nepříjemné. Ten organismus se kdyby somaticky bránil. No to jsou detaily, ale stalo se to, že že jak tam dřepím tak přemýšlím prostě kde se tady kupuju další letenky, abych tam prostě mohl odletět, jo? Hlavně si tu Estu dořešit. A otočím se a vidím že že k jemu jde přes tu prostě přes tu odbavovací halu jeden z té skupinky vlastně ten ten kluk ten temný jde přímo ke mě s batohem vrací se a jde ke mě, jo? A já jsem si myslel, že jako že se vyvrátím podruhé, jo? Protože jsem to vůbec nechápal jako co to dělá. A stalo se to, že on on to sedlo potom na mě, že jsem to celé zdržel. Kdybych to nezdržel, tak tak to to tím tím rámem bezpečnostním prošel, protože on si zapomněl v batohu vlastně v palubním zavazadle. Zapomněl mu ty funkční kleště kterému které v podstatě jakoby zatajil, že to došli na té prohlídce. Oni ho tam začali lustrovat. My jsme byli ještě ta oblečení jak potomci ve vojenských věcech, jo? Tak já jsem ho teda jako že jednobarevné věci a měl digitály na sobě. My jsme vypadali vypadali prostě jak kontraktori. Jo prostě fakt úplně úplně jsme udělali všechno jak kdyby naopak. No a tak že na to trošku zas vyčnívali, tak oni ho vlastně zadrželi v podstatě na tom geitu, zdrželi a ten autobus k tomu letadlu odjel bez něho. A já jsem na něj nepostřehl, jak jsem dřepěl u té zásuvky, že že že začali zvonit alarmy tam v tom na tom letišti. A to bylo to bylo to, že on v podstatě když mu teda zabavili ty kleště a pustili ho, aby se vrátí zpátky do haly, tak on udělal něco jiného. On on jak se otočili ti lidé, on mi to potom vykládal, jak se otočili ti lidé u u toho u odešli z té přepážky z toho z toho geitu tak došel k těm proskleným dveřím, co vlastně kde už chodí jenom letecký personál nebo lidé s tím personálem tak tam je červené tlačítko, které otevřené vlastně ty ty ty šupací dveře. A a vystoupil na normálně vešel na tu plochu kde jezdili prostě ty šílené ty autobusky a to. A samozřejmě okamžitě ho znečistila ostraha a zadrželi ho v podstatě sekuriťáci. To byl ten poplach. A vyhodili ho vlastně na na štěstí jenom vyhodili nebo bohužel jenom tady do té odbavovací haly a už ho nechali být jako, jo? Jo, že tam on šel vlastně už přímo

Petr Václav: Vyvedli ho vyvedli ho prostě tam, kam patří.

Slávek: No no a a a šupli ho, jo? A on vlastně v tomto momentě jsem ho jsem otočil a vidím jak on jde ke mě, jo? Jsem ještě netušil, co se stalo. A teď on došel ke mě a říká tohle jako toto to můžeš ty. Oni mě vyhodili. Říkám, co se stalo? Jo a tak mi to celé povyprávěl. No a že co budeme dělat? Tak prostě letenku a že já už nemám prachy jako, protože jsme museli si koupit novou letenku a on tam chtěl jet, jo? Tak jsme se řekli, že tam prostě poletíme. Tak že jsem řekl, že to za něho zaplatím. A že jsem on mi teda řekl, že jsem to posral já, jo? Když to řeknu lidově. Říkám jo ok, tu letenku tam, jo? Následných zhruba potom jsme zjišťovali ceny zhruba 14 15000 že prostě eh přes ten chartl přes tu Atlantu jako to tak stojí eh tak prostě zaplatím a eh sháněli jsme letenky. Zjistili jsme, že nejbližší letenka letadlo tam letí za dva dny. Tak že jsme v podstatě dva dny jako bezdomovci jsme nás personál už už nás tam zná, tak spali na letišti ve Vídni. Mezitím ten člověk ten ten jediný, co se dostal do toho letadla, tak už byl v Austrálii v Peru. Jo samozřejmě během já nevím tři hodin ho odbavili. Jo tam čeká možná 12 jako že odbavený už do do států. No a za den a půl eh jsme si eh watsapovali eh že už je v Vídni, jo? Tak že on na nás zase dva dny čekal v Vídni v podstatě.

Petr Václav: Tak to já jsem se na to chtěl právě zeptat. Tak že eh tady jste si zahráli na ten film eh eh jak tam ono se to jmenovalo eh ne terminátor, ale terminál.

Slávek: Terminál.

Petr Václav: Eh terminál jak bonžil že jo v tom bezcelním prostoru v podstatě taky jsem mu přijel jsem taky vy jste vy jste ale nebyli v bezcelním prostoru předpokládám. Vás tam ani nepustili.

Slávek: Jo. Jo to je ono. To je ono. Ne nepustili. Ne ne ne.

Petr Václav: Ale vidíš ale vidíš, že ten temný element tě v podstatě začal dozorovat, aby jsi si to nerozmyslel. Protože bylo zapotřebí, aby jsi se dostal na místo určení. O tom bude ten příští pořad. Slávo eh náš pořad se chýlí ke konci. My jsme zatím tedy na letišti ve Vídni s tím, že vaše tříčlenná skupina se rozdělila na ty kteří eh všechno zvládli a jsou v Vídni a na dva, kteří zůstali ve Vídni. Jeden proto eh že neměl eh platné vízum tranzitní přes Ameriku a druhý eh který si ne nechal multifunkční kleště v palubním zavazadle.

Slávek: To je to bylo to bylo fakt šílené.

Petr Václav: A potom, co mu je odebrali eh tak způsobil poplach, protože si asi uvědomil, že tě nemůže nechat bez dozoru. Nic jiného mě nenapadá.

Slávek: Ne ne on on neutíkal za mnou, on utíkal za tím letadlem jako. Ale to já chápu. No a počkej, tak oni mu sebrali kleště a nechtěli ho pustit dál nebo?

Petr Václav: Ale to já chápu. No a počkej, tak oni mu sebrali kleště a nechtěli ho pustit dál nebo?

Slávek: No oni ho zadrželi na té bráně.

Petr Václav: Ano.

Slávek: Jo a a zdrželi jo a ten autobus s těma lidma, protože to letiště Vídně obrovské prostě odjede tím auto ten autobus odjede k tomu letadlu. No a on viděl, jak ujíždí ten autobus

Petr Václav: Jo rozumím tak no no no.

Slávek: tak se prostě vypravil za tím že on dožene ten autobus na tu plochu, kde je zákaz vstupu, jo?

Petr Václav: V podstatě protože byl zvyklý takhle do do té hromádky jako šílený zvíře.

Slávek: Dobíhat, ale tam ho zadržela ochranka, no. Tak že

Petr Václav: Dobře. Slávo rozloučíme se protože to povídání byť je o velice závažných věcech, tak jsme si ho trošku zpestřili teďko tou vtipnou zprávkou a a scénkou z vídeňského letiště. Pojď se prosím tě rozloučit.

Slávek: Hm tak děkuji teda, jestli to někdo poslouchá, tak přeji všem to nejlepší, jo? A a ať to prostě každý vnímá vnímá prostě jako opravdu takové momento, ale musí na to přijít každý sám. To je vše.

Petr Václav: Tak já ti děkuji, že jsi byl hostem dnešního pořadu Řeklo se stalo se. Že jsme rozšířili náš dvoudílný pořad na třídílný pořad. V příštím pořadu se budeme věnovat už tedy tomu, že jste dokončili tu cestu až za šamankou u které si ty hledal jednak ochranu a jednak vyřešení nějakého tvého velice nepříjemného stavu a možná nalezení odpovědí na některé otázky. Měl jsi s sebou tedy ti dva spolucestující, za které jsi se cítil nějak odpovědný a byl jsi ochotný dokonce za ně investovat i svoje peníze. Tak že díky ti moc. Loučím se se všemi, kdo jste nás poslouchali. Loučím se se Slávkem a jsem velice rád, že jsi zůstal na živu po tom všem, co jsi prožil a taky, že jsi se nezbláznil. Tak že díky ti moc.

Slávek: Doufám. Možná jsem trošku blázen, mám tik, ale žiju, ale žiju.

Petr Václav: Jsi velice odvážný, jsi velice odvážný muž. Tak že díky ti moc. Loučím se s vámi ze studia Midgard společně s mým hostem Slávou a těšíme se u příštího pokračování u toho třetího dílu o šamanské turistice do Peru. Tak se budeme oba těšit na shledanou a na slyšenou. To je vše. Loučím se s vámi Sláva a Petr Václav.

ZDROJ: 2019-10-12-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Slávou-20.-díl-121-min.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je kompletní, doslovný a detailní přepis nahrávky včetně časových razítek a rozlišení mluvčích:

[00:00:00] (úvodní znělka) [00:00:15] Hlasatel: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. [00:00:25] (znělka) [00:00:30] Hlasatel: Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. [00:00:44] (znělka) [00:01:08] Hlasatel: Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. [00:01:30] (znělka) [00:01:52] Hlasatel: Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. [00:02:13] (znělka) [00:02:32] Hlasatel: Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo. Abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. [00:02:51] (znělka) [00:03:03] Hlasatel: Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět. [00:03:15] (znělka) [00:03:37] Petr Václav: Sobota, to už jste si zvykli, vážení a milí posluchači, že navečer takhle startujeme náš pořad. Ať je to Stárnutí je přežitek, anebo ať je to Řeklo se, stalo se. No a protože jsme trošku měli chaos v tom, že pořád jsme přepisovali v kalendáři a byli jsme o týden jinak, tak jsem se rozhodl, že to zkrátka a dobře srovnáme. Takže minulý týden jsme měli pořad Řeklo se, stalo se a teď nebudeme mít… Stárnutí je přežitek, teď to srovnáme tím, že opravdu bude Řeklo se, stalo se tak, jak to máte napsané v kalendáři. Snad jsem to vysvětlil dobře, ale ono to není důležité, protože co je podstatné a co je důležité, je to, že máme na drátě mého hosta, [00:04:20] Slávka, se kterým dnes doufám procestujeme Peru. Respektive momentálně bych řekl, že se nalézáme někde v nepříjemné a nezáviděníhodné situaci. To ještě vysvětlím. No a z té potom se budeme posouvat ještě do víc a více nezáviděníhodných situací. Takže, Slávku, já tě zdravím. Vítej, prosím tě, v dnešním pořadu. Ahoj. [00:04:48] Slávek: Taky tě zdravím, Petře. Zdravím i posluchače, hledající posluchače (smích), prostě všechny. [00:04:55] Petr Václav: Mhm, já jsem rád, že sis udělal čas. My jsme tento dnešní náš rozhovor, tak jsme trochu předtočili. Točíme ho, točíme ho v pátek večer. Ten čas je bohužel neúprosný. My máme v sobotu, teď právě, když běží tento pořad ve vysílání, tak nám ještě dojíždí seminář. No a protože nemůžu být na dvou místech současně, ještě se mi to úplně nedaří, to znamená, že trošku to zkouším, občas to ale zhavaruje, tak aby zbytečně nenastaly nějaké kolize, tak se teda zatím dneska ještě trhat na půl nebudu a máme to ze záznamu. Takže budeme dneska si povídat, ve třetím pokračování si budeme povídat o tom, jak Slávek se nejdříve účastnil tradičního, řeknu tradičního, protože to je organizováno jako tradiční zájezd do Peru za šamanismem. [00:05:52] Ten absolvoval. Po svém návratu, to všechno jsme popisovali v prvním díle, co se dělo po jeho návratu z toho Peru, jsme popisovali v díle minulém, čili minulý týden. A tento třetí díl bude věnován tomu, jak se Slávek rozhodl docestovat tedy za šamankou, se kterou si nějakým způsobem začal komunikovat po svém návratu. A byl vyzván, aby tedy ten problém, který nastal a který on pociťoval, tak že by ho mohli dořešit přímo v Peru na místě. A tak byl vykomunikován termín, přesný termín, který nakonec určila šamanka z těch několika, které se nabízely, podle letenek a podle všech dalších indicií. No a Slávek s ještě dalšími dvěma lidmi vyrazil do Peru. No tak byly nějaké komplikace na letišti, my jsme o tom mluvili, tak k tomu se ještě dostaneme. Čili jenom jsem chtěl uvést, kde jsme zhruba minule skončili. [00:06:59] Slávku, jenom se tě zeptám, prosím tě, ten týden, co jsme se neviděli, byl v pohodě, nebo jsi měl nějaké, řeknu, problémy, útoky a tak? [00:07:11] Slávek: No, děkuju za otázku. Nebylo to teda, nebylo to zrovna nic příjemného, jelikož se zřejmě vysílání a respektive odkazy, jo, na toto vysílání prostě dostaly všem zúčastněným. [00:07:35] Petr Václav: Tak, doneslo se dotčeným. [00:07:38] Slávek: Zřejmě, to taky asi zřejmě. Protože jsme i spolu vlastně řešili, jestli ten, ten třetí krok a tak dále všechno jako dodělat, dotáhnout do konce, uchopit to, protože nebavíme se o, o nějakých fyzických útocích, to ne, ale existují tlaky i jinacího, jak kdyby jinacího kalibru. Asi o tom víš svoje. Tak jsem rád, že tu sedím a jelikož jsou kostky vrženy, tak dokonám ten, dokonám tento třetí krok. A jenom prosím posluchače, aby v tom nehledali v tom vyprávění nějakou absolutní logiku. Stejně tak jako třeba mysl ne… nemůžeme pochopit myslí, tak to, co se odehrálo prostě i když ve fyzickém světě a reálně, jako v nějakém reálném čase, tak některé věci prostě doteďka nechápu. A kdybych tam prostě byl sám, tak jsem řekl, tak bych si řekl teda, že jsem, že jsem se prostě posunul nějak jinam nebo jsem blázen, ale jelikož jsem tam nebyl sám a vrátil jsem se potom zpět i s kolegou, tak to mi dává jistotu, že to, co jsem zažil, nebyla iluze, ale prostě realita. Jako tady ta naše realita rádoby, takže zhruba tak. [00:09:18] Petr Václav: No Slávku, já jsem rád, že ses nenechal zastrašit, protože my víme, že útoky na nefyzické úrovni mohou být mnohem fatálnější než na té, na té fyzické úrovni. Protože dobře, na fyzické úrovni když někdo někoho nechá zastřelit třeba, tak to už je hodně těžký kalibr. Že by někdo někoho nechal zbít, dobře, občas se to stane, ale nebývá to tak časté. Co je mnohem horší, když někdo útočí na té, na té neviditelné úrovni, čili na té energetické, a tam může úplně normálně zabít toho člověka. Vypadá to třeba potom jako infarkt, jako mrtvice, jako různé takovéto zdravotní potíže, které jsou dneska běžně diagnostikovány a vlastně nikdo nic nepozná. Takže nikdo nic nevyšetřuje. No a proto já říkám, že ty útoky na nefyzické úrovni jsou mnohem zákeřnější a mnohem nebezpečnější. No, jsem rád, že tě to nezastrašilo, jsem rád, že de facto jsme trefili, jak se říká, uhodili hřebíček na hlavičku, [00:10:36] Slávek: Mhm. [00:10:37] Petr Václav: protože kdyby to bylo jenom takové, řeknu, blábolení o ničem, tak by pravděpodobně ten atak nepřišel. To znamená, že opravdu někomu jsme šlápli na kuří oko. Ale to nevadí, protože každý je odpovědný za svoje chování, tak jako my, tak i oni. To znamená, že musí počítat s tím, že občas někdo zvedne hlavu a ozve se. Nejsi sám, kdo se ozval. Já jsem už minule avizoval, že existují jistá svědectví konkrétně dotčených lidí, kteří tedy se osmělili a díky tobě, Slávo, díky tobě nalezli tu odvahu a tu sílu to svědectví podat. Protože si mysleli, že si to budou muset vzít třeba do hrobu. A ono, tys jim dal tu sílu. Takže vidíš, že to má smysl, že tady to vysílání děláme a že ten pořad rodíme. Protože my jsme… Já jsem věděl, že to nedáme na jeden pořad, že to budou tak dva. Netušil jsem, že budeš tak zajímavej v tom vyprávění, že to bude na tři, jo. [00:11:46] Slávek: To… Myslím si spíš opak. [00:11:49] Petr Václav: Ale ne, ne, ne. Tak víš co, ty to máš jakoby prožité za sebou, tak tobě to tak nepřijde, ale, ale myslím si, že pro naše posluchače to je velice, velice zajímavé. Tak já se, já tě teďko zaloguju do toho místa v podstatě, [00:12:04] Slávek: Jo. [00:12:05] Petr Václav: kde jsme minule skončili. My jsme skončili u toho, že byla zorganizována tedy výprava v uvozovkách, ty plus dva tví, řeknu, spolucestující, kdy jeden byl víceméně z té temné strany, praktikující pravděpodobně, a ten druhý byl zase takový, co naivní, byl, nebo je, dejme tomu budeme říkat, je takový, chtěl prožít to hezké, [00:12:36] Slávek: Nepopsaný list. [00:12:37] Petr Václav: nepopsaný list a chtěl prožít to hezké, těšil se na to. No, bylo mnoho signálů, abyste tam nejezdili. Vy jste to pochopitelně nevyslyšeli, protože ta chuť dočíst tu knihu z té tvé strany a dejme tomu zbavit se určitých balastů a nánosů a možná přívěsků, které se na tebe nalepily a v podstatě málem tě to stálo život, protože to našeptávání třeba a to vedení k tomu, abys se zabil a obětoval, tam bylo silné, takže měl jsi co řešit. A tak jste se vydali. Vydali jste se směr Lima s mezipřistáním tuším v Amsterodamu, jestli jsem to dobře pochopil. [00:13:17] Slávek: Amsterdam, Atlanta. Mhm. [00:13:19] Petr Václav: Tak, tak, ano. A problémy nastaly v podstatě už ve Vídni, kdy toho temného, dejme tomu, nebo toho temně aplikujícího, tak nepustili do letadla a on pak se rozhodl, že vyběhne na tu plochu, [00:13:35] Slávek: Mhm. [00:13:36] Petr Václav: čímž na sebe upozornil, byl, byl lapen, byl vržen zpátky do té haly, kde už jsi byl ty, čekající bezradně, protože museli jste si nechat uletět letadlo, neboť jsi neměl v pořádku de facto tranzitní vízum. Čili situace nezáviděníhodná, takže pochopitelně jsi řešil to, že potřebuješ novou letenku, to jsou zase nějaké peníze a starosti a pochopitelně k tomu ti ještě přibyla starost o toho kolegu, který v podstatě díky tomu neodletěl, že měl nějaké ty kombinované kleště, nebo co to měl? [00:14:11] Slávek: (smích) Multifunkční. [00:14:12] Petr Václav: Multifunkční kombinované kleště. Takže ve svém zavazadle palubním, to což se nesmí pochopitelně, ani nůžky na nehty, dejme tomu a tak podobně. [00:14:23] Slávek: Do… do šesti centimetrů. Mhm. [00:14:25] Petr Václav: Takže… Ano, ano. Do kolika? [00:14:27] Slávek: Ostří do šesti centimetrů. [00:14:29] Petr Václav: Ostří do šesti? No to… [00:14:31] Slávek: Víc ne, ano. [00:14:32] Petr Václav: To by ses divil. My jsme takhle jednou letěli do Egypta a Solingerky nůžky skončily v koši, jo. Na nehty Solingerky nůžčičky. [00:14:40] Slávek: Záleží, jak se ta směna u toho gateu vyspí. [00:14:44] Petr Václav: No a právě těch Solingerek a těch různých nůžčiček tam měli celej ten odpadkovej koš, ten byl úplně vrchovatej. A já jsem říkal manželce tenkrát: „Vidíš, (smích) kdybychom tu zůstali ještě jeden den, zítra sis je mohla koupit na tržnici (smích) ty nůžky.“ Takže zcela bezpečně našly svoje, svoje uplatnění. To víš, Solingerky nůžky, dobrá věc. Takže pojďme zpátky tedy na letiště do Vídně, kdy tys ke svému úžasu a překvapení zjistil, že tedy na tu cestu za dva dny, kdy teda byly ty letenky, že nejsi sám, ale máš to, toho zase zpátky na krku. [00:15:23] Slávek: (smích) [00:15:24] Petr Václav: A ten naivní, nepolíbený, tedy ten nakonec zůstal v letadle sám a musel na vás potom dva dny čekat. Tak, jenom mi řekni a našim posluchačům, ta, ta anabáze na tom letišti, takže vy jste tam v podstatě na tom letišti bydleli ty dva dny, ano? Chápu to dobře? [00:15:42] Slávek: Ano, mhm, ano. [00:15:44] Petr Václav: A prosím tě, Slávo, byli jste někde ve městě, nebo jste fakt jako žili na tom letišti? [00:15:53] Slávek: Byli jsme jenom na letišti, protože utrácet za taxíka do města, to je trošku bokem, jako na dojezd, tak nás vůbec nelákalo a vlastně přes den jsme posedávali normálně po, po sedačkách na zemi. Měli jsme vlastně výbavu, karimatky. Měli jsme batohy, velký, malý, že? Takže to jsme si táhli pořád s sebou. Ostraha si na nás zvykla, protože věděli, že máme koupené už další letenky, takže neměli nic proti tomu, abysme se tam prostě zdržovali. [00:16:28] Petr Václav: Jste bivakovali de facto. [00:16:30] Slávek: No a tak, tak jsme si vyčíhli takové místo, kde chodil personál vlastně do útrob toho letiště, tak tam byl takový paraván, který odděloval různě prostě ty davy, tak ten paraván jsme vždycky prostě na, na večer uzmuli a v takovém, v takové jak kdyby v takovém výklenku jsme se vlastně rozbalili. (smích) Rozbalili a spali jsme vlastně na tom mramoru tam na těch, na tom, na těch karimatkách, tak přerušovaně, protože tam prostě pořád svítí světlo, je to a je tam pohyb, že? Takže i jsme se trošku vyspali a a vlastně čekali na ten další odlet. [00:17:12] Petr Václav: Takže vy jste si tam vytyčili ložnici v podstatě. (smích) Sprchy byly, tak to bylo taky dobrý. Takže jste se převlékli, převlékli jste se do toho negližé, zalezli jste do těch spacáčků. Ty kamery, tak určitě tam ta ostraha, to tam měla docela v přímém přenosu. Takže kontrolovali, jestli jste si vzali čistý slipy, jestli náhodou nehřešíte na tu, na tu hygienu. (smích) No. [00:17:34] Slávek: No takhle, no sprchy tam nebyly, ale úžasná věc jsou vlhčené toalet… vlhčený toaletní papír. (smích) Ten doporučuju všem na cesty. Ale papír, jo, ne ty syntetické ty, (smích) ty, ty, ty ubrousky. Takže jsme to řešili takto alternativně. [00:17:53] Petr Václav: Teď mi projelo před očima takový ten obrázek, jak začínáš od toho čela směrem dolů tím vlhčeným papírem, (smích) jak jsi se osprchoval. (smích) [00:18:04] Slávek: Někdy i dvěma jako. (smích) [00:18:07] Petr Václav: Úžasná věc. Slávo, prosím tě, takže dva dny, nastupujete do letadla a letíte. Pojďme tady odsaď. [00:18:17] Slávek: Jasně. Samozřejmě Amsterdam, tam jsme se zapotili trošku u, u, u příjmu vlastně na, z americké strany vlastně. Mají, mají speciální svůj jako vstup, jak kdyby k tomu, odbavovací nebo, kde stojí prostě agenti a pozorují ty lidi, jestli nejsou nějak podezřelí. O nás věděli, že jo, že jsme byli dva dny ve Vídni, tak si nás prostě projeli i stěry a veškeré věci. Zase nás trošku, trošku nás jak kdyby deklasoval ten náš vzhled, jo. Já jsem teda byl v zeleném, kolega v tom digitálu, takže jsme opravdu vypadali divně. [00:19:06] Petr Václav: Tak naštěstí jste byli bez kleští už. [00:19:08] Slávek: Bez kleští, ale holohlaví, to (smích) Tak jsme opravdu vypadali, že prostě jedeme buď někam nebo z jako nějaké mise. (smích) A tak naštěstí nás pustili do letadla, takže už standardně potom Atlanta, tam jsme byli asi půl dne. Tam a vlastně už potom přímo do Limy, což už bylo ten třetí den v podstatě. A ocitli jsme se prostě v Limě, kde jsme samozřejmě WhatsAppovali po cestě, jo, s kolegou, mimo letadlo, že, ale jenom vždycky na letišti na Wi-Fi, tak jsme zjišťovali jako, jestli prostě je OK, jestli tam vůbec je, prostě jestli ho tam někdo nesebral, nebo prostě neodvezl někam nebo něco, ale bylo to jako v klidu. On se tam prostě taky nějak zabydlel. Tam je to trošku takové jako lidovější, nebo je to, je tam prostě, jsou lidi zvyklí tam prostě třeba si někde lehnout, jo, takže tam je to trošku tam ta, ten přístup k tomu tam je takový volnější. No a… [00:20:12] Petr Václav: Tam to je takové intimnější jako na to spaní asi předpokládám, než ve Vídni na tom letišti v té hale. (smích) [00:20:19] Slávek: (smích) Jo, tam byly dlouhé chodby, no, tam je to obrovské, jo, tam takže tam jsme se tak různě ztráceli a nacházeli. No a a až jsme se vlastně setkali s kolegou, kterého doprovázely místní skvaf jako dvě a a… [00:20:39] Petr Václav: Takže on už měl za sebou nějakou, nějakou sexuální zkušenost předpokládám. (smích) [00:20:43] Slávek: To to ne, to ne, ale jako nějak si prostě, oni si tam tipují ty, ty lidi na tom letišti a a a prostě jak z někoho cítí, můžou nějaký prostě dolar, jo, tak jim třeba koupil Colu a oni ho tam jak kdyby, jak kdyby prostě až v uvozovkách hlídaly, jo, znaly místní prostředí a a jelikož byl docela atraktivní, tak tak mu to nevadilo a ani těm těm holkám, ale nebylo to takového rázu, jak jak jsi naznačil, to ne. [00:21:16] Petr Václav: Až takhle to nepostoupilo. Ale my jsme zapomněli na jednu věc. Tys sis musel tedy vyřídit to tranzitní vízum. To sis zvládl teda za ty dva dny vykomunikovat z té letištní haly ve Vídni? [00:21:27] Slávek: Ještě ten den, jo. [00:21:29] Petr Václav: Mhm, takže to je rychlý teda. To aspoň… [00:21:31] Slávek: Musí to, musí to sednout, jo. Tam oni si tě můžou pozvat i za měsíc jako, jo, z toho, z té ambasády, ale… [00:21:38] Petr Václav: Takže to bylo taky s velkým otazníkem. [00:21:40] Slávek: To taky byl s otazníkem, jo, protože mají na to měsíc, jo, ti třeba podržet nebo se rozhod… to rozhodnutí. Mhm. [00:21:46] Petr Václav: Takže ty sis koupil, a tu letenku sis koupil až kdyžs to měl, a nebo jsi koupil letenku a teď jsi doufal, že to dopadne prostě? [00:21:54] Slávek: Ne, ne, ne. Až když jsem to měl vlastně a i vlastně tomu s tím kolegou jsme to zakoupili jako současně mojí kartou. (smích) Takže… [00:22:06] Petr Václav: Koupil jsi kolegovi cestu do ráje. No a tak jste tedy, takže vy jste měli trošku horší podmínky než kolega, který měl i společnost. Takže jste se (smích) v té Limě jste se potkali. No a teď pochopitelně, takže jaké bylo to zpoždění? Kolik dnů? Dva nebo tři? [00:22:26] Slávek: No, bylo to asi dva dny jsme byli na letišti, takže dva a půl dne. Minimálně si myslím, že v podstatě tři, jo. A určitě se posunul vlastně… Tam byl trošku samozřejmě ještě problém s tím, že musel jsem to řešit i vlastně s tou, jo, s tou s tou šamankou, takže taky přes WhatsApp a přes Messenger, různě prostě, kde to bylo. To to bylo jedno, to bylo jak kdyby už jsme tak byli na to zvyklí, na tu komunikaci. A kde ona měla Wi-Fi a kde měla data, prostě to to je jedno, to není potřeba řešit tak do detailně. A věděla vlastně, kdy máme přílet. Věděla, kdy máme přílet vlastně z Atlanty do Limy, už byla informovaná. A potom už jsme vlastně i tušili, protože se na na internetu po cestě dalo, jo, z… zjistit ten přelet Lima-Pucallpa. Takže ten, ten čas, kde kde na nás má čekat v Pucallpě, tak ten byl prostě stanovený už jako během cesty. To se nějak neimprovizovalo, jo, to už bylo, to bylo dané. Akorát jsem jí volal, že už sedáme do letadla jako Lima-Pucallpa, jo, že jsme opravdu na cestě. [00:23:42] Petr Václav: Mhm a jenom vykazovala nějaké, nějak, nějaký stav nervozity, nebo to brala jako že vám spíš držela palce? [00:23:52] Slávek: No, bylo to celé zmatené trošku, ale ale držela palce. Jako zas, jak to říct, o to moc nějak jako že jí nešlo, nebo mně to tak nepřipadlo jako. I ten tón řeči jako se zdál, byl jakože v pohodě, protože už jsme byli prostě v Peru nebo na cestě a nic se nedalo urychlit ani prostě jako uspíšit, jo. Takže muselo se vycházet z toho, co bylo jako časově. Takže… [00:24:23] Petr Václav: Jasně. Já jenom jestli, protože určovala i ten víceméně ten termín. Posluchači pochopí, proč jsem se třeba teďko zrovna tady na to ptal, jestli byla nervózní z toho, že byste třeba nepřiletěli a nebo že byste se zpozdili příliš, tak to mě zajímalo. No, takže přeletěli jste do tý Limy tedy a tam už na vás tedy asi čekali a byla dohodnuta nějaká forma ubytování, nějaká forma setkávání se na ty obřady, nebo jak jste to měli dohodnuté? [00:24:59] Slávek: Mhm. Takže bylo dohodnuto, že v podstatě budem spát na místním hotelu. Cena plus, cena byla plus minus jakože už sdělena dopředu. Samozřejmě jsme to řešili i vlastně v té trojici, jestli… Ale vznikl protest na to, že jelikož ten kolega, ten jak kdyby ten, ten… Mám říkat ten temnější? Tak, jak se říká temnější, musím to říct nějak jinak jako, tak ten… Já mu budu říkat třeba A, (smích) kolega A a B bude ten, ten bílý jako B. (smích) Tak kolega A byl proti, protože byl nějak finančně omezen celkově, takže jsme se dohodli, že tam budem prostě opravdu jenom třeba dvě noci a jelikož jsme měli ty přístřešky svoje vlastní, ty bivaky, tak že prostě budem tam někde… Uděláme průzkum a někde se tam prostě zašijem, jo. Jenomže ta Pucallpa, to je, to je prostě centrum města, samozřejmě nízké budovy, tam není žádná výšková budova, to je všechno přízemní, je to na docela velkém formátu a těch míst tam moc prostě nebylo. No a v každém, v každém případě jsme se dostali na ten hotel a čekali jsme, nebo takto, na letišti na nás čekala šamanka a převezla nás na ten hotel, kde jsme se ubytovali a čekali jsme vlastně do… Museli jsme si odpočinout, protože to byl opravdu ten, i ten časový posun náročnější, tak že večer vlastně už pojedeme na ten první obřad, jo. Už se tam byli nějak kolem deváté hodiny asi. [00:26:59] Petr Václav: Rozumím. Slávo, můžeš přiblížit jenom pro posluchače formát toho hotelu? To znamená, jak zhruba vypadá takový hotel a kolik dejme tomu takový hotel stojí na jednu noc? [00:27:12] Slávek: Mhm. Ty ceny, je zajímavé, že ty ceny se tam moc jakože neliší jako až tak dramaticky, jak třeba od, od… Tady normálně, jakože třeba v republice, přitom ta kupní síla těch obyvatel je strašně, nebo jejich výplatní, nebo tu výplatu, co dostávají, prostě za strašně nízká, tak se opravdu divím, že to tam nějak funguje. Cena byla zhruba kolem čtyř… a, moment, 250, když jsme měli být na, na třílůžku, což jsme si potom jakože chtěli ubytovat, ale měla kolem normálně 350 Kč na naše, když jsme chtěli být na… Když nám oni nabídli ty samostatné pokoje. Jelikož jsme byli na samostatných pokojích, tak jsme platili vlastně tuto cenu, jo. Takže nebylo to jakože drahé, ani levné, jo, ale i tak se to prostě kolegovi nelíbilo, tak jsme řešili tu alternativu vlastně toho, toho, toho bivaku někde potom, jo, až najdeme vhodnou lokalitu. [00:28:18] Petr Václav: Mhm, takže, takže vybavenost nějaká, kdybys to přiblížil, protože za 350 Kč to jsou takové ty ubytovny, tak ty hostely. [00:28:30] Slávek: Jo, a tam to bylo s bazénem, s bazénem tam byl hotel, takový takový opravdu lepší, lepší penzion to byl jako, tak to řeknu. [00:28:39] Petr Václav: To je pěkné. Takže de facto ubytování pro nás za pusu v uvozovkách, [00:28:46] Slávek: Mhm, mhm. [00:28:47] Petr Václav: pro místního dejme tomu docela luxus. Tak, [00:28:50] Slávek: To jo. [00:28:51] Petr Václav: takže vy jste vzali zavděk, byli jste utahaní, potřebovali jste si trochu pospat a trochu se vyrovnat, osprchovat se, vyčistit si zoubky. No a tak jste byli dohodlí, že už večer tedy bude první obřad. Jo? Je to tak? [00:29:06] Slávek: Mhm, ano, ano. [00:29:08] Petr Václav: Takže šamanka zorganizovala nějaký váš odvoz, nebo? [00:29:13] Slávek: Ano. Dohodnuto bylo prostě čas, kdy kdy… I ten je z její rodiny vlastně, tak to jsou ty rikši jak kdyby, jo, ty tříkolky tam motorové, tak jeden, jeden s ní jezdil, tak jelikož se tam vlezou maximálně dva, dvě osoby plus řidič, tak tři na hraně, ale my jsme byli poměrně jakože ne subtilní jak místní domorodci, ale trošku jakože většího vzrůstu, tak jsme jeli dvěma vlastně, dvěma tříkolkama i s šamankou tu tu první noc, nebo na ten první obřad vlastně společně, jo, k ní přímo domů, jo. [00:29:58] Petr Václav: Takže taková limuzína pro vás přijela.

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky v českém jazyce podle zadaných pokynů:

[00:30:00] Host: Jako by… Taková, ano, taková eskorta dvojitá, jo.
[00:30:05] Petr Václav: Takže to se odehrávalo u ní doma?
[00:30:09] Host: Jako ano. Měl to být její domov a měla tam i rodinu, jako nebo prostě v okolí, takže z toho usuzuji, že to bylo u ní doma, jo.
[00:30:23] Petr Václav: A já se jenom zeptám. Tys měl dva důvody, proč tam de facto odlétal. První důvod byl, že sis chtěl dočíst knihu a další důvod byl ten, že jsi byl pod vlivem, řeknu, určitých sil, kterých ses chtěl zbavit, když to takhle nějak pojmenuju.
[00:30:42] Host: Mhm.
[00:30:43] Petr Václav: Měli jste nějakou prioritu nebo měli jste nějaké pořadí, jak na tom budete nebo vizi, jak na tom budete pracovat?
[00:30:51] Host: Mhm. Tak ona to zadání znala, proč tam jedu. Řešili jsme to vlastně ještě z republiky. Jo, takže prostě udělat nějakou ochranu nebo prostě čištění. Kolega A, ten byl zběhlý vlastně tady v těchto věcech. Prostě experimentoval nebo experimentuje, to nevím. Nebyl jsem s ním teďka dva roky v kontaktu. Tak
[00:31:26] ten prostě, ten věděl, do čeho jde a ten si prostě, ten měl svoji vizi. No a kolega B se nechal jakože, se nechal překvapit. A s tím se tak do toho se šlo tady vlastně
[00:31:41] touto formou, jo, že každý měl svoji představu. Jo, tak to řeknu.
[00:31:47] Petr Václav: Takže jako kdyby každý měl nějaký svůj vlastní, osobní cíl, kterého tam chtěl docílit.
[00:31:55] No a takže to celé mělo probíhat jako kdyby tak, že v jednom rituálu se bude věnovat těm vašim osobním záležitostem. A já se jenom zeptám. Vy jste byli dohodlí, že třeba nejdřív ona ti vyčistí ty záležitosti, který tě trápily a až budeš připravený, vyčištěný, že dočteš knihu nebo to bylo výlučně na ní, jak jaké pořadí ona zvolí?
[00:32:24] Host: Hm. To, jak jsme vlastně začali obřad, začalo se koupelí. Jo, jsou tam rostliny. Byly to tři barely
[00:32:35] s natrhanýma vlastně rostlinama, květy květy listů.
[00:32:42] Nespomenu si teď na ten název, ale
[00:32:48] v tom vlastně proběhlo vlastně očištění, omytí, jo. Ty listy, to je zajímavé, které tam byly poměrně nahusto a které vlastně tím poléváním na tobě uvízly, tak se musely nechat uschnout na tobě. A tys byl vlastně v podstatě v kraťasích.
[00:33:09] A
[00:33:11] a na tobě vlastně před tím obřadem vlastně byly uschlé ty ty květy nebo ty rostliny různé vlastně nasbírané v pralese. Jo? A to mělo zaručit nějakou ochranu a čistotu.
[00:33:25] Takže
[00:33:28] a teďka přesně nevím, jak ses ještě ptal? Mhm.
[00:33:29] Petr Václav: Ne, ne. Já jsem se ptal, jestli jste byli nějak domluveni, že nejdřív dojde k tomu vyčištění, takže k tomu očištění mělo dojít tou koupelí? Chápu to?
[00:33:38] Host: To je ano, před obřadem, vlastně kvůli nějakým nečistým silám.
[00:33:43] A zbavení se prostě i fyziologicky jako nějaké nečistoty. A
[00:33:51] to pořadí vlastně nehrálo tak to se neřešilo, protože
[00:33:57] se tam vlastně sešli v podstatě
[00:34:01] z její rodiny
[00:34:06] ještě další dva muži. To je jedno, jestli budu říkat syn nebo nebo nebo přítel nebo. Prostě byli to jakože tři šamani, takže 2 + 1, dva muži, jedna žena.
[00:34:17] A
[00:34:18] ti s náma pracovali vlastně ten první obřad
[00:34:23] jakože současně, takže
[00:34:26] oni si jeli svoje jakoby. Seděli jsme No, seděli jsme jakoby
[00:34:33] naproti sobě nějakým odstupem dvou třech metrů.
[00:34:38] Ještě než se vrátím k popisu toho prostředí potom, tak se komunikovalo vlastně neverbálně, jo. Zase prostě teda nějak prostě nějak prostě pocitově.
[00:34:51] A
[00:34:52] v podstatě se nechávalo na každém z nás třech
[00:34:56] to
[00:34:58] vlastně nechat nechat vlastně byl tomu ponechán volný průběh. A samozřejmě zpívaly se ikarosy nebo zpívali oni ikarosy a kouřil se černý tabák. Vlastně to je standard takový.
[00:35:12] Já se ještě vrátím ještě než k tomu dojdu, k tomu konkrétnímu teda ještě obřadu nebo k tomu dořeknutí, tak
[00:35:20] nás zarazila jedna jedna věc.
[00:35:23] A až až teda až teda až teda hodně. Tak jsme tam vlastně přijeli, bylo to bylo to úplně na okraji Pucallpy.
[00:35:34] Byla to ta slumová část, opravdu jakože slum. To znamená občas dřevěná stavba, někde zděná, třeba nějaký obchůdek, ale mezitím klasické plechové prostě přístřešky.
[00:35:49] Lidi tam vlastně bylo tam prostě přes 30 stupňů, ale
[00:35:54] ta obrovská vlhkost. Ale přesto ti lidi třeba večer něco pálí a něco tam prostě vaří přímo na ohních, ale
[00:36:01] jelikož tam prostě je málo dřeva, tak prostě topí úplně vším, takže tam byl takový odér vlastně těch těch prostě i těch i těch prostě plastů a všeho možného, jako to občas zavanulo, jo.
[00:36:13] Tak jinak to prostředí bylo
[00:36:16] v podstatě
[00:36:18] prales tam vidět nebyl, jo. Bylo to
[00:36:20] Petr Václav: Hm, takže žádná pralesní idylka. Byl to prostě
[00:36:22] Host: To to
[00:36:24] toto byl normálně Mhm. Toto byl normálně
[00:36:28] okraj okraj jakoby
[00:36:31] jihoamerického velkoměsta, tak to řeknu.
[00:36:34] Petr Václav: Jo. Ale prosím tě, tak
[00:36:37] protože se potřebujem prokousat celým tím dějem, tak proběhl první večer, to znamená ten obřad trval několik hodin.
[00:36:47] Vy jste se vrátili zpátky na hotel. Pociťoval’s nějaké změny nebo jsi si Takhle, říkal jsi si: „Jo, jde to dobrou cestou,“ nebo nebo sis říkal: „Tak zatím nejsem spokojený,“ nebo víš, takové to hodnocení po tom prvním obřadu. Ono jich mělo být kolik, pět?
[00:37:04] Host: Mělo jich být pět těch obřadů
[00:37:06] s tím, že
[00:37:09] i ten časový posun
[00:37:12] už byl už bylo to tak prostě dohoda, že že se zachová, jo, ten počet těch obřadů.
[00:37:16] Takže
[00:37:18] zůstalo to jako dle dohody.
[00:37:25] Petr Václav: Takže kolik, že jich bylo teda, promiň?
[00:37:28] Host: Mělo jich být mělo jich být pět, jo?
[00:37:30] Takže zůstalo to
[00:37:31] Petr Václav: Mělo jich být pět, dobře. Takže já si to nějak pamatuju odminula, že
[00:37:34] Host: Mhm.
[00:37:35] Petr Václav: jsi říkal taky, že tam mělo být myslím pět těch obřadů. Tak jenom, jestli ten počet obřadů se shodoval, to mě zajímalo. A prosím tě, Slávku,
[00:37:44] když jste se vrátili na ten hotel, spokojenost, nespokojenost?
[00:37:50] Host: Mhm.
[00:37:52] Samozřejmě
[00:37:54] já jsem ten první obřad
[00:37:59] nějak bezemočně prožil nebo prostě cítil jsem, ale jenom v pozadí něco divného. Nic jako nenaznačovalo, že že by že by třeba nemělo být nějak extra něco v pořádku, ale měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Nebylo to nic jakože
[00:38:13] úžasného nebo prostě
[00:38:15] bral jsem to jenom jako prostě opravdu pracovní záležitost, kdy ta šamanka mě jakože čistila. Potom
[00:38:22] s kolegou A jsem se bavil, ten v podstatě jakoby neměl žádné reakce.
[00:38:28] Může se stát prostě, že někdo na to vůbec nereaguje. To jsme zažili už i při tom organizovaném organizovaném vlastně výletu, kdy prostě někteří lidi na to nejsou zas tak vnímaví.
[00:38:42] Ale kolega B, ten prostě byl nadšený jak já vlastně ten ten ten podzim předtím,
[00:38:50] kdy prostě
[00:38:52] zářil, léčil i toho kolegu A, který prostě potom byl strašně nepříčetný, protože mu lezl jakoby do snu. A
[00:39:03] byl nadšený prostě a v očekávání toho dalšího obřadu prostě
[00:39:09] jo, plný euforie prostě a a radosti.
[00:39:12] Petr Václav: Mhm. A ten obřad trval kolik hodin asi tak cca?
[00:39:17] Host: No,
[00:39:18] ten obřad trval
[00:39:21] Prostě my jsme tam byli do rána, jo. Samotný obřad trval asi čtyři čtyři až pět hodin
[00:39:30] s tím, že
[00:39:33] nám bylo nabídnuto, že tam můžeme přespat v tom domě a ráno vlastně
[00:39:39] nás zavezou jako na snídani do toho hotelu a
[00:39:44] už nás tam zanechají do do večera, kdy pro nás přijedou.
[00:39:46] Takže my jsme tuto možnost využili.
[00:39:49] A
[00:39:51] vrátím se ještě k tomu, já to dořeknu, ale vrátím se k tomu, jak jsme tam přijeli, co nás zarazilo. Zarazilo nás to,
[00:39:58] že mimo ty tři šamany v podstatě
[00:40:02] je tam dalších šest chlapů,
[00:40:04] kteří nás hlídali, jo.
[00:40:07] S tím, že
[00:40:09] nevíme, jakože nebyli jsme nějak důvěryhodní, i když ta šamanka prostě ale pozvala si je ona jako nebo ta rodina, jo. Tak tam tak nás tam hlídalo v podstatě šest chlapů, jo.
[00:40:21] Petr Václav: Promiň, hlídalo, to jako, dejme tomu, to byli nějací ozbrojení
[00:40:26] jako chlapi, kteří tam dozorovali, nebo byli tam
[00:40:31] Myslíš si, že tam, že vás ochraňovali, anebo že vás spíš hlídali,
[00:40:37] aby vy jste někomu neublížili?
[00:40:40] Host: Spíš si myslím, aby jsme někomu asi neublížili. Jeden právě tvrdil, že jakože pracuje někde u ostrahy a že má prostě někde, že že má i zbraň jako v práci, jo. Tady neměl.
[00:40:53] Ale dělali prostě ramena, jo, jak jsme tam přijeli.
[00:40:57] Ale všichni byli v podstatě menší než my, jo, ale bylo jich prostě 6 + 3.
[00:41:02] Takže
[00:41:03] by to byl asi těžký souboj,
[00:41:06] ale k tomu jako nedošlo,
[00:41:09] takže
[00:41:12] jsme vlastně byli s tím,
[00:41:14] že nás tam prostě někdo hlídá
[00:41:16] a nevěděli jsme zas úplně ten důvod,
[00:41:19] jo, ale chápali jsme, že mají nedůvěru, ale prostě ten počet nás zarazil, jo. A
[00:41:24] Petr Václav: A nezkoušel jsi se zeptat té šamanky?
[00:41:27] Host: Já jsem se jí ptal, ale ona to jako zlehčovala, že že je to rodina jako, jo, že a my jsme s nima potom vlastně kouřili před obřadem ještě ten černý tabák,
[00:41:35] jo,
[00:41:36] kdy tam jakoby opadla nějaké to napětí jakoby oboustranné
[00:41:43] a
[00:41:44] vedli jsme družný rozhovor jako s nima, jo. Takže
[00:41:47] zdálo se to být v klidu a
[00:41:51] jako na pohodu. A
[00:41:53] Petr Václav: Hodní mafiáni.
[00:41:55] Host: No, hodní mafiáni, no, jako lidoví takoví byli. A
[00:41:59] teďka
[00:42:01] už se dostáváme k tomu ještě k tomu obřadu, protože jsme tam vlastně zůstali spát,
[00:42:05] tak tam musím vypíchnout dvě věci.
[00:42:08] Spali jsme v jedné místnosti. V podstatě byl to je to je to bylo to formou dřevěného domku na kůlech, které měly asi tak 70 cm, tak prostě do pasu.
[00:42:19] A
[00:42:20] pod tím vlastně byl prostor.
[00:42:22] Ta místnost byla Celý dům byl ze dřeva s podkrovím, kde byla sedlová střecha
[00:42:29] a my jsme byli hnedka v té přízemní místnosti do toho dvora.
[00:42:34] A tam byly prostě nějaké další místnosti, to jsme neřešili.
[00:42:37] Hraje to svoji roli, protože jak jsme vlastně po obřadu zůstali spát na na těch svých na těch svých molitanech, co co nám tam zapůjčili,
[00:42:47] tak
[00:42:48] jsme se asi kolem 3:00 ráno vlastně probudili
[00:42:53] a slyšeli jsme jakoby výt psa pořád, jo. My jsme
[00:42:56] a vzbudilo to mě. Jako nevěděli jsme, že že jsme všichni vzhůru.
[00:43:01] Jenom jsem to prostě chvíli poslouchal
[00:43:04] a už mi to nedalo a říkám: „Co to tady prostě vyje jako pořád?“ A tak už už jsem prostě Jo a ti šamani spali s náma, jo, v té místnosti. Samozřejmě na na druhé straně té místnosti.
[00:43:16] A říkám: „Co to tady prostě vyje?“
[00:43:18] Už potom nahlas, kluci.
[00:43:20] A kolega B, ten byl na kraji, kolega A byl vedle mě,
[00:43:25] tak kolega B říká: „No ty já už já už to poslouchám tak
[00:43:30] jako půl hodiny
[00:43:32] a
[00:43:33] bude to pes,“ jo. A teď se do toho přimísil kolega A a říkal: „To je pes. Chrápejte a neotravujte.“
[00:43:40] Jenomže to to trvalo pořád dál, jo. A za domem
[00:43:46] někdo neustále plival jako, jo.
[00:43:49] Plival, ale ne jeden člověk, ale víc, jo. Teďka zpětně vím, že to že to že to byla ta skupina těch mužů.
[00:43:56] A jestli žvýkali tabák nebo prostě já vůbec netuším, co tam dělali,
[00:44:00] ale prostě plivali celou noc, tam prostě byli oni, no.
[00:44:03] A
[00:44:05] to vytí toho psa, jako jak nám teda jak jsme se asi nejdřív původně domnívali, tak neustávalo, ale byl to tenký
[00:44:13] hlas, prostě tenký hlas,
[00:44:16] který
[00:44:18] který jsme nedokázali vyhodnotit, ale teď vím už, protože jak jsme odcházeli ráno,
[00:44:23] tak se tam objevila matka vlastně té šamanky
[00:44:28] a byla jakoby zaprášená. A zjistili jsme, že
[00:44:33] že vydedukovali jsme, my jsme ji neviděli, jo, přes tu prkennou podlahu to prostě nešlo, to jako to byla zaprášené celé, a tak jsme zjistili,
[00:44:42] že asi ona vlastně byla pod tou budo-
[00:44:46] jo, tu noc, co jsme jako jako tu dobu, co jsme tam prostě spali, a zpívala vlastně nějaké zpěvy, jo.
[00:44:51] A
[00:44:53] toto mi připadá Teď mi to nepřipadlo jako divné, jo. To jsem si myslel, že že nám dělá ochranu, ale teď mám z toho opravdu smíšené pocity a
[00:45:01] a potom, co se odehrálo na tom dalším obřadu,
[00:45:06] tak si myslím, že to byl pravý opak jako než než ochrana, jo?
[00:45:10] Petr Václav: Dobře, tak trošku jsme rozehráli děj. Vy jste se vrátili ráno, jste byli odvezeni tedy do toho hotelu, nasnídali jste se,
[00:45:18] pravděpodobně jste šli spát, protože bylo potřeba se připravit na ten další večer a na tu další noc.
[00:45:25] Takže jste asi nikde necourali. To vás nehlídali. To jako, že by vás na tom hotelu nějak hlídali, aby se vám třeba něco nestalo,
[00:45:34] to nebylo.
[00:45:34] Host: Ne, ne, ne.
[00:45:35] Petr Václav: Tam vás vyklopili a děj se vůle Alláhova. Mhm.
[00:45:36] Host: Svoboda.
[00:45:38] Petr Václav: A byli jste domluveni, že večer zase pro vás přijedou.
[00:45:41] Tak, Slávku, proběhl den, máme tady večer. Přijíždí limuzína v podobě dvou rikš a vy nasedáte a drandíte tedy drandíte s do do toho příbytku, do do té slumové čtvrti.
[00:45:57] Host: Mhm.
[00:45:58] My jsme byli vlastně, jeli jsme tam s tím, že jsme byli celý den, jsme dělali výlet na jezeře,
[00:46:04] na místním,
[00:46:06] a byli jsme opravdu jakože vyřízení,
[00:46:09] v podstatě
[00:46:11] byl to leden, že, v České republice, nebo celkově leden.
[00:46:16] Ale v České republice bylo asi -5 °C, tam bylo +35 a my jsme se vydali na loďku.
[00:46:25] Z jedné hodiny se stalo skoro půl dne, co jsme tam objížděli s místním borcem, takže jsme byli tři jogurti vlastně s úžehem, spálení,
[00:46:36] jo.
[00:46:37] Stihli jsme ještě hotel
[00:46:39] a tak dále. Vzali jsme si věci a ale už jsme tam šli s tím na ten na ten druhý obřad,
[00:46:46] že proběhla dohoda prostě už už vlastně tu druhou noc, že zrušíme ubytování na hotelu, že si vezmem všechno sebou, to znamená batohy, to znamená v tom všechny peníze, pasy, všecko a bude se bydlet vlastně na zahradě u té u té šamanky, přímo
[00:47:05] v tom areálu,
[00:47:07] jo, těch těch, kde se pořádaly ty obřady.
[00:47:10] Takže měli jsme sbaleno, stáli jsme před hotelem a
[00:47:15] čekali na ten odvoz. A stala se nám
[00:47:17] Petr Václav: A teď proběhla velice zajímavá záležitost,
[00:47:20] k níž se musíme dostat, tak povídej.
[00:47:21] Host: Mhm. Mhm.
[00:47:24] Stalo se to, že vlastně už se mírně stmívalo
[00:47:30] a
[00:47:32] na obloze na obloze se
[00:47:35] objevil obrovský svítící bod,
[00:47:39] který letěl vlastně
[00:47:43] rovnoběžně s povrchem země
[00:47:46] a zanechával za sebou různé různé
[00:47:50] jakoby
[00:47:52] jiskření a odpadávání prostě různých
[00:47:55] různých částic.
[00:47:57] Vypadalo to prostě úplně jakože
[00:48:00] jsem nic takového nikdy neviděl
[00:48:02] a
[00:48:03] teď zas, kdybychom tam stáli jenom my tři prostě,
[00:48:06] tak bych zas zas si řekl prostě, že jsme že jsme blázni nějací, co tady prostě
[00:48:10] se něčím nacpali,
[00:48:12] ale vycházeli lidi normálně z tam z holičství, tam to byla taková štráse tam docela široká ta u toho hotelu. Vycházeli lidi, točili si to na mobily, točil to fotil to i kolega A.
[00:48:25] Čuměli jsme, no a právě letělo to strašně pomalu.
[00:48:29] A
[00:48:30] a v podstatě to byl hořící objekt.
[00:48:33] Já říkám jako nebo tak kolega říká, ten kolega A říká:
[00:48:37] „To hoří letadlo,“ jo. „To hoří letadlo, tam jsou všichni mrtví.
[00:48:42] Všichni mrtví,“ jako úplně vážně. Já říkám Já říkám: „To nemusí být letadlo,“ jo, „to
[00:48:46] to
[00:48:47] to může být cokoliv jiného.“ „Ale viděl’s někdy hořet letadlo?“ Říkám: „No, neviděl.“ Říkám: „A ty?“ „No taky ne, ale to prostě to je jasné, to je hořící letadlo, tam jsou všichni mrtví.“
[00:48:56] Tak jsme se prostě
[00:48:58] normálně pohádali.
[00:48:59] Petr Václav: Tak on má on má rád, ne, ty lebky nebo co, takže on k tomu má blízko. Mhm.
[00:49:02] Host: No, no, no. No, to je zajímavé, jo, to vidíš, to vzpomněl’s. A
[00:49:08] prostě vznikl tam konflikt, kdy kolega B
[00:49:13] se do toho vůbec nechtěl vměšovat, ale byl jakoby na mé straně,
[00:49:16] protože ten mě nazval jakože s k optimistou nějak,
[00:49:22] jo, že prostě, že jsou tam všichni mrtví. No a
[00:49:25] s tímto jsme vlastně odjížděli, po této hádce až, jsme odjížděli na ten obřad, jo. Ti pro nás přijeli.
[00:49:31] Petr Václav: Ale počkej, Slávo, my se ještě musíme dostat k tomu,
[00:49:35] že tato tento úkaz,
[00:49:39] který o kterým jsme se jako tady bavíme a který jsi tady popsal, on byl prezentován i na internetu.
[00:49:46] Host: Je to na internetu, ano. Mhm.
[00:49:47] Petr Václav: Takže to nebyla žádná fata morgána, nebyly to žádné vaše vidiny nebo to žádné vaše představy.
[00:49:53] Jak jsi řekl, bylo tam mnoho lidí, kteří to pochopitelně si točili na mobil.
[00:49:59] Bylo to prostě jakýsi jakýsi útvar, ať už energetický, anebo fakticky fyzický,
[00:50:07] který v podstatě
[00:50:09] jaksi sršel, protože pravděpodobně to bylo hodně energetické.
[00:50:14] A bylo to něco, co tady zatím nikdo,
[00:50:17] aspoň vy jste tam neviděli a nevím, že by to někdo popisoval tady v těchto zeměpisných našich šířkách. Takže
[00:50:24] jakýsi úkaz,
[00:50:26] který se může Ty jsi mi říkal, že to vypadalo, jako když se ty čarodějnice slétají
[00:50:31] na ten sněm nějaké jako, že že letí ta
[00:50:33] Host: No tak jestli jestli můžu ještě k tomu, jo? Mhm.
[00:50:38] Tak
[00:50:39] Petr Václav: Můžeš.
[00:50:40] Host: já řeknu, je to na na internetu, je to, když si dáte když si dá kdokoliv
[00:50:46] Peru,
[00:50:48] myslím, že extraño meteorito,
[00:50:51] je to datum přímo 28. 1.
[00:50:57] 2017
[00:50:59] a
[00:51:00] je tam několik videí.
[00:51:03] Oni to nedokázali vysvětlit. Je Je tam samozřejmě psané nevysvětlitelný úkaz, ale asi za Já jsem si to potom zjistil až v republice, jo. Já jsem
[00:51:12] já jsem to dohledával,
[00:51:14] protože říkám: „To muselo vidět spoustu lidí, to někde bude,“ jo. Ale ale jak jsme byli v tom Peru, tak já jsem nevěděl, co to bylo, jestli to bylo letadlo nebo nebylo. To jsem zjistil až potom v České republice.
[00:51:23] A bylo to i v místním tisku a v televizi.
[00:51:26] A je to
[00:51:28] Jo a oni to vlastně nějak potom tvrdili, že to je nějaký část část nějaké družice. Jenomže to letělo přes tu oblohu strašně pomalu a letělo to skoro dvě minuty,
[00:51:39] jo, přes celé přes celou vlastně Jižní Ameriku.
[00:51:43] Jo, to to někde nad Brazílií a prostě někde nad Amazonií tam, jo, proletělo přes tu Pucallpu až zas až k moři, jo, až až to spadlo prostě někde
[00:51:55] na pobřeží. Tam dokonce je fotka, jo, a oni vyfotili vyfotili nějakou kouli,
[00:51:59] že to nějaká nádržka z z družice, jo, ale ta nádržka měla
[00:52:06] v průměru asi 60 cm nebo 70 cm, to je tam taky někde.
[00:52:10] A a důlek asi 15 cm to vyhloubilo.
[00:52:13] Takže to vypadalo, že že to je prostě jenom taková
[00:52:18] maskýrovka, jak říká třeba KGB.
[00:52:20] No a
[00:52:21] Petr Václav: Mhm, no jasně, protože protože pochopitelně, když by to byla nádržka, tak a lítaly z ní kousky, no tak asi by shořela už dávno dávno dávno. Tak,
[00:52:30] Host: Přesně takhle.
[00:52:31] Petr Václav: takže jakýsi úkaz,
[00:52:33] který spíš vás vedl k tomu, že jste diskutovali, co to je, než abyste se zamýšleli nad nějakými hlubokými úvahami. Tak,
[00:52:42] odjeli jste na na obřad s tím, že od této chvíle už nebudete bydlet na hotelu,
[00:52:47] ale budete bydlet v tom privátě,
[00:52:51] když se to tak dá říci,
[00:52:52] Host: Mhm.
[00:52:53] Petr Václav: u šamanů.
[00:52:54] Host: Na zahradě.
[00:52:55] Petr Václav: Na zahradě, že budete bivakovat, tak jako chlapci zvyklí spát na mramoru, proč byste nemohli spát na nějaké, já nevím, jestli tam byla tráva nebo co tam bylo.
[00:53:02] Host: Byla to neposečená tráva, tak to potom ještě řeknu, no.
[00:53:06] Petr Václav: Mezi bodláky prostě. Takže tak a ten druhý obřad, ten byl stejný jako ten první, nebo se něčím jako vymykal tomu, co bylo dohodnuto?
[00:53:18] Host: Mhm.
[00:53:19] Takže
[00:53:21] v podstatě nevymykal, jenom s tím, že už tam nebylo šest chlapů.
[00:53:27] Byli tam jenom vlastně
[00:53:30] tři osoby jakože šamani nebo ta ta ta rodina
[00:53:33] a plus další dva, jo, že nějací prostě
[00:53:36] No, dva tam ještě vlastně byli teda jako, jo, to tu taky prezentovali jako rodinu.
[00:53:41] Takže bylo to -4 osoby.
[00:53:44] A
[00:53:46] proběhlo to tak, že jsme zase prostě proběhly tu očistnou koupelí, proběhla a
[00:53:54] čekalo se v podstatě na na setmění, jo.
[00:53:58] Já teda nekouřím, tak já jakože jsem jenom ten černý tabák opravdu jenom jakože
[00:54:05] symbolicky,
[00:54:07] tak
[00:54:09] se vlastně při setmění šlo už přímo na na na další
[00:54:14] obřad.
[00:54:15] Petr Václav: Podmínka byla, aby se setmělo?
[00:54:18] Host: Jo.
[00:54:21] A a dokonce tam totiž svítila jakoby jedna pouliční lampa,
[00:54:26] ale ta byla takhle opravdu jenom jedna.
[00:54:29] Tam tam nebyla žádná zpevněná cesta, nic, jo, to prostě to tam jsou jenom polňačky nebo takové jakoby
[00:54:36] sypané cesty.
[00:54:38] A
[00:54:40] i přesto, že tam prostě bylo skoro absolutní tma, tak přesto byly ještě na těch oknech zamřížovaných teda, musím říct, že tam byly jakoby roxory,
[00:54:49] tak
[00:54:51] byly vlastně ještě zatažené závěsy.
[00:54:54] Takže v té místnosti v podstatě byla absolutní tma a hořela tam jako jedna svíčka u těch šamanů, jo?
[00:55:01] Ale byli jsme tam za jakoby za zavření, jo. I dveře byly zavřené.
[00:55:07] Takže
[00:55:09] takže zhruba tak. A ty ses mě ještě ptal na to, jak to vlastně probíhalo. Zas zas tam byla prostě věc, která nás teda zarazila a zarazila jak kolegu A, B i mě.
[00:55:21] A to bylo to,
[00:55:22] že jsme si dali vlastně batohy přímo do toho domu za za tu obřadní místnost
[00:55:29] a
[00:55:31] ještě za světla
[00:55:33] vzali vzal ten jeden šaman normálně plechovku s ředidlem
[00:55:39] a vykropil
[00:55:41] vykropil místnost
[00:55:44] jak tu obřadní, tak i s těma batohama, ředidlem, jo?
[00:55:49] A
[00:55:51] ten zápach byl tak tak tak silný, my jsme si říkali: „Ty jo,“ jakože: „si dělají
[00:55:55] prdel,“ jako. A
[00:55:58] řešili jsme to mezi sebou a dokonce kolega A, který prostě byl zvyklý na všechno v tom smyslu, že dělal výškové práce a přetíral sloupy, tak
[00:56:08] prostě s tou chemií jako zažil toho hodně, tak i tomu to prostě
[00:56:13] prostě tak smrdělo,
[00:56:15] že že jsme to vlastně nechápali, jo. A my jsme si to vysvětlovali tím, že že protože tam je dost pavouků, že že asi chcou prostě
[00:56:23] odstranit nějak hmyz nebo něco a neptali jsme se na to jakože konkrétně.
[00:56:28] Ale samozřejmě nás zarazilo, že to neudělali už ten první večer, jo.
[00:56:32] Takže
[00:56:33] jsme do toho šli prostě
[00:56:35] s tím, že tam trošku bylo cítit po tom setmění ještě ještě ve vzduchu prostě nějaké nějaké chemické čistidlo nebo prostě, co to bylo.
[00:56:45] Petr Václav: Takže byla ayahuasca
[00:56:48] a následovalo potom nějaké Tys jsi si dočetl tu knihu?
[00:56:53] Host: Mhm.
[00:56:55] No nedočetl.
[00:56:57] Začal obřad
[00:56:59] a
[00:57:02] nastalo vlastně
[00:57:04] nastalo něco, co jsem zase nezažil nikdy v životě
[00:57:09] a
[00:57:10] nastalo to, že jsem
[00:57:13] se stal absolutně paralyzovaným. Nemohl jsem
[00:57:17] v podstatě se vůbec pohnout.
[00:57:20] Začala se mě zmocňovat panika.
[00:57:24] A
[00:57:24] chtěl jsem si sednout, nešlo to.
[00:57:27] Vlastně věděl jsem o sobě, viděl jsem všechno, co se děje, co je v místnosti, úplně absolutně všecko, akorát jsem se nemohl hýbat, jo.
[00:57:33] Kolegu vedle jsem neřešil ani ani
[00:57:37] ani toho kolegu A ani B. Tak respektive kolega B
[00:57:41] seděl,
[00:57:43] věnoval se mu přímo z očí skoro do očí šaman.
[00:57:46] Řešili tam prostě prostě nějak na něho působil.
[00:57:50] Kolega A, který ležel vedle mě, na tom malém prostoru v podstatě, to byla malá místnost, tak
[00:57:57] jakoby prostě jenom meditoval, jo, ten to neřešil.
[00:58:00] No a v tomto vlastně jsem
[00:58:03] v tomto jsem začal cítit absolutní pocit bezmoci,
[00:58:07] protože jsem se nemohl vůbec zvednout,
[00:58:10] což se mi potom jakože podařilo.
[00:58:13] Petr Václav: A můžu se tě na něco zeptat teďko, Slávo?
[00:58:15] Nebyl nebyl nebyla ti ta situace trošku povědomá
[00:58:20] z toho okamžiku, jak jsi popisoval, když jsi udělal ten obřad v republice?
[00:58:26] Jak jsi jak jsi se cítil najednou, že teď jsi se prodal,
[00:58:30] Host: Mhm.
[00:58:30] Petr Václav: že jsi bezmocný? Ta bezmoc, jestli byla stejná, podobná, víš, jestli ti to tam zarezonovalo, že to je de facto dost podobná záležitost?
[00:58:38] Host: No, já ti řeknu, že tohle bylo asi tak ještě desetinásobně horší, protože stalo se to, že
[00:58:46] mně mně prošly hlavou myšlenky respektive
[00:58:50] informace,
[00:58:52] že toto je konec, že prostě zas absolutní konec, že to prostě
[00:58:58] Jenomže ale tady už to bude i fyzická smrt
[00:59:01] a
[00:59:03] já jsem vlastně jediné, co jsem dokázal udělat, tak jsem se dostal ke kyblíku. Letěly ze ze mě prostě jako prostě divné věci,
[00:59:11] ale fyzicky zase.
[00:59:14] Dřepěl jsem a
[00:59:17] ten pocit ve mně tak narůstal,
[00:59:21] že
[00:59:22] že říkám: „Já tady s tadyma prostě já musím odejít,“ jako. „Já s tadyma
[00:59:27] musím odejít,“
[00:59:28] ale věděl jsem, že už je pozdě jako, jo, že prostě, že že že už že už není kam ces- jakože to prostě zas nemá smysl.
[00:59:35] Ono to vypadá jako
[00:59:37] jako já nevím, jak jak to vysvětlit jinak,
[00:59:40] ale
[00:59:41] vypadá to, že se opakuji, ale
[00:59:44] ten pocit byl zas absolutně
[00:59:47] šílený a
[00:59:49] co jsem dokázal, tak jsem si vzal nebo stoupl jsem si,
[00:59:54] opřel jsem se o zeď,
[00:59:56] chtěl jsem si vzít batoh, ale samozřejmě ten byl ode mě 2 m,

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:00:00] Slávek: A šamanka se mě ptá jakože, co se děje. Jakože: „Bueno, bueno, sí, sí?“ Říkám: „No bueno, eh, jdu jakože na toaletu, jo.“ Říkám, tak, eh, hnedka přiběhl vlastně, eh, pomocník, který byl někde u dveří vždycky. Tak a šel jsem na to WC, WC vlastně s ním. A tam jsem říkal, že prostě to je jakože to je v prčicích jakože, eh, ty a ty batohy v baráku, to ředidlo, všecko mi to proletělo hlavou. Eh, na sobě rostliny, říkám: „No jo, tak no jo, ale proč to…“ A tak mi to prostě celé kolovalo s tím, že říkám: „Já teď zdrhnu, že batoh mám tam, velký i malý. Teď zdrhnu, tady prostě se nikam nedostanu. Eh, teď jsou tam ti dva kluci. Zdrhnu bez nich? Co to je za blbost?“ Říkám, říkám: „Musím musím se tam vrátit.“ A šel jsem vlastně zpět k tomu domu. Nešel jsem dovnitř, šel jsem k oknu zvenku a jelikož jsem ho měl vlastně zhruba po oči, jo, i ta budova byla vyvýšená, tak jsem zaťukal jenom lehce. A klidným hlasem, normálně úplně na pohodu, jsem se zeptal: „Eh eh, chlapi, všechno v pořádku, jako OK?“ A, mmm, kolega A řekl prostě nebo nereagoval takhle hned, eh, řekl, jenom prostě něco odfrkl. Ale kolega B, to a to je právě to, to je ten okamžik zlomový vlastně u všeho, řekl: „No, počkej, co co se děje?“ Říkám: „Eh, kluci, pojďte ven kdyžtak, jestli se necítíte nějak, ale, eh, je všechno v pořádku, klidně zůstaňte, ale…“ A on říká: „Ne, ne, já něco cítím, je tady něco divného prostě.“ A a a začal prostě normálně spontánně, aniž by ho nějak na něco navedl nebo prostě nějak manipuloval, tak řekl: „Já jdu ven.“ Říkám: „Tak pojď.“ A říkám: „Ondro, ty pojď tak…“ Ó, pardon, jo prostě, jo. Říkám: „Ty pojď taky.“ A, eh, eh, ten tam zůstal, ale, eh, kolega B vyšel ven. A samozřejmě s s ostrahou, [smích] s borcem. A sedli jsme, šli jsme k ohni. A já tam u toho ohně říkám, oni stáli za náma, říkám: „Eh, jak to vidíš?“ A říká: „Tady něco, tady něco smrdí jako, minimálně to ředidlo. Ale hlavně, něco, něco tady nehraje jako. Něco, je tady něco divného, je tady prostě, eh, úplně šílená atmosféra.“ A on nevěděl, co se ve mně odehrává, já jsem mu to ani neřekl, eh, ale jenom jsem řekl, jestli se cítí dobře a on reagoval tím, eh, že že: „Ne, ne, ne, není to v pohodě.“ Tak jsme řekli: „Co budem dělat?“ A on říká: „No, mmm, co tak prostě to zabalit?“ Říkám: „Fakt to chceš zabalit?“ Říkám: „Já, říkám: „Já to chci taky zabalit, [smích] eh, protože, eh, prostě na hotel jako, jo. To to to to je prostě úlet, to to není v pohodě.“ No a…

[01:03:03] Moderátor: Takže, promiň, začali jste se cítit v ohrožení. Já se zeptám, byli tam šamanka, dva šamani,

[01:03:12] Slávek: Mhm.

[01:03:13] Moderátor: a kde byla stará dáma?

[01:03:16] Slávek: [smích] Eh, paní paní jsme neviděli vlastně celou dobu jako, jo. Takže, eh, v místnosti, kde byly batohy, byla ještě jakoby taková díra jako s deskama, to jsem potom otevřel vlastně, jak jsme jo, to následně, to k tomu se dostanem. Ale, eh, paní jsme tam neviděli vůbec, jo. Eh, tušíme asi, že že se tam někde pohybovala, ale vůbec nevím kde. A, eh, asi na na něco narážíš, eh, eh, ale neviděl jsem ji. Jo?

[01:03:49] Moderátor: Ani nevyl pes? Neslyšeli jste, že by zpívala?

[01:03:51] Slávek: To ne, to ne. Icaros si zpívala Icaros si zpívala, eh, přímo šamanka. No a [oddech] tak my po té dohodě u toho ohně, že prostě jdeme, že pojedeme, že prostě pojedem na hotel, že si vezmem batohy, že tam chrápat nebudem, tak, že prostě jedem na hotel. Samozřejmě, měli jsme v sobě eh, obřadní záležitost, byli jsme si toho vědomi, to co jsme prostě vyhodnocovali racionálně. Ale nebyli jsme jakože, eh, nějak já už jsem se mohl v podstatě pohybovat, tak, eh, jsme to brali prostě, že to jenom oznámíme jim. Eh, vyzveme, vyzvali jsme Ondru: „Ondro, pojď ven.“ Eh, Ondro, já teď říkám teda jméno, ale, eh, eh, Áčko Áčko jste oslovovali, aby šel ven.

[01:04:35] Moderátor: Mhm. Já tě teďko trošku přibrzdím.

[01:04:38] Slávek: Mhm.

[01:04:39] Moderátor: Máme za sebou hodinku, takže, eh, dáme si za chviličku písničku.

[01:04:42] Slávek: Mhm.

[01:04:42] Moderátor: Ehm, posluchači se budou těšit na to, jak to celé probíhalo, kdy a co se stalo ve chvíli, kdy jste v podstatě oznámili, že končíte s obřadem a že odcházíte. Ono došlo k takovému, jakémusi vystřízlivění. Hm, řada lidí to zažila, kdy byla, měla špičku, měla upito, dejme tomu, eh, cítili se tak nějak, jak se říká u nás tady v Čechách v Sudetech, na plech. A stala se nějaká záležitost, eh, nějaký šok takový, něco takovýho víš, silného a najednou člověk je rychle vystřízliví. To znamená, že [dech] najednou bylo potřeba konat, řešit a najednou, jako kdyby se v tom těle ten alkohol totálně paralyzoval. Takže taková situace asi nastala i u vás, že ty účinky najednou byly silně potlačeny něčím silnějším a to byly ty emoce, pud sebezáchovy, kdy, eh, bylo potřeba jednat. Takže, eh, dáme písničku a hned po písničce, eh, se pochopitelně budeme těm věcem dál věnovat.

[01:05:42] (hudební vložka – píseň)

[01:06:52] Moderátor: Slávo, pokračujeme po písničce. Eh, rozloučili jsme se eh, do písničky s tím, že eh, v tobě a v tom kolegovi B narostlo narostlo přesvědčení, že eh, vám s-, že jste v ohrožení a že musíte jednat tak, abyste se zachránili. To znamená, že eh, jste vyhodnotili situaci, eh, že už nebudete setrvávat. To znamená, vešli jste zpátky do místnosti, k- měli jste s sebou pochopitelně ostrahu, eh, vešli jste zpátky do místnosti a eh, jak reagoval kolega A? No a začali jste jednat, pak se asi něco začalo odehrávat. Povídej.

[01:07:33] Slávek: Mhm. Eh, takže, eh, eh, vyzvali jsme kolegu kolegu A, ať nás, eh, v podstatě následuje ven, abysme se dohodli prostě společně. Což odmítl, eh, eh, tak, eh, jsme se dohodli spolu, že půjdem si pro batohy, které byly v té úřední místnosti vlastně zavřeny. Zavřeny, eh, v té v tom prostoru. Eh, samozřejmě začali nám bránit, eh, eh, už ti šamani. Šamanka seděla, byla překvapená, protože, eh, začali kolem nás jakoby kroužit, jako jakoby, eh, jakože ať se uklidníme, že prostě, že co se děje. A my říkáme: „My jsme klidní, my si jdem jenom pro batohy a jedeme na hotel. Jako půjdeme na hotel.“ Eh, oni: „Ne, prostě, ne, ne, ne, eh, zůstanete tady, eh, zůstanete, eh, prostě, na místě, batohy…“ A tak. Ne a teď jsme prostě museli využít vlastně převahu. A do teďka nechápu, jak jak se v tom, jak se v tomu kolegovi vzala obrovská nějaká síla. Zas prostě, [smích] kdyby to ne nezačal on jako jo, v tom, že že prostě řekl: [smích] „Okamžitě…“ A mluvil česky na ně, jo. [smích] Protože, nebyl nějak nebyl vybaven, ale začal normálně takovým tónem, že oni zjistili, že, eh, nemá, eh, není prostor na vyjednávání, že my to myslíme vážně. Eh, průšvih byl v tom, že jsme byli úplně na okraji Pucallpy a nebyla možnost, eh, jako jako pěšky samozřejmě dojít, což by trvalo asi tak dvě hodiny. Hlavně jsme se odtamtud museli vypadnout rychle. Tak, eh, jsme drapli batohy, mezitím, eh, jsme museli vlastně jakoby je, eh, fyzicky odstrčit ty lidi. Eh, začali prostě tam ječet, to začala prostě taková hysterická situace z jejich strany. My jsme říkali prostě: „My my jedeme jenom, dejte nám batohy a my jedeme na hotel.“ jako jo. „Zítra se uvidíme.“ A kolega A říká: „Já tady zůstanu, vy jste jste se zbláznili nebo co?“ jako. Říkám: „Jedeme, eh, na hotel, nic se neděje, prostě jenom, eh, měníme lokalitu teď.“ Jo? Zítra se a zítra se pokračuje. No, eh, batohy byly, hodili jsme si je na záda, oni zastali v cestě, vlastně už jsme museli fyzicky odstrčit, jo? Teď prostě řev, eh, a nevím, co jak se to stalo, ale [smích] prostě o- náhoda i na ku ku, eh, ku ku moc, že, eh, jel tam kolem mladý kluk, eh, v té v té v té tříkolce. Já jsem vyběhl, vyběhl jsem, eh, prostě na cestu, stopnul jsem ho a říkám: „Prosím tě, čekej. Dáme si sem, ještě tam je třetí. Eh, hodíš nás prostě na hotel.“ Jo? Vizitku jsme měli. „Eh, hodíš nás na hotel.“ On, že: „OK, čekám.“ Eh, Promiň, eh, takže, Mhm. jak se říká, nebe vám nadělilo. No. Eh, ale já se zeptám na jednu věc. Vy jste opravdu chtěli odejít jenom ten večer a druhý den se ještě vrátit nebo to byla už jenom taková výmluva, že jste věděli, že to všechno skončilo tímto okamžikem? Protože, eh, vy jste vy jste zaplatili za všechny dopředu, že jo, za ty obřady. Takže necítili jste se tak, že někomu něco dlužíte, nejste vyrovnaní. De facto jste zase šli do ztráty. Přesně tak, mhm. Platilo se 80 dolarů za za za osobu, za obřad, s tím, že krát pět, jo? A, eh, všecko se platilo předem, eh, v den toho příjezdu. Takže, eh, šamani měli jakože celý bakšiš a my jsme odjížděli s tím, jakože samozřejmě už se tam nevrátíme, [smích] ale, eh, abysme odlehčili situaci, tak jsme prostě řekli, zítra, jo? A vyzývali jsme už teda, hodili jsme si batohy k tomu klukovi do do té tříkolky. My jsme tam, [smích] prostě, eh, ne museli asi jeden batoh nechat, protože bysme se tam nevešli, ale to je druhá věc. Ale, eh, šli jsme se znovu vrátit pro toho pro toho kolegu A, který prostě nás, eh, s- nějak sprostě jako tituloval. My říkáme: „O nic nejde, jenom prostě dáme pauzu a jedem na hotel, pojď s náma, nebo prostě, eh, eh, tady asi zůstaneš nebo jako jak jak to chceš řešit?“ „Jo, já tady zůstanu, vy si jděte nebo prostě zmizte.“ Ale, eh, mezitím, eh, ti ti ti domorodci řvali na toho kluka v té tříkolce, ať okamžitě zmizí, vypadne, ať ujede, jo, že jsme prostě, jo? A já jsem mu zas říkal, [smích] že to tady je černá magie, prostě tomu klukovi a on tam kupodivu zůstal, jo? Eh, a čekal na nás celou tu dobu prostě vyhrocenou, jo, což trvalo asi 10 minut, tam to přetahování ještě a ta komunikace s kolegou A, ať prostě jede s náma. Tak, eh, tam čekal. Ale kdyby chtěl, tak prostě odjede i s těma našima dvouma batohama a bude hrubě v plusu, jo, na na místní poměry, ale zůstal tam, díky bohu.

[01:12:52] Moderátor: Takže čestná bytost, [odkašlání] ta vás zachránila. Mhm. No, takový ten anděl strážný, jak se říká. Mhm. Dobrá, takže nastoupili jste na rikšu, respektive skočili jste na rikšu a upalovali jste pryč. Kolega si zvolil svoji cestu, kolega A, ten tedy setrval.

[01:13:13] Slávek: Mhm.

[01:13:14] Moderátor: Kam jste jeli? Jeli jste na hotel nebo někam jinam?

[01:13:17] Slávek: [smích] Je- eh, dali jsme vizitku hotelu, eh, klukovi a ten nás vlastně vezl. [dech] Eh, ale stalo se to, co s čím jsme teda vůbec nepočítali a to, že, eh, z areálu v podstatě, vyjel, jo, eh, vyjela ta další tříkolka toho toho jednoho člověka, eh, z té rodiny a ještě tam měli motorku, takže nás začali vlastně sledovat, eh, tříkolka s motorkou. Bylo to jak prostě v nějaké laciné detektivce. Jako a úplně šíleně a teď, eh, dojížděli nás vlastně po té hrbolaté po těch hrbolatých cestách. Drželi se vlastně, někdy nás dojížděli, hrozili tomu klukovi prostě, ať nás ať okamžitě zastaví, jo, že prostě, eh, říkali mu prostě všechny tituly světa snad sprosté. I a ten kluk prostě jel. Říkám: „Tady máš…“ Dal jsem mu tam, už jsem mu dal prachy prostě do kapsy jako, eh, jo, bylo to asi prostě 10 dolarů, což jako je třeba dvě třístovky, jo, ale víc jsem neměl prostě, všechno bylo v batohu, ve velkém, prostě zmatek. To jsem měl jenom v kapse a pro něho to bylo třeba jak jak u nás 1 000 Kč. Tak, eh, on on jel, nenechal se zastrašit, ale, eh, to trvalo asi půl hodiny ta jízda, jo? A a a teď prostě, eh, jsme viděli, že ten, že ten kluk už prostě ztrácí půdu pod nohama, že už má opravdu strach. Tak jsme, eh, vyjeli v podstatě už do do prostoru, jak kdyby to té hustší, jo, eh, hustší, eh, jak kdyby zástavby, kde už kde už prostě byl i nějaký život, jakože Víc do města, víc do do civilizace? Tak tak tak. A řekli jsme si s tím Tomáš, eh, jo? Prostě řekli jsme si, že musíme jako teďka rozhodnout jako. Eh, v tom, že jestli teda na jestli jet na na hotel, kde oni ví, že tam prostě bydlíme a my jsme právě nechápali, proč nás honí, když ví, že jedem na hotel. A a, eh, prostě Proč vás chtějí vlastně vrátit zpátky do toho obřadu? a ten no, a to a ten hotel vlastně znají, jo? Tak a a proč tak dramaticky? Proč nás tam prostě vytlačili, jo? A a tak dále. A a ten kluk opravdu měl dost. [smích] My jsme zastavili, vybrali, říkám: „Prosím tě, tady zastav.“ A ta a tam byla nějaká, eh, prostě restaurace, nějaká, eh, kde se svítilo a byla tam předzahrádka, byla tam hodně lidí, tak tak jsem říkal: „Tady zastav, prosím tě. Tady máš, prachy máš, tak díky moc, berem si batohy.“ Teď jsme normálně vyskočili z té z té rikši a, eh, udělalo se nám šíleně nevolno, jako. Oběma dvěma současně v podstatě. A my jsme kousek od té od té hospody prostě, ze sebe, eh, jako, se nám prostě normálně jakože zvraceli. A ale prostě jakoby v synchro, [smích] to bylo šílené. A a oni zastavili v podstatě u té hospody, jo? Ten ten ten ten ten náš ocas, jako jak nebo na jo, ti ti, eh, ti borci, ale měli strach, protože tam bylo opravdu hodně lidí, prostě ně nějak na nás dojet nebo prostě něco řešit. No a jak už tam byla ta frekventovaná cesta, tak tam prostě jedna trojka tříkolka za druhou, tak jsme si v protisměru vzali, jsem stopnul tříkolku, ten kolega to musel ještě na couvačku otočit a sedli jsme do druhé tříkolky, úplně no name a, eh, s tím, že prostě už jsme řekli, eh, jo, s kolegou B, že, Čerstvá síla prostě. Čerstvá síla, normálně úplně a řekněme prostě: „Airport.“ Jo? „Airport, prostě letiště.“ Jako, že toto toto nemá smysl jako, to to už bylo fakt moc. A a to nebyla prostě haluz. To to to byla prostě realita. A my jsme nechápali opravdu, o co jim jde, vůbec. A, eh, jenom prostě ukazovali tomu klukovi, že prostě buď ho podříznou nebo, jo, tak prostě máchali furt rukama, jo, ale tomuto už, eh, samozřejmě, eh, novému [smích] novému, eh, dopravnímu prostředku a tomu pánovi, co nás vezl, tak samozřejmě, eh, nic nevěděl, co co nás jako nebo do nás. Ten nás vezl přímo na to letiště a nechali jsme se ve- vézt až dovnitř do areálu, jo, kde byla místní policie a tam jsme vlastně zakotvili. Jo? Eh,

[01:17:38] Moderátor: Takže jste se dostali do jakési zóny, eh, jakéhosi bezpečí, protože byli tam policisté, [odkašlání] takže vy jste to tak, eh, navnímávali, že, Mhm, mhm. dejme tomu, nechápali jste proč, ale jste pronásledováni. A hledali jste někde nějaké útočiště, dejme tomu, kde byste byli v bezpečí, protože evidentně na tom hotelu to bezpečné nebylo. Eh, takže, eh, z toho z těch hodných šamanů, eh, kteří byli obětaví a chtěli vám takzvaně pomoct, se najednou stali pronásledující šelmy, které kterým pravděpodobně nešlo až tak o to, za co jste si zaplatili. No dobře, eh, vy jste s nima byli vyrovnaní, byli jste v předpa- v přeplatku. Eh, teď jste vlastně řešili, de facto únik. Vy jste měli tam zůstat ale mnohem déle, to znamená, že Mhm. pro tebe to zase znamenalo vlastně koupit zase novou letenku, protože předpokládám, že jsi měl koupenou aj zpáteční, nebo neměls?

[01:18:44] Slávek: Ano, eh, tam šlo o to, že jsme si koupili vlastně tranzitní tam i zpět, jakože letenku, tu tu tu první. Tuto jsem dokupoval ve Vídni pro sebe i pro kolegu, tak ta zas byla jednosměrná, ale ta samozřejmě ta původní letenka nám zůstala, takže cesto- cesta zpět měla být za 14 dní vlastně, eh, jo, z té původní letenky. Ale jelikož, eh, kolega řekl, jako kolega B řekl prostě, že že tam, že odmítá tam prostě být a jednomyslně jsme se shodli, že prostě to je konec výletu, jako jo? Eh, tak řekl, že prostě jestli, eh, jakože jedem jedem jedem teda, le- letíme zpět, ale hned jako, hned. [smích] Jenomže nás vysadili na tom letišti vlastně skoro těsně před půlnocí a tam se zavírá letiště vlastně od půlnoci do 5:00 do rána je zavřeno, jo? Takže my jsme se teda shodli, že letíme, že si zakoupíme nové letenky a samozřejmě [smích] to je to je jedno, kdo to platil, ale [smích] k tomu se ještě dostaneme, ale No platil jsi to ty, ale dobře. [smích] Předpokládám, ale tak proč nepozvat kamarády na opakované létání. No nicméně, vrátil bych se zpátky ale trošku k tomu, co se do teď odehrávalo. Pojďme to trošku zanalyzovat. Čili, něco něco pravděpodobně, eh, si vycítil, kolega druhý taky. Mhm. A dali jste na tu na to varování, na tu intuici, což se vám ale potvrdilo ve chvíli, kdy tedy jste přestali být poslušní a hodní hoši, tak nastoupila de facto síla, mmm, v tom vyhrožování, ať vám nebo tomu, kdo vám v tu chvíli pomáhal. Eh, nicméně, nedopadlo to až tak, aby, dejme tomu, tam došlo k nějaké fyzické likvidaci. Mhm. Pravděpodobně, mmm, ty podmínky místní, eh, bylo by to velmi složité, takhle vás veřejně, protože pro vás dobře, že jste se dostali do míst, kde byla teda veřejnost. Tam už toho moc s váma nenadělali. Přece jenom na té ulici nikdo neví, kdo koho sleduje, kdo koho pozoruje, byť to třeba nebylo úplně v té plné zástavbě. Čili, asi to nejnebezpečnější místo, eh, v tu chvíli byl ten domek, eh, těch šamanů, protože vy jste tam přišli a tuším a cítím, že byste odtamtaď asi jen tak neodešli. Takže, eh, byly tam nějaké nekalé nekalé záměry. Eh, naše úvahy se ale potvrzují třeba tím, co se začalo dít ve chvíli, kdy eh, jste byli v prostorách toho letiště, ale ono se začalo zavírat, jako na potvoru, protože bylo po půlnoci. [smích] Tak, Slávo, co jste dělali v tomto okamžik?

[01:21:40] Slávek: Mhm. Eh, mmm, zůstali jsme teda, eh eh, z jednoho prostého důvodu venku, kdy kdy ani policie vlastně, eh, nebo tak, eh, nechtěla tolerovat tam někoho přes noc, jo? Eh, já ještě vypíchnu jednu důležití- důležitou věc. My jsme tam toho kolegu teda nechali ještě, jo? Eh, Petře, protože, eh, eh, nechtěl zaprvé odjet, ale zadruhé, eh, než bysme ho tam nechali jakože a bezmyšlenkovitě, eh, nechali jsme ho tam s tou, my jsme mu vlastně dělali alibi. Takže, my když jsme byli na svobodě, tak oni by si nedovolili mu vlastně nic udělat, jo? Protože my jsme věděli, kde je a věděli jsme, kde kde i vlastně ten to číslo toho domu. Takže, by, eh,

[01:22:25] Moderátor: No já tomu já tomu rozumím, že eh, tím jste ho jakoby ochraňovali a nemohli jste ho odtamtaď tahat násilím Mhm. a ještě navíc vy jste se ani do té rikši nevešli, takže, Eh, asi tak, no. ono to všechno zapadalo do sebe. On se rozhodl, že tam, že tam zůstane, Mhm. ale cítili jste, že je relativně v bezpečí, protože tím, že takhle, dokud vy budete na svobodě, tak i on je jako kdyby o něho postaráno, že by se mu nemělo nic stát, protože vy jste schopni, eh, udělat alarm. Přesně tak. Mhm. Eh, jo, takže a takže, trošku to tam jakoby zavánělo tím, že i pro vás to bylo bezpečné, eh, z toho důvodu, že, mmm, kdyby po vás chtěli hodně natvrdo, eh, kdyby vás chtěli jakoby kdyby zlikvidovat, tak, eh, zas, že jo, tam byl on, který by se mohl vymknout kontrole. Takže, Mhm. eh, mohli vyhrožovat, mohli zastrašovat, chtěli vás zkrátka dobře dostat zpátky, pravděpodobně, Fakt je, no. Mhm. eh, pokud možno, eh, za co nejmenšího hluku a pozornosti okolí. Tak bych to viděl, Tak. Mhm. eh, byť tam bylo to vyhrožování, vytlačení a tak dál. No, letiště se zavírá, takže to byla nějaká budova. Tu budovu zavřeli, ale ta budova má nějaký areál a ten areál se taky zavíral?

[01:23:45] Slávek: [oddech] Jasně, z- eh, eh, za běžného provozu jsou tam vlastně vjezdové brány, jo? To jsou ti to jsou ty závory, kde, eh, vlastně, eh, jak kdyby civilní security nějaká a ta policie, eh, je tam prostě jak kdyby zakempovaná jako vevnitř úplně u té u té haly a my jsme byli vyvezeni před tu hlavní bránu. Eh, eh, ty posty byly od té brány té místní security vzdálené asi 40 m, 30, 40 m a, eh, tím, že se zavřela brána a nás nechali před tou bránou vlastně čekat do 5:00 do rána, tak, eh, eh, jo, jsme byli vlastně tu vzdálenost vlastně od nich, jo? Takže, Asi jste se moc bezpečně necítili v tu chvíli. No, no no tam došlo k tomu, že že, eh, oni zaparkovali vlastně na druhé straně. Oni tam byli celou dobu, co jsme my jsme byli asi v tom areálu, jsme to řešili s tou jak kdyby policií, ať nás tam nechají, skoro hodinu, jako jo? A, eh, jak zme- nás potom vlastně o půlnoci nebo po půlnoci nás vy- vyhodili v podstatě ven, že tam opravdu nemáme co dělat, že jsme podezřelí nějací prostě turisti tady v noci, to divné, jo? A, eh, my jsme ještě nevěděli, komu máme věřit, jo? Vůbec ani té policii, jo, protože to to to bylo prostě jako my jsme byli na cizí zahrádce, jo, jako když to Já tomu rozumím, takže zavřeli, zavřeli areál letiště, vy jste zůstali před bránou s těma báglama, Přesně tak. eh, teď, tamty tam stáli v těch v těch svých pozicích Parkoviště, no. a vlastně, eh, čekali na kořist v uvozovkách. Přesně tak. Jo. [smích] No a to všechno pozorovala ta místní policie, asi pochopila, že se cítíte nějak ohroženi, ale taky vám asi moc nedůvěřovala. Takže sledovali cvrkot a vlastně z toho dění asi vytušili, že možná je dobré předejít nějaké mimořádné události, která by, dejme tomu, mohla mít, kdo ví jaký dopad, Mhm. takže vás vzali na milost nakonec, že?

[01:25:43] Slávek: Jak jsem říkal tobě už teda, tak, eh, došlo k tomu, eh, že opravdu tam nám posílali třeba i i rikšu jako s holkama, jako, ať prostě, ale jakože samozřejmě neviděli jsme, bylo to tak domluvené nějak z jejich strany. Dělali nám takové návnady a začalo se jich tam prostě hromadit hromadit víc a víc jako, jo? Eh, a už jako to nebyly žádní jakože neduživci, už to už tam byly dvě osoby opravdu jakože rázné a vypadalo to, že nás prostě chytnou i s batohama a hodí třeba do nějaké dodávky. Eh, Možná, že vás možná, že vás, že na vás někoho jako kdyby objednali. Tak to možná vypadalo, ne? a já teďka musím říct, ať to není jenom takové nematerialistické, tak my jsme byli opravdu v pytli. Neměli jsme ani vodu, nic na pití. Teď prostě obrovská horko i v noci. Eh, už jsme tam stáli dvě hodiny, byly 2:00 ráno. Eh, že co prostě budem dělat? A tak jsme se dohodli, máme kamarádku v republice, že prostě, že jí musíme zavolat, ať nám aspoň poradí. Je taková vnímavá osoba, bytost úžasná. A, eh, zavolali jsme do České republiky, měla se za mobil. Za- zavolal a jsem říkal: „Prosím tě,“ nebo, eh, kolega, eh, z mého mobilu jako jí řešil a říkal: „Co prosí- prostě stalo se toto a toto.“ Ona: „Vy jste magoři.“ [smích] I, eh, „Že co prostě máme dělat?“ Jo, prostě: „Po nás tady jdou, stojí tady před náma, 20 m od nás prostě stojí šest chlapů už zas.“ A, eh, no a ona říká prostě: „Toto prostě fyzicky nevyřešíte jako. Prostě modlete se nebo začněte se normálně modlit a modlete se k Ježíši Kristu.“ Jo? [smích] A jako my jsme s tím neměli jako zkušenost nikdy, jo, ale prostě ona říkala: „Prostě modlete se a a volejte prostě, eh, eh, ne nefyzicky o pomoc, jo? Eh, a prostě prostě světlo ať ať vám ať vám někdo pomůže, jo? Jinak prostě nemáte šanci tady proti tomuto chaosu, jo, jako fyzicky nic udělat, jo? Protože jste absolutně v defenzivě, jste jste ti nejmenší z nejmenších tam prostě.“ Jo? No a, eh, v republice bylo kolem, já nevím, 7:00, 8:00 ráno, tak ona to prostě zvedla a toto nám řekla. No a, eh, my jsme opravdu udělali my jsme udělali modlitbu jako, eh, k Ježíši [smích] a teď teď, eh, samozřejmě se nic nedělo. Ty oči tam byly pořád a asi po 5 minutách proletěla normálně ve 2:00 ráno, jo, u letiště proletěla holubice, která nebyla bílá, byla šedá, jo? A a já jsem si jí nevšiml, to říkal kolega, říká: „Ty vole, dívej se, to tady letí.“ Holubička proletěla kolem pouliční lampy a ačkoliv jsme tam prostě nikdy holuba neviděli, a a to se stalo. No a teď zas prostě se nic nedělo, ale během dalších 5 minut normálně došli ti lidi z té ostrahy a řekli, eh, samozřejmě španělsky, všechno: „Prostě pojďte sem, my vám otevřem…“ A tam neotevřeli celou bránu, ale byla branka boční: „Pojďte tady, pojďte dovnitř, pojďte dovnitř.“ My jsme prostě čuměli, co se děje, eh, otevřeli nám boční branku, vzali jsme bágly, eh, hodili jsme to, my jsme mysleli, že prostě nás nechají jenom za tou brankou. „Ne, ne, pojďte dovnitř, úplně dovnitř jako.“ A že tam jenom si schováme batohy, jo? „Ale ne, pojďte i vy.“ jako. A a říkám: „To máte zakázané jako, že jo? Prostě vás uvidí policajti a bude zle.“ „Ne, to neřešte, pojďte dovnitř.“ A vzali nás dovnitř, protože viděli ten chaos, jak se to tam prostě, eh, jako rojí a my jsme my jsme si hlavně řekli, že nesmíme vůbec spát jako, jo? Že jestli usnem a už jsme byli v podstatě hodně dlouho na nohách i s tím výletem na tom jezeře, unavení, úplně už už jako vysílení, jo, jak fyzicky, tak psychicky. Tak říkáme prostě: „Pojdem dovnitř, ale zas nesmíme usnout, no. Nesmíme usnout, prostě dokud nebudem sedět v letadle, nesmíme usnout.“ A tak jsme se hlídali navzájem, poděkovali jsme ostraze, sedli jsme si na batohy a byli jsme vevnitř, jo? A co což, což byl něco nepředstavitelného pro nás ten moment, jo? Takže úžasné.

[01:29:48] Moderátor: Já vím asi, jak ti bylo, mmm, jednou jsem prožil něco podobného. Nebudu se teďko tady o tom rozšiřovat, nemáme na to čas, Mhm. ale, eh, to z člověka spadne takový balvan, neskutečný balvan.

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:30:00] Petr Václav: …a máš chuť, máš chuť tomu svému zachránci políbit ruku jako, jo? [01:30:04] Slávek: Mhm, mhm. [01:30:05] Petr Václav: Asi vím, v jaké situaci jste se nalézali. Takže fajn, relativně jste vyřešili velký problém. [01:30:16] Petr Václav: Protože teď ještě před váma stálo to dostat se pochopitelně přímo odtamtuď, to znamená zakoupit letenku, dočkat tedy rána a tak dále. Takže ještě jste tam něco zažili nebo jste odletěli a už to bylo relativně v pohodě? Nebo neměl’s pocit, že třeba se pokoušeli tu ochranku nějak zkorumpovat, dostat se k vám? [01:30:36] Slávek: Ale, mhm, mhm, mhm. Tam došlo k tomu, že my jsme dávali té ochrance prostě, jsme chtěli dát nějaký bakšiš, jo, peníze. To zaprvé nám dali vodu, na pití a jako a oni si nevzali ani ani dolar, prostě si nevzali. A když jsme potom, my jsme my jsme v podstatě ještě hlídali, oni totiž chrápali, [smích] jakože už byly tři ráno nějak, tak oni prostě tak klimbali tam v té svojí kukaní. A tak jsme tam jakoby, my jsme nespali, takže ještě tam prostě nějak potom někdo procházel jako jakoby z těch policajtů, ať už to neřešili. Prostě jsme byli vevnitř, jo. A v pět ráno jsme okamžitě vlastně, jak se otevřela brána, tak jsme měli obrovskou obavu, jestli tam oni nevjedou jako nějak, ale neměli odvahu a nestalo se to. Tak jsme šli přímo už oficiálně k tomu, do té letištní haly. Jsme čekali, byli jsme samozřejmě první. A došlo k jedné věci, že že jsme, včera už vlastně byla řada koupit letenky. A, ale to nešlo, jo? To nešlo z jednoho důvodu, protože tam oni v hotovosti prostě neberou peníze. A všecko se řeší, oni mají jakoby, ti místní mají takové prostě jakoby kreditky, kdy prostě u nás jsou ty jízdenky nebo průkazky jako na autobus, tak oni tam mají průkazky třeba na letadlo a už mají ty zaprvé ty letenky bookované, placené dopředu. A v hotovosti vlastně v podstatě jakože se nedá koupit ta letenka. Tak došlo k tomu, že ve frontě, když jsme až došli na řadu a pak jsme to zjistili, tak jsme řekli, zas prostě konec. Mladý, nějaký prostě agilní člověk nás jakože posílal pryč, že to prostě, že odsud neodletíme, že to musí, že to trvá půl dne přes internet. Teda respektive to to trvá nějaký čas, ale to letadlo samozřejmě nám odletí, že? A zas prostě to tam jezdí, létá myslím dvakrát denně jenom. Takže až někdy do večera prostě zas čekat. Takže prostě úplný konec a zase jsme si řekli, to je v pytli, no. A tak zas říkám: „Ty jo, prostě nějak se soustřeďme a nějak prostě poprosme prostě ten ten ten prapůvodní zdroj,“ jo, já tady nechci prostě házet nějaké termíny, ale prostě poprosme tu prostě tu lásku a tu prostě nějakou tu sílu naši, jo, a tu přirozenou, ten protiklad, jo, tady té temnoty. Ať nám prostě pomůžou a stalo se to, že normálně během jak jak jsme tam trošku zdržovali tu frontu, tak došla jakoby nadřízená toho člověka a zjistila, co se děje a udělala nám prostě výjimku [smích], výjimku, že jsme vytáhli normálně dolary a zaplatili. Ona, že to jde. Naše, naráz to prostě šlo nějak a zaplatili jsme letenku a šli jsme do letadla, no prostě na odbavení. Vešli jsme do letadla a tam zas porucha. No, prostě nemohlo se odletět, tak jsme seděli ještě další dvě hodiny. Stálo to letadlo prostě na na přistávací nebo na startovací ploše. Kdy jsme prostě zas nespali, jo? Prostě nedovolili jsme si usnout, jako dokud nebudem ve vzduchu, tak prostě to nebudem prostě nespíme. [smích] A po dvou… [01:34:43] Petr Václav: A pilot a pilot se jmenoval Balú, ne? [smích] [01:34:47] Slávek: No, v podstatě jo. To to jsou takové hezké, takové střední letadla, no. Takže [smích], takže jsme opravdu až ve vzduchu a tam jsme taky v podstatě nezamhouřili oko, jenom prostě už jsme ale odpadávali jakože spontánně, jo? Že že to byly mikrospánky jakože už potom jeden za druhým a… [01:36:03] Petr Václav: Jasně. Takže ve vzduchu… [01:36:04] Slávek: …a psychicky se ulevilo. [01:36:05] Petr Václav: …ve vzduchu jste konečně se trošku prospali. Vy jste se tedy vrátili, nakoupili jste nové letenky a a vrátili jste se rovnou potom už domů. Už jste žádný výlety jste nepodnikali, nic? [01:36:19] Slávek: Ne. [01:36:20] Petr Václav: Dobře. Kontaktovala tě od té doby ta šamanka? [01:36:24] Slávek: Mhm. Ty telefonáty respektive, jo a… [01:36:30] Petr Václav: Nebo promiň, když jste byli na tom letišti, tak tu noc ona tě nějak kontaktovala nebo…? [01:36:35] Slávek: Ano, ano, ano, ano. Tam došlo k tomu, že volal mi volal mi kolega A, volal volala mi šamanka a posílala zprávy. Ale my jsme řekli: „Ty jo, my to musíme odstřihnout úplně jako.“ Tak jsme takže jsme si zablokovali vlastně jejich čísla, jo. Oni jakože volali, zjišťovali nebo kde jsme, jo, ale to věděli v podstatě, že jsme prostě na letišti a ještě v tu noc jako nám prostě došlo ještě několik zpráv, ale to to jsem vlastně měl jakoby bloklé, takže nevěděl, že jsem to přijal nebo nepřijal, jo. Takže tam pořád byla nějaká komunikace z jejich strany, jo. Jakože snaha o komunikaci nějakou prostě. [01:37:15] Petr Václav: Víceméně vraťte se. [01:37:17] Slávek: Vraťte, no, jasně, no. Ale to to nechápu, proč to řešili, když už jsme byli na tom letišti a a věděli, že já jsem já pořád spekuluju o tom jakože pro nás honili. Já jsem, jak jsem říkal na začátku, tady jsou věci, které se nedají pochopit logikou jako nějakou, nikdy. Nebo… [01:37:34] Petr Václav: Slávo, my to rozebereme. Promiň, že tě takhle přibrzdím. Eh rozebereme to, ale co je potřeba říci? Kontaktovala tě, snažila se tě dostat zpátky, ale v podstatě ty už jsi věděl, že jí důvěřovat nemůžeš. Vrátili jste se do republiky. Ten kolega nějak jste věděli, že ve zdraví odtamtaď vyvázl, že se také vrátil, sice později třeba? Být neměl peníze, tak nevím, jak se teda, jestli on tam byl do konce pobytu? [01:38:05] Slávek: No, on tam byl do konce pobytu a letěl na tu svoji letenku vlastně, jo, co co co měl zaplacenou tu. Jo, ta zůstala ta ta první, jo? Tam to nepropadlo. [01:38:14] Petr Václav: Jo, rozumím. Takže jo, jo, jo, takže jenom ta jedna cesta. Dobře. Tak, pojďme to trošku zanalyzovat. Já tedy jsem se snažil na to dělat nějaký názor a vyšlo mi z toho jedno. Vyšlo mi z toho to, že jste byli perfektně nachystaní a připravení jako oběti v rámci nějakého rituálu, který se vázal k tomu úkazu, který vy jste vlastně viděli. To znamená, že když to dáme všechno dohromady, tak vlastně bylo nějaké zajímavé období, když to takhle řeknu, energeticky. Také to také to bylo vidět na té obloze, že tedy to bylo nějak silné, pravděpodobně z té temné strany.

— ČASŤ 5 (od 02:00:00) —

[02:00:01] Zpěv: Nepoviem vám však viac, [02:00:05] kde mŕtvi v ňom bývajú. [02:00:09] Nepoviem vám však viac, [02:00:13] čo mestá v ňom skrývajú. [02:00:18] Nepoviem vám však viac, [02:00:22] čo mestá [02:00:27] v ňom skrývajú.

ZDROJ: 2019-10-26-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Emmou-21.-díl-120-min.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je doslovný přepis nahrávky:

[00:00:15] Hlas znělky: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo. Abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět.

[00:03:37] Petr Václav: Já vás, vážení a milí posluchači, vítám u dalšího pokračování pořadu Řeklo se, stalo se tady v našem studiu Midgard. No a protože jsme měli vcelku hodně zajímavé ohlasy na předchozí tři povídání si se Slávou, který putoval za šamany v té v rámci té šamanské turistiky, tak putoval dvakrát za sebou do Peru. A vy jste mi poslali docela hojně mailíků a různých reakcí, tak jsem se dopracoval k tomu, že se mi podařilo jednu posluchačku, která reagovala, tak se mi podařilo dostat na telefon do vysílání a tak si budeme dneska povídat také o šamanství, také o peruánském šamanství, ale budeme si povídat o tom, co se dovezlo, co se importovalo sem, v podstatě do České republiky. Budeme si povídat o šamanech, kteří působí přímo tady v republice. No a to už vůbec se nebudeme bavit o tom, že tady také si můžete koupit kurz a stát se šamanem. To znamená šamanem na vlastní nebezpečí, respektive na nebezpečí těch ostatních. Takže Emo, já vás vítám ve vysílání, dobrý den.

[00:04:59] Ema: Krásný dobrý den, Petře.

[00:05:02] Petr Václav: Tak já se, Emo, domnívám, že dnes to bude prima vysílání, protože vy i když na to nevypadáte ze začátku, tak pak se rozpovídáte, tak setřeste ze sebe všechna všechny strachy a obavy a pojďme si povídat na to téma šamanství. Protože vy jste sice nebyla účastna v Peru, ale logicky jste se dostala do kontaktu s těmi šamany právě v té zóně, o které já jsem mluvil a to jsou šamane nebo šamani působící tady v České republice. Vy jste poslouchala to naše povídání se Slávou, jak to na vás působilo?

[00:05:45] Ema: No, zaprvé mluvil pravdu. Má velmi podobný zkušenosti, i když já je nemám z ciziny, ale tady z naší krajiny. Sice nemám zkušenosti se šamanama z Peru, ale z Ekvádoru. Je to hned kousek vedle a Dobře, než se

[00:06:12] Petr Václav: Než se k tomu dostaneme, takže potvrdila jste slova, kterými v podstatě Sláva tak trochu varoval ty hledající lidičky, kteří právě jsou nejvíc náchylní k tomu udělat tu osudnou chybu, tu osudovou chybu, že ťápnou takzvaně vedle a založí si problém na zbytek svého bytí. Ani nechci říct života, ale na zbytek svého bytí, protože se neorientují v tom, co je černá magie, neorientují se v řadě souvislostí, no a to je pochopitelně přivádí k tomu, že potom sednou na lep a jaksi zůstanou a zapletou se do temných sítí. Vy jste mi k tomu povídala de facto svůj příběh, ke kterému se určitě dostaneme časem a já se zeptám, vy, takhle, Sláva je chlap, to znamená, že pro muže to byl zážitek, dejme tomu a určitá komunikace hlavně se šamankou, pro vás jako pro ženu pravděpodobně asi zase je to jiná jiný úhel pohledu a jiná pozice, vy jako žena versus dejme tomu šamane. Byly tam také šamanky nebo organizátorky ženy nebo to byli všechno muži?

[00:07:33] Ema: Byly tam i šamanky. Dá se říct, že je to v rodinném nebo přátelském kruhu, hodně se znají. Buďto jezdí do Ekvádoru společně a nebo každý zvlášť, se stejnýma zkušenostma dá se říct. Znám jak muže šamany, tak i ženy šamanky. U nás je to asi rozdíl v tom, že opravdu si to vezmou do našeho domácího prostředí, v našich podmínkách. Už jenom tím, že slyšíme naši řeč, což když jede člověk do Jižní Ameriky, tak musí ovládat španělštinu, angličtinu. Hm.

[00:08:25] Petr Václav: Jasně, jsou tam určité jazykové bariéry, jo?

[00:08:27] Ema: Určitě. Naštěstí měli přítelkyně, takže vlastně něco takového jako vyprávěl Sláva, tak to jsem nezažila. Zažila jsem jiný působení jiných lidí, jiných mágů nebo jiných bytostí, kteří byli součástí ceremonie. Kolikrát si myslím, že aniž by o tom věděli a ženy šamanky snaží se být přátelské a mateřské. Oni jsou všichni hodní, přátelští, na nikoho, když jdete v souladu, nevyvíjí tlak. Oni znají svý lidi. To je ta výhoda. Takhle bych to řekla.

[00:09:18] Petr Václav: Mhm. Já jsem jenom chtěl podotknout, že ta záležitost je o to nebezpečnější, že když člověk jede do cizího prostředí, do cizí země, přesně jak jste řekla, tak vlastně se, nebo možná je ostražitější a nebo se drží tak nějak jakoby, nemá ty obrovské možnosti té rozsáhlé komunikace a řeknu těch rozsáhlejších možností, protože přeci jenom tam je jazyková bariéra, pokud někdo vyloženě není lingvista a ten jazyk neovládá, ale na druhé straně, když se vrátíme k tomu, že tedy někdo si nechce udělat výlet, protože má třeba nějaký názor na ty pralesní tam nebo vůbec na ty lidi, co se pasují do role šamanů, ale tady vlastně do toho spadne, protože je mu to tak nějak nabídnuto, že: „Hele, nemusíš nikam jezdit, tady v podstatě je spousta věcí.“ Mě by zajímalo jakoby jak vypadá ten marketing toho toho náboru? Čili jakým způsobem je oslovený člověk tady v České republice, aby, dejme tomu, se účastnil nějaké ceremonie, jak jste to nazvala, s těmi šamany? Jak jste se třeba k tomu vy dostala konkrétně, Emo?

[00:10:37] Ema: Jde o to, že člověk se dostane do období toho probouzení a začne hledat. Hledá všechny možný způsoby, terapie, lidi, mění se mu život, mění se mu náhledy, pohledy, dostává zkušenosti, zkoušky. Jelikož já jsem bývalý sportovec a jak se říká, sportem ku zdraví nebo k trvalé invaliditě, tak jsem ten druhý případ. Takže mám problémy se zády, bolesti, hodně dlouho. Mám děti a už se s tím nedalo žít. Naši lékaři, všichni možní odborníci všech možných druhů po všech možných vyšetření, nikdo mi nepomohl vlastně, pokud nechci být lékovaná, tak nejsem pro ně zajímavá a jelikož to, co mi je, není operabilní, protože je to nebezpečný, je to blízko hlavy, tak se do toho prostě nikdo nepustí. Tak jsem začala hledat jinde. Byla jsem na semináři u jedný paní, myslela jsem, že půjdu na to přímo spirituální cestou. Tam jsem hodně poznala, pravda, a pak jsem se seznámila s pánem nebo s klukem, Holanďanem, který tady žije žil tady 10 let v Čechách. Oženil se tady a řekl mi, že užívá tabáček. Že si ho občas dá a že mu to pomůže, vyčistí se mu hlava, může při tom meditovat a je to i lék. Takže jsem začala s tabáčkem a on mi potom řekl, že zná lidi, kteří pořádají takový zvláštní ceremonie. Je to ceremonie Ayahuasky a že jeho žena mi řekne o tom víc. Tak jsem se smluvila s jeho ženou. Ta mi ukázala tabáček, jak se správně užívá a začala mi vyprávět, povídat, že zná šamana, šamanku, jak to chodí, vlastně takovou historii o tom, co to s člověkem může dělat, co od toho může očekávat, co vlastně ta bylina dokáže, její historii a jestli mám zájem, takže mi vlastně zprostředkuje nebo budu mít možnost se dostat na tu ceremonii.

[00:13:17] Petr Václav: Mhm, takže vlastně vy jste k tomu byla dovedena skrze zdravotní potíže, de facto medicínsky složitě řešené, buď tak, že byste byla na medikamentech a nebo byste podstoupila nějakou docela hodně rizikovou operaci, pokud vůbec by ji někdo chtěl provést. Rozumím tomu, takže řeknu takhle nějak jste byla znabíraná vcelku jako takovou přirozenou cestou. Já se tedy přiznám, že už tam trošku možná vám měly blikat kontrolky. Neblikala vám kontrolka, že ten tabáček a tyhle ty věci, že to třeba zavání nějakým návykem nebo

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[00:30:00] Petr Václav: No, budou to mít ošéfované. Můžu se zeptat, kolik vás tam bylo na ten rituál? [00:30:06] Ema: Asi 30. Byla jsem sama překvapená z toho množství, čekala jsem míň. Bylo toho hodně. Bylo jich hodně. [00:30:14] Petr Václav: Stálo to nějaké peníze? [00:30:17] Ema: Ano, ta ceremonie stojí peníze. [00:30:20] Petr Václav: Mhm. Myslíte si, že všichni tam byli poprvé, nebo tam byli někteří už jako opáčko, nebo jako že to chodili standardně pořád? [00:30:28] Ema: Někteří tam byli poprvé, někteří tam už byli několikrát. Dokonce jsme tam měli návštěvu z Mexika, chlapce, který taky absolvoval nějaký ceremonie všude možně, tak potom sděloval svoje dojmy, zážitky. Takže byla to směs. [00:30:48] Petr Václav: Mhm. Já se nemůžu ubránit jednomu pocitu, protože jsem kdysi také byl obhlížet některé praktiky, tak mně ty církve a toto dost je podobné. To znamená, máme tady někoho, ten nám řekne svoje dojmy. Jo, to schéma jako, že je takové podobné, že to je to vybrané místo, tam se zahájí ta ceremonie, má to nějaké svoje noty, má to nějaké svoje nastavení. Když máme hosta, tak nám popovídá. Já se zeptám, ten šaman, to byl tedy, jste říkala, mladý člověk, inteligentní, to byl Čech, nebo to byl někdo ze zahraničí? [00:31:29] Ema: To je Čech. To je Čech. A do Ekvádoru už jezdí několik let. Ono vlastně ho tam místní šaman, ke kterýmu jezdí, tak ho tam vlastně sám učí na šamana. On se tam už asi druhým rokem učí na šamana a teďka by měl končit. Měl by skládat poslední zkoušky, co vím z posledních zdrojů. Takže jezdí tam právě i jeho přítelkyně, která je též šamanka, jeho příbuzná, takže je to takové. I jejich přátelé tam s nimi jezdí, noví přátelé, takže oni tam jezdí, jsou tam skoro celej rok, na tři měsíce, pak jsou tady vydělat penízky samozřejmě a zase zpátky. Takže on ten, jezdí se tam na 14 dní na ten nebo na tři týdny, a to něco stojí. Takže to je [00:32:30] Petr Václav: Je to, je to vlastně taková předsunutá buňka, se dá říct? Je to tak? Mně to tak jakoby velmi, velmi mi to tak přijde. [00:32:38] Ema: Buď na vás budeme pracovat doma, a nebo to polepšíte si a půjdete s náma přímo do Jamilvove. (smích) [00:32:45] Petr Václav: No, no, no, přesně. Ono prostě je to, je to standardní jakoby marketingový přístup. To znamená, nejdřív se jezdí za tou atrakcí někam, pak pochopitelně existují lidé, kteří jsou buď méně důvěřiví, nedají ty peníze hned tak velké, aby někam cestovali, tak jim k tomu dáme čuchnout, ukážeme jim to doma, jak to vypadá, vybereme ty nejschopnější, co sem jezdíte, vám poskytneme šanci vydělávat si peníze a někým se stát. To znamená, tady vás přímo budeme školit, to znamená, že zapsal je do, v uvozovkách, šamanských kurzů (smích). [00:33:26] Ema: Ne, to ne, to ne. Stát se šamanem není takováhle přímo příležitost možná, jednoduchá. Ten šaman si vás přímo vybere, a nebo vy prostě máte, jak se říká, šaman neodolatelnou touhu tam jet, že musíte. Ale že se někdo stane šamanem, to nebo praktikujícím, budoucím šamanem, není to běžná záležitost. Nikoho to [00:33:56] Petr Václav: Samozřejmě, to je otázka, to je otázka výběru. Já jsem také říkal, že vybere si ty, co mají k tomu předpoklady a z nich je přijme do toho šamanského učení, zároveň oni mu zabezpečují přísun dalších, ze kterých se občas někdo vybere. Čili to je takový ten standardní přístup toho výběru té té potence, kdo nám tady bude ty lidi vodit. [00:34:24] Ema: Je to ten turismus. Pojďte, my vám to tam ukážeme, jak je to v pralese, zažijete tam tohle, vyčistíte se, budete tam možná mluvit s celými, se všema zvířátkama, je to velkej zážitek, jedinečná příležitost. Proč ne? [00:34:41] Petr Václav: Jasně, takže [00:34:42] Ema: To je takhle, takhle bych to řekla. [00:34:44] Petr Václav: No, no, no, je to, je to tímto způsobem. Tak kdyby to, kdyby to [00:34:48] Ema: Tam je hlavně ten velkej šaman, jo, ten velikej, prostě ten pravej. [00:34:52] Petr Václav: Ten pravej šaman. No, máte trošku pojem, jak bude skládat tento učedník šaman, jak bude skládat tu zkoušku? To znamená, já vím, že třeba aby se někdo opravdu stal šamanem kmene, tak se učí od toho šamana v tom pralese, je to někdo z toho kmene nebo někdo blízký tomu kmeni. No a potom skládá tu zkoušku tak, že bez jakýchkoli nástrojů, prostředků odejde na rok do pralesa. Pokud se vrátí, nesežralo ho nic, tak složil zkoušku. Pokud nepřijde, no tak stejně nebyl hoden, tak bych to řekl. Bude to taky takhle skládat, nebo to bude už jenom otázka nějakého jiného pojetí? [00:35:39] Ema: On tam jezdí, vlastně je asistentem šamana. Pod jeho kontrolou vlastně dělá práci. On s ním potom zvlášť pracuje, zasvěcuje ho. Má svý samozřejmě osobnostní zkoušky, odvahy a všech možných prostě. Ponořit se do sebe vlastně tak, jak to přijme. Ono při tom na tom vypít asi 60 nebo 50litrovej kotel ayahuasky a přežít to není legrace. Takže on není vlastně šaman kmene, i když tady dá se říct, si vytváří svoji rodinu, svůj kmen. Ale on je, já je rozděluju na vymítače a mágy. Jo, protože šaman jako takovej, jako jsou ty v Jižní Americe, českej člověk nebo Slovan být nemůže. Musela by to být bytost, která je inkarnovaná tady v lidsky vypadajícím těle, a je to prostě jejich tady lovec, agent, nasazenec, jak to mám říct. [00:37:03] Petr Václav: No, pojmenovala jste to dobře, tak tak to je. Protože tady působí pochopitelně už také působí šamani, ať už jsou z Ekvádoru a nebo z Peru, tak už tady se třeba i oženili, získali tady pozice, a byť se sem neinkarnovali, tak se sem infiltrovali (smích). Jo, takže zase je to vyhledávání těch potenciálních. Správně jste řekla, že kristovský člověk se šamanem stát nemůže. Kristovský člověk se nemůže stát šamanem proto, že se, musel by, musel by být padlou bytostí, aby se mohl napojit tam na ty bytosti a síly, se kterými oni pracují. To znamená, že kristovský člověk se může stát, v uvozovkách, dejme tomu žrecem nebo vědmou, vědmákem a tak podobně. Čili duchovním, ale jinak napojeným. [00:38:02] Ema: Ano, neví o tom, že to je. Oni totiž lidi tady, Češi, Slované, nevědí svůj potenciál. Nevědí, že sami ovládají živly, nevědí, že jsou schopni napojit se na Zemi, nevědí, že se může pracovat s místními našimi bytostmi, kteří tady jsou, s patrony. Prostě oni nevědí, oni nevědí. A to je ono. A potom věří těm, kteří jim řeknou z té dobroty, se kterýma se kterou s nimi jednají. Oni jim prostě uvěří a to je ta chyba. A potom, jakmile jsou lapeni v tom kruhu, tak málokdo z něho dokáže vyskočit. Opravdu málokdo vidí, že to je spirála, že to není kruh, a pak je z toho past. A už jenom se prolívají a ono to nefunguje. Prostě oni nepochopili, nepochopili, že to je, když už, pouze nástroj, ta bylina nebo ta medicína nebo ta ayahuasca, ať je to ayahuasca, rapé, cokoli, jakýkoli prostředek. Je to pouze pomocník. Když člověk nebude pracovat sám se sebou, se svým vnitřním já, se svými bytostmi, démony, čímkoliv, tak je to prostě zbytečný. Stejně jako když si půjdete vzít prášek, když vás bolí hlava. Nevyřeší se to, jenom to se na chvíli oddálí, nebo vás zabaví na něco jinýho. [00:39:30] Petr Václav: Mhm. Není to řešení, je to prostě pouze oddálení problému. Fajn. Tak teď jsme se prokousali takovou tou první částí toho, jak jste se vy vůbec k tomu dostala. No a já si myslím, že si budeme moci za chviličku popovídat o tom konkrétním průběhu a o těch dalších následných věcech. Tak za chviličku jsme opět zpátky.

[00:39:56] (hudební vložka – zpěv) Ta neúplatná služebná. Smrt, smrt. Je lidem zřejmě potřebná. Stejně jako víno, hic i mráz. Smrt. Věřte mi, že já mám na to čich. Smrt, smrt. Se vždycky pozná na očích. Tak jak všechno, všechno, co je v nás. Smrt. Je slovo krátké jako nic. Smrt. Jen hrana zazní ze zvonic. A pak už jen dlouhý, věčný klid. Smrt. Nejkratší jméno podstatné. Smrt. Na tu si platíš předplatné. Bez ní totiž nelze, nelze žít. Smrt.

[00:41:30] Petr Václav: Takže povídáme si s Emou o jejím zážitku při prvním rituálu a některých dalších, jaksi, věcech, které postřehla. Mě tam jenom zaujalo ještě, Emo, jedna taková věc, že tam tedy byl ten šaman, studující šaman, takhle to řeknu, ale už asi praktikující, jeho pomocnice, to byla ta jeho přítelkyně asi nebo manželka, [00:41:57] Ema: Taky šamanka. [00:41:58] Petr Václav: taky šamanka, také studující a praktikující jako on? [00:42:04] Ema: Ano a ještě dělá jiný svoje věci. Ona to rozšiřuje, je velmi šikovná. [00:42:10] Petr Václav: Ona dělá ten marketing, ten nábor a nahončí. A ještě tedy tam bylo dalších zhruba 30 lidí. To znamená, tito dva lidé měli zvládnout v případě nějakých potíží těch 30 lidí, nebo tam byl ještě nějaký, řeknu, záchytný personál, který by případně řešil problém? [00:42:28] Ema: Jsou tam třeba ti, kteří jsou její přátelé a těch ceremonií už absolvovali moc. Ty jsou kdykoliv připravení nějak zasáhnout nebo pomoct nebo být k ruce. A pak právě ta příbuzná, nevím, jestli to můžu říct, je to vlastně šamanova matka. A ona sama je taky šamankou. I když nebude konečnou šamankou, takže by u šamana v Ekvádoru složila myslím si tu konečnou zkoušku, ale tady se prezentuje jako šamanka. Má velkou úctu. [00:43:06] Petr Václav: Mhm, matka šamanka, aha. (smích) No, takže když bysme to shrnuli, kdyby tam nastaly nějaké zdravotní potíže u pár lidí, to by byl asi problém s nějakou dostupností nějaké záchranky a podobně, nebo nějaké záchranné akce někde v lese. [00:43:30] Ema: No, do lesa no. (smích) To by, když teda tam byly auta, protože se musí převážet i věci, který jsou tam zapotřebí, třeba jako matrace a prostě takový lavory a věci prostě, co jsou tam zapotřebí. Rychle odvézt, no No, byl by to asi problém. [00:43:53] Petr Václav: Dobře, zaplaťpánbůh. Zaplaťpříroda, že se nic takového nemuselo řešit. [00:43:56] Ema: Nestalo, ano, ano, určitě. [00:43:58] Petr Václav: Tak Emo, my jsme si povídali a vy jste říkala, jak to začalo. Počkalo se tedy, pozvali se zvířata, pozvali se arcidémoni, jako ta ta anakonda teoreticky jakoby úplně vidím, jak to tam obtočila takhle dokola pěkně. A A teď se podala medicína. Co byla ta medicína? Co to uvařil ten šaman? [00:44:31] Ema: To je vlastně ayahuasca, jak se tomu říká. Je to liána, která se jmenuje ayahuasca, která se připravuje, která se vlastně kůra odstraní, potom se to hodně dlouho drtí, prostě musí se to rozdrtit a k tomu se používá, každý šaman má svoji směs doprovodných bylin. A v tý tyhlencty a to se vlastně vaří. Je z toho velmi hustá tekutina, skoro jako med, krásně to voní, ale je to hořký, velmi. A takový ořechový, dá se říct. A každý šaman má svý byliny, svůj koktejl, dá se říct, a u těch tam bylo 17. Takže ta liána plus 17 bylin. Takže [00:45:20] Petr Václav: Věděla jste, věděli jste, které byliny tam jsou, třeba nějaké nějaké složení na na meníčku? Teď teď jsem to jako hodně zlehčil, jo, ale jako jestli třeba, protože řada lidí může být na něco alergická, že? [00:45:36] Ema: Hm, nikdo se neptal popravdě. (smích) [00:45:40] Petr Václav: Tak dobře. [00:45:41] Ema: Byla tam velká důvěra. Tam je velká důvěra prostě. [00:45:44] Petr Václav: Tak požili jste, požili jste a jaký to mělo další vývoj? [00:45:52] Ema: Tak vlastně se čeká. Je doporučeno při ceremonii sedět, prý v sedu to líp pracuje. Nemělo by se spát, protože vlastně v lehu můžete podlehnout spánku. A čekáte vlastně, co se bude dít. Prvních 20 30 minut máte opravdu co dělat, abyste nevrhli jako první. (smích) Protože součástí toho samozřejmě je čistící proces, takže to jde většinou horem, chodí to i spodem. Na to jsou připravený venku, když je to venku, tak jsou prostě připravený místa. A každý vlastně je tam sám za sebe. Najednou je tam každý oddělenou jednotkou a pracuje vlastně s tou medicínou sám. S nikým se nekontaktuje. Jediný vlastně, co tam je, že šamani zpívají, používají hudební nástroje, zpívají se ikaro, zpívají se i anglický nebo český písničky, prostě aby tam byla nálada, atmosféra, aby lidi nespali nebo aby prostě tam byla vhodná vhodná atmosféra. Lidi kolem vás vracejí, odcházejí čůrat, odcházejí na to druhé. Někdo se potřebuje nutně projít. (smích) Ale většinou se sedí a vnímá se, co to s váma prostě dělá. [00:47:40] Petr Václav: Co to dělalo s váma? [00:47:45] Ema: Moje první medicína byla velmi tichá. Já jsem, jelikož od malička jsem takovej typ člověka, který zvrací, když se něco děje, tréma, zase zvrací. Takže jsem se bála toho, že budu hodně zvracet, což se nedělo. Zvraceli všichni kolem mě (smích), což jsem byla i vděčná, že mě to nevzalo spouštěč, že bych zvracela o to víc. A prožila jsem asi dvou dvouhodinovej vnitřní smích, kdy mě rozesmála paní, která si dávala pozor, aby vypadala hezky při zvracení. (smích) [00:48:33] Petr Václav: To by mě taky asi dostalo. No prostě byla to dáma za všech okolností. [00:48:37] Ema: Ano, ano, ano. (smích) Pak jsem se trošku ztratila v lese. (smích) A opravdu máte jiné vnímání. Čas vůbec nevnímáte, věci vám připadají opravdu jinak. A dá se říct, že ta při první ceremonii si mě medicína prostě připravovala. Dokonce jsem tam usnula a šamanka mě ráno, když jsme vstávali, měli jsme ukončovat ceremonii, tak mě musela budit docela dlouho. Ale co pro mě byl zážitek, bylo vlastně po třech čtyřech hodinách působení ayahuasky šamani začínají očistný proces, očistný rituál, kdy vlastně každý přijde na určené místo u ohniště nejlíp, sedne si nejlépe do půl těla a vlastně písněmi, metličkou, která může být z jakéhokoliv materiálu, ať je to eukalyptus, palma, vějířek, a skrz alkohol vlastně, který obsahuje byliny taky, tak vás vlastně očišťujou. Očišťujou vám čakry, lejou to na vás, prskají to na vás, plivou to na vás, dokud nemají pocit, že jste očištění a že je vlastně váš proces ukončen. Takhle vlastně vyvolají a očistí každýho a vlastně pak je čas odpočinku a ráno je ukončení ceremonie a sdělení vlastně poděkování nebo dojmů, ale ne takových, není tam svěřování se. Je tam spíš podělení se s něčím, s pochopením nebo to, co vám třeba ayahuasca řekla, ukázala, nebo co jste viděl, cítil. Ale není to, většinou to nebývá moc osobní. Většinou tam lidi hodně děkujou a říkají svůj prožitek, jak se cítí a jaký to bylo, ale je to takový, vždycky mi to přišlo takový málo. [00:51:04] Petr Václav: Mhm. Já se já se jenom vrátím ještě k tomu, co jste vlastně řekla, že a takhle, já se zeptám. Máte pocit, že po celou tu dobu, co jste byla přítomna v tom lese, že jste měla nad sebou plnou kontrolu? [00:51:23] Ema: V určitém smyslu určitě. Ano. Ale chtěla jsem říct, což je hodně důležitý, ať se tady u nás děje cokoliv, tak si myslím, že přesto spousta bytostí má svoji přirozenou ochranu a nebo hlavně když jsme na nějakým duchovním nebo energetickým místě, a tak ta země nás chrání. Ona eliminuje to, co může. Takhle mi to přišlo. Já jsem byla hodně ušetřená hlavně při těch určitých ceremoniích, kterých jsem prošla, až na tu poslední. A ta byla hodně hodně drsná. Tam jsem si asi hodně šáhla na dno a tam jsem opravdu pochopila, o co jde. A odhalila jsem je a vlastně od tý doby už s nima nejsem, dá se říct, v kontaktu. [00:52:20] Petr Václav: Jste trošku předběhla. Já vás teďko musím zastavit, jo, Emo, protože ale to byla vaše první ceremonie. Dobře, kdybyste řekla klíčový dojem z té první ceremonie, o čem to bylo nebo přišlo vám, že rozhodně nemůžete zůstat u té jedné první, nebo co bylo tím nejsilnějším dojmem? [00:52:45] Ema: Byla to příprava, začátek. To cítíte v sobě. Je to začátek. [00:52:51] Petr Václav: Takže Je to příprava na něco. Otevření. [00:52:53] Petr Václav: Ano, takže je to, je to v podstatě o tom, že nelze jít na první, v uvozovkách, a skončit, protože naopak ta první je ta cesta do toho propadliště. [00:53:06] Ema: To jsou výjimky, kteří byli jednou a už nejdou. To jsou výjimky. [00:53:11] Petr Václav: Mhm. Tak to byla vaše první ceremonie, de facto otvíráček a lapení, zaseknutí toho háčku, dalo by se říci, protože a v tom se shodujete i se Slávou, který v podstatě po první ceremonii věděl, že to je jenom taková příprava a že musí podstoupit další. Vy, pochopitelně, na rozdíl od něj, jste si mohla volit, jestli na tu další půjdete, nepůjdete. Oni je tam vlastně v nějakým počtu pět snad měli zaplacené předem. To znamená, že to je silná motivace jako setrvat a jít na ty další ceremonie. Vy jste mohla volit, vy jste mohla si říct: „Dobře, tak já na tu další už nepůjdu,“ protože asi jste si zaplatila jenom tu jednu, neplatila jste nějakou sérii. [00:53:59] Ema: Jo, platí se vždycky ta jedna ceremonie, není to dopředu. Pokaždý, když podstoupíte ceremonie, tak se prostě ta daná platí. [00:54:09] Petr Václav: Mhm, tak vaše první ceremonie. Jako mě fascinuje, jak se to hezky nazývá, jo. Když se, asi se jako tomu budete smát spolu se mnou. Samozřejmě, že to za ty peníze nelze zlehčovat, nebo vůbec jakoby v těch důsledcích, které to má, tak se to nedá zlehčovat, ale mně to prostě přijde jako nazvat nazvat čistící něco, kde lidé zvrací, pardon, kálí, močí, není jim zrovna kolikrát dobře, ceremonií, je docela takové odvážné. Nevrtalo vám to v hlavě někdy? (smích) Nebo nazvat nazvat drogovou nazvat drogovou párty na ayahuasce, protože i tak se to dá pojmenovat, jo, nazvat ceremonií je taky docela A nebo medicínou, to je taky zajímavé, no. [00:55:06] Ema: Jistě, ale tady to je právě o těch slovíčkách, že? [00:55:11] Petr Václav: Stačí to dobře pojmenovat, ne? [00:55:13] Ema: Ono dobře to pojmenovat, ano. Je to obřad, je to rituál prostě. [00:55:18] Petr Václav: Je to rituál, no jasně. Tak dobře, já si myslím, asi tolik. Teď vy jste to sama řekla, už jste to na sebe práskla, Emo, že jste skončila, protože stejně jako Sláva, stejně jste to pochopila. Co si myslíte o ostatních lidech? Asi ti, co tam chodí opakovaně, tak ti neprozřeli jakoby, to zcela bezpečně, že? [00:55:45] Ema: Určitě ne. [00:55:46] Petr Václav: Co si myslíte, že je tam jako drží, že tam pořád chodí? Je to to přátelství toho kruhu, v uvozovkách, čili jakási komunita, vytvoření jakéhosi egregoru kmene, sounáležitosti, soudržnosti, tam někam patřím, nebo to může být závislost na na účincích té byliny? Proč si myslíte, že oni tam tak chodí, nebo jsou tak hloupí, dejme tomu? [00:56:10] Ema: Zaprvé je to stále to hledání. Za druhé ano, je to ta komunita, že vlastně to je, dá se říct, rodina, duchovní rodina. Oni si tak prostě připadají, že jsou, že k sobě patří. Tak to je. Oni pracují, je možnost tu ayahuasku s ní pracovat sám doma, udělat si vlastní ceremonii, jo, bez dozoru. I takoví odvážní jsou. Takže jsou ti, kteří oni Já já vím, že ta ayahuasca je vlastně bytost. Je to entita, která se spojí s tou dotyčnou a ještě prostě ty bytosti, který pracujou skrz tu ayahuasku, ty, kteří patří k těm šamanům, který patří k týhle spodině, kteří prostě manipulujou a fungujou s lidma, který prostě s nima pracujou. Ať odvádí cokoliv, ať je napojou kamkoliv, ať mají s nima jakýkoliv záměry. Ty lidi jsou vlastně, oni se spřátelí s tou ayahuaskou, s tou bytostí. Já jsem ji i viděla jako ženu ve dvou prostě se mi ukázala ve dvou ze zření jako mladá žena, jako stařena. Takže ono opravdu tam něco funguje, takže já si myslím, oni se oni jsou s tím spojení. Oni si myslí, že to je jejich cesta, že to je jejich součást, jejich lék, jejich medicína, jejich styl života, prostě, že to k nim takhle patří. [00:57:53] Petr Václav: Jo, jako já tomu rozumím. To je, to, jak jste to popsala, je de facto výstižné. [00:57:58] Ema: Ale je tam podle mě i závislost. [00:58:00] Petr Václav: Samozřejmě, samozřejmě. Ale víte, závislost může být, závislost třeba může být na kolektivu, závislost může mít mnoho podob. To samozřejmě se pak spojuje, že jo, všechno dohromady. [00:58:12] Ema: Nikdy by si nepřipustili, že by mohli být na ayahuasce nebo na tabáčku závislí. Oni to je prostě dědeček tabáček a maminka ayahuasca, ne? [00:58:22] Petr Václav: Babička, maminka, jo, jo. (smích) Tak to jsou to jsou standardní, to jsou standardní jakoby záležitosti lidí, co jsou na něčem závislí. Řekněte alkoholikovi, že je závislej. On vám bude tvrdit až do až do morku kostí, že ne, že on kdykoli bude chtít, tak s tím přestane, že on to nepotřebuje. Ale já se chci dostat k něčemu jinému. Ono totiž, víte, tam je ten problém, že ve chvíli, kdy je člověk napojen sem, nemůže být napojen tam, kam patří. Takže on se vlastně vykoření, tím pádem je odstřižen od, třeba kristovský člověk, Slovan, tak je odstřižen od těch svých nitek, od toho svého egregoru, od těch svých rodových pamětí a od svých rodových informačních polí. No a je to proto, že je byl přepojen jinam. To znamená, že ono, když proběhne tenhleten proces toho přepojení a té totální ztráty kontaktu na ty svoje původní informační zdroje a původní informační pole, tak ten člověk opravdu tam naplno spadne. Tam už potom asi není cesty zpátky. Takže k tomu jsme se asi prokousali dobře. [00:59:42] Ema: Já chci říct, jestli ještě můžu, že tam u slovanskýho člověka nedojde k úplnýmu odstřižení. To už musí být. Ale že tam jde jakoby k uspání tý bytosti v něm a vlastně

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Začínám s přepisem nahrávky v českém jazyce od času [01:00:00] podle všech stanovených instrukcí. Budu přesně sledovat řeč, identifikovat mluvčí (Petr Václav, Host/Ema, případně text písně) a generovat přesný a plynulý doslovný zápis.Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:00:00] Ema: přejmutí toho, co oni vás učí, co do vás vkládají. Jo, že vlastně je tam jakoby přetočení. Eh, pořád jste to trochu vy, ale už to vlastně nejste vy. [01:00:16] Petr Václav: Jo, já tomu, já to chápu, ale ten přepis, ten přepis v jednu chvíli, až dosáhne určitého procentuálního [01:00:23] Ema: Ano. [01:00:24] Petr Václav: eh, tak se to stane navždy. Jo? Tak se to stane navždy. Tam už pak nejde o to uspání, ale tam jde už o to totální zreverzování a [01:00:27] Ema: Ano. [01:00:34] Ema: To je pohlcení. [01:00:35] Petr Václav: Ano, pohlcení, jo? Bavíme se o tom s Ischou a nejhorší je, že ta rychlost toho přepisu je obrovská. To znamená, že opravdu ten člověk do toho může spadnout a může tam přepadnout navždy opravdu velice rychle. Nakonec Sláva to také tam tak trochu zmiňoval a dost jsme se o tom bavili. Dobře, myslím si, že je čas na písničku a po písničce budeme pokračovat.

[01:01:04] (hudba – zpěv) [01:01:05] La la la la la la. [01:01:11] La la la la la la. [01:01:19] Prozraď mi, můj pane vážený, [01:01:26] kampak vedou dveře zamčený, [01:01:32] kudy kráčí tajně ten, [01:01:39] kdo je láskou opleten. [01:01:46] Prozraď mi, můj pane ctihodný, [01:01:53] proč je tvůj hrad lásce nevhodný [01:02:00] a kam skrývá vyznání, [01:02:07] kdo se lásce nebrání. [01:02:14] Asi do věží, [01:02:21] asi do věží. [01:02:34] Prozraď mi, můj pane šlechetný, [01:02:40] kudy vedou dveře záletný, [01:02:46] kde se schází potají [01:02:52] ti, co láskou roztají. [01:02:59] Já ti za to potom prozradím, [01:03:05] jak se struny v ženě naladí. [01:03:11] Za to chtěl bych pouze znát, [01:03:17] kam se skrývá, kdo má rád. [01:03:23] Asi do věží, [01:03:29] asi do věží, [01:03:32] asi do věží.

[01:03:36] Petr Václav: Dobře, Emo. Eh, to byl váš první rituál. Teď, eh, určitě následovaly další. Eh, kolik jich bylo a já bych moc rád se tak jako o nich zmínil a potom bychom se k ňák- nějakému silnému trošku detailněji vrátili. Co vy na to? [01:03:53] Ema: Mhm. No tak eh vlastně během roku, roku a půl jsem absolvovala sedm ceremonií. Eh, dvě byly venku, několik eh jich bylo v domě. [01:04:10] Petr Václav: Dobře, já se zeptám, eh to místo, to bylo určeno třeba počasím a nebo to mělo nějak- nějaké nějaký svůj důvod, nějaký svůj důvod, proč to bylo, eh, dejme tomu v lese, proč to bylo, dejme tomu v domě? [01:04:24] Ema: Zázemí. Ty dotyční šamani tam mají zázemí. [01:04:29] Petr Václav: Já vím, ale někdy to bylo venku, někdy to bylo uvnitř. To znamená, bylo to třeba kvůli počasí nebo to mělo svoji nějaký svůj důvod? [01:04:38] Ema: Ta první ceremonie byla venku, protože bylo vhodný počasí, protože to bylo vlastně na začátku prázdnin. A pak už nebylo eh to počasí takový, tak jsme byli v domě šamanů. A ještě jsem mezitím stihla jednu, kde mají vlastně přátele. Eh, takže vlastně u přátel šamana v jeho týpí v lese. Eh, tam byla taky ceremonie dvoudenní. Takže eh to bylo napůl eh někde a- jako v místnosti, napůl v lese. Takže eh to bylo taky napůl a takže jinak v domě, no. V domě. [01:05:20] Petr Václav: Mhm. Zeptám se, eh úplně na začátku vaše motivace: eh nějaké zdravotní potíže, bolestivé a podobně. Eh, první ceremonie nevyřešila nic, v podstatě jenom jste cítila, že je potřeba pokračovat. To znamená, že to jenom jak otevření. Eh, váš zdravotní stav se nějak vylepšoval nebo to jste sledovala? [01:05:44] Ema: Zdravotní stav se (smích) vylepšoval. Eh. Když mám dobrou náladu, tak je mi dobře. Takhle asi bych to řekla. Takže dokud jsem myslela pozitivně, dokud ta ceremonie na mě měla takový účinek, že jsem eh měla motivaci, že jsem si říkala: „Bude to v pořádku a bude to dobrý, začne se něco dít,“ tak to to ve vás drží a dá se říct, že hm je vám i zdravotně líp. Eh, ale pak najednou zjistíte, že to není tak. Takže začnete absolvovat další ceremonie s tím, že je vám řečeno, že to je proces. S tím, že mi i bylo nabídnuto, že když pojede šaman za ekvádorským šamanem, takže se vlastně na mě můžou podívat a ukáže mu moji fotografii, vyzpovídá se a třeba mi pomoct. Což se nestalo nakonec. Teda ta fotografie došla až do Ekvádoru, ale pomoci mi se mi nedostalo, prostě nějak to vyšumělo. Takže to bylo asi moje štěstí, (smích) že na mě nemohl pracovat přímo eh ten šaman z Ekvádoru, takže [01:06:56] Petr Václav: Vy víte, že nepracoval, nebo to víte, že nepracoval, nebo? [01:07:00] Ema: Vím, vím, vím, že prostě ono to (smích) jako kdyby se to ztratilo v poště. (smích) [01:07:08] Petr Václav: Aha, takže takže vy jste to tam neposílala po někom, ale jakoby poštou jste odeslala? [01:07:13] Ema: Ne, ne, přímo jemu, ne ne ne. Přímo šamanovi, tomu českýmu, ale ono to prostě tam nějak, eh když se to mělo řešit, neřešilo. Eh, prostě vyšumělo to. Jako kdyby na mě zapomněli. [01:07:27] Petr Václav: Jako kdyby vaše vyšší já zkrátka a dobře to tam celé zařídilo, hm? [01:07:32] Ema: Ano, ono mě zachránilo. Ano, já to vím. (smích) [01:07:37] Petr Václav: To je právě faktické působení potom těch ochran eh a těch bytostí, co nás ochraňují, že nakonec v tom Oni nám to Oni nám Oni nás nechají poučit se, ale eh ve fatálních situacích se snaží zasáhnout, tak to asi byla opravdu vaše velká klika. [01:07:56] Ema: Musím mít ochranu nejvyšší, protože kdyby ne, tak už no ne nedopadlo by to určitě dobře. [01:08:03] Petr Václav: Dobře. Pojďme na ty vaše [01:08:05] Ema: Buďto v Ekvádoru a nebo někde na prkně, to můžu říct rovnou. [01:08:09] Petr Václav: Tak eh to bylo to bylo drsné teďko. Ale pojďme tedy na ty vaše na ty vaše [01:08:14] Ema: Ne, vím o čem mluvím. [01:08:17] Petr Václav: No tak eh tak to pojďme rozebrat. Eh, proč si to myslíte? [01:08:22] Ema: Eh, stal se případ, eh že Američanka přijela na ceremonie a po vlastně první ceremonie ráno ji našli mrtvou. Eh, svedli to prý na to, že eh ona brala léky a že byla labilní a takovýhle věci, že to neřekla šamanovi, aby to s ní mohl konzultovat nebo ji vůbec nevzít. Ale eh to se tam řešilo a když eh jsem se na to nacítila, tak mi prostě přišlo: „Jo, holka, taky jsi měla velký štěstí, my to víme.“ Takže asi takhle. Protože ne, je to dryák, těch 17 bylin a není není várka tý ayahuascy jako Každá je jiná. Každá prostě eh Taky se při ní povídá, zpívá, prostě připravuje se, je to rituál, to samý. Jo, takže eh a ještě tam v tom místě ach, prostě [01:09:24] Petr Václav: A v různých ročních období ty byliny mají různou sílu, že? Tak to všechno se sčítá. [01:09:28] Ema: Přesně tak. Přesně tak. Takže vím, že eh jelikož vím, že na mě byly útoky, chtěli mě dostat na svoji stranu a ne nebo mě odstranit, tak vím, že eh jsem unikla. [01:09:43] Petr Václav: Že to bylo faktické. Dobře, eh to to jsme se bavili tady o tom. Já jenom ještě bych se rád vrátil do do toho momentu po první tedy té, hm řeknu ceremonii, tak eh vám bylo řečeno: je to proces, je potřeba to absolvovat opakovaně, je potřeba s tím pracovat, aby to zdraví se tedy zlepšilo, jo? [01:10:06] Ema: Mhm, mhm. Mhm. Ano. Eh, normálně vlastně jsme se bavili se šamankou mimo mimo ceremonie nebo prostě ty rituály a eh jako lidi a třeba jsme byli ve městě a řekne: „No, todlencto je adept na na na ayahuascu. To tendlenc ten přijde na ayu a tendlencten by ji potřeboval,“ a takhle, jo? Takže vám to vůbec nepřijde divný, že byste nešel. Oni vás přijmou do do kruhu a už to, že jste součástí něčeho a oni mluví, jak to na ně působí a prostě tak čekáte, tak dáváte tomu pořád šanci. Tak když se to nepovedlo napoprvé, kolikrát prostě lék nezabere napoprvé nebo musí se něco opakovat, no tak jdete znova. [01:10:53] Petr Václav: Jasně. Emo, ještě jsme zapomněli jednu věc. Eh, vy jste se nějak měla připravit před tou první ceremonií? Je tam nějaký, řeknu přípravný hm nějaké informace: to se může, to se nemůže, takhle se na to připravíme, a nebo jste tam šla vyloženě naostro? [01:11:10] Ema: To je eh to jak by měl být každý informován. Tak eh eh vlastně týden před začíná dieta. Eh, vylučujou se určitý jídla: luštěniny, prostě věci, který jsou těžce stravitelný, česnek, cibule, koření. Eh, vlastně den ceremonie už se vůbec nejí, eh to se může vlastně už jenom pít. Ehm, nemělo by nemělo by člověk souložit. (smích) Eh, vlastně i dá se říct, že já jsem pocítila, že týden před tím rituálem se začalo se mnou i něco dít, jo? Že eh jako kdyby se ta bytost na to připravovala. Takže hm ano, je tam určený, co je doporučený, co je nedoporučený, co by se mělo nemělo jíst. [01:12:10] Petr Václav: Mhm. Dobře, takže eh po té první ceremonii jste absolvovala tu druhou asi po jaké době? [01:12:20] Ema: Hm, asi po měsíc a půl, necelý dva měsíce. [01:12:25] Petr Václav: Zeptám se: těšila jste se? [01:12:28] Ema: Eh, (smích) moc ne. (smích) Moc ne, protože jsem si furt říkala: „Tak minule mě teda ta aya šetřila a teďka mi dá na prdel,“ jestli to můžu takhle říct. (smích) A eh hm hm. [01:12:47] Petr Václav: Takže nějaká obava tam byla taková vnitřní. [01:12:50] Ema: Ano, určitě. Nechce se Nechce se vám do toho kalíšku. Nechce se vám do toho kalíšku, protože zaprvý to není dobrý a zadruhý to, co potom se děje, není to příjemný. Tohle prostě člověk nechce moc absolvovat, no, ale u mě se to vyřešilo trošku jinak, takže (smích) Takhle. Bála jsem se, ale [01:13:08] Petr Václav: No a No, takže takže jak se to vyřešilo? [01:13:12] Ema: Eh, kupodivu maximálně za celou vlastně dobu vždycky jednou, dvakrát zvracím a což prostě bylo divný, potom jsem už ani nezvracela, což bylo divný i šamanům. A já jsem prostě se naučila s tím pracovat potom to celý je. Takže na druhou ceremonii měla jsem už velké obavy, protože už člověk ví, do čeho jde a a opravdu neví, co ho co bude následovat. [01:13:43] Petr Václav: A co následovalo tedy? Co jste se dozvěděla na na té druhé ceremonii? [01:13:50] Ema: No, tak eh druhá ceremonie ta byla dvoudenní. Ehm, vůbec absolvovat tu ceremonii dvakrát za sebou je fyzicky i psychicky velmi náročný. Eh, jak jak mi říká můj manžel: „Kord pro takovýho hubeňoura, jako seš ty.“ Takže eh tam jsem vlastně začala pociťovat eh opravdu eh, jak na vás působí lidi, když oni sami se čistí, eh že jsou tam skutečně nějaký bytosti a tam je někdo přítomen, že ty šamani pracujou, i když byste to do nich vůbec neřekli, že prostě on jenom sedí a nedělá nic. Eh, to samý eh při tom jejich očišťování víte, že prostě tak a teď vám něco vzali a to neměli, a teď vám tam něco dali a co s tím budeš dělat? Není to tvoje a co s tím budeš dělat? No a prostě eh já jsem tam začala vidět, začaly se mi ukazovat obrazce. Ehm, měnil se začal se mi tam měnit sluch. Vlastně poprvý jsem viděla, když jsem venku zvracela, že zvracím energii. Takže eh opravdu viděla jsem, co vlastně co to s člověkem dělá eh na všech úrovních. Na všech mně dostupně pocitově, viditelně dostupných úrovních. Ehm. [01:15:41] Petr Václav: A brala jste to jako, že že to zkvalitňuje toho člověka, protože tak se to prezentuje, nebo naopak? [01:15:48] Ema: Ještě jednou? [01:15:49] Petr Václav: Jestli jste pociťovala, že člověka tenhle ten proces, jestli ho zkvalitňuje, a nebo jestli to bylo třeba naopak. Jak jste to vy vnímala? [01:15:59] Ema: Kvalitňuje tím, že to vydrží, že to přežije. Jo, to je prostě opravdu pro každýho velká výhra. Každej prostě má ten pocit: „Já jsem to dokázal.“ A že vlastně ze sebe oni ty lidi věří, že prostě tím zvracením a tutím čištěním, že ze sebe dostávají bordely, že ze sebe dostávají bloky, že ze sebe dostávají špínu prostě letitou nebo jejich osobní, karmickou, ehm eh lidi, eh cokoliv. Oni prostě věří, že tímto způsobem oni se očišťujou a že jim to prostě pomáhá. A už nepřemýšlí nad tím, že by se jim tam mohlo něco dít, že by je tam mohli k něčemu připojit nebo že by tam mohly na ně negativní bytosti působit. Oni naopak věří, že jsou od toho všeho ochráněni. [01:16:52] Petr Václav: Já vím, ale vy jste říkala, že jste viděla, že z vás jde energie, proto jsem se vlastně zeptal, jestli eh jste to také vnímala takhle, jak jak se to prezentuje, a nebo naopak, jestli jste právě tady u toho začala chápat, že se dějou věci, které se neprezentují? [11:17:11] Ema: Eh, tam se mi to už jakoby prolínalo. Eh, najednou si vzpomínáte na nějakou větu, co řekli, nebo na slovo a potom si eh už právě jste pozorovatel. Eh, když můžete, když máte tu možnost se dostat do pozice pozorovatele, eh tak vlastně si toho můžete všimnout. Ale jakmile jedete opravdu v tom procesu toho dávení a zvracení a toho, že opravdu můžete upadnout do nějakýho ehm eh stavu, eh kdy jste mimo sebe nebo neovládáte svoje tělo, což se tam taky dělo, nebo prostě eh je vám opravdu špatně tak, že máte pocit, že je váš konec. [01:17:58] Petr Václav: Na umření. [01:17:59] Ema: Na umření, přesně tak. Takže ehm Takže těžko se to opravdu pozná. Člověk se to takhle dozví. [01:18:07] Petr Václav: Mhm. Vy jste Druhá vaše ceremonie vám tak trochu začala otvírat oči, jestli jsem to dobře pochopil? [01:18:15] Ema: Ano, ano, ano. Že je tady něco asi i jinak a jak jak to je. Jak jak to vlastně, jak já to vnímám, že to může vlastně být jinak a jestli to je tak, jak to říkají oni, a nebo jestli to je tak, jak cítím já, a nebo ještě jinak? (smích) Prostě už to ve vás začíná pracovat. [01:18:37] Petr Václav: Takže, ale to byla bohužel vlastně také ta pastička. To vás vedlo asi k dalším tedy ceremoniím přijít tomu na kloub, že? [01:18:46] Ema: Ano, ano, ano. Stejně jako ten Sláva, jak řekl: „Nedočetl knihu.“ Neměl pocit, že prostě zná konec, jak to dopadne a prostě potřebujete další informace, další vjemy, eh buď jak to teda je a nebo: „Ne, to není ono,“ a nebo: „Jo, to jsem já. To je moje cesta.“ [01:19:08] Petr Václav: Mhm. Tak eh pořád jsme v České republice a vy tady srovnáváte eh průběhy, tak eh se hodně dotýkáme toho, že to vlastně je stejné schéma, ať už to jsou peruánští nebo ekvádorští eh šamani, tak to schéma je de facto stejné a je to, (odkašlání) podle mě, dané tím, že se pracují pracuje se s velmi podobnými bytostmi, respektive eh s bytostmi, které pochází ze stejné strany. Tak bych to asi řekl. No, eh takže vaše druhá ceremonie eh výsledkem bylo jakési nahlodání té důvěry, nicméně velká zvědavost, eh jak se věci mají. Co vaše třetí ceremonie? [01:19:56] Ema: No, ta třetí, čtvrtá, ty byly si velmi podobný. Ehm, tam jsem byla velmi velmi uvnitřněná. Ehm, měla jsem spíš pocit, že se se mnou nic neděje. Eh, opravdu už jsem byla v tý pozici toho pozorovatele a už jsem si začala opravdu všímat lidí, bytostí, eh jak co dělají, eh jak kde co mají položený, co jak používají, jak spolu pro- spolupracují, jak je prostě ten průběh. Už jsem začala být velmi vnímavá, už vlastně tam nešlo tolik eh o můj vlastní průběh tý ceremonie, ale vidět to. Vidět vlastně eh jak se chovají ty lidi, jak na mý na mý pozici, ty, co jsou tam za sebe, a nebo ty šamani a jejich pomocníci. Prostě eh a jak říkám, jednou se zavolaly ty archandělé a oni tam prostě byli. Potom přišla další ceremonie, kde byla kde jsme byli opět doma a tam opět eh jsem byla upozorněna šamankou, že tam je temný pán a že tam přišel za mnou, že se na mě přišel podívat, ale protože neshledal nic, co by ho zajímalo, takže odešel. Takže šamanka mě vlastně upozornila na něco, co jsem Ano. co jsem slyšela a tak tady něco smrdí, protože tady nešlo o to, jak to říkala o to, co říkala, ale jak to říkala a co jsem z ní cítila. [01:21:38] Petr Václav: No a co jste tedy cítila? Mhm. [01:21:39] Ema: Že vlastně, že vlastně byla zklamaná. (smích) [01:21:43] Petr Václav: Byla zklamaná, že si vás rovnou neodvedl, nebo jak? [01:21:47] Ema: Eh, že eh nepostupuje ona a já tak, jak bylo v plánu. Že se nestávám jejich ovečkou nebo jejich prostě nohsledem nebo cokoliv, ale že se naopak otáčím na druhou stranu. [01:22:05] Petr Václav: Takže bylo to varování, byla to výstraha: „Hele, byl se na tebe podívat, zatím ještě odešel a nestrčil tě do pytle, ale příště, příště si tě vezme.“ Je to dost podobné jako když strašíme ty děti, že jo, malé, (smích) takhle na to Mikuláše, ne? [01:22:18] Ema: Ano, ano. No a pak jsem měla eh právě při ayahuasce se mi stalo, že jsem usnula. Měla jsem dva sny, který jsem potom sdílela a nebyly pochopeny tak nebo mi nebyly vyloženy tak, jak jsem cítila, že to bylo. A tam jsem si říkala: „A tady něco smrdí.“ A při poslední eh mý ceremonii eh tak tam jsem měla přímo vizi, přímo tam eh jsem to prožívala, nebyl to žádný sen. Tam byl přímo na mě útok, eh kterým jsem odolala a když jsem to potom říkala posléze šamance, tak ona vlastně řekla, že jsem to zkazila. (smích) [01:23:03] Petr Václav: Tak to měla pravdu, ne? To překazila. To jste překazila, to byla pravda, de facto. [01:23:06] Ema: Ano, ale já jsem jim to zkazila. Takže jenom v kostce, jestli můžu. Já, jak mám se štítem hadů, tak jsem měla dva sny za sebou. První den první sen byl ten, že jsme se skupinkou lidí spali v lese u ohně a já jsem se vzbudila, že od nohou od nohou vlastně ke kolenům je necítím. Otevřela jsem oči a požírala mě anakonda. A já jsem jí vlastně mentálně říkala, ať mě nechá být, ať mě nežere, ať odejde pryč. A ono prostě takovým tím: „Pch.“ Tak prostě pokračovala dál a já najednou se vedle mě prostě objevil meč a já jsem jí u mých nohou usekla. Dobrý. Druhý sen: šla jsem si takhle džunglí a najednou proti mně se plazí anakonda, zvedne se až nade mě a chce udělat ten chvat, že mě prostě spolkne jak velryba a já jí zase mentálně říkám: „Nech mě být. Já tě nechci zabít, nezabíjej mě. Prostě můžeme jít kolem sebe. Vůbec, nejsem tvůj protivník.“ A ona prostě opět takovým tím arogantním, normálně prostě nade mě vyskočila, pozřela mě a já v tom pokleku opět jsem našla nějak meč nebo dýku, zabodla jsem ji nad sebe, rozpárala ji a prostě se zachránila. Tak tenhle sen s nimi vyložili tak, že ona mně vlastně chtěla pomoct, že ona mě vlastně chtěla jako kuklu, jako toho motýla prostě eh zregenerovat, transformovat. Ano? [01:24:55] Petr Václav: Ale to je pravda, ne? Ona by vás eh transformovala na nějaký výkaly, tak eh [01:25:00] Ema: No, ona by mě spolkla, že jo. [01:25:02] Petr Václav: Ano. No ne, te- tady teď se, Emo, dotýkáme hm, řeknu, bytostních prožitků, které přesně popisují které přesně popisují dění, kterému jste byla vystavena. [01:25:15] Ema: Ano. [01:25:17] Petr Václav: To je ta temnota, která už si myslela, že nad váma zvítězila. [01:25:23] Ema: Mhm. [01:25:24] Petr Václav: Proto ta arogance. A to, jak vás požírala, že jo, na začátku eh v tom prvním snu, tak to bylo to, jak k tomu začínáte propadat, jak se tam hezky do toho začínáte sunout, což jim strašně vyhovovalo. No, ale ve vás se zmátořila ta ta ochrana, eh ty ochranný bytosti vám asi napověděly. Takže jste reagovala. Ale eh vidíte, že oni v podstatě de facto až tak úplně nelhali, jo? Eh, ona vás chtěla zregenerovat, ona vás chtěla přetransformovat. Když lidem v kostele říkají, že budou spaseni, tak lidé si myslí, že tedy spása rovná se eh povznesení na nebesa a do ráje a já nevím kam všude, ale oni to myslí jinak, jako spasení jako sežrání, jako když ovce spase trávu, [01:26:12] Ema: Mhm. [01:26:12] Petr Václav: tak úplně stejným způsobem. Čili, eh dá se říci, že oni až tak úplně nelžou. To jenom my si občas pod vlivem nějakého eh vlídného jaksi jejich chování a a možná jakéhosi v uvozovkách pohlazení myslíme, že toho nejsou schopni a snažíme se to vyložit, to, co nám říkají, jakoby tím lepším způsobem, jo? [01:26:38] Ema: Mhm. [01:26:38] Petr Václav: Vám to tady krásně naservírovali a vy jste si řekla: „Aha, tak eh to je nějaký problém.“ No, eh byla jste asi oříšek, protože zatímco ostatní byli ovladatelní, byli poslušní, byli byli oddaní, byli smotaní, [01:26:54] Ema: Oddaní. [01:26:58] Petr Václav: byli už byli už jaksi předáni, tak eh vy jste byla ten oříšek, sice supersoustou, protože [01:27:08] Ema: Mhm. [01:27:09] Petr Václav: taková zářící kristovská bytost, tak to je jasné. Krásná, skvělá energie, to je úlovek, to je super. Ale ono to prostě stojí nějaké úsilí, ono to jen tak nepůjde zlomit, jo? [01:27:23] Ema: Mhm. [01:27:23] Petr Václav: Takže eh z toho byla nervozita, takže proto ten pán, co se přišel podívat a a tytyty. No a potom se to zase zvrtlo. Eh, ty reakce asi Takže toto bylo otázka které eh, řeknu které ceremonie? [01:27:40] Ema: To byla před- předposlední, předposlední. [01:27:43] Petr Václav: Byla předposlední, mhm. [01:27:45] Ema: Mhm. [01:27:46] Petr Václav: Eh, vaše rozhodnutí asi už začalo nabírat na gradaci, že tedy to už je poslední věc, kterou jste s nima podstoupila, nebo ještě pořád jste byla zvědavá? [01:27:56] Ema: Ano, já jsem si myslela, že bude Myslela jsem, že bude poslední, ale jelikož jsem na tu ceremonii s sebou přivedla přítelkyni, která chtěla to taky vyzkoušet a měla jsem za ni určitou zodpovědnost a oni tam na ni vytvářeli nátlak, že vlastně já ji ovlivňuju, protože už chtěla domů a jsme řekli, že jedeme domů a oni nás vlastně přemluvili k další noci, k další ceremonii, tak vlastně jsem tam kvůli tomu děvčeti zůstala, protože oni ji nahlodali a ona tam vlastně nakonec chtěla zůstat, že to teda asi vlastně jako potřebuje. Takže jsem tam vlastně na tu poslední ceremonii zůstala kvůli ní. A tam se to prostě muselo rozseknout. [01:28:38] Petr Václav: Nakonec tím, že jste tam zůstala, jste sice podstoupila značné riziko, ale u- u- jakoby ukončila jste příběh, si myslím. Jo, kdybyste odjela, tak byste možná zůstala hm v takové situaci, jako, dejme tomu, Sláva, který potom hledal jakoby pořád to to zakončení, pořád mu to, potřeboval ten poslední díl té skládačky. Takže [01:29:01] Ema: Mhm. [01:29:02] Petr Václav: eh vy jste se vy jste se tímto způsobem posunula eh k tomu rozuzlení, tak. [01:29:08] Ema: Já už jsem byla rozuzlená, ale ještě mi to dali do krabičky. (smích) [01:29:12] Petr Václav: Bylo to potřeba převázat. (smích) [01:29:15] Ema: Ano, ma- s mašličkou a ta byla pěkná. (smích) [01:29:20] Petr Václav: Tak já navrhuju, dáme si dáme si písničku a po té písničce to eh to celé nějak poženeme do finále, protože ten váš příběh opravdu graduje. Tak, pojďme si zahrát, no a eh pak se tomu budeme věnovat.

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

The user wants a full, verbatim transcript of the provided Czech audio file. Segment starts at 01:30:00 (instructions state timestamps must be relative to 01:30:00).

Let’s listen to the audio / identify timestamps and text. The audio has: 00:00 – 03:03 Song („Vypnuli elektřinu…“) 03:03 – 25:55 Conversation between Petr Václav (moderator) and Ema (host). 25:55 – end (Song playing)

Let’s transcribe accurately: 00:00 -> [01:30:00] [01:30:06] Zpěv: Vypnuli elektřinu, rozlila se noc. Kočky jdou psí, muví na pomoc. Vypnuli elektřinu, tma je netopýr. Drží se harlekýnům ze klopý. Vysoko nad náma prochází průzračný artista noci. A myšlenky nejsou myšlenky, jen převlečený pocit. Vypnuli elektřinu, jako tolikrát. Necháme pravdu vínu a budeme jen lhát. O tom, že svět je krásný, o tom, že je náš. A večer hvězda zhasne, když to nečekáš. Vysoko nad náma prochází průzračný artista noci. A myšlenky nejsou myšlenky, jen převlečený pocit. A málokdo nás teď rozhází po prvních nejistých krocích. Hvězdy padají do sklenky a všude je tma tmoucí. Budu ti ve tmě říkat, jak mířím ke hvězdám. A sebe že znám třikrát, třikrát líp než znám. Vysoko nad náma prochází průzračný artista noci. A myšlenky nejsou myšlenky, jen převlečený pocit.

[01:33:04] Petr Václav: A máme tady rozuzlení. Máme tady v podstatě váš poslední rituál, ke kterému už jste nechtěla přistoupit, ale z těch důvodů, které jste uvedla před písničkou, jste se do toho pustila. Připomínám, že posloucháte, vážení posluchači, pořad Řeklo se, stalo se s hostem Emou a bavíme se o tom, jak probíhá šamanismus bez turistiky do cizích krajin na území České republiky. Tak pojďme na ten poslední rituál. Říkala jste, vzala jste kamarádku, cítila jste za ni odpovědnost, oni ji tak nějak opracovali, že tedy ona nakonec chtěla zůstat. Tak jak to probíhalo tentokrát?

[01:33:48] Ema: Tak už od toho večera, už než začala ta ceremonie, tak bylo vidět, že šamanka ke mně má určitý už odstup. Že mě pořád pozoruje, ale už to není takový láskyplný jako předtím. A už když se otevírala ceremonie, tak jsem cítila, aha, tady je fakt něco jinak. Jako kdyby zhoustla atmosféra ještě víc, než to bylo normálně. Ty archandělé byli snad přímo s náma v místnosti. S tím, že já jsem ještě než začali vyvolávat, než začali prostě žehnat, tak jsem zavolala všechny svý strážce, strážce evoluce, bytosti světla, všechny bytosti, které nás milujou, které nás pomáhají, i moje vyšší já, moji duchovní rodinu, prostě všechny. Byla jsem totálně připravená. Věděla jsem, že opravdu se něco děje. Dostala

ZDROJ: 2019-11-23-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Ester-23.-díl-119-min-1.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

[00:00:07] [hudba] [00:00:17] Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. [00:00:26] [hudba] [00:00:32] Posty Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. [00:00:45] [hudba] [00:01:09] Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. [00:01:31] [hudba] [00:01:54] Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. [00:02:14] [hudba] [00:02:34] Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. [00:02:51] [hudba] [00:03:05] Vítejte v pořadu Petra Václava. Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět. [00:03:16] [hudba] [00:03:38] Petr Václav: No a já vás, vážení posluchači, opět vítám, tedy u dalšího dílu pořadu Řeklo se, stalo se. Máme mnoho odezev na to, co jsme zatím odvysílali. O tom všem, co se děje v Peru, jak to vypadá v Peru, jak se žije v Peru, jak se cestuje do Peru, jak se tam pohlíží na turistu, který má tu naditou peněženku. A tedy, kým je pro Peruánce ten bílý muž a ta bílá žena, kteří přilétají a mají různé Dokonce jsme v minulém pořadu se dopídili toho, že ten, kdo tam přilétá, má trošku Nebo ten, kdo se tam odvážil nebo na tu misi odletěl, tak má jakousi vizi o tom setkání s tou bytostí toho šamana, jak se jim tady říká. Čili s tím duchovně aplikujícím mužem nebo ženou. Lidé tam jezdí kvůli tomu, aby se jim splnily některé sny, přání, touhy, ale také aby se vyléčili třeba z problémů zdravotních, které jim tady třeba medicína není schopna léčit. Tak na to, abychom mohli opět pokračovat v našem vyprávění o Peru a o tom, v jakých podmínkách tam lidé žijí a co tedy může očekávat ten turista, který vůbec nic netuší a myslí si, že tak, jak mu vykreslil ten svět toho Peru tady někdo buď v nějakých marketingových jaksi předlohách, nebo v rámci toho, že ho naboroval do nějaké mise, tak budeme si povídat o tom, jak to vypadá z té druhé strany, jak to vypadá tedy z toho pohledu toho Peruánce, abychom se trošku dokázali popasovat s tím, jestli ten, kdo vystoupí z toho letadla, jestli se ty jeho představy nějakým způsobem naplňují podle toho, jak, dejme tomu, to místní vidí, jak to cítí. Tak pojďme se podívat na to z té druhé strany. Já abych toto mohl naplnit a abychom se mohli takto pokochat a obeznámit, tak jsem pochopitelně opět pozval našeho hosta Ester. Ester, já vás vítám a zdravím vás ve vysílání, dobrý večer. [00:06:13] Ester: Dobrý večer, dobrý večer. [00:06:16] Petr Václav: Doufám, že jste do toho dnešního dílu v podstatě se, řeknu, odžila si těch ty 2 týdny úplně v pohodě, že vás nikdo neobtěžoval na dálku? [00:06:30] Ester: No, víceméně tak nějak v pohodě to bylo, no. [smích] [00:06:35] Petr Václav: Mhm. [00:06:36] Ester: Jo, zatím jo. Zatím jo. [00:06:38] Petr Václav: [smích] Jsme se snažili také vás tam hodně energeticky ochránit. Tak, dobrá. My jsme minule jsme se věnovali v tom vašem příběhu, jak jste se vlastně do toho Peru dostala. A trošku jsme zmínili okrajově, hm tak jak tam zhruba ten život plyne, jak to tam chodí. Mě by trochu zajímalo, jestli bysme si mohli připodobnit ty ty motivace k tomu vydělávání peněz třeba tím, že se nechá někdo najmout jako pomocník toho, jak se říká, šamana, nebo jestli se nechá najmout přímo jako ten šaman, přestože má nějaký jiný zdroj své obživy. Pojďme si říct něco o tom, jak to tam vypadá s příjmy, protože vy jste tam byla najata firmou, vy jste nakonec říkala, že za 16 000 dolarů. V přepočtu to je docela hodně peněz. [00:07:36] Ester: 16 eh 800 dolarů, 800 dolarů. [00:07:38] Petr Václav: Pardon, pardon. Jo, že 16 000 Kč, 800 800 dolarů, že že to tam jsou velké peníze, tak pojďte to nám připodobnit, Ester, jak to tam vypadá. [00:07:49] Ester: No. Takže, jak jsem vlastně říkala naposledy, mně ta firma teda platila v dolarech, měla jsem těch 800 dolarů a vlastně na ty peruánský poměry jsou to poměrně velmi slušný peníze. Když se to pak přepočítá na soles, já teda teďka, co jsem byla naposledy, je sol 3,3. Já myslím, že ono se to až tolik nezměnilo, když mi tam vlastně pak to měnili, já si pamatuju, že jsem měla nějakých 2 400 soles. Nevím, jestli prostě mi dali, jestli mi třeba nedali ještě tam nějakou jako stovku předtím, ale myslím si, že ne, že to bylo víc, jakoby jsem nedostala na tu ruku, ale furt jako ty 2 400 soles jsou úplně super, nadstandardní peníze a dá se tam s tím skvěle žít. A [00:08:41] Petr Václav: To byl váš příjem. A teď přibližte přibližte takové ty běžné služby, které tady u nás lidé znají, takový ten nebo ty řemeslníky a tak dál, jo? [00:08:52] Ester: Určitě. Takovej ten ten minimální plat vlastně, co teda by ten člověk co musí dostat, tak v tu dobu, co já jsem tam byla, bylo tady těch 750 soles. Teď zhruba myslím, že to stouplo na 800 soles. Takže když si pak vezmete, já jsem to tam i minule zmiňovala, že jsem třeba za ten dům platila těch 750 soles v tom Cuscu, tak to je víceméně jakoby ten minimální plat. No a pak vy jste se myslím ptal i na tu průměrnou mzdu, tak nevím přesně, jaká je průměrná mzda tam, ale můžeme si třeba právě to vysvětlit, kolik třeba bere řidič nebo učitel. Já právě, když jsem se potom vrátila do toho Peru podruhý, tak jsem často jezdila vlastně jakoby z jednoho městečka tam v Posvátným údolí na venkov. A poměrně fakt často, že už jsme se tam s těma řidičema znala. Jezdila jsem takovýma jakoby minibusíkama, říká se tomu colectivo. A [odkašlání] tak jsme se občas prostě povídali takhle s těma lidma, s těma řidičema. A já jsem se právě ptala, mě to zajímalo, říkám: „Prosím tě, jako kolik kolik ty tady bereš?“ Nebo prostě, kolik hodin pracuješ, kolik dní v týdnu. Prostě jsem jako chtěla vědět jako víc informací k tomu. A to byl jako mladej kluk, sympatickej, tak on byl takovej prostě sdílnej. A říkal, že on vlastně dělá 6 dní v týdnu, jezdil, takže jenom vlastně volná volný jeden den, to si vždycky nějak domluvili prostě, si vybrali, kdo kdo bude mít jakej den volnej. A říkal, že jezdil zhruba od 6:00 ráno do 8:00 večer, neměl ani pauzu na oběd, to tam pak někde prostě jako někde vždycky, když měl na konečný nějakou chvilku, tak tam prostě něco snědl. No a za tady ty šílený šichty prostě 6 dní v týdnu on bral 1 000 soles. Jo, prostě to je Já jsem říkala: „To snad není pravda, jako to je strašně málo peněz.“ A takže to byl třeba řidič. No, a pak třeba další, když jsem jela vlastně do Ekvádoru si vyřizovat víza, tak jsem si sedla vlastně v autobusu Nevím teda, jestli jsem si já sedla k pánovi, nebo si pán sednul ke mně, to už si nepamatuju, ale prostě seděla jsem vedle takovýho úžasnýho pána. Byl velice milej, hezky jsme si povídali a on mi právě říkal, že je učitel, že učil na nějaký vlastně střední škole pro dívky, dívčí střední škola, že to byl vlastně profesor. A mě to právě taky jako zajímalo, kolik bere. A on mi říkal, že bral zhruba asi 1 500 nebo 1 600 soles, což je prostě podle mě na učitele jakoby taky málo, jo. Nebo vemte si, že já jsem teda brala nějakých 2 400 a on jako učitel teda bral nějakých 1 500. A jinak teda pán byl strašně moc milej. Pak jsme měli i když nás vlastně pustili z autobusu na tu pauzu, tak on mě pozval na oběd, jo, ještě to i za mě zaplatil, což prostě [smích] jako u těch Peruánců nebývá úplně zvykem. Takže to bylo takový jako fajn setkání, ale když se teda vezmete, jakoby že já jsem brala tady ty peníze, ono vlastně v tom cestovním ruchu, tam se jako točej docela dost peníze. Dá se tam jakoby v tom v tomhletom vlastně odvětví nebo tady v tý oblasti dost slušně vydělat. A právě průvodci si tam vydělávají docela slušný peníze. Takže já pak, když jsem prováděla, tak mi platili 80 dolarů na den, ale to byla česká cestovka. Já jsem pak byla placená českou cestovkou, ale ona to je vlastně cena takhle jsou vlastně placený i místní průvodci, jo. Tam pak zase záleží na tom, v jakým jazyce provádíte. Nejmíň vlastně se platí za angličtinu, pak když mluvíte třeba francouzsky nebo německy, jako třeba průvodce s němčinou vím, že vydělal 100 100 dolarů za den, třeba s francouzštinou 80, 70, 80 dolarů za den. A ono to pak jako bylo vidět, že ty průvodci prostě fakt mají nadstandardní příjmy, protože prostě to poznáte podle oblečení, že oni chodili jakoby oblečení prostě měli takový to sportovní oblečení a to je tam prostě v Peru hodně drahý a nemůže si to myslím každej dovolit. Takže jako podle podle toho oblečení jste vždycky poznal, že jakoby to je průvodce. Takže jakoby Je to vyšší je to vyšší třída. [00:13:40] Petr Václav: Já jsem Já jsem do toho nechtěl vstupovat, ale jenom jsem se chtěl zeptat. Vy jste tam zmínila, že u Peruánců to není běžné. Znamená to, že Peruánci nejsou jako muži, dejme tomu, takoví galantní, tak jak třeba ještě někteří tady muži v České republice nebo na Slovensku, že třeba ženě pomohou nebo že jí pomůžou do kabátu a tak? To se tam nenosí? To jako ti muži jsou opravdu takoví furianti? [00:14:10] Ester: No, No, jako moc ne. [smích] Moc prostě. [smích] Jako samozřejmě ne všichni, nemůžete říct, že všichni jsou takoví, to ne, to určitě ne, ale prostě když prostě jako jste zvyklý bejt v těch Čechách nebo bejt jako ve Francii, jo, třeba Francouzi jsou hodně galantní, Italové, a a prostě pak jako přijedete do toho Peru, tak prostě tam jako to tam jako moc jako není, no. Musím říct, že prostě to ty Evropani se přece jenom chovají k těm ženám jinak. A vím, že i mi to říkali dvakrát cizinci. Jednou mi to řekl jeden Španěl a jeden Ital. A to chlapi mi to řekli a prostě oni se prostě fakt jako zaráželi nebo prostě podivovali nad tím, jakej tam je prostě machismus. A jim samotným prostě to vadilo, jo. Vždyť prostě chlap a chlap z Evropy. Takže ono to tam jakoby je takový s nima s těma mužema tam jakoby náročnější, ale neříkám, že to jsou prostě jakoby všichni. To to zas jako nemůžu říct, jako všichni Peruánci jsou takoví, jo, to ne. Jinak já jsem se třeba [00:15:19] Petr Václav: Moc se to tam moc se to tam prostě nenosí. A ještě ještě já bych měl takovou otázku. Takže nejlépe placení jsou lidé, kteří se pohybují aktivně v tom turistickém ruchu. Průvodci zejména, tak ty si vydělají. No a teď teda se pojďme podívat třeba, já nevím, tak jsou tam lidé zaměstnaní třeba u pošty nebo nebo v takových těch profesích, jak to známe? [00:15:46] Ester: Jo, samozřejmě jsou tam různý prostě jakoby banky, restaurace, prostě kavárny. Já myslím, že pak když tam třeba jakoby vlastníte nějakou restauraci, nebo prostě nějakej prostě hostel, hotel, tam se samozřejmě taky jako točej peníze, jo. Jenomže když potom jakoby to jsou právě takovýhle podniky, tak ono to často je, že to jakoby nevlastní ty Peruánci, ale že to mají prostě lidi ze zahraničí samozřejmě. Jo, takže nebo třeba ta ta dráha vlastně železnice, co vede z Ollantaytamba na Machu Picchu, to je prostě neskutečnej jako v uvozovkách lidově řečeno vejvar, jo. Z toho prostě jdou obrovský peníze, ale samozřejmě to nejde jakoby těm Peruáncům. Takže jakoby tady v tom odvětví, jo, prostě jako spjatý vlastně s tím turismem, tam jsou samozřejmě velký peníze. Jinak takový ty běžný profese si myslím, že je to tak, jak jsem říkala, jo. Učitel, prostě řidič, to jsou takovýhle jako prostě buďto ta nejnižší mzda, jo, pak to jde přes ten 1 000 do těch 1 500, jo. Prostě ten cestovní ruch, tam se dá vydělat víc. No a pak tam jsou prostě samozřejmě Nevím třeba, kolik berou v bance, to jakoby nevím, ale myslím si, že to taky jako nebude nějakej prostě šílenej majlant. No a pak tam jsou samozřejmě jakoby skupiny jakoby Je tam velká korupce, jo. Je tam obrovská korupce. Prostě úplatky jakoby dá jakoby se se dávají. Dávají se hodně. Vím, že třeba jako policie, to to je úplně prostě hrozný, jo, že že oni berou hodně úplatky a je to tam takový jakoby náročnější, no, tady v tom. Takže jinak samozřejmě pak tam jsou různý jako kruhy, jo, jakoby nějaký ty narkotrafikanti a a ty prostě tam taky jako samozřejmě vařej neuvěřitelný peníze. No a pak samozřejmě teď jako se taky objevuje velkej prostě byznys jakoby s tím s tím šamanismem. Tam se dá teda vydělat taky prostě obrovská spousta peněz. Já třeba vím, že když jsem se teď když jsem byla vlastně podruhý v Peru, tak já jsem se tam pak setkala vlastně v džungli s jedním mladým mužem z Čech taky. A on vlastně, když jsme se tam v tý džungli setkali, tak on strávil nějakou dobu v Iquitos nebo buďto přímo v Iquitos, nebo někde poblíž Iquitos. A právě jakoby se tam dostal do nějakýho taky centra prostě na ayahuascu. A když mi pak jako říkal tu částku, kterou tam platil, tak já jsem prostě málem upadla. Já říkám: „To to není možný prostě.“ On vlastně říkal, že tam byl Já nevím, jak tam přesně byli dlouho, jestli tam jakoby byli tejden, ale vlastně 3 dny oni měli to pití tý ayahuasky a vlastně za pití ayahuasky, hotel a snad nějaký jako nevím, jestli měli plnou penzi, jestli měli jídlo celej den, ale prostě tady za ty 3 dny oni zaplatili 500 dolarů, jo, každej. A oni tam byli ve 3. Tak si vezměte, že ze 3 lidí oni za 3 dny měli 1 500 dolarů. A prej ještě snad s nima pili nějaký další lidi, já nevím, jestli třeba nějak třeba další 2 lidi, takže by měli vlastně, dejme tomu, dalších jako 1 000 dolarů navíc. Takže by to bylo 2 500 dolarů za 3 dny práce s 5 lidma ve skupině. To je prostě neuvěřitelný, šílenej majlant. Prostě oni tam No, prostě na tom se tam vydělávají Prostě to jsou jako továrny na peníze, jo, tady ty jakoby centra. Některý, některý, říkám, jo. [00:19:42] Petr Václav: Takže v Čechách se chodí do fitka třeba [smích] a tam se chodí tam se chodí na vaření na vařenou. A já se zeptám, ten místní, protože to jsou ceny pro turisty, to je evidentní. Cenotvorba cenotvorba dost podobná tomu, jako když vás taxikář veze v Praze [smích] z letiště do centra. Tak cenotvorba taky divoká. Ale já se zeptám, kolik by tak stál nebo kolik platí místní za tu za tu ceremonii? To znamená, že pro turisty tam je vyvěšený, že jsi za 80 dolarů, a pro místního to dělá kolik? [00:20:21] Ester: No, ještě teda jakoby těch 80 dolarů je třeba ta cena, co jsem třeba viděla jakoby v Cuscu, jo. Jenomže když si to vypočítáte, kolik je 80 dolarů, tak to je zhruba krát 3,3, tak kolik to je? To je 200 200, já nevím, 60 zhruba prostě soles. A když si vezmete, že oni by teda měli třeba ten minimální plat těch 800 soles, a když ještě třeba platí nějaký jako bydlení, jídlo prostě, tak jako jak by si mohli zaplatit prostě ayahuascu, já nevím, za 260 soles, jo. To je prostě blbost. Takže já osobně a nikdy jsem nedala víc za ceremonii nedala jsem víc než 150 soles, jo. A nevím přesně, kolik je cena jakoby pro místního, když jde na ayahuascu, ale myslím si, že třeba tady tady tu cenu já jsem pak platila v tý džungli a ona i ta ayahuasca jakoby samozřejmě něco stojí, jo, nebo ten to San Pedro jakoby taky něco stojí, když to kupujete teda čerstvý to San Pedro. Takže samozřejmě vy vy musíte zaplatit jakoby tu medicínu, jakoby prostě tu rostlinu, plus nějak taky tu práci toho šamana, nebo prostě teda toho curandera, nechci říkat ani šamana, toho léčitele vlastně nebo toho člověka, kterej vás prostě při tý ceremonii provádí. Takže samozřejmě jakoby oni taky by si měli potřebujou mít nějakej výdělek, že jo, nemůžou to dělat zadarmo. Pro mě třeba byla ta cena těch 150 soles korektní, jo, ale myslím si, že to jako na cenu 150 soles za ceremonii se prostě turista nedostane. No, to prostě [00:22:05] Petr Václav: No, ale tak to je, dejme tomu, to je pořád nějakých 45 dolarů, že jo. Tak to je je to skoro polovina, to si řekněme, ale pořád jsou to docela velký peníze i pro toho místního, protože jestli on bere třeba 800, 900, tak on si na to skočí tak dvakrát do měsíce, bych řekl. [00:22:28] Ester: No, říkám, já já nevím, protože samozřejmě já nejsem jakoby teda úplně jako místní místní, pak kolik kolik mají ty místní ceny, ale jo, je to jakoby možný, že že ty ceny jsou takhle jakoby i pro ty místní. Ono jakoby oni mají třeba velkou výhodu v tom, že tam ještě jakoby hodně vlastně si třeba v těch pueblech hodně jako pěstujou, že mají ty svoje políčka, takže oni mají prostě jakoby to jídlo dost prostě z tý svý vlastní produkce. Takže na tomhle já si myslím, že oni jakoby dost ušetří, no. Ale zase když jakoby obdělávají své pole někde na venkově, tak zase nechodí, že jo, do standardní práce. Takže ono to pak taky záleží prostě kde žijete, jak žijete, co děláte, ale jakoby nevím, protože nevím, jaká opravdu je třeba cena tý ayahuasky opravdu pro toho místního v tý džungli, jo. To jakoby já jsem si to třeba srazila tady na tu tady na tu částku, ale nedokážu, nevím to. Nevím, kolik prostě platí. [00:23:49] Petr Václav: Dobře. Vy jste mi říkala, že na tržnici koupíte úplně všechno. To znamená, že tam koupíte ledacos, z čeho se dá vařit, jo, takhle to řeknu. To znamená, že pravděpodobně ti místní si také vaří spoustu věcí sami. To znamená, že třeba ty ceremonie se si obsluhují asi po svém. Vy jste také říkala, že hodně užívají na tabáku. To znamená, že tabák pro ně je trošku v jiné rovině, než třeba tady kouření cigaret. Můžete to zmínit nějak s tím tabákem? [00:24:25] Ester: Jo. Takže co jsem si teda jakoby všimla, tak vlastně Peruánci víceméně jako vůbec nekouří cigarety. Já jsem se tam s tím jako snad vůbec nesetkala, nebo velice výjimečně. Tabák vlastně když oni už ho kouří, tak je to čistej tabák. Je to vlastně pro ně posvátná rostlina, velice důležitá rostlina, která se taky jako užívá vlastně v tom léčitelství. A buďto si ho můžete koupit vlastně v takovejch jako velkejch štanglích, jo, kdy kdy pak ho vlastně jako si ho jakoby nařežete na kousky, sušíte ho, pak si ho třeba kouříte jako z dýmky nebo si ho teda můžete i jakoby ubalit. A nebo už se tam kupujou vlastně takový jakoby hotový cigára, říká se tomu mapachos. A vlastně ten tabák se vždycky jakoby užívá při ceremonii. Je to vlastně důležitý, protože vždycky se ty lidi jakoby okuřujou tím tabákem, aby se vlastně jakoby sňala ta negativní energie. To je vždycky jakoby součástí jakoby tý očisty, tý limpii. Takže tabák je jakoby hodně moc důležitej. A vlastně přítel třeba Oni s tím tabákem jakoby dokážou komunikovat, jo. Mají vlastně jsou napojení na ten na ten tabák, takže prostě třeba přítel potom zakouřil tabák a prostě dokázal třeba diagnostikovat nemoc nebo prostě problém v těle. Dokázal říct věci z budoucnosti, který se stanou, jo, takže jakoby je to takovej jakoby komunikační prostředek. A další vlastně kromě toho tabáku ještě další hodně důležitou rostlinou je koka, mama koka. A ta se tam teda hodně používá. Normálně ji taky koupíte na trhu vlastně víceméně všude. A vlastně z tý koky nekoupíte teda jenom ty lístky, ale prodává se třeba i harina de koka, to je vlastně taková jakoby jakoby mouka, takovej namletej prášek, kterej tam můžete koupit. To se třeba užívá, má to hodně jako léčebný účinky, třeba to léčí anemii. Jinak oni tu koku přidávají jakoby, dělají z toho bonbony, dělají z toho sušenky prostě. Ale ta koka, ona je právě hodně důležitá, protože je to vlastně taky prostředek pro komunikaci vlastně s bohy. Takže co je typický, hodně vlastně lidí tam čte koku, jo. Oni vlastně mají takovou jako říká se tomu manta, takovej jakoby kobereček, nebo takovej jako no, prostě takovej kobereček možná bysme to mohli nazvat, a vždycky prostě hodí tu koku a dokážou vlastně vyčíst cokoliv, jo. Dokážou diagnostikovat skrze koku váš zdravotní problém, dokážou přečíst prostě minulost, budoucnost. Můžete se zeptat třeba na jakoukoliv otázku a ta koka vám odpoví. Takže koka je hodně moc důležitá. A jinak ona se používá vlastně třeba i, to jsem už minule zmiňovala, v souvislosti s problémy s nadmořskou výškou. Takže když prostě třeba turisti přijedou a mají nějaký problémy, třeba se jim motá hlava nebo třeba i zvrací, tak se doporučuje právě pít čaj z koky. No. A jinak třeba ta koka, když jsem třeba byla na jezeře Titicaca, tam jsou vlastně 2 ostrovy, Amantaní a Taquile, tak tam je třeba taková tradice, ale ono to asi původně nebylo jenom tam, oni vlastně hodně u sebe nosí ty lidi takový jakoby taštičky jakoby, takový prostě tkaný taštičky a v tom mají koku. A oni vždycky když se jako potkají, tak oni se pozdraví pozdraví vlastně způsobem, že si navzájem tu koku vymění, jo. Takže to je jakoby ta koka je pro ně hodně důležitá a nejenom vlastně teda jakoby na Amantaní, Taquile, normálně všichni jako hodně lidí tam má u sebe prostě koku a neustále si jakoby vyměňují prostě. Ta koka se tam jakoby žvýká a hodně to užívají právě i lidi na venkově, co třeba pracujou na polích, protože ona ta koka jakoby vás jakoby vyživí, jo. Dává vám energii prostě, že nemusíte třeba tolik jíst, tolik pít. Já jsem právě jednou měla takovej tejden, možná 14 dní jsem hodně hodně pila koku jako čaj, jsem si z toho dělala čaj. A já jsem to pak jako cítila, že jsem vlastně neměla vůbec hlad. Já jsem třeba jako měla k večeři jablko a říkám: „To to to jako už jako nejde, to prostě takhle nemůžu, protože bych pak třeba nějak jako moc zhubla.“ Nebo Pak jsem si toho všimla, že jsem opravdu neměla vůbec hlad. Takže ona se třeba i bere, když jdete na nějaký jako do nějakýho náročnýho terénu, tak se ta koka prostě bere, aby to ty lidi jako líp zvládli. No, takže My si bereme čokoládu a oni si berou oni si berou koku. [00:29:43] Ester: No. [00:29:44] Petr Václav: A když už jsme tohleto kousli, tak jak se tam jí? Protože my jsme se spolu vyprávěli, tak vy jste mi říkala, že existovala nějaká skladba toho jídelníčku před příchodem

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je kompletní, doslovný a detailní přepis nahrávky s časovými značkami od [00:30:00] a rozlišením mluvčích:

[00:30:00] Petr Václav: …těch kolonizátorů, když to takhle pojmenuju, a oni něco přinesli, to znamená, že se změnil Peruáncům se změnil jídelníček. Takže co se tam jedlo a co se tam jí momentálně?

[00:30:15] Ester: Takže zase budu hlavně teda mluvit o těch Andách, o těch horách. Tam vlastně takový to, z jako je tam vlastně víc těch základních plodin, ale co se tam hodně pěstuje vlastně v těch vysokých nadmořských výškách, tak je to hlavně quinoa. Je to kiwicha. Quinou vlastně my tady známe, dá se to koupit v různých prodejnách zdravý výživy. A ta quinoa je hodně důležitá, je to takový jako zrní, ono to vypadá trošku něco jako kuskus, něco mezi jako kuskusem a jáhlama, bych to možná jako přirovnala, jo, tu tu quinou. A ona je hodně důležitá, protože roste jako v dost vysokých nadmořských výškách a ona má hodně bílkovin, jo. No a co oni tam vlastně dělají teďka, tak oni tu quinou vlastně vyvážejí hodně do zahraničí, jo, takže my si tady jako můžeme koupit prostě v tý zdravý výživě, zdravě jíme, jo, všichni jsme tady zdraví, protože máme quinou. No jenomže tím, že oni si ji vlastně vyvážejí, tak jí pak nemají úplně jakoby dostatek pro sebe a ta cena tý quinoy stoupá, takže je to pro ně docela náročnější si tu quinou koupit. A co se vlastně tam teďka děje, že ona se tam všude a hodně jí rýže. A ta rýže vlastně tam není jakoby původní a hlavně ani v takhle vysoký nadmořský výšce ona neroste, takže ona je úplně jakoby nevyživí jakoby ta quinoa, protože ta je samozřejmě mnohem výživnější. Takže to je jakoby trochu problém. Pak vlastně další plodina typická, která se tam vlastně pěstovala nebo pořád pěstuje a je, tak jsou to brambory, jo. Takže jako brambory máme z Peru, je to vlastně kolébka brambor a tam se pěstuje obrovský množství druhů brambor, to to je úplně neuvěřitelný. Jako na tom trhu můžete koupit prostě různý velikosti, různý barvy, různý tvary, jo. Prostě a já teďka, když jsem byla podruhý vlastně v Peru, v tom Posvátným údolí, tak tam byl i nějakej takovej jakoby taková jako akce, takovej jakoby trh nebo prostě to byla bylo to tam vlastně přes víkend, tam byly na náměstí takový jako různý stánky a byli tam právě lidi s různejma jakoby odrůdama brambor a já jsem tohle já jsem to v životě neviděla, to to prostě bylo něco neuvěřitelnýho. Některý měly takový jako boule, jo, prostě některý byly dlouhý, prostě takový jako vousásky, to vypadalo, prostě neuvěřitelná prostě rozmanitost, různý barvy, jo, černý, červený prostě, jako no neuvěřitelný, já jsem si říkala, to snad ani není možný. Takže opravdu tam je obrovský množství těch brambor a ono vlastně tam je vlastně v Posvátným údolí, ono je jakoby hodně speciální, protože to Posvátný údolí je hodně úrodný, proto se mu říká vlastně Posvátný. A jsou tam různý zóny, jsou tam vlastně takový jako různý mikroklimata a je tam takový místo, jmenuje se to Moray. Tam jsou vlastně takový jakoby takový jako terásky jako ve formě ve formě kruhů a oni tam vlastně to to slouží jako takový jako šlechtitelský stanice. Oni tam vlastně jakoby experimentovali s různejma plodinama, takže vlastně tam právě pěstovali různý plodiny a opravdu to jakoby to Posvátný údolí je tím takhle jakoby, lidově řečeno, profláklý. Jinak samozřejmě kromě těch brambor, kromě quinoy, kiwichi, tak byly to luštěniny, byly to různý a jak se to říká, boby. Boby vlastně tam pěstovali, no, kukuřici. Tak možná to by byly asi nějak jakoby ty plodiny, rostliny. A co se týče vlastně toho zvířectva, tak tak to samozřejmě nebylo jako dneska, protože plno zvířectva jim tam dovezli Španělé. A oni tam původně měli víceméně hlavně teda lamy a alpaky a morčata, jo. Takže ty ty lamy, to byly vlastně, ty sloužily jako takový nákladní zvířata nebo pořád slouží hlavně jakoby nákladní zvířata. A ty ty alpaky, ty právě jim sloužily na vlnu a právě na maso, jo. Takže oni hlavně teda měli maso z těch alpak a pak tam to je takovej taková rarita, ty morčata, že jo, protože my tady morčata máme jako takový ty zvířátka prostě ve zverimexu a prostě děti, když jsou malý, tak prostě si koupí to to morče, rodiče jim koupí morče. No a tam to ty morčata tam jsou vlastně jakoby oni se konzumujou, jo, prostě je to jakoby skladba nebo

[00:35:33] Petr Václav: Jako my pěstujeme králíky, tak oni pěstují morčata. Mhm.

[00:35:36] Ester: Přesně tak, no. Takže oni tam vlastně ty morčata jedí a ale jakoby není to nějak jako, že by to měli každej den, jo. To je takový jakoby spíš jakoby slavnostní jídlo, když je prostě nějaká nějakej svátek nebo prostě nějaká důležitá událost, tak se jakoby jedí ty morčata a já jsem teda jako to morče nikdy neměla, mně to prostě vždycky bylo strašně jako líto. Já teda nejsem vegetarián, já maso jím, jo, ale prostě to morče já jsem nezvládla prostě nikdy to ani ochutnat, prostě. Já jsem pěstovala hodně právě křečky a myši, když jsem byla malá, takže prostě to morče jsem jako fakt jako neměla nikdy.

[00:36:16] Petr Václav: Jste to brala osobně. Já se tam, když teda jste jedla maso, tak jste jedla jaké maso?

[00:36:21] Ester: No a právě potom potom, co vlastně teda přišli Španělé, tak oni tam vlastně dovezli ovce, dovezli tam prostě kozy, dovezli tam hovězí dobytek, dovezli tam prostě drůbež, takže tohle tam oni původně vlastně vůbec neměli, tady ty zvířata, takže samozřejmě ta skladba toho jídelníčku musela být úplně jiná. Dovezli tam obilí jakoby klasický tady, co se pěstuje v Evropě, takže já jsem teda pak osobně, jedla jsem tam nejedla jsem vůbec vepřový maso, vůbec. To jsem teda tam snad neměla, já nevím, minimálně minimálně jsem měla vepřový maso. Jedla jsem hodně hovězí a kuře, jo, protože jako dneska, co oni tam jakoby hodně jedí, já tomu říkám úplně jako národní jídlo, prostě už to říkám i dohromady jako rýže-kuře, jo, to to mně přijde, že všude, kam přijdete, tak tam všude vždycky jako se nabízí jako, protože oni rýži dávají úplně ke všemu. To je prostě vždycky ať jíte cokoliv, tak vždycky k tomu dostanete rýži, jo. A často se právě děje, že jakoby ta rýže je jenom taková jako suchá příloha, jo, k tomu prostě nějaký to kuře, nějakej třeba salátek a takže je to takový jakoby jako nemyslím si, že jakoby tam Evropan mohl přibrat. Já jsem tam právě měla pak s tou stravou docela problém, protože mi to už nějak jako nestačilo, pak už tam třeba jsou i takový ty čínský restaurace, takže já už jsem chodila pak i třeba do těch čínských restaurací, třeba jakoby na nějaký nudle, protože já už jsem pak rýži nemohla jakoby ani vidět, jo. Když máte skoro jako jsem tam byla ty dva roky a víceméně skoro jako každej den máte furt rýži, tak já jako rýži mám ráda, ale já už jsem ji fakt už jako skoro začala úplně nenávidět, jo, takže prostě takhle to tam jakoby je hodně, prostě ta rýže se tam jí hodně, no. I právě už jakoby tady v těch vysokejch nadmořskejch výškách, kde třeba původně byla hodně ta quinoa. Jo a ještě bych teda třeba zmínila

[00:38:32] Petr Václav: Jenom ještě, nezapomeňte nezapomeňte větu. K té rýži, tak určitě, nevím, jestli jste, jakou jste tam jedla kombinaci, nejbrutálnější. Já ještě za zlého bolševika, když jsme byli na závodech na Slovensku a to jsme byli federativní republika, tak nám dali k obědu v restauraci, jsme se zastavili někde cestou a oni nám dali normálně řízek v trojobalu a k tomu rýži, suchou. Ta nebyla ani omaštěná, to byla suchá rýže a k tomu řízek v trojobalu.

[00:39:06] Ester: No, tak to jste to jako kdybyste byl v Peru, jo, tak prostě takhle takhle to tam jako je, oni to prostě vůbec nemastí, nic, prostě nic. Takže já právě jsem tam pak docela i začala jakoby hubnout, protože ta strava, mně to přišlo jakoby docela jako dietní, jo, na můj vkus teda. (smích) No.

[00:39:27] Petr Václav: Já jsem vám do toho vstoupil, abyste měla připravenou větu. Ono, že jo, my třeba tady, a oni jedí tu rýži sypkou, a nebo takovou tu, aby, že drží, že drží pohromadě, taková ta, jak má být, že jo, protože v Čechách je takové, že uvařit rýži, aby se sypala, což ale vlastně je úplně špatně, že jo, no.

[00:39:48] Ester: No, ona je tak se, bych řekla, že jo, že je sypká, tak nějak jako víceméně, no. (smích) No.

[00:39:58] Petr Václav: Já jsem se domníval, že že řeknete nějakou krutou specialitu, jakoby co jste tam jedla a vy rýže rýže a kuře, to je takové oblíbené i tady.

[00:40:11] Ester: No to jo, ale když to máte dva roky furt dokola skoro, tak už prostě to jako (smích) to už fakt jako nejde, no. (smích) Takže jako jsou tam taky jako různý krutý speciality. To mně říkal, já jsem to teda jako nikdy neviděla, ale to mi pak říkal i přítel a prej prej to jakoby dělají i v Cuscu. Já jsem si to tam jako na tom právě na tom trhu San Pedro, já jsem si tam toho jako nikdy nevšimla, ale oni prej tam mají nějaký jako živý žáby a oni je tam jako rozmixujou a pak to pijou, jo, a a prostě to asi je největší kruťárna, o který já jsem tam slyšela, ale já jsem to neviděla. To mi právě říkal přítel, že někde takhle jel a prostě autobusem a někde vystoupili a prostě tam šli lidi do restaurace, ono to tak funguje, že prostě když tam jsou jako dlouhý přejezdy, tak ten autobus vám někde zastaví, ty lidi se jakoby jdou někam najíst. No a byla tam právě takováhle nějaká jako šílená jako prostě restaurace, nevím, jestli to bylo zaměřený jako na ty žáby, nebo jestli to jenom tam prostě dělali, ale prostě, že fakt dají ty živý žáby, jak jsem vám říkala, že tam jsou ty mixéry na ty šťávy, jo, ale z ovoce, jo, že si můžete vlastně vybrat jakýkoliv ovoce a prostě oni na tom trhu vám pak jako připraví šťávu, tak právě říkal, že prostě tam jako naházeli ty žáby a prostě udělali to z těch žab a že prej teda jako je to děsně ceněný, že to jako je hodně výživný, ale (smích) prostě jako

[00:41:43] Petr Václav: No výživný to je! Já jsem si vzpomněl, že to asi vypadá, jako když si umixujete ze zelenýho ječmene jako, jo, ten koktejl, tak to bude asi dost podobný! (smích)

[00:41:53] Ester: Záleží, jakej druh žáby to byl, jako možná z nějaký rosničky jakoby to bylo takhle jako ten zelenej ječmen. (smích) No, takže prostě jako tuto to je asi jako jedno z nejhorších, co já jsem tam slyšela. Jinak ještě jsem chtěla říct právě tu větu.

[00:42:13] Petr Václav: Jenom pardon, já vám chci říct jednu věc, jo? Kdybyste viděla výrobu párků, které my Evropané tady jíme, tak ono se to dost blíží těm namixovaným žábám, jo, ale nebudu nebudeme si dělat deziluze. (smích)

[00:42:30] Ester: Že jo, ale ty ty žáby, to je aspoň jako bio kvalita, jo, prostě to je jako čistá příroda, protože prostě v těch párkách tam abyste to maso pohledal jako, jo. No. (smích)

[00:42:40] Petr Václav: Já jsem to říkal jednou tady v pořadu, že se mi dostalo takové video a tam ukazovali, jedna velice renomovaná firma normálně ty prasátka, když mají asi někde okolo těch 40-50 kg,

[00:42:55] Ester: Mhm.

[00:42:56] Petr Václav: tak je vezmou normálně jako na těch jatkách, je zabijou, opařej je takovou nějakou ještě s chemikálií, pravděpodobně to bude, takže stroj je odrbe od těch štětin

[00:43:12] Ester: Mhm.

[00:43:13] Petr Václav: a tak, jak jsou, s těma kopeýtkama, tak, jak jsou komplet, akorát jsou od od odštětinovatělí jsou,

[00:43:22] Ester: Odštětinovaný.

[00:43:23] Petr Václav: tak jdou do takovýho drtiče, tam je to nadrtí, pak z toho drtiče to jde do mlýnu do takovýho mlýnku, tam se to namele a pak se to různě míchá, ochucuje, to všechno dělá automat a na konci z toho lezou takový krásný párky v takových luxusních obalech.

[00:43:45] Ester: No, tak to je síla. (smích) To je hrozný.

[00:43:47] Petr Václav: Takže zlatý bio žabky.

[00:43:50] Ester: Hm, hm. No, to asi ještě asi jo. Ježišmarja, fuj. (smích)

[00:43:55] Petr Václav: Tak pojďme, pojďme, tak bio žáby. No a s těma

[00:44:00] Ester: Bio bio žáby made in Peru jako. (smích)

[00:44:03] Petr Václav: Mě by zajímalo, jak se to, jak se to jmenuje, to jídlo. Jak jak jak prozaicky to je nazvané, jo? Jestli to je prostě, mhm, to to žabí koktejl.

[00:44:13] Ester: Jako já nevím, žába se řekne sapo nebo rana, ale tak to bude nějaký asi jugo de sapo nebo jugo de rana, něco asi takovýho jakoby bych to tak přeložila, ale prostě říkám, já jsem se s tím teda jako nesetkala, ale vím, že že mi to bylo jako řečeno, že prej i na tom mercadě San Pedro, že to tam jako se dělá, ale já právě v tom oddělení, co se tam třeba i prodávalo jako maso, já jsem se tam moc jakoby nezdržovala, protože to je taky jako kapitola sama pro sebe prodej masa jako v Cuscu, jo, protože oni tam jakoby nemají nějaký jakoby chladící boxy, takže to tam jako prostě mají jenom na takovejch jako pultech a to prostě strašně smrdělo, že to byl fakt příšernej puch, teď tam ještě na to lítaly ty mouchy, jo, takže já prostě tady tu sekci jako jsem opravdu nenavštěvovala, jo. Takže

[00:45:11] Petr Václav: Jako do řeznictví jste se neodvážila, chcete říci, protože v podstatě neměli ani závěsy, protože to obstaraly masařky, aby tam nešlo prudké slunce, asi tak nějak to vypadalo.

[00:45:26] Ester: No. Ale ještě bych řekla se slepicema, protože slepice oni prodávají jakoby vcelku i s těma nohama. Jo, protože my teďka jsme zvyklí, že to už máme jako naporcovaný, jo, že si třeba koupíme jako ty ty prsní řízky nebo si koupíme ty stehýnka, tak oni prostě tam mají jako celou tu tu slepici, má to ještě ty nohy. Ty nohy oni právě třeba často používají i v polívce, že to v tom plavou ty pařáty prostě a nebo i vlastně se může stát, že si koupíte vlastně slepici a ona ještě v sobě má to vejce a tady to vejce je hodně jakoby ceněný. Právě používá se jakoby na na limpias, na očistu, vlastně se skrze, když máte nějakej problém, tak se vezme právě tady to vejce a jako ten člověk se s tím jakoby objede a pak se vlastně podle toho vejce diagnostikuje ten problém. Takže to se právě jako nejvíc cení, ne to vejce, který už si koupíte v tom krámě, ale právě to vejce, který je jakoby ještě v tý slepici. Takže to takový jako speciální. (smích)

[00:46:33] Petr Václav: Ono leckdy ono leckdy to vejce ani není jakoby tuhé, ono je takové ještě jakoby měkké. Ta skořápka není jakoby skořápkou, tak já to znám, to se párkrát stalo, když se zabije slepice normálně v chovu doma, když ji máte, tak opravdu někdy v ní bylo i vejce.

[00:46:53] Ester: Hm, no, tak tohle.

[00:46:55] Petr Václav: A takže oni to mají takhle na posvátno. Slepice tam tedy jsou normálně pěstované klasicky jako, že běhají venku, nebo tam mají taky nějaké už i výrobny toho typu, jako je to třeba tady u nás, velkochovy, ono by se mělo mluvit velkovýrobny slepic, jo, třeba? Takže kuřata nebo slepice se jedí?

[00:47:19] Ester: No, já nevím, jestli to to byly taky jako velký prostě, možná buďto to byly jako hodně velký kuřata, nebo spíš asi to byly slepice. Ono jakoby tam vlastně podél jako v okolí Cusca tam jsou pak jakoby ty malý vlastně vesničky, ty puebla a oni tam všude jakoby víceméně jako ještě tam mají ty políčka a právě si chovají jakoby zvířata, jo. Hodně tam jsou třeba i nad Cuscem hodně chovají ovce, takže já jsem tam nikde žádnou jako velkou prostě nějakej velkochov, takovej ten klasickej, jak my tady známe, jako neviděla. Ani jsem to neviděla nikde v Limě, ale asi to teda někde tam jako chovat musej, ale jako určitě kolem toho Cusca jsem si nikdy ničeho nevšimla, že by tam byl prostě nějakej jako prasečák nebo kravín nebo vůbec nic jakoby nikde jsem to tam neviděla. Většinou

[00:48:09] Petr Václav: Mhm, takže asi ta kvalita, řeknu kvalita těch surovin asi bude trošku lepší, bude se blížit tomu, co my známe jako bio. Fajn. Tak já jenom chci připomenout, že to vaše vidění Peru není tedy jenom z toho Cusca, protože vy jako průvodkyně jste dělala třeba desetidenní okruhy. To znamená, že jste navštívili s těma turistama, tak jste navštěvovali mnoho těch míst, to znamená, že jakoby to poznání není jenom to Cusco. O něm se bavíme hodně proto, že vlastně vy jste tam dlouho bydlela, ale z toho Cusca jste prostě jezdila za tou prací s turisty různě po Peru. Když jsme se bavili o tom o tom jídle a a o těhlech věcech, oni, řeknu, ty byliny, ať už to je kaktus San Pedro, ať je to ať je to ayahuasca, ať je to tabák, ať jsou to jiné, řeknu, byliny, které se tam používají tradičně v léčitelství, jako u nás heřmánek, kopřiva, jo, a řada dalších, prostě bylináři by mě doplnili asi 150 dalších druhů, tak oni asi měli v rámci těch svých jídelníčků naladěný i tyhle ty různé čaje, byliny, které používali buď jakoby prevenci a nebo také používali potom už jako léčení. Berou tam něco jako na prevenci? Jako třeba my si tady, když se ochladí, tak si vaříme nějaký bylinkový čaj, tak oni se také něco takhle preventivně, nebo jak oni to mají?

[00:49:54] Ester: Takhle, třeba v tom Cuscu vlastně tam vedle toho vedle tý tržnice San Pedro, tam prostě jsou jakoby v těch uličkách právě ty starý indiánky a oni prodávají tam bylinky, jo, protože tam sedí na zemi a prodávají tam prostě různý bylinky. Je třeba kopřivu, pampelišku prostě, různý ty jakoby místní muňu, jo, prostě plno různejch bylinek. Takže a a když třeba už to teda nejsou, jo, prodávají čerstvý bylinky a pak je tam plno vlastně různejch takovejch jakoby, jak to říct, takovejch jako přírodních lékáren, kde oni vlastně prodávají už jakoby ty byliny, ale třeba v různejch kapslích nebo i jako balený čaje, takže jakoby ta tradice těch bylin tam je jakoby velice silná. Takže oni to určitě jako používají a pijou to.

[00:50:46] (hudební vložka)

[00:54:01] Petr Václav: Ester, já se chci zeptat na to, jestli existuje třeba nějaká bylina kromě těch profláklých, se kterými se dělají obřady, dejme tomu pod vlajkou Peru tady v České republice, existuje nějaká bylina, kterou si třeba můžu koupit v České republice v nějaké zdravé výživě nebo v nějakým bylinářství třeba?

[00:54:25] Ester: Mhm. Takže v Čechách koupíte obrovskou obrovský množství vlastně bylin, co se dováží z Peru. Myslím, že třeba jedna z nejlepších firem je Uncaria, ta vlastně dováží, myslím si, že ty byliny ve velmi vysoký kvalitě a oni se třeba i myslím zabývají právě jakoby na problematiku pacientů vlastně onkologických pacientů. Takže když má právě někdo třeba rakovinu, tak oni myslím, že jim tam jakoby doporučí nějakou kúru, takže určitě jakoby tady seženeme obrovský množství bylin, dováží to prostě vícero firem. A ještě bych třeba ráda zmínila macu, to je taková jakoby hodně speciální rostlina. Ono to vypadá vlastně něco jako je taková větší ředkvička a menší řepa, jo, něco jakoby mezi tím. A ona vlastně jsou asi tři tři druhy tý macy. Je vlastně buďto taková jakoby ta jako žlutá maca, pak je červená a pak je černá. A ona ta maca je hodně speciální v tom, že právě roste v hodně vysokých nadmořských výškách a je velice výživná a právě ona se jakoby doporučuje, tam oni hodně konzumujou a právě se to i doporučuje třeba lidem, který tam jsou delší dobu, protože ono vlastně, když tam jste jakoby dlouho, dlouhodobě, tak to klima je tak náročný, že můžete jako začít slábnout, jo. Takže já třeba vím, právě třeba na těch stránkách Uncarie oni to tam i píšou, že vlastně dřív vlastně, než přijeli přišli Španělé do Peru, tak vlastně měli problém, že se jim nechtěli jako rozmnožovat koně, jo, že prostě ty koně slábli, vlastně ztráceli tu plodivou jakoby sílu, tak jim vlastně dávali tu macu a oni pak vlastně mohli teda mít jakoby ty hříbátka. A vím, že vlastně jedna moje známá mi říkala, že i třeba ženy Španělky tam měly problém buďto vůbec otěhotnět a nebo když otěhotněly, tak potrácely. Jo, že prostě to klima prostě pro nás z tý Evropy je fakt náročný, takže se tady to může dít a oni právě doporučovali vlastně užívat tu macu, jo. A ona se tady právě používá třeba lidi tady v Čechách, co mají problém s plodností, jo, tak vlastně se tady jako těm lidem doporučuje užívat tu macu, jo. Z čínský medicíny asi třeba podobně by fungoval cordyceps, protože ten taky vlastně jakoby pochází z velmi vysokých nadmořských výšek v Himalájích. Takže jakoby ta maca je tady v tom hodně speciální a můžete si tam teda koupit buďto přímo jakoby ty bulvy, třeba někde na trhu a nebo můžete ji koupit v prášku, jo, si můžete přidávat prostě do jídla různě a nebo, co se hodně dělá, tak oni vlastně jakoby užívají ráno k snídani jako nápoj. Ono se to vlastně uvaří, často se to vaří jakoby s jablkem a pak se to vypije, takže oni mají k snídani právě často tady tu macu a nebo si i k snídani vlastně připravujou třeba quinou, ale jako nápoj, že oni to pijou. No a já jsem právě jednou, to jsme to už bylo pak v Limě, tak já jsem si koupila tu macu na trhu prostě a říkala jsem: „Tak, já si ji prostě jako uvařím k snídani.“ A vždycky si třeba udělám, jako když jsem tam měla jednu tu macu, jednu tu malou bulvu prostě, já nevím, prostě k snídani si to vezmu třeba k chlebu nebo tak, takže já jsem si to prostě uvařila. To bylo fakt malý, jedna malá. Snědla jsem to, možná jsem ani no, asi tu jednu jsem snědla. No a mně úplně prostě vylítla nahoru neuvěřitelnou neuvěřitelným způsobem energie, úplně mi to jako rozvibrovalo celý tělo. Já jsem si prostě musela lehnout a vůbec jsem se jako nemohla hejbat. Jsem říkala: „To toto je úplně nějaký jako šílený, co co to prostě je?“ A pak jsem tam šla za těma curanderama vlastně na ten trh, co jsem si to tam koupila a prve jsem jim to jako říkala a oni se mi začali strašně smát a říkali, že to vůbec jako nemůžu prostě takhle konzumovat, že je to silný a právě oni to dělají jakoby právě z toho vaří ten nápoj ještě s těma japkama, aby se to prostě, protože v tady tý jakoby formě to je jako dobře jakoby prostě vstřebatelný nebo že se to takhle jako užívá, ale že prostě takhle, že si to uvařím a pak pak to prostě fakt sním jako zeleninu, tak to se jako jako nedělá. No, takže to byly takovýhle jako legrace s tou macou.

[00:59:12] Petr Václav: No, vidíte, on ten příběh nebo ten případ s tou macou, ono vidíte, že jste tam pobývala a stejně jste se dopustila vcelku docela výrazného přehmatu. To to znamená, že když přijede český turista v uvozovkách, který tam jede, řeknu, na nějakou tu ceremoniální misi, tak v podstatě neví vůbec nic. Neví zbla nic. Můžou mu můžou mu říct o komkoli cokoli, on tomu věří, nerozumí jazyku, nerozumí poměrům, je úplně vydán napospas tomu, jestli s ním bude zacházeno slušně, poctivě, spravedlivě nebo také jinak. Čili dostáváme se i na tom

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Přepis nahrávky začíná v čase [01:00:00] a probíhá v souladu s pokyny: doslovně, se správnou českou gramatikou, diakritikou a identifikací mluvčích.

[01:00:00] Petr Václav: příkladu s tím jídlem, tak se dostáváme k tomu, že opravdu je dobré znát to prostředí a jako vědět. Já se jenom chci zeptat, dotkli jsme se té vaší první ceremonie, která byla vlastně s tím kaktusem. A z té první ceremonie jste si odnesla zásadní sdělení, abyste nikdy nepila ayahuascu s mužem. To znamená, aby ten šaman, když takhle… curanderos, když takhle nazveme, tak aby nebyl… aby nebyl muž. A časem ten… to sdělení nabylo toho tvaru, kdy vlastně jste pochopila po iks měsících význam vlastně toho sdělení jako takového. Já se zeptám, ta ceremonie byla… Jak probíhala? Bylo to o tom, že jste také zvracela prostě a bylo vám hrozně špatně, nebo…? Protože lidé, kteří jezdí na te-… na ty ceremoniální mise, třeba s Pedrem Dobrodějem, tak popisují, že opravdu tam mají ty lavorky a a že po požití prostě zvrací. Údajně, že zvrací tu nečistotu v sobě, ty zlý všechny věci a a tak dál. Čili, jak probíhala ta vaše… ta vaše první ceremonie?

[01:01:27] Host: Takhle, já bych možná ještě řekla, že předtím, já už jsem to minule zmínila, předtím, než já jsem se dostala do Peru, tak já už jsem vlastně měla z Čech zkušenosti s ayahuascou a já jsem pila vlastně ayahuascou se dvěma různýma ženama. A já jsem se nikdy na tý ayahuasce nepozvracela a ani vlastně ten první rok, nebo ty ty první dva roky, co jsem vlastně pracovala se San Pedro, já jsem se nikdy nepozvracela. Ono to mohlo bejt možná daný tím, protože já jsem taky minule zmiňovala, že jsem byla na Univerzitě jednoty, já jsem byla vlastně dvakrát na Univerzitě jednoty v Indii. A já jsem hodně vlastně pracovala se svými energetickými centry. Myslím, že jsem byla docela slušně pročištěná, dělala jsem dlouho tantrickou jógu, takže já možná to mohlo s tím souviset, že prostě jakoby jsem… Já jsem nezvracela, já jsem prostě jakoby viděla třeba na tý ayahuasce z těch Čech, já jsem prostě měla nádherný jakoby stavy, já jsem viděla hodně… Jsem docela umělecky založená, takže já jsem viděla různý jako umělecký jakoby různý šperky prostě, krásný nábytky, krásný oblečení, jo, prostě úplně nádherný věci. Já prostě jsem se v Čechách nesetkala, že bych měla nějaký démony nebo prostě, že by mi bylo špatně, že bych měla nějakej strašnej stav, že bych prostě se jako strašně zvracela. Mně se to v Čechách nestalo ani jednou a nestalo se mi to ani vlastně za ty první dva roky na tom San Pedru, já jsem se ani jednou vlastně jakoby nepozvracela. Já jsem se pozvracela až potom vlastně, až potom, co se mi začaly dít jakoby ty věci, kam se my vlastně dostaneme s tím příběhem. Tak to až potom vlastně to bylo poprvý, kdy já jsem se pak pozvracela na medicíně. Ale vlastně ten první můj pobyt, kde jsem vlastně pracovala s tím San Pedrem, já jsem se nepozvracela ani jednou.

[01:03:28] Petr Václav: Já myslím, že to je velice důležitý moment teď, co to jsme řekli, protože se budeme v tom příběhu prokousávat až k nějakému, řeknu, působení černé magie na vás a tam právě byly ty příznaky jednoznačně dané. Takže ten příběh spěje dál. Vy jste tedy potkala svého svého přítele, po několika měsících nebo po jednom roce jste se seznámili a začala jste vlastně žít s místním mužem. Můžete to nějak přiblížit?

[01:04:10] Host: No, já jsem vlastně teda byla rok, víceméně už jsem byla jakoby rok v tom Cuscu a už už to tam jakoby na mě bylo dost náročný. Už jsem prostě jakoby si říkala, že už prostě z toho Cusca potřebuju prostě pryč. Já vlastně, ještě jsem nezmínila, já jsem vlastně, když jsem skončila v tý cestovní kanceláři, já jsem pak odjela vlastně asi na dva měsíce do Kolumbie, protože jsem prostě potřebovala jako pryč z toho Cusca, potřebovala jsem sjet do nějaký jako nižší nadmořský výšky, potřebovala jsem jet někam do tepla, takže já jsem byla vlastně jakoby v tý Kolumbii. A potom vlastně, když jsem se vrátila, tak ještě bych možná zmínila, než jsme se seznámili, tak ještě jsem měla takový jakoby setkání právě s jedním léčitelem, mohli bysme i ho jakoby nazvat tím andským knězem, sacerdote andino. A já jsem vlastně, to bylo taky zajímavý, asi týden předtím, než jsem potkala přítele, tak já jsem s ním vlastně prošla takovou ceremonii. Možná bych se ještě vůbec jakoby vrátila tady k tomu, trošku jakoby zmínila nebo povyprávěla o setkání právě tady s tím curanderem, protože to bylo takový hodně zajímavý setkání. A na to pak i třeba navázalo vlastně hezky třeba to setkání vlastně s tím mým partnerem. Já jsem vlastně, když jsem dala výpověď potom v té v té cestovní kanceláři, kdy už jakoby opravdu už jsem potřebovala nějakou trošku změnu, tak já jsem se vlastně naučila vyrábět šperky poměrně velice rychle, protože jsem si říkala: „Ty jo, tak čím se teďka tady budu jako živit, co budu dělat?“ A takže jsem vlastně se naučila, naučil mě to vlastně jeden kamarád. A já jsem vlastně to pojala trošku… Já jsem, jak jsem zmínila, že jsem cvičila hodně dlouho předtím docela intenzivně vlastně tantrickou jógu, tak já jsem ty šperky vlastně pojala trošku… Vždycky jsem jakoby použila různý polodrahokamy, třeba růžový opály, chrysocolly, obsidiány a oni vlastně pro mě jako symbolizovaly vlastně to ženský lůno, dělohu a pak jsem to vlastně jakoby jakoby dotvořila, že tam pak vlastně to jsem z drátků vlastně dodělala jakoby, aby to vypadalo jako vaječníky prostě, vejcovody, že fakt to byl pak jako hezkej šperk, ale on pro mě to nebyl jenom šperk, ale byl to vlastně i takovej jako respekt k tý ženě, k tý ženský síle, prostě. Takže to byl i vlastně jakoby další význam toho šperku. A já právě jsem, jak jsem říkala, já jsem chodila často do přírody a prostě v okolí Cusca je nádherná příroda, jsou tam různý prostě chrámy starý. Templo de la Luna, pak je tam prostě další takovej chrámovej komplex a tam, ten už je jakoby hodně daleko, moc o tom turisti nevědí, takže se tam víceméně turisti ani nedostanou. A já jsem tam chodila docela často a právě jsem tam občas chodila vyrábět i ty šperky, protože to místo je prostě úplně úchvatný. Je to vlastně takovej přírodní chrám. Lítají tam prostě kolibříci, lítají tam motýli, jo, prostě jsou tam takový jakoby bazénky, kde se jako lidi očišťují. Vlastně třeba ty ty andští kněží se tam chodí očišťovat. A mně právě tady ten tady ten papacho, budu říkat mu papacho, tak on mi pak vlastně řekl, že tady ten komplex kdysi byl přístupnej jenom Inkovi a jeho kněžím, že se tam víceméně vlastně normální lidi jakoby nedostávali. A prostě fakt je to takový moc hezký místo. Takže já jsem vlastně tam chodila vyrábět ty šperky a jednou jsem tam takhle jakoby šla a právě v těch bazénkách se tam koupali takový dva muži. A jeden z nich byl právě tady ten starej papacho, ten… A my jsme se prostě začali bavit. A on se prostě ptal jako, co tam dělám a to, a já říkám: „No, já prostě tady jako jsem přišla vyrábět jako ty šperky právě jakoby pro jednu prostě kamarádku.“ A byl to zrovna prostě šperk, jsem chtěla dělat z růžovýho opálu. A ona vlastně ta kamarádka byla těhotná, takže já jsem to dělala vlastně pro těhotnou kamarádku. A on se prostě… A mně Ukazovala jsem ještě mu ten růžovej opál a on se tak jako na něj podíval a říkal mi: „No, ale já tam jakoby vidím jakoby dvě dvě ty děti.“ A pak já jsem prostě si říkala: „Hm, tak ona už asi má jakoby… Už měla, myslím, nějaký děcko.“ Jsem říkala: „Aha, tak to asi jakoby viděl to to děcko, co už má.“ Prostě jsem nad tím nějak jako nepřemýšlela. A co se pak vlastně stalo, bylo, že mně ten šperk vůbec jakoby nešel, jo. Já jsem to prostě furt kazila. Jsem si říkala: „To není možný prostě, já to jako fakt jako nedodělám.“ Takže prostě já jsem pak posílala nějaký šperky do Čech, ale tady ten prostě jsem nedodělala, jo. Ten mi prostě furt nešel. No a ona mi pak vlastně ta kamarádka nějak řekla… Já jsem jí to Já jsem jí se jí vlastně omluvila, jsem říkala: „Hele, já to teďka jako nedodělám, mně to prostě nějak jako nejde. Prostě ti to udělám pozdějc.“ A ona mi pak vlastně řekla, že to, že se vlastně stalo, že to miminko nějak jakoby nebylo v pořádku a že vlastně pak jakoby buď o něj přišla, nebo šla prostě na interrupci, ale prostě… Takže jsme se pak nějak jakoby domluvili. Tak jsme to vlastně nechali chvíli bejt a já jsem pak začala dělat úplně jinej šperk, jinou formu, jinej tvar a najednou se mi to úplně prostě povedlo samo od sebe. A ona mi pak vlastně řekla, že je znovu těhotná. A pak mi to vlastně docvaklo, že ten pán, vlastně ten papacho tam, jak říkal, že vidí ty dvě děti, že to vlastně on už tohle viděl. On byl prostě jasnovidnej, jo. Takže on už vlastně viděl jakoby do budoucna tohleto, co se pak vlastně v tý budoucnosti stalo. Takže to je třeba jako i dobrý říct, že ty vlastně ty skuteční curanderos, ty andští kněží, oni často mají tady tu schopnost vlastně tý jasnovidnosti. A já právě, když jsem ho tam potkala tam prostě u těch bazénků, tak my jsme se prostě takhle jako jsme se teda bavili a já jsem mu vlastně říkala: „A jako ty ty jako kdo seš? Kdo ty jako seš?“ Jo, protože on mi tam začal říkat takovýhle věci prostě a on mi právě řekl, že jakoby se to možná dalo říct jako, že je andský kněz a on se tam vlastně rituálně jako očišťoval jakoby tady na tom posvátným místě tady v těch jakoby v takových jako tady těch koupálničkách nebo bazénkách, který vlastně sloužily tady k těm očistám. No a já jsem pak měla… Tak to bylo vlastně poprvý, co jsme se setkali. A já jsem potom měla takovou situaci, měla jsem trošku jakoby náročnější situaci i jakoby emocionálně, i prostě jsem měla v tu dobu mi úplně nějak došly peníze prostě a tak jsem si říkala: „Ty jo, jako prostě potřebuju nějakou pomoc.“ Jako k tomu vesmíru jsem říkala jako, že prostě by to asi něco jako chtělo. A já jsem takhle šla vlastně po Plaza de Armas a najednou prostě proti mně šel tady ten jako papacho, co jsem se s ním teda seznámila tam u těch bazénků. A on A prostě jsme se takhle jako potkali na tom náměstí a on mi říká: „Jako Bůh mě posílá, že ti mám pomoct prostě.“ A já říkám: „To to to jako není možný. To prostě jako není možný.“ A my jsme se A já jsem říkala: „No, já teď mám takový jakoby takový období prostě náročnější, jakoby finanční se stala taková situace.“ A a a že A on říkal: „No, tak jako jestli chceš, tak třeba můžem udělat nějakej jakoby obřad nebo prostě něco.“ Protože oni samozřejmě tam nedělají jenom jakoby ceremonie, že že se tam pije jako ayahuasca nebo San Pedro, prostě tam se dělají i jakoby jiný typy obřadů, jo. Protože oni pracujou i jakoby jiným způsobem, pracujou třeba dělají různý jakoby třeba baños de florecimiento, dělají prostě různý třeba koupele jakoby květinový, kdy se vlastně třeba jakoby čistí negativní energie, používají prostě třeba i různý jakoby kameny, který vlastně z vás snímají jakoby negativní energii. Prostě oni toho jako používají víc, dělají různý obřady prostě za zdraví, za hojnost, prostě za štěstí. Prostě na těch trzích právě oni tam prodávají tady jako v těch sekcích tady tý v uvozovkách přírodní medicíny, není to jenom o tom, že tam prostě koupíte jakoby ayahuascu nebo San Pedro, to ne. Tam prostě toho koupíte obrovský množství dalších jako různejch jakoby pomůcek. Koupíte tam tak takový jakoby vody, takový jako květový vody, který se právě používají třeba při ceremoniích, třeba Agua Florida, Agua de Cananga, Agua de Rosas. Koupíte tam pak různý takový jako soubory, bych to asi mohla nazvat jako soubor obětin, takový prostě balíčky, ve kterých prostě jsou různý věci, jo. Jsou tam třeba prostě zrnka rýže nebo zrnka čočky, jo, pak je tam v tom prostě třeba různě jako cukrovinky, baráček, jo, pak tam je panáček s panenkou jako prostě jako ženich, nevěsta, jsou tam prostě dolary v tom a oni vlastně používají tady ty balíčky právě při těch ceremoniích, právě když jakoby si něco přejou, jo. Právě třeba nějakou tu hojnost, tak se použije vlastně tady ta obětina, jo, která se vlastně jako obětovává a prostě takže se dělají i jakoby tady ty typy ceremonií. V srpnu se třeba dělá pago a Pachamama, to je vlastně platba Matce Zemi. Vlastně ta Matka Země, ta Pachamama, ona je pro ně jakoby hodně důležitá, jo. Tam v tom vlastně andským systému to je skutečně jako důležitý to napojení, to propojení s tou Matkou Zemí. A pak samozřejmě kromě Matky Země jsou tam ještě takzvaní apus. To jsou vlastně jakoby božstva hor, jo. Takže ty hory jsou pro ně hodně jakoby důležitý a oni vlastně to vnímají tak, že prostě jakoby na té hoře nebo ta hora je jakoby spojená vlastně s tím božstvím. Říká se tomu teda apu, apus. A třeba vlastně asi nejvýznamnější apu jakoby v okolí Cusca je Ausangate nebo pak Salkantay, takže oni to prostě takhle jakoby vnímají. A jinak ještě třeba, když jsme trošku tady u tý jejich kosmovize, tak bych třeba zmínila, oni vlastně vnímají, že ten svět… Oni vlastně vnímají jakoby tři světy, jo, že ta realita má jakoby tři světy, tři úrovně. Horní horní svět, kterej vlastně to je svět bohů právě a ten je spojenej s kondorem. Pak je to vlastně prostřední svět, to je svět, ve kterým my žijeme, je to svět lidí, je to svět zvířat, rostlin. Ten je zase spojenej vlastně s pumou. A pak vlastně je tady dolní svět, to je svět vlastně zemřelých a ten je spojenej s hadem. Takže vlastně ten kondor, puma a had, to jsou tři posvátná zvířata. Je to vlastně ta jejich jakoby posvátná trilogie a často právě v Cuscu všude prodávají vlastně jakoby na těch trzích, kde se prodávají suvenýry, tak často právě prodávají tady jakoby ty tady jakoby, jak to říct, takový jako sošk- jako sošku vlastně, kde jsou spojený jakoby, jo, dole je had, na něm stojí puma a na na tý pumě stojí kondor, jo. Takže to je vlastně to tam všude si jakoby koupíte. A já právě třeba to mně to je taky mně tak mně to taky trošku zajímavý, že vlastně ke mně se jakoby tak jako zvláštním způsobem dostaly vlastně jakoby jak jak kondor, tak puma, tak had. Vlastně já když jsem poprvé jela do Abancay, protože já jsem vlastně, jak jsem říkala, že jsem měla v tom v tom Cuscu trošku problémy s tím chladem, tak kdykoliv jsem vlastně měla volno, tak já jsem sjížděla do Abancay, to je město asi zhruba o 1000 m o 1000 m níž než Cusco a ono už je tam jakoby relativně teplo. To znamená, že v noci prostě nemusíte spát téměř ve všem a prostě přikrytý prostě vším, ale prostě já jsem tam sjela prostě odpočinout, nějak se jako vohřát a prostě bylo fajn, že jsem třeba mohla spát, já nevím, jenom ve spodním prádle a nemusela jsem fakt mít prostě na sobě tepláky a mikiny a bůhvíco všechno. A já jsem vlastně tam nad Abancay tam je takovej jakoby mirador, taková vyhlídka. Je tam vlastně i taková úžasná jakoby v uvozovkách zoologická zahrada, kde prostě oni mají je možný tam právě vidět kondory, je možný tam vidět pumu, prostě různý opice, jo. Takže tam právě ty rodinky jako docela jezdí jakoby s těma dětma. Je to tam moc hezký. A já jsem právě byla jakoby taky se tam podívat tady v tom jakoby parku, tady v tom zooparku vlastně. A oni tam mají právě ty kondory. A já jsem tam byla poprvé vlastně se svým kamarádem a teď jsme koukali prostě na ty kondory a teď prostě on tam v tý kleci byl prostě nádherný pero, jako úplně nádherný pero z toho kondora. A teď ten kamarád jako říkal, že by to pero, že by to pero chtěl. Já říkám: „Počkej, já se ti tady jdu jako zeptat toho zřízence,“ protože tam byl zrovna jakoby ten ten chovatel nebo prostě ten pán, co se o ty kondory staral. A já jsem se ho šla prostě zeptat, jestli by bylo možný jakoby nám to pero věnovat. No a on mi prostě řekl, ať si jako pro to pero jdu do tý klece. A teď prostě ty kondoři, jako toho jednoho on zavřel, jo, ale ten jeden tam prostě fakt jakoby zůstal v tý kleci a a to pero bylo jakoby asi metr od něj, jo. A on: „No tak si tam prostě pro něj jako běž do tý klece pro to pero.“ No takže já jsem prostě šla takhle pro to pero do tý klece. Jako kondor naštěstí byl jako v pohodě, ale ty kondoři jsou prostě strašně obrovský, to jsou obrovský, ohromný ptáci. A já teda jakoby jsem statečně prostě teda si jako došla pro pero a jakoby pak jsem vylezla z tý klece a najednou jsem prostě měla pocit, že to pero jakoby není pro toho kamaráda, protože já jsem byla ta, která si pro to pero šla do tý klece. Takže nakonec mi pero zůstalo. A vlastně ty ty vlastně pera z toho kondora, oni jsou hodně důležitý, protože oni se právě používají taky během ceremonií jakoby na očistu, jo. Oni dokážou taky jakoby očišťovat jakoby negativní energii. A takže to jakoby byl jako kondor. A ještě abych k těm kondorům ráda něco řekla, protože to jsou velice jakoby úžasný prostě ptáci. Vlastně kondory je možný vidět například v kaňonu Colca. Tam vlastně výchozí bod je Arequipa do toho kaňonu Colca a právě se tam jakoby jezdí na takovou vyhlídku právě pozorovat ty kondory, jo. A oni ty kondoři tam prostě žijou na takových těch skalních útesech a prostě ráno už se tam jakoby sbíhají ty turisti a prostě čekají, až ty kondoři vzlítnou. A ty kondoři v podstatě, oni jako čekají, až tam dopadne vlastně sluneční vlastně světlo, sluneční paprsky, protože to slunce, ono to vlastně začne ohřívat ten vzduch a začne to vytvářet takový jakoby ty teplý vzdušný proudy a oni ty kondoři vlastně čekají na ty teplý vzdušný proudy a nechají se vlastně jakoby vynést nahoru. A pak vlastně jakoby vylítnou a teď prostě všichni ty turisti prostě to tam jako fotěj, jo, takže to je jakoby úžasná podívaná. A vlastně ty kondoři jsou úžasný v tom, oni si jsou jakoby ten pár jakoby ten samec s tou samičkou, oni si jsou celej život věrný. A v okamžiku, kdy jeden vlastně z toho páru zemře, tak ten druhej buďto zemře jako smutkem, anebo se zabije. Jo, takže prostě ty kondoři, to jsou jako velice speciální zvířata a právě patří jakoby k tomu hornímu světu, k tý k tý vlastně andský kosmovizi. No, pak vlastně teda ta puma, která vlastně patří k tomu prostřednímu světu, tak já jsem si vlastně kupovala vždycky kameny na výrobu těch šperků a jednou jsem si prostě přinesla domů kámen, myslím, že to byl chrysocol a… Určitě to je chrysocol. A teď jsem se na něj koukala doma a říkám: „To to není možný.“ Tam prostě bylo jakoby… Já jsem si toho v tom krámu nevšimla, ale když jsem to pak právě přinesla domů, tak ono to vypadalo nebo tam je vlastně jakoby tvář, naprosto jako dokonalá jakoby tvář vlastně jakoby černýho jaguára, jo. Takže já jsem vlastně dostala takhle jakoby… Takže už jsem měla doma pero, pak jsem dostala takhle jako toho jaguára, ten kámen, já ho pořád mám. A nakonec vlastně se ke mně dostala i jakoby hadí lebka a vlastně takovým jako speciálním způsobem, protože vlastně přítel, on se znal s jednou vlastně curanderou z Pucallpy, nebo prostě ji znal myslím, že v Cuscu nebo někde prostě tam se poznali a je to taková hodně známá paní, ona byla výborná prostě léčitelka, výborná curandera a možná budou lidi vědět, protože on ji před nějakou dobou vlastně zastřelil jeden Kanaďan. A ona byla opravdu… Říkalo se, že byla opravdu velice, že to byla velice dobrá curandera a oni se prostě setkali a ona mu věnovala dvě hadí lebky a on mi vlastně jednu věnoval. Jednu si nechal, jednu mu věnoval. Takže já jsem takhle jakoby dostala vlastně jakoby vlastně zástupce nebo vlastně, dostaly se ke mně takhle takovouhle jako zvláštní cestou všecky jakoby ty tři zvířata. Takže to bylo takový taky jakoby zajímavý a fajn.

[01:23:53] (hudba)

[01:26:13] Petr Václav: To byl hezký příběh, hlavně tedy ta odvaha, protože odhaduji, že vy jste taková drobná, takže jste s tím kondorem si byli tak jako na váhu skoro stejně. A…

[01:26:27] Host: To možná byl i těžší jako. (smích)

[01:26:29] Petr Václav: (smích) Možná byl těžší, jak vy, protože vy jste tam hubla hubla, jste říkala, že že vám to tam nesvědčilo. Takže teď jsem si to tak jako vybavil, jak jak asi by to vypadalo, že by vás ten kondor prostě odnesl, kdyby tedy mohl vzlétnout v té kleci.

[01:26:44] Host: No jo. No počkat, ale to já jsem totiž někde četla v nějaký knížce jakože fakt, že jo, někde jsem to četla, že se to stalo, že prostě nějakej jako kondor snad jako jako sebral nějakýho jako chlapíka. No, někde jsem to četla, to to možná bych mohla dohledat a pak to jako tu informaci třeba tady přečíst příště, protože to to to se jako myslím reálně stalo. No, fakt.

[01:27:12] Petr Václav: Ano. Takže teď si povídáme a já bych se rád vrátil k těm ceremoniím, protože vy jste vlastně do té země, do Peru jste odjížděla zejména proto, že jste chtěla se nějakým způsobem realizovat právě v v těch ceremoniích a to zdraví, které vás trápilo, tak si dát do pořádku. No a vlastně jste zatím aplikovala nebo měla jste tu zkušenost s tím Pedrem a pořád na vás ještě čekala ta varianta. Navíc jsme rozkomunikovali a nedopověděli vlastně tu ceremonii, která měla sloužit k vaší, řeknu, vyšší hojnosti. Tam jsme od toho trošku utekli, protože vy jste se potkala s tím papachos a jestli to říkám dobře. A on vám… Protože u nás to různě probíhá. My třeba s Išou, když pracujeme, tak neděláme ceremonie, ale zase pracujeme přes vyšší já. Oni oni k tomu mají jinej přístup. Čili oni to mají kulturně kulturně duchovní, řeknu, oni to mají jako akci vyloženě. Takže byla ceremonie. Pikantní na tom je, kolik jste za tu ceremonii zaplatila. Ale pojďme si říct, byla to ceremonie teda na pro vaši hojnost, chápu… pochopil jsem to dobře?

[01:28:33] Host: Takhle, nebylo to úplně jakoby na hojnost, spíš prostě takový jakoby na takovou jakoby očistu. A já jsem vlastně cítila už tu dobu, že bude vztah, nebo že prostě někdo přijde, už mi začaly jakoby chodit i takový jako signály a já jsem mu to vlastně i říkala tomu papachovi, že bych se chtěla jako jako vyčistit vlastně pro ten vztah nebo vůbec jako pro vztah s mužem a a víceméně jsem mu říkala, že prostě jsem měla takový jako náročnější teďka jako období, že vůbec jako takovej jako očistnej prostě obřad udělat, očistnej jakoby očistnou ceremonii. A on mě vlastně vzal na takový jakoby velice speciální místo prostě v tom regionu Cusco, nebudu vůbec říkat, kde to bylo, ani… Byl to vlastně přírodní chrám velice těžce jakoby přístupnej. Myslím si, že jakoby člověk ani nemá moc šanci to najít, že jo, tam prostě musí někdo vzít. A on mi i říkal jakoby: „Nikoho sem nevoď,“ jo, nikoho, že on tam taky jako nikoho nebere a a já říkám: „A proč jsi mě teda jako sem vzal, když sem nikoho nebereš?“ A on říkal: „No, vždyť ty to místo stejně už dávno znáš.“ Jo, takže to bylo takový jakoby, o tom jsme ještě jako nemluvili, o tom vlastním mým provázání na to Cusco, já tam jakoby mám jako velký propojení

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Woman: Ester, Man: Petr Václav. The speech starts at 01:30:00. [01:30:00] Ester: s tím městem a on mi pak jako ten papačo říkal jakoby, když jsme odcházeli, vlastně když já jsem odjížděla z Cusca, my jsme se potkali a jsem mu říkala, že jako jedu do Limy a už se tam nevrátím do toho Cusca prostě. A on se mi začal strašně jako smát a říkal: „Prej [smích] prej Ježíšmarja, jako že ty se vrátíš, vždyť ty seš Cusco prostě, ty se vrátíš.“ A já jsem říkala: „No jako v žádném případě, já už se prostě sem jako nejedu. Jakože to už jako tady skončilo pro mě, protože to prostě jako není pro mě.“ No a jako do půl roku jsem tam byla zpátky a pak jsem tam vlastně byla, a pak znovu jsem se vlastně vrátila do Peru a vlastně tady do toho regionu, takže jako papačo měl jako docela, [smích] měl docela pravdu. A ještě bych možná k tomu řekla, že já, když jsem vlastně poprvý se dostala na Plaza de Armas, na to hlavní náměstí, tak jsem měla takovej velice zvláštní jakoby pocit a bylo to ta moje vlastně první myšlenka, když jsem prostě tam jako přišla, tak bylo jako: „Co to tady je za hnusný kostely?“ Já jsem prostě měla takovej jako intenzivní pocit, že jsem se někam vrátila a nemůžu to tam jako poznat. A vlastně i to jakoby to moje spojení vlastně s tím městem je takový jako velice zvláštní. Já jsem to jakoby nikdy nikde necítila, nebo se mi to nikdy nikde nestalo. Myslím, že docela jsem toho procestovala dost, ale jako kdybych nějak byla jako silně jako s tím městem propojená a já ho vlastně vnímám i jako takovou jakoby živou bytost. A já jsem to právě říkala třeba pár lidem, že prostě mám takovej jako pocit jakože kdyby to byla taková živá bytost, s kterou já mám takový nějaký jakoby propojení a oni mi jako říkali: „Jo, to jako je, prostě to je jako živá bytost, no.“ Takže jakoby to moje já prostě tam mám pocit, že to je jakoby nějakej můj druhej domov a i třeba cítím možná víc takový jako spojení s tím Cuscem jako než třeba s Prahou nebo prostě je to takový jako zvláštní pro mě. Jakoby to to město je je velice speciální. Cusco je prostě velice speciální město. [01:32:08] Petr Václav: Řekl bych, že jste tam prožila nějaký nějaké období svého života. Myslím v jiném životě tedy. [01:32:15] Ester: Hm, zcela určitě. [01:32:16] Petr Václav: A vy jste se tam teďko vrátila a teď jste tam stála, že jo, a teďka jste: [01:32:18] Ester: No. [01:32:19] Petr Václav: „Kdo sprznil to hezké město těmi kostely? Kdo sem přivlekl ten hnus?“ [smích] Jo, vy jste to, vy jste to takhle [01:32:26] Ester: Přesně takhle to, no. Přesně takhle to jakoby bylo. [smích] No a já jsem prostě tam jako říkala: „Toto to je hrozný prostě takový jako hnusný prostě kostely, co co to tady prostě je.“ A já jsem pak ještě vlastně možná navážu. Já když jsem pak chodila pak tam hodně do tý přírody a na na ty památky, tak já jsem prostě měla takovej jako pocit, že jako nebudu nikde platit žádný vstupy na naše posvátný místa. Já prostě jsem měla pocit, že oni jakoby nám jako já jsem jako se cítila jako oni, že jakoby nám ukradli ty posvátný místa a teď jako na tom vydělávají na nějakejch šílenejch vstupech, teď tam choděj ty turisti. A já jsem říkala: „Já prostě nebudu platit za za to, abych se šla prostě podívat na naše prostě posvátný místa a a,“ jsem si říkala, „to se teda radši nepůjdu podívat vůbec.“ No a nakonec já jsem vlastně měla Carné de Extranjería. To byla vlastně taková jakoby kartička, protože já jsem vlastně měla jakoby legální práci, takže jsem vlastně dostala tady tu kartičku a vlastně ten první rok prostě jsem to měla v pohodě, měla jsem tady ty jakoby vlastně tady to pracovní povolení. A já vlastně díky tady tý kartičce jsem mohla chodit vlastně zadarmo úplně jakoby na všechny památky, protože jsem vlastně měla status toho místního člověka a i vlastně třeba v neděli jsem mohla chodit zadarmo na na Machu Picchu. A já jsem právě občas třeba [smích] jako tam měla takový situace, jsem chodila hodně často na Saqsaywamán, to je vlastně takový místo taky nad Cuscem hodně jakoby významný. A ona tam prostě chodí obrovský množství turistů a jsou tam takový jako různý hlídači s píšťalkama a já jsem tam prostě, jak jsem tam procházela, tak já jsem tam vždycky třeba jako prostě vlezla jiným jinou cestou prostě, než se chodí jako správně, než chodí ty turisti těma jako hlavníma vchodama, tak já jsem tam vždycky prostě někde vlezla a teď prostě už se tam jako na mě hnali jakoby ty hlídači prostě s těma píšťalkama, že prostě tam určitě jako jdu zadarmo a tak jakoby mně se to párkrát stalo a já jsem vždycky tam jako vytáhla [smích] prostě ten Carné de Extranjería a oni mi nemohli vůbec jako na to nic říct, takže [smích] občas jako asi jsem je jakoby namíchla. No, takže to bylo taková jako malá vsuvka a asi se vraťme teda k tomu rituálu, protože my vždycky někam odběhneme a pak se zase jako vrátí vracíme k rituálu a k Papačovi. [01:35:02] Petr Václav: Ano, takže byli jste na místě, které vy jste znala. On vám to řekl, on vám to potvrdil a teď tedy se vrátíme k tomu, jak to probíhalo. [01:35:12] Ester: Mhm. Takže tady ta ceremonie vlastně probíhala stylem Bylo to prostě nádherný, opravdu úplně úžasný prostě přírodní místo. Vlastně jako já jsem v životě bych nevěřila, co dokáže vytvořit příroda, jo. To to bylo něco jako úchvatnýho. Já jsem říkala: „Toto prostě, to není možný, to jako jak to ta příroda udělala.“ A vlastně v rámci tady toho chrámu tam byl takovej jakoby taková jako mini minilagunka, takovej jako bazének v podstatě a vlastně ono to fungovalo tak, že jakoby po tý očistě, po tom obřadu ten člověk jakoby se vykoupe v tý prostě v tý vodě, v tady v tý jako v tom bazénku. A on vlastně jakoby ten ten Papačo, Papačo vlastně to je něco jakoby od od slova papa, jako otec, jo. Oni si tam takhle třeba jakoby obecně si říkají třeba ty muži mezi sebou. Takže já neříkám jméno konkrétní teda toho člověka. A on vlastně použil jakoby během tý očisty použil hlavně byliny, myslím, že to byla i jako že to byla muňa, taková jakoby vlastně ta jakoby máta, která tam vlastně roste v tady v těch vysokých nadmořských výškách. Použil vícero jakoby bylin. Použil, měl vlastně takový právě jako černý kameny nebo kameny měl prostě, nějaký kameny, myslím, že byly právě černý. A on mi říkal: „No,“ mi to ukazoval a říkal: „No, tyhlety kameny, ty já mám od svých předků, ale ty předci, víš, oni jako nejsou tady z tý planety.“ [smích] Takže prostě měl nějaký jako [smích] prostě prostě kameny jako speciální, jo. To to to vůbec jakoby, jak oni to jak to tam pak je. Třeba bysme se pak ještě mohli pobavit, zase jako odbočuju, právě o o tom, jak oni si třeba pak jakoby tvarovali lebky, jo. To tak taková informace potom, že právě třeba jako bůhví odkud ty lidi ve skutečnosti byli. Ale on mi právě říkal, že teda ty kameny jsou speciální a že teda nejsou jakoby tady z tý planety. No a právě myslím, že tam měl určitě tam měl Palo Santo. Palo Santo to je vlastně takový jakoby takovej speciální strom, kterej se taky používá vlastně právě třeba při vykuřování, při čištění negativních energií v prostorách a nebo i právě při ceremoniích, že on taky jako pomáhá vlastně očišťovat negativní energii. No, že ono to tak já možná si třeba už nepamatuju úplně všechno, jak ta ceremonie probíhala, ale samozřejmě on se vždycky ten kněz nebo ten curandero, kterej provádí jakoby tu tu tu očistu, ten rituál, tak on se samozřejmě jakoby modlí, hodně jakoby prostě tam musí tohleto být, jako to propojení vlastně s tím nejvyšším zdrojem vlastně. Takže se tam i jakoby nějakým způsobem napojoval, jakoby modlil, ale pak vlastně on mě očistil jakoby těma těma bylinama vlastně jako po těle a pak vlastně i těma černýma kamenama. Vlastně ze mě stahoval. Možná ještě něčím, ještě něco možná měli, já už si to úplně přesně nepamatuju, jak to úplně prostě do detailu probíhalo. No nakonec jsem se vlastně vykoupala v tom bazénku. No a nějaký myslím růže taky, že tam byly, kytky. Často se používají právě při těch ceremoniích, třeba za zdraví se používají karafiáty, bílý a červený, takže možná nějaký kytky taky jsme tam měli. No a já když jsem se pak vrátila vlastně domů, tak já jsem prostě ležela v posteli a tohle se mi stalo podruhý v životě. Já jsem úplně jako hořela zevnitř, jako kdyby se úplně vevnitř ze zevnitř jakoby něco prostě spalovalo. Já jsem se jako potila. Jsem si říkala: „Ty brďo, jako ceremonie teda jako to to jako jako opravdu jsem cítila, že jako něco se rozhodně jako stalo, něco se změnilo, jo. Určitě to bylo, jo, bylo něco, něco se dělo, bylo něco jinak.“ A já právě ještě, už jste to trošku nakous, já jsem vlastně v tu dobu měla jsem takovej jako trošku jako propad a to jako finanční a nějak jsem prostě úplně mi došly peníze víceméně. A já jsem mu to právě říkala, když on mi říkal, že teda bysme mohli udělat nějakej ten jako rituál nebo tu ceremonii a já jsem mu říkala: „No víš a a jako kolik za to chceš? Protože já jako nemám žádný peníze teďka, abych ti jako mohla zaplatit.“ A on: „No, tak jako nic. Dáš mi, co máš.“ A já jsem říkala: „No a já jako fakt jako [smích] prostě jako skoro nic nemám teďka.“ A on: „Jako v pohodě, ať si z toho nedělám starost.“ A já jsem mu pak vlastně za tu ceremonii zaplatila 9 soles, 9 soles prostě. Takže on říkal: „Jo, jako dobrý, že si prostě za to koupí oběd, jo.“ [smích] Takže prostě, ale oběd jako ne v nějaký restauraci pro turisty, jo, opravdu v takovejch těch jídelnách pro ty místní, jo, kde třeba oběd stál prostě 4 nebo 5 soles, jo. Takže jako to byl ještě jako na tom ten největší vtip, že vlastně já jsem jakoby to dostala vlastně skoro úplně zadarmo. No, ale protože [01:40:36] Petr Václav: No, já bych to, pardon, já bych to takhle neviděl. Já bych to viděl tak, že to byly totiž zase, musím to přiměřit, ono bylo to vlastně za všechny peníze, které jste měla. [01:40:48] Ester: Přesně tak, no. [smích] [01:40:50] Petr Václav: Takže to byly poslední peníze, takže vy jste mu opravdu dala úplně všechno z těch vašich financí. Kdybyste měla u sebe 1 000, tak byste dala 1 000, když jste měla 9, dala jste 9. Takže je potřeba se na to podívat i jinak. Dobrý. A [01:41:07] Ester: Ono to totiž bylo o tom, že on to nedělal vlastně pro peníze, ale on to fakt dělal, aby mi pomohl, jo, že to bylo opravdu jakoby zeshora prostě Vždyť on to řekl, on to řekl, proč se s váma potkal, protože to prostě bylo chtěné. [01:41:22] Ester: Hm. [01:41:22] Petr Václav: Já mám podobný příběh, už jsem ho říkal, v Bulharsku také jsem si v podstatě přál potkat se s jedním člověkem, nutně, vůbec jsem na něj neměl telefon, spojení, vůbec jsem nevěděl nic, jenom jsem tušil, že tam někde v té lokaci bydlí. [01:41:37] Ester: Hm. [01:41:38] Petr Václav: Požádal jsem si a během 20 minut seděl na lavičce. A smál se na mě a říkal, že na mě čeká, jo, takže to jsou prostě takové ty okamžiky, kdy nám spadne sánka, jak říkají Slováci. [01:41:50] Ester: No. [01:41:50] Petr Václav: Jak se odvíjel váš život dál, Ester? Protože nebyla jste na tom dobře, v podstatě jste nemohla ani odcestovat, neměla jste za co, nedařilo se, bylo to finančně jaksi s váma z kopce dolů a teď nějak ten život se začal vyvíjet dál potom, co vás co jste byla očištěna při tom rituálu. Teď jste jakoby vnitřně spálila určité ty záležitosti, no a povídejme si o tom, jak jak dál. [01:42:21] Ester: No já už jsem vlastně jakoby byla rozhodlá, že prostě půjdu pryč z Cusca, i jsem vlastně řekla tý paní, co mi pronajímala ten dům, že to je prostě můj poslední měsíc. Jo, do toho vlastně, Ježíšmarja, do toho jsem ještě teda měla jako historku s kamnama, to to bych možná mohla říct. To se to se tak jako všechno nakumulovalo, jo. Já nevím, jestli to bylo, jo, to bylo ještě určitě před před tím rituálem s těma kamnama. Já vlastně jak jsem jak byla minule ta jako velká jako [smích] velká kapitola prostě o mých kamnech, tak zase jsem jako s nima teďka měla Stala se mi taková prostě věc, že prostě ony ty kamna jakoby nebyly úplně stoprocentně v pořádku, protože já jsem jakoby, aby tam hořel ten plamínek rovně, tak jsem tam musela jako dávat lžičku, pak tam byly takový knoflíky, tak aby ty knoflíky skutečně jakoby fungovaly tak, jak mají, tak jsem tam musela vždycky jako zabodnout nůž, pak už jeden nůž nestačil, tak jsem tam musela zabodnout dva nože. No a prostě jakoby ale jo, tak nějak jako fungovaly, bylo to v pohodě. No a jednou prostě jsem chtěla jít já asi jsem chtěla jít spát, protože jsem šla jakoby zavřít jakoby ten kohoutek, prostě zavřít tu bombu a ono to prostě nějak jako nešlo a začal tam unikat prostě ten plyn a teď prostě jakoby unikal plyn, unikal plyn furt a teď prostě tam furt hořel jakoby ten plamínek, nešlo to prostě zhasnout. A teď já jsem měla pocit jakože nějakej jakože je to už nějak jako hodně špatně a prostě asi nějak jako intuitivně jsem jakoby šla dozadu toho pokoje, úplně prostě k tý koupelně a najednou prostě tam jakoby vyšlehl [smích] asi třetinu toho pokoje prostě vorval takovej šílenej plamen a já si myslím, že kdybych tam stála prostě, tak by mi tak bych třeba neměla vlasy, já nevím, jo. Jakoby nic tam neshořelo v to jakoby žádnej nábytek, nic, ale prostě to teda jakoby byla síla a jako pro mě to bylo i takový znamení, že už jako pryč, že už to jako tam je něco, že už prostě pryč odsud. A já jsem se pak teda jako pak stala skutečným odborníkem na ty bomby, protože já jsem zjistila, že některý ty bomby jsou vlastně špatný, že oni tam jakoby tam jakoby úplně nezaklapává taková ta taková ta ta záklapka, jo, a pak vlastně i když mi třeba ten kluk tu bombu přivezl, tak já už jsem okamžitě poznala, která je dobrá a která je špatná, jo, že jsem říkala: „Hele, tuhletu já nechci, to prostě mi musíš přinýst novou, protože tadle je prostě špatná.“ No a takže to byla taky taková jako historka jako tady v tom období a prostě pro mě to bylo jako jasný, že už jako musím odtamtaď pryč. A tak jsem teda paní řekla, že se stěhuju, že to tam poslední můj měsíc a já jsem prostě věděla, že jdu odtamtaď pryč, ale že prostě v tom Peru ještě budu, že to není úplně, že bych jakoby jela domů a a že prostě jenom jsem se potřebovala přesunout jako někam jinam jakoby do tepla, protože prostě v tom Cuscu už to na mě bylo náročný. No a já jsem vlastně ještě teda nezmínila vlastně moje setkání s Juanem, který bylo jakoby hodně pro mě samozřejmě důležitý a klíčový v celým tom příběhu, tak to ještě musím říct, protože bez Huana já bych se vlastně neseznámila se svým přítelem. Takže vlastně já když jsem chodila nahoru k Templo de la Luna a pak vlastně do tý přírody dál, tak já jsem tam jednou potkala prostě takovýho jako chlapíka a on mi říká, tam na mě volal a říkal: „Hele, prosím tě, neviděla jsi tady jakoby bílýho psa někde? Jakože mu prostě, že hledá svýho bílýho psa.“ A já říkám, já jsem si říkala jako v duchu, říkám: „Ty jo, týpek se se mnou prostě chce seznámit a neví jak, tak si tady prostě [smích] jakoby vymýšlí nějakou prostě story s bílým psem.“ A a on ona to byla pravda, jo, on opravdu jakoby má bílýho psa a hledal toho psa. Takže ale prostě tak jsme se seznámili, začali jsme si povídat, prostě bylo to takový fajn. On mě pak ještě vzal ještě na někam na místo na jedno místo, který jsem v tu dobu neznala, tak to bylo takový jako příjemný, příjemný povídání a on mi říkal: „Hele, kdybys chtěla, já prostě dole mám u Plaza de Armas mám takovej jakoby obchod, tak jestli chceš, tak se tam můžeš někdy prostě stavit a můžeme si prostě pokecat.“ Tak já jsem byla ráda, protože já jsem ho vlastně potkala poměrně jakoby brzo potom, co jsem jako přišla do Cusca a neměla jsem třeba ještě moc jako známých a takže vlastně se stávalo, že když jsem třeba skončila v práci, tak jsem se tam za ním šla podívat do toho obchodu. A tak to bylo takový fajn prostě. On měl jakoby moc pěkný věci v tom obchodu, on prodával tam vlastně nádherný bubny, různý prostě kožený tašky, různý kožený prostě váčky, trička. Jakoby měl to vlastně takový jakoby hodně jiný oproti ostatním lidem, měl to hodně jakoby originální. A já když jsem vlastně přišla do toho obchodu, tak první vlastně, co mě zaujalo, tak tam byl prostě úžasnej buben s kolibříkama a já jsem vždycky chtěla prostě buben s kolibříkama a prostě to byl takovej jako můj sen a teď jsem tam prostě přišla a ten buben tam byl. A já říkám: „A to je ten buben, kterej prostě já chci, to je ten můj buben.“ Tak prostě jsem si říkala: „To není možný.“ Takže jsem si ho vlastně od něj pořídila. [01:48:04] Petr Václav: Ale já ještě řeknu jednu důležitou věc. Hrála hudba [01:48:09] Ester: No, no, no. [01:48:10] Petr Václav: a vy jste vstoupila do obchodu a řekla jste: „Já tu hudbu znám.“ [01:48:14] Ester: No, no, no. A přesně to se stalo, protože já vlastně jsem si kdysi Já pocházím teda ze severních Čech a z takovýho jako menšího města a tam vždycky jako v létě je pouť a já jsem si na tý pouti koupila cédéčko právě jako peruánskou muziku a strašně se mi to líbilo a prostě furt jsem si to pouštěla, měla jsem to stažený v počítači. A teď jsem tam prostě přišla a teď tam hrála tady ta hudba a já říkám: „Ty jo, já to znám, to je prostě ta hudba, to je to to cédéčko, co jsem si prostě koupila na tý pouti.“ A já mu to říkám, říkám: „Hele, já tu hudbu znám.“ A on mi říká: „No, ale to jakoby nemůžeš znát, to prostě se tady neprodává.“ Já říkám: „No ale vždyť já jsem si to prostě koupila v Evropě.“ A on a on říkal: „No, já jako jsem ten autor tý hudby.“ A já říkám: „Ty jo, to prostě jako to není možný, to prostě není možný.“ A on právě říkal, že to, protože on žil delší dobu v Evropě, protože jeho vlastně žena je Evropanka a on vlastně ty cédéčka jsou k dostání jenom k Evropě, jenom v Evropě, protože on to nechce prodávat v Peru, protože v Peru hodně oni kopírujou, jo, takže prostě to bylo úplně neuvěřitelný s tím cédéčkem. A navíc jako to cédéčko má název, nebudu říkat, jak se jmenuje, ale je to vlastně přezdívka toho mýho budoucího přítele. Takže jakoby to se říká toto bylo taky jako velice zvláštní setkání, říkám: „Toto není snad ani jako možný, jo, to je úplně prostě jako neuvěřitelný prostě shody okolností.“ [01:49:46] Petr Václav: Řízení osudu, řekl bych. [01:49:49] Ester: Ano, přesně tak, no. [smích] [01:49:50] Petr Václav: Je vidět je vidět, že to Peru si vás přitahovalo už delší dobu. No my se pomalu řítíme do finále dnešního pořadu. [01:49:59] Ester: Mhm. [01:50:00] Petr Václav: Musím přiznat, že jsem Chtěl jsem se s vámi dostat dál, Ester, [01:50:06] Ester: Mhm. [01:50:06] Petr Václav: no ale těch věcí, co vy jste nám vlastně vypověděla, je celá řada, ale my už se konečně dostáváme k tomu, že začínáme už se přibližovat okamžiku, kdy tedy vy jste se seznámila se svým v tu dobu budoucím přítelem, [01:50:25] Ester: Mhm. [01:50:26] Petr Václav: Peruáncem [01:50:28] Ester: Mhm. [01:50:29] Petr Václav: a to pro vás znamenalo vlastně cestu zase v kruhu, abyste se vrátila nebo abyste se dotkla právě těch záležitostí, pro které natáčíme ten pořad, a to je vlastně dotek Pedra Dobroděje. No, [smích] ten příběh pochopitelně se neustále cyklí, protože ono to je v takových cyklech a vždycky z toho dovršení toho cyklu vypadne nějaká zajímavá informace, zajímavá indície, řekl bych, pro ten pro ten příběh. Takže vy jste ukázková osobnost toho, jak si, řekněme, osud nebo jak si to řízení toho inkarnačního plánu, jak v podstatě navazuje na některé nitky z těch minulých životů. No máme asi tak No máme asi tak 2 minuty. Já bych ten příběh nenačínal. Já bych spíš se pokusil shrnout to, co jsme tady dneska od vás slyšeli. Takže dokázali jsme si udělat názor na to, jak se tam jí, jak se místní lidé stravují, že musí dotovat tu tu v uvozovkách dietu, kterou jim tam přivezli Španělé, různými podpůrnými bylinami nebo plodinami, které mají svůj význam právě proto, aby člověk zůstal silný a aby se nedostal třeba do podvýživy, přestože tam asi ty věci jsou víceméně bio a o nějaké chemizaci toho pěstování se tam pravděpodobně Používají už. Už používají taky taky, taky používají už no, chemii určitě. [01:52:15] Petr Václav: Už chemizují? Už chemizují? [01:52:16] Ester: No, no, jo, taky. Určitě používají, ale myslím si, že oproti tomu, co tady jako kupujeme my, tak to jako ta jejich zelenina a ovoce, tak to je furt prostě jako v mnohem jako úžasný kvalitě, ale už taky, taky. [01:52:29] Petr Václav: Ještě ještě jedna věc mě zajímá, viděla jste tam někdy na obloze chemtrails? [01:52:34] Ester: No to ne. [smích] To to to zrovna ne. [smích] Dobře. Pojďme se tedy rozloučit, protože čas je neúprosný. Ester, já vám děkuji za to, že jste přišla opět do pořadu. Pojďte se rozloučit nějakým sdělením v tom dnešním příběhu. [01:52:50] Ester: No tak já se loučím tedy. Co bych jakoby k tomu řekla? Ono to je to je tak moc informací. Já jsem právě to psala i v tom e-mailu, že to už by bylo prostě na knihu. Já prostě bych asi chtěla třeba sdělit jakoby víc věcí, ale my se vždycky někam dostaneme, pak se někam vrátíme, to prostě se nedá ani jakoby sdělit nebo popsat, protože toho je všeho tak moc a prostě to Peru to je je to úžasný, je to úžasná země, prostě mám vlastně mnoho zážitků, poznala jsem tam toho dost a je to jako těžce sdělitelný. Takže vždycky pak jako třeba i po tom minulém pořadu jsem jako měla pocit, že jsem třeba chtěla říct ještě todle a todle a teď jsem to vlastně neřekla, protože to to se nedá. Je toho opravdu je toho moc, říkám, bylo by to na asi na knihu už, no. Takže mnohokrát Bylo by to, bylo by to takové putování s panem Kolbabou. Tak, pojďte se rozloučit. [01:53:53] Ester: [smích] Takže mnohokrát děkuju. Přeju vám hezký večer a pak se tady uslyšíme zase za 14 dní. Na shledanou, hezký večer. [01:54:02] Petr Václav: Já vám děkuji, Ester. Přeji vám, ať těch 14 dnů si zase nějak sesumarizujete taková ta hlavní témata, o kterých budeme mluvit, ať ten příběh začneme odvíjet, ať se začne roztáčet, protože on na konci má obrovskou rotaci. Tak jo, díky všem, co jste byli s námi, díky všem, co jste nás poslouchali. Ester, vám děkuji obzvlášť. No a budeme se těšit tedy zase u příštího pořadu. Od mikrofonu se s Ester loučí Petr Václav. [01:54:34] [hudba] [01:55:18] [zpěv] [01:59:24] [konec nahrávky]

ZDROJ: 2019-12-07-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Ester-24.-díl-120-min-1.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je kompletní, doslovný a detailní přepis nahrávky v českém jazyce:

[00:00:00] (úvodní znělka) [00:00:15] Hlasatel: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. [00:00:25] (znělka) [00:00:30] Hlasatel: Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. [00:00:43] (znělka) [00:01:08] Hlasatel: Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. [00:01:30] (znělka) [00:01:52] Hlasatel: Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. [00:02:12] (znělka) [00:02:33] Hlasatel: Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. [00:02:51] (znělka) [00:03:04] Hlasatel: Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět. [00:03:15] (znělka) [00:03:36] Petr Václav: Jsme u třetího pokračování našeho putování po Peru eh společně s Ester. Eh musím říci, že eh ta dvě vysílání jsme se hlavně věnovali tomu, že eh jsme mapovali, jak vlastně to v Peru vypadá, jaké jsou tam poměry, eh za kolik se tam žije, kolik si tam lidé vydělávají, co se tam konzumuje, abychom se seznámili s tou zemí, do které přilétá eh docela velké množství nějakých turistů, ať jsou to turisté z Čech a nebo odjinud. Eh jsou tam organizované takové ty výpravné mise za přírodními léčiteli, když to takhle pojmenuji, obecně za šamany. No a my se snažíme trošku zvednout tu pokličku a podívat se eh pod tu pokličku dovnitř, kdože jsou leckdy ti šamané, no a co jsou schopni, ochotni, případně, mmm, jak jsou organizovaní a co tedy z toho vyplývá, že jsou shod- schopni skutečně nabídnout. Takže Ester, já vás vítám opět na drátě (smích) ve vysílání, dobrý den. [00:04:43] Ester: Dobrý den. [00:04:44] Petr Václav: Tak já doufám, že jste měla eh příjemné dny, že vás eh nic nezaskočilo, že vás nic netrápilo. [00:04:52] Ester: No musím říct, že tady ten poslední týden byl trošku náročnější teda, eh oproti těm předešlým, tak, ale jako dneska dobrý. Dobře jsem se vyspala, svítí sluníčko, tak snad to bude dobrý. (smích) No. [00:05:06] Petr Václav: Tak u vás svítí sluníčko, tady na Moravě tedy je zataženo a spíš to vypadá na sníh, ale to vůbec nevadí. Eh my se eh budeme posouvat společně s vámi tedy do úplně jiné země, budeme se eh posouvat do Peru a budeme, možná se dotkneme i eh některých dalších okolních eh zemí. No, eh naposledy, když jsme spolu mluvili v tomto našem pořadu Řeklo se, stalo se tady ve studiu Midgard, eh tak jsme to všechno přibližovali, jak jsem eh o tom už mluvil, ale eh vy jste se pomaloučku v tom příběhu posunula do eh do takového bodu, kdy jste se seznámila eh s docela klíčovým člověkem, eh který v tom příběhu pochopitelně sehrál eh významnou roli, eh čili s Juanem. A teď v podstatě eh se můžeme v tom našem příběhu dostat o něco dál. Tak eh jsme v situaci, vy jste se seznámila s Juanem, on má obchod, on má krámek a teď to nechám na vás. [00:06:12] Ester: Dobře. Ehm, takže eh ono tomu vlastně předcházelo to, že můj budoucí přítel eh v tuto dobu vlastně eh byl eh v Ayacuchu se svým eh přítelem Rodrigem a vlastně tam učili hrát eh ve škole malý děti na hudební nástroje. A eh vlastně Juan mu neustále telefonoval, jestli by mohl přijet do Cusca a jestli by mu mohl vypomoct v tom obchodě, eh protože prostě potřeboval, myslím, že potřeboval asi odjet do Limy, prostě furt mu neustále jakoby telefonoval. A eh jak mi pak vlastně eh můj přítel potom sdělil později, tak on vlastně eh vždycky do Cusca jezdil rád, vždycky se tam těšil a tentokrát vlastně měl takový jako divný pocit a jakoby i vnitřně slyšel takový jakoby nějaký hlas: „No te vayas para Cusco,“ jo, jako: „Ne- nejezdi do Cusca, nechoď do Cusca,“ a cítil v souvislosti s tím jakoby smutek. No, ale nakonec teda eh do Cusca odjel a vlastně se stalo to, že začal tedy eh Juanovi pomáhat v tom obchodě. A eh jednou já jsem teda eh šla, myslím, že jsem šla na Mercado San Pedro a prostě jsem se potkala eh na ulici právě s Juanem a eh s mým přítelem budoucím Vincenzem a vlastně tedy eh Juan mi představil Vincenza a eh Vincenzo v tuhletu chvíli okamžitě věděl, kdo já vlastně pro něj jsem. A mně to teda trvalo trošku trošku dýl, ale on tedy, jak mi pak jak mi říkal, tak věděl to hned. No, takže vlastně [nesrozumitelné] [00:08:03] Petr Václav: No a pardon, já se do toho teďko musím vklínit. Eh jako muž na vás působil jak? Jako: „Hele dobrý, jako zajímavej člověk, eh stejně jako Juan,“ nebo Ester eh Vincenzo, hm, už jste tam cítila nějaký rozdíl oproti těm jiným mužům, eh které jste v tom Peru potkávala? [00:08:24] Ester: No já jakoby, když jsme se seznámili na tý ulici poprvý, já jsem ho víceméně nějak ani asi ne- úplně nezaregistrovala, protože samozřejmě jsem se takhle seznamovala tam s různými lidmi, ale pak vlastně, když jsem přišla třeba eh za Juanem do obchodu a pak jsme se tam prostě viděli, tak eh tam už samozřejmě nějak mi něco seplo, ale eh byla jsem trošku teda o krok pozadu eh za Vincenzem v tomhletom, jo. On to měl prostě rychlejc. Takže eh potom vlastně eh Juan asi myslím odjel do Limy a eh Vincenzo zůstal sám v tom obchodě, takže eh já jsem tam občas šla a nějak jsme si povídali a vlastně eh, pomáhala jsem mu tam dělat nějaký eh výrobky z kůže, taštičky. No a tam mi vlastně teprve jakoby to nějak seplo nebo vlastně tam se začal eh tvořit eh ten náš vztah vlastně, kterej, takže to všechno vzniklo v tom obchodě u Juana, musím říct, no. [00:09:29] Petr Václav: No a já trošku znám některé klíčové momenty vašeho příběhu. Já si nemyslím, že se to začalo tvořit v tom (smích) v tom obchodě. Ono to trošku ještě má nějaké to pozadí duchovní. A já se zeptám, on se vám Vincenzo nějak dvořil nebo pouze jako kamarádsky jste si, v uvozovkách jste si rozuměli jako dva lidé a teprve se to vyvinulo? Protože jste řekla, on od začátku věděl, kdo vy pro něho jste. To znamená, to v mužích pochopitelně zakládá nějaký nějaký smysl buď dvoření a nebo nějakého způsobu dosažení toho cíle, jo? (smích) Tak na to se ptám. [00:10:14] Ester: No, no, no. Tak jako, nebylo to okamžitě hned, ale v podstatě eh třeba mě jako doprovodil, protože já jsem vlastně dělala ty šperky a ehm prostě potřebovala jsem na ně kameny, jo. A eh já se znám poměrně dost obchodů v Cuscu, kde se ty kameny pro- prodávaly, ale neznala jsem vlastně všecky, takže on mě doprovodil třeba do jednoho obchodu, který jsem neznala, jo, takže takhle jako bych řekla spíš jako nenápadně, ale pak mi vlastně ještě pomohl, protože jak jsem měla teda problém furt s těma kamnama, s těma bombama, tak se pak vlastně stalo, že eh ten eh ten mladý muž, kterýmu já jsem vždycky volala kvůli tý bombě, tak prostě byl totálně nějak nedostupnej. [00:10:58] Petr Václav: Jenom jenom jenom vklíním. Nebudeme říkat bombu, ale tlakovou lahev, protože eh sledovací systémy reagují na klíčová slova a bomba je prostě nepřijatelné. Tak jenom pro všechny, není to bomba ve smyslu nálož, je to bomba ve smyslu tlaková láhev, tak (smích) s plynem. [00:11:18] Ester: Dobře, takže. (smích) Takže eh prostě mi došla tlaková lahev a eh ten muž, co ty tlakové eh lahve dodával, tak byl v tuhletu chvíli eh nedostupný nějak, zase jsem se mu nemohla vůbec dovolat, takže jsem musela najít ehm prostě jinýho dodavatele a našli jsme vlastně na San Blas eh nedaleko od mýho domu prostě eh místo, kde oni dávali k dispozici tedy ty tlakové lahve. No, ale on mě teda Vincenzo mě tam doprovodil, jo, protože já bych to samozřejmě sama neodtáhla, takže eh to byl taky takový jako moment eh toho našeho začátku, eh že mi vlastně pomohl eh s tou tlakovou lahví, donést mi ji domů. No, ale pak vlastně eh hodně jsme zjistili, že máme společný, eh prostě začali jsme chodit do přírody právě nad Cusco a eh právě jsme chodili po po těch místech eh do různých vlastně těch chrámů starých a ehm pak tam byl takovej hezký moment, eh já jsem právě říkala: „Ehm hele, já tě vezmu na jedno úžasný místo, který prostě eh možná ani neznáš.“ A on mi říkal: „Hele, já tě vezmu taky na jedno úžasný místo, který možná taky vůbec neznáš.“ Protože ono tady to místo bylo eh relativně, nechci říkat úplně daleko, ale rozhodně třeba o něm všichni nevěděli a a turisti se tam rozhodně nedostali, jo. Eh muselo to bejt eh tak, že jste to prostě, že jste tu přírodu tam museli znát a věděli jste opravdu, kam jdete. No a tak jsme takhle šli, teda jsme se domluvili a eh vlastně v jednu chvíli mně došlo a jemu taky, že se pravděpodobně vedeme navzájem k jednomu a tomu samýmu místu. A eh ono to tak opravdu bylo, takže jsme došli eh vlastně eh na místo eh, řekla bych dost speciální. Je tam takový eh velký kamenný kvádr a bylo to opravdu jako, jsem říkala: „To není možný, jo, že se tam vedeme oba dva na to samý místo.“ A já jsem mu pak právě říkala: „Víš, eh já jsem tady kdysi nebo když jsem sem přišla a našla jsem to místo, já jsem tady pak eh prostě eh dala na jedno místo některý věci, který prostě nějaký kameny a tak do země, protože jsem tím vlastně symbolicky chtěla jakoby odstřihnout nebo vlastně ten svůj starej život a vlastně, že vstupuju teda do nějaký nový éry toho mýho života.“ A on mi říkal: „Ty, to není možný, protože,“ a ještě jsem mu ukazovala, kde to místo je, říkám: „Hele, je to támhle.“ A on mi říkal: „To to není možný, protože já přesně na tomhle místě jsem kdysi vlastně eh jakoby v uvozovkách pohřbil nebo zakopal vlastně svoje vlasy s tím, že taky jakoby odřezávám svou minulost.“ Takže jakoby zcela nezávisle na sobě jsme na stejným místě eh prostě eh dali eh nebo odložili nějak jakoby svoji svoji minulost. A vlastně jsme potom i tam udělali takový společný obřad, eh kdy vlastně, když už bylo jasný teda, že nějakým způsobem tedy eh máme tu společnou cestu a že vlastně půjdeme spolu, tak jsme tam udělali vlastně takový společný obřad, eh aby nám vlastně eh šlo všecko dobře, vlastně za nějakou prostě hojnost, štěstí, za zdraví, takovou vlastně společnou ceremonii. Vlastně, protože eh my když jsme se potkali, eh tak já už jsem to vlastně říkala, to říkala v tom minulým díle, že eh já už jsem v tu dobu byla rozhodnutá, že odcházím z Cusca a i jsem to vlastně řekla té paní, eh co mi pronajímala eh ten dům na San Blas, že prostě už jakoby odcházím a já jsem nevěděla ale v tu dobu, kam jdu, jo. Já jsem jenom věděla, že musím odejít z Cusca, protože už to tam bylo na mě hodně náročný. A právě jsem mu to říkala, říkám: „Ty jo, jako je to tady úžasný prostě, ale já musím eh někam níž, do tepla, protože už to tady jako nemůžu vydržet, tak prostě nějaký musíme teda najít nějaký řešení.“ A on mi říkal: [00:15:49] Petr Václav: Mhm, já bych, můžu? Já bych do toho vstoupil, ještě teď vás přeruším, protože eh teď zase najíždíme už o kousek dál, abychom neztratili nitku s tím, co jste tady řekla, že eh vy jste tedy eh tam řeknu zakopala, pohřbila eh tu dosavadní část svého bytí a chtěla jste tedy eh nějak nově nastartovat. Jak asi se to časově krylo eh s těma jeho vlasama, které tam zakopal? [00:16:19] Ester: No, on je tam zakopal určitě dřív, eh ale nevím jakoby o kolik roků, jo, než jsem vlastně eh to tam zakopala já. [00:16:27] Petr Václav: Takže bavíme se v letech, ten rozdíl časový tam byl třeba v letech, jo? [00:16:32] Ester: No, určitě, protože eh když byl vlastně naposledy, nevím nebo naposledy v Cuscu, no, ale byl první, kdo tam zakopal ty vlasy, jo. Já jsem byla druhá, já jsem byla až po něm, kdo tam zakopal ty kameny. Takže on jakoby. [00:16:47] Petr Václav: No ne, to je, to je vlastně už rituál, že jo, čili to už se dotýkáme zase určité části magie, která existuje. Takže to je důvod, proč on věděl už při prvním potkání se s vámi, kdo jste, protože eh ten kontakt s těma vlasama, víme, co vlasy znamenají mysticky, ten pochopitelně tam eh byl, takže oni si vás ty vlasy přitáhly, no. Tak dobře, dobrá, tak eh. [00:17:15] Ester: Jo, jinak ještě možná bych k tomu řekla, že i on vlastně věděl, eh že přijde žena, on to věděl, eh že bude vztah, mmm, já jsem to taky věděla, já jsem dostávala plno různých signálů a on, co mi říkal třeba, eh když vlastně, protože on hodně taky pracuje s kokou vlastně Vincenzo, eh většinou ji neustále u sebe měl a říkal, že v tomhletom období, eh protože ta koka má různý lístky, jo, a podle toho eh tvaru těch lístků, když se třeba z ní čte, tak se eh tak každej lístek eh podle toho, jaký má tvar nebo jak pak, když ho hodíte, v jakým je postavení, tak podle toho můžete teda vyčíst tu situaci a jemu v tu dobu neustále padaly malý lístky ve tvaru srdíček, jo, takže on prostě to bylo furt, tak on věděl jakože že to jakoby něco, že se blíží, že něco bude, takže ono už podle tý koky a měl víc takovýchhle symbolů a znamení, jo, ale třeba ta koka to bylo jedno jeden vlastně z těch znamení, který mu vlastně říkaly, že co se asi teda bude odvíjet. [00:18:20] Petr Václav: Hm, my se tady ale teďko dotýkáme takové té věci, eh protože když vysvětlujeme lidem na semináři práci s vyšším Já, eh to, že si de facto mohou proměnit ten život, budou-li naslouchat a nebo využívat některé cesty, které se tady nabízejí, ať je to napojení na informační pole, napojení na právě vyšší Já a tak dál, tak je třeba vidět na tom, co jste teď řekla o Vincenzovi, že v podstatě oni tím, jak tam žijí neustále, respektive mají magii jako klasickou součást svého života, tak jako my internet, tak oni mají tu magii běžně už dneska zažitou, tak eh je to vlastně o tom, že on to věděl, on to tušil, padaly mu lístečky srdíčka, eh cítil to pochopitelně, hm, takže to je taková ta jiná vybavenost na ten život eh takovýchto lidí, kteří jsou nějak spjati. Teď se nebavím černá, bílá magie, ale zkrátka a dobře jsou napojeni na informa-, tak, na na ty informační pole, jo. Takže to je trošku jiný potom roz- rozhled potom v životě, než třeba těch lidí, kteří čučí na ty seriály a jsou v zajetí těch rádoby absolutně komerčních, úplně eh, řeknu, vykořeněných od duchovní sféry záležitostí. Tak eh nechci vás trhat, nechci vám trhat nit, tak pojďme, jsme seznámení a udělali jste si tedy obřad. [00:19:50] Ester: No, ještě třeba teda. Mhm. Ještě třeba teda jemu padaly srdíčka z tý koky a třeba já jsem těch signálů taky měla plno, ale co jsem třeba, co se stalo mně, tak vlastně těsně předtím já jsem prostě najednou se objevilo na obloze obrovský srdce, ale fakt jako nádhernej tvar, já tu fotku mám vyfocenou, jo, mám to dodneška jakoby uložený, takže to byl třeba jeden tak, jo, takže já jsem to taky vlastně odezírala úplně tím samým způsobem, jo, takže jsme to měli víceméně jako hodně podobný, no. [00:20:17] Petr Václav: Já vás poprosím, Ester, jestli tu fotografii máte, že byste mi ji poslala, já bych ji klidně dal k tomu našemu dnešnímu pořadu. [00:20:25] Ester: Jo, jo, dobře. Já ji teda mám, jo, najdu to, najdu to, no, určitě, no, dobře. [00:20:30] Petr Václav: No, když najdete, bude, když nenajdete, dám tam jiné srdce, pardubický perník z lásky. (smích) Tak jo. [00:20:39] Ester: (smích) Jo, najdu ji. Já já totiž jsem to měla uložený ve starým počítači, ale mám to někde na na tom na Facebooku, takže určitě stáhnu, pošlu, no. Pošlu to. [00:20:48] Petr Václav: Mhm, skvěle, budeme se těšit. Tak pokračujme dál. Vy jste si udělali tedy nějaký ten obřad za společnou hojnost, čili to jsou takové ty spojovací obřady, musím říci, čili cítili jste se jakoby v tom vztahu komfortně, cítili jste se, že to je pohoda a je to na dlouho minimálně nebo navždy, tak jak se to cítí v určitém tom období toho počátečního kolotání. No a ono se to potom trošku všechno vyvinulo jinak, ale k tomu se teprve dostaneme. Teď si užíváme vztah a novou situaci. Tak zůstali jste v Cuscu nebo jste se přemístili? [00:21:29] Ester: No, my jsme v tom Cuscu vlastně byli zhruba dohromady měsíc a jako fakt ten měsíc byl krásnej, jo. Bylo to opravdu prostě v tom Cuscu, hodně jsme spolu trávili volnej čas, chodili jsme, jak jsem říkala, hodně prostě do přírody, na různý nádherný místa, takže opravdu to bylo jakoby moc hezkej čas, jako společně strávenej, ale vlastně už já už jsme vlastně teda probírali, kam se přesuneme, protože já jsem mu i od začátku hned říkala vlastně, jak jsem jak jsem na tom v tom Cuscu, že to tam špatně snáším, že mám prostě tam problém s tím chladem, s jídlem a že prostě musím pryč. Navíc i vlastně hned od začátku já jsem mu říkala, proč jsem vlastně jela do Peru, že vlastně mám určitej typ teda zdravotních obtíží, že kvůli tomu vlastně já jsem tam jela, protože jsem to chtěla nějakým způsobem vlastně vyléčit, zneutralizovat. Takže to bylo od začátku takový hodně upřímný a vlastně jsme se domluvili na tom, že pojedeme společně do Limy, protože vlastně Vincenzo má v Limě rodinu, prožil vlastně tam velkou část svýho života a navíc prostě Lima je u moře, takže žádná vysoká nadmořská výška tam není, nejsou tam potřeba kamna, takže jsme říkali: „Dobře, uděláme to takhle, pojedeme tam, můžeme tam strávit prostě určitou dobu, než se to všechno stabilizuje, pak můžeme třeba někam jinam,“ ale domluvili jsme se vlastně tedy na té Limě. [00:23:04] Petr Václav: A znala jste Limu? Byla jste tam jako, znala jste to město jako takové nebo to pro vás bylo nová nová zkušenost? [00:23:11] Ester: Eh já jsem Limu znala trochu, protože, no, jo, do do určitý míry jsem ji znala, protože vlastně, když jsem si vyřizovala Carné de extranjería, vlastně eh to pracovní povolení, tak to byl velice složitej proces a eh nejenom, že jsem to teda musela začít vyřizovat v Cuscu, ale musela jsem vlastně několikrát kvůli tomu cestovat do Limy, což prostě cesta do Limy je 22 hodin autobusem z Cusca, jo. Takže byla jsem tam vlastně, ta návštěva by bejvala měla být třikrát, já jsem tam byla dvakrát, dokonce po mně chtěli dělali mi vlastně kontrolu zubů kvůli Interpolu, jo, bylo to fakt jako docela jako složitej proces získání jakoby tý kartičky. Takže já vlastně v rámci tady těch cest do tý Limy jsem tu Limu tak nějak znala, prostě to centrum, jo, některý ty čtvrti. A pak vlastně, když jsem začala provádět turisty, tak samozřejmě ty cesty taky vždycky začínaly v Limě, takže do určitý míry jsem Limu znala, no, ale ne tak, jak jsem ji poznala potom. [00:24:16] Petr Václav: Jasně, ono úředníci jsou různí, že jo, tak my třeba když jsme byli v Ruské federaci a vstupovali jsme na půdu Ruské federace, tak Jasmínka musela ukázat, že má zpáteční letenku, že se tam nepřiletěla vdát jakoby, jo, tak asi pravděpodobně. [00:24:32] Ester: (smích) No, to mně se stalo pak taky jako až když jsem letěla podruhý do Peru, tak to to to si ještě pak povíme, jo, jak jsem se dostávala podruhý do Peru. No bylo to něco na tenhle způsob. (smích) No. [00:24:44] Petr Václav: Dobrá, tak se pojďme tedy posunout k tomu, jak jste přicestovali do Limy. Předpokládám, že to bylo tedy za rodinou Vincenza s tím, že tam budete pobývat, asi bylo potřeba řešit také nějaké zaměstnání a takové záležitosti, tak pojďme si to malinko rozebrat. [00:25:02] Ester: No, my jsme vlastně asi, jo, první měsíc jsme bydleli vlastně u Vincenzovy maminky v takovým minibytě a vlastně já jsem říkala: „Hele, musíme si najít něco rychle, to takhle nejde, tady prostě nemůžeme bejt jako sardinky takhle ve třech.“ A takže my jsme měli poměrně štěstí, že hodně rychle my jsme vlastně bydleli ve čtvrti Surco. Možná ještě trošku říct k těm čtvrtím a vůbec k tý Limě, jo, jako Lima je obrovský město, má zhruba 10 milionů, takže jako skutečně velkoměsto obrovský a některý ty čtvrti jsou bezpečnější, některý čtvrti prostě opravdu katastrofa a není radno se tam moc prostě pohybovat. K těm nejbezpečnějším patří Miraflores a San Isidro třeba. Vlastně na na Miraflores tam jsou hodně hotely různý, lidi tam jezdí do práce, jsou tam kanceláře, ale takovej ten normální člověk vlastně, ty normální lidé běžní tam víceméně nežijou, jo, ty žijou spíš v těch čtvrtích okolo. Pak vlastně na na Miraflores navazuje čtvrť Barranco a hned za tím Barrancem je vlastně Surco, kde my jsme bydleli. Takže Surco v rámci tý Limy je takový jakoby, že to že se to ještě dá, jo. Není ani jakoby úplně nebezpečný, ale není to ani jako bezpečný v tý míře, jakoby třeba bylo Miraflores, to ne, jo, ale ještě se to tam docela dá. Těch bílejch už tam vlastně moc není, takže já jsem třeba, když jsem vždycky vylezla ven, tak jsem byla taková jako rarita, jo, že často se stávalo, že se po mně lidi jako otáčeli z aut a z autobusů, protože prostě bílá prostě žena tam v tý čtvrti nebyla zvykem, no, běžně se tam jako nepohybovala, no no no. Takže, ale jakoby relativně v pohodě, ale taky, jo, potom to pak na to navážeme, že nebylo to pak jako v tom Cuscu, protože já jsem byla v Cuscu zvyklá prostě chodit všude sama, prostě se pohybovat, měla jsem kam chodit a najednou v tý Limě já jsem zjistila, že připadala jsem si tam jakoby víceméně uvězněná, jo, protože jediný, kam se dalo chodit, tak to bylo víceméně přes tu čtvrť Barranco třeba na Miraflores, ona je to u moře, jo, tak k moři a prostě a i mi bylo neustále říkáno: „A tady tou ulicí nechoď, tadleta prostě je nebezpečná,“ jo, „tady třeba prodávají drogy,“ nebo prostě bylo to furt takový jako: „Tady ne a tam ne,“ a najednou jsem vlastně měla pocit, že v tý jako Limě nic moc jakoby nemůžu dělat, jo. Takže [00:28:00] Petr Václav: Že jste, že jste vlastně tam neustále ohrožována, že nemáte takový ten rozsah, jako na Václaváku. Ale já jenom tak přiblížit, Lima je tedy nějaké nějaká nějaké dvě čtvrti nebo ulice čtvrti tedy, kde je přepych, pak je asi, dejme tomu, nějaké to obyvatelstvo, které tam už žije, to místní, a pak jsou slumy. Kolik byste tak jakoby, dejme tomu, rozdělila to? 10 milionů obyvatel, to je jako Česká republika v jednom jediném městě. Takže kolik tak asi procent jich žije v těch slumech a kolik, dejme tomu, je těch luxusních nebo těch těch, kteří si mohou dovolit být v těch luxusních čtvrtích, kde je relativně bezpečno? [00:28:52] Ester: No tak v těch, vzhledem k tomu, že ty luxusní čtvrti vyloženě to je jakoby Miraflores, je to San Isidro, myslím, že Jesús María ještě není tak jakoby špatná čtvrť, tak samozřejmě jakoby těch, těch bezpečnějších čtvrtí to je jako minimálně, jo. Pak je tam teda takový ten standard typu typu Surco, co třeba my jsme bydleli. A jako ty slumy nebo tady ty úplně okrajový čtvrti, tam já jsem vůbec se vůbec jako nedostala nikdy. To je jako vůbec. A samozřejmě ta ty bílý nebo takový ty bezpečný čtvrtě, to je jako velká menšina, tak bych to tak viděla, no. A pak když třeba jedete autobusem z tý Limy, tak to vidíte, jako čím čím dál se vlastně vzdalujete jakoby z toho centra, co jsou pak jakoby ty okrajový čtvrti, tak to jedete dlouho, dlouho, dlouho a asi bych se tam úplně nechtěla jako podívat tady do těch míst teda. [00:29:55] Petr Václav: Mhm a myslíte si, že třeba, já nevím, v těch slumech žije 3 miliony lidí nebo 5 milionů lidí?

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je doslovný přepis nahrávky s časovými značkami a rozlišením mluvčích:

[00:30:00] Ester: Já to nedokážu vůbec odhadnout, ale určitě jako velká velká většina většina prostě. Jo, jsou tam říkám, eh, jsou tam teda taky takový ty relativně ta střední třída nebo takový ty, [00:30:02] Moderátor: Podle té podle té plochy. [00:30:13] Ester: jako jak jsem říkala, že jsme bydleli v tom Surqu, nebo na tom Surqu, ale pak jako ty okrajový, ty chudinský čtvrti, to [00:30:22] Moderátor: Rozumím. [00:30:23] Ester: myslím si, že tam žije jako velký množství obyvatel a možná těch 10 milionů je jenom jakoby oficiální údaj a to může být mnohem vyšší číslo. Jo, to si myslím, že je vyšší číslo. [00:30:35] Moderátor: Asi v těch slamech se to sčítání lidu nedá ani realizovat. Já se ale zeptám na jednu věc. Vy jste zmínila, že ta maminka Vincenzova, že měla nějaký minibyt. Co máte na mysli minibytem? Protože když se řekne u nás minibyt, 1+2, no, když tak 1+1 třeba, jo? Tak jak je to tam? [00:30:49] Ester: Mm. [00:30:54] Ester: Mhm. No takhle. Ona vlastně jakoby Vincenzova sestra, oni měli původně jakoby jakoby přízemí v vlastně měli jakoby přízemí v domě, ale pak tam byla taková situace, že my jsme opravdu jakoby šli k tý mamince. No to byl taková jakoby garsonka bysme to mohli asi nazvat. [00:31:14] Ester: No, taková minigarsonka prostě opravdu. A právě, že to bylo náročný, ještě jak já jsem tam měla všechny ty svoje zavazadla a tak prostě jsem říkala: „Hele, musíme se odstěhovat rychle, to nejde. Takhle tady nemůžeme prostě jako fungovat.“ Jo? Každý potřebuje mít nějaký svůj prostor. [00:31:33] Ester: Takže jsme nakonec našli velice rychle do měsíce vlastně bydlení, já nevím, asi 10 minut vlastně od bytu tý maminky v takovým na místní poměry relativně jako pěkným domě. A měli jsme štěstí, protože vlastně oni to tam jakoby mají hodně, že ty střechy těch domů jsou rovný a vlastně na tý střeše byly nastavený ještě takový dvě místnosti. Bylo to úplně jakoby čerstvě udělaný a prostě jsme fakt měli štěstí. Takže okamžitě jsme si to vlastně pronajali. Bylo to teda dvě místnosti a byla k tomu vlastně koupelna se záchodem dohromady a nic tam teda nebylo, jo? Bylo to teda všechno jako čerstvě udělaný, čerstvě vymalovaný, ale žádný teda nábytek, nic tam nebylo. Takže kolik jsme za to platili? 650 soles, myslím, že jsme platili. [00:32:30] Moderátor: To je docela dost. To není málo na na jejich poměry. [00:32:34] Ester: No. No tak taky to byla jako Lima, jo? To nebylo Cuzco. Samozřejmě v tý v tý Limě to je jakoby dražší. Přesně, no tak vemte si, že já jsem za 750 v tom Cuzcu měla vlastně celej ten dům. A tady jsem měla jsme měli za 650 jako dvě holý místnosti bez nábytku, jo, bez ničeho a nebyla tam ani kuchyň, jo? To byly jenom fakt dvě holý místnosti a záchod a koupelna. A [00:32:56] Moderátor: A bez a řekněme bez stropu? [00:33:00] Moderátor: Jak jste Jak jste mi vyprávěla. [00:33:03] Ester: No, s tím s tím stropem to bylo jakoby hodně zajímavý, protože tam je vlastně, často se to dělá, že vlastně v Limě nedělají klasický střechy, jak my jsme zvyklí, ale dávají tam takovej vlnitej jakoby plech. On to není plech, ono se tomu říká calamina, jo? Je to takovej jakoby umělej materiál, ale vypadá to jako vlnitej plech a oni to hodně používají. A problém byl vlastně v tom, že ta paní, jak jsme pak teda jakoby zjistili, ona neměla až tak moc peněz, i když to všechno vypadalo jako že paní je to nám vlastně pronajímala teda paní se jmenovala jako Rosa, byla to señora Rosa a ona vždycky dělala takový jako hogo fogo, vždycky tam chodila v takovým jako růžovým župánku a prostě se tak jako tam nosila a jako dělala, vyprávěla, jak má jako děti v Americe a prostě, jo? Ale ve skutečnosti neměli až tolik peněz. Takže vlastně oni když jakoby nechávali dělat tady tu přístavbu, tak prostě si zaplatili nějaký asi levnější řemeslníky a ty řemeslníci to prostě neudělali dobře. Takže se dělo to, že když tam vlastně foukal vítr, tak ta střecha se jakoby nadzvedávala, jo? A třeba když jsme večer spali, tak to bylo dost nepříjemný, protože ono to bouchalo. A prostě tam právě s tou střechou byl docela problém, protože ona nejenom, že jakoby bouchala a nemohli jsme spát, ale dělo se i to, že ono tam vlastně jakoby nám pršelo dovnitř, jo? Protože ono naštěstí v tý Limě nepršelo stylem jako pršelo v Cuzcu, jo? To bylo spíš takový jako drobný mrholení. Ale my pak jsme tam vlastně v tý jedný místnosti měli teda matraci na spaní, takže jsme spali na zemi na tý matraci a to bylo víceméně asi všechno, co jsme tam měli, jo? Ještě jsme tam měli teda nějaký asi dvě židle. A a vlastně pak jsme teda zjistili, že tam tím, že je to špatně udělaný, že tam vlastně jakoby nám prší. Takže jsme tu matraci měli vlastně v takovým jakoby prostoru, v takovým čtverci, kde jediný nepršelo, jo? Takže my jsme se za ráno probudili a tam kolem nás byly různě loužičky, takže já jsem vždycky prostě chodila ráno utírat. A takže to byl tady v tom pokoji. No a v druhým pokoji tam to bylo ještě horší, protože tam teda zatékalo, tam zatékalo ještě trošku víc a nakonec to vlastně dopadlo tak, že já jsem prostě v tý druhý místnosti jsme měli taky takovou malou matraci a já jsem tam prostě, to už bylo ke konci, když už jsme odcházeli z tý Limy a já jsem tam takhle chodila asi tři dny do toho pokoje a furt jsem jako, tam něco smrdělo a já říkám: „To není možný, co tady prostě smrdí. To je jako nějaký zkažený jídlo a my jsme tady jako nic nejedli.“ No a pak jsem takhle jako, že půjdu převlíknout povlečení jako na tý matraci a já jsem tu matraci prostě zvedla a ona byla zespoda úplně celá černá, byla plesnivá. Takže ono nějak ten den jakoby nebo ten týden trošku jako mžilo nebo pršelo víc, mžilo víc a udělala se tam větší louže a dostala se vlastně až pod tu matraci, já jsem si toho nevšimla. Takže vlastně ta matrace takhle schnila a vlastně bylo to o tom, že my jsme tý tý paní Rose od začátku říkali, že tam je prostě problém s tou střechou, chtěli jsme, aby to opravila. A taky se ještě vlastně teda stalo to, že jeden den já jsem prostě byla shodou okolností v koupelně a najednou, já nevím, jestli možná jsem dokonce i seděla na záchodě v tu chvíli, jo, ale teď najednou prostě taková jako rána a stalo se to, že půlka střechy v tý koupelně se prostě ohla. A já jsem na to koukala a prostě půlka půlka koupelny byla bez střechy, takže jste koukali prostě opravdu přímo jako na to nebe. [00:37:01] Moderátor: Seděla jste pod širým nebem na tom porcelánu. [00:37:04] Ester: No, no, no. [00:37:06] Moderátor: Eh, dobře Ester, já teda úplně musím říct si, že vidím tu señoru Rosu buď kouří buď kouří v tom růžovém župánku lesklém, jak kouří buď doutník a nebo na na takové dlouhé slámce to cigáro, jo? [00:37:14] Ester: Vona i no. [00:37:21] Moderátor: Trošku mi to Trošku mi to tam rezonuje takhle. Takže, eh, no. [00:37:25] Ester: Vona i takhle, přesně. Ona byla přítel a jako jo, byla přítel a měla ten svůj růžovej župánek, ten co tam furt tak jako nosila. No a já jsem právě, když se tady to stalo s tou střechou v tý koupelně, tak jsem už tam na ni opravdu jakoby šla, naběhla jsem tam a říkám jako, že to prostě se musí opravit. A ona nám teda jakoby to furt slibovala a furt jako že je nějak jako problém s tím řemeslníkem, že prostě jako nějak jako bydlí daleko a že už teda ho jako objednává furt. A ono to tak jakoby vypadalo, že řemeslník bydlí asi někde jako na hranici s Ekvádorem, jo? Ale prostě nakonec teda řemeslník jako přišel, obhlíd to a jako jo, že to teda udělá tu střechu a domluvili jsme se nějak na příští týden. Myslím, že to bylo v neděli, když měl teda Vincenzo volno v práci. No a takže jsme vlastně teda čekali ráno, měl přijít, já nevím, asi na 10:00. No a v 10:00 místo řemeslníka přišla teda jako señora Rosa a omlouvala se nám, že teda jako jí ten řemeslník na poslední chvíli to odřekl, protože má nějakou jako jinou zakázku, má nějakou jinou práci. A v tuhle tu chvíli už jsme prostě jako věděli, že prostě paní lže, že to prostě je zase nějaká, prostě s prominutím, blbost. No a shodou okolností my jsme asi za dva dny toho řemeslníka potkali někde kousek od nás, jo? Takže nakonec z řemeslníka vypadlo, že tam bydlí někde za rohem, asi jako o dvě ulice. Ale hlavně taky to, že vlastně paní neměla peníze na opravu tý střechy. Takže ona to jakoby naoko domluvila, ale pak mu prostě řekla, že samozřejmě jako to teda nejde, protože nemůže koupit, já nevím, ten materiál, ani ho zaplatit. A takže ona to prostě takhle s náma celou dobu hrála tu hru, nebyla to schopná na rovinu prostě říct. Jo a to je zase, jak jsme se bavili o těch Peruáncích, tak to je zase jako jako klasickej příklad toho, jak oni fungujou, jo? Oni vám prostě furt budou jako něco slibovat do poslední chvíle a zase jako skutek utek, no. Takže jakoby to byla pak třeba i taky jedna z takových těch posledních jako kapek, proč jsme potom odjeli. [00:39:44] Moderátor: No, ono těch kapek, pomyslná kapka, jinak ve skutečnosti jich byla celá škála. Dáme si písničku, Ester, a budeme potom pokračovat v tom příběhu dál. Takže budeme se bavit potom po písničce o způsobech, jak jste si vydělávali na své živobytí, co jste vlastně dělali a a jak ten život v té Limě, jak jste to tam prožili. Tak fajn, zahrajeme si. [00:39:53] Ester: Mhm. [00:39:55] Ester: Mhm. [00:40:04] Ester: Mhm. [00:40:08] Ester: Mhm. [00:40:12] (hudba) [00:44:48] Moderátor: Ester, eh my jsme probírali vlastně váš přesun do Limy, už bydlíte, v takovém zvláštním bytě, ale máte svoje soukromí, teď bylo potřeba na to obstarat nějaké peníze. Čemu jste se věnovala vy, abyste přinesla do rodinného hnízda nějaký ten tolar? A čemu se věnoval Vincenzo? [00:45:03] Ester: Mhm. [00:45:11] Ester: No takže, samozřejmě bylo nutný tedy obstarat nějaké peníze co nejdřív. Tak jsme teda říkali: „No tak co budeme dělat?“ A Vincenzo vlastně říkal, on totiž dřív vlastně pracoval v Limě v takové firmě, mohli bychom to nazvat něco jako česká ne, něco jako pošta, ale nebyla to pošta, spíš to byla taková jakoby spediční firma, kde taky jakoby rozváželi, přijímali balíky. A on tam vlastně kdysi pracoval a vlastně rozvážel poštu na kole a pak i vlastně mi říkal, že třeba když jako skončil a ještě třeba chtěl si vydělat víc, tak měl možnost vlastně pracovat tam i v kanceláři. Tak říkal: „Hele, tak můžu dělat teďka tohleto prostě, abysme měli nějaký peníze.“ Takže se tam šel vlastně zeptat a měl štěstí, že ho okamžitě vlastně přijali. No akorát, že tentokrát to bylo jako trošku jinak, protože on vlastně když tam předtím pracoval, tak rozvážel tu poštu v relativně jako dobrý čtvrti, já myslím, že to snad bylo dokonce na Miraflores, nejsem si teďka jistá a jako byl spokojený, dělal to docela dlouho. No jenomže tentokrát to prostě bylo jinak, protože ty dobrý čtvrti byly obsazený. Takže mu prostě dali, samozřejmě teda tu práci, možnost jakoby rozvážet tu poštu a ale prostě dali mu takovou jako horší čtvrť, jo? A on teda to rozvážel na kole. No a prostě předtím, než teda jel rozvážet na tu první směnu, tak dostal takovej plánek tý čtvrti, kde bude rozvážet a měl tam prostě vyznačený, já nevím, jestli to bylo červeně, prostě ulice, který jsou nebezpečný a kterejma prostě jezdit nemůže. No, tak jsem říkala: „Ježišmarja, no tak jako uvidíme, co z toho bude.“ Takže prostě první směna se tak jakoby docela odbyla v pohodě. No a druhej den prostě přišel a říkal, že mu prostě chtěli jako ukradnout kolo. Nevím, jestli prostě jel tou špatnou ulicí nebo tou nějakou vedlejší, která teda jako úplně ta špatná nebyla, ale prostě v každým případě mu chtěli ukradnout to kolo. Tak jsem říkala: „Hele, tak do týhle práce prostě už nejdeš. Já tady někde nebudu trnout prostě, že tě ty jo okradli nejenom, že tě okradli prostě o kolo, ale že tě ještě třeba nedej bůh nepřizabili. Takže prostě to jako nejde, to je nebezpečný.“ Takže okamžitě jsme tohleto tady tu variantu prostě zrušili a měl ale štěstí, protože sice teda nemohl jezdit na tom kole, ale vlastně ho přijali aspoň do tý kanceláře. Takže vlastně tu dobu, co jsme vlastně spolu byli v Limě, tak on vlastně pracoval v té kanceláři, tam dělali nějaký papíry, co se týkalo vlastně tý pošty, těch balíků, nevím přesně co. Ale tak bylo to fajn nebo aspoň prostě, že jsme se skutečně teda mohli nějak osamostatnit. On si tam vlastně vydělával v tu dobu, buďto to bylo těch ten minimální plat, teď nevím, jestli to bylo těch 750 nebo 800 soles, prostě tu minimálku. No takže takže vlastně on teda měl tady ty peníze. Nájem byl 650 a tak jsem říkala: „Hm, tak super. Tak jako zaplatíme ten nájem. No tak samozřejmě to jako nejde, musím mít taky nějakou práci.“ A takže jsem říkala: „Teďka jako co budu jako dělat? Tak jako musím rychle něco najít.“ No a už vlastně dávno předtím mně došlo, že vlastně ta práce, co jsem měla původně vlastně v tý cestovní kanceláři, že byla na místní poměry velice jako nadstandardně placená a že hned tak jako něco na týhle úrovni tam asi nenajdu, že to byla opravdu jako velká výjimka. A tak jsem si říkala, to vůbec nemá cenu, abych prostě hledala práci jakoby pro nějakou další peruánskou firmu, prostě abych někde dělala za 1 000 soles, to je prostě úplně nebo i třeba 1 500, jo? Ale to je prostě strašně málo, to je prostě ztráta času pro mě. Takže jsem pochopila, že skutečně jako nejlepší je nechat se zaměstnat nějak jakoby z Evropy, bejt placená prostě jakoby v jiný měně. A já jsem nakonec teda měla relativně štěstí, protože nějak mě to napadlo a já jsem začala dělat pro jedno český call centrum. Takže vlastně mně stačilo jenom to, že jsem tam měla počítač, stáhla jsem si nějakej program a vlastně moc jsem toho ani nenapracovala. Já jsem dělala tak třeba třikrát až čtyřikrát týdně čtyři hodiny, protože to byly vždycky tady v Čechách to byla jako odpolední směna, ale tím, že je vlastně časový posun, tak já jsem vždycky dělala buďto v 9:00 nebo od 10:00 zhruba do těch dvou čtyři hodiny. A vlastně jsem si vydělala tady za tu jakoby za tuhle pracovní dobu víceméně ty samý peníze, co měl jakoby Vincenzo v tý kanceláři. [00:50:06] Moderátor: Já se ale zeptám No no no, já se chci zeptat, on měl vzdělání jaké Vincenzo, protože pracovat v kanceláři nebo rozvážet balíčky na kole, nějakou poštu u nějaké spediční firmy, to třeba jo, že že proč neprováděl, dejme tomu turisty a tak? Takže on byl jakého vzdělání? [00:50:17] Ester: Mhm. [00:50:21] Ester: Mhm. [00:50:30] Ester: On má víceméně základní vzdělání. Neříkal mi, že by studoval nějakou vyšší školu, nevím o tom. Takže v podstatě jakoby ten ten základ, no, co tam Ono je to totiž tam jakoby náročný s tím vzděláním, protože to není jakoby jako u nás, jo, že my tady máme prostě bezplatný školství. Jo, tak samozřejmě jsou nějaký soukromý školy, který se prostě platěj, třeba i pro děcka Montessori nebo tak, ale ty Peruánci jsou v úplně jiný situaci a prostě vím, že třeba teďka vlastně vlastně chlapeček vlastně od Vincenzovy sestry, tak chodí jakoby v uvozovkách na základní školu, ale na takovou jako lepší základní školu a platí za to taky zhruba asi 800 soles měsíčně, jo, za základku nebo za takovou jako lepší teda trošku základku. Takže ono opravdu tam je to všecko o těch penězích a vím, že potom co co vlastně mě prováděl, co jsme měli průvodce vlastně v Posvátným údolí, vlastně v každým tom regionu vždycky, co já jsem prováděla, jsme měli teda ty lokální průvodce, já jsem jim překládala. A právě jakoby na to Cuzco a Posvátný údolí jsme měli úplně super kluka, byl opravdu úžasnej, krásně vykládal, byl měl obrovský jako úžasný informace, velkej přehled a já jsem se ho právě na to ptala, jo, jak to tam vlastně je s tím vzděláním, jak on se k tomu dostal. A on mi právě říkal, že vlastně pochází myslím asi z Urubamby, jo, v tom Posvátným údolí, taková vesnička a že rodiče neměli nikdy moc peněz a že vlastně on to udělal tak, že vlastně začal pracovat někde na baru, jo, jako barman si začal vydělávat peníze a z těch peněz, co si vydělal, si vlastně začal platit kurz na toho průvodce. Jo, na to tam musíte mít licenci, to je myslím asi tříletý kurz. A v okamžiku vlastně, kdy to dodělal a začal provádět a ty průvodci si tam nevydělají špatný peníze, tak v tom okamžiku on začal studovat práva. A on vlastně říkal, když když jsme tam spolu pracovali, tak on mi říkal: „Víš, já už teďka budu za chvíli ty práva končit a já už jako nebudu už provádět a já už prostě budu dělat,“ já myslím, že chtěl dělat advokáta. A já jsem právě říkala: „Hele, to je strašná škoda, protože seš úplně prostě perfektní úžasný průvodce jako úplně nejlepší, se kterým jsem jako pracovala a byla by velká škoda, kdyby jsi jako to přestal dělat.“ Ale i on vlastně se musel takhle tam jakoby vypracovat a říkal, že on vlastně je nebo i jsem to já vnímala, že on je svým způsobem hodně jedinečnej, protože ty Peruánci, oni mají trošku jakoby jinej životní styl, jo? Oni jakoby se rádi nají, mají rádi ty svoje fiesty, rádi tancujou a a i oni sami mu říkali: „Jako a proč to takhle děláš prostě? Tak jako žij prostě, tady jako pohoda.“ Jakoby oni ho oni mu nerozuměli, jo? Že tam prostě oni, já bych řekla, že on měl víc takový to naše myšlení, jo, někam prostě se posunout, něco jakoby udělat jinak. A i pro ty Peruánce tam to bylo těžce uchopitelný. Takže trošku to tam mají k tomu jinej přístup, možná mají v tom opravdu trošku jinou mentalitu. No takže tím jsem teda chtěla říct, že ono to vzdělání tam jakoby se platí, není to zadarmo a pro mnoho lidí, který opravdu se nějak v uvozovkách nezatnou a nemají jakoby takový to jako že si jdou za tím svým cílem, tak to může být náročný se někam takhle posunout, získat si ty peníze, vydělat si ty peníze, zaplatit si tu školu, jo, tak mají to tam složitější tu situaci určitě s těma penězma, celkově tu životní ekonomickou situaci než my tady. Protože my to tady dostáváme víceméně zadarmo a když je člověk chytrej a nadanej, tak se prostě na ty školy dostane. Tam můžete bejt chytrej a nadanej, ale nemáte peníze a je to pro vás jakoby o hodně těžší. Takže [00:54:45] Moderátor: Ale víte, Ester, zase mi to připomíná, že to je takový ten zápis v té genetice toho obyvatelstva, který jim tam udělali ty kolonizátoři, že vlastně oni jako národ si zvykli se radovat z takových těch věcí běžného typu, že že si posedí, že si zazpívají, popijou třeba, pokouřej něco, [00:54:55] Ester: Mhm. [00:54:57] Ester: Mhm. [00:55:02] Ester: Mhm. [00:55:06] Ester: Mhm. [00:55:10] Moderátor: že se nikam neženou, že se nikam nehoněj, [00:55:13] Ester: Mhm. [00:55:14] Moderátor: tak ono zase do takové země třeba investovat do školství, ono by se možná se zjistilo, že to ani to ani nepotřebujou. Takže jenom potom takoví ti, co chtějí vyniknout, tak je vidět, že se cesta najde, jako tenhle ten, že [00:55:22] Ester: Mhm. [00:55:28] Ester: Jako jsou tam takový lidi, jo? Určitě tam jsou, ale [00:55:30] Moderátor: No. že si našel tu cestu skrze ten bar, potom tím se mohl posunout na toho průvodce a může se stát v podstatě tím právníkem, což mu otvírá zase další možnosti. Pochopitelné je, že časem to bude o tom, že jenom ty rodiny, kde na to mají, budou mít ty studovaný děti a vlastně vznikne taková extraliga, [00:55:34] Ester: Mhm. [00:55:36] Ester: Mhm. [00:55:41] Ester: Mhm. [00:55:56] Moderátor: taková ta extra třída těch lidí a potom až těm dalším to bude docházet, že teda by měli bejt třeba taky pod nějakým vzděláním a tak budou říkat: „No to jsou ty to jsou ty hajzlíci.“ Ale on se vlastně o to kdysi postaral ten dědeček, postaral se o to ten tatínek, že se prostě vzepřel tomu místnímu koloritu a v podstatě oni se na něho koukají jako: „A proč to děláš? A k čemu ti to je? A nemachruj na nás třeba,“ jo? Čili: „Máš to zapotřebí jako?“ To je stejné, jako když u nás tady někteří lidé se vydají trošku jinou cestou, než je ten supermarketový turismus a nebo potom nějaká ta ten gaučing u toho seriálu a podobně. Dobrá. Tak, [00:56:09] Ester: Mhm. [00:56:15] Ester: Mhm. [00:56:22] Ester: Mhm. [00:56:40] Ester: Mhm. [00:56:43] Moderátor: takže vy jste tedy byla v tom call centru a potom jste šla stejně průvodcovat? [00:56:48] Ester: Takhle, ještě k tomu call centru, ono to bylo takový vlastně komický, jo? Protože (smích) oni vlastně ty lidi vůbec netušili, že já teda někde jako sedím v Peru. Myslím, že to někdo asi z tý firmy věděl, ale jim to bylo víceméně jakoby nebylo to pro ně důležitý, jo, hlavně, že já teda jako funguju. Říká se tady tý práci vlastně takzvaný jako digitální nomád, jo, takže já jsem dělala digitálního nomáda. A ono to bylo právě občas jakoby legrační, protože tam v tý čtvrti jezdil vždycky takovej jakoby chlapík a on měl takovej jakoby tlampač. Tam toho hodně jakoby je, jo? Oni třeba prodávají ovoce, mají takový jakoby vozejky a na tom prostě mají to ovoce a on tím tlampačem tam vždycky projížděl po tý ulici a vždycky jako tam křičel: „Uva, mandarina, plátano!“ A teď (smích) prostě já jsem ty lidi fakt jako neslyšela v tom telefonu, jo? Takže občas jako byly velký komický situace, ale jo, bylo to fajn. Vydělala jsem si tím nějaký peníze a kromě toho vlastně já jsem ještě třeba v tom volným čase dělala samozřejmě ty svoje šperky, s tím jsem pokračovala dál. Dělali jsme vlastně s Vincenzem i výrobky z kůže nějaký takový, jsme dělali takový společný vlastně taštičky na ochranu taky jako ochranný, že se tam třeba dá dát křišťál a tak. No a vlastně to provádění na to provádění jsem se vlastně domluvila jsem měla vlastně domluvu s tou jednou českou firmou a měla jsem pak provádět další skupiny. A takže to i byl vlastně potom důvod, proč my jsme se přesunuli zpátky do toho Cuzca, jo? Protože já jsem vlastně ono tam těch faktorů bylo víc, proč jsme se teda přesunuli zpátky do Cuzca, ale jakoby to provádění, to byl jeden z těch faktorů, protože vlastně jsem byla už delší dobu teda u moře, vlastně v nízké nadmořské výšce a vlastně to provádění jsem vždycky prováděla vlastně zhruba desetidenní zájezdy, kdy se jel takový ten klasický okruh po tom jižním Peru, jo, lidi vlastně ta skupinka začínala v Limě, pak se jelo vlastně podél toho pobřeží, jelo se Paracas, Islas Ballestas, vlastně Ica, Huacachina, pak se přesouvali do Arequipy, kaňon Colca, pak to pokračovalo vlastně Puno, jezero Titicaca, potom vlastně Cuzco, Posvátný údolí, Machu Picchu a ono vlastně všechno se odehrává víceméně ve vysokých nadmořských výškách, třeba už z tý Arequipy, když se jde do kaňonu Colca, tam je obrovský jakoby převýšení a ono se právě stává, že třeba těm turistům může být špatně, že se jim třeba motá hlava, někdo může zvracet, ale já jsem právě nevěděla, jak

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:00:00] Ester: budu reagovat po takový dlouhý době na tu nadmořskou výšku. I když jsem s tím jako ze začátku v tom Cuscu, já jsem neměla nějaký problémy, ale říkala jsem si, i kdyby mě třeba jenom trochu bolela hlava, tak to vlastně jako není dobrý, jako já si z pozice průvodkyně todle nemůžu dovolit, jo, že prostě, Ježíš, tak já se omlouvám, ale mě bolí dneska hlava, tak prostě to nejde. Takže jsem právě říkala: „Hele,“ domluvili jsme se vlastně na tom, že se přesuneme zpátky do Cusca, abych já si vlastně zvykla znovu na tu nadmořskou výšku a odprováděla jakoby dobře ty skupiny. Jinak samozřejmě tam těch faktorů bylo víc, jo. Další věc, proč jsme se teda vrátili, tak byl problém v tý čtvrti Surco. Oni tam furt dělali nějaký šílený fiesty. Oni jsou prostě jako takový velký jako slaviči, pařiči, jo, prostě si to tam všechno vohulej jako nahlas a jako prostě je to vůbec nezajímá, takže jako pátek, sobota já jsem neměla moc jako šanci se vyspat. Byla jsem pak fakt už hodně nevyspalá, podrážděná a prostě jako nikoho nezajímáte, takže to byl vlastně další faktor a prostě další věc byla, jak už jsem zmiňovala, že vlastně já jsem teda po tý pracovní době se šla teda, šla jsem někam ven, šla jsem se někam projít. Většinou to teda bylo do té čtvrti Barranco nebo na Miraflores. Chodila jsem hodně teda pěšky, vždycky tam prostě k moři, jo, to bylo víceméně jediný, kam se dalo jít a ono, když každej den chodíte tu samou trasu, a tam vlastně nebylo jako víceméně co, co by se tam dalo dělat, kam by se dalo jít a teď navíc přesně to furt bylo: „Tady nechoď, tady nechoď, tady je to nebezpečný, tam prostě.“ A já jsem se fakt začala už jako cítit tam taková v tý Limě uvězněná a prostě mi došlo, že jako Lima opravdu není místo, kde bych chtěla nějak dlouhodobě setrvávat a prostě vlastně co co s tím dál, jo. No tak jako jakej to má smysl vlastně teda, abych dělala někde v callcentru a Vincenzo někde za 750 nebo 800 soles. Jako najednou vlastně, my jsme tam pak byli půl roku a po tom půl roce to víceméně začalo nějak úplně ztrácet smysl. Takže vlastně jsme chtěli najít nějakej novej vlastně nějaký novej způsob, jak

[01:02:31] Moderátor: Impuls, nějaký nový impuls.

[01:02:33] Ester: Hm, hm, hm, hm.

[01:02:35] Moderátor: Já se ještě, Ester, vrátím k tomu, co jste co jste říkala, že jak jak se jak on tam pořád vyvolával, jak vozil to to ovoce, zeleninu nebo ovoce, tak vy jste volala do Čech klientům? Obvolávala jste české klienty?

[01:02:53] Ester: No, jo. No, no.

[01:02:55] Moderátor: Aha, tak to musí být takové zajímavé. Já teda se přiznám, že když jsem někde v zahraničí a teď třeba potkám nějakého Čecha, tak automaticky ho považuju za svého souseda, jakoby v uvozovkách, jo. A tak prostě když vy jste volala těm lidem do těch Čech, vy jste věděla, odkud oni jsou, nebo jste vůbec netušila? Myslím jako, že třeba jsou z vedlejšího města, kde jste se narodila, nebo že jsou z Ne, ne?

[01:03:22] Ester: Ne, ne, to byly nějaký prostě čísla. Mně se tam vždycky objevilo nějaký číslo, já jsem ho vytočila. Já jsem vůbec vlastně nevěděla, jako kam. To vždycky byly takový jako projekty, jo. To byly projekty třeba, to byly takový jako výzkum, ve směs nějak jako výzkum a jestli to byl nějakej projekt prostě výzkum jako na cigarety nebo na nějaký banky, prostě tady ty různý firmy, co si to zaplatily, že jo, ten výzkum prostě a takže já jsem vůbec netušila víceméně, komu volám, jo. Občas teda byla sranda, ale nevěděla jsem, s kým mluvím.

[01:03:52] Moderátor: Jo. Tak já se zeptám, přesouvali jste se do, vy jste asi ukončila potom tu práci v tom callcentru, Vincenzo ukončil práci v té kanceláři a rozhodli jste se, že se přesunete do Cusca, protože vlastně vaše aklimatizace z té úrovně moře na ty potom horské regiony mohla by být kolizní, což jste nechtěla a navíc přece jenom to průvodcování bylo pro vás finančně hodně hodně zajímavé, takže přesun do Cusca. No, takže jste zase hledali nové bydlo.

[01:04:32] Ester: No, to jsme hledali. No, já bych možná ještě teda trošku vlastně o Vincenzovi, že on vlastně samozřejmě už v tu dobu nebylo to jenom, že by teda dělal tu práci vlastně pro tu firmu, pro tu spediční, nebo že by teda učil děti na nástroje a pracoval u Juana v obchodě, ale on vlastně už v tu dobu dělali vlastně různé typy nebo dělali různé ceremonie. Možná bysme se o tom mohli trošku pobavit, protože ono pak to samozřejmě je důležitý v tom příběhu, aby sme to nepřeskočili nebo na to nezapomněli. Protože vlastně Vincenzo on jako malej prožil vlastně klinickou smrt, jo. On vlastně někde ve škole se stalo, že on prostě tam lezl někde na dvoře po stromě a on z toho stromu spadl a vlastně on se uhodil do hlavy o nějaký kámen a vlastně tam zůstal ležet a prostě děcka se seběhly a opravdu se bály, že že umřel, jo, protože se nehýbal a on teda jako naštěstí to přežil, ale vlastně šel do té klinické smrti. A když se vlastně z té klinické smrti probral, tak říkal, že už prostě bylo všecko jinak a že vlastně mu bylo sděleno, že prostě bude pomáhat lidem, že bude léčit lidi a začal vnímat věci jinak, jo. A vlastně on už jako malý, už jako malý chlapeček, tak on si prostě hrál jako na toho léčitele a teď třeba na tom Barrancu, tam jsou takoví ptáci, ono to vypadá trošku, nebo v uvozovkách to trošku vypadá jako kondor, jo. Jmenuje se to gallinazo a tam všude prostě jako jsou spadaný, je tam všude teda od nich strašně jako nakadíno, ale najdou se tam i jako spadaný pera od nich. Tak on si tam prostě chodil pro ty pera a teď furt prostě běhal s těma perama a jako léčil stromy a prostě furt jako s tím jako léčil, takže on už si od mala vlastně jakoby na to hrál nebo už to i jako můžeme říct třeba určitým způsobem vlastně dělal, jo. Takže se mu to vlastně tady ta schopnost otevřela tou klinickou smrtí. Jinak vlastně jeho babička, ona byla curandera a vlastně pak mi i o tom hodně vyprávěl, vlastně o svých jakoby různých zkušenostech, co vlastně už. On vlastně chodil třeba čistit prostory lidem, jo a myslím, že takovej asi jako největší husarskej kousek, co se mu povedl, tak on vlastně hodně pomohl svýmu bratranci, protože jeho bratranec vlastně on pracoval jako u u dopravní policie, bysme mohli říct a prostě tam dával pozor někde na ten provoz. A vlastně toho bratrance jsem poznala několikrát, jsme se vlastně viděli i osobně, takže i vím prostě, kdo to je. A on právě tam, protože tam stál, prostě kontroloval nebo dozíral na ten provoz a přišla k němu nějaká prostě paní a nesla nějakou tašku nebo igelitku a chtěla po něm, aby to vyhodil do popelnice. A on prostě říkal, že prostě ať se paní nezlobí, že prostě nikam nic odnášet nebude, protože prostě to není jeho práce a že tam prostě jako ani to nemůže jako tam odbíhat. A ta paní furt na něj jako naléhala, tak prostě chtěl od ní mít asi klid, tak prostě tu igelitku vzal a šel ji vyhodit. A vlastně když to vyhazoval do tý popelnice, tak si vlastně všiml, že tam jakoby vypadaly z toho nějaký prostě černý svíčky a hlava, vlastně uříznutá hlava kozla. Myslím, že to byl kozel. A a vlastně v tu chvíli jako ucítil něco divnýho, jo, že fakt to jako znamenalo zaznamenal, že něco prostě divnýho. No a vlastně následkem vlastně potom se mu začalo dít to, že on vlastně cokoliv snědl, tak vyzvracel, jo a začal hodně, začal hodně vlastně jako hubnout. A vlastně vím od Vincenza, že vlastně, když jste napadený jako opravdu skrze těžkou černou magii, že se tohleto může dít a že vlastně se opravdu tady děje to, že ten člověk nepřetržitě zvrací, velice zhubne a zhruba do týdne může umřít, jo. A i když toho člověka vlastně odvezete do nemocnice, tak ty lékaři víceméně nejsou schopný na nic přijít a nejsou schopný s tím člověkem vůbec nic udělat a on jim skutečně prostě zhruba třeba tady do toho týdne prostě jakoby zemře a oni opravdu tomu můžou jenom bezmocně přihlížet a nejsou schopný vůbec nijak tomu člověku pomoci. Takže když se stane takováhle věc, tak není prostě možný nebo nemá žádnej smysl jako hledat pomoc u těch lékařů, ale musíte vlastně najít člověka, kterej je schopný to zneutralizovat vlastně na tý samý úrovni, na který se to stalo. Takže musíte najít prostě nějakýho léčitele, jo, který vlastně s tím umí pracovat. No, takže se vlastně stalo to, že teda Vincenzo se nabídl, že mu pomůže. Takže říkal, že to trvalo zhruba asi tři dny. Samozřejmě si teda k tomu jakoby pořídil různý jakoby věci. Myslím, že použil ruda rudu, ruda se to jmenuje, to je taková vlastně rostlina, která se hodně taky používá při čištění během různých tady těch jakoby v uvozovkách rituálů. Myslím česnek použili, jo, prostě tabák samozřejmě a další a říkal, že to zhruba trvalo teda, že to bylo hodně intenzivní, trvalo to zhruba tři dny a vlastně říkal, že zvraceli, on zvracel, vlastně Vincenzo zvracel s ním, říkal, že z nich šlo opravdu nějaký prostě černý, zelený hnusy. Jo, tak ono se to vlastně takhle často stává a mně se to i pak vlastně stalo třeba v džungli, když jsem pak vlastně pracovala s Ayahuascou, pak když jsem byla podruhý v Peru. Často se to tam děje nebo ti v uvozovkách šamani nebo teda ti léčitelé často fungují tak, že vlastně když pracují s tím člověkem, tak oni sami to vlastně jakoby do sebe nasávají a vlastně jde to i nejenom skrze toho člověka, ale je to i skrze toho šamana, jo. Takže on zvrací vlastně jakoby to v uvozovkách svinstvo nebo tu těžkou, špatnou energii toho člověka. A mně se to pak vlastně stalo v tý džungli taky, že vlastně se mnou ten ten maestro vlastně zvracel zvracel moje věci. Jo, takže on Vincenzo opravdu jakoby měl tydlety schopnosti a vlastně jakoby s tou černou magií uměl pracovat a vlastně já si myslím, že tomu bratranci zachránil život, jo. Nebo by museli najít někoho jinýho, kdo by mu teda pomohl na tý samý úrovni, ale opravdu jakoby prostě se z toho dostal a pak začal teda zase normálně jíst. Takže to je jenom ukázka toho, že i v tý Limě se tady ty věci prostě dějou. A možná bysme ještě pak mohli dát další příklad vlastně. To se zase stalo Rodri- Rodrigovi a Pablovi, když jsem to byl vlastně pak taky teda naši společní přátelé, který já jsem osobně poznala. A vlastně oni to byli přátelé, jo, Pablo, Rodrigo a Vincenzo a i spolu dělali vlastně různé ceremonie, hlavně jakoby muzikálně zaměřený a i teď, jo, jakoby Pablo a Rodrigo, prostě Pablo pracuje prostě s rostlinami, se San Pedrem třeba a Rodrigo taky jakoby dělá ceremonie a můžeme říct, že jsou jakoby, že oni jsou léčitelé. A oni vlastně jeli spolu někam do džungle, protože se chtěli učit víc, chtěli se se učit i jakoby pracovat s Ayahuascou a prostě se dostali k někomu, k nějakýmu v uvozovkách teda šamanovi. No a tak ten je prostě začal uč- se učit různý věci, se tam prostě teda jakoby u něj pobývali nějakou dobu a pak se stalo to, že on je za- chtěl naučit i jiné věci. Jo, ale říkali, že to nebyly úplně dobrý věci a oni to odmítli, že todle prostě oni se učit nechtějí a vlastně se rozhodli od toho člověka odejít. No a stalo se jim to, že prostě oni pak jako jo věděli, že to udělal tady ten člověk, že on prostě jim něco udělal, něco na ně v uvozovkách hodil a oni vlastně už tu dobu jakoby odlí- tali pryč. Nevím přesně, kde oni byli, jestli to byla Pucallpa nebo Iquitos, nevím přesně, opravdu jako to nevím. Ale někde prostě to bylo teda v té džungli, v Amazonii. No a vlastně když se vrátili, myslím, že se vrátili do Limy, tak prostě najednou se jim začalo dělat hodně špatně a přesně myslím, že říkali, že začali zvracet, takže šli do nemocnice a tam jim to hodně jako rychle se cvaklo, že to asi jako v tý nemocnici nevyřeší, že to ta příčina bude jinde a vlastně rychle teda vyhledali léčitelku, nějakou paní curanderu a ona jim opravdu jako velice efektivně pomohla a vlastně taky za- myslím, že říkali, že zakouřila tabák a že vlastně z toho tabákovýho dýmu ona vlastně uviděla tvář toho člověka, který to udělal, jo, takže okamžitě vlastně přečetla, kdo to je, takže jim jako to došlo, kdo to je, dala jim pak pít nějaký byliny, jo, že se to teda dokázali to zneutralizovat, ale je to zase ten samý případ, že vlastně tydlety věci se musí řešit na tý samý úrovni, na který to vzniklo. Není možný prostě jít za nějakým prostě lékařem klasický medicíny, protože ten s váma nic neudělá, oni s tím prostě neumí pracovat a prostě nejsou schopní těm lidem pomoct.

[01:14:54] (hudba)

[01:19:09] Moderátor: Bylo to i u lidí, když se vrátili z Peru, tak jsme to řešili, ale zaznamenali jsme případy právě těžkého napadení černou magií přímo tady v České republice. Šlo o opravdu likvidační útoky. Takže vím přesně, o čem mluvíte a opravdu žádný lékař na to nepomůže. Dokonce na to nepomůže léčitel, který není té úrovně, ze které to přišlo. To znamená, musí to být minimálně stejná nebo vyšší úroveň.

[01:19:40] Ester: No, přesně tak.

[01:19:41] Moderátor: Takže to jsou takové ty techniky, pravděpodobně, které oni se nechtěli učit. „Tak ať zhynou,“ si řekl ten dotyčný. No a tak jim tak jim na nich předvedl, jak je snadné člověka zabít na dálku v případě se potřebuju někoho zbavit.

[01:19:53] Ester: Přesně tak.

[01:19:58] Ester: No.

[01:19:59] Moderátor: Proto proto v podstatě se vždycky doptávají všech, kteří přišli do styku s těmito věcmi a bohužel je na sobě pocítili, jak se cítí, protože to všechno se může vrátit a ta cestička se dá obnovit. Dobře, pojďme tedy, Ester, jste v Cuscu, máte máte partnera, který sice oficiálního vzdělání je pouze základního, nicméně asi je inteligentní a je hlavně oduševnělý, takže je schop- má léčitelské schopnosti a snažíte se tedy v Cuscu opět nějakým způsobem oživit pravděpodobně i kontakty, no a také si najít nějaké zaměstnání. Tak povídejte, jak to v Cuscu probíhalo?

[01:20:54] Ester: No, takže asi nejdřív bych trošku pohovořila o našem bydlení, protože v podstatě my jsme tam teda neměli, když jsme tam přijeli, vlastně jsme neměli nic. Takže naštěstí teda tím, že jsme měli jakoby poměrně jakoby vlastně přátelství s Juanem, tak on nám vlastně nabídl, že můžeme nějakou dobu vlastně bydlet u nich v domě. On má tam vlastně nahoře nad Cuscem u Templo de la Luna mají velký dům, takže to bylo od něj moc hezký, že vlastně jsme tam pár dní jakoby mohli být, ale já jsem pak říkala, nebo jsme si říkali: „Ježišmarja, tak tady taky jako nemůžeme prostě takhle,“ jako v uvozovkách zaclánět, prostě: „Musíme si najít něco jakoby rychle.“ Jako bylo to od nich moc hezký, ale prostě přece jenom musíme mít něco svýho. Takže já jsem pak pomýšlela vlastně na ten dům, co jsem bydlela původně na San Blas, jenomže ona už tam dole bydlela nějaká Američanka v tu dobu, ale zároveň teda oni tam dělali nahoře nadstavbu, dělali tam další patro a akorát se to jako chystali dokončit. Tak jsem říkala: „Hele, tak možná bysme se tam mohli nastěhovat zase do toho samýho domu, akorát teda do toho novýho do toho novýho patra.“ Jenomže oni byli, samozřejmě byly Velikonoce, teď jako klasika, jo, peruánský řemeslníci. To zase jako naslibovali hory doly, černej les, že to jako bude do těch Velikonoc. No a taky jako klasika, skutek utek, nic se jakoby víceméně do těch Velikonoc zásadního nestalo. Ty práce prostě dokončený nebyly a já jsem říkala: „Hele, to přece takhle nemůžeme tady čekat, prostě musíme opravdu si teda najít něco jinýho, protože bůhví, jak dlouho to ještě bude trvat ty ty ty dokončovací práce.“ Takže jsme i trošku jakoby mysleli, že bysme třeba nebyli přímo v Cuscu, ale že bysme byli v Posvátným údolí, protože Posvátný údolí je níž než Cusco a samozřejmě už je tam trošku jiný klima, je tam tepleji a takže jsme právě jeli i do toho Posvátnýho údolí, koukali jsme se tam na nějaký bydlení, ale víceméně jsme jakoby nic vhodnýho nenašli, tak jsme říkali: „Hele, tak dobře, budeme se prostě koukat ještě dál v tom Cuscu,“ ale jakoby můj takovej požadavek byl, aby ten ten byt nebo to bydlení bylo jakoby maximálně jakoby nejtep-, aby bylo opravdu ta místnost nebo ten prostor, aby byl tak nějak jako teplej, jo, nebo na nějakým aspoň prostě místě, třeba kde svítí hodně slunce. A tak jsme se chodili dívat na nějaký prostě byty. No a když jsme vlastně jeli z toho Posvátnýho údolí, tak vlastně to bylo takový jako úžasný. Já jsem to v životě nikdy neviděla, nikdy se mi to nestalo. My jsme jeli vlastně autobusem a po tý cestě do Cusca jsme viděli během tý jedný cesty asi sedm duh. Jo, prostě všude byly duhy. A já říkám: „To není prostě možný, podívej se jako, tu jsou všude ty duhy.“ A vlastně asi za dva dny jsme našli bydlení právě v ulici u nedaleko Plaza de Armas, nedaleko toho hlavního nádraží právě jako v ulici Arco Iris a Arco Iris znamená duha. Takže vlastně i takhle už jsme to jako už chodily ty symboly dopředu a vlastně jsme teda tam našli bydlení v takovém vlastně domě poblíž teda, jak jsem říkala, Plaza de Armas. Bylo to relativně jakoby, nebylo to nějak drahý, ale mělo to velkej benefit, protože ta střecha, ona byla na Cusco, já jsem to v Cuscu moc neviděla, ale právě to bylo z tý calamíny, ale asi to bylo teda udělaný líp než v tý Limě, protože tam nezatejkalo a pod tou calamínou byl polystyren. Takže ten prostor byl na cuscénský poměry poměrně jako teplej, poměrně vyhřátej, ale i tak třeba jakoby já jsem se chodila sprchovat třeba až tak v 11, když se to tam trošku jako vyhřálo, jo. O teplý vodě jste si, i když jako ona byla jakoby znovu, jako říkali, že je tam ta teplá voda, tak jako opět jsem najela na sprchování prostě, kdy jsem měla rychlovarnou konvici a kus toho mixéru, takže to bylo jako předtím. A měli jsme tam poměrně vlastně velkej pokoj, ve kterým nebylo nic, byla tam akorát taková jakoby lavice, kde jsme si pak zase koupili matraci a pak jsme tam měli každej takovej výklenek ve zdi. Takže jsme tam měli dva výklenky, já jsem měla jeden výklenek, Vincenzo měl jako druhej výklenek, takže jsme si tam každej naskládali ty svoje věci. No, tak to bylo takový jakoby opravdu trošku sparťanský bydlení, ale bylo to fajn a pak tam vlastně na tu místnost navazoval takovej prostor, takový atrium, tam byl dřevěnej stůl a vlastně kohoutek s vodou taky tam byl a měli jsme teda svůj jakoby v uvozovkách záchod a koupelnu, jo, ale to teda jakoby bylo to taky takový hodně hodně jednoduchý, ale bylo to teda jako, že to nebylo, že to ne- nesdíleli třeba ostatní lidi, že jsme to měli opravdu jakoby jenom pro nás. No, takže tam jsme vlastně a já jsem právě to opravdu chtěla, aby ten prostor byl hodně vlastně vyhřátej, protože už jsem znovu nechtěla kupovat kamna, protože jsem si i jakoby říkala už, že už jsem to cítila, že vlastně se budu asi vracet zpátky do Evropy, že už už vlastně už jsem tam byla dlouho a víceméně jsem si říkala, že prostě v tady tý situaci nemá cenu znovu prostě kupovat kamna. No, takže vlastně tak bydlení jsme našli relativně brzo a vy jste se ještě vlastně ptal, jak to tam bylo s tou prací, jak jsme vlastně teda to pak řešili třeba finančně, tak vlastně, my když jsme odjížděli z té Limy, tak Vincenzo trošku nějak dopředu byl, bysme mohli říct, jako dohodnutý nebo vypadalo to, že by mohl znovu vlastně pracovat v obchodě u Juana. A já bych možná ještě k tomu vlastně k tý práci u toho Juana něco jakoby řekla víc. My jsme to vlastně nezmínili a je to podle mě je to hodně důležitý nebo důležitá informace, jak se vlastně Vincenzo a Juan seznámili, protože možná jo, jsem to možná zmínila, že Juan vlastně žil dlouhou dobu v Evropě a má evropskou ženu, ruskou manželku a ně- jako oni vlastně žijou v Cuscu, ale měli i vlastně i určitý etapy, kdy spolu tady žili v té Evropě. Nebudu konkretizovat, kde. A on vlastně zrovna nějak připravovali vlastně na cestu do Evropy a on Juan vlastně hledal někoho, kdo by mu mohl vlastně pohlídat nebo postarat se vůbec vlastně o ten chod toho obchodu a zároveň i ale kdo by se mu postaral o dům, jo, protože oni měli zvířata, měli psy, myslím, že měli i kočky. Takže vlastně hledal nějakýho hodně spolehlivýho člověka, což je opravdu v tom příběhu velmi důležitý říct, velice vlastně spolehlivého, důvěryhodného člověka, kterýmu vlastně povede ten obchod, dohlídne na ten dům, nakrmí zvířata, kterej ho prostě nepodvede, nebude lhát, neokrade a vlastně ono jako v tom Peru jako není úplně jednoduchý někoho takovýdleho najít, jo. Takže a vlastně v tu v tu dobu nějak shodou okolností právě, jak mi to teda Vincenzo vyprávěl, tak se prostě nějak seznámili a on mi on vlastně mu Juan Vincenzovi nabídl tady tu vlastně tady tu vlastně možnost, že vlastně teda bude cestovat do té Evropy a někoho hledá. Takže se dohodli a on právě mi říkal: „Já jsem jako poznal, že můžu Vincenzovi věřit, že to je prostě člověk, kterej mě nepodvede.“ A takže mu tam nechal vlastně k dispozici i ten obchod i ten dům vlastně a on mi to pak Vincenzo vyprávěl, jo, že vždycky ráno jakoby, on nebydlel myslím úplně přímo v tom domě, on měl jiný bydlení, ale vlastně tam docházel každý den vlastně nakrmit ty zvířata, pak byl v tom obchodě. Takže to jako jak mi to vyprávěl, tak se opravdu vzorně staral jakoby o ten dům, o ty zvířata, o ten obchod a vlastně to šlapalo dobře. Takže i vlastně, když jsme se seznámili a byli jsme spolu vlastně v tom vztahu a on mi vlastně třeba vyprávěl o sobě, vyprávěl mi tydlety věci, tak jsem si říkala: „Jo, to je hezký prostě, jako

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Zde je doslovný přepis nahrávky podle vašich pokynů:

[01:30:00] Ester: Je poctivej, prostě fajn člověk, takže asi je to důležitý zmínit v tom příběhu, co se pak vlastně všechno stalo. No a takže… [01:30:10] Petr Václav: Ono se to pak hodně… Ono se pak hodně začalo vybarvovat jinak. Dobře a tak teď to… Teď je potřeba se rychle dostat k tomu, kde jste tedy pracovala, abychom si potom řekli, co přivedlo to, ten váš příběh zpátky k tomu Pedrovi dobrodějovi, jo? Tak pojďme na to. [01:30:31] Ester: Mhm. Takže vlastně my jsme teda dorazili do toho Cusca a nějak jsme předpokládali, že vlastně Vincenzo by teda mohl znovu pracovat s Juanem v tom obchodě. No, ale ono to tak nějak jako, jak to říct, to úplně neklaplo. Nevím úplně proč, prostě to je jedno. Prostě jakoby zůstal tam vlastně bez práce, jo, nějak prostě to nešlo. Tak další varianta, která se tam teda jako naskytla, byl vlastně v Cuscu je vlastně v té čtvrti San Blas, je tam, jmenuje se to Healing House. Je to vlastně takový dům, kde se třeba cvičí jóga, jo, dělají se tam různý meditace, různý takovýhle léčení. Takže vlastně Vincenzo se tam šel zeptat, jestli by tam vlastně mohl dělat své léčení, vlastně ty ceremonie. A dohodli se vlastně s tou paní. A takže občas měl nějaký ceremonie. Byly na to, jakoby řekla, velice pěkný ohlasy, nebo opravdu myslím, že to bylo jakoby fajn. A měla jsem z toho i já jako velice dobrý pocit. A on byl rád, že vlastně může dělat tady tu, tady tu vlastně tady tu aktivitu. Akorát vlastně těch lidí nebylo moc, jo? Jako se to rozjíždělo pomalu. Bylo to vlastně toho jakoby, jo, občas byla nějaká ceremonie, nějakej v uvozovkách klient, ale nebylo opravdu těch lidí v tu, v tu dobu, nebylo jich tolik. Takže z toho byl vlastně Vincenzo možná trošku takovej jakoby špatnej. A já jsem teda měla už domluvený vlastně to provádění. A vlastně z toho provádění já jsem dostala, jsem byla velice dobře placená, protože samozřejmě jsem byla placená jakoby českou cestovkou, takže na ty místní poměry jakoby se s tím pak dalo tam velice dobře žít. No. A vlastně možná jsme ještě nezmínili vlastně i v té Limě, že vlastně Vincenzo s těmi svými přáteli už jakoby právě dělali některé jakoby právě ty ceremonie, různý vlastně večery, kde oni opravdu jakoby hráli a prostě ty lidi se opravdu někam dostali, něco poléčili, něco se zharmonizovalo. Takže on vlastně takhle už fungoval. Nedělal to třeba úplně na plný úvazek, měl u toho teda jiné aktivity nebo jiný zaměstnání, ale věnovali se tomu, jak to šlo. No a v tuhle tu dobu vlastně, kdy on teda viděl, že by to asi ještě teda chtělo něco jinýho, tak vlastně [povzdech] zavolala mi moje známá. Myslím, možná, že už jsme se o ní zmínili. Vlastně krajanka, zkrátka krajanka. A my jsme se tam vlastně potkali skrze vlastně, protože ta paní, co mi původně pronajímala ten dům vlastně na San Blas, tak ona měla, ona byla Španělka, ale měla peruánského přítele a vlastně přes tady toho přítele já jsem se vlastně setkala s Lívií. A vlastně byla jsem ráda, že tam je jakoby někdo, kdo, s kým si můžu vlastně popovídat svým jazykem a prostě, protože samozřejmě jako v tom Peru moc jakoby těch krajanů není, jo? Tam občas třeba někoho potkáte někde ve městě, vidíte, že tam je nějaká třeba skupinka turistů, ale ti jen tak jako projdou, ale jako aby tam byl někdo, kdo tam fakt žije a s kým se třeba můžete setkat vícekrát, tak to je taková jakoby rarita tam. Takže jsem byla ráda, že tam někdo je. Byli jsme spolu v kontaktu a právě mi takhle zavolala v tady, v tady, v tady v té etapě tam. A právě mi říká: „Prosím tě, nevíš náhodou o někom, kdo by jakoby mohl dát vypít skupině San Pedro? Protože víš, on jakoby za týden přijede do Peru Pedro Dobroděj se skupinou a vlastně nikoho na to San Pedro nemá. A prostě zbývá jakoby málo času, je to vlastně za týden a prostě takže já mu vlastně…“ jakoby někoho hledá, aby teda prostě se mohly udělat ty ceremonie vlastně s tím San Pedrem. [01:35:08] Petr Václav: Byla, já se zeptám, byla nějaká specifikace, kdo se konkrétně hledá, nějaké zadání? [01:35:14] Ester: Jo, no bylo. [smích] Ona mi právě říkala, že, že vlastně ty podmínky teda na toho člověka, kterej teda bude dávat pít skupině to San Pedro, takže vlastně se teda hledá ten v uvozovkách šaman a že vlastně ty podmínky byly, že musí být starý a musí umět kečuánsky, kečua. Jo, takže to byly vlastně dvě ty kritéria na toho šamana. A já jsem právě říkala: „Dobře, já se ti teda pozeptám a dám ti vědět.“ No a tak jako v první řadě samozřejmě mě třeba jakoby napadl ten, ten můj kolega [smích] nebo ten můj vlastně kamarád, se kterým já jsem původně pila vlastně San Pedro, jenomže on to byl mladej kluk, jo? On je ještě o něco mladší než já, tak jsem říkala: „No tak to je blbost, ten je prostě teda mladej, tak ten ne.“ No a tak jsme pak jako přemýšleli vlastně s Vincenzem, jestli někoho teda známe, kdo by teda jako se toho mohl ujmout. A vlastně nás napadl vlastně Pablo, jo? Vlastně náš kamarád. Už jsem se o něm párkrát zmínila. Vlastně to byl ten Pablo, co byl s Rodrigem v tý džungli, jak na ně, jak pak skončili chudáci teda nejdřív v tý nemocnici a pak nakonec teda u té curandery. Tak ten nás napadl, protože on je vlastně trošku starší než, než Vincenzo. A tak jsme říkali: „Hele, jo, jako je starší, ale není to vyloženě jako starej chlap, jo? Je prostě starší.“ [01:36:41] Petr Václav: Není to, není to kmet, ale já jenom, já jenom připomenu, že tady v tomto okamžiku se vlastně začal lámat váš společný příběh s vaším přítelem, protože aniž jste to tušila, tak jste začala spolupracovat na tom, že jste začala tahat za pilku, kterou jste si začala řezat vlastní větev. Ale to jste nemohla tušit v tu chvíli. Takže pojďme do toho příběhu. Takže hledali jste pro Pedra Dobroděje, jste hledali kmeta, který mluví původním jazykem, aniž by se někdo dotazoval, zdali umí nebo neumí, dejme tomu, šamanství. Ještě tam myslím byla podmínka nějakého oblečení, ale to asi není podstatné. [01:37:24] Ester: No to bylo potom, jo? To jako první, první jakoby bylo vůbec někoho teda sehnat. Takže, takže jsme teda jako hledali, jsme pátrali. [smích] Takže bylo pátrání teda po šamanovi, který může dát skupině vypít San Pedro. No a takže vlastně jsme se teda s tím Pablem vlastně zkontaktovali, dali jsme, vyměnili si nějak telefonní čísla. Oni se spojili vlastně s Pedrem Dobrodějem. A vlastně oni se nedohodli, jo? A já jsem potom nějak jako teda se úplně nepídila, proč se nedohodli. Jsem si říkala: „Hm, tak asi prostě to jakoby nedopadlo, on teda není opravdu tak jako starej, asi chtěli teda někoho staršího.“ A myslím, že ani asi neumí kečua, protože ono dneska už ne všichni kečua umí, jo? Kolem toho Cusca hodně ještě nebo v Cuscu ty lidi jsou dvojjazyční, ale dneska už se často děje, že třeba lidi mluví jenom španělsky. A já mám pocit, že on asi Pablo moc kečua neumí, nebo nevím, nejsem si jistá, ale myslím si, že neumí. A tak jsem si to nějak jako vydedukovala, že prostě to bylo jako tady kvůli tomu a a vlastně jsem pak to se po tom nějak moc nepídila. Jenomže když jsem se pak vlastně vrátila podruhý do Peru, tak jsme se samozřejmě, jsme byli s Pablem v kontaktu a vlastně já jsem se ho pak na to zpětně ptala a říkám: „Ty, prosím tě, proč vy jste se vlastně s tím Dobrodějem jakoby nedohodli, jakoby proč to vlastně vykrachovalo?“ A on mi řekl, že vlastně on vlastně s ním spolupracovat nechtěl, Pablo s ním nechtěl spolupracovat, protože prostě říkal, že jako si navnímal tu jeho energii, že se mu ta energie nelíbila a že vlastně schválně nadsadil cenu, aby se nedohodli. Takže to, tohleto on mi pak řekl vlastně. A a vlastně já jsem původně teda si myslela úplně něco jinýho, ale nakonec mi to sdělil Pablo, Pablo takhle. A říkám: „Aha, no tak jo.“ No, takže vlastně s Pablem to nedopadlo. A takže… [01:39:32] Petr Václav: Kdo byl ten další, Ester? Kdo byl ten další? [smích] [01:39:35] Ester: Kdo byl další adept jako, další adept jako na šamana. [smích] A takže, nebo na šamana, tak jakoby dál jsme vlastně oslovili, oslovili vlastně Rodriga. To byl Rodrigo vlastně. Oni jakoby samozřejmě Vincenzo měl víc přátel a Rodrigo v tu dobu byl takovej, bych řekla, asi jeho nejbližší přítel. Vlastně s Rodrigem spolu učili vlastně v tom Ayacuchu ty děti hrát vlastně na ty flétničky, na ty hudební nástroje. Oni byli spolu hodně v kontaktu. Myslím, že spolu, že na sebe byli i hodně napojení. A když třeba jeden měl problém, tak oni to prostě cítili, že si navzájem i třeba pomáhali, jo? Že se i pomáhali třeba i čistit, takže tam to napojení oni spolu měli dost a řekla bych, že asi byli nejlepší přátelé. S tím Pablem taky samozřejmě a i vlastně dělali spolu nějaký tady aktivity, nějaký ceremonie. A takže jsme… A on zrovna jako v tu dobu byl Rodrigo v Cuscu, takže on vlastně byl u nás přímo jakoby osobně v tu dobu. A my jsme se ho právě ptali, jestli teda by nechtěl, že máme tady tu vlastně, tady tu nabídku nebo že prostě někoho hledáme teda pro tu skupinu s tím Pedrem Dobrodějem. No a on vlastně zakouřil tabák, jo? To jsme se myslím minule bavili v tom dílu, že vlastně oni jsou schopný přes ten tabák vlastně si navnímat třeba energii druhýho člověka, diagnostikovat prostě problém nebo třeba i jako říct věci, který se v budoucnosti stanou. Takže Rodrigo zakouřil tabák a řekl: „Eh, jako no me gusta energía de ese hombre.“ Jakože prostě se mu nelíbí energie tady toho člověka a že s ním spolupracovat nebude. A prostě to odmítl. A já jsem si říkala… Jsem si jako říkala, že už asi jako to přehání ten, ten Rodrigo, že prostě jako… Jsem si říkala: „Ježišmarja, prostě tady jako dělá nějaký prostě cavyky a…“ Moc jsem jako, myslela jsem si… Já jsem v tu dobu byla na straně toho Dobroděje prostě, jo? [01:41:56] Petr Václav: No samozřejmě, protože ta prezent-, to prezentování v podstatě jeho duchovnosti, toho, co dělá pro ty lidi, kteří jsou těmi hledajícími, tak ta, řekněme, ta aureola tam je vytvořená. No a teď pochopitelně najednou někdo si dovolí říct, že to je jinak. Chápu. Asi jste trošku začala si říkat: „No to seš moc namachrovanej teda třeba.“ Nebo něco takovýho. [01:42:27] Ester: Svým způsobem ano! Ano, přesně svým způsobem ano. Jsem si říkala, že to jako přehání asi, no, nebo prostě, že taky jako se nedá třeba úplně tomu tabáku taky jako věřit stoprocentně, že prostě… Trošku se ve mně jako pochybnosti, ale vůči tomu Rodrigovi, jo? Chudák jako, teď se teda veřejně omlouvám, ale prostě… [smích] [01:42:47] Petr Václav: Ester, ale to je velmi časté. Podívejte, lidé, kteří třeba pracují se svým pravým vyšším já, poptávají odpověď na nějakou otázku, na nějaké rozhodnutí třeba. A teď jim přijde odpověď, která jim absolutně nezapadá do jejich navnímání té situace anebo do toho, co teď žijou. A lidé mají tendenci o tom pochybovat a teprve čas ukáže, stejně jako ve vašem případě, jak obrovská pravda to byla, jo? Takže to je taková jenom vsuvka moje o té zkušenosti. Takže už druhý člověk odmítl tu spolupráci s Pedrem Dobrodějem, že Pedro Dobroděj nemá dobrou energii, že to není správný člověk nebo že s ním spolupracovat nechtěj, protože tam není všechno v pořádku. [01:43:35] Ester: On vyloženě… Jo, pardon. On vyloženě řekl, že se mu nelíbí jeho energie. Že prostě ne. [01:43:42] Petr Václav: No, což znamená, což znamená, že pravděpodobně jeho energie vůbec se neslučují s jeho světonázorem anebo s jeho způsobem uvažování a s jeho hodnotama. No tak jo, tak našli jste někoho dalšího? [01:43:56] Ester: No tak jsme jako, tak já jsem vlastně jako tý Lívii jako chtěla pomoct a vlastně i tomu jakoby Dobrodějovi, jo? To je takový to, nakonec vlastně to bylo trošku takový to jako za dobrotu na žebrotu. [smích] [01:44:07] Petr Václav: No ale vy jste to říkala, ne, vy jste to říkala jinak. Vy jste si, jste říkala: „Připadala jsem si jako ta, co sedla na tu lopatu.“ [01:44:15] Ester: No, no no no no no, no přesně tak, no. [smích] V tom, v tom Mrazíkovi, jak je ta scéna prostě, ta ta baba Jaga, jak jak vlastně říká: „Já, husa hloupá, jsem mu na lopatu sedla.“ Tak přesně takhle jako já, husa hloupá, prostě mu na tu lopatu sedla [smích] a pak jsem se škvařila v tý peci prostě. [smích] No, takže vlastně jsme si říkali… [01:44:38] Petr Václav: To teprve přijde, ta pec. [01:44:40] Ester: Prosím? [smích] [01:44:41] Petr Václav: To teprve přijde, ta pec. Takže zatím tedy hledáme řešení. Když Dobroděj, tak mu, tak mu musíme pomoct prostě. Navíc je to krajan, tak proč mu nepomoci, že? [01:44:52] Ester: No. Takže jsme prostě hledali teda, takže jakoby ještě někoho jinýho teda zkusíme a tak já už jsem vlastně nevěděla a tak jsme teda jako s tím Vincenzem se o tom bavili. A já jsem pak, a pak jsme říkali: „Hele, jako já už nevím, mě nikdo nenapadá, já asi nikoho jako starýho neznám.“ Protože já jsem znala třeba lidi, ale jakoby nebyli teda, jako nevyhovovali tomu požadavku. Navíc ještě Rodrigo, Rodrigo umí kečua, jo? Takže mě to docela jako mrzelo. [smích] Ten by docela vyhovoval jako, jo? [smích] Ale prostě já jsem neznala prostě starý lidi, že jo, nějaký starý prostě lidi úplně, který by to přijali. Takže pak jsem říkala: „Hele, jako…“ Vlastně s Vincenzem, tak jako jediný, jediný vlastně, kdo nás už jakoby napadl, tak byl vlastně teda Juan, jo? Protože Juan, on vlastně spolupracoval v tu dobu s jedním vlastně klukem z Argentiny, kterej mu taky vozil nějaký skupiny, ale on mu je vozil na ayahuascu. Takže vlastně myslím, že ty ceremonie probíhaly tam nahoře v tom jeho domě, co má… Má to tam hezký, jako má tam i takovej prostor vlastně na ty ceremonie. A takže jsem si říkala: „No tak jako když může dát skupině prostě ayahuascu, tak jako San Pedro by určitě taky zvládl.“ To prostě jako si nemyslím, že by byl nějakej problém v tom. Ale nevím teda jako do jaký míry umí kečua a a zas úplně tak starej taky není, ale tak třeba jako to klapne, no. Takže prostě jsme zase dali kontakty. No a ono to jako nakonec opravdu klaplo. Oni se domluvili. [povzdech] A tak já jsem měla radost, že jo, protože prostě teda jako jsme našli vhodnýho kandidáta. A… [01:46:46] Petr Václav: A navíc, a navíc ještě tam šlo o to, že vlastně Vincenzo se zapojil do hry. [01:46:52] Ester: No a Vincenzo se zapojil do hry, protože nějak se teda nakonec dohodli, když vlastně chudák teda Vincenzo jakoby to měl teďka jako taky náročnější vlastně s těma financema, s tou prací, že neměl jako tolik vlastně těch aktivit, tak se prostě nějak dohodli, nějak to prostě upekli v uvozovkách tak, že si vlastně Juan vezme jako Vincenza jako svýho asistenta. A já jsem byla ráda. Jsem si říkala: „No takhle budeš jako dělat vlastně tu svoji práci, že už nemusíš jako dělat někde na tý prostě v tý spediční firmě někde v kanceláři, prostě budeš dělat jako tu svoji, to svoje v uvozovkách poslání, to, co tě baví, to, co tě naplňuje, to prostě tu práci s lidma, budeš jim pomáhat prostě, vyděláš si prostě nějaký peníze jakoby.“ A jsem si říkala: „Jo, hele, tak super! Tak to je úplně super, že nám to takhle jako, že to takhle jakoby vyšlo.“ Že prostě jakoby prostě se nám ta Lívia ozvala a já jsem prostě fakt jako měla radost, on měl taky radost, takže jako nakonec to teda všechno se to domluvilo. A takže jsme byli teda jako všichni, všichni hromadně jsme byli šťastní. [01:47:58] Petr Václav: Ano, ano, pochopitelně. Splnili jste, vlastně jste zabili několik much jednou ranou. Teď mi řekněte ten byznys, za kolik to bylo? [01:48:07] Ester: No, takže oni vlastně takhle, ještě teda než odjeli, než odjeli, ještě bysme možná trošku to mohli jakoby říct, jak to tam pak bylo, protože vlastně Pedro Dobroděj, on vlastně dělá čtrnáctidenní vlastně ty, ty v uvozovkách expedice. A ten první týden vlastně se to vlastně odehrává nedaleko Limy vlastně v té oblasti Paracas, Islas Ballestas vlastně, Huacachina, ta oáza vlastně u té Icy a Nazca. A tam vlastně se teda pracuje ten první týden vlastně s tou medicínou San Pedro, s tím kaktusem. A druhý týden vlastně ta skupinka pak se vlastně vrací do Limy a přelétají vlastně do džungle, do Puerto Maldonado a tam se dále vlastně pracuje vlastně s ayahuascou. Takže o téhle té druhý jakoby fázi té expedice v uvozovkách teda expedice, já toho moc nevím, protože samozřejmě mám informace převážně teda z toho, z těch akcí jakoby, který probíhají v tom v jednom, v tom prvním týdnu. A vlastně oni ty, ty ceremonie tam v tom prvním týdnu byly myslím tři. Myslím, že byly tři zhruba. A vlastně za… Vždycky tam bylo jakoby zhruba 20 lidí v tý skupině a oni vlastně byli zaplacený za člověka, jo? Takže dostávali vlastně 50, 50 soles na člověka. Takže to vycházelo vlastně 1000 soles za tu jednu ceremonii. Takže když byly ty tři ceremonie, tak dostali 3000. No a vlastně Juan, jakože tam byl ten jakoby ten hlavní, tak ten jako si nechal 2000 a Vincenzo, ten byl jako ten asistent, tak ten dostal vlastně 1000 soles. No a teď vlastně oni tam ještě si brali samozřejmě nějaký ty své výrobky. Vlastně Juan si bral z toho svýho obchodu nějaký bubny vlastně a myslím nějaký chrastítka, prostě nějakej jakoby sortiment z toho obchodu. Zase teda ty věci on má opravdu velice pěkný, jo? Má to opravdu oproti jiným třeba velice originální jako, zase klobouk dolů, jo? To má pěkný věci. A vlastně Vincenzo tam bral i jakoby naše výrobky. Vlastně tam bral nějaký ty kožený taštičky, co jsme pak jakoby spolu dělali. Bral tam vlastně i moje šperky. Takže vlastně ještě se teda jakoby, ještě jsme měli nějaký peníze vlastně z prodeje těch výrobků. Takže vlastně třeba z tý první skupiny určitě jako Vincenzo přivezl jakoby těch, teda těch 1000, jo? Těch 1000 za tu práci a myslím, že se třeba jako šperky a výrobky, ty kožený taštičky prodaly třeba za dalších jako 500 soles, jo? A samozřejmě ten Juan ještě samozřejmě si myslím vydělal ještě mnohem jako větší peníze, protože ten buben stojí třeba, já nevím, záleží jako jak je ten buben dělanej. Jestli je malej, jestli je velkej, jestli je jenom jako, jestli má vlastně jenom tu základní kůži nebo jestli je i pomalovanej, tak o to se pak odvíjí cena toho bubnu. Ale prostě bylo to zhruba 200, já nevím, třeba 300 soles a víc, jo? Takže když prodal prostě tři bubny, tak měl třeba dalších jakoby, dalších 1000 soles navíc, což si myslím, že měl určitě, jo? Takže myslím, že minimálně dalších jako 1000 soles si tam vydělal na těch výrobcích. Takže my jsme tak jakoby, Vincenzo přivezl z těch ceremonií zhruba vlastně třeba kolem 1500 soles a Juan si přivezl podle mě minimálně 3000. [01:52:28] Petr Václav: Dobrá, takže za… Ano, na tehdejší nebo na tamnější poměry jsou to velké peníze. Dobrá. Pořad se schyluje ke konci, Ester. My jsme se tedy dopracovali k tomu, jak začala [smích] jak začala ta spolupráce vlastně s Pedro Dobrodějem. [01:52:47] Ester: Hm. [01:52:48] Petr Václav: A tím pádem vlastně jak začala destrukce i vašeho vztahu. O tom všem ale si budeme povídat příště, protože dnes už na to prostě nezbyde čas. Jenom [odkašlání] jenom jsme odkryli tu, tu pokličku toho, co vlastně je tím gro, nebo jak se říká, jak je toto gro toho vyprávění, tak to si necháme na příště, abychom to udělali takou ucelenou formou. Máte ještě asi minutu, dvě na to, abyste sdělila něco důležitého k tomu dnešnímu povídání. [01:53:21] Ester: [povzdech] Já myslím, že to nejdůležitější se pak jakoby odehrálo opravdu nebo co jsem sdělila vlastně v závěru toho dnešního povídání, takže vlastně ten příští, za těch 14 dní budeme vlastně rozvíjet dál tady to téma. A vlastně asi bych řekla, že tady ten moment, kdy jsme se vlastně dostali k Pedro Dobrodějovi, byl takový velmi významný mezník v mým životě, že vlastně bychom mohli říct, že můj život byl život před Pedro Dobrodějem nebo předtím, než vlastně se mě dotkly tady ty energie a potom po, jo? Že vlastně opravdu to jsou jako dvě velký životní etapy. Takže příště pak… [01:54:08] Petr Václav: No já se ale zeptám. To, to mně nedá. Ještě jednu otázku musím prostě dát, jo? [01:54:12] Ester: [smích] Mhm. [01:54:13] Petr Václav: Ta první etapa před Pedrem [01:54:17] Ester: Mhm. [01:54:18] Petr Václav: Dobrodějem byla lepší nebo horší než ta po? [01:54:22] Ester: [smích] No, lepší nebo horší, to je relativní, z jakýho úhlu pohledu se na to díváte, jo? Já jsem vlastně mohla, můžu říct, že jsem prošla nějakým prostě vnitřním peklem jako šíleným. Otázka je, jak se to vlastně vyvine dál, jo? To je prostě… Setkala jsem se vlastně s věcma, se situacema, prostě s příšer-, jako s hroznýma věcma. A otázka je, jako ono vlastně tím, co se stalo, jakoby možná jako když projdete fakt jako nějakej šílenej jako ten křest tím ohněm, jo? Že prostě jakoby vás to nějakým způsobem promění. Já mám pocit, že jakože bych se, že jsem se v tom jako i proměnila jako v někoho jinýho nebo že tam prostě došlo k obrovský nějaký vnitřní mojí proměně a ten život se celkově proměnil. Jako mám pocit, že jsem jakoby někdo jinej, než to bylo předtím. [01:55:20] Petr Václav: Dobře. Máme tedy o čem příště rozprávět, máme se na co těšit. Ester, já vám děkuji, že jste byla připravena [odkašlání] na to dnešní vysílání, že jsme si pověděli hodně z toho vašeho příběhu a budu se tedy příště opět těšit. Pojďte se rozloučit. [01:55:37] Ester: Tak já přeju všem hezký večer a budu se těšit zase za 14 dní. Na shledanou! [01:55:43] Petr Václav: Děkuji, taky se s vámi loučím. Loučím se se všemi, kdo jste nás poslouchali, kdo nám třeba napíšete a pochopitelně budeme se těšit za 14 dnů. To je z pořadu Řeklo se, stalo se s Ester pro dnešek všechno. Loučí se ze studia Midgard s vámi Petr Václav. [01:55:58] (hudba)

ZDROJ: 2019-12-21-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Ester-25.-díl-120-min-1.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je kompletní, doslovný a detailní přepis nahrávky:

[00:00:30] Moderátor: Jste vyčerpaní? Necítíte se dobře? Máte permanentní únavu?

[00:00:40] A co zrcadlo? Jste spokojeni? Nebo by to něco chtělo?

[00:00:58] Potřebujete nějaký návod? Pokud potřebujete se zbavit útočících bílých plášťů, pak poslouchejte tento pořad.

[00:01:44] Jak se cítíte v mlýnici systému zdravotních pojišťoven?

[00:01:52] Jak vás drtí západní medicína?

[00:02:05] Hledáte alternativu? No tak to jste dobře.

[00:02:09] My vám totiž můžeme být velice užiteční tímto pořadem, který vám ovšem bude vyprávět.

[00:02:19] My vám totiž můžeme být velice užiteční. No a je jenom na vás, co s tím potom uděláte. Ale pokud se nechcete stát tou obětí a pokud nechcete být jejich potravou,

[00:02:31] pak jste tady dobře.

[00:02:39] Vítám vás v pořadu Stárnutí je přežitek. Vítá vás Petr Václav.

[00:02:44] Petr Václav: Protože je sobota, to znamená jedno jediné, máme pořad eh Řeklo se, stalo se, vysíláme z Midgardu. Vítejte, já vás všechny vítám u tohoto pořadu a pochopitelně vítám naši aktérku, eh se kterou se scházíme už eh potolikáté, řeknu, protože ehm ono to setkání, my řekneme, my jsme odvysílali tři díly, ale ono to nebylo úplně takhle, my jsme se k tomu natáčení sešli vícekrát. Já to za chvilku vysvětlím. Takže já vás vítám ve vysílání Ester, dobrý den.

[00:03:19] Ester: Dobrý den.

[00:03:20] Petr Václav: Ester, dneska, já vím, já to na vás prozradím, že vy jste dneska hlasově trošku hendikepovaná,

[00:03:26] Ester: No.

[00:03:27] Petr Václav: ale důležité je, že nejste mentálně hendikepovaná. Takže (smích)

[00:03:31] Ester: No, abyste to nezakřiknul, jako jo. Tak já to tady vysvětlím teda posluchačům, co mně se stalo. Eh, protože my jsme se vlastně domlouvali na to dnešní vysílání a já jsem nahla- vlastně nahrávala hlasovou zprávu a těsně potom, co jsem vlastně tu zprávu nahrála, tak najednou jsem ztratila hlas, že jsem prostě přestala úplně mluvit. A pak teda jakoby druhý den jsem tak nějak jako zase mluvit začala, ale není to úplně ono, takže eh myslím, že ten jeden z těch nejpikantnějších dílů, ten dnešní díl, bude trošku jako okořeněn tedy mým nakřáplým hlasem, takže dnešní vysílání bude trošku ve stylu jakoby hlásek jako konipásek, jo, takže (smích) Možná budu trošku odkašlávat, no, ale tak hlavní je, že že mluvím, že prostě můžeme v tom příběhu se posunout dál.

[00:04:20] Petr Václav: Víte, ono někteří si ten hlas mění různými (odkašlání) eh technologiemi eh a potom se třeba vydávají za nějaké politiky a tak podobně a mají z toho hroznou srandu. Mají z toho třeba publikace hroznou srandu a nebo zase jiní, třeba agenti, tak tak oni si také mění hlas, jo. (smích)

[00:04:40] Ester: Tak to bylo tak řečeno, jako k tomu agentovi teda, no. (smích)

[00:04:44] Petr Václav: Eh, takže můžeme to pojmout tře- můžete to pojmout třeba tak, že že máte ten hlas vlastně přírodně jste si ho zkreslila proto,

[00:04:52] Ester: Hm.

[00:04:53] Petr Václav: aby třeba ta identifikace eh vaší osoby nebyla tak jednoduchá. No, ono po dnešním dílu, si myslím,

[00:05:00] Ester: To je taky dobrý.

[00:05:02] Petr Václav: že po dnešním dílu to bude hodně, hodně výživné. Myslím si, ty ty chutě na vás útočit a tak podobně, protože dneska uděláme dost značná odhalení. Naši posluchači tři díly eh bedlivě naslouchají a už jsou velice napjatí, protože už jsme jim řekli hodně toho, jak to vypadá v Peru, eh jak jaké tam jsou, (odkašlání) řeknu, hodnoty mezi lidmi, eh jak to tam vypadá s výdělky, jaká je mentalita, eh že oni se nehoní v tom krysím závodě jako my, že oni to mají trošku jinak nastavené, ale pochopitelně i tam eh jsou potřeba peníze a i v Peru pochopitelně lidé eh bohužel vydělávají eh mnohem méně než třeba kdekoli jinde na tom kontinentu, stejně jako my vyděláváme tady v Čechách výrazně méně než jak je zvykem na evropském kontinentu. Takže v něčem jsme si tak trošku podobní. Nicméně, Ester, já ještě jenom řeknu, eh proč jsme se sešli vícekrát k tomu natáčení. To už to už zaznělo, eh když jsem eh našim posluchačům vyprávěl eh v tom kolotání okolo druhého výročí, kdy jsme měli dlouhý, dlouhý pořad

[00:06:17] Ester: Mhm.

[00:06:17] Petr Václav: k tomu našemu druhému výročí vysílání Studia Midgard, tak jsem právě říkal, že mi zhavaroval eh počítač, zhavaroval mi jeden disk

[00:06:26] Ester: (smích)

[00:06:27] Petr Václav: a jako na potvoru zrovna na tom disku jsem měl náš pořad, jako jo, připravený k odesílání. No, tam ještě byly nějaké další na ten na ten sobotní den. Eh no, ale bohužel svezlo se to všechno dohromady, takže jsem musel pak dotáčet ty pořady, znova je dělat a i s vámi jsem se vlastně k tomu třetímu dílu, k tomu pokračování, jsem se sešel ještě jednou, eh a abychom to natočili. A právě právě tam eh jsme se dotkli toho, že jak člověk odvypráví určitý děj, určitou část toho příběhu, tak potom má velký problém jakoby se rozpomenout, co řekl v těch prvních dvou dílech a co bylo přesně předmětem té trojky,

[00:07:09] Ester: Mhm, mhm.

[00:07:10] Petr Václav: aby na něco nezapomněl, protože ta hlava funguje takovýmhle způsobem. Takže eh o to to bylo o to to bylo pikantnější, že to vlastně bylo natočené dvakrát, jo.

[00:07:19] Ester: Mhm. Já bych možná k tomu teda něco řekla. Bylo to skutečně Bylo to náročný, protože já jsem vlastně musela přemýšlet o tom, co už jsem tam jednou řekla, abych to zase řekla vlastně všechno znovu, eh tak jak to teda už bylo řečeno. Do toho vlastně se soustředíte na ten přítomný okamžik, co říkáte a vlastně ještě už myslíte do budoucna, co vlastně musíte říct, takže jako to bylo takový eh skutečně trošku jako těžší a vlastně bych teda eh ještě na sebe prozradila, já jsem se pak teda v té druhé variantě eh toho třetího dílu dvakrát přeřekla, takže bych to teďka uvedla na pravou míru, protože já jsem vlastně…

[00:07:56] Petr Václav: No, Ester, počkejte a já já vám něco řeknu. Nikdo z diváků, z posluchačů, na to nezareagoval.

[00:08:04] Ester: Nezareagoval, jo?

[00:08:06] Petr Václav: Ne, posluchači vůbec nerozporovali vaše dva úřeky. Eh přiznám se, že ani Mně teda ten jeden byl trošku podezřelý, ale říkám: „Dobře, nejsem nejsem znalý místních poměrů. Asi jsem si to trošku jinak jako…“ Tak jsem vás ani na to neupozornil. A jak se říká, spolknul jsem to i s navijákem, jo? Tak eh tak

[00:08:25] Ester: Tak to na Tak to…

[00:08:26] Petr Václav: tak to na nás vybalte.

[00:08:28] Ester: Já to na vás vybalím. Byly tam vlastně dva takový přeřeky, když jsem tam vlastně vyprávěla eh tu trasu, kde já jsem vlastně prováděla ty turisty, tak jsem tam pak zmínila vlastně, že jsme z Kaňonu Colca z Arequipy eh jeli do Puna a pak vlastně pokračovali ty výlety eh k jezeru Titicaca a jezero Titicaca jsou tam eh dva vlastně pěkný ostrovy, Amantaní a Taquile. A já jsem řekla, že jsme vlastně v té cestě pokračovali k jezeru Taquile, jo, protože jsem já jsem chtěla říct, že jsme prostě jeli k jezeru Titicaca s ostrovy Amantaní a Taquile, já jsem to celý smotala dohromady. Jinak ten ostrov Taquile je velice zajímavý, protože možná bysme se k tomu mohli trošku něco říct, protože oni tam vlastně eh pletou muži, jo. Oni prostě tam chodí po tom ostrově a pletou a jak prostě čepice, tak rukavice, nádherný věci. A vlastně eh je to velice důležitý, aby ty muži uměli velmi dobře plést, protože když muž eh neumí dobře plést, tak vůbec prostě nemá šanci se oženit, jo. Takže když vlastně eh je teda ten pár a už vlastně jakoby to vypadá, že teda se vezmou, dochází tady k tomu sňatku, tak ten muž, aby se mohl skutečně oženit, musí jakoby uplést předtím čepici a ta čepice musí být tak dobře upletená, že když do ní nalijete vodu, tak ta voda vlastně eh neprotoč- neproteče tou čepicí. V okamžiku, kdy by tam začala nějak protýkat a začalo to tam ukapávat ta voda, tak to znamená, že ten muž prostě neumí dobře plést a prostě je tady jako nevhodný jako ten manžel, jo, takže eh prostě k žádnému sňatku v tu chvíli nedojde. On se to musí naučit ještě lépe a musí uplést znovu další čepici, která prostě už bude v pořádku a pak teprve je vlastně teda v uvozovkách připuštěn jako k tomu sňatku, jo. Takže takovouhle tam mají jako by zajímavou tradici. Skutečně teda jako pletou nádherný věci.

[00:10:31] Petr Václav: No, tradice tradice to je teda pěkná. Já se přiznám, že neumím si představit, že takovéhle podmínku nebo takové podmínce by měl vyhovět eh muž z Evropy tady, ale zase, víte co, naše ženy mají jiná měřítka, hlediska. To jsou ty hodinky, to je ten automobil, eh to je ta barva té karty platební, jestli to je Silver nebo Gold. (smích)

[00:10:56] Ester: To je pravda. Ano. To možná by to bylo ještě nakonec jednodušší, kdyby se ty čeští chlapi naučili to štrikování, jo, že (smích)

[00:11:02] Petr Václav: No, bylo by to levnější určitě. (smích)

[00:11:04] Ester: Bylo by to levnější, přesně tak jako. (smích) No.

[00:11:08] Petr Václav: A praktičtější a praktičtější, protože eh že jo, to přeci jenom něco umět, eh to to je řemeslo v uvozovkách. No a řemeslo je odpovídající tomu k regionu, tak jestli tam prostě to je ta čepice, no tak je to supr. Takže No a teď, že jo, ta ta dotyčná nevěsta tedy musí nosit tu čepici,

[00:11:31] Ester: Mhm.

[00:11:31] Petr Václav: eh protože kdyby ji nenosila, no tak pochopitelně by ho urazila, to je to je evidentní, to je jasné.

[00:11:36] Ester: Ono tam to s těma čepicema mají velice jakoby zajímavý, protože tam jsou různý typy těch čepic a vlastně se tím i jakoby rozlišuje eh, jestli je vlastně eh žena svobodná, vdaná, muž je ženatej, eh svobodnej, jo, tam to vlastně jakoby slouží k tomu rozdělení toho statusu těch lidí, takže oni to tam mají jako moc tak jako pěkně udělaný, no, jako je to velice zajímavý. No, takže to by bylo Taquile, ostrov Taquile. A pak ten druhej přeřek byl, to už teda asi skutečně bylo jako náročnější poznat, já jsem vlastně říkala, že jsme pak bydleli vlastně v té ulici v Cuscu, ulice Arco Iris, v překladu Arco Iris je tedy ta duha, a my jsme bydleli kousek od Plaza de Armas, to znamená hlavní náměstí vlastně v tom Cuscu a já jsem prostě místo hlavní náměstí řekla hlavní nádraží, jo, takže pro zas nebydleli jsme u hlavního nádraží, ale (smích) u hlavního náměstí. Takže to byl takovej druhej přeřek a když jsem si to pak pouštěla z toho záznamu, tak jsem se teda tomu musela smát, jo, a jsem si říkala: „To musím prostě jako opravit, protože to jako není to dobrý, no, prostě.“

[00:12:46] Petr Václav: Ale ne, no tak berte to tak, že to se to se prostě stane. Člověk trošku přemýšlí o některých věcech a potom může nastat taková věc, no tak jako s tím nic nenaděláte, tak to prostě je, no tak už se to stalo. Ale dobře, že jste si toho všimla a že jste to opravila. Přiznám se, že teda já jsem to vůbec nepostřeh a říkám: „Nejsem nejsem schopen tedy eh vás v tomto korigovat, protože ten odborník na ten region, to jste vy. Nakonec já nemám ty zkoušky na to provádění, že jo?“ Tak chápu, že vás to jakoby docela vydráždilo, že profíkovi se stane takováhle věc, jo. (smích)

[00:13:29] Ester: No.

[00:13:30] Petr Václav: No, tak dobře, pojďme v našem příběhu tedy dál. Já to já to zrekapituluji. My jsme se zatím tedy dopracovali k tomu, že fakt už víme eh o Peru docela hodně a teď se dostáváme v tom příběhu, tak se dostáváme do té, řeknu, části, kde opravdu startuje hm ten příběh do té do té části eh dynamické, do té části Já vím, že to jako se to špatně to, ale je to prostě ta část toho příběhu, která vám otočila život naruby,

[00:14:07] Ester: Hm, hm.

[00:14:07] Petr Václav: ale víceméně hodně ve zlém. Byť to na začátku vypadalo velice, velice dobře, tak ale právě vlivy, o kterých tady hovoříme a které přiměly vůbec k vzniku tohoto pořadu, tak ta problematika, to je to, o čem v podstatě teď ten příběh vlastně celý bude. Černá magie, eh zneužívání magie eh proti lidem, zneužívání lidí, kradení duší, všechno toto, myslím, ten příběh zahrne. Destrukci vztahů, uloupení bytostí a tak dál. Ehm ať už fyzický a nebo energetický sex prováděný na ženách. No, dnes tedy se na to docela těším. Já tady jsem si nalil skleničku, protože to bude hodně, hodně výživné (smích) a no, jsem rád, že se s tím vším chcete svěřit, Ester, protože znova říkám, psalo několik posluchačů, že je natahujete jako gumu u trenýrek a že proč to děláte takhle dlouhé. (smích) A já jsem jim prostě odepsal, nebylo jich moc, ale pár jo, eh já jsem odepisoval, že ten příběh je mnohem mnohem složitější než jedno dvě témata a proto, že vlastně ten příběh je potřeba zasadit do toho prostředí, aby ten příběh pasoval, protože on totiž potom ještě eskaluje do Evropy, do České republiky, a to je potřeba také všechno nějakým způsobem mít v přehledu. Takže eh my jsme se vrátili tedy nebo vy jste se vrátili eh z Limy do Cusca

[00:15:47] Ester: Mhm.

[00:15:47] Petr Václav: s tím, že jste eh začali vlastně spolupráci, vy tak trochu a váš přítel Vincenzo jste začali spolupráci eh s s Pedrem Dobrodějem, který eh se dostal tak nějak do úzkých a žádal po některých lidech, se kterými tam má kontakt, tak žádal hm nějaké šamany, poptával, protože jak vidno, nemá stabilní tým, který by s ním byl ochotný dlouhodobě spolupracovat. Tak já jsem to takhle snažil uvést a máte tedy slovo.

[00:16:23] Ester: Mhm, mhm. No, my teda vlastně eh, když mě teda oslovila vlastně ta moje známá Livia, jak jsme se o tom bavili v tom předchozím díle, mně to přišlo trošku jakoby už mi tam to trošku svým způsobem zarazilo, jo, protože já vím, já jsem svým způsobem jakoby teda Pedra Dobroděje trochu sledovala, nebudu říkat, že ne, a eh vlastně jakoby vím, že oni někde uváděli, že vlastně eh takhle, oni dováželi samozřejmě jakoby byliny do Evropy taky a vlastně bylo jakoby to uváděno tak, že vlastně ty byliny jim dodávají šamani, jo. A mně v tu dobu jako přišlo divný, že proč jako teda hledají ty šamany a nespolupracujou s těma šamanama, který jim vlastně dodávají ty byliny. Jsem si říkala: „To je jako proč jako?“ Jo a…

[00:17:13] Petr Václav: No tak logika věci logika věci tomu velí přeci, jestli mám dodavatele bylin, respektive mám-li dodavatele bylin a to jsou šamani, tak s nimi spolupracuju, protože ať si to vaří ti šamani ze svých bylin, čili jakoby uzavírám tu záležitost. No ale vy jste vlastně rozklíčovala už tady v tomto momentě, že ne všechno, co se publikuje, že jak je, takže tak vlastně je, že se hodně lže už na začátku.

[00:17:41] Ester: Hm, přesně tak. Já jsem totiž eh my jsme vlastně když jsme bydleli s Vincenzem v Limě, tak samozřejmě eh jakoby jsme tam jezdili na různý místa jakoby v té Limě a on mě bral teda různě a právě jsme se dostali i na takovej vlastně jakoby eh na mercado, prostě na takovej jakoby trh a to bylo vlastně eh takový místo, kde bylo možné jakoby sehnat cokoliv, co se týče bylin nebo různých propriet jakoby pro ceremonie, jo. Takže tam prodávali prostě byliny jako v pytlích, jako v obrovských pytlích, že byste to prostě mohli fakt přehazovat vidlema, lidově řečeno. Jo, eh různý prostě ty Aguas Floridas, vlastně ty květové vody třeba na ceremonie, eh prostě neuvěřitelnou spoustu různých propriet, eh prostě parfémů, eh prostě embrya třeba jakoby sušená embrya jakoby z ovcí, který se taky třeba často používají vlastně při různých ceremoniích, různé souvě- jako soubory těch obětin jako opravdu cokoliv, na co si vzpomenete. A mně to vlastně už tam v tu dobu cvaklo. Jsem si říkala: „Ty jo, jako…“ Protože vím, že já jsem si třeba tam taky kupovala jako byliny v nějakých jako krámcích se zdravou výživou nebo s bylinama, to byly taky pytlíčky a za dvě až tři soles a mně už to tam prostě došlo. Jsem si říkala: „Ty jo, jestli oni ty byliny nekupují na nějakých takovýchhle trzích, jo?“ Ale nevím, je to moje domněnka. To bylo jenom to, že mě to k tomu napadlo a pak to jako vydávají za to, že prostě ty byliny mají od od různých šamanů. A když si vezmete, tak některý byliny prostě rostou v džungli, některý byliny rostou v horách, takže oni by ti šamani museli mít podle mě i víc, že by to nebylo jako, že jim to bude dodávat jenom jeden člověk. Jsem si říkala: „To tak jako proč teda jako nespolupracujou tady s těmi šamany, co jim dodávají ty byliny?“ No a pak vlastně eh postupem času, my se k tomu ještě dostaneme, vlastně se posuneme k tomu v tom příběhu dál, tak vlastně eh se tam došlo vlastně k takovýmu momentu, kdy bylo na Facebooku vlastně uvedeno na pravou míru, jak to vlastně s těma bylinama je. Bylo tam skutečně ze strany vlastně lidí, kterých se to tady týká, ten dovoz těch bylin, bylo tam uvedeno, že se vlastně skutečně jednalo o lež, že žádní šamani nikdy žádné byliny nedodávali a že tady byly, že vlastně tato lež byla použita pro to, aby se ty byliny prodávaly lépe a že ty byliny byly dováženy výhradně tady českou firmou. Takže to to jako…

[00:20:26] Petr Václav: Klasickou klasickou distribuční cestou,

[00:20:29] Ester: No, no.

[00:20:30] Petr Václav: eh čili existuje existuje a tak dál. No ale ta pohádka okolo těch šamanů, kteří to tam někde za svitu měsíce přesně ve správný čas utrhnou a potom to suší a a různě to opracovávají pochopitelně a bla bla bla, tyhlety historky eh na neznalého člověka pochopitelně mohou docela dobře eh zabrat.

[00:20:53] Ester: No, no.

[00:20:54] Petr Václav: No, takže první dotek se lží. Eh ještě to vás ale nenakoplo k tomu, abyste jakoby zbystřila a začala monitorovat (smích) každý okamžik.

[00:21:07] Ester: No, no, přesně tak. Já vlastně my jsme se teda už tam bavili v tom minulým díle o tom, že vlastně eh když mi teda zavolala Livia, takže jsme se samozřejmě snažili pomoct někoho teda najít a eh oslovili jsme teda nejdříve eh našeho přítele eh Pabla, který, jak jsem už minule říkala, tak to tedy odmítl, protože eh vlastně se mu nelíbila eh energie vlastně Pedra Dobroděje. A pak jsme to tedy nabídli našemu dalšímu kamarádovi eh Rodrigovi a ten vlastně zakouřil tabák a řekl vlastně úplně to samý, jo, že prostě se mu nelíbí jeho energie a že s takovým člověkem spolupracovat nebude. A takže jakoby nakonec eh teda to padlo (smích) Vždycky se teda jako vzpomněla na tu jako karetní hru, jakoby to ten Černý (smích) Černý Petr, řekněme. A takže prostě někdo si to vytáhnout musel, no, takže prostě…

[00:22:09] Petr Václav: Tak jste si vytáhla svého Černého Petra. No a (smích) se vším všudy. No ale to ještě posluchači nevědí pochopitelně, takže my musíme odhalovat kartu za kartou, musíme snímat z toho paklíčku,

[00:22:20] Ester: Ano, přesně tak.

[00:22:24] Petr Václav: jo, aby to aby to mohlo celé zaznít. Já se tady zeptám, jestli se nepletu, tak ten Rodrigo, jestli ho dobře jmenuju teďko, tak on on byl ten, na kterého onehdá tenkrát ten šaman v tom pralese použil to hnusné kouzlo, protože odmítl vůči lidem používat de facto klasicky černou magii. Je to tak?

[00:22:48] Ester: Mhm.

[00:22:49] Petr Václav: To byl on, to byl on.

[00:22:51] Ester: Byli to oba dva. Byl to jak vlastně Pablo, tak Rodrigo, oni tam byli spolu, jo. A vlastně, že se to stalo oběma, oběma vlastně eh jo, že pak měli ty problémy, když se vrátili z té džungle a jak jsem říkala, tak skončili v té nemocnici a naštěstí si velice dobře a velice rychle uvědomili, co se děje a vyhledali vlastně pomoc jiné curandery,

[00:23:13] Petr Václav: Mhm, mhm.

[00:23:14] Ester: která vlastně zakouřila tabák a objevil se jí vlastně eh jakoby obličej člověka, kdo to udělal, jo, takže ona je z toho dostala. A vlastně jsme se bavili o tom, že v případě, když se stanou tyhlety věci, že prostě klasická medicína, klasičtí lékaři nikomu ne- prostě vám nepomůžou, že oni s tím neumí pracovat, takže…

[00:23:18] Petr Václav: Toho člověka. Ano.

[00:23:33] Petr Václav: Hm, člověk jim umře, člověk jim umře před očima a pod rukama. Ale já jsem to hlavně, Ester, teďko řekl z toho důvodu, že to dává těmto dvou mužům jistý kredit. To znamená, že jejich kredit eh myslím si je je v tom, že oni tu etiku eh ve využívání a v používání magie neměli tedy cinklou tou černotou, že oni tu magii se snažili a používali eh jakoby pro dobro těch, kterým se snažili pomoct. To znamená, že nezneužívali tu magii ve svůj prospěch na úkor těch lidí. A když je když je o to požádal vlastně nebo když je to chtěl učit ten šaman v tom pralese, tak ten příběh vlastně jsme si tady už řekli, tak eh byli pod těžkým útokem a málem je málem je to zabilo. To znamená: „Nebudeš dělat to, co jsem ti řekl, nebudeš škodit lidem, tak zhyneš.“ Naštěstí tedy si s tím věděli rady. Takže jejich kreditem je to, že pravděpodobně když viděli Pedra Dobroděje jako někoho, s kým nechtějí spolupracovat, tak už to byl vlastně takový signál, že pravděpodobně ho viděli na té straně jako toho šamana, který je málem potom zabil, když s ním odmítli tu spolupráci. Takže věděli asi, o koho jde. Takže ta spolupráce se tam nekonala. Dobře.

[00:24:57] Ester: No, oni si ho prostě načetli, jo, prostě. Eh tady u nás v Evropě je jakoby a myslím si, že drtivá většina lidí si vlastně není schopná načíst Dobrodějovu energii, jo. Nejsou schopni skutečně nazřít. Eh on má takový jako speciální ochrany a…

[00:25:16] Petr Václav: Ano, to jsem chtěl říct, on má on má manipulativní štít,

[00:25:19] Ester: Hm.

[00:25:20] Petr Václav: čili on pochopitelně lidé, kteří nemají patřičně vysokou úroveň,

[00:25:24] Ester: Přesně tak, no.

[00:25:25] Petr Václav: tak si ho načí- tak si načítají eh jako kdyby tím kouzlem vytvořený obal, ze kterého čiší ta dobrota, proto ten Dobroděj, že jo. Takže ta dobrota tam čiší, ale ti lidé, kteří mají vysokovibrační na eh jakoby už pozici a nahlíží to odjinud, tak oni za to vidí. Takže to je právě to, o čem jsme se teďko zmínili. No, pojďme dál tedy. Takže eh přítel Vincenzo našel uplatnění a se svým kamarádem, kterému dělal pomocníka, vyrazili na první misi eh prvních prvních ceremonií společně nebo respektive pro tu pro tu ekipu, kterou přivezl Pedro Dobroděj eh do někde do někde asi ke Cuscu, někde tedy do těch hor. Tak pojďme, jak co co bysme k tomu mohli říct, protože už tam zase byly další signály, jo?

[00:25:47] Ester: Hm, hm.

[00:26:25] Ester: No. Já bych ještě třeba možná řekla, že vlastně eh když nakonec teda to odmítl jak Pablo, tak vlastně Rodrigo, a vlastně teda jsme oslovili Juana a pak teda to dopadlo tak, že by si teda vzal k sobě i Vincenza, tak Vincenzo se mě ptal, on se mě ptal, jestli je Pedro Dobroděj dobrý člověk,

[00:26:26] Petr Václav: Povídejte.

[00:26:49] Ester: a já jsem mu řekla: „Ano.“ Takže tady já jsem vlastně se dopustila takový svojí fatální chyby.

[00:26:55] Petr Václav: Pardon, byla to lež a nebo to byl ten pohled na ten obal manipulativní?

[00:27:00] Ester: Hm, bylo to Takhle, já jsem prostě jako, že jo, tak víte, že prostě on vozí ty lidi k těm šamanům na to léčení, prostě dělá s nima ty meditace, takže jakoby já jsem totiž sama kdysi byla v roce asi 2006 jsem byla na dvou jeho seminářích prostě a ty semináře jsem vnímala jako dobrý, nebylo to nic jako špatnýho jakoby. A možná jako v tom roce 2006 ještě to nějak jako šlo, já myslím, že ono se to ještě někam jako posunulo, jo, jakoby.

[00:27:30] Petr Václav: No, já vás doplním. Eh to není o vývoji. Už tenkrát už tenkrát to bylo mhm takové, ale znova říkám, vy jste byla na začátku nějakého svého probuzení, vy jste byla na začátku nějaké své možná duchovní cesty a nemohla jste vidět za ten ochran- za tu masku toho ochranného štítu, kde to všechno vypadalo úplně v pořádku, jo? Mhm.

[00:27:54] Ester: Ne, v tu dobu určitě ne. Takže já jsem jakoby měla za to, že on prostě vozí teda ty lidi, jakože to s nima myslí dobře, že vozí k těm šamanům na to léčení a dělá s nima ty meditace a vlastně hm eh nějak jakoby jsem teda eh na druhou stranu věděla, že bych s ním v životě nejela nikdy na expedice na v uvozovkách expedice do Peru, jo. Já jsem to tam měla takový jakoby dvo- dvojaký, jo. Prostě eh to jsem věděla, že prostě v žádným případě. A právě, že jsem i slyšela na něj takový jakoby eh na ty ceremonie jsem slyšela takový zvláštní věci, který se mi úplně nezdály a prostě to jsem věděla, že prostě, jo, jakoby nějaký ty meditace prostě dobrý, nějaký ty videa, ty poslechy zajímavý, protože on samozřejmě dává během těch poslechů poměrně vysoký procento zajímavých informací, takže na tyhle informace já si myslím, že on může ty lidi jakoby eh prostě si namotat, jo, a pak prostě oni chodí na ty eh na ty meditace, chodí vlastně na ty semináře, jo, pouštějí si doma ty meditace, pak nakonec jedou do toho Peru a vlastně…

[00:29:17] Petr Václav: No, on si je on si je připraví. Eh Ester, já se omlouvám, že vám do toho skočím. Já jenom chci říci, že ehm víte co, Pedro Dobroděj a řada jemu podobných eh lidí, bytostí, eh radši nebudu říkat lidi, ale bytostí, ehm oni neříkají jakoby úplnou úplnou lež, oni neříkají úplnou nepravdu. Oni pouze tu to, co existuje, upravují pro svoje potřeby. To znamená, že eh oni to podávají tak, jak manipulativně tak, aby ti lidi udělali přesně to, co oni od nich chtějí a ještě aby jim za to zaplatili. Takže eh tady jenom chci říci, že ono se to

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Přepis začíná od zadaného času [00:30:00] a doslovně zachycuje celý rozhovor.

[00:30:00] Petr Václav: …rozpoznává. Když někdo úplně lže, tak je to takové víc kontrastní. Ale když někdo se hodně blíží té pravdě, tak ta rozlišovací schopnost pochopitelně enormně klesá. Takže já se vás ale stejně zeptám znovu: Cítíte teďko s odstupem doby třeba jako, že jste možná trošku pod vlivem toho, že váš přítel bude mít přísun peněz, že jste vylepšila ten ve v tom v té své odpovědi, když se vás na to ptal, vylepšila jste záměrně ten ten profil a řekla jste: „Ano, je je je to dobrý,“ nebo nebo jste fakt byla tak neznalá a tak oblouzněná, řeknu, tím vším, co jste zatím s ním prožila třeba?

[00:30:46] Ester: Takhle, já jsem prostě, vím Takhle, jo, takhle: Já jsem to teda měla tak, že teda on vozí ty lidi k těm šamanům na to léčení, dělá s nima ty meditace. Pak jsem zároveň teda vím, že jsem slyšela na něj divný věci ohledně ceremonií, ohledně Peru. Slyšela jsem na něj divný věci, který se týkaly žen a vlastně, mohli bychom říct, až takového jakoby Protože ty ženy nějak tak jako střídá, že to tam má nějaký takový zvláštní. A já jsem si říkala: „Tohle je jeho osobní život, do toho mi nic není.“ Jo, nebo v tu v tu dobu já jsem jako, to tak jako se říká: „Jo, to je jeho osobní život,“ a pak zjistíte, že ono to není až tak jenom jeho osobní život. A a tak jsem si jako Bylo to tam takový jakoby napůl, jo, napůl a já jsem si říkala: „Dobře, pomůžeme mu prostě jakoby, pomůžeme mu někoho sehnat.“ A mně totiž A ještě jsem si říkala: „Když by tam bylo prostě nějaký problém, tak oni to jako ty v uvozovkách šamani ustojí z tý pozice toho, že oni jsou ty šamani a prostě nic se nestane.“ Takže já jsem to vlastně vnímala jakoby takhle, že prostě jsem nepředpokládala…

[00:31:49] Petr Václav: Vy jste ho podcenila. Trošku jste ho podcenila.

[00:31:52] Ester: No, přesně, já jsem ho podcenila. Já jsem prostě, mě by nenapadlo, že opravdu se může stát jako nějakej prostě výraznej problém a že bysme nějak na tom mohli na tom být bbiti, nebo že by nám mohlo být ublíženo. Já jsem si vůbec vůbec by mě to nenapadlo, vůbec jsem s tím nepočítala. Protože kdyby mě to napadlo, tak bych tam samozřejmě jakoby toho Vincenza neposílala jakoby na tu porážku, jo, prostě.

[00:32:16] Petr Václav: Mhm. No ale teď mluvíte dost dost osobně jakoby, že vy byste nechtěla, aby vám, ale myslím si, že vy nejste člověk, který, kdyby věděl, že sice vám se nic nestane, ale druhým bude ubližováno, tak že byste se na tom chtěla podílet. Vy jste to brala en bloc, to znamená, že kdyby on měl špatný záměr, takže naopak bude dobře, když váš přítel a a jeho kamarád, když tam budou a dejme tomu by i v dobrém zasáhli. Tak jsem to aspoň já teda pochopil. Tak jak já vás zatím vnímám a znám, tak si myslím, že asi takhle bych to nějak charakterizoval. Trefil jsem se?

[00:32:54] Ester: Trefil jste se, no. Takže to bylo takový vlastně No, že jsem jako vůbec netušila, vlastně co se může stát. Vůbec jsem jako Já myslím, že ty lidi, který se skutečně nedostanou do toho zákulisí, nebo který prostě nemají nějakou hodně jakoby osobní zkušenost s tímhle člověkem, tak vlastně jakoby netuší, která bije a můžou se právě chytat na nějaký takový ty hezký řeči, jo, jak to prostě, jak se jedeme léčit do Peru a jak prostě všechno zlepšíme v našem životě a ono to právě pak může být úplně jako jinak.

[00:33:35] Petr Václav: Já bych ty lidi rozdělil na takové dvě skupiny. Ti, kteří to absolvují: jedni, kteří v podstatě mají tak silné ochrany od svých duchovních rodin, že to ustojí, že to ustojí a pak vlastně mají takovéto prozření, takové to jako koukají zase ve zpátky a řekli si: „Ty bláho, tak to to to bylo o fous.“ To třeba bylo s tím s tím Slávou, jo. Ale bylo to třeba i s Emou, která nakonec se také dostala takřka do těch osidel, ale bylo jí pomoženo na poslední chvíli, jo. Takže jsou to věci závažné. A pak jsou ti, kteří bohužel toto štěstí nemají, už proto, že třeba už nejsou v nějakých duchovních rodinách, nemají své pravé vyšší Já, nejsou to lidé, kteří vůbec disponují tímto. No a ty potom padají za oběť. A co je ještě mnohem horší, že z mnoha těch obětí se stávají naháněči dalších lidí. Jsou oddanými, věrnými, sloužícími až otroky Pedra dobroděje. Ale o tom asi všem budeme mluvit, tak hele, já už jsem taky napnutej, tak jako pojďte s tím ven teda. Takže: Vincenzo odjíždí na první ceremonie, vy tedy ho očekáváte a teď přijíždí zpět. Tak pojďme s tím ven.

[00:34:56] Ester: Ještě jsme vlastně neřekli, jak jsme se bavili teda o těch požadavcích na toho šamana, tak oni vlastně, když odjížděli…

[00:35:03] Petr Václav: Ester, já jsem tušil, že to neřeknete hned. Tak povídejte, povídejte.

[00:35:07] Ester: (smích) Vždyť jako Odjížděli na ty na ty ceremonie, tak vlastně tam byl takovej požadavek, že teda jako musejí mít na sobě to pončo, jo, aby si vzali pončo. Ale proboha, ono to jakoby, to je úplně jedno, co ten člověk, který dělá ty ceremonie, má na sobě. To není důležitý, co má na sobě, to je důležitý, co má ten člověk v sobě, jo.

[00:35:28] Petr Václav: No, šaty dělají člověka, Ester. Jak vidno, tak i v Peru.

[00:35:32] Ester: (smích) Prostě je jedno, jestli máte na hlavě peří nebo jestli máte prostě na sobě pončo. Je jedno, jestli přijdete na tu ceremonii prostě v kalhotách a v košili, je to úplně fuk. Čím jednodušeji přijdete oblečený, bych řekla, tím lepší, protože vlastně čím víc jste jako ozdobenej, jo, není to nutný, protože pak vlastně to je takový pak to jde do takovýho toho divadýlka. Pro mě prostě skutečnej jakoby v uvozovkách šaman nebo člověk prostě léčitel, maestro curandero, prostě primárně musí být člověk velice laskavej, napojenej vlastně na ten nejvyšší zdroj skrze tu korunní čakru, člověk velice silnej, kterej v životě nebude s nikým manipulovat, ani se nenechá jakoby nikým manipulovat, prostě s úctou prostě ke všemu živýmu, jo, prostě k lidem, ke zvířatům, k přírodě, kterej samozřejmě teda má nějaký znalosti nebo opravdu jako vysoké znalosti práce s tou medicínou, tak to je pro mě jakoby ten v uvozovkách ten šaman nebo ten léčitel, ten curandero. A i kdyby přišel prostě na tu ceremonii v trenýrkách nebo prostě v nějakým pytli, tak je to úplně jedno, jo. Takže prostě není vůbec jako důležitý, co teda jako má na sobě, jestli teda má na sobě to pončo anebo jestli je to pončo oranžový nebo zelený nebo růžový, jo. Takže jenom tohleto ještě.

[00:36:59] Petr Václav: No, já bych jenom řekl, pardon, já bych jenom řekl, že de facto už z toho zadání bylo vidět, že se jede na efekt. To znamená oblečení, to znamená původní jazyk, znalost, aby uměl pracovat teda, dejme tomu, s tím San Pedrem, dobrý, ale jak? Jakými způsoby? Co má za sebou ten člověk? Jestli má úspěchy v něčem, jestli je víc na léčení, nebo jestli je víc na na vztahové věci, nebo jestli je víc na jiné záležitosti. Takové zadání tam vůbec nebylo. To znamená: „Priveďte nám někoho, kdo se nejvíc podobá šamanovi, jak ho měří Evropan okem svým.“ To znamená, aby byl hlavně v ponču, aby mluvil nějak, aby mu nikdo nerozuměl, pokud možno, (pousmání) a aby aby to všechno vypadalo správným způsobem. Já to hodně zlehčil teďko, ale z toho zadání prostě, protože vím, že když dělám semináře třeba, tak už jenom třeba to místo, které vybíráme, tak to není jenom o tom, že tam mají salonek, kterej se mi líbí vizuálně, ale musí to odpovídat energeticky, musí tam fungovat spousta věcí v zázemí. Mám jakoby hodně požadavků, a to dělám jenom jednodenní seminář tady v Čechách někde v nějakém hotelu. Natož kdybych jakoby chtěl vyvézt, dejme tomu, nějakou skupinu lidí na takovouhle akci, jakože bych já teda tam nevedl, ale kdyby, tak budu mít prostě opravdu hodně požadavků, abych mohl garantovat nějakou kvalitu. Ale je vidno, že ten efekt předčil ty požadavky na tu kvalitu. Tím vůbec nechci snižovat nikoho, jenom prostě, že ta poptávka už byla orientovaná víc víc spíš jako kdyby ne duchovně, víc právě na oko světským způsobem. Tak jo. No, takže…

[00:38:51] Ester: Takže vlastně teda…

[00:38:52] Petr Václav: Koupili jste pončo? Koupili jste pončo Vincenzovi?

[00:38:55] Ester: Vincenzo měl svý pončo. (smích) Nic se nekupovalo, nemusel, on měl takový jako oranžový pončo, který si teda jako vzal. No a teď prostě oni teda odjeli a ještě teda jakoby bych takhle, bych řekla vlastně k tomu, že teda ty v uvozovkách expedice, jo, v uvozovkách, probíhají teda ty dva týdny. Ten první týden probíhá vlastně ta skupina přijede do Limy, pak z té Limy se jede vlastně po pobřeží vlastně směrem na Paracas, Islas Ballestas, pak se jede směr Ica, tam je vlastně oáza Huacachina a Nazca, takže tam vlastně probíhá v tom prvním týdnu vlastně tam probíhají ty ceremonie s tím kaktusem San Pedro neboli Huachuma. No a pak se ta skupinka vlastně vrací zpátky do Limy a je tam přelet vlastně do Puerto Maldonado a tam se pokračuje vlastně s těmi ceremoniemi s ayahuascou. Takže to není někde jakoby poblíž Cusca, je to vlastně jakoby tady v té oblasti, co jsem teďka jmenovala. No a ještě bych teda jako zmínila, že trošku jako rozdíl mezi Juanem a Vincenzem, jo, protože jako Juan byl Oba samozřejmě byli velice jako nadšení jako z tý nabídky, že jo, jako všichni jsme byli strašně šťastný jako, že to teda klaplo nakonec. A vlastně jakoby jsem měla trošku pocit jako, že jako Juan to tak bere jako: „Jo, tak jako prostě jedeme prostě na tu Nazcu, to bude dobrý,“ jako jo, že prostě takovej trošku jako výletek, jo. Nechci jako, jo, to byl takovej můj dojem. A měla jsem pocit právě, že ten Vincenzo, on to bral tak jako opravdu jako vážně, jo, jako velice poctivě. A teď jde ještě samozřejmě taky o tu medicínu, protože my už jsme se vlastně bavili o způsobu přípravy vlastně kaktusu Huachuma, protože ta medicína se dá připravit dvěma způsoby. Buďto teda se koupí ten namletý usušený prášek a ten se zamíchá s tou vodou, anebo se vlastně jakoby ta medicína připravuje vlastně z toho čerstvého kaktusu. A prostě Vincenzo to ten to měl prostě tak jako daný, že on se opravdu dokázal naladit skrze tabák na tu skupinu, jo, věděl prostě, jak jací lidé v té skupině přijedou, jo. On třeba mi říkal: „Hele, přijedou tam prostě tři lidi, který mají problémy s alkoholem, nebo přijedou tam, já nevím, tři lidi, který prostě mají vztahový problémy,“ jo. Prostě věděl jakoby, kdo jak tam, v jakým stavu přijede. A on vlastně jakoby ten to jeho přání bylo, že on by nejraději šel přímo do tý přírody a našel si vlastně přímo ten kaktus, vlastně ho jako požádal o svolení, že ho vlastně použije teda vlastně k těm léčebným ceremoniím a vlastně chtěl to vařit, protože vy když tu medicínu vaříte, tak samozřejmě už se soustředíte na tu práci, soustředíte se na ty lidi a všechna tady ta energie už jde vlastně do té medicíny, jo. Tak to to on to takhle jako chtěl udělat. No ale nakonec se to teda ta první příprava na tu první skupinu proběhla úplně jinak, protože ono to vlastně dopadlo tak, že tím, že tam byl vlastně Vincenzo jenom jako takový v uvozovkách asistent, tak ono to šlo vlastně tak vlastně v trošku režii toho Juana. Takže to dopadlo tak, že na tu první ceremonii vlastně Juan dovezl vlastně to sušený San Pedro a vlastně to se to pouze teda zamíchalo s tou vodou a pak se to dalo jakoby vypít těm účastníkům toho v uvozovkách zájezdu. Ale říkám, já mám osobní zkušenost jak vlastně s tím San Pedrem z prášku, tak vlastně i vlastně s tou medicínou, která byla uvařena z toho čerstvýho kaktusu, a pro mě to je je to jedno, jo, prostě ten efekt tam nastává v obou případech. Jenom prostě to sušený San Pedro je takový prostě horší na to použití, jo. Líp se pije ta medicína, která byla uvařená z toho čerstvýho kaktusu.

[00:43:07] Petr Václav: No tak polévka z pytlíku od Vitany taky chutná hůř než dlouho tažený vývar. Ale to určitě, ale teď jsem to zlehčil. Ono právě, jak jste popsala ten ten přístup Vincenza, který to chtěl udělat na klíč těm lidem, o kterých věděl, kdo tam přijede a tak dál, ten se mi zdál pochopitelně pro mě aspoň přijatelnější. To je jedna věc a druhá věc je, že se chci zeptat: Tu ceremonii tedy potom prováděli Juan s Vincenzem. Byli tam ještě nějací jiní šamani, nebo oni byli jediní?

[00:43:48] Ester: Ne, ne, oni jenom oni dva tam byli, jenom oni. No.

[00:43:51] Petr Václav: Takže to bylo celé v jejich režii v podstatě.

[00:43:54] Ester: Celé to bylo v jejich režii, přesně tak, takže oni teda…

[00:43:56] Petr Václav: A a Pedro dobroděj. A Pedro dobroděj.

[00:43:59] Ester: No. No. A co se tam vlastně stalo, tak vlastně teda při té v té Takhle, ono celkem bylo vlastně, se stalo, bylo to vlastně v roce teda 2016 na jaře a celkem těch skupin, který přijely, tak byly to buďto tři nebo čtyři skupiny, já už si to teďka přesně úplně nepamatuju. A vlastně tady to vlastně se stalo jenom teda při té první skupině, že dali teda vypít to San Pedro z toho prášku, protože vlastně došlo k tomu Takhle, on vždycky pak vlastně Vincenzo, když přijel jakoby z těch ceremonií, tak mi samozřejmě sděloval, co se tam dělo, takže já jsem věděla vlastně všechno. A vlastně mi řekl, že se tam stalo to, že vlastně Pedro prostě jakoby tam měli hádku vlastně jakoby s Juanem právě kvůli té medicíně, jo, protože samozřejmě, když to uděláte z toho sušenýho San Pedra, tak je to mnohem levnější, protože já teda nevím, kde on to, jestli to kupoval, kde to kupoval, jo, ale samozřejmě to vyjde levnějc, než kdybyste si koupili prostě ten Takhle, vy ten kaktus můžete najít v té přírodě, ale v okolí Cusca já jsem ty kaktusy nikde neviděla růst, ony rostou třeba na Markawasi, jo. Takže samozřejmě můžete to tam koupit třeba na na tom na tom Mercado San Pedro, tam prostě ty čerstvý kaktusy prodávají, ale vyjde vás to mnohem dráž, než kdybyste než když koupíte ten jakoby sušenej to sušený San Pedro v tom pytlíku, protože ten pytlík stojí asi 40 soles, nebo ne asi, stojí 40 soles. Nevím, jestli on kupoval přímo tady ten pytlík za těch 40 soles, jo, a prostě samozřejmě to vyjde mnohem levnějc. No takže oni prostě, jak mi to řekl Vincenzo, oni se tam prostě Juan vlastně s Pedro dobrodějem, oni se tam prostě chytli, se tam pohádali, kde on mu prostě dobroděj vpálil Juanovi, že prostě to tam jakoby zamíchali jenom z toho prášku, pro že to protože to jakoby nic nestojí. Takže se tam takhle zhádali a oba tam na sebe prostě štěkali a vlastně si řekli, oba na rovinu si řekli, že oni jsou jenom negociante. Negociante v překladu ze španělštiny znamená obchodník. Takže oni si prostě tam řekli jak jeden, tak druhej, že oni nejsou nic jinýho než obchodníci. Takže Vincenzo to tam nějak zaslechl, takže mi to pak prostě doma tam všecko vyklopil samozřejmě. Byl z toho taky takovej jakoby špatnej, jo, protože prostě ten jeho přístup byl k tomu úplně jinej a prostě takže tak, že si prostě Nejsou žádní šamani, žádný curanderos, žádný maestros curanderos, ale prostě negociantes. Takže to bylo hnedka v té první ceremonii.

[00:46:49] Petr Václav: No, já já bych do toho vstoupil. To je docela důležitý moment, protože já od začátku toho našeho povídání mluvím o tom, že se jedná pouze o byznys a jedná se o byznys, který ale není jenom o prachách, že někdo přijde o peníze, že si koupí něco, čemu moc nerozumí anebo že to vůbec nemá tu hodnotu, která mu byla pod tím slibována. Jo, to se stane. Ale co je mnohem horší, že tady ti lidé, a vy to za chvilku asi rozbalíte ještě víc, tady ti lidé v podstatě dávají všanc mnohem, mnohem víc než jenom své peníze. Já vás teď přeruším, dáme si písničku, protože potom to opět, jak říkám, bude hodně, hodně, čím dál tím zajímavější.

[00:47:42] (hudební vložka – píseň „Pancaritas“)

[00:51:43] Petr Václav: Písnička dohrála. No, Ester, pojďme se posunout kousek dál v tom našem povídání. Takže máme informace o tom zatím, že ta první ceremonie, respektive to první kolo bylo o tom, že došlo k velké hádce mezi zadavatelem Pedro dobrodějem a zajišťovatelem, vykonavatelem Juanem. No a teďko máme tady pochopitelně sdělení. To v čem hádka hádka buď je o velkých emocích, nebo o nějakém sdělení. Z té hádky vyplynulo, že v podstatě ani jeden z nich se nepovažovali za nebo nebyli tím druhým označeni za nikoho jiného než obchodníka. Takže jak jste říkala, žádní mistři. I když, a ono se to potom ukáže, jeden z nich je opravdovým mistrem v líčení v políčení na duše těch lidí, případně na mnoho toho, co se dá lidem ukrást, jako je životní energie, životní partner, šťastný spokojený život, prosperita, to všechno se dá ukrást jenom proto, že vyrazíte na misii do peruánského pralesa nebo do Peru jako takového, že vyrazíte s někým, o kom si myslíte, že to s vámi myslí dobře, ale ona ta pravda je jiná. Tak jaká ta pravda je? Jak to vypadalo na té na na těch ceremoniích, o kterých pak vyprávěl Vincenzo?

[00:53:23] Ester: No, takže další věc. Jo, jinak po té hádce vlastně se stalo to, že on se mu vlastně Juan na to chtěl, víceméně lidově řečeno, vybodnout, jo, že prostě nechtěl. On už řekl jako: „Konec prostě.“ No ale nakonec to nějak jako, že to teda dodělají ty ty skupiny a pak prostě jako jako žádná spolupráce dál už nebude. Takže to bylo taky až až takhle daleko to došlo. A pak vlastně, co mi taky Vincenzo jakoby vyprávěl, co se vlastně dělo na té první na té první skupině, tak prostě on mi říkal: „No víš,“ jo, on prostě přijel z té první skupiny a říkám: „No tak jako jaký to bylo? Tak jako povídej prostě, jako bylo to jako v pohodě všecko? Jako byl jsi spokojenej?“ a to mi tam právě začal líčit ty různý ty věci. A další věc vlastně, kterou mi vyprávěl, tak bylo, říkal: „No víš, ten Pedro je takovej jako zvláštní. On se nás jakoby on se s náma moc jako jako nebavil, víš? On se tak jako tak tam stranil. Víš, já mám pocit, já mám pocit, že on na nás asi jako žárlil.“ A mně to pak doklaplo. No jako samozřejmě, ještě ten požadavek, že chtěl ty starý šamany v uvozovkách, nějaký prostě starý dědky, no proč? Protože starý dědci si samozřejmě na sebe nebudou strhávat pozornost, že jo. Prostě tak jako Vincenzo pěknej mladej chlap prostě, Juan taky nebyl úplně k zahození, takže prostě jak to tak jakoby jsme pak z toho měli dojem, jakoby ty Juan s Vincenzem na sebe vlastně strhávali pozornost těch žen. Jo a říkám, pak nám to prostě cvaklo, protože v celým tom kontextu toho příběhu a toho

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Here is the complete and accurate transcription of the audio segment:

[01:00:00] Ester: šky, ale určitě nebudou umět prostě anglicky. A navíc vlastně jakoby ty lidé, kteří přijíždí do Peru, tak víceméně nikdo španělsky neumí nebo jenom velice málo nebo prostě minimální minimální množství z těch lidí. Takže ta komunikace vlastně mezi těmi lidmi a mezi těmi šamany je víceméně prakticky bych bysme mohli říct jako nulová nebo velmi prostě základní, jo. Takže tam pak celá ta bariéra jazyková, no ale stalo se to, že vlastně teda ten Juan umí dobře tu angličtinu. No a přišla tam za ním jedna slečna nebo jedna paní, nevím, prostě jedna žena a řekla mu, že se vlastně cítí sexuálně zneužita ze strany Pedra Dobroděje. A tohleto vlastně, s tímhle tam pak vlastně přišel Vincenzo, mně to doma sdělil a mně úplně se teda jako doma asi zatmělo před očima, protože vlastně jsme se bavili o tom, že já jsem dělala vlastně v Peru ty šperky a ty šperky vlastně, to nebyly jenom šperky prostě krásný šperk pro ženu, ale ty šperky měly obrovskou symboliku, takový jakoby poslání, kdy vlastně, už jsem to vysvětlovala, řeknu to teda znovu, kdy vlastně jsem používala drahé kameny, často právě růžové opály nebo chryzokoly, obsidiány, různé kameny, které vlastně symbolizovaly vlastně dělohu, jo, to ženské lůno, pak to vždycky bylo vlastně doděláno tak, že to ještě vlastně dotvářelo jako vaječníky, vejcovody a prostě já jsem tím šperkem jako chtěla vlastně posílit nebo nějak přispět k posílení toho ženského principu jakoby na planetě, kde vlastně ten ženský princip je po staletí vlastně potlačován. Jo, ten jinový princip prostě je potlačovaný a takže tam to bylo takový hlavní jako poselství toho šperku, jo, prostě pomoct tomu ženskýmu principu, aby se jakoby dostal do té své síly, aby se to začalo vlastně vyharmonizovávat jakoby ten jin a jang tady. A on vlastně Vincenzo, když šel na ty ceremonie, tak už jsme se taky o tom bavili minule, tak on vlastně bral s sebou ty moje šperky k prodeji a bral tam i nějaké ty kožené věci, co jsme dělali, jo, Juan tam bral bubny, bral tam prostě taky nějaké další věci z toho svého obchodu. A když mi tohleto vlastně Vincenzo sdělil, že tam vlastně byla, že tam je teda, se tam stala tahle ta situace, kdy teda prostě ta žena přišla za tím Juanem a řekla mu tu větu nebo sdělila mu, co se stalo, že se prostě cítí ze strany Dobroděje prostě sexuálně zneužitá, tak jsem říkala, mně úplně prostě opravdu, já jsem úplně, to je jako ten stav, kdy se ve vás krev nedořeže a já jsem prostě, já jsem si řekla, to takže jako na akcích, kde se prostě prodávají ty moje krásný šperky, který jsou vlastně teda symbolem té vlastně symbolem toho, té vlastně té posvátnosti jakoby té té ženské síly, tak vlastně na těchhle akcích dochází k tomu, že tam jsou ženy sexuálně zneužívány? Mně to prostě přišlo úplně absurdní, jsem si říkala, to to snad ani není možný, to prostě je úplně ad absurdum, to je prostě absurdita nejvyššího kalibru, to prostě není snad ani pravda. Takže

[01:03:46] Moderátor: A pardon, a nemohla si to ta žena vymyslet?

[01:03:49] Ester: No, podívejte se, já vlastně už jsem, samozřejmě, víte co se jakoby, já už jsem věděla, že se povídají nějaký takovýhle věci prostě o tom Dobrodějovi. Jako proč by on, proč by vlastně jakoby ona to řekla Juanovi? Proč by to Juan, proč by to vlastně jakoby se dozvěděl Vincenzo a on mi to řekl? Jak jako mně to přijde, jako proč by si to ta žena vymýšlela, jo? Navíc když si vezmete, já jsem pak potom samozřejmě, už jsem teda věděla i vlastně o tom, že tam s těma ženama, s tím Dobrodějem to je nějaký takový zvláštní a vlastně já jsem pak našla, vlastně jsem se pídila po tom a našla jsem vlastně jedno svědectví na internetu. Možná bych to teda i mohla přečíst. Já to tady mám k dispozici a…

[01:04:48] Moderátor: Já totiž, já mám také pár svědectví, ale zatím nechci jakoby je dávat do placu. Ale pokud vy tak jste se na to nachystala, tak to přečtěte, protože ono také z toho, jak Pedro Dobroděj de facto mluví o té sexuální penetraci, tak on naopak to doporučuje a říká, že to je to nejlepší pro duchovní růst, co lidé mohou dělat, a že je potřeba opravdu, jak se říká, se odvázat a opravdu se tomu intenzivně věnovat. Takže ono to odpovídá tomu hlásání, tomu naturelu, tomu, co on vlastně považuje za to správné. Akorát, že když teda někdo si odletí do Peru na nějaké opravdu hluboké duchovní záležitosti a pak se mu dostane jiných hlubokých zážitků, tak asi je docela překvapen. Tak pojďte, co máte vy připravené, Ester.

[01:05:45] Ester: Jo. No víte co, ono taky samozřejmě s tou sexualitou, že jo, jak to je, prostě jakmile tam se k tomu nepřistupuje vlastně s tou nejvyšší jakoby můžu použít i slovo posvátností, jo, tak prostě ano, jako sexualita úžasný nástroj prostě. A myslím si, že drtivá většina vůbec jako lidí neví vlastně čeho jsme vlastně skrze sexualitu schopni, kam se můžeme dostat, jo, že vlastně je to cesta vlastně třeba probuzení k, že můžeme prožít vlastně mít stavy jednoty a prostě pak to může být právě jakoby

[01:06:36] Moderátor: Druhá strana mince to může také být.

[01:06:38] Ester: No, no právě. A navíc musíte si uvědomit, že ty lidi byli prostě na medicíně, jo. K tomu se ještě dostaneme, vlastně jak je to s tou sexualitou na té medicíně, když vlastně jakoby se teda pracuje intenzivně s medicínou typu Ayahuasca, San Pedro a dochází teda jakoby k té k těm jakoby intimním stykům, to prostě z mýho úhlu úhlu pohledu prostě v žádném případě není v pořádku. K tomu se ještě dostaneme, jo, dál. Ale já bych teda ráda přečetla to svědectví jedno, které jsem našla na internetu.

[01:07:14] Moderátor: Ano, tak pojďte.

[01:07:17] Ester: Takže: „V roce 2013 jsem na jeho výpravě zažil přelomovou noc, prozření i směrem k němu a jeho meditacím. No a tak jsem to tam hned všem včetně něho sdělil. Časem mě došlo, že se mu to asi moc nelíbilo. Jinak podle mě je mág, který nemá srdce. Má svoji agendu, cíle, ambice a za tím si jede. To divadlo, co dělá kolem, je jenom kamufláž. Mám dojem, že si z lidí bere energii. Osobně znám jednu ženu, kterou v Peru zneužil, ale na druhé straně osobně znám jednu ženu, které pomohl překonat a zlikvidovat jedno obrovské trauma a blok z dětství (v závorce zneužití otcem). Ty jeho meditace jsou v určitém stádiu vývoje prospěšné.“ Já teď nebudu uvádět přesně zdroj, kde jsem to čerpala, to bysme pak mohli třeba udělat na konci seriálu, prostě uvést ty zdroje. Samozřejmě to je prostě článek nebo prostě text, který je veřejně dostupný na internetu, takže si to lidi můžou dohledat. Takže když mi tohleto Vincenzo řekl, jo, o tom, že tam teda byla zneužitá ta žena, potom máme tady tohleto svědectví, potom když vlastně já jsem si poslechla ty vlastně ty díly, kde mluvil vlastně Sláva, to byl ten myslím 18., 19., 20. díl, tak co řekl Sláva? To bylo to, co mě zvedlo ze židle a já jsem vám napsala. Protože on v tom prvním díle, vlastně v tom 18. on řekl úplně to samý. On řekl vlastně, že tam dochází k tomu, že Pedro Dobroděj si vlastně zve ženy na soukromé konzultace. Nebo ne jenom ženy, on si tam zve na ty konzultace vlastně všechny všechny lidi, jo, i muže samozřejmě, ale že je to velice takové zvláštní, protože ty muži vlastně na těch konzultacích jsou tak jako poměrně jako krátkou dobu a s těma ženama je to tam trošku jako jiný, protože ty ženy jsou tam vždycky jakoby velice, mně jako dost dlouhou dobu, jo. A on tam vlastně řekl vlastně, že tam dochází k duševnímu a fyzickému zneužívání ze strany Pedra Dobroděje. Jestli to říkal takhle přesně, myslím, že to dokonce řekl takhle přesně Sláva. Takže já už jsem fakt jako vyletěla z té židle a říkám, to snad není pravda prostě, jako už jsem to slyšela z vícerostran. Navíc jsem mluvila osobně s jednou ženou, která vlastně byla také na těch prostě na té výpravě a on to tam prostě na ní skutečně zkoušel, jo, a prostě ona teda jako se naštěstí nedala, ale takže opravdu to není jenom jedna věc, že by mi tady prostě Vincenzo něco řekl, jo. A právě mám kamaráda, který mu organizoval nějakou dobu vlastně ceremonie nebo vlastně meditace v jednom městě v Čechách a víceméně on taky mi tam jako vykládal, jo, že ty ženy, že to tam jako není úplně jako v pořádku s těma ženama. Takže se mi to pak všecko takhle jako spojilo dohromady a prostě je tam tady ten vlastně závažný problém, jo. A

[01:10:35] Moderátor: Hm. Já jenom k tomu chci říct, nevím jestli jako máte něco důležitého, co chcete ještě k tomu dopovědět, tak vás to nechám doříct.

[01:10:42] Ester: Mhm.

[01:10:44] Moderátor: Povídejte.

[11:10:45] Ester: No, tam bysme se vlastně dostali pak k tomu tématu, závažnému nebo obsáhlému tématu vlastně ta práce vlastně s medicínou, jako to jsou opravdu posvátné medicíny, nejvyšší medicíny prostě bych řekla tady ještě jako na planetě, jo, Ayahuasca, San Pedro a jako tady s těma medicínama…

[01:11:03] Moderátor: Tak já bych do toho vstoupil ještě teda. V tom, protože už se chcete posunout dál a já ještě chci setrvat tady u těch informací. Pedro Dobroděj říká, že takovéto nesmysly a takovéto hnusy o něm šíří lidé, ostatní ezoterici, kteří mu závidí, buď jako muži mu závidí, žárlí na něho, a nebo jsou to ezoteričky nebo ezoterici, kteří odchází od těchto ezoteriků a jdou za Pedrem Dobrodějem a tudíž jim jakoby opadává ten byznys, ten kšeft, ten buzines. Takže takhle on to zdůvodňuje a že pochopitelně to o něm šíří. Ale toto nejsou nějaké zacyklené informace, že někdo něco řekne, další to převezme, zas to někde napíše, pak se o to opře někdo další a zase jako se vytváří jakási fáma, tak jak to dělá mainstream, jo, že vezmou jednu informaci, hodí ji do zpravodajského systému a ono se to rozsype na všechny strany a najednou ta informace prostě na ty lidi padá zleva, zprava. Toto jsou informace, musím říci, které mají různé zdroje, odkud vychází. To znamená, jsou to poznatky lidí, kteří tam skutečně byli, lidé, kteří viděli, co se tam děje, pak jsou to některé odvážné dámy, které to potvrdí, že to na ně buď zkusil, nechám na jejich svědomí, jestli řeknou: „uspěl, neuspěl“, jsou dámy, které řeknou: „ano, podlehla jsem a vůbec nechápu proč, nerozumí tomu“, to znamená, očividně byly zmanipulované, očividně byly pod nějakým kouzlem, takže nechápaly, co se s nima děje, nebyly v podstatě v tu chvíli to rozhodnutí nebylo svobodné, jo, takhle to řeknu. Pak tam byly vynucené tyto kontakty, to jsou svědectví lidí, zejména zase žen, v drtivé míře žen, kdy třeba tam šlo i o to, že jakoby manžel měl dát souhlas k tomu, protože to je léčebné, je to nutné pro záchranu života té manželky třeba. Až až takhle daleko oni v tom v té manipulaci jdou, jo. Pak ano, pak to jsou tedy konkrétní lidé, kteří to konkrétně říkají a mají to jako nějakou svoji zkušenost. Pak jsou pochopitelně další zdroje informací jako lidí, kteří tahali z té žumpy někoho, kdo byl zatažen. To je to, jak vy jste říkala, že ti dva, když odmítli tomu pralesnímu muži vykonávat nějaké černomagické zásahy do životů lidí, tak on je chtěl zlikvidovat. A že v podstatě jediný, kdo z toho může pomoci, je tedy nějaký curanderos, který opravdu to umí, tak i na nás, na mě, na Išu, případně na další lidi slušného typu, se obrací lidé, kteří prošli a nebo na to narážíme, když řešíme nějaký jejich problém, narážíme na to, že nakonec zjistíme, že ten problém má kořen v tom Peru, že oni tam byli, nebo že byli na jeho meditacích, nebo že se účastnili jeho meditací a jemu podobných. No a pochopitelně z toho pak jsou velice těžká velice těžká různá jakoby zranění duše a nebo traumata psychické a podobně. Takže to vychází z mnoha, jo. A teď třeba máme tam i, vy to pak možná budete citovat, jste mi dala odkaz na jednoho člověka, který také zachraňoval někoho, kdo přišel právě do kontaktu s Pedrem Dobrodějem. Takže ono to jako kdyby není tak, že někdo na někoho plivne jedovatou slinu a a pár rychlých jedovatých per to někde tady rozšíří. Ono zkrátka a dobře už je toho tak asi akorát, si myslím. Jo a začíná to začíná to prostě prosakovat zleva zprava a ten smrádek z té žumpy prostě se začíná linout. No ale dobře, tak pojďme ještě k vašemu příběhu tedy. Pojďme k tomu, že tedy máme tady nějaké zkušenosti z těch prvních ceremonií a Vincenzo s očima navrch hlavy ve velkém údivu, protože tam odjížděl s tím, že bude dělat duchovní práci ve prospěch lidí a teď najednou viděl, že je to kaleno nějakými dalšími úmysly úplně jiného charakteru a jiného typu. Tak.

[01:15:43] Ester: No, byl tam pak další případ, co mně pak jakoby říkal, že prostě zase, jo, to byl dokonce pár. Nevím teda jestli byli oddaný, jestli to byli manželé nebo jestli to byli partneři, to je jedno, ale prostě přijel tam pár a prostě, dokonce vím i jméno toho muže, jak se jmenoval, a prostě ten pár už jako pár neodjel, protože ta žena pak přišla za Juanem a normálně s ním sdělovala, že měla vlastně s Pedrem Dobrodějem energetickej sex. A on prostě se tak jako na ni koukal a říkal: „Jak jako energetický sex? A jako penetroval tě? Byl v tobě?“ A říká: „No jakože jo.“ A on jí říká: „A jakým, o jakým energetickým sexu teda mluvíš?“ Jo, takže prostě takovýhle historky. Prostě takže vždycky ten fakt ten jakoby Vincenzo přijel, vždycky mně jako tohleto tam jako sděloval. Já jsem z toho byla taky jakoby pro- vykulená, jo, takže první vlastně taky co jsem pak udělala, bylo, já vlastně prostě kamarádku, no a pak vlastně taky došlo jako k takový proměně v tom našem přátelství, která vlastně hodně jakoby dělala Dobrodějovy meditace, jezdila na ty jeho semináře, prostě poslouchala, jo. A já prostě jsem si všimla a myslím si, že to takhle má právě hodně lidí a hodně hlavně těch žen, jo, že oni prostě se na tu jeho energii úplně namotají, jo, že oni prostě furt poslouchají a meditujou a jezdí na ty semináře a to je prostě Pedro sem, Pedro tam prostě, jo, a

[01:17:19] Moderátor: Jsou závislé. Jsou v závislosti. To je právě to zotročení těch lidí.

[01:17:24] Ester: Že tam to jde až do takový trošku jako formy takový zvláštní posedlosti, jo. A takže prostě já jsem volala z toho Peru, vlastně jsme byli hodně v kontaktu, a říkám prostě: „Hele,“ říkala jsem, co se tam děje na těch ceremoniích, říkám: „Hele, mně se to vůbec nelíbí, celý je to nějaký prostě divný, jako okamžitě s tím přestaň, jako říkám ti to jako prostě svý kamarádce, nikde nic nešiř prostě, nikde o tom nemluv, prostě nech si to pro sebe jakoby.“ Protože my jsme měli vlastně v plánu, že oni udělají ty ty skupiny a že prostě jako finito, jo, že žádný Pedro Dobroděj už dál nebude. A takže jsem říkala: „Nech si to pro sebe prostě, CDčka vyhoď, prostě na žádný semináře už jezdit nebudeš, prostě byliny taky vyhoď, bůhví co v tom je a prostě možná maximálně ty poslechy jako si můžeš poslouchat, ale já si myslím, že ani ty poslechy jakoby prostě už tam jako se to nějakým způsobem tam prostě ten člověk může na to namotat, no.“ A takže prostě už v tuhletu dobu já jsem vlastně varovala tu svoji kamarádku. No a

[01:18:35] Moderátor: Jenom takový dotaz, jak to dopadlo? Ztratila jste kamarádku nebo vás poslechla?

[01:18:41] Ester: Ona mě poslechla, nebo jo, určitě. Ona s tím přestala, ale pak vlastně ještě jsme se seznámili s jedním člověkem, to se pak k tomu příběhu dostaneme dál, který vlastně jí tohleto potvrdil, že vlastně on vyloženě jako řekl nebo to má tak, že vlastně řekl nebo no řekl, že vlastně Pedro Dobroděj je člověk, který vědomě prostě záměrně ubližuje lidem a dělá těžkou černou magii, takže ještě i po tom, co vlastně jako tenhle ten člověk jí to potvrdil nebo se s ním nějak dostala do kontaktu, nějak se o tom bavili, tak ona s tím teda přestala. Ale vlastně ten vztah se proměnil, jo. Není ten vztah teďka tak, jak byl předtím, je tam to se ještě asi k tomu dostaneme v celém tom příběhu, takže ale jo, přestala přestala jakoby, přestala to dělat.

[01:19:33] Moderátor: Ester, pojďme se pojďme se zaměřit teďko ještě na ty ceremonie. To znamená ještě z těch ceremonií, co bysme asi tak vytáhli, protože máme tady teda několik poznatků. Máme tady, řeknu, určitým jiným způsobem připravované lektvary, čili jiná medicína, než se hlásá. Máme tady v uvozovkách lékaře, kteří jsou za lékaře pouze převlečeni. A víc víc jakoby poctivě nebo méně poctivě, to už je jedno, se snaží obsloužit ty skupiny podle toho, jak se co dá, s tím, že do toho hodně zasahuje Pedro Dobroděj a vlastně stejně si to valí jakoby po svém. To znamená, že byť oni tam dělají nějakou práci a dejme tomu snaží se třeba duchovně těm lidem pomoci, tak na druhou stranu mají

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

[01:30:00] Ester: Takže já bych to trošku eh zmínila, todleto centrum. Je to eh takové řekla bych poměrně dosti známé centrum vlastně v Peru, eh ve městě eh Tarapoto. A todleto centrum eh založil Jacques Mabit, eh kde který vlastně přijel do Peru jako Lékař bez hranic a vlastně eh během toho svého pobytu se tam teda začal vlastně seznamovat s různými tady eh léčiteli a vlastně nakonec to vyústilo v to, že on teda založil to centrum Takiwasi a pomáhá tam vlastně lidem, eh kteří jsou drogově závislí, nebo mají problém s alkoholem. A eh to centrum má A samozřejmě oni teda při té léčbě pracují eh s různými rostlinami a především tedy s ayahuascou, jo. Jenomže ta kúra vlastně je eh opravdu, je to dlouhodobá záležitost. Kromě toho, že se tam pracuje s ayahuascou, tak oni eh tomu předchází samozřejmě nějaké očistce s purgativními rostlinami. Eh, je tam možnost dalších jako psychoterapií, jo. A to centrum má velmi, velmi vysokou úspěšnost. Nevím přesně, kolik je to procent, ale je to poměrně dost vysoké procento, takže to znamená, že ti lidé, eh kteří vlastně se tam přijeli léčit, tak eh opravdu velmi vysoké procento se z těch závislostí vyléčí a vlastně eh ti lidé jsou schopní navrátit se vlastně do toho normálního života, jo. Eh, můžou začít prostě normálně fungovat, eh prostě eh skutečně eh ty lidé můžeme říct, že jsou vyléčení, dojde tam k velkému posunu, jo. Eh, prostě vnímají to pak třeba i celý jakoby samozřejmě novým způsobem, tu svojí závislost. Někam se teda posunou. A mě to centrum vždycky, samozřejmě, jakoby práce s medicínou, eh mě to hodně zajímalo, než jsem jela do Peru, já už jsem to zmiňovala, já už jsem vlastně měla zkušenosti s ayahuascou a eh vlastně (odkašlání) dostala jsem se teda i k různým informacím o tomto centru. A vlastně ještě dávno předtím, než já jsem teda v tom roce 2014 eh dojela vlastně do Peru, tak nějakou dobu předtím já už jsem měla k dispozici doma knihu, která se jmenuje Tradiční medicína Jižní Ameriky a její využití v psychoterapii. Tu knihu napsala Veronika Kavenská a určitě, jestli se tady tou tematikou někdo zabývá, já bych tu knihu velice doporučovala, protože je opravdu výborná. A tady bych vlastně chtěla zmínit eh tu práci vlastně eh s těmi mhm eh s těmi rostlinami, jo, s tou ayahuascou a s tím San Pedrem, protože eh to jsou opravdu velice silné medicíny, s kterými se jen tak nehraje. Já bych to úplně snad i přirovnala, že prostě eh jakoby jakmile se jakmile jste prostě na ayahuasce, prostě projdete několika ceremoniemi s touto rostlinou, já bych to přirovnala úplně jakoby k operaci v nemocnici, jo. To prostě je tak něco velmi silného. Eh opravdu vás to může, jo, léčí se tím rakovina třeba, jo, můžete se vyléčit z rakoviny. Prostě to je obrovská síla a já bych ty rostliny teda vůbec nepodceňovala a je prostě nutné dodržet eh některá pravidla, která teda eh jsou nutná eh v souvislosti s teda s užíváním těchto rostlin. A jenom bych teda podotkla, (odkašlání) že ty omezení se týkají především stravy a sexuality. A já jsem se před nějakou dobou dívala na stránky Pedra Dobroděje a teda musím říct, že jsem jako zůstala s otevřenou pusou, (smích) protože samozřejmě eh má tam krásně vyjmenováno na těch stránkách, jaké potraviny se smí a nesmí jíst i jako poměrně dost jakoby dopodrobna. No a pak je tam taková informace, která teda jsem si říkala, to je teda síla. Eh, je tam napsáno vlastně na těch stránkách, že co se týče eh vlastně sexuální abstinence eh v souvislosti teda s užíváním těchto rostlin, tak ta není nutná, protože ji tam v uvozovkách zavedli eh mestičtí šamani, kteří prostě byli ovlivněni katolicismem. Tak takhle jakoby v tomto stylu to tam bylo napsáno. A já bych si v životě nedovolila prostě, teda já osobně bych tohle neudělala, neudělala bych to prostě, eh že kdybych byla eh prostě procházela ceremoniemi eh prostě jakoby na s ayahuascou nebo se San Pedrem, v životě bych si nedovolila mít sex eh prostě s mužem. Eh. Prostě to je eh, jdete vlastně z mýho úhlu pohledu, jdete sami proti sobě, jo. To jako kdy když jste teda někde prostě v nemocnici a vás tam operujou a do toho si prostě střihnete jakoby sex s mužem. (smích) Nebo prostě mě to přijde, že to je ehm pro mě jakoby z mýho úhlu pohledu to není v pořádku a já jsem pila vlastně ayahuascu vícekrát. Eh, se s různými lidmi. V Čechách to bylo vlastně s dvěmi různými že- ženami. Eh, pak to bylo vlastně s dvěma různými muži a opravdu i jsme dostávali eh instrukce prostě a eh ten jeden člověk, se kterým jsem pila, nemyslím si, že by byl nějak zásadně za- zasažen katolicismem teda. (smích) A je to člověk, kterýho si velice vážím. Velice prostě laskavý, pokorný člověk, který si myslím, že umí a ty mhm prostě doporučení byly, že asi dokonce snad pět dní před těmi ceremoni- ceremoniemi a pět dní po těch ceremoniích prostě eh prostě eh intimní styk je vyloučen, jo. Dokonce ani eh nebylo doporučováno se třeba nějak jakoby objímat s nikým eh těsně po po těch ceremoniích. Nebylo doporučováno ani si podávat ruce, protože vy jste vlastně tak otevření a prostě tam je tak tak citlivý, že prostě to není není to dobrý pro vás, jo. Vy vlastně prožijete velice silný proces. Eh velice samou očistu, jo. Často lidé zvrací prostě. Eh, je to opravdu velice náročný a tou sexualitou vlastně jdete podle mě sami proti sobě, jo, sexualitou v tomhle tom období. A já bych teda ráda přečetla [01:36:49] Moderátor: Já bych to, moh- moh- Já ještě než to přečtete, Ester. [01:36:51] Ester: Mhm. Mhm. [01:36:53] Moderátor: Jenom k tomu, jenom k tomu, pardon, eh co jste teďko řekla, protože jakoby to je pořád jakoby, že o tom mluvíme, ale málo jsme to vysvětlili. [01:36:58] Ester: Mhm. [01:37:03] Moderátor: Vy jste to dobře pojmenovala a já bych to ještě doplnil. Je to stejné, jako když bohužel někoho léčí eh mu rakovinu tím, že mu úplně, ale úplně zničí imunitu. [01:37:14] Ester: Mhm. [01:37:15] Moderátor: Eh, to známe. A ten člověk nesmí přijít do styku s nikým, kdo má rýmu, angínu, chřipku a tak dál, [01:37:20] Ester: Mhm, mhm. [01:37:23] Moderátor: protože je eh zranitelný, neskutečně zranitelný. Medicína dělá to samé s nitrem toho člověka. To znamená, že nekontrolovatelně se mu otevřou všechny přístupy [01:37:28] Ester: Mhm. [01:37:37] Moderátor: proto, aby do nich mohl někdo vstoupit [01:37:40] Ester: Mhm. [01:37:40] Moderátor: a mohl tam udělat eh, řeknu, buďto jenom zašpinit těma svejma neči- nevyčištěnýma energiema a nebo, pokud by to chtěl zneužít, a to je právě ten moment, proč lidé jsou na té medicíně zrovna s Pedrem Dobrodějem. [01:37:56] Ester: Mhm. [01:37:56] Moderátor: Protože oni nejsou schopni se mu ubránit v tom, aby on si s nima neudělal, co chce. [01:38:00] Ester: Mhm. [01:38:03] Moderátor: A to je jenom eh, to je právě ten ten důležitý, veledůležitý moment, který jsme tady zmínili, proč třeba ne sex. Protože jakmile dochází k sexuálnímu kontaktu, ale vy jste to řekla, i podat si ruku a tak dál, [01:38:17] Ester: Mhm. [01:38:18] Moderátor: ale nejsilnější nejsilnější moment eh jakoby eh kontaktu dvou lidí je právě ten intimní. Už to na- Už ten název intimní není od toho, že má intimní partie, ale intimní v tom, že se otvírá to nitro [01:38:32] Ester: Mhm. [01:38:34] Moderátor: a vlastně eh při tom styku jako takovém, tak si s nabuzenou kundalini energií lidé vzájemně vymění kompletní informatiku o sobě. [01:38:44] Ester: Mhm. [01:38:45] Moderátor: Pokud ten jeden to nemá zablokované a nečerpá jenom z toho druhého a nepřepisuje mu, co on potřebuje. To je ale už potom manipulace jako taková. Ale při normálním styku, [01:38:52] Ester: Mhm. [01:38:56] Moderátor: eh tak lidé si vzájemně vymění kompletně, kompletně všechno. [01:39:00] Ester: Mhm. Kódy, no. [01:39:02] Ester: Všechno, no. [01:39:03] Moderátor: Eh, to není o infekci jako kdyby na té fyzické úrovni, jak lidi mají kolikrát strach z těch pohlavních chorob a tak dál, [01:39:11] Ester: Mhm. [01:39:12] Moderátor: z infekcí, z kvasinek a (smích) já nevím ze všeho, ale toto je mnohem, mnohem, mnohem horší záležitost. Tak jenom jsem chtěl vysvětlit, proč ta zdrženlivost i před, i po, protože pochopitelně ta bylina doznívá v tom člověku [01:39:23] Ester: Mhm. [01:39:26] Ester: Mhm. [01:39:27] Moderátor: a ta napojení nejsou jenom pro ten okamžik, ale ta napojení tam chvilku trvají. Tak já jsem do toho vstoupil, omlouvám se, ale chtěl jsem to jenom takhle dočísnout. [01:39:31] Ester: Mhm. [01:39:34] Ester: Určitě, to úplně jste to úplně úžasně tady nám sdělil (smích) a já bych teda teďka přímo opravdu citovala. Bylo by to vlastně z té knihy. Už jsem teda řekla ten název, ještě to jednou zopakuji. Je to teda Tradiční medicína Jižní Ameriky a její využití v psychoterapii. Autorkou je Veronika Kavenská a je to ze strany 49 a přímo teda budu citovat pravidla spojená s tradičním užíváním rostlin. Takže: „Užívání rostlin založené na konceptu amazonského šamanismu bazíruje na striktním dodržování pravidel. Ta vycházejí z tradice staré více než 5 000 let (Naranjo 1986) a v současné době rozšířené mezi více než 72 kmeny amazonské pánve (Luna 2002). Mezi nejdůležitější pravidla patří: zákaz konzumace alkoholu a drog, sexuální abstinence (pacienti se musí po celou dobu léčby zdržet všech sexuálních aktivit včetně masturbace), zákaz konzumace některých potravin (vepřového masa, chilli, ostrých a kořeněných jídel, smažených pokrmů), omezená konzumace potravin obsahující velké množství rafinovaného cukru, klidný, pravidelný život, nevystavování se silným podnětům (jako je hluk, velké množství lidí, silně znečištěné ovzduší apod.). Ačkoliv se tato pravidla mohou mohou zdát iracionální nebo neopodstatněná, paradigma amazon- amazonského šamanismu jejich vysvětlení a odůvodnění nabízí. Ledckdy se však jedná o důvody stěží pochopitelné logikou člověka pocházejícího ze světa založené- založeného na racionálně pozitivistickém přístupu. Například požadavek sexuální abstinence je odůvodňován mechanismy působícími na energetické úrovni člověka a jeho porušení může mít závažné důsledky. Mabit (2001b) uvádí, že sexuální styk podle přístupu tradiční amazonské medicíny silně mobilizuje energii člověka na všech úrovních, stejně jako i užívání ayahuascy. Je zde tedy riziko, že by došlo k vzájemné interferenci těchto energií, což by mohlo mít silný negativní dopad na stav jedince. Podle jedné respondentky studie provedené Horákem (2008, s. 128), lékařky pracující v centru Takiwasi, je v rámci tradiční medicíny problematika sexu úzce svázána s otázkou psychického zdraví. Přestupky sexuálních pravidel jsou spojovány se šílenstvím, psychickými poruchami, neschopností učit se, ztrátou paměti, Parkinsonem a dalšími problémy spjatými s fungováním mozku.“ Takže když si todleto přečteme, tak jako si ehm položíme otázku. Tak kdo teda má jako pravdu? Eh, jak je to teda s tou sexuální abstinencí? Pedro Dobroděj, který teda uvádí, že prostě eh ta sexualita hm při práci s medicínama eh jakoby může tam probíhat, že to není žádný problém, že prostě to jsou jenom nějaký v uvozovkách bludy mestických šamanů a nebo teda potom Mabit a další, jo, Naranjo, Luna a podobně. Eh, vemte si prostě, jak už jsem to řekla, lidé, kteří prostě projdou tou kůrou v Takiwasi, se vrací do svých životů, vysoké procento z nich je vyléčeno, prostě jsou schopní normálně fungovat, vyléčili se z těžkých závislostí. Jaké má skóre Pedro Dobroděj? Eh, znám mnoho případů, znám prostě lidi, terapeuty, léčitele, u kterých končí potom lidé, kteří prošli takzvaně eh takovou Pedro péčí a prostě jsou tak rozebraný. Přesně, jak vy jste to říkal, u vás končí prostě s Ishou. Já vím o dalších lidech, kde právě končí tady ty eh lidé, především teda ty ženy, eh které prošly touto jako eh péčí Pedra Dobroděje a prostě nejsou v pořádku. Takže hm [01:43:42] Moderátor: Já bych se dotknul toho Já bych se dotknul toho argumentu, [01:43:44] Ester: No. [01:43:46] Moderátor: eh že eh to je nějaké stigma, které zavedli eh křesťanští různí No, vy jste tam citovala, že ty zdroje, eh o které se opírá to, co jste teďko četla, to znamená ta filozofie [01:43:59] Ester: Mhm. [01:44:00] Ester: Mhm. [01:44:03] Moderátor: eh toho sanatoria nebo té kliniky, eh že vychází z 5 000 let starých informací. To znamená, že tenkrát ještě žádný křesťan- křesťanštění nebylo. [01:44:09] Ester: 5 000 let, no. [01:44:11] Ester: No. [01:44:13] Ester: Ne. (smích) [01:44:16] Moderátor: To tady máme eh ani ne polovinu té doby. Takže rozhodně ten argument je vyfabulovaný, je lživý, je nesmyslný a v podstatě jenom pro neznalé lidi [01:44:20] Ester: Mhm. [01:44:24] Ester: Mhm. [01:44:27] Ester: Mhm. [01:44:30] Moderátor: může být nějakým způsobem jakoby eh, že mu uvěří, může být pravdivý, ale ve velkých uvozovkách. To znamená, že mohou na něj naletět, ale je to nesmysl. Prostě to je [01:44:36] Ester: Mhm. [01:44:40] Ester: Mhm. [01:44:43] Moderátor: Já jsem to popisoval z jednoho úhlu, vy jste to popisovala z druhého a přesně to tam je. Ta interference [01:44:48] Ester: Mhm. [01:44:49] Moderátor: eh těch energií a tak dál může způsobit opravdu až stavy šílenství. [01:44:54] Ester: Mhm. [01:44:54] Moderátor: Nakonec to, co proží- popisuje Sláva, že prožíval chvílemi, případně další lidé, no, kteří, dejme tomu, měli obrovsky vysoké teploty, horečky, nevědí, co se s nimi děje, [01:45:07] Ester: Mhm. [01:45:07] Ester: Mhm. [01:45:08] Moderátor: pozoruji u lidí, kteří prošli eh Dobrodějovou péčí, eh ztrátu paměti přesně tam, jak tam, jak to popisujete. Výpadky krátkodobé paměti, výpadky dlouhodobé paměti. Jsou tam Je vidět, že ten mozek má problém v určitých parametrech svého fungování [01:45:15] Ester: Mhm. [01:45:16] Ester: Mhm. [01:45:20] Ester: Mhm. [01:45:28] Ester: Mhm. [01:45:29] Moderátor: eh a je to právě tím, eh že tam vůbec nejde o žádnou medicínu. Tam jde jenom o zneužití té medicíny pro účely a potřeby Pedra Dobroděje. Tečka. Celé. [01:45:42] Ester: Mhm. [01:45:44] Moderátor: Ale my si to ještě budeme dál zargumentovávat. Bohužel už na to dneska nemáme tolik času. Ještě máme asi pět minut, [01:45:47] Ester: Mhm. [01:45:51] Moderátor: eh tak pojďme, Ester, dostaneme se možná ještě k jednomu takovému zajímavému ehm argumentu. [01:45:51] Ester: Mhm. [01:45:57] Ester: Mám tady pak ještě další materiály, eh které bych teda ráda citovala a zmínila. Eh, budu citovat z jednoho článku vlastně. Autorkou tady toho článku je Mgr. Hana Simonová, která to je vlastně psycholožka, která eh také nějakou dobu vlastně působila v Takiwasi a eh ten článek také podává velice eh zajímavé informace, co se týče tady toho sexuálního zneužívání žen na medicíně. Takže budu citovat teďka kousek z toho článku: „V minulosti byly také zaznamenány případy, kdy šaman zneužil své moci nad zranitelnými osobami ve změněném stavu vědomí, které pod záminkou léčení musel osahávat na intimních partiích těla či s nimi dokonce provozovat sexuální styk. Toto chování je nepřípustné a doposud chybí etické normy, které by regulovaly poskytování šamanských služeb. Nezbývá tedy asi nic jiného, než se spolehnout na svou intuici a zdravý rozum a důkladně se informovat o osobě, se kterou chce člověk rituál s ayahuascou podstoupit. Během výzkumu o výpravách za ayahuascou jsme s Veronikou Kavenskou také zjistili, že lidé užívající ayahuascu mají vyšší sklon k důvěřivosti, což poukazuje na možnou neopatrnost při rozhodování. Prozíravost a určitá míra nedůvěřivosti je během plánování užití ayahuascy na místě. Přílišná důvěřivost u těchto osob může vést k tomu, že si nedostatečně prověří člověka, se kterým plánují ayahuascu užít a tím riskují potenciální zneužití ze strany šamana či organizátora sezení s ayahuascou.“ Takže tady ten vlastně úryvek z celého toho článku zase mluví přesně o tom, o čem se bavíme, že prostě to sexuální zneužívání žen na té medicíně je v tom Peru v Peru prostě obrovským tématem a eh nemusí to tedy být jenom ten šaman, ale přesně může to být i organizátor vlastně eh těch sezení, eh organizátor vlastně těch skupin, kteří tam které vlastně tam jezdí do toho Peru. A to je vlastně to, jak jsem vlastně říkala, když já jsem měla tu svoji první ceremonii s tím kaktusem San Wachuma, kdy mě vlastně Wachuma varoval, eh že nikdy nepij ayahuascu s mužem a já jsem tomu vlastně v tu dobu nerozuměla, tak vlastně ta medicína vlastně mě chránila před tímto, protože já kdybych v tu dobu třeba si fakt někde dala ayahuascu a nevěděla jsem Jo, tak já jsem si teda opravdu dávala pozor a asi bych šla si jenom to pít s někým, na koho bych měla dobrý reference nebo prostě bych ho jako, jo. Ale i tak vlastně já jsem tu to varování dostala okamžitě na začátku svýho prostě pobytu v Peru a ještě vlastně taky skrze medicínu. Takže to sexuální zneužívání na tý eh na tý medicíně v tom Peru, to je obrovský téma, obrovský téma. Jo, prostě mluvila jsem pak s různými lidmi, který prostě [01:48:58] Moderátor: Mhm. [01:49:00] Ester: Eh, mluvila jsem s jedním klukem z Austrálie, který taky byl někde na ayahuasce a teď jsme se bavili a on říkal, že tam Já jsem se ptala, jak jako bylo to v pohodě a on říkal: „No, jako pro mě to bylo v pohodě, ale asi to úplně v pohodě nebylo, protože tam byly nějaký jako už tam byly nějaký dvě ženy, cizinky taky a že tam prostě eh ty ženy byly zneužity.“ Neřekl mi úplně přesně, jak dalece byly zneužity, ale prostě stačí už jenom samozřejmě, že se vás někdo během té ceremonie dotýká, že jo, to prostě A samozřejmě taky kde. Takže prostě to téma je obrovský a je tam velký riziko, že se tam prostě tohleto může stát. A možná jestli nám teda ještě zbývá trochu času, já bych ještě Já bych jenom jenom minutku bych ještě. [01:49:46] Moderátor: Já chci říci, [01:49:47] Ester: Mhm. [01:49:49] Moderátor: že nesmíme to vidět jenom těma očima toho fyzického kontaktu. Nejde jenom o tu erotiku, nejde jenom o to, že ta žena je třeba půvabná [01:49:57] Ester: Mhm. [01:50:00] Ester: No. [01:50:01] Moderátor: eh a že přitahuje, dejme tomu ho tomu dejme tomu toho kmeta. Ale [01:50:06] Ester: Mhm. [01:50:07] Moderátor: že mnohem víc primární, mnohem primárnější je právě práce s tou sexuální energií té ženy. Protože [01:50:15] Ester: No. [01:50:16] Moderátor: tam, to je ten klíč k přepsání [01:50:20] Ester: Mhm. [01:50:20] Moderátor: všeho, co bude dál v tom rodu [01:50:23] Ester: Mhm. [01:50:24] Moderátor: té ženy dál následovat. To znamená, vstoupení [01:50:26] Ester: No. [01:50:27] Moderátor: do této intimní zóny eh té ženy je naprogramování nejenom ohledně jejích potomků, ale naprogramování zbytku pokračování toho rodu. Nenávratně, [01:50:41] Ester: Mhm. [01:50:42] Moderátor: nenávratně přepsané eh předlohy pro příští pokolení, které vzejdou, ať už je zplodí ta žena s kýmkoliv. [01:50:52] Ester: Mhm. [01:50:53] Moderátor: Ale to jsou zase naše pořady s Ishou, kde vysvětlujeme Zákon RITA a kde vysvětlujeme tyto všechny záležitosti. Můžete, Ester, ještě máme tak eh dvě tři minutky. [01:51:03] Ester: No, my se pak vlastně, až se budeme dál posouvat v tom příběhu, tak vlastně já budu vyprávět, co mně se pak dál dělo. A ono jakmile jako třeba v tom mým případě, jo, kdy tam nakonec eh vlastně bylo nutný projít eh rituály, vlastně ceremonie zase teda byla jsem na ayahuasce, ale s člověkem, s velmi čistým vlastně curanderem, který vlastně byl eh velmi silný nebo silnější vlastně než v uvozovkách ta protistrana. Takže eh já si myslím, že ono pak když se třeba něco takovýho stane, eh já snad doufám, že to je jakoby návratný, že opravdu když se použije jakoby když se to řešení jakoby je vyvážený, tak eh opravdu se dá od toho odstřihnout. Ale jako na to, aby vás od toho někdo odstřihl a vyčistil to, tak je velmi těžký najít prostě správnýho člověka, jo. Prostě těch lidí je strašně málo, no. [01:52:01] Moderátor: Řekla jste tady, Ester, jednu takovou důležitou věc. [01:52:03] Ester: Mhm. [01:52:04] Moderátor: Eh, v Pedro Dobrodějovi je potřeba vidět vysoce vyspělého [01:52:10] Ester: No. [01:52:10] Ester: Tak. [01:52:11] Moder

— ČASŤ 5 (od 02:00:00) —

Zde je doslovný přepis nahrávky s požadovaným časovým ukotvením od [02:00:00]:

[02:00:00] Mluvčí 1: …naprosto přesný. [02:00:01] Mluvčí 2: Kdo se ptal na tvůj názor? [02:00:04] Mluvčí 3: Petr Václav. [02:00:05] Mluvčí 4: Cože? [02:00:06] Mluvčí 5: Jmenuji se [02:00:08] Mluvčí 5: Igor Hnízdo. [02:00:09] Mluvčí 6: Bylo to kolem roku 1905. [02:00:12] (orchestrální hudba)

2020-01-04-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Ester-26.-díl-121-min

— [Časť 1/5] Časový úsek od 00:00:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): [00:00:16] Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. [00:00:31] Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. [00:01:08] Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. [00:01:53] Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. [00:02:34] Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. [00:03:04] Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět. [00:03:37] Moderátor: Vážení a milí posluchači, já vás opět vítám u pořadu Řeklo se, stalo se. My jsme nebo máme za sebou a slyšeli jsme de facto několik dílů o tom, jak vypadá byznys se šamanstvím a byznysová turistika za šamanstvím, ať už je to v Peru a nebo tady na území České republiky. [00:04:00] Toto téma bylo natolik silné, to téma natolik evokovalo v některých lidech touhu napsat, že mi mnoho z vás napsalo nějakou svoji reakci a napsalo mi svůj postřeh, svoji zkušenost třeba nebo svůj postoj vůči tomuto typu duchovních, duchovního hledání, když bych to takhle pojmenoval. No a já jsem minule, když jsme vysílali s Emmou, tak jsem četl jeden e-mail, který končil zhruba tím, že dotyčná posluchačka končila slovy: „Mohla bych o tom napsat celou knihu.“ [00:04:37] No a protože my tady máme na našem Midgardu, v našem studiu máme komentované čtení a máme tady načtené Amenti, MCO a tak dál, tak mě to vlastně trklo, že bysme mohli udělat takový možná rozsáhlejší pořad o tom, co vlastně to Peru je a jak to tam vlastně vypadá, abysme se seznámili vůbec s tou zemí, [00:05:02] s těmi zvyky, s lidmi, s poměry, ať už kulturními a nebo, když se tady, duchovními, abychom si vůbec dokázali představit to, co si vůbec řada lidí neuvědomuje, když se na nějakou expedici, dejme tomu s panem guru Pedro Dobrodějem budou vydávat nebo už tam někde navštívili ty šamany, ať už někde v přístřešcích na kraji města nebo přímo v pralese. [00:05:33] Za tím účelem jsem si neodpustil, abych se domluvil s tou posluchačkou a já prozradím její jméno, Ester. Tak posluchačka Ester byla ochotna, že a svolná k tomu, že si budeme o Peru trochu víc zeširoka povídat. Takže já vás vítám u takového povídání si o Peru, [00:05:54] které ale nějakým způsobem bude o jednom strhujícím příběhu mladé ženy, který na začátku vypadal velmi zajímavě a ten příběh se odvíjí do velmi dramatických souvislostí. Takže, Ester, já vás vítám, dobrý den. [00:06:10] Ester: Dobrý den. [00:06:12] Moderátor: Ester, vy jste mi napsala velice rozsáhlý, na poměry, které dostávám, tak těch mailů takto obsáhlých moc k tomu tématu nebylo. Já jsem ten váš e-mail zčásti tak nějak parafrázoval a zčásti četl v tom vysílání s Emmou. Vy jste slyšela obě ta vysílání, jak se Slávou, tak s Emmou? [00:06:36] Ester: Já jsem slyšela jak Slávu, vlastně vysílání se Slávou, tak potom i s Emmou. A když jsem vlastně poslouchala Slávu, tak já jsem dostala link od svýho kamaráda a vlastně jsem nejdřív slyšela ten prostřední díl. Ten myslím, že to byl 18. díl, ne, 19. 19. [00:06:57] A pak jsem si teda poslechla ten závěrečný, ten třetí. A říkala jsem si: „Ty brďo, s kým fakt jakoby byl ten Sláva v tom Peru, co se tam vlastně dělo? To je úplně šílený prostě.“ A tak jsem vám vlastně napsala ten e-mail, kde jsem napsala, trošku jsem rozepsala svůj příběh. [00:07:17] No a když jsem pak poslouchala příběh vlastně Emmy, tak už jsem na závěr poznala, že vlastně citujete ten můj e-mail. A musím říct teda, že ten Slávův příběh, no jak Slávy, tak Emmy, mně to vlastně trošku zvedlo ze židle, protože jsem si říkala, že by bylo dobrý [00:07:40] opravdu třeba i ten můj příběh sdělit, aby lidé věděli vlastně, kam se vydávají, s kým, do jaký země, co se tam vlastně všecko může stát a [00:07:54] vlastně jak Sláva, tak Ema mi potvrdili některý věci, který i mně se vlastně děly. Takže myslím si, že, že by bylo dobrý se o tom bavit ještě víc, aby lidi, lidé trošku prohlédli. [00:08:11] Moderátor: No ale já řeknu, že ve vašem případě se nejednalo o to, že byste, jaksi sedla na lep a nasedla na letadlo a letěla do Peru za tou turistikou šamanskou. Váš příběh je trošku ojedinělý v tom, že k vám to tak nějak přišlo úplně oklikou [00:08:32] Ester: Mhm. [00:08:33] Moderátor: a vlastně, ať jste se nechtěla dostat do kontaktu s Pedrem Dobrodějem, s tím naším guru, tak vlastně nakonec jste byla v přímém zasažení [00:08:42] Ester: Mhm. [00:08:46] Moderátor: těma jeho energiema a tím čarováním a tím vším okolo něj. Takže ten příběh bude o to zajímavější, že vlastně vy jste nevyhledávala [00:08:47] Ester: Mhm. [00:08:50] Ester: Mhm. [00:08:55] Moderátor: tuto cestu, vy jste se do Peru dostala jinak. Ale to vlastně si všechno budeme povídat v tom našem vyprávění. [00:08:56] Ester: Ne. [00:09:00] Ester: Mhm. [00:09:03] Moderátor: Já jenom pro naše posluchače chci říci, že Ester se do Peru dostala pracovně, to nám potom přiblížíte, a vlivem okolností a tím, že jste se znala s určitými lidmi, [00:09:20] tak jste mohla nahlédnout do toho zákulisí [00:09:23] Ester: Mhm. [00:09:23] Moderátor: toho, co vlastně ti lidé, kteří tam letí za nějakým, za nějakou vizí něčeho, vůbec netuší a vlastně ono celé to dokresluje ten obrázek, který my tady často popisujeme a děláme z toho takový ten závěr, [00:09:30] Ester: Mhm. [00:09:38] Moderátor: že to je vlastně velký podvodový byznys s tím, že ještě lidé, aniž by tušili, tak tam odevzdávají duši a leckdy nejen to. Takže bude to o to zajímavější, protože vy jste si sáhla pravděpodobně úplně na všechno a také na dno. [00:09:42] Ester: Mhm. [00:09:55] Ester: Hm, no. [00:09:56] Moderátor: Tak povídejte. Ester, já se jenom zeptám, úplně na začátku, [00:10:03] byla jste odhodlaná úplně od začátku, když jste slyšela toho Slávu, nebo jste tak nějak dozrála do toho, že váš příběh musí spatřit světlo světa a musí se dostat do uší našich posluchačů? Jak to bylo s váma? Bylo to hned a nebo jste dozrála? [00:10:19] Ester: Takhle, já už jsem vlastně cítila nějakou dobu, že ten příběh musí ven, protože jsem měla pocit takovýho, jako že držím nějakej šílenej kámen a že vlastně nevím, co s tím, a opravdu jsem cítila, že to potřebuju nějak dát jakoby ze sebe ven, že by to vlastně měla [00:10:40] možná jako česká veřejnost nebo vícero lidí, že by to vlastně mělo znát, aby nějak prohlédlo. A vlastně jsem se na to svým způsobem zaměřovala a pak jsem dostala právě link od svýho kamaráda, který mi poslal vlastně odkaz na ten druhý díl se Slávou, jak už jsem říkala. [00:11:00] A pak vlastně jsem vám napsala ten e-mail a ono to vlastně nakonec klaplo, že teda jsme se domluvili a já teda teďka teda můžu ten příběh sdělit. [00:11:13] Moderátor: Já jenom [00:11:14] Ester: Takže ono se to tak poskládalo v podstatě, ale já jsem tam měla opravdu ten velkej jako vnitřní tlak, že, že bych to měla sdělit, protože ty věci jsou závažný. [00:11:16] Moderátor: Mhm. [00:11:25] Moderátor: Takže vlastně ta poslední kapka nebo, řeknu, ten start, ten impuls, ten jsme dali my se Slávou a s Emmou, [00:11:34] Ester: Určitě, určitě. Mhm. [00:11:36] Moderátor: ale to puzení jít s tím ven, to už bylo dávno předtím. Fajn. [00:11:38] Ester: Jo, to už jsem tam měla. Mhm. Jo. Jo, bylo to přesně tak. Ono to prostě takhle se poskládalo dohromady a přišlo to asi v ten pravej okamžik. [00:11:49] Moderátor: Tak já, Ester, na vás prozradím, že jste, a teďko musím jako odskočit, jo. Musím říci jednu věc, že jsem také dostal jednu jedinou takovou zvláštní reakci na ty pořady, [00:11:55] Ester: Mhm. [00:12:04] Moderátor: krom takových, které mi zapadaly do toho rámce, jak jsem si myslel, že to třeba na lidi bude působit, tak jsem se bál jenom jedné věci, aby mi tam někteří lidé nenapsali takové to prvotní: „No jo, tak to jsou šílenci, blázni, proč tam jezdí [00:12:18] Ester: Mhm. [00:12:19] Moderátor: a proč to ještě říkají jako,“ jo? Takže vlastně naším cílem bylo ukázat na skutečných příbězích některých lidí [00:12:28] Ester: Mhm. [00:12:29] Moderátor: to riziko, to nebezpečenství, tu neznalost, tu obrovskou neznalost, se kterou tam ti lidé jezdí, ať je to jazyková bariéra, ať je to cokoli. [00:12:33] Ester: Mhm. [00:12:36] Ester: Mhm. [00:12:38] Moderátor: Vlastně úplně jiná země, úplně jiná kultura, naprosto jinak uvažující lidé, [00:12:45] Ester: Mhm. [00:12:45] Moderátor: jiné etnikum, jiné zvyky, obyčeje a do toho přijíždí, a to řekla Marie v tom našem pořadu v Státnutí je přežitek velmi dobře, když jsme se bavili o rostlinách, že v podstatě tam jedou ty, ti turisté z Evropy s naditejma peněženkama [00:13:03] Ester: Mhm. [00:13:04] Moderátor: a to nejvíc zajímá zase ty místní domorodý obyvatele. [00:13:08] Ester: No, přesně tak. [00:13:09] Moderátor: Takže lidé vůbec netuší. My jsme ten pořad v podstatě dělali za tímhle účelem. No a ta jedna jediná reakce byla o tom, že to je na psychiatrii a že prostě ty lidi, proč vůbec jako o tom bavíme. A já jsem té posluchačce odepsal, [00:13:26] že právě aby další lidé nemuseli končit na psychiatrii, jak píše, [00:13:28] Ester: Mhm, mhm. [00:13:30] Ester: Mhm. [00:13:31] Moderátor: že vlastně to je ten důvod, proč, proč to vysíláme. Protože my víme, že, [00:13:34] Ester: Mhm, určitě. [00:13:36] Moderátor: ano, a že mnoho lidí jezdí do toho Peru v podstatě. [00:13:39] Ester: Mhm. [00:13:40] Moderátor: Mnoho v uvozovkách, tak co je mnoho? Ale zkrátka a dobře jde o tu kvalitu, která tam jezdí, že tam bohužel jezdí lidé, kteří ztratí svoje šance na tu svoji evoluci a na to svoje završení vzestupem, protože jsou tam prodáni, jsou tam v podstatě obětováni, ať už konkrétně hned a nebo [00:14:05] to zjistí až jednou později, čili je tam s nima drze kupčeno a oni to netuší, protože oni vůbec nechápou. Takže to byl ten silný motiv, protože ti hledající, bohužel v naivitě hledají, až sednou na lep. [00:14:22] Ester: Mhm. [00:14:23] Moderátor: No a to je vlastně ono. Tak pojďme tedy představit trošku vás. Vy jste člověk světa zběhlý, [00:14:27] Ester: Mhm. [00:14:32] Moderátor: máte několik vysokých škol, tak pochlubte se, kde jste všude žila a co jste vystudovala? [00:14:34] Ester: No. [00:14:38] Ester: No, takže já jsem teda studovala v Plzni, studovala jsem jazyky, vlastně cizí jazyky pro komerční praxi, němčinu a francouzštinu. A pak jsem k tomu ještě studovala antropologii, vlastně kulturní antropologii se zaměřením na Přední východ, takže vlastně ty starý kultury, [00:14:56] Sumer, Asýrie, Babylonie. Pak tam vlastně k tomu přišly náboženství, judaismus, křesťanství, islám, takže to bylo vlastně zaměření tady na tuhletu oblast. [00:15:09] No a když jsem vlastně tu školu dokončila, tak jsem asi půl roku pracovala v Plzni v jedný instituci. No a zjistila jsem, že to teda není asi úplně pro mě to pravý ořechový, takže jsem dala výpověď a odjela jsem do Indie. [00:15:25] Tam jsem vlastně byla na Univerzitě Jednoty nějakou dobu, no a tím se vlastně odstartovala taková změna v mým životě a už jsem pak víceméně v Čechách moc nenapracovala. Pohybovala jsem se hodně v zahraničí, [00:15:43] hlavně vlastně ve Francii, v Itálii. Nějakou dobu jsem byla pak i v Německu a pracovala jsem, víceméně jsem využila ty jazyky, pracovala jsem hlavně v oblasti cestovního ruchu, často jako průvodkyně nebo delegátka a [00:15:59] nejdřív teda jsem byla ve Francii, ale já jsem vlastně pracovala pro italskou firmu s Italama, takže pak jsem byla i přesunutá do Itálie. [00:16:13] No a benefit vlastně velký byl, že já jsem se naučila italštinu k tomu, což se mi pak vlastně v budoucnu hodilo, že jsem se poměrně snadno naučila španělsky v tom Peru. Takže tak nějak víceméně jsem dost cestovala [00:16:30] a asi by bylo dobrý říct vlastně, proč já jsem do toho Peru vůbec jela. Vy jste vlastně říkal, že já jsem tam… [00:16:37] Moderátor: Ano, to byla, to byla moje otázka teďko na vás, kterou, kterou jsem chtěl vypálit. [00:16:39] Ester: Mhm. [00:16:41] Ester: No. [00:16:41] Moderátor: Co vás vedlo primárně k tomu, že jste se zabalila a odcestovala do Peru? Jednak to proč, to je důležité, ale také, co jste od toho čekala, z toho vyplývá, a jaká ta forma [00:16:59] toho cestování, respektive ten ta forma pobytu v Peru jaká byla? Tak jestli můžu takhle se zeptat? [00:17:05] Ester: Mhm. [00:17:08] Ester: No, takže můj vlastně ten hlavní důvod, to byly mé zdravotní potíže, který vlastně mě nějakou dobu trápí. Vlastně je to, je to teda dlouhodobá záležitost a [00:17:23] mohli bych, mohli bychom vlastně říci, že jsou ty potíže vlastně psychosomatický a já jsem hodně rychle přišla na to, že jako s klasickou medicínou vůbec nemůžu počítat, takže jsem vlastně se nějak snažila dopátrat, jak to teda léčit, co s tím dělat. [00:17:40] A vlastně až tak nějak jsem to pochopila v okamžiku, kdy se ke mně dostala knížka od Petera Levina Probuzení tygra a já jsem vlastně díky tý knížce pochopila, že na pozadí vlastně mých zdravotních problémů jsou hluboká traumata, která se vlastně přenášejí v naší rodině [00:18:01] nebo vlastně v našem rodu. A mě ta knížka tak dostala a tak mě oslovila, že já jsem vlastně začala chodit na, na terapii k jedný paní, vlastně na ten Somatic Experiencing, a bylo to tak silný, že jsem i uvažovala o tom, že vstoupím do výcviku tříletýho Somatic Experiencing. [00:18:22] Ale už předtím vlastně já jsem zabývala jsem se nějakými terapiemi, třeba jsem si dělala i Cestu od Brandon Bays a i jsem vlastně už v Čechách měla zkušenost s ayahuascou a věděla jsem právě, že ayahuasca je další možnost, jak vlastně s těmi traumaty pracovat. [00:18:43] Vlastně tady ty rostliny, učitelky typu ayahuasca nebo San Pedro, ony vlastně fungují víceúrovňově a jsou to vlastně medicíny duše, jo. Ony dokáží léčit na emocionální úrovni, vlastně léčí na všech úrovních, jo. Je to vlastně víceúrovňová medicína. [00:19:02] Takže já když jsem vlastně začala docházet na ty terapie Somatic Experiencing, tak se mi právě v tuhletu dobu, v tuhletu chvíli objevila ta možnost odjet pracovně do Peru, protože já jsem se vlastně zaměřovala i na to, že by to teda šlo přes tu ayahuascu a samozřejmě ayahuasca, tak nejlepší místo, kam jet, je teda do Jižní Ameriky. [00:19:27] A já jsem vlastně si říkala: „No tak to moje léčení, to asi by chtělo nějakou dobu, mělo by to probíhat nějak kontinuálně, takže nějaký jakoby výpravy 14denní nebo 3týdenní s někým do Peru na léčení pro mě nepřicházely v úvahu.“ Navíc já jsem jakoby jsem, zaprvé jsem se chtěla naučit jazyk, získat nějakou stabilitu v tom prostředí, poznat to prostředí [00:19:56] a v okamžiku, kde tam budu stabilní, tak vlastně jakoby se přiblížit k tý medicíně a najít si vlastně, počkat si vlastně i na toho dobrýho člověka, s kterým bych mohla pracovat. Takže nechtěla jsem jet s nikým prostě s nějakým průvodcem někam nebo [00:20:16] na nějakou expedici prostě. Víceméně v tu dobu asi, kdo tam nejvíc jezdil, tak byl teda Pedro Dobroděj, ale já jsem třeba na ty výpravy s ním neslyšela úplně nejlepší věci, prostě slyšela jsem věci od svých známých třeba i, který úplně mi neseděly [00:20:41] a říkala jsem si, že jakoby, že ne, že takhle nechci, že si to prostě jako pojedu po svojí vlastní koleji, ve svojí vlastní režii. Takže já jsem se vlastně dostala na takovou křižovatku, kde jsem se musela rozhodnout buď vlastně Somatic Experiencing a nebo Peru. [00:21:00] No a pak jsem si říkala: „No tak jako výcvik Somatic Experiencing, to je 3letá záležitost. Můžu do toho výcviku vstoupit kdykoli, když to teda nebude tenhle rok nebo příští rok, tak můžu za ty další 3 roky, ale když teď vlastně nevyužiju tu možnost odjet do toho Peru, tak třeba už se mi to nikdy nenaskytne,“ [00:21:21] jo. Takže prostě beru Peru a a vlastně jsem si řekla, jo, jakoby, kdyby to bylo nějaký blbý, můžu se vrátit, můžu zkusit Somatic Experiencing, ale vlastně rozhodla jsem se teda tady z těch dvou možností pro to Peru. [00:21:38] Moderátor: Takže vy jste skloubila ty věci šikovně dohromady. Vy jste mi vyprávěla, že jste udělala nějakou, nějaký výběrové řízení, že jste absolvovala a získala jste pozici [00:21:51] Ester: Mhm. [00:21:52] Moderátor: v jedné firmě, která se zaobírá cestovním ruchem, to nám potom řeknete. [00:21:56] Ester: Mhm, mhm. [00:21:57] Moderátor: Díky tomu jste mohla odcestovat do Peru a naplnit si jako kdyby ten váš primární záměr, [00:22:04] Ester: Mhm. [00:22:06] Moderátor: s kterým jste tam odjížděla, poznat prostředí a v rámci toho prostředí najít někoho vhodného, komu byste svěřila svůj problém [00:22:14] Ester: Mhm, mhm. [00:22:15] Moderátor: a společně tedy byste i s tou rostlinou byste řešili potom tu vaši, ten váš problém, tu vaši zátěž, [00:22:23] Ester: Mhm. [00:22:24] Moderátor: kterou jste chtěla řešit, kterou jste si nesla vlastně od dědečka přes maminku až až k vám. Fajn. Takže balíte kufry, odlétáte do Peru. [00:22:27] Ester: Mhm. [00:22:29] Ester: Mhm. [00:22:32] Ester: Jo. [00:22:33] Moderátor: Kam jste tam odletěla? Kde jste, kde vlastně bylo to zaměstnání? [00:22:35] Ester: Takže já jsem teda odletěla v červnu 2014 a dostala jsem se do peruánského Cusca, vlastně v peruánských Andách, v poměrně dost vysoký nadmořský výšce. [00:22:50] To Cusco leží zhruba 3 300 m nad mořem a já jsem vlastně dělala ve firmě, vlastně v peruánský firmě, která teda byla zaměřená na cestovní ruch a oni pracovali především pro francouzskou klientelu, pro, pro klienty teda z francouzsky mluvících zemí. [00:23:10] A oni vlastně chtěli tu klientelu rozšířit a chtěli se zaměřit taky na německý trh. Takže hledali někoho teda německy mluvícího. Já jsem teda ten inzerát našla na německých stránkách, protože samozřejmě jakoby máte tam vícero možností vlastně, co se týče zaměstnání. [00:23:35] A takže jsem tam napsala, oni se mi hned ozvali, no tak jsme jakoby víceméně Já když jsem vlastně ten inzerát tam viděla na tom internetu, já jsem věděla hned, že mě vezmou, jo, protože já jsem si to svým způsobem nějak jakoby vizualizovala, takže já jsem jako věděla, že to bude, že je to pro mě a víceméně do měsíce jsem byla v Peru. [00:23:55] No, takže No dobře, [00:23:59] Moderátor: tak Ester, mladá žena, několik kufrů, vystupuje z letadla [00:24:01] Ester: Mhm. [00:24:04] Ester: Mhm. [00:24:07] Moderátor: v docela vysoko položeném místě v Andách, [00:24:09] Ester: Mhm. [00:24:12] Moderátor: to znamená, že to asi nebylo zrovna jednoduché. Měla jste tam nějaké ubytko jakoby od té firmy, nebo to všechno jste musela řešit vy sama? To znamená, už jste si jakoby udělala dotyk s tou kulturou těch lidí třeba při hledání toho ubytování, nebo jak to bylo? [00:24:19] Ester: Mhm, jo. [00:24:29] Ester: Mhm. Vlastně asi polovina, takhle, polovina lidí v tý firmě byli Peruánci, druhá polovina byli vlastně Francouzi a ty Francouzi, oni si pronajímali vlastně dům, bylo to asi, já nevím, 10 minut od tý kanceláře, takže vlastně bydleli všichni pohromadě. [00:24:48] A takže mi nabídli, že tam je vlastně volnej pokoj, takže tam můžu bydlet s nima, takže já jsem s bydlením ze začátku neměla žádnej problém a bydlela jsem tam teda s nima. No, jenomže jako Francouzi super, ale já jsem prostě měla problém s tím místem, s tou lokalitou, s tím barákem, protože ta architektura prostě byla příšerná, jo. To bylo jakoby, když si to představíte, když bydlíte v nějaký šílený Kolbence [00:25:16] a ještě jsem prostě z tý terasy se dívala na takový jako obchodní centrum, který se jmenovalo Plaza Vea a jako v Plzni tam je Real Plaza a já jsem si říkala: „Ježíšmarja, já tady prostě přijedu do Peru a dívám se skoro na podobnej obchoďák, kterej prostě je v tý Plzni,“ jo. Tak jsem si říkala: „Toto snad není pravda.“ A já vlastně jsem [00:25:38] chtěla bydlet víc jakoby blíž k přírodě, takže já jsem byla poměrně hned dost akční a velice rychle, asi do měsíce, jsem si sehnala jiný bydlení, takže jsem se přestěhovala do čtvrti San Blas. [00:25:56] A to už je vlastně víceméně v centru, je to kousek od hlavního náměstí Plaza de Armas a z toho San Blas je, je to vlastně takový výchozí bod do přírody nad Cuscem, k Templo de la Luna nebo k Templo de los Monos a hlavně San Blas je super v tom, že tam jsou hodně hotely, hostely, jsou tam poměrně turisti, takže bych řekla, že ta čtvrť je docela relativně bezpečná, nikdy jsem se tam nebála. Občas tam stojí i nějaký strážník, jo, takže je to takový jakoby fajn. [00:26:29] Je to malebný, vlastně to ta čtvrť je malebná, jsou takový hezký uličky a vlastně na tom náměstíčku, tam jsou hodně takzvaní artesanos, vlastně umělci, co tam prodávají různě svoje šperky a výrobky z kůže a pak tam prodávají různý prostě oblečení a různý věci, takže to bylo moc fajn. Já vždycky, když jsem šla z práce, tak než jsem došla domů, tak jsem vždycky jakoby [00:26:55] Moderátor: Utratila denní mzdu. [00:26:57] Ester: No, no to ne, spíš jsem jakoby tam vždycky popovídala s různejma těma artesanos, jo. Vlastně všechny je jako nebo nechci říkat všechny, ale brzo se s nima prostě skamarádíte. Oni jsou takoví prostě jakoby výřeční, jo, takže prostě já vždycky, než jsem to všechno jako s, vždycky než jsem každýho pozdravila a něco s ním prohodila, tak to většinou jsem chodila domů tak jako v 9:00 večer, jo, tak. [00:27:22] A bylo to takový příjemný, takový milý. Mně oni přijde, že oni víc žijou jakoby venku, jsou takoví víc kontaktní, takže než třeba Češi. Tady jsou vlastně hodně takový jako ty prázdný ulice. Tam ne, tam jsou lidi jakoby dost venku. [00:27:37] Co tam třeba je taky vidět, hodně jsou vidět děti, jo. Tam jsou všude prostě děti. Tady pořádně jako dítě nevidíte někde na ulici nebo nějakou maminku prostě s dětma nebo těhotnou, jo. Tam všude bylo hodně dětí, takže je to tam trošku jakoby jiný. No. [00:27:53] Moderátor: No já vám takhle povím. Já to ještě pamatuju, když jsme jako děti běhaly po ulicích [00:27:58] Ester: Mhm. [00:28:00] Moderátor: a po vesnici. Vy jste prostě mladší, vy už to nepamatujete. A dneska děti neběhají po ulici, protože dneska děti sedí u počítače a u notebooku nebo u telefonu. [00:28:09] Ester: No. No. [00:28:12] Ester: Přesně tak. [00:28:13] Moderátor: Ale… [00:28:13] Ester: No, oni jsou zavřený buďto v institucích, přesně, nebo jsou zavřený prostě na nějakejch jako kroužkách a nebo prostě pak sedí teda u těch počítačů, no. Ale my jsme taky jako, já jsem ještě chodila poměrně dost ven, [00:28:24] Moderátor: No dobře, to byly takový ty děti s klíčem na krku taky, že jo, to byl ten opačnej jakoby, jo, že to se kritizovalo, že jo, děti s klíčema na krku. Ale já jsem chtěl říct jednu takovou věc, že [00:28:27] Ester: no. Jo, to jsem byla já taky, ano. To na nás taky sedí. Mhm. [00:28:33] Ester: No. [00:28:37] Moderátor: oni ten život, jako že žijou na té ulici, [00:28:42] Ester: Mhm. [00:28:42] Moderátor: ono to má pragmatický důvod. To není proto, že, takhle, není to jenom proto, že jsou tak společenští. Ono je potřeba si říci, že 3 300 m nad mořem v Andách, [00:28:49] Ester: Mhm. [00:28:56] Moderátor: je to klima potřeba přiblížit našim posluchačům. Jak to vlastně bylo s tím klimatem tam? Když se řekne Peru, [00:28:59] Ester: Je. [00:29:02] Ester: No, klima… [00:29:03] Moderátor: když se řekne Peru, tak všichni si říkají: „Ty jo, orosený čelo od rána do večera.“ Tak jak ono to vlastně bylo? [00:29:08] Ester: Tak ono právě záleží, kde, kde se v tom Peru nacházíte, jo. Takže tam jsou vlastně různý klimatický zóny. Je tam selva, vlastně prales, klasika, prostě vlhký klima, jakoby teplý. No a při pobřeží tam je taky jakoby relativně fajn. No a já jsem byla teda v těch horách a hory jsou, já mám ráda hory, ale [00:29:30] pak jsem jako zjistila teda v tom Cuscu, že už jako jsou hory a hory, že už je to tam teda náročnější. Ta nadmořská výška dělá svoje. Zaprvý teda samozřejmě máte problém s dechem, hlavně třeba, když jdete do kopce, [00:29:48] tak prostě když nemáte nic, tak ještě to jde, ale jakmile už máte něco třeba těžšího, jo, nějakej těžší třeba nákup nebo ✓ Časť 1 úspešne dokončená (24249 znakov).

— [Časť 2/5] Časový úsek od 00:30:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[00:30:00] Ester: nějekej těžší baťoh, tak už je to náročnější. Neexistovalo u mě třeba, že bych šla do kopce a u toho telefonovala, jo, to nebo že bych šla do kopce a u toho mluvila. To prostě ne to neudejcháte. A nebo jednou jsem si byla koupit na takovým trhu, prostě jakože si to tam hezky zařídím ten byteček, tak jsem si tam šla koupit prostě kytky a hlínu a květníky. A teď jako to to Cuzco je celý do kopce a všude jsou schody. A teď já jsem prostě to tam táhla po těch schodech do kopce prostě ty kytky a tu hlínu. A já jsem prostě myslela, že jako nedojdu domů, že prostě vůbec jako vůbec nemám šanci. Já jsem vůbec nevěděla, co budu dělat. Jsem si říkala: „Tady u toho se prostě postavit a nějak to tam jako vodnést jako po jednom.“ A pak teda musím říct, že se mě ujali nějaký jako mladý muži a že mi pomohli, což teda jako na Peruánce je dost výjimka, ale fakt mi teda pomohli a já já jsem si říkala, že to tam fakt jako bez nejsem schopná vodnýst vodnýst domů. Takže ty rozdíly jakoby v jsou tady v tom jsou obrovský. A eh pro někoho ta nadmořská výška může bejt hodně náročná. Eh já vlastně, když jsem tam přiletěla, já jsem přiletěla rovnou do toho Cuzca, jo, vlastně z tý Evropy, a stalo se mi, že když jsem se druhej den ráno probudila, tak jsem měla prasklou žilku v oku. Ale jinak jakoby mě nic nebylo, jo. Někteří lidi třeba mají velký bolesti hlavy, někdo třeba zvrací, takže to je pak individuální ty projevy. Mně víceméně teda nic nebylo, jo. Ono se pak doporučuje na to vlastně pít koku, čaj z koky, která vlastně tu eh tady ty nevolnosti nebo problémy s tou nadmořskou výškou eh, že to vlastně trošku eliminuje. A takže já jsem to relativně jakoby ten přechod jsem snášela, ale eh prostě ten ten vzduch samozřejmě jakoby je tam řídkej, jo. To to jako já jsem si na to nezvykla nikdy. Eh a jinak vlastně jsem [00:31:56] Moderátor: No a to já musím říct, to já musím říct, že jste vyrostla v severních Čechách, takže byste měla být zvyklá na to, že je málo kyslíku v ovzduší. Ale ale i tak to bylo náročné. Já to v uvozovkách chápu. A pro Cuzco, Cuzco to je pro představu [00:32:07] Ester: Tak to bylo náročný. Přesně tak. [00:32:13] Moderátor: město, které má asi 10 milionů obyvatel? [00:32:17] Ester: Ježíšmarja, tak teď úplně jste mě zaskočil teda s těma s těma číslama Cuzca. [00:32:21] Moderátor: No ale cca teda jako plus mínus. Eh. [00:32:26] Ester: Já nevím, abych určitě teďka jakoby řekla nějakou blbost. Mně to připomíná takovou jakoby trošku Plzeň, asi bych to přirovnala k Plzni zhruba zhruba plus mínus, no. [00:32:41] Moderátor: Mhm, takže to je tak asi kolik? 150 000 obyvatel? [00:32:45] Ester: To byste to musel dohledat, to jste mě teďka zaskočil. [00:32:46] Moderátor: Já se na to, já se na to kouknu v průběhu našeho rozhovoru. Já si to vygooglím, protože dědeček Google ví všechno. [00:32:54] Ester: Mhm, mhm. [00:32:54] Moderátor: Na nás, nevím, jestli bude vědět zrovna tohleto. Takže koukneme se, kolik kolik má Cuzco. [00:33:01] Ester: No řekla řekla bych to taková Plzeň prostě, plus mínus menší Plzeň prostě asi, no, tak nějak. Ono je to takový jako hodně rozlezlý po těch kopcích, jo, je to takový jako roztáhlý, [00:33:09] Moderátor: Fajn. [00:33:14] Ester: ale vlastně to náměstí eh je tam vlastně takový centrální hlavní náměstí, Plaza de Armas, a třeba tam je eh Třeba, co je teda zajímavý na tom Cuzcu, vlastně to to náměstí, to centrum je takový jako hodně nóbl. Tam jsou prostě ty drahý obchody, jo, tam prostě prodávají různě to oblečení z tý alpaky, jo, to stojí majlant. No a teď prostě jdete kousek dál, prostě 5 minut jdete pěšky, 10 minut pěšky a je to, jako kdybyste prostě z Václaváku přešel do Indie. Jo, nebo prostě je tam velkej jakoby velkej rozdíl, jo, že prostě ten luxus a vlastně voproti tomu pak jakoby eh ta ta bída nebo ta chudoba, prostě že tam pak vidíte na tom trhu ty babičky, jak tam prostě prodávají na zemi ty bylinky. To je úplně markantní jako brutální rozdíl. Takže to tam je třeba v tom je to Cuzco takový speciální. Jinak ještě jsme asi zapomněli [00:34:15] Moderátor: Ale já vás ještě vrátím, já vás ještě trošku vrátím. Eh to je v mnoha těchto zemích [00:34:21] Ester: Mhm. [00:34:22] Moderátor: i v Egyptě a všude, tam, kde se pohybuje turista, tam je luxus. [00:34:26] Ester: Přesně tak. [00:34:26] Moderátor: Když zajedete do boční uličky, [00:34:28] Ester: Mhm. [00:34:28] Moderátor: eh tak tam narazíte úplně na všechno. Eh já jsem teda stihnul tady takovou nějakou informaci. Plzeň má oficiálně asi 172 000 obyvatel. [00:34:39] Ester: Mhm, mhm. [00:34:39] Moderátor: Eh Cuzco by mělo mít takřka půl milionu, takže asi jako tři Plzně, no, tak asi tak. [00:34:43] Ester: Jo. Aha. [00:34:45] Moderátor: No, ale to není to není to podstatné. Já jenom pro představu, abychom si udělali asi vizi o tom, kolik tam žije obyvatel. Ale to podnebí, víte, to mně to nám trošku uniklo ještě, Ester. Jakpak to bylo s váma? Já jsem teda od vás slyšel, že něco tak krutého jste dlouho nezažila. A dokonce to [00:34:55] Ester: No. [00:35:03] Ester: No. [00:35:04] Moderátor: jakoby v podstatě jste říkala, že nechápete, jak tam proč tam běhají ty děti nebo jak tam můžou běhat ty děti, když tam jsou takhle nevlídné podmínky pro to je vůbec jako zplodit. Takže povídejte, jak to tam je s tím klimatem. [00:35:16] Ester: No tak třeba ehm eh vlastně jsem se vám taky zmínila, že pak, když jsme pracovali v tý kanceláři, tak my jsme tam seděli v zimních bundách, jo. Oni vlastně jakoby ty Peruánci tam víceméně nemají eh topení v těch domech a v těch budovách, protože by to vyšlo hodně draho. A je tam vlastně teda hm klima takový, že ehm přes den je hodně horko nebo je tam relativně dost teplo, sluníčko prostě pálí, jo. Já jsem vlastně eh pak pochopila, že musím mít velkej klobouk, takže jsem tam furt chodila v klobouku. Vlastně ty mamity, ty indiánky, všechny mají klobouky, jo, a vono vám to potom dojde, proč proč vlastně choděj v těch kloboukách. Ale jako Cuzco ještě v pohodě. Když jsem pak třeba byla u jezera Titicaca, tak tam se mi povedlo, že jsem si normálně spálila hlavu stylem, že pak, když mi to začalo jako se loupat ta kůže, tak mi to vypadalo, že mi jako vodpadávají taky jako velký šupiny jako z tý hlavy, jo, ale tak to prostě bylo. Takže tam opravdu musíte mít eh je dobrý mít prostě ten klobouk. No a eh takže přes den horko a pak eh večer vlastně ty teploty hodně klesají dolů. Jinak tam vlastně eh, co se týče světlo, tma, tam je to všechno od šesti do šesti. Ono Peru teda je obrovská země, ale relativně je blízko k rovníku, takže prostě eh svítá ráno v 6:00, stmívá se večer v 6:00, je to tam furt takhle pravidelný. A eh pak vždycky v těch 6:00, když zapadlo to sluníčko, tak já jsem oblíkala zimní bundu. Takže přes den to můžete být i v krátkým tričku a já jsem furt prostě chodila, furt jsem měla jakoby eh tričko, mikinu, prostě nějaký svetr, jo, tu zimní bundu, teď jste se prostě furt jako voblíkáte, svlíkáte. A eh v podstatě v těch domech, v těch domech je šílená zima. Jo a teď jako ta jejich eh architektura eh prostě, já myslím, že nějakej jako dobrej architekt by se tam určitě uživil, protože oni jako ty domy, třeba ten dům, co jsem pak já bydlela na tom San Blas, eh to bylo prostě jako šílený, jo. To byl tak jako plážovej domek nebo prostě oni nemají, oni mají jako jednoduchý okna, teď nemají pořádně udělanou žádnou izolaci, jo, takže já jsem třeba měla v koupelně vokno a teď jako mezi tím oknem a tou zdí byla prostě díra, teď tam jako foukalo, jo. A prostě jako v těch barákách, ještě navíc když jsou třeba kamenný, jo, nebo já jsem měla s kamennou vlastně tou přední zídkou, tam je eh tam je šílená zima. A já jsem fakt vlastně si teda pronajímala dům eh jako patrovej, dole jsem měla kuchyni a v tý kuchyni byla taková zima, že já jsem tam prostě vůbec jako nebyla. Já jsem chodila akorát zapínat rychlovarnou konvici a občas teda, když jsem vařila, a to to se vůbec jako nevyplatilo tam vařit, jo. To bylo jako lepší chodit ven, protože když jste šel ven, tak jste se vlastně jako ohřál na tom slunci, nebo jste měl pohyb, dostal jste se mimo vlastně ten jakoby vychladlej barák. Takže eh tam byla opravdu zima. A vlastně v tom patře, co jsem měla, tak eh já jsem si teda pořídila kamna, což byl neskutečnej luxus jako mít kamna. A ty kamna mimochodem jsem si teda pořídila od jednoho Francouze, takže prostě jako Evropani se nezapřou. A to byl jako chlap, jo, prostě, takže chlap eh chlap Francouz, on pak nějak odjížděl z Cuzca, takže prostě jsem od něj ty kamna odkoupila. A ty kamna byly vlastně na plynovou bombu, protože to je vlastně to, čím oni tam topí. Eh Dřevo tam není. [00:38:59] Moderátor: Dříví s ním s nímž topily předchozí generace, předpokládám. Takže od té doby [00:39:03] Ester: Jenom takhle, ono je to to Cuzco, ono je jakoby hodně holý. Eh To ty vlastně ty kopce tam tam je to hodně holý a když už tam jsou stromy, tak to jsou většinou eukalypty. A ty eukalypty teda, oni nejsou původní, jo. To tam vlastně eh eukalyptus je původně z Austrálie, oni to tam dovezli a ty eukalypty jakoby vytěsnily tu vlastně eh ty původní eh tu původní flóru, vlastně ty původní ty stromy nebo co tam rostlo, tak ono to úplně jakoby ten eukalyptus vytlačil, ale eh ani těch eukalyptů v tom Cuzcu moc nebylo. Jo a když pak zase třeba už byste jel níž, jako třeba do Posvátnýho údolí, tak tam už jakoby eh toho rostlinstva je víc, ale to Cuzco je takový jakoby holý. No a takže [00:39:49] Moderátor: No a víte co, já vám, Ester, já vám do toho zase vstoupím. [00:39:51] Ester: No. [00:39:53] Moderátor: Eh mně totiž, když jsme spolu úplně poprvé mluvili, tak eh jako já jsem tak na vás koukal, moc jsem vám to nevěřil, protože [00:39:56] Ester: Mhm. [00:40:00] Moderátor: eh moje představa: Peru, prales. Jak jak v zemi, kde je prales, nemůže být čím topit jako, jo, v kamnech? To mně přišlo fakt divný. Ale nám se tady třeba děje taky to samé, že řada rostlin, eh které se sem dostaly z jiných regionů světa, [00:40:17] Ester: Mhm. [00:40:18] Moderátor: eh tak se tady rozšiřují, rozmnožují a vytlačují v podstatě tu původní vegetaci. [00:40:22] Ester: Mhm. No. [00:40:24] Moderátor: Eh Otázka je, jestli to je hm protože eh to klima tady nasvěcuje a svědčí víc těm rostlinám odjinud, protože se to klima mění, a nebo jestli to je opravdu parazitický útok eh té té flóry, jo. [00:40:34] Ester: Mhm. [00:40:39] Moderátor: Ale eh dobře, takže v Andách [00:40:43] Ester: Mhm. [00:40:44] Moderátor: eh půlmilionové město. Eh V tom půlmilionovém městě eh české děvče [00:40:49] Ester: Mhm. [00:40:50] Moderátor: eh z nějakých světaznalých poměrů eh pusu dokořán, protože se seznamuje s tím místním prostředím, o kterém možná mělo nějaké představy. [00:40:59] Ester: Mhm. [00:41:02] Ester: Mhm. [00:41:03] Moderátor: A teď říkáte dům. To byl ten luxusní, jak jste říkala, že mezi oknem a stěnou, co? [00:41:09] Ester: No. No, to byl ten to byl ten luxusní dům. Já jsem právě [00:41:13] Moderátor: No, protože vy jste mi říkala, že jste si pronajala vcelku luxusní na luxusní adrese luxusní dům, [00:41:16] Ester: No. Ano, ano, ano. Ano. Přesně tak. [00:41:19] Moderátor: eh jehož pronájem činil asi eh celou mzdu toho eh toho Peruánce nebo, jo, tak nějak? [00:41:24] Ester: No. No, určitě. Tak to přiblížíme teď teďka trošku i ty peníze. [00:41:29] Moderátor: A pardon, ještě než se k tomu dostanete, [00:41:30] Ester: No. [00:41:31] Moderátor: a a jako za vyvrcholení celé vaší eh pobytové [smích] vyjednávací taktiky bylo sehnání kamen od kolegy Francouze, který končil. Takže jste podědila za nějaké peníze po něm kamna, [00:41:44] Ester: Ano. [00:41:48] Moderátor: eh které asi ani nevíte, kde on je vzal, jestli to byla místní produkce, nebo jestli je přivezl z Francie. [00:41:53] Ester: To byla místní. Ne, ne, to to to jako byla místní produkce jako, jo. [00:41:57] Moderátor: Místní produkce. A na bylo to na plynovou bombu nebo [00:41:58] Ester: Naštěstí, jo. To bylo na plynovou bombu, no. [00:42:01] Moderátor: Prales už ustoupil. Dobře. [00:42:03] Ester: No, já jsem právě jako byla jako úžasnej klient na ty bomby, pro- protože [smích] fakt teda, když už jsem nechodila do práce a nějak jsem si tam jako přitápěla víc, tak já jsem vlastně každej tejden objednávala bombu a eh takže jako jsem fakt [smích] jako byla super klientka na ty bomby, jo. [00:42:23] Moderátor: Takže se topilo teda ostošest. A to byla nějaká taková ta klasická malá bomba nebo taková ta velká na to vaření, jak je? [00:42:29] Ester: Ta větší. Ne, ta velká a to byly takový jako speciální kamínka, že oni měli takový jako [00:42:34] Moderátor: Tak to hřálo teda jako blázen, to vám teda povím. [00:42:36] Ester: No, no, to to to jo, no. [smích] [00:42:38] Moderátor: Normální hospodyňka v Čechách peče a vaří na tu bombu tak půl roku, jo, když hodně, tak [00:42:42] Ester: Ne, to já jsem, to já jsem prostě tím tam jako vytápěla a a hlavně jako co bylo nutný, to jsme si ještě jako neřekli, tak co bylo nutný vytopit, tak to byla jako koupelna, jo, protože vy si prostě představte, já jsem vám to vlastně říkala, že eh když jsem tam přijela, tak já jsem přijela v červnu a ten červen vlastně tam začíná zima, jo. My nám nám tady začíná léto, tak jim tam začíná zima. A já jsem vlastně ty kamna dostala k dispozici až po 14 dnech, co jsem byla v tom domě. A já jsem v tom domě byla teda 14 dní bez těch kamen a to bylo prostě úplně šílený, protože eh třeba to přiblížím, že když jsem seděla u počítače a chtěla jsem psát, tak mně normálně jakoby ty ruce zamrzaly stylem, že jsem prostě mně křehly vlastně ty ruce, že jsem jako nemohla ani psát už na tý klávesnici. Takže jakoby to bylo úplně šílený a eh tak si představte, že se teda jako jdete sprchovat nebo si jdete mejt vlasy. Takže já vždycky ráno, protože já, než jsem šla do práce, já jsem potřebovala se vysprchovat ráno, tak jsem eh vždycky ty kamna, oni měly kolečka, [smích] takže já jsem vždycky prostě vodvezla do tý koupelny. Tam jsem prostě vytopila aspoň trochu tu koupelnu a pak jsem se teda jako sprchovala. A teď jako eh ten dům vlastně ehm eh když jsem jakoby teda nějak podepisovala tu smlouvu, tak vlastně paní, a ona byla Španělka, což bylo taky super, že to teda eh jakoby eh je lepší mít od cizinců než od místních. A eh ona mi teda říkala, že to je s teplou vodou. No a jako tak ta teplá voda evidentně jako místní mají trošku jinou představu o teplý vodě, než máme asi my nebo než mám já, takže ona ta voda byla taková vlažná, možná jako mírně teplá, ale rozhodně to nebyla jako teplá voda, tak jak bysme si to asi my tady představovali. Takže [00:44:43] Moderátor: No ona byla teplá, ona nebyla horká. My jsme zvyklí jako, že teplá je horká. [00:44:47] Ester: No, tak. [00:44:48] Moderátor: Že musíte dávat pozor, abyste se neopařila. Takže já teďko jsem měl takovou vizi, jo. [00:44:52] Ester: [smích] Neopařila jako, to rozhodně ne. [smích] [00:44:55] Moderátor: No a tak, co vám, řek- [00:44:56] Ester: No a teď si představte, jak jsem se teda sprchovala. [00:44:57] Moderátor: Jenom pardon, jenom jenom vám chci říct, já jsem měl takovou vizi, jo. Já jsem vás viděl, jak chodíte tím velkým domem a ty kamna máte asi tak na dvoumetrovém špagátu přivázané za přivázané za opasek a všude je na těch kolečkách taháte za sebou jako. Čili teď chápu, že jste protopila celou velkou bombu za jeden týden, jo. To prostě vy jste opravdu musela topit [00:45:15] Ester: No. [00:45:18] Moderátor: No tak ono, že jo, žádná izolace, všude foukalo, no. Tak jak jste se jak jste se jak jste prováděla sprchu? Nemusíte do detailu, ale jak jste se tedy umývala, když vlastně ta teplá voda byla taková spíš odražená? To posluchače určitě zaujme, minimálně naši naši mužskou část to bude rozhodně zajímat. [00:45:37] Ester: No bylo to eh, takže jsem musela jakoby bejt velice kreativní, protože jsem zjistila, že v tomhletom se jako sprchovat nedá nebo já určitě se v tom sprchovat jako nebudu. Takže eh já jsem měla dole teda tu rychlovarnou konvici a pak jsem tam měla takovej jakoby mixér vlastně na na šťávy, protože tam se prodává hodně ovoce, úplně super eh ovoce, takže se z toho dělají eh často, oni tomu říkají jugo jako šťáva. No takže jsem měla vlastně jakoby tu tu horní část toho mixéru vlastně eh jakoby tu nádobu, tu sklenici velkou a takže jsem vždycky uvařila tu vodu v tý rychlovarný konvici, půl tý horký vody jsem nalila tady do toho mixéru, tady prostě do tý nádoby, dolila jsem to studenou vodou, eh tu rychlovarnou konvici jsem taky jako dolila se svou studenou vodou, tak aby ta voda byla skutečně teplá, jakože na evropský poměry, a pak jsem se jakoby pak jsem si to vzala nahoru z tý kuchyně do tý koupelny prostě, jo, tady tu rychlovarnou konvici a tu nádobu a vlastně jsem se tím jako polejvala a tím jsem se tak takhle jsem se jako myla, jo. Takže eh ono sice jsem měla jako v uvozovkách luxusní dům, ale ono to bylo trošku jako když jste na chatě, jo, prostě. Takže jako na ty místní poměry víceméně luxus, ale na ty poměry tady jako trošku jako když jedete někam prostě na chatu. [00:47:02] Moderátor: Do kempu. No já teda, dlouho jsem přemýšlel, na co jste potřebovala ten mixér. Já jsem si říkal: „Bože, snad jste se tam jako nedepilovala?“ Ale [smích] pak mě pak mně došlo, že vám šlo o tu nádobu z toho mixéru. [00:47:02] Ester: No. [00:47:14] Ester: No, tu nádobu z toho mixéru, přesně tak, no. [00:47:16] Moderátor: Jo, vy jste smíchala tu teplou vodu s tou horkou vodou a měla jste teda tu eh evropskou teplou [00:47:21] Ester: [smích] [00:47:22] Moderátor: a pak jste se tedy Jo, mhm. Tak eh já se vás zeptám teďko. [00:47:25] Ester: [smích] [00:47:28] Moderátor: Eh Jak když už jsme to nakousli, eh kolik tam je zhruba takový ten běžný plat nebo takový ten normální plat eh v tom Peru? Kolik to dělá? [00:47:34] Ester: Mhm. [00:47:38] Ester: Takže eh takhle, já řeknu, kolik jsem brala já. Eh Já jsem brala vlastně eh já jsem byla placená v dolarech, já jsem eh měla 800 dolarů ten plat a to jsem ještě chodila jako v sobotu, jo, ale teda jenom dopoledne, protože oni často vlastně v Peru chodí lidi ještě eh jakoby v sobotu dopoledne. A eh vlastně eh když chcete vědět, kolik to bylo soles, tak tam ten dolar soles ten kurz je zhruba 3,3, takže zhruba jsem měla nějakých eh plus mínus 2 400 soles, což byl naprosto totální nadstandard, protože ten minimální [00:48:16] Moderátor: To jste měla čistého, nebo hrubého? [00:48:18] Ester: Pardon? [00:48:19] Moderátor: Čistého, nebo hrubého? To jste měla to, co vám přišlo na ruku, nebo [00:48:23] Ester: Jo, oni nám to vždycky dali jakoby na ruku těch 800 dolarů a já jsem si to šla pak jakoby vyměnit, no. A pak vlastně ještě nějak mi teda platili pojištění, ale to jsem dostala na ruku těch 800 dolarů, to mi dali jakoby fakt na ruku ty peníze. [00:48:38] Moderátor: Takže to bylo nějakejch, kdyby nějakých 2 600, 2 000 2 700 eh jejich těch soles. [00:48:43] Ester: 2 400, no, zhruba 2 400. Ne, ne, bylo to bylo to určitě, tolik jsem nedostala tolik, ne. Určitě to bylo nějakých 2 400, že že jsem dostala, si to takhle pamatuju. No, to bylo tak nějak. [00:48:56] Moderátor: Nevýhodný kurz, nevýhodný kurz. Ale to nevadí, protože to není 3,3, ale 800 x 3 je 24, to znamená eh jo, takže by to bylo tak Trošku trošku vás tam, no, nějaký ty poplatky bylo vidno, že tam všichni chtějí z něčeho žít. Takže [00:49:02] Ester: Jo. [00:49:04] Ester: Jo, myslím, že to takhle nějak bylo, no, no, no. [00:49:10] Moderátor: Vy jste si vydělala 2 400 soles a průměr- nebo průměrná nebo taková běžná mzda je kolik? [00:49:13] Ester: Mhm. [00:49:17] Ester: Mhm. Když jsem tam byla v tu dobu, tak to bylo eh 750 soles a teď je to zhruba 800, jestli to zase teda nezvedli, ale jo, plus mínus. A když si vezmete, že vlastně eh 1 sol je 7 Kč, tak ono to je na ty český peníze asi plus mínus, já nevím, 5,5, 5 600 eh jakoby ten jejich měsíční plat. [00:49:45] Moderátor: To není na vyskakování tedy ani v těch místních podmínkách. No a takže vy jste si jako žila de facto nadstandardní život, přestože když řeknete někomu, že jste pracovala za 800 dolarů, tak jako aha, jako v zahraniční firmě, aha, jako [smích] za nějakých za nějakých 16, 18 000 jako [00:49:47] Ester: No to teda ne. [00:49:53] Ester: Mhm, mhm. [00:49:58] Ester: No. [00:50:02] Ester: A ještě pro ty Francouze jako, že jo, tam pracovala. [00:50:06] Ester: No, no, no, no, no. Jako já jsem taky, když jsem jako tam jela, jsem si říkala: „Ty jo, jako 16 000, jo?“ Ale jsem si říkala: „No a tak jako budu v tom Peru prostě, tak jako zavírám nad tím oči.“ A pak vlastně až když mi to tam došlo, že vlastně eh sice mám jakoby na na evropský poměry nebo na český poměry málo, ale na ty místní tam mám prostě totální jako nadstandard a vlastně ten můj dům, co jsem si platila v tom Cuzcu, tak to byl myslím, že jsem platila zhruba 750 soles, jestli si to dobře pamatuju, takže já jsem vlastně za ten dům tam platila eh to samý, co oni dostávali jako tu minimální mzdu. No a mně to dlouho nebo ne dlouho, jako hned mi to samozřejmě nedošlo, že jo, tak jako měla jsem těch svejch 2 400, tak si samozřejmě jako ten dům za těch 750 jako můžu pronajímat, protože jsem neznala vlastně, jak jsou na tom jakoby ty běžní lidi. A až mi to pak jako třeba začalo trošku docvakávat, když se mě ty jako kamarádi třeba ptali: „A jako a ty v tom domě jako bydlíš sama?“ Já říkám: „No a jako proč bych tam neměla bydlet sama?“ A pak jakoby mně to došlo, že to vlastně pro ty běžný lidi eh jako není běžný, aby někdo bydlel sám v domě za 750 soles. [00:51:25] (hudba) [00:52:21] Zpěv: (zpívá španělsky) [00:55:31] Moderátor: Ester, eh vy jste vyprávěla tedy to, jak jste se zabydlela [00:55:36] Ester: Mhm. [00:55:36] Moderátor: de facto na novém místě v Cuzcu, [00:55:38] Ester: Mhm. [00:55:39] Moderátor: v Peru. Eh Máte máte tedy Vyděláváte si slušné peníze nadstandardní na místní poměry. Eh Jste tedy eh nějakým způsobem fixovaná eh v zaměstnání. Máte asi jeden a půl dne volno eh v tom týdnu. [00:55:57] Ester: Mhm. [00:55:58] Moderátor: Eh Měla jste nějakou vizi, představu, kam se půjdete rekreovat, když bych to tak pojmenoval? Jako kam si půjdete odpočinout, že jo? Každý chce do přírody: „Jsem v Peru, jsem v horách, budu chodit do přírody.“ Byly tam tyhle možnosti? [00:56:06] Ester: Mhm. [00:56:11] Ester: Mhm, určitě. Já jsem pak vlastně Bydlela jsem teda na tom San Blas a eh tam vlastně už je to jenom kousek do přírody, víceméně jdete nahoru k Templo de la Luna nebo k Templo de los Monos. Eh Tam už je pak všude příroda úžasná, takže eh já, když jsem mohla, tak jsem prostě chodila a chodila jsem, chodila jsem sama eh kamkoliv, jo. Já zase já ráda chodím, mám ráda přírodu, takže já jsem si to tam jako všechno prostě procházela eh a opravdu eh nejenom jakoby to Cuzco, ale eh vlastně i díky tý cestovce jsem toho hodně viděla, protože oni samozřejmě měli zájem na tom, eh abych jakoby znala ty destinace, abych věděla vlastně, co prodávám, protože já jsem vlastně vytvářela individuální cestovní programy vlastně pro tu německou klientelu. Takže oni chtěli samozřejmě, abych ty místa znala, takže i mě vlastně brali třeba se skupinama eh prostě na nějaký eh třeba týdenní cesty a takže jsem vlastně dost jakoby toho viděla. Eh Třeba mi i zaplatili vlastně eh hm Islas Když jsem vlastně pak jela z Limy, kde jsem si vyřizovala carné de extranjería, tak vlastně mě nechali jako projet celý to celý to pobřeží. To už jsem teda jako cestovala sama, takže ona ta cestovka se ke mně jako zachovala opravdu jako pěkně a eh měla jsem opravdu možnost toho vidět docela dost v jižním Peru. [00:57:44] Moderátor: No. Pojďme tedy pojďme se podívat na to, jak vypadá ta země v těch sociálních nějakých otázkách. Takže máme tady zhruba tak ten plat, co berou Peruánci, [00:57:56] Ester: Mhm. [00:57:57] Moderátor: eh 750 soles místní měna teda, [00:57:59] Ester: Mhm. [00:58:00] Moderátor: eh což je de facto opravdu jenom na přežití. Jak pohlíží na člověka z Evropy? Co pro ně znamená tenhle ten člověk z Evropy? Je to kamarád, je to vítaný turista, je to eh n応答ný člověk? Jak na něho pohlíží? [00:58:17] Ester: [smích] [00:58:22] Ester: Takhle, já teďka budu mluvit vlastně eh o Cuzcu, jo, protože jsem byla v Cuzcu, takže nemůžu říct, že třeba někde to je jakoby jinak, jo. To Cuzco je hodně specifický, protože je to vlastně centrum turismu. Eh Je to vlastně výchozí bod do Posvátnýho údolí, na Machu Picchu, takže tam ta koncentrace těch turistů je naprosto obrovská a eh taky to pak eh tomu odpovídá. Takže eh vlastně ty turisti tam jsou svým způsobem velmi vítaní, protože přinášejí ty peníze, eh ale víceméně eh já jsem to tam vnímala, že eh my jsme vlastně pro ně objekt na peníze, jo. Objekt objekt na energii, takhle, objekt na energii vlastně hm přes ty peníze a nebo přes sex, jo. Eh Jsme pro ně vlastně gringos, jsme pro ně gringos a já jsem vlastně cítila tam jakoby někde za tím takovou jakoby, že oni nás jako potřebujou na ty peníze, že to je jako dobrý, že když že tam vlastně ti turisti jezdí, tak pak vlastně oni z toho mají ty peníze, ale jakoby jako kdyby nás někde v hloubi na pozadí jakoby nenáviděli. Trošku jako jsem tam měla tady ten eh pocit z toho. No, ale samozřejmě je něco jinýho, eh když tam prostě jedete jako turista nebo a když tam pak třeba žijete delší dobu, tak už prostě se samozřejmě mezi ty lidi začnete nějak dostávat. Je to je to jiný, jo. Prostě eh měla jsem pak eh třeba ✓ Časť 2 úspešne dokončená (25872 znakov).

— [Časť 3/5] Časový úsek od 01:00:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): Zde je doslovný přepis nahrávky:

[01:00:00] Ester: setkání. Pak když prostě mluvíte tím jazykem a pak vlastně třeba chodíte nakupovat někam na stejný místo, tak už prostě je to jiný, jakoby se začnete vlastně s těma lidma bavit, povídat si a oni vás začnou pak brát samozřejmě trošku jinak. Začnou se vám třeba i třeba i jakoby otvírat, jo. Začnou vám třeba vyprávět něco o sobě. Takže vy vlastně přestáváte být jakoby tím turistou, ale, jo, pak když tam žijete dlouho, já jsem vlastně byla dva roky v kuse poprvý, tak trošku se to změní. Je to jiný. No.

[01:00:36] Petr Václav: A kdybychom se podívali na celou tu problematiku, vy jste řekla: „Jsme pro ně objektem peněz, energie a sexu.“ Tak to pojďme rozklíčovat. Peníze jsou jasné. Turismus je vždycky o penězích. Oni to, co mají, co mohou prodávat, je ta příroda. Dneska už teda ne celá, ale mají tam spoustu krásných míst, takže turismus příroda. Nerozumím trošku, nebo pojďme si přiblížit tu energii. No protože, že jo, je tam mnoho výrobků šperků, různých, řeknu, bubínků, taštiček, výrobků z čehokoli, ale tak tomu rozumíme. Ten turista asi má na všechno jiné ceny nebo pro turisty jsou jiné ceny, což můžete zažít třeba, jo, v Praze to zažijete taky. Sednete si do taxíku na letišti jako turista…

[01:01:36] Ester: No, no, to určitě no, no. Jo, jo, jo. Taxíky, i taxíky. Přesně taky, přesně, to tam je taky. Jo, je jiná cena taxíku pro místního a jiná cena je taxíku pro lidi s bílým obličejem. Takže a já prostě mě už mně to tak jako vadilo, že já jsem vlastně taxíkama zásadně nejezdila. Já jsem jela minimálně taxíkem, i když mi třeba bylo špatně, tak já jsem já jsem zásadně jezdila buďto autobusama, nebo jsem chodila pěšky, protože mě ty hry jakoby na to Já bych já jsem to stejně s nima vždycky nakonec ukecala, protože jsem znala ty ceny, jo, takže Ale mně to prostě jako obtěžovalo, jako pokaždý se tam s nima jako handrkovat jako vo pár soles, takže jako mně to jako taxíky, to je taky jako kapitola sama pro sebe. Ale když jedete s Peruáncem, tak jako máte okamžitě vlastně tu tu správnou cenu, jo, ale jakmile prostě nasednete a jste bílej, tak už to tam jako na vás zkoušej. No.

[01:02:28] Petr Václav: Jasně, tak já vím, v Egyptě, tak tam vám ten ten delegát, tak jednoznačně řekl, že: „Nejdřív se trochu opalte a pak běžte teprve z hotelu ven,“ jo. Protože když tam vylezete bílí, tak okamžitě prostě vám to dají sežrat. Takže ale i tak, jako oni rádi třeba v tom Egyptě smlouvali, takže mně furt říkal Všude mi říkali, že jsem terorista a že že že je chci zabít, že je chci vykořisťovat. Já jsem říkal: „Já tě nechci vykořisťovat, já si to půjdu koupit támhle do supermarketu za tu cenu, za kterou si to chci od tebe koupit. Jestli se ti to nelíbí, já si to koupím tam.“ No tak pak nakonec na to přistoupili, ale jinak teda hlášky hrozný. Takže umím si to představit. Dobře, takže dejme tomu, že jste se sžívala, ale tak to máme o těch penězích. Jak to bylo A tam, že jo, tam i ty léčebné terapie v uvozovkách si můžete dojít jako kdyby do čajovny, to znamená jdete si jdete si na na tu ayahuascu nebo na cokoli, máte tam všude, že jo, ceny, kolik to stojí, to je pro turisty, no a pro ty místní ty ceny jsou logicky jiné. Tak to je to je otázka peněz. Co ta energie?

[01:03:42] Ester: Myslíte tu sexuální energii?

[01:03:45] Petr Václav: No já myslím tu energii. Vy jste říkala objekt na energii a pak jste ještě řekla sex, takže to spojme.

[01:03:49] Ester: No ano, přesně, objekt objekt na energii, jo? Buď to buď to může být jakoby právě formou vlastně skrze ty peníze anebo vlastně i skrze ten ten sex, jo? Tam vlastně samozřejmě a ještě jako Cuzco je úplně na to speciální. Je tam vlastně takovej jeden fenomén zvláštní. Ale ono to vlastně není jenom v Peru nebo v Cuzcu, je to to to je třeba v Indii, je to v severní Africe. Tam se vlastně v Cuzcu jakoby shromažďuje větší počet vlastně Peruánců, ať už to jsou muži nebo ženy a říká se jim takzvaně bricheros. A tady ti bricheros, jako bridge, vlastně most a tyhlety lidi vlastně se snaží jakoby, jak to říct, nalepit, nalepit na na lidi vlastně z vyspělých ekonomických zemí, to znamená z Evropy, z USA nebo z Austrálie a vlastně, jo, takže oni se jakoby v uvozovkách jako zamilujou a jo, a teď prostě, jako ten exotickej Peruánec nebo ta exotická Peruánka prostě a pak se vlastně skrze toho člověka snaží dostat právě třeba do Evropy, no, nebo do USA, prostě pryč z Peru, pryč vlastně tady z těch jako náročných životních poměrů. A takže v tom Cuzcu to je jakoby velkej velkej fenomén a opravdu těch lidí takovejhle je tam dost. A často si myslím, že právě ty artesanos jako často mívají tady ty jakoby partnerky, partnery…

[01:05:43] Petr Václav: Moment, artesanos, artesanos, to je kdo?

[01:05:46] Ester: Umělci. Umělci. Ale neříkám, to nejsou jenom artesanos, jo? To prostě se tam opravdu jakoby Ví se to, prostě protože tam vlastně je hodně těch turistů, takže tam je snadný se je tam snadný prostě se seznámit s nějakou turistkou, s turistou a dostat se skrze vlastně toho člověka pryč z Peru.

[01:06:10] Petr Václav: Skrze partnerství se dostat vlastně ven. Ať už to potom pokračuje, nebo nepokračuje, čili může to být svazek, který, dejme tomu, bude přetrvávat, anebo to bude prostě to přemostění, dostat se, získat, dejme tomu, pobyt a potom jdeme zase o kus dál, jo?

[01:06:28] Ester: Hm, hm, přesně tak, no.

[01:06:30] Petr Václav: Není to jenom otázka Peru, je to otázka mnoha dalších, řeknu, ekonomicky slabších zemí a a národů. Dobře. Takže po tomhle se pramen… A jak jste říkala o té energii, tak mně právě šlo o to, jestli jakoby i tam jde o tu energii těch lidí, která by se přímo dala dala nějak spotřebovávat, protože víme, že ten současný svět je právě zápas zápasem a a tím ringem o tu energii, o o to vlastně napojit se na někoho a vysávat ho energeticky. Tak jestli tohleto jste také měla na mysli?

[01:07:11] Ester: No, tady v tom kontextu ne. To to spíš bych už pak jakoby viděla třeba při práci s některými těmi medicínami, ale v takovýto běžný v tom Cuzcu, tak víceméně spíš jako prostě, jo, že tam je hezká turistka prostě, no, tak jako se jí snaží prostě sbalit, jo. No prostě klasika. Ale není to o tom prostě, že že by ještě tam prostě to je jakoby tak ty ty Peruánci, jo, ono to je prostě o tom, že ještě vlastně třeba si teda nabrnknou nějakou tu tu turistku, jo, a teď oni ty turistky samozřejmě jsou na tom ekonomicky líp, takže to je pak o tom, že ještě jakoby ta žena turistka to ještě těm jako chlapům jako jim platí, jo, ona jim platí prostě jídlo, jo, a prostě je to celý jako úplně jako obráceně, takže ona vlastně je jakoby Jak to říct? Jakoby se stala…

[1:08:08] Petr Václav: Je i sponzorem té jejich společné lásky.

[01:08:12] Ester: Jo, jo, přesně tak. Takhle jsem to vlastně chtěla, jo, říct, přesně tak, no.

[01:08:16] Petr Václav: No tak jsou to takoví de facto potom už tak trochu jako gigolové. No tak předpokládá se, že to dobrodružství něco tu ženu bude stát.

[01:08:25] Ester: Hm, no, no. Takže je to vlastně pak ta žena. Nechci říkat, že by si teda toho Peruánce vydržovala, ale to ne, ale prostě, že to tam je pak takhle jako posazený, že jako ta žena jako pak tam ještě za to platí, jo, to, že si prostě platí jim obědy a platí jim večeře a, protože jako ona má ty peníze, že jo, kdežto oni ne. No, jako neříkám…

[01:08:46] Petr Václav: Teď se zeptám čistě, hm, teď se zeptám úplně chlapsky, ješitně. To ti Peruánci jsou tak dobrými muži, kteří jako obletují tu ženu, dvoří se jí, starají se o ni, pochopitelně dávají najevo ten svůj zájem, takové to dvoření se. To oni umějí líp než třeba muži v Evropě, nebo jak?

[01:09:12] Ester: Já myslím, že jakoby pro ty ženy, oni jsou zajímaví tím, že jsou vlastně jiní, že jsou障exotičtí, jo. Prostě já jsem třeba taky pro ně byla jako jiná, exotická, takže jako to to je tam jakoby zajímavý. Jinak zase třeba ty Peruánci v tom Cuzcu mě třeba jako muži mě nepřitahovali, protože oni jsou oni jsou malí a ani ty lidi z toho Cuzca nejsou úplně moc jakoby pohlední ty muži, jo, takže prostě takže to jakoby záleží vlastně, na koho narazíte. Třeba ty artesanos, ty umělci pro některý ty ženy můžou být prostě zajímaví, jo. Oni prostě často mají ty jako dlouhý vlasy a teď prostě vyrábí různý ty výrobky, teď jsou takoví jako výřeční, ale jakoby normální Peruánec, oni jsou oni se stříhají, jo. To oni vlastně ty Španělé jim prostě to zakázali nošení těch dlouhých vlasů, takže se vlastně už jako je tam ta tradice, že se stříhají. A když má někdo dlouhý vlasy, tak se může stát, že se na něj dívají trošku jakoby na póvl a může to bejt i překážka třeba k získání práce, jo, dlouhý vlasy. Takže to pak mají právě spíš takoví jakoby ty umělci a hudebníci prostě, který nějak jakoby si to jedou ve vlastní režii, ale oni jinak vlastně často jsou ostříhaný. No a pak co tam je…

[01:10:38] Petr Václav: Jsou to bohémové, jsou to bohémové. Já jsem měl takovou poznámku: „Co máte proti malým chlapům?“, ale dobře, tak to nechme stranou.

[01:10:45] Ester: Ne, ale jako víte, oni jsou proti nám opravdu Já protože já jsem relativně malá, já mám 1,60 m, jo, takže tady já jsem dost malá a tam jsem byla jakoby víceméně velká. Takže oni jsou opravdu a ještě navíc ty lidi z toho Cuzca jsou malí, jo. To třeba v rámci Jižní Ameriky tam jsou pak třeba vyšší jako lidi, jo. Nebo třeba ten kamarád, co mě pak učil třeba šperky, tak ten byl relativně vysokej, ale on nebyl původně z Cuzca. Ale lidi v Cuzcu relativně jakoby jsou malí. Ono pak taky záleží i opravdu, vodkaď jste. Takže no, ty ti Cuzqueñ- ti Cuzqueñci jsou takhle. A jinak jsem ještě chtěla říct, že vlastně, co tam je typický a vlastně takovej fenomén, je tam velmi silnej machismus a mně to občas úplně jako zaráželo, když vlastně když jsem třeba jezdila z Cuzca na výlety třeba do Posvátnýho údolí, tak já jsem prostě ne jezdila normálníma těma autobusama, těma busíkama vlastně s těma místníma. A mně to úplně zaráželo a fakt mě to šokovalo, že prostě jezdili tam samozřejmě muži, jezdily tam prostě ženy a často tam jezdí právě jakoby ty starý indiánky, co měly právě náklad, jo, měly prostě, co prodávaly na trhu, tak nějaký velký tašky, jezdily tam ženy prostě s miminkama a tam jakoby neexistujou kočárky, jo, protože tam to je všecko jakoby do kopce, všude schody, takže ty ženy nosí ty miminka vlastně v šátkách na zádech, jo, mají takovej speciální úvaz, ony jsou vlastně do jakoby do čtverce, takže pak si je jakoby zavážou a za krk, rovně mají oni to mají vlastně za krk. No a prostě jako v tom autobuse ty jako chlapi tam prostě seděj a vlastně ty jako ty babičky tam ty babičky tam stojej a hlavně i stojej prostě ty ty ženy s těma miminkama, jo. A to mně teda přišlo úplně šílený. Já jsem si říkala jakože tam Jako a ty ty autobusy navíc jsou úplně šíleně narvaný, takže já jsem si občas říkala: „Ježíšmarja, aby prostě…“ Jako jsem si říkala: „Já bych třeba, když měla takhle svoje dítě, já bych prostě měla strach, aby se třeba nějak jako neudusilo.“ Mně to přišlo jako vyloženě nebezpečný. Takže a nenapadlo je, že by si ty chlapi prostě jako že by ty chlapi se zvedli a prostě ta ta žena s tím dítětem si prostě sedla, tak to se nedělo, jo. Často Jednou se třeba…

[01:13:28] Petr Václav: To je jiná kultura, no.

[01:13:30] Ester: No, třeba se stalo, že tam přistoupila vlastně těhotná žena a řidič normálně jakoby musel jim říct, aby ji pustili sednout, jo. Takže tohleto mě teda dost zaráželo. Ale to byl jenom to byl vlastně jenom takovej jakoby detail nebo…

[01:13:49] Petr Václav: Tak já řeknu jednu takovou věc, jo? Mě ještě zajímá, jak to tam je vůbec vztahově mezi lidma. To znamená, tady v Čechách to pořád kritizujeme, že lidé se atomizují, že se separují, že jsou čím dál tím víc ti lidé jako kdyby oddělováni. Jak to tam na vás působilo? Tam jako se lidi mají tendenci přátelit, nebo Protože zatím to, co mi říkáte, trošku nasvědčuje tomu, že to tam mají spíš jakoby podrazčím způsobu, jo.

[01:14:26] Ester: No, ty vztahy tam, já jsem třeba velice rychle pochopila, že jakoby nesmím těm lidem důvěřovat. Jo, mně pak vlastně i pak přítel vlastně říkal: „Nikomu nevěř.“ A opravdu to pro mě bylo takový náročný, protože z tý Evropy jste zvyklí na něco jinýho. Já jsem kolem sebe tady vždycky měla lidi prostě přátele opravdu charakterní, čestný lidi, prostě opravdu jako hezký přátelský vztahy, kde se můžete na druhýho spolehnout. Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo nějak jako vypek nebo podrazil a teďka vlastně v tom Peru najednou jsem zjistila, že tam jakoby to je jako jinak. I pak, co jsem třeba mluvila s lidma, tak prostě měli jsme všichni takový jakoby třeba zvláštní situace nebo příběhy. Každýmu se stalo něco, kdy vlastně nás to nějakým způsobem šokovalo. Třeba kamarádka Francouzka, tak ona měla taky, ona měla peruánskýho přítele a vlastně oni si oni chtěli dělat takovej jakoby malej hostel a vlastně našli si dům a ten dům vlastně vlastnil jeden pán a a vlastně ho pronajímal dalšímu člověku, kterej tam provozoval cestovku. A půlku toho domu tady ten pán vlastně pronajal tý mojí kamarádce s tím partnerem. Oni si tam začali teda jakoby dělat ten hostel, začali jim tam jezdit lidi. No a takhle asi třikrát zaplatili vlastně pronájem a pak vlastně přišel jakoby ten skutečnej jakoby majitel toho domu a jakože teda, aby zaplatili. A oni říkají: „No a vždyť už jsme jako platili prostě jako tomu pánovi, co tady provozuje tu cestovku.“ A on říkal: „No, ale jako on mi nic nedal.“ Jo, takže pak nějak oni z toho vycouvali, takže ten jejich projekt skončil. Takže takovýhle jako zvláštní věci se tam dějou a je to na běžným pořádku. Jinak další věc je, že Peruánci, můžeme říct z našeho úhlu pohledu, jakoby lžou, nebo je to tam prostě takový jako s nima náročný, jo. Oni vám vždycky jako něco řeknou a ono je to pak jako jinak. Je to takový jako náročnější se s těma lidma třeba na něčem domluvit, jo. Takže když třeba jako příklad můj osobní příklad, třeba když ten pán mi vlastně, jak jsem říkala, že jsem tam měla ty kamna na tu plynovou bombu, tak já jsem si ji vždycky vlastně objednávala u jednoho pána, u jednoho mladýho muže a on vždycky jakože mi tu bombu převeze ráno vždycky, než půjdu do práce. Jo a on mi vždycky říkal jako: „Mañana,“ jako jako: „Vejtřa v šest.“ No tak to už jsem jasně věděla, že v šest nepřijde, jo. Tak ale on mi vždycky to řek, jako: „Zejtra v šest.“ Tak jsem říkala: „No tak ten přijde prostě tak jako v půl sedmý, v sedm,“ jo. No tak prostě samozřejmě třeba v půl sedmý nepřišel, ale tak jako někdy v sedm a někdy třeba přišel v půl osmý, ale někdy jako nepřišel vůbec, jo. A teď on prostě se to s váma domluví, ale ani prostě třeba nezavolá. To vůbec jako neexistuje, že by vám jako on zavolal, že prostě že se omlouvá a že prostě bohužel mu do toho něco přišlo a že nepřijde. To jako vůbec. Přirozeně nikdo se neozve, takže vy tam prostě jako jste připravený teda jakoby vod těch šesti, že že přijde, on nepřijde. Teď vy ho musíte nahánět, tak on vám jakoby řekne teda, že přijde třeba odpoledne. No a takhle ho prostě můžete A takhle vám furt třeba jako něco slibujou a pak jsem takhle jednou třeba na tu bombu čekala asi tři dny, jo. Takže vy si vlastně musíte jakoby zvyknout tady na tu jinou mentalitu, tady na ten jinej způsob myšlení, kterej mě opravdu, musím říct, vytáčel. Jako někdy já už jsem jako A ono to jsou třeba jako malý jako věci, jo, jsou to jako detaily, ale když máte každej den takovejhle detail, tak když jako říkám, když tam jste měsíc, dva, tři, tak jako v pohodě, ale když už tam jste jako rok nebo dva a furt jako se něco takhle děje, tak je to takový jakoby náročnější, no. Prostě zjistila jsem…

[01:18:45] Petr Václav: Rozumím, rozumím. No, tak já to zase trošku shrnu. V podstatě se dá říci, že místní žijí sice takovým nějakým radostným způsobem života na té ulici. Vypadá to, že to je velmi družné, ovšem drží si k sobě nějaký odstup, protože vzájemně si až tolik nedůvěřují. Je to jiná mentalita. Oni to mají trošku podravčím způsobu, to znamená, dané slovo moc neplatí, leckdy je to takové vrtkavé a dá se říci, že člověk, který přijede z Evropy, je pro ně dojná kráva. Je to beránek, kterého je potřeba ostříhat, pokud možno co nejvíc. Tak teď se zeptám na jednu takovou věc. Co běžný Peruánec a různé typy přírodních drog, kterým se říká medicína? A vůbec, dejme tomu, jejich jejich jejich přístup k tomu, co u nás nazýváme sice různě, ale může to bejt duchovno nebo léčitelství nebo to, co u nás provozuje několik, dá se říci, vždycky lidí ze sta, možná z tisíce, tak jak to vypadá tam? Je to na denním pořádku, anebo je to také tak vzácné jako u nás?

[01:20:09] Ester: No tak zase budu vycházet jakoby z reality toho Cuzca. Takže já jsem vlastně teda Cuzco je v horách a vlastně medicína těch hor je San Pedro neboli wachuma. Ayahuasca vlastně patří do džungle, jo, to je medicína džungle. Takže jakoby v tom Cuzcu se s tím San Pedrem jako setkáte velice snadno. Já jsem tam teda nikde na něj nenarazila, že by tam rostlo, ale to neznamená, že prostě si ho tam neseženete. Jako velice snadno ho koupíte na trhu. Já jsem vlastně si ho tam kupovala na trhu vlastně na San Pedro, že ten trh se taky jmenuje jako San Pedro, jo, takže tam máte k tomu velice snadný přístup. A vlastně třeba ty třeba ty artesanos nebo jako Často jsem třeba byla jakoby oslovena nebo mi bylo nabídnuto: „Hele, jako dneska úplněk, dáš si s náma? Jdeme nahoru k Templo de la Luna, dáš si s náma prostě San Pedro?“ Takže jakoby určitý skupiny lidí to tam jakoby normálně běžně prostě pijou nebo konzumujou, ale zase říkám, to je Cuzco a je to určitá skupina vlastně těch lidí. Často to bývají i jakoby takoví jakoby třeba cizinci, co tam nějak jakoby žijou delší dobu, ale pak samozřejmě zase jinak to je s těma běžnýma Peruáncema. Tam často totiž tam samozřejmě jako existujou běžný lékárny, jsou tam běžně dostupný léky a řekla bych, že jakoby ta běžná populace ty normální jako produkty toho farmaceutickýho průmyslu prostě normálně používá, jo. Takže to není Mají tam ty svoje Inkafarmy, takže jakoby oni normálně používají prostě jakoby tu západní nebo tu klasickou medicínu.

[01:22:19] Petr Václav: Takže dá se říct, tak jako v Čechách se lidé seberou a jdou na pivo, tak čas od času, tak když když je k tomu správná nálada, atmosféra, tak zase se chodí v tom Cuzcu, v Peru se chodí na San Pedro, což je tedy medicína, přírodní droga z kaktusu, který se tak jmenuje, myslím, že jo, má to jméno. Je to tam běžně dostupné, čili je to považováno za, řeknu, třeba u nás něco jako alkohol, nebo je to jako droga, anebo je to jako medicína? Co tam Co z tohohle Co z těch třech vlastně vyjádření asi tak nejvíc odpovídá tomu naturelu, s kterým se to tam tak jako mezi tu mezi tou populací řeší?

[01:23:09] Ester: Já bych teda ještě řekla, že oni teda taky jako dost pijou alkohol, jo. Hlavně vlastně potom, co přišli Španělé, tak oni jakoby tam taky si chodí jakoby dát a ten alkoholismus je tam velký problém, ale co se teda týče toho San Pedra, tak je to vlastně vnímaný jakoby jako medicína. Jo, žádný problém tam s tím není, je to tam normálně běžně dostupný a prostě jakoby je to normálně jako běžně přijímaný, je to součást vlastně tý jejich kultury. Takže nahlíží se na to jako vlastně na tu na tu medicínu, no.

[01:23:46] Petr Václav: Je problém si přivézt San Pedro do Evropy?

[01:23:51] Ester: Tak Ne, já se ptám naprosto naprosto cíleně se ptám, protože se tady pracuje jak s ayahuascou, tak asi se San Pedrem se tady bude pracovat, takže proto se ptám, jestli je těžké to sem dovézt, nebo ne.

[01:24:06] Ester: No takhle, já jakoby třeba, když jsem odjížděla vlastně z toho z toho prvního Peru, tak já jsem měla asi dva balíky jako San Pedra a prostě a teď jsem jako si říkala: „Tak jako mám to vzít, nebo to jako nemám vzít?“ Tak jako To záleží, jestli si to jako lajsnete, jestli to jako budete riskovat, nebo nebudete. Já teda ještě jako to San Pedro Oni jsou jako Oni jsou Oni to mají vychytaný, jo, protože ona je vlastně zelený a v tom pytlíku, co já jsem měla, tak ono to samozřejmě není Není tam napsaný San Pedro nebo wachuma, je tam je tam dělaná taková finta, že se to prodává jako aloe vera, jo, takže prostě můžete to zkusit jako, když vás teda budou někde kontrolovat, jakože si teda vezete aloe vera, ale já jsem teda jako na to neměla. Já jsem nakonec tam to San Pedro nechala, ale myslím si, že se to tady asi jako sehnat asi dá, ale já jsem si to prostě nepřivezla, no.

[01:25:05] Petr Václav: To vás šlechtí. Nakonec by to bylo doznání v přímém přenosu, takže to to ani ani nemůžeme. Ester, prosím vás…

[01:25:13] Ester: Přesně, no, no. Ale fakt jsem to Ne, nepřivezla jsem si nic, fakt jsem si nic nepřivezla. No.

[01:25:19] Petr Václav: Vztah Peruánců k magii.

[01:25:22] Ester: No, jako magie vlastně poprvý v Peru já jsem se setkala s černou magií. Jako nejdřív tak jakoby pozvolna, jo, pozvolna. Takže jako můj první případ, kde já jsem se s tím setkala Jestli teda máte na mysli černou magii, jo, ale mohli bysme rozvést teda tady to téma tý černý magie. Vlastně ten první rok, co jsem tam byla, tak jsme šli Měla jsem tam nějaký známý a šli jsme vlastně k jednomu kamarádovi, prostě že že budeme hrát, prostě bude muzika, každej měl nějaký hudební nástroj, prostě, že uděláme něco k jídlu. No a teď jdeme vlastně Bylo to teda na San Blas, šli jsme tam po těch schodech. No a teď ten jeden kamarád jako říká: „Hele, bacha,“ jako: „Bacha, brujería.“ A tam vlastně na zemi na těch schodech stál Teda byl takovej jako panáček, taková figurka a bylo to vomotaný do takovejch jako černejch provázků, jo. A a já říkám: „Ty jo, jako co to je?“ prostě. Protože jsem tak nějak jako věděla, jo, že třeba někde jako něco takhle je, pak kolem toho projdete, teď vono to jakoby na vás skočí a teď se vám děje to, co se mělo dít třeba původně úplně někomu jinýmu. Takže to byl vlastně jakoby první případ prostě, co s čím já jsem se setkala. No a pak vlastně jsem tam do toho začala docela jakoby slušně pronikat. Pak vlastně, když jsem se teda seznámila se svým přítelem, tak ten mě jakoby docela slušně uvedl do tématiky černý magie. Tam se třeba říkal o paní, že taky našla prostě někde na střeše, když šla si věšet prádlo myslím, a na střeše byla právě taky figurka nějaká a neměla nohu. No a ta paní pak prostě jakoby Ne, že by o tu nohu přišla, ale jakoby dožila Měla nějaký prostě úraz nebo něco a vlastně doživotně už tu nohu měla poškozenou, že kulhala. Takže jakoby tyhlety věci tam jsou jako velice rozšířený. Je to vlastně taková jakoby součást jakoby tý kultury, jo. A já jsem tak jako tady v Evropě tak nějak jako věděla nějaký voodoo, něco v Africe, já jsem se o to nikdy nezajímala, vůbec nic. Já jsem měla úplně jako nepopsanej list a až vlastně v tom Peru já jsem se s tím začala setkávat. No a pak vlastně přítel teda potom, co jsme se seznámili, tak mi teda jako vyprávěl jako šílený věci a samozřejmě on jakoby s tím pak měl taky velký jakoby zkušenosti. Takže oni jakoby přes tu černou magii tam Oni vás můžou totálně prostě jakoby, jo, zničit. Můžou vám prostě rozbít vztah, můžou vám přivodit zdravotní problémy, můžou vás prostě na dálku zabít, můžou cokoliv, jo. A…

[01:28:23] Petr Václav: A oni vás můžou Hlavně vás mohou ovlivnit do té míry, že, dejme tomu, si se do nich zamilujete, vezmete si je do Evropy nebo Rozumíte, čili oni používají to jako nástroj k dosažení nějakého svého cíle anebo nějaké pomsty, čili je to součást té jejich kultury. Není to tak jako u nás, že to je o některých lidech, tam asi to je běžně rozšířená záležitost, ne?

[01:28:53] Ester: Je to tam, bych řekla, jakoby dost rozšířený, protože i třeba pak v rádiu třeba byly i reklamy, jo, prostě na nějaký léčitele, který vás jako zbaví tý černý magie, jo. Prostě jakoby je to tam Jako tady se tak nějak o tom nemluví, neví, jo. Možná to tady nějak jako je, ale tam je to, jako bych řekla, dost. No, asi asi tak. No.

[01:29:20] Petr Václav: To je to je právě téma, ke kterému jsem se chtěl trošku dostat, protože když jsme vysílali s Marií pořad úplně o něčem jiném, tak ona vlastně také byla v Peru za nějakým účelem jiným než pochopitelně na nějaký výpravě za šamanismem. Ona říkala: „Tam tam s tím pracuje každý.“ Jako tam tam vylezeš z letadla a už po tobě jdou jako, jo. Protože každý každý chce nějakým způsobem docílit vylepšení toho svého standardu životního a používají právě k tomu hlavně také tyto metody. Takže já si myslím, že si dáme písničku, abychom trošku odpočali. No a po písničce se zase vrátíme ✓ Časť 3 úspešne dokončená (24628 znakov).

— [Časť 4/5] Časový úsek od 01:30:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:30:00] Petr Václav: Dobrá. K vašemu, řeknu, pracovnímu pobytu v Peru a k tomu, co jste vy v Peru nějakým způsobem zažívala a jak jste nám to Peru přiblížila.

(hudba)

[01:34:25] Petr Václav: Ester, zahráli jsme si, no a teďko pojďme ještě zpátky si povědět něco právě o tom, jak jste říkala, že tam, že oni hodně lžou jako kdyby, jo. Přece to, to není samo o sobě. Tam buď nějaká karmická a nebo nějaká jiná, nějaký jiný důvod, pro který to celé vzniklo. Protože nemyslím si, že oni jsou prolhaní odjakživa, nebo jak to tam, jak to tam vnímáte vy?

[01:34:52] Ester: Já jsem právě o tom hodně přemýšlela a vlastně dřív, než přišli Španělé do Peru, nebo celkově do Jižní Ameriky, tak oni vlastně měli zásadu, Inkové, vlastně takový jakoby zákon: nelhat, nekrást a nebýt líný, jo. Takže já si myslím, že právě ta jako španělská invaze a to, že vlastně došlo k velkýmu poničení tý původní kultury, vedlo k tomu, že se i nějakým způsobem proměnil ten charakter těch lidí. A myslím si, že to je i důvod třeba obrovskýho, obrovský spotřeby alkoholu. Je tam velký problém s alkoholem, s alkoholismem. A myslím si, že vlastně tam ti muži mají v sobě obrovskou frustraci někde jakoby zasunutou, že oni vlastně neuchránili tu svoji kulturu, jo. Oni vlastně selhali jako ti muži, jako ti ochránci. A takže prostě mají v sobě tady ten hněv a vlastně ten alkohol ještě vlastně to posiluje v nich, protože třeba podle čínský medicíny vlastně ten hněv, to jde vlastně, souvisí to s játry a ten alkohol taky jako vlastně oslabuje energii těch jater. Takže tam pak je velký problém, je tam jako velký problém, velká míra násilí, domácího násilí vlastně vůči ženám, vůči dětem. A to je vlastně taky ten následek, si myslím, hlavně tady té španělské invaze, kdy prostě ta kultura šla o mnoho levelů dolů. No, bohužel, bohužel.

[01:36:38] Petr Václav: No, taky to bude mít asi vliv na ten náhled a pohled na toho bílého muže a na tu bílou ženu. To znamená, že pro ně jsou to jenom nástroje obživy. Hm.

[01:36:49] Ester: Přesně tak. No. No, tak vemte si, jako ti Španělé, ti indiáni, co pro ně byli? Jo, oni prostě tam přišli, jako ukradli jim zlato, prostě vnutili jim jazyk, vnutili jim to, že prostě chlapi se musí ostříhat, musí nosit kalhoty, musí nosit košile. Oni je vlastně jakoby znásilnili, oni jakoby znásilnili tu kulturu, jo. A takže oni…

[01:37:12] Petr Václav: No, zdecimovali ji dokonale, no, to je pravda.

[01:37:14] Ester: Hm, vlastně oni pro ně byli jenom objekt, jo, prostě na to zlato třeba. Prostě je nezajímali, vůbec je nezajímali. A jakoby svým způsobem mi přijde, jako kdyby se oni chovali stejně k těm turistům, jo, jako kdyby se to vracelo vlastně to, co ti Španělé jakoby udělali jim, tak se to vrací svým způsobem trošku jakoby těm turistům, že to je takový jako zrcadlení.

[01:37:37] Petr Václav: Určitě. To, to beze sporu to potvrzuji i z mých jakoby postřehů a nebo z mýho vnímání těchto záležitostí. Proto jsem se na to ptal, že to má nějaký kořen a toto je, toto je tím kořenem. Dobře, bavili jsme se o, dejme tomu, šama-, no bavili jsme se o, o té záležitosti, kterou bysme mohli tady v Evropě nazvat duchovno, ale tam se to pochopitelně bude nazývat třeba okultní vnímání světa. Docházíme k tomu, co šamani? Co šamanismus? Tady totiž lidé mají specifický názor na to, co se pod slovem šaman, co se pod tím skrývá. To je také věc, kterou často slýchám. No a tak já bych teďko tady si dovolil jeden, jeden takový telefonát, který jsem měl, abyste si přiblížili asi vnímání člověka, který letěl do Peru za těmi šamany. Tak já ten telefonát teďko pustím a pak se budeme bavit na to, na tu otázku, k té se dostaneme, kterou jsem vlastně položil.

[01:38:52] Petr Václav: Martino, já jenom, nebude vám vadit, když teďko natočíme část toho našeho telefonního rozhovoru, protože se bavíme o velice zajímavých lidech, já bych to zařadil do pořadu?

[01:39:03] Martina: Nebude mi to vadit. Můžete.

[01:39:05] Petr Václav: Dobře. Takže vy jste také odjela do Peru s výpravou, která byla organizována tady z České republiky docela už nám všem profláklou osobou. No a řekněte mi, co vy jste čekala od toho, co tam v Peru bude? Myslím jako teďko kvalita těch rádoby šamanů. Jak jste to pojímala, váš důvod, proč jste tam jela a co jste tam čekala?

[01:39:31] Martina: No, já jsem to, já jsem to brala nějak podobně jako Sláva, že to je jako konečné vyvrcholení toho, té mé snahy na sobě nějak duchovně pracovat. Už delší dobu jsem meditovala, pracovala na sobě a brala jsem to jako takový vrchol toho, že se dozvím něco víc. Jela jsem tam víceméně ze zvědavosti a prohloubit své schopnosti.

[01:40:00] Petr Václav: Dobře.

[01:40:01] Martina: A rozšířit své schopnosti duchovní.

[01:40:02] Petr Václav: Hm. Dobře, a já se zeptám, jak vám byli prezentovaní ti, ti lidé, kteří vás tam budou teda na té duchovním, v tom, v rámci toho duchovního rozvoje, jak vás tam budou obsluhovat? To znamená, ty šamani. Co vy jste si představovala pod tím pojmem šaman, Martino?

[01:40:19] Martina: Šaman. Šaman pro mě byl taková, taková ikona, taková duchovní bytost, která disponuje schopnostmi léčit lidi, takže taková jakoby, jako u nás doktor, tak jsem předpokládala, že ten šaman je opravdu osoba, která pomáhá lidem, uzdravovat různé nemoci, léčit.

[01:40:50] Petr Václav: Co by vlastně ti lidé chtěli vyřešit, čili něco, co nevyřešili klasickou standardní cestou. Já se zeptám, myslela jste si tedy, že to budou nějací lidé erudovaní, duchovně vyzrálí, že to budou vlastně opravdu duchovně pracující lidé, třeba jako jsou, jako byli kdysi vědmáci a podobně. Je to tak?

[01:41:14] Martina: Ano, přesně tak. Já jsem si ho představovala tak, jako že bude někde v tom svém kmeni, někde v týpí a bude víceméně pracovat tím svým způsobem, takovým, takovým tím prastarým a že bude opravdu léčit a pomáhat lidem.

[01:41:34] Petr Václav: A kdyby vám někdo řekl, že to budou lidé, kteří třeba se věnují standardně úplně jiné činnosti, třeba rozváží poštu nebo jsou to lidé, kteří mají nějaký svůj obchůdek s nějakými upomínkovými předměty a tak nějak si občas odskočí obsloužit turisty z Evropy, převléknou se do nějakých těch, dejme tomu, hábitů, do těch ponč a potom budou představeni jako ti zázrační šamani, jela byste tam za ty peníze?

[01:42:06] Martina: Já se přiznám, že absolutně bych tomu nevěřila. Nevěřila bych tomu, že mi někdo něco takového povídá, pokud bych to opravdu sama jak kdyby nevyzkoušela a potom, neviděla jsem, kdybych neviděla ty šamany. Vlastně oni tam přijeli, byli v civilním oblečení, měli na sobě rifle, trika a potom se teda v tom svém příbytku převlékli do toho. Prostě necítila jsem z nich nějak dobrou energii a potom, jak to pokračovalo dál, tak všechno nasvědčovalo tomu, že to, že to asi nebude úplně ta správná, dobrá cesta, no.

[01:42:50] Petr Václav: Fajn, ale byla to taková až posvátná, protože i o ayahuasce se říká, že je potřeba ji přijímat obřadně, jsou to obřady. Čili dá se říci, že asi byste kvůli tomu, že vás tam někdo bude napájet ayahuascou, kterou třeba rozmíchá z nějakého prášku, přestože se má speciálním způsobem připravovat, vařit, nebo že si někdo takhle odskočil udělat si takovej byznýsek a vydávat se za šamana, tak byste asi kvůli tomu do Peru nejela, je tak?

[01:43:24] Martina: No, je to tak, přesně tak.

[01:43:25] Petr Václav: Hm, hm. Dobře, Martino, tak já vás nebudu už dál zpovídat. Já tenhleten příspěvek zařadím do dalšího pořadu, který jsme připravili o Peru a vám děkuji za statečnost, za odvahu a za to, že jste byla ochotná se s námi takto podělit o, dejme tomu, váš postřeh z návštěvy v Peru. Díky, mějte se hezky.

[01:43:48] Martina: Tak jo, taky děkuji. Na shledanou.

[01:43:49] Petr Václav: Na shledanou. Je vidět, že český člověk, který odlétá do Peru s nějakou výpravou, tak v šamanech vidí trošku asi něco jiného, než když tam člověk žije nějakou dobu a s tím, s tím šamanismem a s těmito věcmi přijde do styku. Tak co znamená být v Peru šamanem a co se v Peru vydává za šamany?

[01:44:16] Ester: No, hlavně (smích) jako to slovo šaman v podstatě jako mně když někdo řekne, že je šaman, tak jako já bych asi prchala prostě. (smích) To taky jsem chodila, vždycky jsem tak chodila na to Cusco, na ty procházky, tak tam byl taky takovej týpek a on o sobě říkal, že je šaman. Tak jakmile o sobě někdo prohlásí, že je šaman, tak jako hodně opatrně jako. Jako je to jako opravdu podezřelý, no. Jak bych to řekla? Já vlastně, ono tam je víc takových jakoby skupin, který vlastně my můžeme považovat vlastně za ty šamany. Jsou tam vlastně lidi, kteří opravdu umí, jsou to vlastně mistři, maestros curanderos, ale vlastně třeba v tom, v tom Cuscu, tam jsou vlastně jakoby sacerdotes andinos, to jsou jakoby, třeba co já jsem se seznámila tam vlastně s jedním takovým starým papačem, tak on vlastně byl jasnovidnej, dělal vlastně určitý jako typy ceremonií, rituálů a tento vlastně o sobě v životě by neprohlásil, že je šaman, jo. A jsou lidi třeba, který jako si myslím, že opravdu umí, mají nějaký schopnosti a pak je tam asi taková jako druhá skupina lidí, kteří jako (smích) se, o sobě tvrdí nebo si můžeme my myslet, že jsou šamani, ale v podstatě to jsou víceméně takový jako obchodníci s medicínou, asi bych to nazvala. No a pak je tam vlastně třetí skupina a co jsou vlastně brujos, jsou tam jakoby černí mágové a řekla bych, že je jich tam jako velká spousta, velký množství. Já jsem vlastně jakoby poblíž Cusca je taková, takový pueblo. Já jsem tam byla několikrát vlastně, dokonce jsem si tam nechávala i několikrát číst koku. (smích) A vy tam prostě jako, on je proslulý tím, že tam je jakoby hodně jakoby těch léčitelů, jo, ale mně to pak jako došlo, že oni to nebudou asi jenom jako léčitelé, že tam prostě jako jsou i, že to jsou brujos. Neříkám třeba, že všichni, ale prostě jsou. A já jsem pak třeba zrovna (smích) pak po nějaký době já jsem vlastně si nechávala číst koku od jednoho pána a já jsem pak shodou okolností našla prostě video na internetu vlastně a byl to ten pán, tady ten pán prostě tam mluvil. (smích) A on mi tam, a on vlastně v tom videu říkal, že vlastně jakoby dokáže, vlastně dokáže odstranit jakoby člověka, dokáže vlastně zabít na dálku, jo, takže prostě když tam přijde prostě manžel a prostě chce se jakoby zbavit svojí ženy nebo prostě přijde žena a chce se zbavit svýho muže, takže teď říkal i tu částku, za kolik to prostě udělá. I říkal jako, jak se to dělá, prostě. No a pak na konci toho videa tam byl jako záběr, že léčil svýho pacienta a prostě jakoby tam byli na hřbitově mezi hrobama a on prostě jakoby vyvolával Lucifera a teď tam jakoby prostě léčil, jo. (smích) Takže tam jakoby jsou různý jako, různý prostě věci, co tam všechno jakoby je možný a prostě jako velká, chce to velkou, velkou jakoby opatrnost, jo. Ono už právě ti místní, třeba ti lidi z práce, jak jsem se s nima takhle bavila, tak jako ti, ti jakoby radši ani nikam takhle nechodí, jo. To už radši fakt jdou jakoby do tý lékárny si koupit nějakej prostě ten jako produkt toho farmaceutickýho průmyslu, protože… Ale říkám, jsou tam i jakoby dobrý lidi, super, ale musí asi bejt člověk prostě opatrnější, no, potom, co jsem tam vlastně jakoby poznala, jak to tam je.

[01:48:38] Petr Václav: Fajn, fajn. Tak teď se dostáváme k tomu, že tedy vy už jste nějakým způsobem etablovaná. Otázka přímo na vás: vy jste vlastně primárně odjížděla pracovat do Peru hlavně proto, abyste přišla do styku s ayahuascou, ale řekla jste, že de facto ta se nepoužívá tady v té zóně, v tom Cuscu, že tam je vlastní používání toho San Pedra. No a to je tedy z kaktusu. Takže po jaké době jste se vy vlastně dostala k tomu realizování toho, proč jste tam vůbec jela? Jako dostala jste se k tomu nebo ne?

[01:49:20] Ester: Mhm. No, já bych teda řekla, že ano, jakoby ta ayahuasca, je to medicína džungle, ale to neznamená jakoby, že se k ní v tom Cuscu nedostanete. Jako v tom Cuscu se k ní dostanete velice snadno a kdykoliv si zamanete, jo. Tam ji můžete mít kdykoliv, prostě tam jsou na to vyloženě jakoby agentury nebo jo, můžete kdykoliv mít ayahuascu. Jsou tam inzeráty prostě, jo, tam jako papírky, cedulky, prostě ceremonie ayahuasca. Takže ona sice jakoby nepatří do těch hor, ale samozřejmě, že a navíc jako v Cuscu, jo, prostě jako meka turistů, takže tam vůbec není problém si někde jakoby zařídit prostě ceremonie s ayahuascou. Takže jako oboje je možný, jak, jak San Pedro nebo Wachuma, tak jakoby ayahuasca, ale já jsem teda začala vlastně, jako ke mně se dostalo prvně San Pedro. Takže vlastně stalo se to tak, já jsem jakoby na nic netlačila. Spíš to tak přišlo ke mně samo. Já jsem se seznámila vlastně s kamarádem kamaráda, kterej vlastně dával pít medicínu, dával, jako pracoval se San Pedro. A už jsem si říkala jako: Dávej si bacha prostě jakoby, s kým piješ. Dobře si vyber. A takže já když jsem vlastně, zaprvý jsem věděla, že ten kamarád vlastně, kterej mě seznámil tady s tím, můžu říct, řeknu jméno, vlastně s Joelem, kterej dával teda, pracoval se San Pedro, tak já jsem věděla, že ten ten první kluk jako pro mě byl důvěryhodnej, v pohodě, čistej, tak jsem si říkala, asi se nebudu paktovat jako s nějakýma jako divnýma kamarádama nebo lidma, takže já jsem k němu měla důvěru, ale i jsem viděla vlastně z tváře, jakoby z očí jakoby toho Joela, že prostě, že mu můžu důvěřovat a navíc mi, než jsme vlastně přistoupili k tý ceremonii, tak on mi, já jsem ho i nechala, aby mi o sobě vyprávěl, o svém životě a on mi vlastně říkal, že měl jakoby hodně těžký dětství, hodně náročný a že vlastně ta medicína, to San Pedro ho vlastně vyléčilo a do tý míry, že vlastně s tou medicínou se naučil pracovat sám a vlastně dělá ceremonie pro lidi. Takže já jsem k tomu, já jsem měla k Joelovi totální důvěru a vlastně ta ceremonie první, pak co jsme spolu udělali, byla úplně super, žádnej problém tam nebyl. Takže já jsem se k tomu dostala relativně rychle, asi po třech měsících, co jsem byla, co jsem byla v Cuscu, tak už jsme vlastně šli pít medicínu, šli jsme pít San Pedro.

[01:52:21] Petr Václav: Takže to byl, to bylo vaše první vlastně, vaše první sezení. No, vy jste mi ale říkala, že při tom prvním, při tý první vlastně, při tom prvním rituálu, že přišla informace docela asi pro vás zásadní. Můžete ji sdělit?

[01:52:39] Ester: No, určitě. Takže my jsme vlastně, tam jakoby je hodně důležitý ještě říct pít tu, pít vlastně tu medicínu, zaprvý teda důležitý se správným člověkem, skutečně s čistým, laskavým člověkem napojeným prostě na ten nejvyšší zdroj, protože to je prostě klíčový. A pak je samozřejmě důležitý i kde tu medicínu pijete. Je dobrý, my jsme, dobrý opravdu pít v přírodě, na čistým místě, mimo tu energii toho města. Takže jsme šli jsme do přírody, takový pěkný místo. A Joel vlastně, ještě vlastně, co se týče toho San Pedra, tak on teda mi tu, on to San Pedro uvařil, protože jsou vlastně dva způsoby, jak se dá konzumovat San Pedro. Jedna možnost je, že vlastně máte čerstvej kaktus a ten uvaříte, takže vlastně to máte z toho čerstvýho kaktusu a druhá možnost je, že máte vlastně sušený prášek a ten už se pak jenom smíchá s vodou a vypijete teda tady prostě ten, ten prášek. A víceméně ten účinek se nějak, já jsem vlastně pila oboje a v tom účinku nemyslím si, že by se to nějak lišilo, jenom vlastně ten, když je to čerstvě uvařený, tak je to takový jako lepší na vypití, je to příjemnějc se to pije. Ten, když je to ta voda s tím práškem, tak je to takový jakoby…

[01:54:11] Petr Václav: Vyvolává to u vás… Hm. Že? Polívka z prášku, pytlíkačky, to známe, no. (smích)

[01:54:18] Ester: No. (smích) Tak to požití je jakoby těžší, je to fakt opravdu jako, je to náročný. (smích) No a vlastně takže jakoby jsme vypili a vlastně dostala jsem od, od San Pedra, od Wachuma jsem dostala hodně jakoby zajímavý informace a asi jedna z těch nejzajímavějších informací, která mě teda jako víceméně mě to naštvalo, jo, protože (smích) jako Wachuma mi říká jako: „Nikdy nepij ayahuascu s mužem.“ A a já jsem si říkala: „Ty jo, jako jak jako nikdy?“ Jo, pak už samozřejmě potom v obřadu, když jsem když pak už jako máte možnost třeba o těch věcech přemýšlet, tak si říkám: „To jak jako nikdy nepij ayahuascu s mužem? Vždyť já jsem sem prostě kvůli tomu přijela, tady prostě jedu přes půl zeměkoule, prostě všechno si tady jako zařídím, zorganizuju, najdu si práci a teď mi to prostě tady jako zakážou, jo? To to to snad jako je nějakej prostě blbej, černej humor.“ A ale já jsem teda jakoby to poslechla. Já jsem opravdu za ty dva roky, co jsem tam byla, já jsem tu ayahuascu neměla. A až vlastně po delší době mně to vlastně jsem pochopila proč, jo, že ono mně to dalo, ono mě to vlastně ochránilo tady ta informace velmi dobrým způsobem, protože tam je v Peru obrovskej problém s tím, že během práce s medicínou, a teď chci říct víceméně teda s ayahuascou, dochází k tomu, že bývají ženy sexuálně zneužívány. Takže pak jsem vlastně to pochopila, pak jsem ty informace k tomu začala samozřejmě dostávat víc, víc to ke mně začalo chodit a mně to pak trklo. Si říkám: „Ty jo, jako tak kvůli tomu mi to prostě zakázali.“ Jo, tak samozřejmě, když bych si dala tu ayahuascu se ženou, tak se nic nestane, jo, ale prostě jakoby s těma, s těmi muži tam může být tady to riziko. A takže to byla taková hodně důležitá, zásadní informace pro mě vlastně z tý první, z tý první ceremonie. No, jinak vlastně další informace třeba zajímavý, co jsem dostala, tak samozřejmě k mýmu zdravotnímu stavu a bylo to hodně zajímavý, protože to byly asi informace, který si myslím, že by mi dal každej jako běžnej čínskej doktor. A já vlastně po tý, tady po tom rituálu já jsem si začala hodně načítat informace z čínský medicíny a vlastně tady to asi i vzniklo, jo, že já pak hodně jsem si, co bylo dostupný, tak jsem si pročítala díky teda kaktusu San Pedro, tak jsem si začala pročítat prostě (smích) jako studovat materiál k čínský medicíně a když jsem se pak vrátila z Peru, tak jsem si třeba koupila knížku od pana Hoffmanna. Takže bylo to hodně zajímavý. Dostala jsem vlastně informace ohledně toho, co mám jíst, dostala jsem informace k tomu, že pro mě pobyt jako v chladu a ve vlhku není vůbec dobrej. Viděla jsem vlastně, že třeba příčiny mých zdravotních problémů jsou u toho dědečka, jo, že od dědečka to šlo jako přes mamku ke mně, tak to bylo takový jakoby hodně, hodně zajímavý. A určitě jako ta ceremonie byla výborná, byla povedená a dostala jsem cenný prostě informace, určitě.

[01:57:48] Petr Václav: Tak a já si myslím, že teď bohužel, nebo bohudík, nevím, je přesně ta to místo, kde musíme zastavit náš rozhovor, protože máme konec pořadu. Takže nezbývá, Ester, než v tom nejnapínavějším pochopitelně přestat a to tak je vždycky. No a budeme se těšit v příštím pořadu, kde se posuneme zase o kousek dál. Takže dovolte, abych vám poděkoval za dnešní pořad, za dnešní povídání a budu se těšit opět příště. Takže pojďte se rozloučit.

[01:58:20] Ester: Tak hezký večer a mockrát děkuju tedy za pozvání do pořadu a budu se teda těšit v příštím díle.

[01:58:27] Petr Václav: My také. My také spolu s posluchači se na vás budeme těšit a budeme rozplétat ten příběh pochopitelně zase dál. Zatím to bylo poetické, zatím to bylo takové jako velice příjemné. Myslím si, že teprve ta kruťárna v uvozovkách, ta teprve přijde, ale bylo potřeba si trošku přiblížit to prostředí Peru, přiblížit si některé momenty i kulturně-sociální záležitosti, abychom se mohli potom zamýšlet společně nad tím, proč třeba některé věci se dějí tak, jak se dějí a proč ten turista, který přijíždí z Evropy do Peru, proč je nemilosrdně oškubán v podstatě o to všechno, co se dá. Tak ale to až příště. Mějte se krásně. U mikrofonu byla Ester společně s Petrem Václavem.

ZDROJ: 2020-01-18-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Ester-27.-díl-123-min-1.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je kompletní, doslovný a přesný přepis nahrávky:

[00:00:00] (hudební znělka)

[00:00:15] Hlasatel: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho,

[00:00:20] že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků.

[00:00:24] (hudební znělka)

[00:00:30] Hosté Petra Václava

[00:00:33] predikují možný vývoj událostí a dějů,

[00:00:37] neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění.

[00:00:43] (hudební znělka)

[00:01:08] Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit.

[00:01:13] Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení,

[00:01:19] ale také si připomeneme,

[00:01:22] co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli

[00:01:27] a jak se nakonec věci vyvinuly.

[00:01:30] (hudební znělka)

[00:01:52] Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali.

[00:01:56] Náš pořad, který právě teď budete poslouchat,

[00:02:01] dá za pravdu našim hostům,

[00:02:04] kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět,

[00:02:08] co všechno ještě společně zažijeme.

[00:02:12] (hudební znělka)

[00:02:33] Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo,

[00:02:38] abychom si udělali jasno a pořádek v tom,

[00:02:42] jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet.

[00:02:50] (hudební znělka)

[00:03:04] Vítejte v pořadu Petra Václava: Řeklo se, stalo se.

[00:03:09] Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět.

[00:03:15] (hudební znělka)

[00:03:37] Petr Václav: Dobrý den, vážení milí posluchači. Dva týdny uběhly jako voda v podstatě a my opět tady jsme s příběhem

[00:03:45] jedné z odvážných žen, eh, která si prošla peklem a která se nestydí a nebojí rozdělit o svoje poznání

[00:03:57] s vámi, s posluchači, a možná i s těmi, kterým doporučíte tento pořad, protože možná se chystají podniknout nějaké dobrodružství

[00:04:05] a neuvědomují si, jakému riziku se vlastně vystavují, ať už jsou to ženy nebo muži.

[00:04:12] Protože, byť tady jsme doteď hodně mluvili o ženě, tak teď budeme dost hodně dneska mluvit o muži.

[00:04:21] A dokonce o muži, který, eh, relativně by si mohl dokázat umět odpomoct od těch záležitostí, kdyby ovšem nebyl opracováván mnohem silnějším mágem, než byl on sám. Takže,

[00:04:36] Ester, já vás tady vítám opět ve studiu Midgard, dobrý den.

[00:04:41] Ester: Dobrý den.

[00:04:43] Petr Václav: Jak jste se připravila na ten dnešní, ehm, na tu rekapitulaci toho vašeho příběhu?

[00:04:49] Ester: No musím říct, že dneska jsem se poprvé asi připravila, (smích) protože, eh, dneska se dostáváme do takový náročnější části toho příběhu a

[00:04:59] a opravdu jsem si to musela trošku zase dát všecko dohromady, jak šly ty věci za sebou, co všechno se dělo.

[00:05:06] Takže, jo, musím říct, že trošku jsem se připravila na dnešní na ten dnešní díl.

[00:05:11] Petr Václav: Já myslím, eh, a hodně jsem to myslel spíš také psychicky, protože se budeme bavit o citlivých záležitostech.

[00:05:18] Ester: Mhm.

[00:05:18] Petr Václav: Takže, jste nachystaná, dobře, naši posluchači taky. Já bych jenom přiblížil vlastně ten minulý

[00:05:25] závěr, kdy jsme se rozloučili. Dá se říci, že vaše láska trvala, vaše váš hluboký cit

[00:05:35] k muži z Peru trval doteď doby, než jste v podstatě opustila Peru a nechala ho tam několik měsíců

[00:05:44] svému konání, protože právě v tu chvíli se stal zranitelnějším a my si dneska budeme povídat o tom,

[00:05:52] čemu byl vystaven, čemu podlehl a také jaké to mělo

[00:05:57] potom, eh, důsledky v tom průběhu těch dějů a těch dalších měsíců.

[00:06:03] Takže, eh, vy jste zjistila po jeho návratu, nebo respektive po příletu za vámi do Čech,

[00:06:10] že se odehrály (odkašlání) jisté okolnosti, které, kterými byl naprogramován a přijel úplně někdo jiný, nebo přiletěl někdo úplně jiný.

[00:06:21] No a vy jste se vlastně víc a víc dozvídala zpětně, co se odehrálo a

[00:06:28] pod jakým vlivem, eh, a jakých cest k tomu bylo vlastně, jakými cestami tomu bylo dosaženo. Takže pojďme si trošku povyprávět zhruba z toho okamžiku,

[00:06:40] eh, jak se projevoval ten vliv,

[00:06:44] eh, černé magie, já řeknu, ale povídejte vy.

[00:06:49] Ester: No, takže, eh, my jsme se vlastně v tom minulým díle, eh, dostali do bodu, kdy vlastně, eh, Vincenzo přiletěl, eh, do Čech za mnou. Vlastně bylo to

[00:07:02] na Vánoce toho 26. prosince. A, eh, jak už jsem říkala, tak, eh, zdálo se mi,

[00:07:10] že je trošku prostě zvláštní. Myslela jsem si teda, že je to vlastně, eh, tou velkou změnou, protože,

[00:07:19] eh, vlastně, říkám, byl tam časovej posun, dostal se úplně do jinýho prostředí, jiný jídlo prostě,

[00:07:26] eh, neměl práci zatím, neměl peníze, eh, bydleli jsme u mojí maminky, takže všecko prostě tam byla velká změna a

[00:07:34] eh, ale já jsem vlastně v tu dobu netušila, že tam na pozadí jsou ještě úplně jiné jiné věci a ono se to teda začalo postupně odkrývat.

[00:07:44] No, pak, eh, vlastně jsme asi ještě zmínili v tom minulým díle, že, eh, já jsem vlastně měla pocit, eh, jakoby,

[00:07:53] že někdo manipuluje mojí realitou, jo. Já jsem měla velký problém vlastně sehnat práci, sehnat bydlení. A hlavně to bydlení bylo vlastně důležitý pro to,

[00:08:03] abysme, eh, měli svoji vlastní adresu a mohli jsme vlastně podat papíry, jo, protože, jak jsem to už vysvětlovala minule, tak, eh, my jsme chtěli vlastně podat žádost o Vincenzovo přechodný pobyt zde.

[00:08:18] A,

[00:08:19] eh, tam vlastně teda byla nutná, eh, ta adresa, jo, bez tý adresy by to nebylo možný podat.

[00:08:25] No, takže to bylo celý takový prostě, eh, zvláštní.

[00:08:31] Ehm, já jsem teda se snažila samozřejmě, jak jak najít práci, tak to bydlení a nakonec se mi to povedlo,

[00:08:40] eh, vlastně, eh, až v březnu. On vlastně teda, eh, Vincenzo přijel na turistický víza, eh, ty jsou na tři měsíce, takže vlastně ty víza byly zhruba do konce března.

[00:08:50] A

[00:08:51] víceméně těsně předtím, než ty víza vyprchaly, tak mně se skutečně teda, eh, podařilo najít tu práci a bydlení v Praze, jo.

[00:08:59] Já teda úplně, musím říct, že já úplně do Prahy jsem nechtěla, já jsem chtěla, eh, trochu do jinýho města, kde mám vlastně s-, eh, své přátele, kde jsem studovala,

[00:09:09] ale myslela jsem vlastně i kvůli Vincenzovi, že v tý Praze by to pro něj mohlo být ze začátku dobrý, protože je zde jakoby hodně cizinců, i třeba španělsky mluvících, že by se třeba necítil tak sám, měl by tady lidi, s kterýma se třeba může setkávat, s kterýma se může povídat vlastně španělsky.

[00:09:25] No a takže vlastně jsme se přesunuli do tý Prahy.

[00:09:30] Eh, já jsem od března vlastně začala pracovat. A,

[00:09:35] eh, ono to taky není úplně jednoduchý třeba najít bydlení, eh, když jste s cizincem, protože třeba někteří lidi nechtějí prostě, eh, do podnájmu cizince, jo, takže naštěstí to teda všechno nakonec klaplo.

[00:09:45] No a my jsme vlastně ke konci března šli podat ty papíry vlastně na imigrační tady na Praze 6.

[00:09:52] A

[00:09:54] vlastně ten proces, já už jsem to myslím vysvětlovala trošku v tom minulým díle, jako není to úplně jednoduchý, jo. Vy musíte samozřejmě jakoby musíte vyplnit nějaký formuláře a pak musíte právě do- doložit velké množství dalších věcí, právě tu smlouvu o nájmu, kde žijete,

[00:10:11] eh, pak se samozřejmě vyžadujou nějaký fotografie, jo, chtěli po nás i třeba potvrzení od rodiny, od přátel, že jsme skutečně partneři,

[00:10:19] eh, jo, prostě co nejvíc věcí, aby my jsme vlastně doložili to partnerství.

[00:10:24] Petr Václav: Hm, jenom ještě připomenu, že od toho okamžiku de facto se stáváte monitorovanými, protože, eh, ty věci jednak se podají a druhak se potom monitoruje, dozoruje, zdali to, co tvrdíte, je opravdu pravda, jestli jestli to není fiktivní záležitost.

[00:10:32] Ester: No právě. No.

[00:10:38] Ester: Mhm, přesně tak.

[00:10:42] Petr Václav: Takže mezi, jako v tom monitorovaném období pochopitelně si musí dávat člověk pozor na to, co dělá.

[00:10:48] Ester: No.

[00:10:49] Petr Václav: Nemůže, dejme tomu, pracovat na černo,

[00:10:51] Ester: Ano.

[00:10:52] Petr Václav: eh, nemůže se dopouštět nějaké trestné činnosti jiného typu nebo nějakých přestupků a tak podobně. Ono je to důležité zmínit, protože ten další

[00:10:56] Ester: Trestné činnosti, no.

[00:11:02] Ester: Mhm.

[00:11:04] Petr Václav: děj a ty okolnosti pochopitelně, eh, je kvůli tomu je to potřeba připomenout.

[00:11:09] Já tedy,

[00:11:09] Ester: Mhm.

[00:11:11] Petr Václav: eh, bych se jenom posunul. Vy jste se vlastně postarala o tu budoucnost

[00:11:15] Ester: Mhm, mhm.

[00:11:16] Petr Václav: a měl Vincenzo nějak starost o to, čemu by se věnoval, jak by on pracoval legálně třeba na tom, abyste měli víc peněz na nájem, na živobytí a tak? Jak to bylo?

[00:11:27] Ester: Mhm, mhm.

[00:11:30] Ester: Takže já jsem teda od března chodila do práce, vlastně jsem dělala, eh, pro jednu firmu,

[00:11:37] eh, kde jsem teda hodně využívala teda znalost svýho německýho jazyka.

[00:11:42] A samozřejmě prostě klasická pracovní doba, jo, pondělí až pátek, prostě já nevím od kolika, od devíti do čtyř nebo do pěti.

[00:11:51] No a, eh, samozřejmě teďka, co s Vincenzem, že jo? A, eh, na tom imigračním vlastně, nebo i co jsme se pak tam jakoby pídili potom,

[00:12:00] eh, nám pomáhala vlastně, eh, to byla, eh,

[00:12:04] agentura, nebo prostě organizace Integrace pro cizince, kde nám dávali plno dalších informací k tomu, jak dál postupovat. A právě nám bylo řečeno, samozřejmě, že by bylo ideální prostě,

[00:12:17] aby on měl práci, eh, samozřejmě, eh, legální, jo. Bylo nám řečeno, že vlastně v okamžiku, kde je podána tahleta žádost, tak on může legálně pracovat, ale,

[00:12:28] eh, já jsem vlastně nevys- nezjistila v tu dobu a myslím si, že to asi ani nebylo možný, aby třeba pracoval na živnostenskej list, jo. Že tohleto spíš jsem měla pocit, nebo ne- neměla jsem prostor všecky tyhlety informace vy- vyzjistit

[00:12:42] a my- měla jsem spíš z toho pocit, že ten živnostenský list jedině, nebo víceméně až potom, co by vlastně dostal to vlastně povolení k tomu přechodnýmu pobytu.

[00:12:53] Petr Václav: To určitě to určitě tak je, protože z toho vzniká daňová povinnost a tam zase musí podléhat nějakému controllingu, takže, eh, zcela bezpečně jste to uvažovala správně, no.

[00:12:55] Ester: Já si to myslím taky.

[00:12:59] Ester: Přesně tak, no.

[00:13:03] Ester: No a já jsem právě říkala: „Hele, tak prostě, podívej se.“ Eh, oni nám vlastně řekli, že teda, eh, to bude, hm, se vyvíjet tak jakoby dál tak, že vlastně bude chodit, nebo přijde, buďto jednou nebo několikrát, vlastně přijde cizinecká policie, která vlastně nám i jakoby, eh, přijde zkontrolovat, jestli s-

[00:13:23] eh, spolu skutečně žijeme, jakoby v tom v tom bytě na tý adrese, kterou jsme uvedli a pak zhruba

[00:13:29] kolem, to mělo být zhruba asi půl rok podle toho, jakoby kolik oni mají tam těch žádostí, takže vlastně my budeme předvoláni k takzvanýmu výslechu, kde vlastně oni se nás můžou zeptat skutečně na cokoliv, jo. A určitě, na co se budou ptát, tak, eh, prostě jak to děláme finančně,

[00:13:48] eh, jakou já mám práci, co on dělá, prostě,

[00:13:51] eh, opravdu jako budou zjišťovat i to, jako naši budoucnost, co plánujeme, jestli se chceme vzít, jestli chceme mít děti, jo, všecky tady ty věci, aby oni skutečně jako prověřili, jestli to je skutečný partnerství a nebo fingovaný partnerství.

[00:14:05] No a tak jsem právě,

[00:14:06] Petr Václav: Mhm, já bych vám do toho vstoupil s tím, že bych podotknul, že logické je, že do takovéto akce,

[00:14:07] Ester: Mhm.

[00:14:14] Petr Václav: eh, řekněme, eh, lze vstoupit jedině za předpokladu, že opravdu, eh, nějakou tu budoucnost jeden s druhým cítí.

[00:14:21] Ester: Mhm.

[00:14:21] Petr Václav: Protože, kdyby to tak nebylo, tak se opravdu jedná za a) o trestný čin, fingování, to je jedna věc, a druhá věc je, eh, proč to podstupovat, proč se tomu takhle intenzivně věnovat.

[00:14:28] Ester: Mhm.

[00:14:34] Ester: Mhm.

[00:14:36] Petr Václav: Takže, vy jste v tom jasno měla, no ale ukazuje se, nebo ukázalo se, že Vincenzo v tom takhle jasno neměl,

[00:14:38] Ester: No.

[00:14:43] Petr Václav: protože on měl de facto trošku jinak našlápnuto, že?

[00:14:48] Ester: No, no, no, no.

[00:14:49] Petr Václav: Mhm.

[00:14:49] Ester: Takže, eh, já jsem právě říkala: „Hele, bylo by ideální, abys měl prostě práci na legální smlouvu,“ jo. A teď on samozřejmě, eh, měl problém s jazykem, protože on umí jenom španělsky, tak jsem říkala: „Hele, prostě, eh, i kdyby jsi měl třeba někde mýt nádobí v restauraci, vždyť to prostě jako nevadí,“ jo, „prostě můžeš to dělat pár měsíců, než se to tady všecko prostě urovná,

[00:15:13] eh, jo, budeš mít nějakej příjem, nebudeš se doma nudit, nebo prostě jakoby…“ Protože jsou třeba v Praze různý jakoby restaurace, který mají třeba lidi z Mexika, jo, prostě, že by se tam i jakoby s těma lidma domluvil.

[00:15:26] A říkala jsem: „Prostě postupně, že jo, naučíš se…“

[00:15:28] Petr Václav: Zapadl by do toho prostředí, protože, eh, ta jeho v uvozovkách nevýhoda, že je cizinec, tak v určitém prostředí, eh, mexických restaurací a a různých, eh, takovýchto,

[00:15:34] Ester: Mhm.

[00:15:40] Petr Václav: eh, specializovaných zařízení by naopak byla pro něj výhodou a mohl by se uplatnit, že?

[00:15:45] Ester: No.

[00:15:46] Ester: No, to já jsem takhle právě myslela, jo, aby prostě se necítil nějak tady sám, měl by tam prostě k sobě lidi, s kterými se domluví, jo, třeba nějaký nový přátele, takže prostě, eh, měl by smlouvu, měl by nějakej příjem prostě, měl by zaplněnej volnej čas. Takže to jsem jako já navrhovala takhle, jo. Jenomže ono to nakonec všecko teda jako bylo úplně jinak.

[00:16:07] A já, když jsem vlastně teda, eh, začala chodit do tý práce, tak on teda jakoby byl doma, že jo, eh, tak nějak se v uvozovkách nudil.

[00:16:16] A,

[00:16:18] eh, pak vlastně přišel s tím,

[00:16:20] eh, že je tady nějakej jako pár, jo, říkal mi pár, kterej vlastně mu navrhuje, že by s ním jakoby mohl dělat ceremonie.

[00:16:30] No tak já jsem z toho úplně teda jako nadšená nebyla a říkám: „No tak jako,

[00:16:35] jak chceš, no tak jako jo, tak ať prostě něco děláš, jo, tak budeš dělat tu svoji v uvozovkách práci, to své poslání, to co tě prostě baví, eh, to co umíš, ale prostě jako, hele, eh, jsme v tom řízení, tak prostě ať se nikde nikdo nic jako nedoví prostě.“

[00:16:51] Nebyla jsem z toho úplně dvakrát nadšená, ale jsem říkala: „Jo, dobře, prostě dělají si ceremonie prostě s párem.“

[00:16:58] No, takže takhle prostě jakoby,

[00:17:01] eh, to jakoby začalo, jo. On mi začal nosit domů peníze, řekla bych, že docela velmi slušný peníze.

[00:17:09] A

[00:17:11] tak jsem říkala: „No tak jako dobře.“

[00:17:14] Petr Václav: Eh, já se jenom zeptám, slušné peníze, to je, dejme tomu, měli jste nějaké, jakou matematiku toho bytí, eh, něco nájem, eh, něco nějaké další záležitosti?

[00:17:23] Ester: No.

[00:17:26] Petr Václav: (odkašlání) Eh, slušné peníze znamenaly, že, mhm, to na to stačilo nebo, eh, že aspoň půlka? Mhm.

[00:17:30] Ester: On za tu jednu, jo, pardon, pardon. Eh, on za tu jednu ceremonii dostával zhruba 1000 až 1500 Kč, jo, takže to jako nejsou špatný peníze.

[00:17:43] Petr Václav: Takže na přilepšení, eh, do toho rozpočtu. Nebylo to tak, že byste si žili ve vatě, tak.

[00:17:46] Ester: No.

[00:17:49] Ester: No, no, no.

[00:17:50] Tak, eh, takže, eh, no a takže furt jakoby začal teda dělat ty ceremonie s tím v uvozovkách párem, jak mi říkal.

[00:17:59] A,

[00:18:00] eh, já jsem najednou, začaly mít takový jako divný pocity, jo. Protože jsem říkala, já jsem najednou jakoby nevěděla,

[00:18:07] kde je, jo, takový to začalo být takový jako divně zamlžený, takový jako,

[00:18:12] divný prostě.

[00:18:14] Jo, to prostě ta žena cítí, že je něco divně.

[00:18:17] Petr Václav: Teď jsem to chtěl podotknout, že vy ženy na to máte radar pochopitelně,

[00:18:20] Ester: No, no, no, no.

[00:18:21] Petr Václav: což my muži si prostě nepřipouštíme.

[00:18:24] Takže, (odkašlání) žena vycítila, že to, co vám říká, ať už je to tak nebo onak, asi nebude pravda.

[00:18:31] Jestli jste začala pátrat třeba, eh, po tom, co co je vlastně tou pravdou, jo?

[00:18:34] Ester: Ne. Ne, já jsem já jsem nic nepátrala, ono to ke mně všechno chodilo samo, jo, já jsem jako já nemusím pátrat, jo. (smích)

[00:18:41] Takže první věc, co já jsem mu třeba ještě vlastně říkala, protože já jsem teda pracovala od pondělka do pátku a soboty neděle jsem měla volný, tak jsem mu prostě říkala, že kdyby chtěl, tak vlastně, eh, můžu jít třeba v sobotu nebo v neděli jakoby mu pomoct s překladem na ty ceremonie, jo, abysme prostě, aby se s těma lidma mohl jako dobře domluvit,

[00:19:03] protože nepředpokládám, že by tady ty lidi uměli nějak jako zásadně prostě dobře španělsky. Tak jsem mu v tom chtěla prostě pomoct

[00:19:11] a najednou jsem jako pochopila, nebo tak jako měla takový pocit intenzivní, že jakoby není chtěno, abych já u toho byla.

[00:19:20] Jo?

[00:19:22] A jsem říkala: „To je celý takový jako divný.“ Jo, pak mi najednou říkal, že pak jsou ty ceremonie někde jako v jiným městě, jo, pak se stalo, že třeba ani nespal doma některý dny a já jsem vůbec nevěděla, kde je a to bylo to celý strašně prostě divný.

[00:19:37] A já už jsem prostě fakt měla opravdu nepříjemný pocity.

[00:19:42] Petr Václav: Takže, byla v tom žena.

[00:19:42] Ester: No a tady v tom…

[00:19:45] No a tady v tom období právě, já už to třeba si nedokážu úplně jako jako přesně zapamatovat do detailů, kterej ten tejden, v kterým tom měsíci to bylo, já bych to třeba dohledala z nějakých konverzací třeba na Facebooku nebo takhle, jo, ale prostě,

[00:20:01] eh, stalo se, že já jsem vlastně, my jsme spali a já jsem měla sen.

[00:20:07] A ten ten sen mě úplně prostě, no svým způsobem vyděsil, jo, protože v tom snu, já teď řeknu, co se mi teda zdálo, tak v tom snu,

[00:20:16] eh, já jsem vlastně viděla dvě ženy, jo.

[00:20:19] Jedna žena byla taková prostě krásná, v takový krásný ženský energii, radostná, šťastná prostě. A pak tam byla druhá žena a ta byla úplně v přesně pravý pozi- jakoby v prav- v opačný pozici, jo. Byla taková jako bez energie, smutná, nešťastná prostě.

[00:20:38] A najednou v tom snu se vlastně jako ty ženy prohodily,

[00:20:44] jo, ta ta, co byla původně ta šťastná, radostná, s tou hezkou energií, tak se dostala do pozice tý, co byla nešťastná, smutná.

[00:20:53] Jo?

[00:20:54] A

[00:20:55] to bylo jako vlevo a pak vpravo jsem viděla, že tam jako na louce sedí jako Vincenzo

[00:21:03] a byl v takovém strašně divném stavu, protože on byl jakoby,

[00:21:08] eh, jako kdyby ani nespal, ale ani nebyl vzhůru. Byl takovej jako divně omámenej

[00:21:14] a byla tam nějaká žena, která se prostě po něm začala prostě plazit, ale to byla jako jednostranná akce tý ženy, jo. On tam jenom prostě tak divně seděl, úplně takovej omámenej, jako kdyby skoro spal.

[00:21:28] No a ona se po něm plazila vlastně u těch nohách až jako po něm vlastně.

[00:21:33] A najednou tam bylo jakoby, eh,

[00:21:36] informace, už nevím, jestli mi to bylo řečeno španělsky nebo česky, to je jedno, ale že to je vlastně jako brujería, že je to černá magie.

[00:21:44] A a najednou vlastně jsem pochopila,

[00:21:49] že ta žena,

[00:21:50] eh, jakoby, která se, který se, kde se jakoby měnily ty pozice, ta, která byla původně jakoby šťastná, ale pak se jakoby dostala do tý pozice tý nešťastný a smutný, tak že to jsem já.

[00:22:01] Jo, to jsem pochopila z toho snu a zároveň jsem vlastně viděla naprosto dokonale tvář tý druhý ženy. Úplně jsem prostě viděla, jak vypadá.

[00:22:10] A já jsem se probudila, úplně jsem se jako vyděsila a teď prostě tak vedle mě samozřejmě, eh, spal Vincenzo, takže já jsem ho prostě hned probudila, já jsem za- s ním začala třást a říkám:

[00:22:21] „Stávej, stávej, je tady prostě nějaká žena, ona tě chce jako muže!“

[00:22:25] Jo a prostě jsem mu to hned jako, eh, vykládala ten sen.

[00:22:30] Jo, takže to už jsem prostě

[00:22:32] Petr Václav: Takže výsle-, takže vyslýchací lampička byla rozsvícena

[00:22:35] Ester: jakoby… (smích)

[00:22:37] Petr Václav: a byl podroben výslechu. (odkašlání) Takže, to tušení se potvrdilo pochopitelně, že je v tom žena.

[00:22:37] Ester: No.

[00:22:44] Petr Václav: Eh, ono se to celé potom dál (odkašlání) potvrzuje a já pak pro vás budu mít jednu informaci, která se ke mně dostala včera, přesně jak říkáte,

[00:22:45] Ester: No.

[00:22:52] Petr Václav: aniž by se někdy člověk ptal, tak, eh, informace chodí.

[00:22:54] Ester: No.

[00:22:56] Petr Václav: A vy ještě nevíte tu informaci, takže, eh, v určitou chvíli já vám ji sdělím, tak nebuďte prosím pak moc překvapená.

[00:23:04] Takže, vy jste na něj udeřila, jak to ženy vyděláváte,

[00:23:08] a co on? Lhal, zapíral nebo přiznal barvu?

[00:23:13] Ester: Já teda musím si říct, eh, musím přiznat, já já už si jako fakt nepamatuju úplně tu jeho reakci, ale určitě si myslím, že mi to jako zapíral, jo, protože on vlastně, to, co vlastně se pak jako dělo,

[00:23:25] eh, jako kdyby se začal opravdu jako měnit jeho charakter a on neustále lhal, jo, neustále. Prostě to byly jako báchorky neuvěřitelnýho kalibru, jo, prostě. My jsme mu pak i doma přezdívali Andersen, protože to jako, co pře- to to prostě bylo neuvěřitelný.

[00:23:42] Eh, tak to se k tomu ještě dostaneme, jak se vlastně začala jako měnit ta jeho osobnost, to jeho chování, protože já jsem v tom Peru nikdy nezažila, že on by mi lhal, jo a já bych to poznala, to prostě já to poznám, tohleto.

[00:23:53] Ale tady prostě…

[00:23:53] Petr Václav: Mhm, tak většina žen pozná, když, eh, jí milovaný muž lže,

[00:23:56] Ester: No.

[00:23:59] Petr Václav: eh, to jenom chlapi si myslí, že ne.

[00:24:00] Ester: No.

[00:24:02] Petr Václav: Eh, no, ale byla v tom žena.

[00:24:06] A

[00:24:07] Ester: No.

[00:24:08] Petr Václav: bylo to už dávno domluvené.

[00:24:11] Eh, vy jste jenom, eh, se dozvídala to, co, eh, bylo už předmětem jeho příletu, eh, sem do České republiky.

[00:24:17] Ester: No.

[00:24:20] Petr Václav: A ty měsíce, co jste ho živila, a ty měsíce, co jste se o něj starala, a ty měsíce, co jste vy vymýšlela,

[00:24:20] Ester: No.

[00:24:28] Petr Václav: jak to udělat, abyste mohli být spolu,

[00:24:30] Ester: Mhm.

[00:24:30] Petr Václav: eh, také jste asi pochopila, že jsou vám házeny klacky pod nohy

[00:24:35] Ester: Mhm.

[00:24:36] Petr Václav: a asi kým? No tím, co jste vlastně viděla v v té v tom snu.

[00:24:43] Ester: No.

[00:24:44] No, já jsem se teda v tuhletu dobu, já jsem to ještě vlastně nevěděla, jo.

[00:24:50] Eh, já jsem se to dozvěděla, eh, pak až zhruba

[00:24:54] v říjnu nebo v listopadu,

[00:24:57] eh, tu pravou skutečnost, takže v tady tu tady v tu dobu já jsem ještě přesně vlastně nevěděla,

[00:25:05] eh, jak to teda všecko je, ale já já to asi teda předběhnu, jo? Pak se k tomu můžeme dostat třeba, až se dostaneme tady do toho období toho podzimu, ale já to teďka teda už řeknu, že vlastně Vincenzo ještě před tím příletem do tý Evropy byl už vlastně v kontaktu, eh, s paní,

[00:25:26] eh, s paní Helgou

[00:25:27] a vlastně,

[00:25:30] eh,

[00:25:31] takhle, já jsem se to vlastně dozvěděla tím, že jsem se jakoby shodou okolností, aniž bych po tom jako toužila, eh, nebo se o to pokoušela, tak jsem se dostala do Vincenzovo, eh, facebookové konverzace, jo.

[00:25:46] Ale nebylo to záměrný, já jsem prostě, eh, jenom mi naskočily na počítači prostě,

[00:25:53] eh, jeho údaje a já jsem to potvrdila, jo, aniž bych po tom pátrala, no a tak jsem si prostě přečetla vlastně jeho konverzaci tady s tou paní,

[00:26:02] eh, vlastně až, eh, zhruba do prosince,

[00:26:07] eh, toho roku vlastně 2016, než on přijel. A vlastně v tý konverzaci oni si psali, jo, prostě a on jí tam psal, že se ode mě chce oddělit a že neví, jak to vlastně udělá,

[00:26:23] eh, až bude vlastně u mě v těch Čechách, jak to vlastně udělá, aby ode mě odešel.

[00:26:28] Jo, takže tohleto už vlastně on už tady s tím přijel.

[00:26:32] Jo, ale samozřejmě už tam za tím byla ta ta brujería, jo, on prostě byl, eh, byl určitým způsobem jakoby ovládaný.

[00:26:40] Jenomže já jsem to tady v tu dobu nevěděla, jo, já jsem prostě vůbec jako netušila, co se děje, no.

[00:26:43] Petr Václav: Mhm, a já vám…

[00:26:46] A já vám, Ester, teď řeknu jednu informaci.

[00:26:49] Ester: Mhm.

[00:26:50] Petr Václav: Eh, ke mně se dostala informace z podzimu 2016, to je právě ten podzim, kdy vy jste v létě odletěla a on tedy

[00:27:01] u, eh, u Pedra v Dobrodějovi tam vykonával

[00:27:06] tu asistenci, eh, snažil se tam tedy,

[00:27:08] Ester: Mhm.

[00:27:10] Petr Václav: eh, no to je jedno, eh, na těch na těch takzvaných meditacích a a na těch, eh, já tomu říkám rituály, vy tomu říkáte trošku jinak, ale, eh, při těchto rituálech pravděpodobně, eh, došlo už hned zkraje, co vy jste odletěla,

[00:27:19] Ester: Mhm.

[00:27:29] Petr Václav: eh, právě ke kontaktu s tou ženou,

[00:27:32] eh, protože na podzim se

[00:27:33] Ester: Mhm.

[00:27:35] Petr Václav: Vincenzo chlubil lidem z Čech,

[00:27:39] že má v Čechách partnerku a že ta partnerka bydlí v Plzni.

[00:27:44] Takže, pokud si dáme dohromady jedna a jedna jsou dvě, tak si můžeme dát dohromady dvě informace,

[00:27:50] to je,

[00:27:51] eh, chlubení Vincenza za vaší nepřítomnosti na tom podzim 2000 na, eh, 2016,

[00:28:00] že má tady partnerku v Čechách a že partnerka je z Plzně

[00:28:06] a potom informaci, kterou jste náhodou objevila,

[00:28:10] eh, vy jste se nechtěla dopustit žádného, eh, porušení listovního tajemství, ale bohužel se stalo to, že Vincenzo si nezavřel,

[00:28:19] eh, svůj profil a tam na vás vyskočily informace, které vlastně, eh, ho utvrzovaly v tom,

[00:28:26] že ještě před jeho příletem, eh, sem do Čech za vámi,

[00:28:33] eh, že vykomunikovával právě s Helgou svoje působení, jejich společné působení tedy,

[00:28:42] eh, tady v České republice a možná ještě někde jinde, a že tam popisoval, že si tak trochu neví rady s tím, jak to má jako s vámi ukončit,

[00:28:51] protože vy spolu chcete podniknout nějakou budoucnost, eh, chcete tady spolu být a tvořit pár

[00:29:00] a on si s tím tak nějak nevěděl rady. To znamená, že

[00:29:04] rozkomunikovával tu jejich budoucnost, eh, kontra vaše společná budoucnost. Tak to jenom jsem připomenul to, co mi teďko z toho příběhu vytanulo. Dobře.

[00:29:16] To jste se dozvěděla. A teďko pojďme tedy, eh, co se odehrávalo dál, protože teď teprve se dostáváme k tomu, jaké útoky a jaké ataky

[00:29:26] přišly,

[00:29:27] eh, k tomu totálnímu dorozboření vašeho vztahu.

[00:29:33] Ester: Tak bys-, tak se posuneme teďka dál v tom příběhu vlastně, jak to pokračovalo všecko dál.

[00:29:38] Eh, takže, eh, vlastně velice brzo potom, co jsme podali ty papíry, zhruba možná do nějakých 14 dnů, eh, se stalo to, že najednou na mě na Facebooku, na mý stránce vyskočila,

[00:29:52] eh, nějaká prostě stránka,

[00:29:55] eh, kde, eh, paní Helga vlastně nabízela ceremonie, eh,

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky v českém jazyce podle zadaných pokynů:

[00:30:00] Ester: …se šamanem Vincenzem.
[00:30:02] A já jsem tak na to koukala,
[00:30:04] říkám: „To snad není pravda.“ Bylo tam prostě plno fotek jakoby ze společných ceremonií prostě s různejma lidma.
[00:30:10] Eh, jsem říkala, to to prostě jako, eh,
[00:30:14] já jsem vůbec, fakt jsem říkala: „To snad není pravda.“ Takže jsem hned si ho prostě zavolala a říkám: „Podívej se, co to tady jako je za stránku. Zaprvý ty víš, že jsme spolu v tom řízení na ty papíry,
[00:30:26] eh, nesmíš dělat nikde nic načerno, vůbec nikde nic se nesmí
[00:30:30] uvádět a navíc ještě tady s nějakou prostě cizí paní.“ Jako
[00:30:34] ty jsi mě říkal, že prostě děláš ceremonie s pánem a teď prostě, eh,
[00:30:39] ta stránka a ten popis vlastně toho, jak ty ceremonie probíhají,
[00:30:43] eh, ono pak to bylo jakoby, eh, jako prezentovaný tak, že oni to vlastně jakoby dělají spolu a že tam pak bylo vlastně, eh, teda připsáno dole jako Vincenzo a Helga, jo. Takže ono to vypadalo opravdu, že jsou jako ten pár.
[00:30:58] A tak jsem úplně, já jsem říkala: „To to snad prostě jako není možný, jo.“
[00:31:02] Takže, eh,
[00:31:04] Petr Václav: Pardon, Ester, já se jenom zeptám. Eh, ty fotky přišly vám jako,
[00:31:09] eh, dva spolupracující lidé, anebo vám spíš přišly jako zamilovaní lidé?
[00:31:14] Jak se prezentovali?
[00:31:15] Ester: No, spíš, spíš to jako, ono to vypadalo fakt, jako kdyby byli ten pár, jo.
[00:31:20] Jakoby, nejenom spolupracující lidé. I i se to tak, jo jo, takovej jsem z toho měla pocit a dojem.
[00:31:26] Takže právě že
[00:31:26] Petr Václav: Takže oni vlastně na těch, eh, na tom facebookovém profilu,
[00:31:30] eh, se doznali k tomu, co vy jste vytušila, že o-, že Vincenzo za vašima zády
[00:31:36] chodí dělat načerno, ještě navíc, eh, ty různé, eh, obřady,
[00:31:41] rituály a podobně, ceremonie. A,
[00:31:46] eh, navíc ještě,
[00:31:48] že se vlastně prezentuje s jinou partnerkou, coby s partnerkou životní v uvozovkách.
[00:31:53] Takže to vás asi muselo docela dostat, ne?
[00:31:56] Ester: No, to mě dostalo, no. Tak prostě jsem mu jako, eh,
[00:32:00] prostě, eh, jsem na něj uhodila, že jo.
[00:32:03] A ale on to furt jakoby, eh, negoval, jo. Jako nedoznal se k tomu vůbec.
[00:32:10] A furt prostě, eh, jako mluvil o páru. Ale jo, nakonec jakoby já jsem se s tou Helgou vlastně spojila.
[00:32:18] A,
[00:32:19] eh, přes Skype jsme se spojily.
[00:32:21] Já jsem prostě, eh, říkala Vincenzovi, že okamžitě ta stránka musí zmizet, že prostě se asi zbláznil, že prostě jsme v tom řízení a že v žádným případě není možný, aby někde bylo veřejně dohledatelný, že dělá načerno nějaký ceremonie.
[00:32:35] Takže, eh, vlastně Helga byla donucena tu stránku za- jakoby zrušit nebo skrýt, jo,
[00:32:41] na nějakou dobu teda.
[00:32:43] A já jsem vlastně si vyžádala na ni kontakt,
[00:32:46] eh, takže jsem se s ní spojila.
[00:32:49] A vlastně jsem jí napsala, eh,
[00:32:52] myslím, že to bylo přes Skype, jsem jí vlastně napsala,
[00:32:55] eh,
[00:32:57] eh, že vlastně, eh,
[00:32:59] bych byla i jako ráda, aby jsme se spolu setkaly, aby se vlastně narovinu vysvětlila ta, tady ta záležitost vlastně ohledně té smazané facebookové stránky, kde teda nabízela ty Vincenzovo ceremonie. A vlastně, eh, jsem se jí ptala, jestli ví,
[00:33:17] eh, jestli je jakoby obeznámena jakoby s tou mojí a Vincenzovo situací. Vlastně ještě jakoby jsem jí teda vysvětlovala,
[00:33:24] že prostě jsme v tom, eh, v tom vlastně,
[00:33:28] eh, jsme podali tu žádost na ten přechodný pobyt pro něj zde a že vlastně ty úřady budou prověřovat vlastně všecko
[00:33:36] a že prostě je absolutně nepřípustný, aby dělal načerno nějaký ceremonie,
[00:33:42] eh, navíc za mými zády. Já jsem o tom vůbec nevěděla, jo. Takže,
[00:33:47] eh, teď ona mi to vlastně prezentovala tak, že ona chtěla pouze pomoci, jo.
[00:33:53] Že ona chtěla pouze pomoci a,
[00:33:56] eh,
[00:33:56] takže jsem jí teda, eh, samozřejmě, eh,
[00:34:00] tam jakoby teda vysvětlila, že takhle to nejde a že, eh, teda ta stránka,
[00:34:06] eh, je třeba, aby prostě nebyla k dispozici a nebyla veřejně dohledatelná.
[00:34:11] Petr Václav: Setkaly jste se spolu vy dvě ženy sokyně, de facto?
[00:34:15] Ester: Ne, já jsem teda byla ochotná se s ní vlastně fyzicky setkat. Já jsem s tím neměla žádnej problém.
[00:34:21] A ona mi teda
[00:34:23] napsala,
[00:34:24] eh, že se teda velice jakoby omlouvá za ty komplikace,
[00:34:28] eh, které vznikly pouze snahou pomoci a neznalostí širšího pozadí, ale že určitě ne se záměrem,
[00:34:36] eh, někoho poškodit. A ještě vlastně mi napsala, že, eh, vlastně chce, abych věděla, že je stejně pozitivní člověk jako já, jo.
[00:34:45] A vlastně mi napsala, že teda bohužel se se mnou nemůže setkat, protože je mimo republiku, že se nachází ve Švýcarsku
[00:34:53] a že určitě teda je důležitý a bude souhlasit s tím, aby Vincenzo teda měl tady ten, eh,
[00:35:00] prostě ten přechodný nebo trvalý pobyt, legální práci, legální příjem. Takže vlastně ona tady se mnou v tuhle tu chvíli hrála jako neuvěřitelnou hru, kdy vlastně to bylo prezentováno všecko tak, že ona mi, ona nám chce vlastně jenom nezištně pomoct, jo.
[00:35:17] A pak vlastně,
[00:35:19] eh, se tady dostal-, se tady objevila na scéně jedna paní,
[00:35:23] eh, eh, vlastně, eh, Helgy známá. A tahle ta paní nám nějakým způsobem měla pomoct vlastně zajistit, aby měl, eh, Vincenzo jakoby nějakou legální smlouvu,
[00:35:35] prostě,
[00:35:37] eh, aby prostě to bylo jako jednodušší pro ty úřady, jo. Takže i tam to vypadalo, že by tam mohlo dojít k nějaký spolupráci, ale to všechno byly takový prostě jenom habaďůry jakoby neuvěřitelný, jo, v tu v tu chvíli.
[00:35:50] A,
[00:35:52] eh, takže
[00:35:53] eh, to celý bylo takovýhle prostě strašně, eh, jakoby podivný.
[00:35:58] No a
[00:35:59] Petr Václav: Proběhla taková jedna, já vám do toho vstoupím. Proběhla jedna taková situace, eh, na chodníku, přímo, eh, tedy, eh, venku,
[00:36:09] kdy vy jste pochopila, že Vincenzo bude pravděpodobně něčím, někým ovládán a že dění okolo něj,
[00:36:20] eh, nemá vůbec pod kontrolou
[00:36:23] a že se stal jakousi loutkou. Můžete to nějak přiblížit?
[00:36:27] Ester: Mhm, mhm. Ono tomu vlastně ještě předcházelo to, že on mi vlastně říkal,
[00:36:33] že, eh, má tady nabídku teda na ceremonie ve Švýcarsku. A myslím, že taky furt jako teda ještě mluvil o nějakým páru.
[00:36:41] A on vlastně, eh, odjel.
[00:36:45] Eh, on mi říkal, že snad jenom jakoby na víkend, že pojede, jo, že pojede do toho Švýcarska.
[00:36:50] Eh, z toho víkendu byl prostě, nakonec z toho byly dva týdny.
[00:36:54] A já jsem teda tady zůstala, eh, ty dva týdny sama.
[00:36:57] A, eh, chodily mi i takový prostě zvláštní informace, jo. Já jsem prostě třeba byla v restauraci a když jsem vyšla z tý, eh, restaurace, tak tam přede mnou stálo prostě auto a na tom autě bylo s- napsáno: „Stěhování Podrazil.“
[00:37:13] A já jsem prostě věděla, že se mě to naprosto bytostně týká, ale vůbec jsem to nechápala tu informaci, jo.
[00:37:19] Říkám:
[00:37:20] „Ty jo, jestli se někdo bude jako stěhovat? Jako co to prostě je?“ Jo, takže, eh, vlastně
[00:37:26] Petr Václav: Mě spíš tam zaujal ten Podrazil, víte?
[00:37:30] Ester: No, no, jako oboje, přesně tak, jo.
[00:37:33] A kam jsem se hla, tak neustále jezdily auta, neustále nějaký jako stěhovací služby. Pak ještě byla, eh, stěhovací služba Stahl.
[00:37:42] A když teda jako, eh, přeložíme si, eh, v němčině, co znamená Stahl, tak do-, dostaneme víceméně příjmení té paní,
[00:37:51] eh, paní Helgy, jo. Takže on mi ten vesmír dával takovýhle informace, abych věděla jakoby, eh, jak na tom ve skutečnosti jsem, i když jsem tomu třeba ještě v tu chvíli úplně, že jsem tomu úplně nerozuměla.
[00:38:05] No a pak vlastně ještě jsem se, eh, setkala tady v tom, tady v tu chvíli jsem se setkala, eh, s tou paní, já ji nebudu jmenovat, s tou vlastně, co měla Vincenzovi pomoct udělat tu legální smlouvu. A tahle ta paní byla vlastně, eh, naštvaná na Helgu, protože jí slíbila nějaký ceremonie s Vincenzem a pak se na to víceméně vyprdla a odjely
[00:38:26] eh, vlastně, eh, odjely do toho Švýcarska. A ta paní vlastně, eh, mi zatelefonovala a chtěla se se mnou setkat.
[00:38:35] No a když jsme se setkaly, tak ona mi vlastně řekla,
[00:38:39] eh, jestli teda,
[00:38:40] eh, vím, jak to teda všechno doopravdy je. A dala mi přečíst vlastně svoji konverzaci s Helgou. A v tý konverzaci bylo, že,
[00:38:50] eh, že ona jí vlastně vysvětluje, že, eh, jsou s Vincenzem partneři,
[00:38:55] že spolu budou žít a že já už do ničeho nebudu mluvit.
[00:38:59] Jo, takže, eh, až takhle to bylo.
[00:39:03] No a
[00:39:05] pak se vlastně teda vrátil Vincenzo asi po těch dvou týdnech z toho Švýcarska.
[00:39:10] A to bylo ve středu
[00:39:13] a prostě, eh, my jsme šli druhej den, eh, po Starým Městě, jsme šli koupit nějaký věci.
[00:39:20] A on byl ještě jakoby původ-, ještě byl jakoby svým způsobem jako ten starej Vincenzo, kterýho jsem znala z toho Peru, ale pak se stala taková jako opravdu velice zvláštní situace na tom chodníku a prostě,
[00:39:34] eh, něco, co jsem v životě neviděla.
[00:39:37] My jsme prostě šli a najednou já jsem prostě měla pocit,
[00:39:42] jako kdyby ho někdo prostě vystřelil z těla, jo. Jako kdyby ho prostě ten Vincenzo najednou tam jakoby nebyl.
[00:39:50] A kdyby se do něj nastěhovalo prostě něco cizího. On najednou prostě začal bejt brutálně nervózní. Ale to byl třeba, eh, já nevím, čtvrtminutovej nebo půlminutovej proces, jo. Začal bejt strašně nervózní a když se na mě podíval, tak měl úplně jiný oči.
[00:40:06] Změnily se mu naprosto oči a jeho obličej. Eh, ty oči prostě, to bylo jako jako zlo, jako kdyby se na mě dívalo čirý zlo.
[00:40:15] Od tý doby on už byl jenom nervózní a vlastně mě, nebyl schopnej se mnou normálně komunikovat. On mě jakoby jenom atakoval,
[00:40:24] jo. Prostě jako kdybyste se bavili s opilým člověkem.
[00:40:28] Eh, a to byl prostě
[00:40:30] proces, eh, chvilkovej
[00:40:33] a já jsem z toho byla úplně v šoku, protože jsem v životě nikdy nic podobnýho ne- neviděla. A pak jsem si vždycky hodně vzpomněla na Pána prstenů,
[00:40:41] jak si vlastně Frodo nasadil ten prsten
[00:40:43] a vlastně v okamžiku, kdy si ho nasadil, tak se mu úplně změnil výraz obličeje, výraz prostě očí a vlastně tam napadal toho Sama Křepelku, myslím, se jmenoval Sam Křepelka.
[00:40:54] Tak já jsem si prostě říkala: „Ty jo, jako
[00:40:58] protože jsem jako neznala žádnej takovejhle případ. Nikde jsem o tom neslyšela, nikde jsem o tom nečetla.
[00:41:04] Ale jako vzpomněla jsem si aspoň na ten film. Jsem si říkala: „Jo, to je prostě jak ten Frodo.“ A
[00:41:10] byla jsem vlastně úplně z toho v šoku.
[00:41:13] A
[00:41:14] to se vlastně stalo, myslím, ve čtvrtek, tady to.
[00:41:18] A,
[00:41:19] eh,
[00:41:20] pak vlastně už to byl takovej krátkej proces, protože,
[00:41:25] eh, vlastně,
[00:41:28] eh, v pondělí byl vlastně Vincenzo, a teď použiju slovo, odjet, jo, on byl odjet. Byl odjet do Švýcarska,
[00:41:37] víceméně na na na dost vel-, na dost dlouhý období.
[00:41:43] A,
[00:41:45] eh, ještě bych možná, eh, řekla, že co se stalo,
[00:41:49] eh, teď to tak úplně nedokážu zařadit. Bylo to teda před tím prvním Švýcarskem, ale stalo se to, že on prostě měl kolaps jakoby v posteli. Najednou šel prostě do bezvědomí a já jsem se úplně vyděsila.
[00:42:01] A, eh, prostě už to jako vypadalo, že půjdu jakoby volat záchranku, jo. A on si vlastně velice stěžoval na to, eh, že ho bolelo srdce. Neustále prostě,
[00:42:12] eh, měl něco divnýho jakoby se srdcem, jo. A, eh, fakt se choval,
[00:42:18] k tomu konci už se choval jakoby hodně divně.
[00:42:21] Úplně jako člověk, kterýho já neznám. Já jsem najednou měla pocit, že mám doma úplně prostě jinýho člověka,
[00:42:29] eh, prostě.
[00:42:30] Eh, připadalo mi, jako kdyby se choval
[00:42:33] jako schizofrenik, jo, jako kdyby měl najednou v sobě dvě osobnosti. Že
[00:42:37] původní, že tam je ještě ten ten původní Vincenzo a najednou jakoby v něm je někdo jinej
[00:42:43] a a jakože překlikává mezi tady mezi těma dvěma osobnostma, jo.
[00:42:48] A pak už jako kdyby spíš tak převládal ten
[00:42:49] Petr Václav: Tak a tady, tady vám do toho vstoupím, protože, eh, to je přesně ten okamžik, kdy jste pochopila nebo kdy asi už začínáme vnímat,
[00:42:58] že tady šlo o
[00:43:01] ovládá-, ovládaného člověka, obsazeného člověka.
[00:43:05] A vy k tomu máte také nějakou literaturu, ale to si dáme tedy teď po písničce.
[00:43:10] Ester: Mhm.

(hudba)

[00:48:04] Petr Václav: Ester, eh, bavili jsme se o tom, že tady Vincenzo byl s největších, s největší pravděpodobností obětí nějakého obsazení,
[00:48:13] eh, rozdvojení, schizofrenie osobnosti. A vy k tomu máte, eh, takové zajímavé povídání právě
[00:48:21] od člověka, kterého leckdo tady z alternativy zná, a je to David Icke. Takže, jestli můžete?
[00:48:27] Ester: Mhm.
[00:48:29] No, já jsem právě vlastně,
[00:48:32] eh, jako samozřejmě delší dobu znám jakoby, eh, ty jeho knihy a,
[00:48:37] eh, ona je docela těžký je jakoby sehnat, jo. A těsně vlastně už v průběhu, když jsme začali vysílat, tak jsem jakoby se, měla možnost si koupit vlastně další jeho knížku.
[00:48:48] Ta knížka se jmenuje Život v přeludu a jak se z něj probudit. Eh, ještě jednou říkám, autor teda je David David Icke.
[00:48:56] A já když jsem si tam přečetla jednu tady z těch kapitol, tak jsem si říkala: „A jo, prostě nejsem blázen,“ jo. Protože on tady přesně krásně popisuje to,
[00:49:06] co se vlastně z mýho úhlu pohledu, eh, stalo tomu Vincenzovi.
[00:49:12] A pak teda máme ještě jeden článek, kterej bysme mohli přečíst hned potom.
[00:49:16] A já teda tady teďka přečtu kousek z týhle tý knížky. Je to strana, eh, 105, eh, až, eh, 106 a ta kapitola se jmenuje: Posedlost opravdu existuje, jo.
[00:49:29] A on tady píše:
[00:49:31] „Lidé jsou energie vědomí a jiná energie či vědomí je opravdu může posednout nebo ovládnout, pokud se jejich frekvence shodují. K posednutí dochází, když se bytosti nebo energie, virus, přichytí k auře člověka a začne mu diktovat myšlenky, emoce a vnímání.
[00:49:48] Lidské pole s vysokými vibracemi nenávist ovládnout nemůže, ale jakmile se lidé propadnou do nízkých vibračních, archonských stavů, nastává kompatibilita frekvencí a může dojít k ovládnutí. Lidské frekvence snižují drogy a alkohol, a to dost na to, aby se člověk dostal do sféry archonského vlivu. Sex s posedlým člověkem také umožňuje ovládající entitě, viru, aby přeskočil po energetickém spojení a ovládl i partnera.
[00:50:16] Je to stejný postup, jako když virus z jednoho počítače pronikne do druhého.“
[00:50:22] Tak, pak bych ještě tady, eh, přečetla, jak je to tam dál s tím.
[00:50:27] Eh, takhle,
[00:50:28] dál, jo, tady jsem kousek vynechala.
[00:50:30] „Eh, na chování se posednutí projevuje různě, od sotva postřehnutelných projevů až po psychopata se vším všudy, včetně zkrouceného obličeje.
[00:50:40] Když je virus k lidské auře připojený relativně slabě, jeho vliv na hologram posednutého je minimální. Lidé postižení tímto způsobem, tedy většina posedlých, vypadají pořád stejně jako dříve, pouze jejich chování a vnímání je ovlivněno podle míry jejich posedlosti. Čím silněji a úplněji se virus, eh, bytost přimkne, tím více může ovládat chování a vnímání své oběti. Lidé se pak mohou začít proměňovat, jak se informace z ovládajícího pole čím dál více prolínají do hologramu. V této fázi může pozorovatel vidět, jak se obličej nebo i celé tělo posedlého mění a kroutí a odráží tak povahu ovládající entity. Byl jsem svědkem toho, jak se lidé proměnili takto zřetelně a vi- viděl jsem i takové, jejichž celkový vzhled se sice nezměnil, ale zřetelně se jim proměnil obličej a očím výrazně ztmavly poté, co se moc posednutí zvýšila natolik, že u nich došlo k významné změně osobnosti.“
[00:51:35] A potom ještě kousek dál se tady píše:
[00:51:39] „Posednutí lidé mohou být schizofrenici, kteří přecházejí z jedné osobnosti do druhé. Pohybují se mezi, eh, svou vlastní osobností a tím, co je posedlo. Není to jediný důvod schizofrenického chování, ale je to jedna z možností. Někdy se ovládající agent, virus, stáhne a původní osobnost daného člověka se vrátí až do okamžiku, kdy se ovládající entita opět prosadí a oběť prochází kolikrát velmi dramatickou proměnou osobnosti.“
[00:52:07] Takže, ehm,
[00:52:09] mně to prostě,
[00:52:11] eh, sedí na to,
[00:52:13] eh, v jakým stavu jsem toho Vincenza viděla.
[00:52:16] A pak vlastně,
[00:52:18] eh,
[00:52:19] poté vlastně, po tom, co Vincenzo teda, eh, byl odjet do Švýcarska,
[00:52:25] tak se,
[00:52:27] eh, tak vlastně Helga, eh, publikovala nebo prezentovala na Facebooku nějaký fotografie společný a já jsem se úplně vyděsila, protože on i vlastně na těch fotkách měl úplně jiný oči. Takový divný, prostě zvláštní, hadí voči, který jsem u něj v životě nikdy neviděla. A celkově i ten obličej, jsem z toho měla dojem na některých těch fotkách, jako kdyby to vůbec nebyl jeho obličej, jako kdyby prostě měl výraz nějakýho starýho prostě dědka, jo.
[00:52:52] A já jsem se fakt úplně prostě vyděsila. Jsem říkala: „To není vůbec ten Vincenzo prostě,
[00:52:58] kterýho já znám. To je prostě úplně někdo jinej.“
[00:53:01] Takže já jsem z toho byla naprosto prostě vyděšená.
[00:53:04] A potom bysme si tady mohli, eh, přečíst, eh, další článek,
[00:53:10] jehož autorem je teda samotný Pedro Dobroděj.
[00:53:14] A on tady taky popisuje velice hezky,
[00:53:17] eh, jak fungují ti černí mágové a čeho jsou schopní a co a co vlastně umí, jo.
[00:53:23] Takže ten článek se jmenuje: Upozornění na možné problémy pro ty, kteří se vydávají do Peru za šamanskými rituály na vlastní pěst.
[00:53:31] A, eh, našla jsem to na webových stránkách astrolife.cz, takže je to veřejně dohledatelný článek.
[00:53:39] A
[00:53:40] on tady píše: „Milí přátelé, rádi bychom upozornili na možné problémy, které mohou nastat, pokud se vydáte do Peru nebo jiných jihoamerických států za šamanskými rituály sami, nevybaveni instrukcemi, neznalí místních poměrů. Nechceme tyto informace zveřejňovat proto, abychom někoho strašili, ale vycházíme z dlouhodobého pozorování a přijímání zpráv od lidí, kteří takovéto cesty podnikli a nemají právě příjemné zkušenosti. Myslíme si, že je lepší vědět než nevědět.
[00:54:10] Jde o to, že někteří, asi převážně mladí a odvážní, nebo lidé s vážnými zdravotními problémy, kteří si myslí, že už nemají co ztratit, se vydají za šamanskými rituály sami. Bez informací o tom, jak v těchto zemích funguje realita. Jede se tam proto, že člověk chce poznat to, co mu v Evropě chybí. Slyšel, že u šamanů je možné se vyléčit,
[00:54:30] rozvinout si své mimořádné schopnosti.
[00:54:33] Ano, toto je vážně možné. Jedno-, jednoduše by se dalo říci: Jsou to země z našeho pohledu neomezených možností. A takto doopravdy i je. Ale jako je možné se zde vyléčit, rozvinout si své jasnovidné a léčitelské schopnosti výrazně rychleji a snadněji než u nás v Evropě, tak je možné prožít i opak. Stát se obětí podvodníka vydávajícího se za šamana. Pokud to bude hlupák, který nic neumí, tak to bude ještě v pořádku.
[00:55:00] Přijdete jen o peníze a o čas. Ale v Jižní Americe jsou i takzvaní černí mágové. Jsou to šamani, kteří zabíjejí a připoutávají lidi k sobě energeticky a stávají se velmi nemilosrdnými upíry naší životní energie a síly, ž- eh, naší životní síly, energie života.
[00:55:17] Člověk bez jasnovidných schopností není schopný tento rozdíl poznat. A během jednoho kratičkého rituálu s takovým černým mágem vydávajícím se za šamana dokáže takový černý mág člověka nadlouho na sebe energeticky napojit. A pak, jak se mu bude chtít nebo bude potřebovat, bude vás ovládat, trápit, vysávat energii a kdekoliv může i zabít. I po smrti v nehmotné podobě můžete být potom jeho zajatcem. Tento stav může trvat tak dlouho, dokud neprojdete zase rituál s někým, kdo je dost silný a dokáže tuto energii vidět a osvobodit vás od ní. Bohužel i takovéto věci se dějí.“
[00:55:54] Ehm.
[00:55:55] Petr Václav: Já bych k tomu, já bych na to zareagoval. Tady je totiž přesně vidět,
[00:56:01] že Pedro Dobroděj informuje všechny o tom, co se jim stane, když
[00:56:09] v tom Peru,
[00:56:11] eh, budou očekávat to, co on jim slibuje
[00:56:15] a pojedou tam bez něj. To znamená, Pedro Dobroděj přesně popisuje, co se děje lidem i pod jeho vedením, akorát že když to je Pedro, který to tam organizuje, tak z toho má peníze,
[00:56:28] ale na vlastní pěst tam nikdo nejezděte, protože by se vám toto mohlo přihodit.
[00:56:34] Čili dobře to shrnul, myslím si, dobře to, dobře to popsal, akorát s tím, že jemu jde velice o ten byznys. A to,
[00:56:43] eh, vlastně i v té sféře tady v České republice,
[00:56:47] protože vaše další vyprávění bude právě o tom,
[00:56:51] jak si ten svůj byznys ošetřuje nejenom takovými články o tom, jak je to v Peru nebezpečné
[00:56:59] bez kvalitního průvodce jeho typu,
[00:57:02] ale také, jak se velice důrazně staral o to, aby ten Vincenzo nemohl vlastně, nebyl schopný
[00:57:10] provozovat tu svoji činnost, eh, bez toho, že by z toho Pedro inkasoval prašule.
[00:57:16] Ester: No, eh,
[00:57:18] nevím, možná ještě bych, ještě tam je jeden odstavec v tom článku, možná bych to dočetla,
[00:57:23] eh, ještě tam jsou taky docela jako pěkný věci.
[00:57:25] Petr Václav: Tak to se omlouvám, čtěte prosím dál.
[00:57:27] Ester: Jo, jo.
[00:57:28] Eh, tady píše: „Dokonce si myslím, že v současné době je takovýchto obětí mezi námi docela dost. Problém mohl vzniknout již v dřívějších životech a je to možné pozorovat tehdy, když mívá-, míváme občas silné záchvaty zla, smutku nebo vzteku, že bychom byli schopni ubližovat druhým. Je to způsobeno pro nás neviditelnými energií, které nás ovládají a mohou kdykoliv s námi manipulovat. Je pro ně výhodné nechat nás žít, ale trápit nás a tím z nás vysávat životní sílu. Člověk je tak vlastně napojený na konkrétní entitu, klidně to může být i bytost, které se poddala a slouží negativním silám. Je smutné takové věci psát, ale zdá se, že je lepší spíše vědět,
[00:58:10] eh, že se takové vě- věci dějí, nežli nevědět.“
[00:58:13] No, takže píše: „Prosím, buďte opatrní na to, s kým a kde jaké rituály podstupujete.“ Takže ano, prosím vás, buďte velmi opatrní,
[00:58:23] s kým
[00:58:24] jako jezdíte do Peru a prostě nenechejte si vod nikoho nic nabulíkovat.
[00:58:29] Petr Václav: Já bych řekl, že vůbec jako, eh, jet do Peru
[00:58:34] je riskantní záležitost, ať sami nebo s Pedrem. Ale tento, tento odstavec, který jste četla,
[00:58:42] eh, v té druhé části,
[00:58:44] ten jasně vypovídá o vašem příběhu, protože,
[00:58:48] eh, tam jsou dvě důležitá sdělení.
[00:58:50] Jedno sdělení se váže k tomu, co ovládalo vás, ale pozor, i vi-,
[00:58:56] eh, i Vincenza.
[00:58:57] A druhá věc,
[00:58:59] eh, to je to, co jsme tady probírali v minulých pořadech,
[00:59:03] že to, že někdo je dobrodruh a to, že někdo se tam nechá nějakým způsobem
[00:59:09] eh, napojit do temných sítí, nechá se tam naprogramovat,
[00:59:14] takže ta, ten podpis té kořisti není pouze pro tento jediný život,
[00:59:21] ale že to je navždy, navěky. A to je přesně to, co tady Dobroděj píše. On přesně ví, co dělá,
[00:59:27] protože tady to popisuje, že to je i z minulých životů.
[00:59:31] Eh, z toho také vyplývá, že,
[00:59:34] eh, to dobrodružství bude mít dopady i v dalších životech těch lidí a dokonce i v životech jejich potomků, jsou-li to ženy, případně i muži, protože muži také přenášejí,
[00:59:46] eh, ty programy, tou infekcí, o které psal,
[00:59:50] eh, David Icke. Takže,
[00:59:52] eh, myslím si, že, eh, Dobroděj se dobře odkopal,
[00:59:56] protože,
[00:59:58] eh, velice chytře tedy se se

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Zde je kompletní, doslovný a detailní přepis nahrávky:

[01:00:00] Petr Václav: Snažil lidi varovat před tím, aby ty peníze nenosili jinam, než k němu.
[01:00:05] Petr Václav: No, tak co se dělo dál? Byl odjet Vincenzo do Švýcarska.
[01:00:09] Host: No, já bych to nějak trošku ještě to, no, jakoby trošku specifikovala nebo promluvila o tom, jak se to vlastně stalo ten odjezd, jo. Protože to bylo taky velice vlastně takový zvláštní. On se vlastně vrátil z toho Švýcarska, jak jsem říkala, ve středu. Ve čtvrtek se stala tady ta divná situace
[01:00:29] Host: a na tom chodníku a on mě pak furt neustále jakoby napadal prostě. Vůbec nebylo možný s ním normálně komunikovat, jo. Bylo to opravdu jako když se bavíte se silně podnapilým člověkem, jo. Takhle to prostě bylo. A já jsem jako měla pocit opravdu, že jako někdo dá páčku doleva
[01:00:49] Host: a on jde doleva. Jako kdyby ho někdo prostě na dálku ovládal. Jo, bylo to velice jako výrazně bylo to velmi dobře jako vidět z toho jeho chování, jo. Jsem si říkala: „To není normální prostě, tohle není vůbec ten člověk, který já jsem ho znala.“
[01:01:06] Host: No a nakonec to teda vyvrcholilo v pondělí, protože v pondělí A on si hlavně v pondělí ráno hodně stěžoval, že ho strašně bolelo srdce, jo? To všechno to ještě bylo doprovázeno neustálou teda jako bolestí to srdce.
[01:01:21] Host: A vlastně on měl ještě nějaký jakoby ceremonie
[01:01:27] Host: a přišel domů úplně večer. Já jsem vůbec jako nevěděla, protože normálně my třeba vždycky psali jako, že prostě kde je, co je, ještě jsme jakoby hodně docela byli v kontaktu takhle.
[01:01:37] Host: Ale byl takový celý divný to pondělí a on vlastně přišel večer domů, byl strašně divnej.
[01:01:43] Host: A najednou z ničeho nic si tam prostě začal jako balit věci a říkal, že tam prostě pro něj přijdou nějaký přátelé a že se odstěhuje. Já jsem vůbec nechápala prostě, co se děje, nic.
[01:01:55] Host: No a najednou prostě se začaly ty věci jako nosit z toho domu. Takže já jsem šla jako do ven vlastně z toho domu
[01:02:04] Host: a teď tam prostě bylo přistaveno bílé auto se švýcarskou značkou a
[01:02:11] Host: vlastně nakonec to dopadlo tak, že
[01:02:16] Host: on vlastně byl nasednut, byl nasednut prostě jakoby On byl fakt jako loutka, jo. Jako kdyby to ani nedělal on. On byl jako náměsíčnej prostě.
[01:02:28] Host: No a já jsem
[01:02:29] Petr Václav: No, ale poslyšte, tady to je, to je srdce velice pikantní. Vy jste pochopila, oč se jedná a tak jste se zachovala jako pravá slovanská žena
[01:02:41] Petr Václav: a vyřešila jste to ručně, stručně.
[01:02:44] Host: Ano, já jsem prostě otevřela dveře u toho auta,
[01:02:48] Host: vytáhla jsem vlastně tu paní, paní Helgu z toho auta částečně za vlasy a jednu jsem jí prostě vrazila.
[01:02:55] Host: A (smích) možná, že to ještě bylo málo vzhledem k tomu, co se pak všecko jako dělo, jo, ale
[01:03:01] Host: prostě já jsem ještě na ní jako křičela vlastně: „Co jste mu udělali?“, jo, protože a ještě i v množným čísle, protože já už jsem vlastně vnímala, že tam musí být brujo, že tohle jako by ona nebyla schopná sama udělat.
[01:03:15] Host: No, ale nevěděla jsem vlastně, kdo tam je.
[01:03:19] Host: Prostě věděla jsem, že je to prostě brujería, že to není možný tohleto, že to není žádnej jako klasickej nějakej jako rozchod, že to není klasický normální běžný chování normálního chlapa prostě.
[01:03:32] Host: No, takže on si tam jako náměsíčnej teda nandal ty věci
[01:03:36] Host: a byl nasednut do auta a byl odjet, jo? Protože jako on kdyby neměl prostě podle mě svobodnou vůli v tu v tu chvíli, jo, prostě.
[01:03:45] Host: Takže, takže byli jako odjeli a já jsem tam prostě stála a a vůbec jsem prostě nechápala vůbec vlastně nic v tu chvíli.
[01:03:54] Host: No, takže prostě
[01:03:55] Petr Václav: Dopustivší se dopustivší se de facto takřka druhého trestného činu,
[01:04:01] Petr Václav: jste mu zamávala, nebo jste jenom tak vyhodnocovala tu situaci, že jste ho chtěla ještě stále zachraňovat?
[01:04:11] Host: Ne, já jsem vůbec nevěděla. Já jsem prostě hlavně celou noc nespala, jo. Pak tam se vlastně spustily dost jakoby zdravotní problémy u mě. Já jsem začala trpět jako nespavostí, já jsem prostě přestala spát, nebo jsem s tím měla velký problém.
[01:04:24] Host: A teď vlastně, jak to pokračovalo dál, jo? Takže
[01:04:27] Petr Václav: Já vám do toho, já vám do toho vstoupím. Protože jsem měl tu čest právě s tou brujeríi, kterou posílal Pedro Dobroděj, tak jsem měl tu čest.
[01:04:39] Petr Václav: A to je jedna ze jedna z takových velmi oblíbených strategií,
[01:04:44] Petr Václav: že vám neumožní spát, že neustále vás budí a v podstatě v rámci toho jste vyčerpaná, vysílená a v podstatě to vede ke zdravotním potížím. Takže
[01:04:55] Petr Václav: je to velmi často oblíbená a používaná strategie.
[01:04:59] Petr Václav: Tak promiňte.
[01:05:00] Host: No, přesně. Takže já jsem měla velký problémy teda s tím spánkem. Tak samozřejmě jako zažijete šok, jo. To je prostě emocionální šok.
[01:05:09] Host: Takže řekla bych, že kromě toho spánku tam u mě došlo vlastně k nějaký jako hormonální jakoby nerovnováze, jo, nějak prostě se mi to projevilo jakoby na menstruačním cyklu prostě. Začala jsem hodně hubnout, jo, prostě.
[01:05:25] Host: Ten stav potom byl takovej jakože
[01:05:29] Host: prostě
[01:05:32] Host: jako nejste schopný nic, jo. Nejste schopný si jít uklidit byt, nejste schopný si jít uvařit prostě, pořádně se ani najíst, jo. To bylo prostě fakt takový, to je prostě emoční šok, brutální emoční šok a něco se vám stane, co byste v životě jakoby nečekal.
[01:05:48] Host: Takže
[01:05:49] Petr Václav: No, ale já se vás musím zeptat. Myslíte si,
[01:05:53] Petr Václav: že to byl stav zhrzené milenky? To známe, ten stav, kdy se s náma rozejde někdo, koho milujeme,
[01:06:00] Petr Václav: respektive nám to dojde, že už to je konec. A nebo to byly nějaké spíš ataky a útoky černomagického typu?
[01:06:12] Host: No, tak to byla prostě to je jasně ta druhá varianta, jo. Protože já jsem zároveň měla i takový stavy jakoby paniky, jo, nervozity prostě,
[01:06:22] Host: divný stavy, který jsem v životě nemívala.
[01:06:26] Host: Jo, to nebylo, že bych někde plakala jako bezhrzená. Já jsem ani vlastně vůbec nebrečela, ale já jsem byla vlastně v nějakým jako šíleným šoku a furt tam vlastně jako šly
[01:06:36] Host: tady ty, mohli bychom říct prostě, ataky, jo.
[01:06:41] Host: A potom Já pak vlastně řeknu, já jsem pak hodně začala cvičit jógu, tantrickou jógu a co jsem vlastně skrze tu jógu mohla vidět. Ale možná bych to bych tomu trošku teďka jakoby předcházela. Já bych chtěla říct další vlastně důležitou věc, že
[01:06:58] Host: neustále vlastně běželo to naše řízení, ty papíry
[01:07:02] Host: a Vincenzo byl najednou pryč, jo?
[01:07:05] Host: Do toho, když on už byl v tom Švýcarsku, tak mi přišla dvakrát na kontrolu cizinecká policie, jo. Já jsem ani jednou nebyla doma. Jednou jsem byla na návštěvě tady v Čechách, podruhý jsem byla na návštěvě ve Francii, kam jsem se teda jela jako uklidnit zase z toho šoku.
[01:07:22] Host: A takže prostě mně došlo, že jako to je prostě celý špatně, že prostě tady nemůžu neustále jim říkat, že jsem někde na návštěvě, jo. Tak oni mi řekli: „Jo, tak přijdu příští tejden.“
[01:07:32] Host: A do toho vlastně Vincenzo na mě začal tlačit, ať okamžitě jdu jako zrušit ty papíry,
[01:07:39] Host: protože už teda nejsem ta jeho partnerka.
[01:07:42] Host: No a do toho on mi vlastně ještě říkal, že těsně potom, co přijel do toho Švýcarska, takže jakoby skončil v nemocnici s nějakou srdeční slabostí,
[01:07:53] Host: což nevím, jestli je pravda. Mohl si to vymyslet, jo, protože on hodně lhal potom.
[01:07:57] Host: Ale je to možnost, protože on ty problémy s tím srdcem skutečně měl, jo. A myslím si, že to bylo i ten, jo, že oni mu opravdu poškozovali srdeční čakru, že mu prostě něco dělali na úrovni tý srdeční čakry, protože problémy se srdcem předtím nikdy neměl.
[01:08:12] Host: Jo, takže tady vidíte, že prostě se děly fakt divný věci a nejenom mně, ale samozřejmě i jemu.
[01:08:19] Host: No a takže já jsem prostě šla
[01:08:22] Host: zrušit ty papíry na to imigrační, jo. Tam jsem prostě přišla na tu přepážku,
[01:08:27] Host: řekla jsem teda paní, že bohužel teda jako to tam jdu ukončit, protože partner odjel s jinou cizoložnicí do Švýcarska a paní na mě koukala prostě úplně. Ale jakoby byla docela taktní, tak jako zachovala ten takt a asi si myslím, že to tam asi ještě teda neměli.
[01:08:44] Host: No a pak vlastně Vincenzo
[01:08:47] Host: s Helgou si okamžitě vlastně udělali znovu
[01:08:52] Host: svoje vlastní papíry, jo, protože samozřejmě museli nějak jakoby ošéfovat ten jeho legální pobyt tady.
[01:09:02] Host: No,
[01:09:03] Host: takže on byl ve Švýcarsku, teď já jsem tady prostě zůstala sama vlastně v Praze s tím bytem. Měla jsem platit měsíčně nájem, že jo. Smlouva byla na rok.
[01:09:15] Host: Takže vlastně v tý práci, co jsem předtím dělala, já jsem dala výpověď, protože jsem vůbec nebyla schopná se na žádnou práci soustředit, takže jsem prostě dala výpověď. Což bylo pikantní, že vlastně Helga věděla a ještě vlastně v těch našich konverzacích tam jako vyjádřila starost, že se dozvěděla, že vlastně teda
[01:09:34] Host: jsem dala tu výpověď a jestli teda mám z čeho žít,
[01:09:37] Host: jo? Takže to prostě bylo neuvěřitelný jako z tý její strany, jako ona je neuvěřitelná hráčka, tahle paní.
[01:09:46] Petr Václav: No, tak bylo to sarkastické bylo to sarkastické a bylo to vlastně vychutnávání si té kořisti.
[01:09:55] Petr Václav: Cítila se velice velice jakoby asi
[01:09:59] Petr Václav: silně v ten okamžik a a pravděpodobně to zadání, které měla, tak byla za něj pochválena. Tak
[01:10:06] Petr Václav: no a pojďme se tedy přesunout teďko kousek dál,
[01:10:10] Petr Václav: protože po čase Vincenzo začal komunikovat
[01:10:15] Petr Václav: a začal sdělovat velice zajímavá
[01:10:18] Petr Václav: fakta.
[01:10:19] Host: Určitě. Já bych teda ještě, než jsme se vlastně zkontaktovali s Vincenzem, ještě teda
[01:10:25] Host: řekla, já jsem pak vlastně odjela pracovně
[01:10:30] Host: do Německa. Pracovala jsem vlastně na recepci v jednom hotelu.
[01:10:35] Host: Je naprosto ještě jako pikantní je, že jsem byla u Bodamskýho jezera a vlastně Vincenzo byl kousek v Curychu, takže my jsme byli velice blízko od sebe, jo, zhruba hodinu.
[01:10:46] Host: A já jsem tam hodně cvičila vlastně tantrickou jógu, protože jsem neustále ztrácela energii.
[01:10:52] Host: Jo, byla mi odsávaná energie a já jsem potřebovala tu energii nějakým způsobem dobíjet, takže jsem prostě cvičila tu jógu. A ta jóga je velice jako výborná v tom, že ona vám posílí intuici, jo, vnitřní zrak. Můžete vidět, vnímat energii.
[01:11:06] Host: A já jsem vlastně najednou dokázala opravdu vidět,
[01:11:10] Host: že jakoby na úrovni druhý čakry mám napojenej takovej jakoby, já tomu říkám jako zahradní hadice,
[01:11:18] Host: a nebo prostě hasičská, jo, hadice, co mají hasiči. Nebo možná bysme mohli použít slovo i takový jako chobot, jo. Takže to jsem jakoby měla napojený na tu druhou čakru a měla jsem jakoby otevřenej
[01:11:31] Host: kohout a z tý druhý čakry mi vlastně odcházela někam prostě obrovská dávka energie. A když si vlastně vezmete, na druhou
[01:11:41] Host: čakru jsou napojený ledviny, že jo, a v ledvinách máte uloženou životní energii. Takže někdo vlastně jakoby se na mě napojil na tu druhou čakru a prostě někam odcházela obrovská spousta mý životní energie. Takže tohleto já jsem byla schopná vidět,
[01:11:58] Host: ale nebyla jsem schopná to od sebe odseknout, odpojit, i když jsem se snažila
[01:12:03] Host: různejmi jakoby metodama, různými způsoby, tak nefungovalo vůbec nic. Nebyla jsem to schopná od sebe jakoby odříznout a furt mi ta energie, no, i odcházela. Já jsem pak cvičila, já jsem si to nějakým způsobem doplnila, ale furt to prostě šlo furt pryč tady ten proces.
[01:12:19] Petr Václav: Já jenom připomenu, že toto je
[01:12:22] Petr Václav: toto je součást té celé kauzy a celé té hry, kterou s námi hrají dravčí projektanti
[01:12:31] Petr Václav: skrze své agenty,
[01:12:33] Petr Václav: přisluhovače a různé podvratné živly, ať už jsou v rolích léčitelů,
[01:12:39] Petr Václav: šamanů,
[01:12:40] Petr Václav: těch, kterým se lidé svěřují do péče a končí vlastně tím, že jsou napojováni do jakéhosi velkého, lidé to znají, multilevelu.
[01:12:52] Petr Václav: Říká se tomu systém velkých, malých hlav.
[01:12:56] Petr Václav: Je to je to obrovská taková network síť,
[01:13:01] Petr Václav: která se skládá z těch vyšších a nižších a ještě nižších a ještě víc sloužících,
[01:13:07] Petr Václav: kteří různými způsoby se napojují na další lidi a vlastně tímhle se sbírá životní energie, kterou potřebují
[01:13:16] Petr Václav: ti dravci, kteří byli odříznuti od zdrojů energie vesmíru,
[01:13:21] Petr Václav: protože to, co vykonávají a to, co dělají, s tím pochopitelně Stvořitel nesouhlasí.
[01:13:27] Petr Václav: No a tak sice
[1:13:29] Petr Václav: jim to nemůže zakázat, no nicméně nepodporuje to energeticky. A tak oni takhle kradou
[1:13:35] Petr Václav: energii. Takže nejenom, že jsou ti lidé poslušní a jsou různě atakovaní, ale přesně, jak píše Dobroděj v tom svém článku a my to říkáme s Ishou rovněž,
[1:13:47] Petr Václav: tak ti lidé jsou týráni, trýzněni různými způsoby
[1:13:52] Petr Václav: a ta je z nich ždímána ta životní energie i ta energie toho utrpení,
[1:13:58] Petr Václav: protože s obojím oni si velmi dobře
[1:14:01] Petr Václav: jaksi poradí a je to pro ně velice výživná záležitost.
[1:14:05] Petr Václav: Takže takto napojených lidí řešíme velmi často, velmi mnoho
[1:14:10] Petr Václav: a je to napojování leckdy soustavné. Takže
[1:14:14] Petr Václav: také jste ověřila, že některé ty principy, které ezo mainstream tady hlásá,
[1:14:19] Petr Václav: že vlastně nefungují, protože ve chvíli, kdy je chcete použít proti dravcům a temných temným,
[1:14:24] Petr Václav: tak vlastně je to natolik zreverzované, že vám to nepomůže, že to je jenom
[1:14:30] Petr Václav: plantání o tom, že by takové věci se daly řešit. Dobře,
[1:14:34] Petr Václav: takže co jste v tu chvíli musela vykonat? Nebo to sama jste si s tím neporadila,
[1:14:41] Petr Václav: tak na koho jste se obrátila?
[1:14:43] Host: No. No, v tuhle tu chvíli já jsem se neměla na koho obrátit, jo, protože já jsem prostě pracovala v tom hotelu.
[1:14:49] Host: Takže tam prostě nebyla vůbec šance jakoby se z toho nějak dostat a
[1:14:55] Host: vlastně takže já byla v tom v Německu.
[1:14:59] Host: Co vím, já jsem teda pak byla samozřejmě Vincenzem okamžitě zablokovaná, já jsem byla zablokovaná na Facebooku, neviděla jsem nic,
[1:15:06] Host: jo, žádná komunikace nebyla.
[1:15:09] Host: Ale jako věděla jsem, že samozřejmě teda tady provozujou s Helgou dál ty ceremonie,
[1:15:15] Host: jo, že že byli nějak napůl ve Švýcarsku, napůl v Čechách. Museli být museli mít samozřejmě adresu v Čechách, že jo, prostě, aby mohli udělat ty papíry nový.
[1:15:23] Host: A
[1:15:25] Host: vlastně jsem teda
[1:15:28] Host: nějaký ty měsíce nic nevěděla, vlastně zhruba od toho od června.
[1:15:34] Host: No a
[1:15:37] Host: potom vlastně se mi ozval na začátku září,
[1:15:42] Host: 3. září to bylo,
[1:15:45] Host: a vlastně mi tam jakoby Ono to bylo i jako takový jako náročnější, jo. On mě nebyl vůbec schopnej zkontaktovat, jako kdyby to někdo nechtěl, jo. Pak nakonec to šlo nějak přes mojí mámu a přes jeho ségru, ale nakonec jsme se teda zkontaktovali.
[1:16:00] Host: A on mi vlastně napsal
[1:16:04] Host: jako jako obrovsky se dožadoval vlastně toho, abysme spolu mohli mluvit.
[1:16:10] Host: Chtěl mě vidět vlastně a vlastně já tady mám vytištěný trochu kousek tý konverzace vlastně z toho 3. z toho 3. září, ne všechno, jenom prostě něco. Ta konverzace pak už pokračovala pořád, jo, takže ale já bych vypíchla, co mi vlastně psal tady ten první den.
[1:16:29] Host: On mi vlastně psal, že že chce se se mnou prostě
[1:16:34] Host: mluvit, že se mnou potřebuje mluvit,
[1:16:36] Host: že se cítí velice špatně a jestli mu můžu pomoct a že mu někdo A teď použiju vlastně to výraz v tý španělštině.
[1:16:47] Host: A a a acerdaño, jo, že acerdaño znamená poškozovat.
[1:16:52] Host: Jo, že někdo ho poškozuje a on potřebuje vlastně, jestli bych mu mohla pomoct.
[1:16:58] Host: A
[1:17:00] Host: když pak jsem si tady projížděla některou tady trošku tu odbornou literaturu, tak
[1:17:06] Host: vlastně v knize, kterou napsal Luis Eduardo Luna, Vegetalismo neboli šamanismus mezi městským obyvatelstvem peruánské Amazonie,
[1:17:16] Host: tak na straně 144 je právě
[1:17:19] Host: jakoby vysvětlen tady ten pojem acerdaño, jo. On tady píše vlastně, že pojem ubližovat, který se široce používá k označení čarodějnictví,
[1:17:30] Host: se jakoby takhle: Pojem ubližovat, který se široce používá k označení čarodějnictví použitého proti určité osobě. Může zahrnovat jak oba předcházející případy
[1:17:44] Host: z té předchozí stránky, co teda tam neuvádím, například vniknutí magické šipky a onemocnění zvané ztráta duše, tak i mnoho jiných, například ubližování za použití přípravků získaných z rostlin a z živočichů, ale že je možné vlastně
[1:18:00] Host: nemoc způsobit i prostřednictvím modliteb a zaříkávání, jo. Takže to to bylo takový důležitý slovní spojení, že vlastně ho někdo jako poškozuje tím magickým způsobem.
[1:18:11] Host: No, pak mi vlastně tady píše dál, že
[1:18:15] Host: že je to urgentní,
[1:18:16] Host: že mě chce vidět, že ho velice bolí srdce. Takže on si vlastně neustále potom stěžoval
[1:18:22] Host: na bolesti srdce.
[1:18:25] Host: No, trpěl vlastně velkým strachem a pak vlastně na několika místech i vlastně mi zmínil On byl vlastně v kontaktu se svým kamarádem Rodrigem, jo, o kterém už jsme se dřív bavili,
[1:18:41] Host: a on vlastně zmínil
[1:18:43] Host: několikrát vlastně v té konverzaci,
[1:18:46] Host: že za tím, co se vlastně nám stalo, je tady brujería,
[1:18:52] Host: kterou má na svědomí Pedro Dobroděj, jo. Několikrát mi to tam takhle v tý konverzaci uvedl
[1:19:01] Host: a vlastně
[1:19:03] Host: tím důvodem, který vlastně
[1:19:07] Host: Rodrigo uvádí
[1:19:09] Host: a my jsme si vlastně mysleli teda pak samozřejmě to samý, že
[1:19:14] Host: Pedro Dobroděj nechce, aby Vincenzo byl v Evropě, jo. Ale on nechtěl ani to, aby byl Rodrigo v Evropě, protože
[1:19:24] Host: Rodrigo potom,
[1:19:27] Host: když vlastně se když Vincenzo odjel do Evropy a Juan k sobě nikoho neměl, tak zase samozřejmě hledali další šamany. A stalo se to, že mě teda Dora oslovila, jestli nevím o někom novém, kdo by teda mohl dělat ty ceremonie vlastně s tím San Pedrem.
[1:19:46] Host: No a my jsme nakonec teda nějak teda oslovili Rodriga, kterej to původně odmítl, ale teďka na to přistoupili a vlastně udělali asi dvě skupiny společně s Hugem. To byli všechno naši přátelé, já ty kluky všechny jakoby osobně znám.
[1:20:03] Host: A
[1:20:04] Host: oni vlastně udělali asi jenom myslím dvě skupiny
[1:20:09] Host: a Dora potom jakoby, protože já jsem s ní byla v kontaktu, tak ona mi prostě říkala, moc strašně si stěžovala, že to bylo úplně příšerný, že prostě tady ty jako v uvozovkách šamani, že prostě to vůbec nebylo dobrý a že prostě tam zpívali nějaký příšerný písničky. Jako velice si na ně stěžovala, jo. A
[1:20:29] Host: jsem říkala: „No tak dobře, no, tak prostě
[1:20:31] Host: tak jo.“ A když jsem se pak vrátila podruhý do Peru, tak jsem vlastně mluvila s Pablem
[1:20:37] Host: a nějak jsme se tady o tom bavili a on úplně tak koukal a říkal: „No to snad nemyslíš vážně?“
[1:20:44] Host: A říkal mi: „Vždyť to bylo ale úplně jinak. Vždyť oni,
[1:20:48] Host: oni nechtěli spolupracovat s Dobrodějem, protože i pochopili, jakej je to podvodník. Takže i když jim Dobroděj nabízel místo 50 soles na člověka 60 soles, tak to odmítli.“ A protože pak nikoho neměl, tak zase přilezl zpátky k k Juanovi, jo, protože najednou tam nebyl nikdo, kdo by
[1:21:06] Host: ty ceremonie s ním dělal, jo. Takže jedinej, kdo tam teda byl ochotnej, tak byl Juan. A on si pak vlastně Juan k sobě vzal teda novýho novýho kluka, novýho pomocníka,
[1:21:18] Host: jo, protože vlastně Vincenzo byl v Evropě. Ale vlastně se stalo to, že
[1:21:23] Host: Rodrigo taky měl nějaký kontakty teda na lidi z Čech
[1:21:28] Host: a přijel taky do Čech na nějakou dobu,
[1:21:32] Host: jo, ale samozřejmě ty turistický víza jsou na tři měsíce, nějakou dobu byl ve Španělsku a on takhle dřív jezdíval do Španělska a vždycky v pohodě, všecko dobrý, prostě dělal si tam nějaký ceremonie s lidma, byl spokojenej, přivezl si peníze.
[1:21:47] Host: A když přijel tentokrát do Čech, tak se děly jemu
[1:21:51] Host: velice zvláštní věci, jo, prostě i tomu Rodrigovi. A právě
[1:21:55] Host: oni si pak vlastně s Vincenzem byli v kontaktu a všimli si, pochopili, že prostě není chtěno, aby byli vlastně v těch Čechách, jo. Takže nejenom Vincenzo, ale i ten Rodrigo.
[1:22:08] Host: No, akorát, že prostě samozřejmě ta Rodrigova situace byla úplně jiná, než byla ta Vincenzova, že jo.
[1:22:15] Host: No, takže prostě takhle se to jako vyjasnilo už z toho na začátku toho září, kdybysme se spolu zkontaktovali.
[1:22:23] Host: Pak jsme se vlastně vrátili do Prahy oba zhruba v říjnu.
[1:22:28] Host: A ještě na tom pikantní je, že vlastně
[1:22:31] Host: Helga ztratila
[1:22:34] Host: zájem o vztah, jo, už prostě
[1:22:38] Host: nechtěla mít doma toho šamana.
[1:22:42] Host: Vlastně Vincenzo mi pak říkal, on mi ukazoval svoji konverzaci s ní, že ona si stěžovala, že všechno musí dělat sama, že je z toho nervózní, že mu nechce dělat ani rodiče, ani matku a prostě Tak samozřejmě, že jo, tak jako Vincenzo neumí jazyk, byl na ní
[1:22:57] Host: dost odkázanej a
[1:23:00] Host: prostě to se jí jako moc nelíbilo. Ale on mi vlastně ještě říkal, že spolu byli v Chorvatsku na Dobrodějovu akci
[1:23:07] Host: a že tam se jakoby stalo něco zásadního, protože on znovu vlastně slyšel hlasy, tentokrát ať se jakoby oddělí
[1:23:17] Host: od Helgy a ať se vrátí do Peru,
[1:23:20] Host: jo? Takže zase dostával nějaký mentální příkazy a vlastně mi Vincenzo říkal, že potom, co se vrátili z toho Chorvatska, že se změnilo vlastně chování Helgy k němu.
[1:23:30] Host: Jo, takže prostě
[1:23:31] Petr Václav: To vypovídá o tom, že i Helga byla pochopitelně voděná loutka,
[1:23:36] Petr Václav: že i ona v podstatě jenom posloužila někomu, kdo to celé řídil z pozadí.
[1:23:42] Petr Václav: To znamená, že ve chvíli, kdy někdo rozhodl, že oni dva už spolu nemají být,
[1:23:47] Petr Václav: no tak ona ztratila zájem a on najednou pocítil nutnost s vámi komunikovat a možná ve světlých chvílích pochopil, že by měl tu svoji situaci nějak řešit.
[1:23:58] Petr Václav: Takže jste se vrátili do Prahy. No a co, románek pokračoval, nebo Teď jsem hodně sarkastický, já se omlouvám.
[1:24:05] Petr Václav: Ale jak bych to řekl? U některých lidí opravdu
[1:24:10] Petr Václav: jakoby obdivuji tu jejich nezvratnou vůli stále lézt do stejné vody
[1:24:19] Petr Václav: a nedat si jako poradit, jo. Protože vy už jste toho zažila tolik a pořád a stále jste ho se snažila zachraňovat, stále a pořád jste mu nějakým způsobem se snažila pomoct.
[1:24:32] Petr Václav: Což vypovídá
[1:24:34] Petr Václav: o tom, že za a) jste asi dobrá bytost, za b) jste nepoučitelná v určitých momentech,
[1:24:43] Petr Václav: (smích) ale zase možná, že to bylo hlubší, protože když se vrátíme úplně na začátek toho vašeho vztahu, tak tam byl rituál.
[1:24:54] Petr Václav: A ten rituál podle mýho, o něm možná Dobroděj nevěděl a on ho nezrušil.
[1:25:00] Petr Václav: A na základě toho rituálu vy jste neustále konala a snažila jste se toho Vincenza zachraňovat. Aspoň takhle si to dávám dohromady já. Co vy na to?
[1:25:09] Host: No, já jsem prostě chtěla Samozřejmě jsem viděla, že jsme teda pod vlivem prostě něčeho,
[1:25:15] Host: co není vůbec v pořádku,
[1:25:18] Host: takže jsem se snažila se z toho nějakým způsobem dostat a vnímala jsem teda, že se z toho musíme dostat oba dva, protože jsme měli oba dva
[1:25:26] Host: opravdu zdravotní problémy, jo.
[1:25:29] Host: Vlastně Vincenzo si velice stěžoval teda, měl problémy se srdcem,
[1:25:34] Host: měl velkej problém s nespavostí. Dělo se mu, že se v noci furt budil, bušelo mu srdce, byl neustále nervózní.
[1:25:42] Host: Jo, já prostě to měla víceméně jsme měli takový jakoby podobný stavy, ale já to s tím srdcem jako neměla, jo. Já jsem
[1:25:49] Host: říkám, oba jsme hodně hubli, hodně jsme zhubli.
[1:25:54] Host: No a takže prostě jsme se teda vrátili do tý Prahy a
[1:25:58] Host: já jsem okamžitě říkala: „Prostě musíme to okamžitě jako vyřešit, musíme se vyčistit prostě oba.“
[1:26:04] Host: Jo, byli jsme teda v kontaktu. On mě vlastně žádal o to, abych já s ním dělala ceremonie.
[1:26:10] Host: Jo, že abych mu udělala tu stránku a že prostě budeme dělat spolu ty ceremonie. A já jsem říkala: „No ty ses asi zbláznil, já prostě s tebou žádný ceremonie prostě dělat nebudu. Podívej se, v jakým seš stavu. Ty se musíš vyčistit, odstřihnout od těhle těch věcí
[1:26:24] Host: a prostě nepřichází v úvahu.“
[1:26:27] Host: Jo. No, Helga, ta už s ním nechtěla mít nic společnýho,
[1:26:31] Host: takže se nakonec tady objevil na scéně jinej pán, který kterej se toho jakoby ujal, jo, místo tý Helgy
[1:26:39] Host: a vlastně začal mu shánět lidi na ceremonie. Jo, ale oni se znali, jo, takže já nevím přesně, jak to tam bylo, protože ta bylo to furt přes tamtu stránku, ale nevím, jestli on třeba získal nějaký přístupový údaje k tomu, nevím přesně, jak to bylo.
[1:26:55] Host: No, ale co bylo důležitý, já jsem vlastně teda
[1:27:00] Host: dostala možnost jít na ayahuascu s člověkem,
[1:27:05] Host: kterýho považuju za velmi dobrýho, velice prostě čistýho, pokornýho, který kterej umí.
[1:27:12] Host: A v současný době jsou prostě opravdu jenom dva lidi, s kterýma bych byla ochotná pít ayahuascu, a on je teda jeden z nich.
[1:27:20] Host: Takže vlastně
[1:27:23] Host: jsem říkala Vincenzovi: „Hele, musíme prostě okamžitě se z toho vyčistit, jdeme na tu ayahuascu.“
[1:27:30] Host: Jo, jinak teda Vincenzo
[1:27:33] Host: bydlel vlastně
[1:27:36] Host: v bytě,
[1:27:37] Host: kterej kde měli vlastně s tou Helgou jakoby to tu adresu na ty papíry, ale docházel ke mně, jo?
[1:27:44] Host: Takže jsme byli takhle jako ve spojení
[1:27:47] Host: a
[1:27:48] Host: vlastně v tuhletu dobu se provalilo to,
[1:27:52] Host: že já jsem vlastně zjistila, že už byl s Helgou v kontaktu ještě před tím příletem do tý Evropy.
[1:27:59] Host: Jo, že už to takhle jako bylo upečený dopředu.
[1:28:02] Host: A já jsem prostě my jsme se úplně šíleným způsobem pohádali, ale úplně brutálně. Já jsem ho prostě úplně neuvěřitelně prostě sprdla, ale já jsem asi v životě nikoho takhle neseřvala.
[1:28:15] Host: (smích) A vlastně se stalo to, že mně se druhej den okamžitě vlastně začala dělat jakoby boule v podpaží, v levým podpaží.
[1:28:25] Host: Hodně mě bolelo vlastně jako levý prso
[1:28:28] Host: a
[1:28:29] Host: prostě každej den se to zvětšovalo a nakonec vlastně
[1:28:34] Host: už jsem tu bouli měla tak velkou, že už jsem nemohla vůbec jako připažit ruku k tělu, jo. A
[1:28:39] Host: tak jsem prostě z toho byla taková jako vyděšená. Teď prostě
[1:28:44] Host: teď mě jako některý lidi začali strašit, že mám jako rakovinu prsu.
[1:28:48] Host: A já jsem říkala: „Ne, to není jako možný, to zase by bylo moc rychle, takovou jako velkou disharmonii jako nemám.“
[1:28:54] Host: Jo, takže prostě ještě jsem se ptala jako Vincenza, ať se zeptá tabáku, takže tabák potvrdil, že to není nic vážnýho. Pak jsme ještě to se na to ptali vlastně i toho Rodriga, jo, tak ten taky potvrdil, že to není vážný. Ale já jsem teda měla štěstí, že vlastně zhruba do tejdne už jsme šli už jsem šla na tu ayahuascu.
[1:29:12] Host: No a Vincenzo teda, že půjde se mnou, jo. Měli jsme to domluvený, že půjdeme oba, že se vyčistíme.
[1:29:18] Host: No a
[1:29:20] Host: asi půl hodiny předtím,
[1:29:23] Host: než jsme odcházeli na vlak,
[1:29:25] Host: tak (smích)
[1:29:27] Host: napsala Helga Vincenzovi, že okamžitě jede do Prahy
[1:29:31] Host: něco kvůli těm papírům. Ale bylo to úplně jako absurdní, jo, protože ona jakoby ona nějak měla prej přijet a furt furt to nějak oddalovala, že nemá čas a že příští tejden a bůhvíkdy,
[1:29:43] Host: jo. A najednou těsně předtím, než jsme měli odjet, jít na ten vlak, tak ona napsala, že okamžitě že jako jede teďka do tý Prahy a že budou jako tam řešit ty papíry.
[1:29:54] Host: Takže já jsem si říkala: „Buďto nám prostě někdo jakoby leze do konverzace
[1:29:59] Host: a

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Zde je kompletní, doslovný a detailní přepis nahrávky podle zadaných pokynů:

[01:30:00] Ester: Nebo ta brujería je tak velmi dobře udělaná, že prostě ten Vincenzo fakt nemá šanci prostě jako se z toho dostat, jo. A eh, takže prostě se stalo to…

[01:30:12] Petr Václav: No, já, pardon, já vám do toho vstoupím. Eh, ono to trošku jako zavání tím, že když je někdo pod vlivem, tak jako kdyby nebyl za sebe odpovědný. Ale musím připomenout, že to právě takto není, protože stále máme svobodnou vůli. A vy jste byla také pod jejich vlivem, ale vy jste eh měla prostě tu touhu se toho zbavit, očistit se, takže jste zorganizovala

[01:30:33] Ester: Mhm. Mhm.

[01:30:41] Petr Václav: eh tu ceremonii, nebo jste domluvila jste si tu ceremonii, a on eh jako voděná loutka místo toho, aby využil svoji příležitost a se toho zbavit, tak zase podlehl té brujeríi.

[01:30:45] Ester: Mhm.

[01:30:50] Ester: No.

[01:30:55] Petr Václav: Čili ta jeho, řeknu, náklonnost k penězům, k té slávě a k tomu být tím velkým šamanem, který si v té Evropě vydělává ty velké peníze a neživoří někde doma eh v Peru, tak si myslím, že to byla jeho slabá eh, anebo že to je jeho slabá stránka.

[01:31:13] Ester: Mhm.

[01:31:15] Petr Václav: Je to jeho slabá slabé místo, které ta brujería okamžitě vycítí a přes ta slabá místa na nás vlastně útočí.

[01:31:18] Ester: Mhm.

[01:31:21] Ester: Mhm.

[01:31:23] Petr Václav: Eh jsou to ženy, eh jsou to potom tyhlety eh takové ty nízkopudové záležitosti, kam pochopitelně touha po majetku také patří a spadá, nebo touha po slávě, po tom něco znamenat. Takže

[01:31:24] Ester: Mhm.

[01:31:37] Petr Václav: eh tady jste se zase rozdělili, čili on opět eh pod vlivem Helgy,

[01:31:39] Ester: Mhm.

[01:31:42] Petr Václav: tak eh zase přičapal jako ten pejsek se staženým ocáskem, zase běžel za Helgou.

[01:31:47] Ester: No.

[01:31:50] Petr Václav: No a vy jste si svůj problém vyřešila. Co se dělo dál?

[01:31:52] Ester: No. No, ono teda ještě když vlastně mi to oznámil, tak on zase prostě On byl vždycky takhle jako nervózní, byl měl takovej strašně jako divnej stav, jo, že jako kdyby propadal právě do nějaký tý druhý jako osobnosti, jo, že to bylo takový prostě jako hodně prostě zvláštní, no, to jeho chování. A takže já jsem odjela vlastně na tu ayahuascu, měla jsem tam vlastně dvě ceremonie s tou medicínou a eh bylo to teda jako hodně zásadní, protože eh vlastně eh po po těch ceremoniích eh Takhle, mně vlastně během toho prvního dne, během tý první ceremonie, já jsem říkala, že jsem se předtím nikdy na medicíně nepozvracela. Takže tentokrát se stalo to, že já jsem se poprvý pozvracela na ayahuasce, na medicíně. Bylo to dobře, jo, protože samozřejmě odešly ty věci a eh vona vlastně na tý eh medicíně já jsem dostala informaci, že ta boule, že to jako není nic vážnýho, že po dvou ceremoniích to budu mít v pořádku, že tu bouli mít nebudu. A ale ale řekla mi vlastně ayahuasca, že to, co má Vincenzo, je velice vážné, že je tam smrtelná energie a že se to přenáší přes sex. Jo, takže eh mě ta informace jako úplně svým způsobem dostala, jo. Pak když jako teda vyjdete do toho normálního stavu, můžete o tom přemejšlet. Jsem si říkala: „Co jako smrtelná energie a jako přenáší se to přes sex?“ Mně tak nějak jako napadlo v tu chvíli akorát HIV, jo, ale pak jsem si říkala: „To ne, to není ono, tam to jako je myšlený energeticky, jo, že prostě eh takhle jsem to pak vnímala.“

[01:33:36] (hudební vsuvka)

[01:35:44] Ester: Eh druhej den už jsem myslím ani nezvracela. Tam jsem měla takovej jako velký proces, celonoční proces s Helgou, ale eh bylo to dobře, protože eh já vlastně jsem po tý druhý ceremonii vopravdu tu bouli neměla, mně to úplně zmizelo, jo. Takže prostě příčinou samozřejmě byly nějaký jako nakumulovaný intenzivní emoce prostě hněvu, nenávisti a tak. Takže todleto všecko prostě na tý eh ayahuasce odešlo. A vlastně ten největší bonus byl, že já jsem vlastně cítila, jako kdyby mi právě z úrovně tý druhý čakry někdo něco odstřih. Jo, tam to napojení, který tam bylo, zmizelo, prostě už jsem to tam neměla. A takže prostě já jsem vlastně v tuhletu chvíli z toho byla odstřižená, byla jsem víceméně jakoby vyléčená. A no a Vincenzo nebyl, jo. Takže my už jsme v tuhletu chvíli byli každej někde jinde. A já jsem se prostě vrátila do tý Prahy a najednou jsem prostě jakoby cítila, že prostě je to celý jako odstřižený, ukončený. On měl u mě doma nějaký věci, tak já jsem mu to vlastně připravila jako na hromádku, aby si to jakoby odnesl pryč, a tím, že jsem to jako že tím to jako uzavírám, jo. No a tím vlastně, že se to odstřihlo, tak najednou jakoby Já jsem to vnímala tak, že Vincenzo přišel o svůj zdroj energie, protože já jsem vlastně v tu dobu byla jako degradovaná jenom na jeho zdroj energie, jo. Já jsem vlastně jakoby nebyla nic víc, tam nebylo jakoby napojení přes to srdce, to tam prostě bylo poškozený, jo. A eh já jsem vlastně teda mu řekla, ať si to vodnese, ty věci, a von vlastně úplně začal bejt nervózní, jo, přešel do takový jako paniky a vlastně vyžadoval, aby tam mohl jako spát aspoň v tom bytě, že prostě tam jako musí bejt. A mně ho taky zase bylo líto, tak jsem ho tam prostě nechala. No, ale prostě eh jo, že tady jsem vopravdu to jako pochopila, že tu dobu já jsem jenom sloužila jako ten zdroj tý energie. No, takže takže ještě jsem prostě říkala: „Dobře.“ Eh ještě vlastně byla možnost, aby von tam dojel, jo. Eh že jsem říkala: „Dobře, tak jakoby nejel jsi se mnou, tak prostě můžeme tam jet ještě v jinejch dnech.“ Jo, on že: „Jo, jo, že pojedeme.“ Jenomže se stalo to, že on prostě měl, já nevím, asi čtyři dny úplně nějakej Prostě se mu spustil nějakej šílenej průjem, takže on furt prostě jenom seděl doma na záchodě a nebyl schopnej vůbec se hnout z toho baráku, jo. Takže my jsme tam pak vlastně nedojeli, eh ten vlastně curandero, on pak jako odjel mimo vlastně mimo republiku. Takže vlastně tady ta možnost se prostě uzavřela. A já jsem říkala: „Ty jo, tak to je prostě celý špatně.“ Tak, ale teď mně ho bylo líto, on fakt jako nebyl v pohodě vůbec. A tak jsem jakoby dostala kontakt na dalšího jako v uvozovkách léčitele eh prostě Čecha. A takže prostě jsem se tam za ním Tak jsem se za ním vypravila. On si Jasně, jo, a měli jsme jet spolu a těsně předtím, než jsme měli vodjet, tak zase Vincenzo měl úplně nějakej prostě tady ten jako šílenej stav a a prostě jako úplně šel do nějaký prostě paniky, nervozity a a že prostě tam jet nemůže a prostě ne ne nechoval se jakoby normálně, jo. Prostě se choval prostě jako poblázněně, eh jako fakt jako kdyby neměl tu moc sám nad sebou. Takže nakonec já jsem odjela k tomu léčiteli sama, ten se na mě podíval prostě, řekl mi, že jsem absolutně v pořádku, že nic nemám, jo. Tak jsem říkala: „No jo, tak já jsem taky byla na tý ayahuasce, jo.“ No a pak teda řekl, že sice když Vincenzo nedojel fyzicky, on mu teda nemůže pomoct jakoby, ale že zkusí udělat něco na dálku. Ale nemělo to na něj víceméně žádnej vliv, jo, k žádnýmu posunu nebo ke změně toho jeho zdravotního stavu to jakoby neposloužilo nebo nic se víceméně nějak jakoby nezměnilo u něj, jo. Takže eh vlastně to pak bylo tak, že eh on byl neustále v tom stavu eh jako nebyl teda vyléčenej, já jsem byla. A vlastně v tomhle tom stavu on dělal vlastně dál ceremonie s panem Nebojácným, ten mu vlastně sháněl prostě lidi, jo, protože já jsem se vod toho distancovala, já jsem říkala, že s ním teda nic dělat nebudu. No a takhle vlastně eh já jsem pak byla ještě přes Vánoce, nový rok jsem byla v zahraničí pracovně nějakou dobu, takže on tady zůstal sám. No a takhle se to jako překlenulo vlastně nějakej teda leden, únor a tam vlastně eh se stalo to, že eh aby on měl vícero lidí na ty ceremonie s tím panem Nebojácným, tak se prostě domluvilo, že půjde eh taky do Svobodnýho vysílače, kde bude mít nějakej prostě pořad a tak se vlastně udělá trochu jako reklama, dají se tam ty kontakty tak, aby mu vlastně chodilo víc lidí na ty ceremonie. A to byla prostě eh teda taky eh neuvěřitelná historka, protože on samozřejmě věděl,

[01:47:06] Petr Václav: No já vám do toho vstoupím, pardon. Eh já to zase trošku shrnu. Čili máme tady situaci, kdy vy jste se zbavila svého odsávání energie,

[01:47:15] Ester: Mhm.

[01:47:18] Petr Václav: vy jste se vyčistila.

[01:47:19] Ester: Mhm. No.

[01:47:20] Petr Václav: No a ta situace ale byla nepříznivá pro vás v tom, že pochopitelně jste věděla, že ve chvíli, kdy budete mít jednou jedinkrát sex s Vincenzem,

[01:47:28] Ester: Mhm.

[01:47:29] Petr Václav: takže všechno s největší pravděpodobností bude zpátky, to zaprvé,

[01:47:31] Ester: Mhm.

[01:47:33] Petr Václav: a zadruhé bylo evidentní, že eh jemu je všemi možnými dostupnými prostředky jaksi zabráněno, aby se toho všeho zbavil. A protože jeho sebereflexe byla na nulové úrovni,

[01:47:47] Ester: Mhm.

[01:47:48] Petr Václav: tak on, místo toho, aby přemýšlel o sobě, tak se hnal za těmi penězi. A i v tomto stavu, kdy bylo evidentní, že s každým, s kým udělá

[01:47:58] Ester: Mhm.

[01:48:00] Petr Václav: eh jakékoli sezení, jakýkoli rituál, ceremonii, tak že ho napojí do stejných zdrojů, eh do kterých byl napojen on. Jinými slovy, pravděpodobně budu spekulovat, že když Pedro Dobroděj nebyl schopný stáhnout ho zpátky do Peru, tak alespoň eh kradl tu energii skrze něj eh od všech, které on nějakým způsobem obsluhoval, a z něj tedy se stal plnohodnotný, plnokrevný otrok Pedra Dobroděje. Eh on jich má spoustu, to víme, jsou to lidé, kteří ho budou eh chránit, budou ho omlouvat, budou ho bránit, budou ho vyzdvihovat, až i i život by za něj položili. A to jsou právě ti lidé, kteří jsou úplně mimo realitu a kteří jsou v plném područí Pedra Dobroděje, ať už slouží v Peru, nebo ať už slouží tady někde v Evropě. Takže situace ne zrovna růžová. No a co tedy? Podlehla jste, nebo jste nepodlehla jako žena eh za situace, kdy jste věděla, že to pro vás bude mít takřka fatální eh důsledky? Protože eh přeci on byl neustále eh v tom prokletí nebo v tom ovlivnění tou smrtelnou energií, to znamená,

[01:49:24] Ester: Mhm.

[01:49:25] Petr Václav: eh ta energie dřív nebo pozdějc ho zabije

[01:49:28] Ester: Mhm.

[01:49:29] Petr Václav: a v podstatě eh tím sexem se bude přenášet eh todleto dál, protože tam si vyměňují partneři kompletní informatiku.

[01:49:36] Ester: Mhm.

[01:49:38] Petr Václav: Takže bylo jasné, že mhm ho musíte držet od těla. Tak eh intimní otázka: podlehla jste, nebo jste nepodlehla?

[01:49:45] Ester: No. No podlehla, no. (smích) Podlehla jsem, ale já jsem Jako se říká, tak jako kdyby se jako něco stalo, tak vím, že prostě na tý ayahuasce se z toho můžu znovu dostat, jo. Takže já už jsem věděla, jaká je z toho cesta ven, ale vlastně eh velice rychle mi došlo Samozřejmě jsem to dostala okamžitě zpátky, jo, ale vlastně mi došlo, že i to jako jakoby to sexuální chování nebo už to jako bylo to jiný. Tam nemůžeme mluvit o milování, jo, prostě eh já už jsem říkala: „Jako takhle jako do toho prostě nejdu, jo.“ Eh mě pak i bolely vlastně vaječníky trochu, takže eh prostě jsem jako Ono se to stalo dvakrát, ale prostě to Ale i v okamžiku, kdy jsem to dostala, jo, ten virbl zpátky, no, takže jsem říkala: „Jako eh tady tím stylem prostě jako tuto už prostě praktikovat jako z mojí strany je to jako vyloučený, jo, protože pro mě to jako nebylo v pořádku.“ Ale už jsem měla vlastně zpátky znovu jakoby teda ten eh vlastně ten vir a eh vlastně v tu dobu nebyla úplně možnost vrátit se zpátky na tu ayahuascu a takže prostě jsem si ověřila, že ta ayahuasca mi dala pravdivou informaci, jo. Přenášelo se to skutečně přes ten sex, no.

[01:51:13] Petr Václav: Ano, a co jste s tím udělala? Protože eh máme tady situaci: eh on, který eh v podstatě byl nebezpečný pro sebe i pro vás i pro všechny lidi, s kterými ty ceremonie prováděl.

[01:51:24] Ester: Mhm.

[01:51:26] Ester: Mhm.

[01:51:27] Petr Václav: Pak jste tady vy, která de facto opět zpátky s vrácenými všechny eh všemi hm řekněme eh těmi viry, když to tady jste si takhle pojmenovala. A vlastně i na vás se jako vztahovala ta smrtelná eh energie, to znamená, že i vy jste věděla, že jste ve smrtelném ohrožení.

[01:51:49] Ester: Mhm.

[01:51:50] Petr Václav: Takže jak jste tu situaci hodlala řešit? Protože eh evidentní bylo, že rozumný člověk takovou situaci prostě musí vyřešit.

[01:51:59] Ester: Mhm.

[01:52:00] Petr Václav: Proč jste se rozhodla?

[01:52:01] Ester: Eh já jsem vlastně pochopila, že tady vlastně v Čechách já jsem nenašla nikoho, kdo by nám byl schopnej pomoct, jo, eh že prostě eh že to musím vyřešit opravdu na úrovni toho Peru, na úrovni tý Jižní Ameriky, a vlastně eh nakonec jsme se rozhodli prostě už nebyla jiná varianta než se vrátit zpátky do toho Peru. Tady jako nebyl opravdu nikdo, jo, že prostě to nefungovalo. Takže eh nakonec vlastně eh po některých ještě jako na takových jako šílených událostech eh opravdu prostě jsme se tam vrátili oba dva. No a pak vlastně byla teda druhá a další etapa toho příběhu vlastně v tom Peru. No, ale ještě

[01:52:47] Petr Václav: No to mě zajímá, to mě zajímá, protože tam mu nebylo zabráněno v tom návratu do Peru? Tam to proběhlo všechno hladce?

[01:52:55] Ester: No tady pak jako neproběhlo vůbec nic hladce, jo. Možná bych právě chtěla ještě říct nějaký události, který tomu předcházely. Eh ono to vlastně začalo právě tím Svobodným vysílačem, jo. Tím Svobodným vysílačem pak jakoby začaly docela jako drsný útoky na nás a možná bych tu historku mohla říct, protože ona je víceméně taková úsměvná, jo, co se vlastně stalo, a pak to teda celý vygradovalo eh a museli jsme teda odjet, jo. Takže eh jak jsem říkala, tak vlastně eh oni se domluvili s panem Nebojácným na tom vysílání a samozřejmě Vincenzo nechtěl, abych to věděla, protože já jsem s tím nesouhlasila, já jsem nechtěla, aby dělal ty ceremonie, a už vůbec ne, aby šel někam to prostě hlásit na Svobodnej vysílač. Takže jsem tak nějak tušila, že teda mají jít do toho rádia, a on mi vlastně řekl, on se furt stěžoval, že tady nemá žádný přátele, a najednou mi tady něco začal vykládat, že jde někam stěhovat. Já říkám: „Ty jo, stěhovat, jako kde? Tady nemá žádný kamarády, teď jde někam stěhovat.“ Říkám: „To je nějaká blbost.“ A já vždycky, když mi lhal, on mi velice lhal jako tady celý celou tu dobu, a já vždycky jsem začala mít takový jako svalový tenze, začala jsem bejt nervózní a to jsem vždycky věděla, že je něco špatně. No, tak jsme šly prostě s kamarádkou do čajovny, tam jsem jí to jako vykládala, že asi si myslím, že jako nejde se vůbec nikam stěhovat, ale že jde jako na ten Svobodnej vysílač. No a my jsme prostě nějak klikly na nějaký stránky myslím toho Svobodnýho vysílače a zjistily jsme, že tam bylo právě uvedený, že je hledán překladatel právě pro tady ten rozhovor s eh vlastně s Vincenzem, s peruánským šamanem. Tak jsme si tam s kamarádkou udělaly takovou jako srandu, jsem říkala: „Hele, to by bylo dobrý vy tam napsat jako, že jako znáš skvělou překladatelku.“ A jak jsme tam jako o tom žertovaly a prostě kamarádka říká: „No tak já vám to teda jako napíšu, že znám tu skvělou překladatelku.“ Takže ona tam fakt napsala a v okamžiku prostě během pár minut jí odpověděl pan Nebojácný, že teda tu překladatelku potřebujou a že to natáčení je zítra. Takže prostě eh je už se jako z toho nedalo uhnout, takže eh ona vlastně dala kontakt na mě a já jsem se teda eh představila eh pod jiným jménem, jo. To byla jediná lež, kterou já jsem použila v celým tom šíleným prostě několik několikaletým příběhu, že já jsem se představovala pod jiným jménem tomu panu Nebojácnýmu. A domluvili jsme se teda na příští den, že mě prostě teda naloží eh na metru a vyzvedneme teda šamana a pojedeme eh teda do toho Svobodnýho vysílače, jo. A takže prostě jsme se tam druhej den sešli, eh mě naložil do auta a jeli jsme teda vyzvednout Vincenza a právě to bylo jako velice zajímavý, co mi vlastně pan Nebojácný vykládal, protože evidentně pan Nebojácný taky moc netušil, která bije, a eh byly mu taky nakukány docela zajímavý jako informace nebo prostě věci, který nebyly pravda. A on říkal: „No tak já bych vás teda aspoň trochu seznámil, abyste jako věděla, eh dám vám pár informací o tom o tom šamanovi.“ No: „On vlastně eh sem přijel, protože ho sem poslal jeho mistr vlastně na zkušenou do Evropy. No a on se tady pak zamiloval a vlastně eh ta partnerka teda teďka eh on je tady jakoby eh v těch Čechách a vona chce, aby byl takovej jako trošku jakoby samostatnej.“ Jo, takže já jsem prostě nevěděla v tu chvíli, jestli fakt se mám smát, nebo brečet, tak jsem to tam nějak se snažila jakoby zahrát, co nejlíp jako umím, jo. Takže prostě i tomu panu Nebojácnýmu vlastně eh nakukali nesmysly, jo, protože asi teďka všichni víme, jaká je pravda. Eh a vlastně eh Helga už v tu chvíli se ho samozřejmě zbavila, jo, už prostě eh neměla na ničem zájem, ale vlastně tam jely pořád ty papíry. No a eh takže prostě jsme přijeli eh k tomu domu, co Vincenzo bydlel, eh on nastoupil do auta a teď tam viděl mě, jo. Takže prostě byl z toho úplně vyoukanej, ale myslím si, že pan Nebojácný nic nepoznal, jsme to tak docela zahráli dobře. No, to pak proběhlo to vysílání, bylo to docela jako fajn, v pohodě. No a pak když vlastně se to mělo vysílat, eh tak žádný vysílání neproběhlo eh a bylo uvedeno vlastně, já nevím, jestli někde na Facebooku, pak jsem to viděla, že vlastně ten pořad nebyl odvysílán z technických důvodů, jo. Takže eh ten technickej důvod jsem byla já, protože eh nebylo chtěno samozřejmě, abych já překládala prostě tady to vysílání s tím Vincenzem. No, takže se stalo to, že nakonec našli jinýho vlastně překladatele, byl to vlastně Vincenzův kamarád, eh Peruánec, kterej vlastně nějakou dobu žije v Čechách, ale tak nějakým způsobem mluví česky, ale prostě myslím si, že ten že úplně mu třeba nebylo až tak jako dobře rozumět, co co tam vlastně říkal, a prostě pan Nebojácný použil velice mnoho informací z toho našeho vlastně rozhovoru, takže jsem se pak musela trošku smát. A eh takže pak to teda jakoby nakonec odvysílali tady tu druhou variantu, jo. Bylo to teda natočený znovu vlastně s někým jiným, jo. Takže žádnej technickej problém, ten problém bylo, že jsem tam vlastně překládala já, ale to samozřejmě nikdo nevěděl, takže teď to posluchači budou vědět.

[01:52:38] Petr Václav: Já se musím zeptat na takovou důležitou věc, Ester.

[01:52:41] Ester: Mhm.

[01:52:43] Petr Václav: Eh to, co jste překládala, to, co ten Vincenzo vlastně sděloval do toho éteru eh prostřednictvím jednoho studia tady na Svobodném vysílači, tak eh mimochodem víme, že tam Pedro Dobroděj má také eh víceméně eh svoje zaháčkované lidi, to znamená, že má dosah eh na tyto lidi, kteří mu umetají tu cestičku zase, dejme tomu, tímto způsobem. Já se zeptám, eh bylo to košer, bylo to pravda, to, co jste překládala, co o sobě a o těch věcech říkal, anebo to byly ty jeho vymyšlenosti, které mu, dejme tomu, Helga eh určila, že má říkat? Jak to vlastně bylo s pravdivostí těch informací, které on tam sděloval a vy jste je překládala?

[01:53:31] Ester: No, eh ten první vlastně náš rozhovor byl v pohodě, jo, ale to, co pak překládal ten kamarád, tak už jakoby nebyl v pohodě, protože eh říkal informace, který eh byly třeba neúplný nebo mohla bych říct, možná nebyly třeba úplně pravdivý, ale to samozřejmě ty posluchači nevědí, jo, prostě protože neznali samozřejmě ten celej příběh. Já bych řekla, že to bylo svým způsobem zmanipulovaný, jo?

[01:54:01] Petr Václav: No právě, to já se k tomu chci dostat, protože eh posluchači nevěděli, kdo jste vy, a a jakoby ten důvod jste nebyla určitě jakoby vy, ale důvodem bylo to, že vy jste znala pravdu a ten Vincenzo před vámi prostě nelhal. A protože nelhal věci, který měl lhát, no tak nemohly zaznít, a když nezazněly, tak byl nežádoucí ten rozhovor. Čili bylo to vlastně komerčně zaměřené pravděpodobně pro tu jeho propagaci a pro ty věci,

[01:54:02] Ester: No. No. No. No. No.

[01:54:09] Ester: No.

[01:54:16] Ester: Mhm.

[01:54:25] Ester: Mhm.

[01:54:29] Ester: Mhm.

[01:54:31] Petr Václav: hm které on prezentoval na zakázku v uvozovkách, na zadání.

[01:54:34] Ester: Mhm.

[01:54:36] Petr Václav: No a ve vašem případě to neprezentoval, takže to byl ten důvod. Vy ani tak ne, vy jste byla jakoby eh někdo na pozadí, kvůli kterému on nelhal, takhle bych to asi já spatřoval, protože jinak eh každýmu je jedno, jestli to tlumočí muž nebo žena, že jo, to lidé nepoznají.

[01:54:53] Ester: No, ono to možná tam byly jako i nějaký osobní jako samozřejmě věci, že jo, že prostě Helga nemohla připustit, abych já překládala prostě ten rozhovor, jo. Já nevím. No, ale v každým případě ten druhej ta nahrávka, která pak fakt šla do toho éteru, tak eh nebyla z mýho úhlu pohledu úplně prostě v pořádku, no.

[01:55:13] Petr Václav: Nebyla pravdivá.

[01:55:15] Ester: Ale No, nepoznají to ty lidi, protože eh neznají to eh to pozadí, jo, a ne neznají ten příběh, jo. Takže to nemohl poznat víceméně asi nikdo. No, ale poznala jsem to samozřejmě já, že jo. No.

[01:55:27] Petr Václav: Dobře. Eh Ester, čas se naplnil, eh v podstatě vyčerpali jsme tu porci, kterou jsme měli k dispozici.

[01:55:31] Ester: Mhm.

[01:55:36] Ester: Mhm.

[01:55:37] Petr Václav: Já chci jenom říci důvod, proč jsem vás nechal tak zeširoka popisovat některé ty věci. Možná někomu se to zdá jako zbytečné, ale já jsem chtěl, aby to zaznělo z tohoto důvodu: v mnoha rodinách

[01:55:42] Ester: Mhm.

[01:55:44] Ester: Mhm.

[01:55:47] Ester: Mhm.

[01:55:52] Petr Václav: existují lidé, kteří chodí na Dobrodějovi meditace, na Dobrodějovi semináře, jsou tedy lapeni, jsou nějakým způsobem pod kouzlem.

[01:55:56] Ester: Mhm.

[01:56:00] Ester: Mhm.

[01:56:03] Petr Václav: No, někteří si třeba i spoří a šetří na to, aby mohli vyrazit do toho Peru, aby Dobroděj jim tam udělal nějaké dobrodružství, o kterém tady stále dokola hovoříme. Ono to je o tom, že tito lidé potom ovlivňují svoje okolí. Čili není to pouze jakoby záležitost těch lidí, že teda když jsou nepoučitelní, že tam musí jet, ale my to tady dáváme k dispozici proto, aby naši posluchači mohli vysledovat, že někdo se takovýmto způsobem chová a odkud to tedy asi tak pramení, aby mohli nějakým způsobem těm lidem od toho, pokud si dají říct, odpomoct, aby si lidé uvědomili, že to, že bratr, sestra, manžel, manželka, eh rodiče, děti, že tedy vyráží s Petrem Dobrodějem za tím dobrodružstvím, že je to bude ovlivňovat a že ty ataky pochopitelně se budou šířit v té rodině. Takže není to záležitost jednotlivce, je to záleži- je to záležitost, která je pochopitelně

[01:57:05] Ester: Mhm.

[01:57:13] Petr Václav: eh celorodinná nebo celokolektivní. No a to má eh to má prostě velký důvod. To, že Pedro Dobroděj pochopitelně všechny eh všechno šíření informací o tom, co my tady probíráme, pojmenovává jako eh zoufalé křičení těch, kterým on bere klientelu a ta klientela neplatí těm, kteří takto křičí a pošpiní ho, eh to jsou nesmysly, protože tady nejde vůbec o peníze, tady nikdo nepřicházíme o peníze, vy nepřicházíte o peníze, já nepřicházím o peníze. Eh tady jde pouze o to, co v podstatě je jádrem činnosti Pedra Dobroděje a lidem jemu podobných nebo lidem, které on má jako otroky. Dobře, Ester, udělejte i vy nějaký závěr a budeme se loučit.

[01:58:05] Ester: Mhm. Takže dneska jsme se vlastně posunuli v tom příběhu eh dál a vlastně ten příští díl, tam už to bude gradovat, už jsme vlastně těsně před tím mým odletem do Peru a eh tam pak se to celý vlastně rozklíčovalo a já jsem se pak v tom Peru teda definitivně od všeho odřízla a uzdravila se a eh vlastně eh tak to pak bude v tom dalším díle za těch 14 dní, no.

[01:58:31] Petr Václav: A kletba a kletba a kletba té smrti si najde svoji oběť. Takže necháme necháme to takhle otevřené. Já si myslím, že napříště se máme na co těšit. Ester, děkuji vám za vaši odvahu, děkuji vám za to, že jste byla opět mým hostem. Pojďme se rozloučit.

[01:58:39] Ester: Mhm.

[01:58:43] Ester: Mhm.

[01:58:49] Ester: Tak přeju všem hezký poslech a budu se těšit zase za 14 dní. Nashledanou.

[01:58:54] Petr Václav: A já s příslibem toho, že možná to nebude za 14 dnů, ale bude to i trochu dříve, tak s tímto příslibem se s vámi loučím ze Studia Midgard, loučím se s Ester, loučím se s vámi, milí posluchači. To je vše a buďte tedy v absolutní pohodě. To vám přeje Petr Václav.

[01:59:11] (závěrečná hudba a zpěv)

— ČASŤ 5 (od 02:00:00) —

Tento audio segment obsahuje pouze hudební vystoupení (latinskoamerickou/folklórní hudbu s doprovodným zpěvem a pokřiky ve španělštině). Nenachází se zde žádný mluvený český text.

[02:00:00] (hudba) [02:00:13] (hudba a zpěv ve španělštině) [02:02:40] (potlesk, hudba doznívá)

ZDROJ: 2020-01-26-Řeklo-se-stalo-se-s-Ester-28.-díl-122-min-1.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je kompletní doslovný přepis nahrávky:

[00:00:15] Hlas vně: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. Vítejte v pořadu Petra Václava Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět.

[00:03:37] Petr Václav: Tak já vás všechny vítám u dalšího pokračování našeho putování příběhem Ester. On ten příběh je velice rozvětvený, je velice košatý, by se dalo říci. Ale je to eh z- záměrně a má to svůj účel. Jak už jste asi pochopili, mnozí, a z těch reakcí, které píšete, tak chápete, že se jedná o výukový materiál, že toto není jenom tak vyprávění někoho, kdo si něčím prošel, ale že tam můžete nalézat eh mnoho mnoho poučení se nebo nalézat mnoho souvislostí s tím, čím s- s čím jste byli konfrontováni nebo s čím jste se vrátili buď z nějaké meditace nebo třeba z nějakého výletu do Peru či eh do nějaké jiné země třeba na jiná místa, kam Pedro Dobroděj a jeho agenti či jemu podobní dělají různé expedice za takzvaným přírodním léčitelstvím. No, eh mám tady pochopitelně svého hosta, takže Ester, dobrý den.

[00:04:46] Ester: Dobrý den.

[00:04:47] Petr Václav: Ester, vy jste minule říkala takovou naivní trošku věc, jo, že jste se tedy jako kdyby eh konečně připravila, ale já vím, že vy jste byla připravena od prvopočátku, akorát, že na ten minulý díl jste si nachystala hodně, řeknu, čtiva. A vy jste to samé udělala i pro ten dnešní díl, eh protože hm nechceme, aby bylo pouze u povídání si o některých záležitostech, ale abychom eh podkládali ty věci, jak se říká, tím zdrojováním, protože eh to není ani pocit můj i- či nebo váš, ale eh nebo Slávův nebo Emy. Eh Ta věc je mnohem širší. Ta věc eh je záležitostí mapování velice rozvětvené eh mafie, chobotnice, hydry, chcete-li, nebo agendy, která má své aktéry, má svoji hlavu a má svá výkonná chapadla. A o tom si také dneska budeme hodně povídat. Tak pojďte se pojďte se eh nějakým způsobem jenom tak zmínit, co jste dělala ten týden, jestli bylo v klidu a nebo zdali byly nějaké útoky a podobně.

[00:06:04] Ester: Víceméně v klidu a teďka už se těším, až to vlastně zakončíme, že se projedu někam provětrat do přírody, protože je to takový jakoby ty poslední díly, ten předchozí a myslím i ten dnešní, takové jako náročnější. Trošku mi to připadá, jako kdybych seděla u státnic teda, jo. Takže vlastně eh jde tam hodně energie do toho, určitě no.

[00:06:27] Petr Václav: Mhm, tak jsou tam hluboké prožitky, jsou tam prožitky, které mají podtext lásky, v- vztahu, čili to nejcitlivější a nejvíc emo- nejvíc emotivní, co vlastně vy ženy prožíváte a předpokládám, že i řada mužů to tak máme. No nicméně eh teď trošku jsem navodil atmosféru pro to, co chci odpovědět tady jeden takový dotaz. Ono těch dotazů a těch různých reakcí přišlo celá řada, celá obrovská hromada bych řekl. A chci jenom podotknout, že tady se dotazuje jedna posluchačka, jestli se domníváme, takhle, jestli se neobáváme víceméně nějaké odvety, protože to, co tady popisujeme, je jako kdyby v tom reálném světě bezhraniční a tudíž eh posluchačka klade otázku, eh jestli byly na nás nějaké útoky a podobně. Chci tedy říci, že pochopitelně ano, odvety byly, zastrašování bylo na všech liniích, jak jak u vás, tak pochopitelně směrem ke mně, eh vyvolané problémy s technikou, ale to nás pochopitelně nezastavilo. No ale také nejsme naivní, takže chci jenom říci, že pochopitelně děláme řadu energetických, ochranných, řeknu, prostředků, které používáme. Máme, řeknu, docela velice silnou podporu eh ze světlé strany od toho světlého o té ve světlé části vesmíru. At jedna, at dvě, kdyby náhodou toto nepostačovalo a kdyby přeci jenom to někdo z nás měl komplikované nebo měl nehodu, tak jsme se pojistili a a to, co tady sdělujeme a uvádíme přezdívky aktérů, to znamená, že neříkáme pravá jména těch lidí, asi z pochopitelných důvodů, tak se leckdo dovtípí, to je jasné, zejména potrefená husa. Čili nebyli jsme naivní a byl vytvořen dokument, který popisuje zásadní činy konkrétních pojmenovaných lidí, tedy s pravými jejich jmény. Těch vodítek pro případné vyšetřování celého toho zločinu, je to uloženo u notáře a pro případ nějaké nehody eh tak pochopitelně notář má své zadání, co s tím bude dál konat a co s tím bude dělat. Pokud se někdo ptáte, proč rovnou nepodáme trestní oznámení, tak je to složité podávat trestní oznámení na člověka, který není právně odpovědný a nechal se zbavit právní odpovědnosti zřejmě ze zištných důvodů a nebo také proto, že už měl co do činění eh s různými trestními oznámeními, kdy otrávil určitou skupinu lidí a tak dále, takže svými šamanskými dovednostmi. Takže eh to jenom na odpověď eh naší posluchačce, která se na toto dotazovala. No a zároveň jsem odpověděl tedy na další dotaz, zdali jsou eh ta jména pravá, jestli je Dobro Dobroděj, to jest Pedro Dobroděj, jestli je nebo není eh člověk tohoto jména. Pochopitelně jsou to přezdívky, znova opakuji. Ehm z toho, co tady říkáme, ale pochopitelně se může leckdo dovtípit a může si dát věci do souvislostí. Takže myslím si, že použití přezdívek z bezpečnostních důvodů eh vynucená záležitost nebrání tomu, aby lidé se dokázali zachovat tak, jak mají. Tak to jenom jsem chtěl říci na začátku toho našeho povídání. Eh My jsme vysílali ten minulý příběh před týdnem. Já jsem trošku změnil eh tedy pořady a byť dnes mělo být původně podle plánu tedy Stárnutí je přežitek, eh tak abychom se toho stárnutí vůbec dočkali, tak je potřeba si říct něco důležitého a proto proto dnes eh už po týdnu vysíláme tento eh, dovolím si říct, možná závěrečný díl toho vašeho příběhu. Takže Ester, eh my jsme skončili zhruba u toho, kdy vy jste popisovala velice pikantní až úsměvnou historku, kdy Vincenzo eh byl pozván, respektive Vincenzo měl vystoupit v jednom nejmenovaném studiu tady na Svobodném vysílači, kde pochopitelně víme, že se umetá cesta Pedro Dobrodějovi, tak měl vystoupit s tím, aby proběhla propagace vlastně jeho činnosti. To to pan Nebojácný na asi příkaz Helgy tak zařizoval. No a ta pikantérie je v tom, spočívá, že de facto sháněli tedy někoho, kdo by to dokázal překládat a sehnali úžasnou, naprosto skvělou, perfektní, dokonce v Peru dlouho pobývající překladatelku a to jste byla vy. Takže jste se vlastně eh až v autě eh se ten Vincenzo dozvěděl, kdo že mu to bude překládat. Já si myslím, že pochopitelně to pro něho mělo dva rozměry, jo. Já tomu říkám, je to takový zvláštní pocit, jako když se vám tchý- zlá tchýně zabije ve vašem novém autě. Čili on zcela bezpečně byl rád, že vás vidí a zároveň byl z toho nešťastnej, protože ví, že nebude moct lhát, eh vylhávat ty věci, jak je měl v zadání, jo. Což asi také bylo ten tím důvodem, proč ten pořad nakonec byl neodvysílán a byl namluven znova s někým jiným, kdo překládal, kde pochopitelně relevance těch informací se blížila velmi velmi pod 50 %. Takže No. No, eh co k tomu? Chcete se ještě k tomu nějak vrátit a budeme pokračovat v tom našem povídání?

[00:12:40] Ester: No, já bych pak právě ještě k tomu řekla, co jsme vlastně, co jsem minule nezmínila, že když mě pak vlastně pan Nebojácný vezl zpátky eh vlastně z toho z toho studia, když jsme vlastně pak teda už zanechali Vincenza ve svém domově, tak on mi říkal: „Teda eh, já vás obdivuju, vždyť vy jste ani vůbec nebyla nervózní a vy tak ta vaše španělština, vy jste uměla dokonce přeložit i takový slovo jako vavřín.“ Tak jsem teda nic neříkala, ale jako v duchu jsem si říkala: „Ježíšmarja, vždyť to je jasný, když jako jsem s tím Vincenzem dennodenně jako v kontaktu, tak to je jasný, že nebudu nervózní.“ No a pak ještě ta největší pikantérie spočívala v tom, že mi říkal: „No, víte, ehm ono teda jakoby my vás nejsme schopni nějak jako finančně odměnit, ale možná byste se mohla domluvit právě s paní Helgou a on by vám mohl ten Vincenzo udělat jako zdarma nějakou jakoby ceremonii, jo, tu limpiu.“ Tak jsem říkala, že jo, že se teda kdyžtak s paní Helgou domluvím, že mockrát děkuju. No a takže to Že byste si popili ayahuasku spolu, ne?

[00:13:50] Petr Václav: Že by vás očistil.

[00:13:52] Ester: No. Takže jako to byla fakt jako neuvěřitelná jako jako story jo s tím Svobodným vysílačem. A potom vlastně, když to teda bylo přetočeno, když to nahráli znovu vlastně s tím s tím novým překladatelem, to byl vlastně teda Vincenzovo kamarád, který žije nějakou dobu v Čechách a jakoby teda umí česky, ale přece jenom jakoby pro ty španělsky mluvící lidi je ta čeština náročnější, takže si myslím, že třeba mu bylo občas i jako hůř rozumět. Ale právě, jak vy jste říkal v tom minulým díle, já jsem si pak na to vzpomněla a minule jsem to nezmínila, že on tam vlastně opravdu na závěr Vincenzo řekl takovou větu, že si vlastně Takhle, že miluje Helgu a že si jí váží nebo že ji respektuje, jo. A takže vlastně Mně přijde, že opravdu ta manipulace nebo můžeme možná použít i slovo znásilnění, jo, jako dosahuje takových rozměrů, že on tohleto tam jako musel vypustit z tý pusy a vlastně ta pravda byla taková, že jako Helga už se ho někdy jakoby na podzim v říjnu prostě zbavila, jo, a jako horkou bramboru ho prostě hodila na krk panu Nebojácnýmu, aby prostě zařizoval ceremonie, se kterými ona už vlastně víceméně nechtěla mít nic společnýho, protože ji to obtěžovalo, jo. Ale i tak No počkejte, Hm pardon, ale jako neměla. Kdo to inkasoval?

[00:15:23] Ester: No, ty peníze podle mě šly Vincenzovi, jo? Podle mě to Jako nevím. Jako tohleto nevím, ale myslím si nevím, kolik paní Helga finančně. Když byla Helga na pozadí,

[00:15:35] Petr Václav: když Helga byla na pozadí, tak asi nebyla úplně finančně z toho vyvlečena. To znamená, že já si myslím, že tam se jenom změnil ten tatínek. Z maminky se stal tatínek, pan Nebojácný, který se o něho staral, ale já si myslím, že ta zainteresovanost tam byla. Jinak Helga by neměla vůbec zájem a důvod propagovat Vincenza na Svobodném vysílači. Takže já se domnívám, že to tam pořád nějak tak bylo zaháčkované, protože jsme už minule říkali, že pokud nedosáhl Pedro Dobroděj toho, aby toho Vincenza stáhnul z té Evropy, tak se aspoň tak zvolil udělal změnu strategie a napojil ho napojil ho tímto způsobem do svojí sítě a v podstatě skrze Helgu to tam stejně jak energeticky, tak po všech dalších stránkách teklo, protože jsme tady zmínili, že na vás se vlastně napojil, vás měl jako energetický zdroj a tu energii nepotřeboval jenom pro sebe, ale tu energii pochopitelně transferoval také dál. Část si jí ponechal, aby přežil a část možná větší část odevzdával, jo. Takže já bych tady asi k tomu nedělal závěr, to nejsme schopni říct, ale já bych řekl, že tam na pozadí běžely tyhle věci. Dobrá, takže to jste se pobavila. No a teď, co dál? Protože vy jste zjistila, že v Čechách vám nikdo neodpomůže od toho, co se přihodilo.

[00:17:10] Ester: No, no pak už jsme se právě jako přestali bavit, jo. To prostě jako pak nám bylo dáno drsně najevo, že jsem to asi jako jako přepískla, jo, že jsem si prostě dovolila a jako začala vlna prostě jako docela drsných útoků nebo fakt se začaly dít takový hodně divný situace. Možná bych ještě mohla zmínit, to jsme minule neřekli v tom díle, já jsem na to zapomněla, že vlastně zhruba někdy na podzim vlastně bavili jsme se o tom, že já jsem neustále byla vlastně v kontaktu s Dorou. Hodně jsme si telefonovaly a ona mi myslím v tomhle tom období někdy během toho podzimu sdělila takovou zajímavou větu a řekla mi, že mi nedoporučuje jít proti tomu člověku, proti tomu člověku, protože má velmi dobré ochrany a mohl by mě zničit, jo. Neřekla mi teda jméno toho člověka, neřekla mi konkrétně, o kom mluví, ale myslím si, že to je asi jasný, o kom mluví a prostě takže trošku jako jsem byla varována, jo, abych si dala jako pozor. No, takže jinak v podstatě, jestliže je někdo napojen na ten nejvyšší zdroj tý bezpodmínečný lásky, tak asi nebude mít potřebu jako někoho ničit, někoho poškozovat, jo. Bude to v podstatě bude to v podstatě laskavej, soucitnej člověk, kterej bude s lidma spolupracovat, bude lidi podporovat, bude pomáhat, ale rozhodně nebude mít potřebu nikoho poškozovat nebo ničit, jo. Takže tady jenom vidíme, do jakých zásuvek do jakých zásuvek je ta příslušná osoba zapojená.

[00:18:48] Petr Václav: No do debilních zásuvek. Takže do jakého systému. No a vy jste se právě dozvěděla časem mnohem víc o tom, o čem si tady vyprávíme a proč v podstatě už jsme přešli od toho, že nějaký člověk, Pedro Dobroděj, není čestný a dělá dělá věci, které nejsou zrovna pro lidi vhodné, k tomu, že máme co do činění ne s jedním, ale s organizovanou zločineckou partičkou, která v podstatě se dá nazvat sektou. Ale k tomu se ještě dostaneme. Čili pojďme tedy se ponořit do toho, že vy máte tu infekci, vy jste opět znovu napojena a jste odsávána energeticky, máte tam smrtelné ohrožení, to, co jste si kdysi, čeho jste se zbavila a co díky dvoum úletům s Vincenzem se vrátilo, tak jak jste to řešila?

[00:19:54] Ester: No, já jsem teda vlastně zhruba v půlce února jsem se zkontaktovala s Pablem, vlastně to byl ten náš kamarád z Peru, který vlastně jako první odmítl Dobroděje, že se mu prostě nelíbila ta jeho energie. A ono to bylo zvláštní, jo, protože já jsem mu vlastně už psala zhruba rok předtím a jemu ty zprávy nedošly, jo. To bylo vlastně v tu dobu, kdy přiletěl Vincenzo do Čech na ty Vánoce. A my jsme se teda Já jsem nevěděla, kam se obrátit, tak jsem se prostě s ním zkontaktovala a on mi hodně dlouho opravdu pomáhal, držel mě, podporoval a vlastně i Vincenza na dálku. A oni vlastně ty Peruánci, ty přátelé, jo, ať už to byl teda Rodrigo, ať už to byl Pablo, oni jsou na sebe napojení, takže třeba mají navzájem o sobě různý sny, vědí, jak se těm lidem, jak se třeba Vincenzovi daří, jo. Takže já jsem ho vlastně kontaktovala, ale vlastně i na popud Vincenza, jo, protože Vincenzo říkal, že vlastně mu Pablo nabízel, že bysme spolu mohli spolupracovat, protože on vlastně v Peru taky pracuje s medicínou San Pedro. A prostě takže jsme se zkontaktovali a on mi říkal, že právě měl sen a v tom snu viděl, že má Vincenzo problémy, viděl tam naši separaci a napsal mi vlastně, že viděl i člověka, kterej pracuje jako šaman, ale nelíbí se mu jeho energie a mám si dát tady na tu energii pozor, jo. Takže asi víme, můžeme jakoby vydedukovat, o kterém člověku mluvil nebo psal v tý konverzaci. A takže my jsme byli opravdu dost v kontaktu a pak vlastně tady potom, co byly odvysílány co byl odvysílán na Svobodným vysílači ten pořad s Vincenzem, tak se vlastně začaly útoky, jo. A v jednom okamžiku se stalo to, že mi to pak vlastně i Pablo psal, že vlastně on viděl zase ve snu vlastně Vincenza na nějakým prostě tmavým, oskurním místě, jakoby oděnýho celým v černým a že on byl vnitřně jakoby totálně ztracen a vlastně to jeho vyšší já žádalo o pomoc, jo. V tu samou dobu měl Vincenzo sen, že taky stojí někde u nějakýho jezera prostě a že ho chce někdo zabít. V tu samou dobu já jsem měla sen, že jsem vlastně viděla Vincenza v rakvi a jak jakoby jede už do té spalovací pece, ale on jakoby nebyl mrtvej, jo. Ono to tak jenom vypadalo, ale nebyl. A mě to úplně prostě vyděsilo, i jeho samotnýho to vyděsilo. A vlastně děly se i jakoby jiný věci, jo. Třeba prostě my jsme se třeba doma, on byl u mě prostě doma, bavili jsme se víceméně o rodině a v tu chvíli prostě rána šílená a pak jsme zjistili, že nám prostě v koupelně spadla ze zdi prostě nebo spadly dlaždičky, jo, prostě jako asi půlka zdi těch dlaždiček prostě. Jako takovýhle jako těch věcí bylo víc, jo, jako řetězilo se to takhle jakoby za sebou. No a vlastně se teda i stalo, že těsně po tom Svobodném vysílači, tak mně se Vincenzo nějakou dobu přestal ozývat. Jo, prostě byl takový celý zvláštní a v tu dobu se udělalo velice špatně kocourovi mojí mámy, jo. Prostě najednou začal jakoby ztrácet rovnováhu, padal na zem, prostě padal, schovával se v komoře, vůbec nevylejzal, ale jako kdyby mi to ukazovalo vlastně ten Vincenzův stav, jo. Takže já jsem byla odvolána k mojí mamě, prostě ona chodila do práce, já jsem hlídala kocoura a vlastně jako kdyby mi ten kocour ukazoval, jak na tom je ten Vincenzo, jo. A když fakt vlastně se mu začalo dělat líp, začal vylejzat z tý komory, tak vlastně v tu chvíli se mi Vincenzo ozval, jo. Takže prostě to takhle bylo jakoby propojený ještě i prostě na toho kocoura. No a pak co mě teda už jako definitivně vyděsilo, tak bylo, že my jsme vlastně Já jsem se pak vrátila do Prahy. Šli jsme spolu vlastně po Starém Městě tam a byli jsme kousek od Kotvy a vlastně to bylo období, že opravdu my jsme se zase neustále jakoby napadali, jo. Když on se nehádal se mnou, tak já jsem se hádala s ním, takže jako hezky to jako fungovalo ty energie. A prostě jsme se nějak tam na chodníku, byli jsme kousek od Kotvy, my jsme se úplně brutálně zhádali, ale tím stylem, že vlastně Vincenzovi se udělalo strašně prostě špatně, začalo ho hrozně bolet srdce a já jsem se fakt bála, aby tam prostě neskolaboval, jo, protože jako on tam ty náběhy a ty problémy s tím srdcem jako hodně měl. Takže jsme šli do Kotvy, tam jsou dole nějaký takový lavičky, tak jsme se tam prostě sedli, protože on si prostě potřeboval sednout. No a já jsem prostě fakt jako měla strach, jestli jsem to nepřehnala, jestli jsem ho jako nesprdla moc a prostě tak jako nakonec teda se mu udělalo líp. No a večer mi volala máma a prostě jako úplně hotová byla a říkala, že prostě byli u veterináře a že kocour umřel na infarkt, jo. Takže prostě z mýho úhlu pohledu ten kocour posloužil jako nárazník, jo, a že prostě ta energie, která šla vlastně po tom Vincenzovi, se svezla po tom kocourovi a on mu vlastně v tuhletu chvíli, můžeme říct, třeba zachránil život, jo, nebo prostě mu pomohl jako svést pryč tu energii, která byla cílená na něj. No, takže tady to bylo takový náročný období. Tomu Vincenzovi fakt nebylo dobře, takže nakonec už mu nepomáhal ani tabák, jo, takže on vlastně vlastně ten tabák vás může jakoby chránit energeticky, ale na toho Vincenza už to nemělo vůbec žádnej vliv. Takže já jsem nakonec od kamarádky dostala v přírodě nasbíraný pelyněk, což je vlastně bylina nejsilněji působící proti černý magii a místo tabáku on začal vlastně kouřit ten pelyněk, okuřoval se s ním a to mu zabíralo mnohem líp, jo. Takže on když si zakouřil vlastně ten pelyněk, vykouřil se s ním, tak se aspoň na chvíli uklidnil a byl tak nějak víceméně nějakou dobu v pohodě, jo. Do toho já jsem mu prostě koupila ještě kozlíkový kapky, protože opravdu ta jeho nervozita byla, bych řekla, téměř extrémní a i ty kapky kozlíkový mu poměrně pomáhaly. Takže on tady v tom stavu vlastně neustále ale dělal ty ceremonie, jo. A já jsem říkala: „To prostě je celý špatně. Ty takhle ty ceremonie bys vůbec neměl dělat.“ Já jsem se mu vlastně i snažila třeba najít nějakou jinou brigádu, třeba u archeologů, jo, nebo něco takovýho, prostě aby měl nějakej finanční příjem, ale nedělal ty ceremonie, dělal něco neutrálního, protože samozřejmě mu byla odsávána obrovským způsobem energie nebo ztrácel hodně energie, velice hubnul a já jsem taky velice hubla, jo, v tomhle období. Já jsem to dopracovala na 45 kilo, jo, takže a bylo úplně jedno, co jsem jedla. Já jsem mohla jíst prostě knedlíky, všechno a bylo to úplně jedno prostě. Takže jsem si říkala, že tohleto je už prostě úplně celý špatně a vlastně jediná varianta, co s tím udělat, bylo skutečně se vrátit zpátky do toho Peru, protože bysme tady nenašli nikoho, kdo by nám byl schopnej pomoct, jo. Takže

[00:27:48] Petr Václav: Dobře, Ester, takže bavíme se o období, kdy dejme tomu jste byli v kontaktu a vy jste se zase vy jste se pokusila řešit tu situaci a začala jste plánovat váš odlet do Peru k nějakému šamanovi, který by vás dokázal té brujerie nějakým způsobem zbavit. Tak jak se to odvíjelo?

[00:28:15] Ester: No, já jsem vlastně teda jako jo, věděla jsem, že musím do toho Peru, zároveň to samozřejmě finančně jakoby náročnější záležitost, jo, takže já jsem furt jako nevěděla jako jak to udělat nebo jako jo, jestli to je teda správný řešení. Já jsem jakoby se vnitřně ztrácela, stejně jako ten Vincenzo, jo. Jako kdybyste měli úplně černo před sebou a je to jako kdyby někdo vzal nějaký šílený kladivo a prostě vám rozbil ten váš vnitřní kompas, jo. Jako kdyby vám někdo rušil to napojení, tu vaši intuici. Bylo to fakt náročný a já pak jako podle čeho já jsem se pak zorientovala, bylo, že jsem měla takový vlastně dva prožitky, který mi vlastně řekly: „Jo, jako ty pojedeš do toho Peru,“ jo. Já jsem prostě najednou cítila, byl to jako velice takovej živej pocit, že jdu vlastně po tý dlažbě v Cuscu na Plaza de Armas. A já když vlastně tohleto se mi děje, kdy vlastně už to téměř jako fyzicky cítím, tak vím, že se to brzo stane, i když třeba v tu chvíli to je jakoby možná, že to vypadá, že je to nereálná věc, jo. Takže jsem měla tady ten prožitek a pak vlastně nějakou dobu potom jsem měla další prožitek podobnýho typu a to bylo, že jsem cítila, že vlastně sedím v letadle a letím nad oceánem, což je trochu víceméně taková jako důležitá informace, že jsem fakt jako cítila, že poletím nad tím oceánem. No a takže vlastně nakonec jsem to teda jakoby to odbouchla, že teda prostě letím a šla jsem

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[00:30:00] Ester: si teda zařídit letenku. Tu jsem měla na konci, na konec dubna. A vlastně, co bylo ještě zásadní, těsně před tím odletem, pár dní před odletem, já jsem měla nějakou vizi a viděla jsem v tý vizi vlastně Pedra Dobroděje. A bylo to velice zvláštní, protože já jsem ho viděla jako velice nervózního, vzteklýho a bezmocnýho. A to byl přesně ten náš stav, ten můj a toho Vincenza, jo, prostě ten náš vnitřní stav a já jsem si říkala: „Hm, to je zvláštní. To vypadá, jako kdyby se karty obrátily, jo, jako kdyby on měl ten náš stav.“ Ale já jsem tomu nerozuměla, já jsem to nechápala prostě v tu dobu. Jo, takže to bylo těsně před tím odletem a před odletem se ještě staly další věci. Vincenzo se nakonec dostal tady k jedný paní, která je taky původně z Peru, jo, je to Peruánka, a ona mu vlastně pomohla, udělala mu nějakou limpiu, prostě očistu, a vlastně udělala mu takovou jako první pomoc, jo. On se strašně pozvracel a řekl mi vlastně, ta paní mu řekla, že on měl na srdci jakoby něco jako plyny. Jo, takže tady po tý limpii on neustále chodil a jakoby krkal a vlastně z něj jakoby odcházely ty plyny. Jo, já jsem si pak z něj dělala srandu a říkala jsem mu, že je jako žába, jo. Říkala jsem mu „papasapo“, jo, sapo je španělsky žába. A vlastně díky tý paní se stalo to, že teda přestal mít jakoby ty problémy s tím srdcem, že mu furt jakoby bušilo a začal líp spát, jo, že on se vlastně vždycky furt tu noc budil a s tím jako s tím bušením toho srdce. Takže tady ta paní mu hodně pomohla a zase, jo, ona prostě byla odtamtaď, z toho prostoru tý Jižní Ameriky. Do toho vlastně se stalo to, že těsně před tím mým odletem nevyšly Vincenzovi a Helze ty papíry a on dostal vlastně papír, kde byl vyrozuměn k tomu vlastně, že do měsíce musí opustit Schengen. Jo, takže on i prostě, my už jsme to připravovali, že on teda poletí těsně po mně, ale i k tomu teda dostal jakoby to rozhodnutí z toho imigračního, že opravdu ten Schengen teda musí opustit a že to partnerství prostě teda jakoby nebylo uznáno. No.

[00:32:29] Moderátor: Takže já jenom se zeptám, pardon. Takže oni to nezrušili, oni v podstatě nechali běžet to řízení tak,

[00:32:37] Ester: Mhm.

[00:32:38] Moderátor: že jako jsou ten pár. To znamená, tam nedošlo k tomu jako, že vy jste tam došla a prostě jste řekla: „Věci se mají tak a tak, já to ruším, tu žádost.“

[00:32:40] Ester: Přesně tak. Jo.

[00:32:46] Moderátor: Oni tu žádost nechali běžet a v podstatě na základě šetření teprve rozhodly orgány, že to je špatně, že je to fiktivní, že to prostě se nezakládá na tom, co oni uvádějí a víceméně tu žádost uznaly jako neplatnou.

[00:32:47] Ester: No, no, přesně tak.

[00:32:55] Ester: No.

[00:33:01] Ester: No.

[00:33:03] Moderátor: A tudíž on dostal to vyrozumění, že během měsíce musí opustit Schengen. To je velice důležité právě už pro to, co jsme konstatovali u toho vysílání, jestli si vzpomínáte, kdy jako Helga se v uvozovkách jako kdyby zřekla, ale pokud by s ním nechtěla mít nic spojeného,

[00:33:04] Ester: Hm.

[00:33:07] Ester: Hm.

[00:33:21] Ester: Hm.

[00:33:25] Moderátor: tak by ty papíry řešila, tak by tu žádost zrušila. To znamená, evidentně byl zájem, aby on tady byl, aby tady pracoval, aby tu infekci šířil i na jiných místech.

[00:33:30] Ester: Hm, hm.

[00:33:32] Ester: No.

[00:33:40] Moderátor: Tak to, tak to vidím a cítím já. Dobře, jste připravena k odletu do Peru

[00:33:40] Ester: No, prostě… No.

[00:33:46] Ester: No.

[00:33:47] Moderátor: a tam se děly velice zajímavé věci typu, bylo vám všemožně bráněno, abyste se do toho Peru dostala, protože tam na vás čekala pravda.

[00:33:49] Ester: No.

[00:33:55] Ester: No.

[00:33:58] Ester: No a ještě teda to ještě se stala těsně před tím odletem jedna situace, kterou taky teda bych ráda zmínila, protože si myslím, že je důležitá. K Vincenzovi se dostala na limpiu, na ceremonii, paní a já todleto, on mi to psal, jo, takže to mám jakoby, je to doložitelný v těch našich konverzacích. A on mi psal prostě: „Jo, přišla jako teda na limpiu paní a paní je na tom jako velice špatně.“ A já mu píšu: „A jako co je paní teda?“ A on mi psal: „No, paní má jako špatnýho partnera, má mnoho žen,“ jo. A pak mi píše: „No, je to Pedro Dobroděj.“ A já už jsem se prostě fakt jako musela smát a jako že teda, on mi psal teda, jako že ta partnerka je na tom velice špatně a já říkám: „Jo, jako partnerka, jo? A jako která, který číslo v pořadí? Jako číslo 500 nebo číslo 1000 prostě?“ A prostě on vždycky používal to slovo jakoby partnerka, jo, ale já myslím, že to není úplně jako správný slovo. To nejsou žádný partnerky, jo. Já bych to možná upřesnila a použila slovo jako postel-partnerky nebo spíš jako nějaký jako souložnice na dobu určitou, jo, protože tam jako o nic jinýho nejde. Takže opravdu se tam jakoby k němu dostala i takováhle dáma a právě psal, že paní je na tom jako velice špatně a já jsem mu psala, jestli je na tom hůř než my dva a on mi odpověděl, že ano. A já jsem mu právě jakoby psala, že to už si asi neumím ani představit, že by na tom byl někdo hůř než my dva, jo. Takže to byla taky taková záležitost, kdy jsme se vlastně o tom bavili, že tady ty jakoby postižený ženy pak vlastně hledají pomoc u dalších lidí, aby je z toho vysekali, jo. Takže i takhle vlastně k tomu Vincenzovi se dostala jedna takováhle dáma. No, tak to bylo taky těsně před tím odletem.

[00:35:55] Moderátor: No, já to nebudu ani komentovat, protože sama jste to řekla velmi dobře. Chystáte se na ten odlet. Jdeme na ten odlet, pojďme.

[00:36:01] Ester: Hm.

[00:36:04] Ester: Hm, hm.

[00:36:06] Ester: Určitě, no. Takže já jsem teda měla ten odlet na konec dubna a prostě myslela jsem si, všechno v pohodě jako vždycky, jo, já jako mně věci normálně jakoby docela fungujou. No a přišli jsme prostě na to letiště, Vincenzo mě doprovodil. No a prostě jsme tam přišli a ten let do toho Madridu měl zhruba 2 hodiny zpoždění. Takže by to prostě znamenalo, že by mi to letadlo v tom Madridu uletělo. Takže jsem si vzala zpátky kufry, který už byly vlastně jakoby podaný. No a vrátili jsme se domů. Vincenzo byl teda víceméně jako šťastnej, jo, protože on měl jakoby hrůzu z toho, že tady zůstane sám. Já jsem říkala: „Ne, ne, ne,“ jo. Už mi jako navrhoval, že tady zůstaneme a že budeme ve Španělsku spolu a já jsem říkala: „Ne, já prostě jako letím, letím prostě v každým případě do toho Peru.“ A takže prostě jsem volala, já jsem letěla s Aviancou, což je úžasná letecká společnost a od tý doby, co se tyhlety věci staly, tak já už lítám jedině s Aviancou. A takže Avianca mi řekla, že mi dají další let zdarma, jo, a takže jsme to přesunuli, ten můj odlet, asi já nevím, o tejden prostě zhruba, plus minus. No, takže jsme šli za tejden znovu na to letiště prostě, no a měla jsem teda větší časový odstup, jo, v tom Madridu, aby mi to tam teda zase neuletělo. No a ČSA měly opět další zpoždění, ale já jsem si říkala: „Ty jo, tak teď tam mám prostě víc těch hodin, takže by mi to teda jako uletět nemělo, tak snad to bude v pohodě.“ Takže prostě jsme se teda s Vincenzem rozloučili, já jsem nasedla do letadla, přijela jsem, přeletěla jsem do Madridu, ale opět prostě s dost velkým zpožděním. No a když jsem přišla na ten gate, kde, odkud mělo vlastně odlítat to letadlo do tý Limy, tak gate byl zavřenej. A já myslela, že mi tam prostě jako klepne, jo, jakoby v tom Madridu. Takže si říkám: „To snad není pravda, oni fakt jako nechtějí, abych se do toho Peru dostala,“ jo, protože todleto není normální, jo. A tam se vlastně stala ta situace, že já jsem v tu dobu jako neměla moc peněz na účtě a jako nemohla jsem si koupit letenku ani tam jakoby do tý Limy, ale ani zpátky do tý Evropy. Takže já jsem tam normálně zůstala jako viset na tom letišti. Šla jsem na přepážku ČSA, nebo takhle, chtěla jsem jít na přepážku ČSA, jenomže ČSA v Madridu žádnou přepážku nemá, takže jsem volala na to call centrum, ty mě úplně poslali prostě do háje, jo, ať se prostě o sebe postarám sama, že prostě se svým zpožděním vlastně nemají vůbec nic společnýho. A takže nakonec já jsem si vlastně vzpomněla na tu vizi, co jsem měla, že prostě poletím nad tím oceánem, že prostě vím, že poletím. Sice nevím jak, ale říkala jsem prostě tomu vesmíru, že mi to nějak jako musí zařídit, že prostě já do toho Peru jako fakt potřebuju. A takže jsem prostě nějak jako se šla zeptat znovu na přepážku tý Aviancy, kolik by teda stála ta letenka do toho Peru, protože ještě vlastně paní mi řekla, že to jako nepřichází v úvahu, že budu mít jednosměrnou letenku, že musím mít jako zpáteční letenku. A samozřejmě zpáteční letenka taky tam bude jiná cena a ještě když si ji kupujete jako teď hned okamžitě, že jo, tak jsem to prostě tam jenom jako, že se půjdu zeptat. No a asi teda na přepážce seděl nějakej anděl, protože prostě paní mi řekla, že mi teda dají jako další letenku zdarma na zítra ráno a že tu zpáteční si teda jako, že to není nutný, že ať si prostě, že tam je nutný vlastně, abych jim doložila to, že do tří měsíců opustím Peru a vlastně mi poradila, ať si koupím jakoby jenom jízdenku, jo. A já jsem si koupila jízdenku vlastně z Limy do Guayaquilu v Ekvádoru, abych jim doložila, že vlastně teda v určitým tom termínu opustím Peru. Takže prostě se tak se nade mnou prostě vesmír smiloval, dali mi takhle Avianca zadarmo prostě letenku a prostě přespal jsem tam na letišti v tom Madridu a vlastně druhej den ráno jsem teda odletěla do Peru, jo, takže…

[00:40:20] Moderátor: Já jenom tady do toho vstoupím, jo. Tady je přesně vidět, jak ten vesmír, když to takhle někdo pojmenovává, a nebo to naše vyšší já, jak to s námi vlastně koulí jako kdyby, jo, a ty, ty protisíly na té druhé straně taky. Když si vybavíme příběh Slávy,

[00:40:34] Ester: Hm.

[00:40:35] Ester: Hm.

[00:40:40] Ester: Hm.

[00:40:40] Moderátor: tak jeho pravé vyšší já brzdilo všema čtyřma, všema možnýma způsobama brzdilo to, aby on se tam dostal, aby tam byl obětován, jo.

[00:40:48] Ester: Hm.

[00:40:51] Ester: Hm.

[00:40:51] Moderátor: Takže ten mu tam jakoby, že Sláva neměl ten problém s penězma, takže ten to vždycky přetloukl tím, že si koupil znova tu letenku.

[00:40:58] Ester: No, no, přesně.

[00:41:01] Moderátor: U vás to bylo jakoby hraniční v tom, že vy jste, asi jste se rozpomněla, ne, na ten film Terminál, jak tam Tom Hanks, jak tam žil v podstatě na tom letišti,

[00:41:10] Ester: No, těsně. (smích)

[00:41:14] Moderátor: takže to, to byla vaše světlá budoucnost.

[00:41:17] Ester: Přesně, to bylo jako… (smích) Prostě… Jako… (smích)

[00:41:21] Moderátor: Jak vás to tam, jak vás to tam jako kdyby uzamklo a zároveň v uvozovkách jako někdo, koho se to vůbec netýkalo,

[00:41:28] Ester: Hm.

[00:41:30] Ester: No.

[00:41:31] Moderátor: protože odpovědnost za zpožděný let mělo ČSA, tudíž ono bylo povinno vám případně jakoby když ne zakoupit, tak vyjednat

[00:41:35] Ester: No, no.

[00:41:38] Ester: No.

[00:41:42] Moderátor: tu letenku na úrovni jakoby letecká společnost – letecká společnost.

[00:41:47] Ester: Jenomže to nebylo, protože já jsem to kupovala jako dvě oddělený letenky.

[00:41:48] Moderátor: Teď se od toho distancovali.

[00:41:51] Moderátor: Aha, aha, jo.

[00:41:52] Ester: Jo? Kdybych to kupovala vcelku, tak jo, jenomže ne. Takže to byl právě ten problém, no, no.

[00:41:54] Moderátor: Hm. To byla ta… Ano. No ne, my třeba s ČSA máme určité zkušenosti, kdy jsme nakoupili u nich let, který ale v podstatě oni nerealizovali, ale prodali ho

[00:42:07] Ester: Hm.

[00:42:08] Moderátor: a jenom za změnu potom v příjmení, respektive jenom oprava v příjmení

[00:42:15] Ester: Hm.

[00:42:16] Moderátor: stála v té letence de facto letenku jako takovou novou, jo.

[00:42:22] Ester: No, no.

[00:42:22] Moderátor: Čili v podstatě oni, oni jsou velice nekompromisní a v podstatě vůbec neberou odpovědnost za některé věci, které prodávají. Tak to jsem jenom chtěl zmínit, ale dobře, vy jste měla dvě oddělené letenky.

[00:42:29] Ester: Hm.

[00:42:35] Moderátor: Takže jako kdyby přesto, že ta letecká společnost vůbec nenesla odpovědnost za to, že vy jste nestihla, ale s pochopením té dámy {pomlčka} anděla,

[00:42:35] Ester: Hm.

[00:42:41] Ester: Hm.

[00:42:44] Ester: No.

[00:42:46] Ester: No.

[00:42:46] Moderátor: tak vaše vyšší já vám zařídilo, že jste nemusela zůstat bivakovat na tom letišti

[00:42:55] Ester: No.

[00:42:56] Moderátor: uvězněna tam v podstatě někde na tom terminále. Dobře.

[00:43:00] Ester: No.

[00:43:01] Moderátor: Takže jste ráno odletěla do Limy.

[00:43:04] Ester: No, no a já už od týhle chvíli už jenom chválím Aviancu, jak je to úžasná společnost a s nikým jiným já nelítám, jo. A oni mají ještě výhodu v tom, že můžete mít s sebou 40 kilo, takže jako pro mě to je jako numero uno, jo, Avianca. (smích)

[00:43:18] Moderátor: A kam všude lítají, když už jsme u toho?

[00:43:21] Ester: Pardon?

[00:43:22] Moderátor: Kam všude létají? Jako hodně lítají nebo je to nějaká jenom…

[00:43:26] Ester: Jižní Ameriku. Oni jsou, oni jsou kolumbijská společnost

[00:43:30] Moderátor: Aha.

[00:43:30] Ester: a dělají hodně právě Jižní Ameriku, no, takže…

[00:43:34] Moderátor: Jo, takhle. Dobře, já jenom až zase poletím do Ruska, tak to mě tam asi neve- nevehmou. Dobře, tam asi nelítají.

[00:43:39] Ester: Ne, tak to by byla to by byla špatná destinace, no. (smích)

[00:43:42] Moderátor: Fajn. Ráno odletáte do Limy

[00:43:45] Ester: No, no, no.

[00:43:46] Moderátor: a jaké byly vaše pocity? Jste musela být naplněna štěstím, že v podstatě někdo vám jednak poradil, jak to udělat, abyste se za své peníze, které, které jste už vynaložila,

[00:43:52] Ester: No.

[00:43:59] Ester: No.

[00:43:59] Moderátor: tak abyste si mohla uplatnit tu jednosměrnou nebo tu jednosměrnou letenku de facto.

[00:44:03] Ester: Hm.

[00:44:05] Moderátor: Takže vy jste měla, když jste, když jste ji měla původně koupenou, tak byla obousměrná nebo byla také jednosměrná?

[00:44:12] Ester: Ne, já jsem měla jenom jednosměrnou do tý Limy, ale vlastně měla jsem tu jízdenku do toho Guayaquilu, jo, takže jsem to měla takhle.

[00:44:22] Moderátor: Ne, myslím tu původní verzi, jak jste to měla původně jako kdyby.

[00:44:26] Ester: Ne, taky jakoby jenom jednosměrnou. To já jsem nevěděla, to mi řekli až na tom letišti, že jako, protože já když jsem letěla poprvý do Peru, tak já jsem měla to pracovní povolení, takže jsem žádnou zpáteční letenku mít nemusela. Mně to jako nedošlo, takže já jsem prostě si zase koupila tu jednosměrnou letenku a tam mě právě na letišti ta Avianca upozornila, že to teda v žádným případě jako není možný, jo. Že buďto musím mít zpáteční a nebo prostě, že musím doložit, že do tří měsíců to Peru opustím.

[00:44:55] Moderátor: Vy jste totiž se možná začala dostávat do stejné situace jako Sláva,

[00:44:59] Ester: Hm.

[00:45:00] Moderátor: který v podstatě měl také problém s tím vízem v uvozovkách,

[00:45:04] Ester: Hm.

[00:45:06] Moderátor: protože vy jste si koupila sice letenku, ale možná by vás ani do toho letadla na ten původní termín nepustili, protože byste nemohla doložit to, že se vrátíte.

[00:45:15] Ester: Hm, hm.

[00:45:16] Moderátor: No, dobře.

[00:45:17] Ester: No tak ono se třeba ta jízdenka, to dá koupit prostě přes internet během pár chvilek, jo, takže není to složitý, no.

[00:45:22] Moderátor: Jo, jo, jo, určitě, ale ale v časové tísni je to pochopitelně problém.

[00:45:28] Ester: No, jasně, přesně tak, no.

[00:45:29] Moderátor: Takže kdyby vám to při klasickém odbavení a tak dál, tak to mohlo fungovat. Dobře, gate byl zavřený, vy jste ale letěla ráno. Vyřídila jste si všechno, co měla,

[00:45:33] Ester: Hm.

[00:45:38] Moderátor: co jste měla mít vyřízeno. De facto jste byla ještě moudřejší než předtím,

[00:45:39] Ester: No.

[00:45:43] Ester: No.

[00:45:43] Moderátor: protože jste si to vyřešila elegantně tou jízdenkou do Ekvádoru, čili, že opustíte,

[00:45:48] Ester: No.

[00:45:49] Moderátor: že opustíte vlastně Peru

[00:45:50] Ester: Přesně tak.

[00:45:51] Moderátor: v nějakém tom zákonném termínu.

[00:45:52] Ester: Hm.

[00:45:53] Moderátor: Tak vystupujete v Limě celá šťastná a blažená a pravděpodobně vaše první kroky směřují k nějakému curanderovi.

[00:45:56] Ester: No.

[00:46:02] Ester: Takhle, já jsem ještě byla vlastně, já jsem přiletěla do Limy, dva týdny jsem tam byla vlastně u Vincenzovy rodiny, protože jsem si potřebovala jakoby zjistit věci, pak jak je to s těma vízama. A teprve po dvou týdnech já jsem vlastně odletěla do Cusca a mám to tady vlastně ještě v tom kalendáři, jo, jsem to tady, mám to tady poznamenaný vlastně, že jsem tam, můžeme si říct ty data. Takže já jsem odjížděla 12. května z Limy a 13. května v neděli jsem přeletěla do, jsem přijela do Cusca autobusem, jo. Ta cesta je náročná, protože vlastně je to zhruba 22 hodin autobusem, když teda neletíte, jo, já jsem jela autobusem. No a hned v pondělí jsem naběhla ke curandeře. (smích) Jo. Nebylo to teda přímo v Cuscu, bylo to v regionu Cusco a prostě okamžitě jsem říkala, že prostě se to musí řešit ta situace, jo, že tady není na co čekat. A prostě vyhledala jsem tam jednu curanderu a asi by možná bylo dobrý říct, že já jsem vlastně byla dopro-, doprovodil mě vlastně jeden člověk, takže já jsem tam nešla sama. Vlastně mám na to, co tam bylo řečeno a co se tam dělo, mám teda na to svědka. No, takže my jsme tam šli vlastně spolu s tím člověkem a já jsem tak nejdřív jako popatrně prostě, že jako kolik by stála limpia, jo, že prostě kamarád nebo přítel vlastně má problém. No, ale jako paní vypadala jako docela v pohodě, hlavně on tam totiž původně měl být muž curandero, jo, a mně to právě příjemně překvapilo, že místo muže přišla paní, tak jsem říkala: „Jo, super, tak to by mohlo bejt fajn s paní.“ A vlastně jsem jí Tam to bylo fajn s tou paní, že já jsem jí toho nemusela moc vysvětlovat, jo. Já jsem řekla pár věcí a ona okamžitě věděla, která bije, co se děje. Takže jsem vlastně měla, vlastně jsem jí důvěřovala tý paní. A ona říkala: „Dobře, podíváme se na to jakoby, jak seš na tom.“ Vlastně jo, jako řekla jsem jí teda, že mám přítele, že se dějou nám divný věci, že si teda myslím, že je to brujería. A ona říkala: „Dobře, podíváme se na to, v jakým je to stavu.“ A řekla mi: „Běž tamhle naproti do obchodu, kup si vejce a přines mi to vejce a podíváme se na to.“ Protože tam vlastně v tom Peru skrze to vejce se dá dobře číst jakoby váš zdravotní stav, vaše situace, v který se nacházíte. No, takže jsem šla naproti do obchodu, přinesla jsem to vejce. Paní vejce rozbila a v životě nikdy jsem nic podobnýho neviděla, ale prostě vytekl, ten obsah, který z toho vejce vytekl, byl víceméně celej černej a jenom kousek byl žlutej, jo. A já jakoby mně v tu chvíli jako prošla hlavou myšlenka: „Jak to udělala?“ A ona to zachytila a řekla mi: „Já jsem ti to vejce nedala, ty sis ho přinesla sama z toho obchodu.“ Takže jako na to se nedalo jakoby co říct, jo. A já jsem se pak teda časem jakoby dozvěděla, že někdy oni to ty curanderos dělají, že prostě napíchnou jehličí stříkačkou to vejce a dají, jakoby napíchnou do toho inkoust, jo, ale nevím jako. Já nevím, já nemůžu, ne- nemám k tomu co říct, nevím, jak to bylo. Prostě vyteklo z toho prostě něco, co bylo celý černý a ta paní…

[00:49:35] Moderátor: A teď jenom se zeptám, zapáchalo to? Zapáchalo to?

[00:49:38] Ester: Nespomínám si. Nevybavuju si to, no.

[00:49:40] Moderátor: No ne, protože když máte zkažené vejce, může být vevnitř černé, ale je to takovej smrad, že byste nevydržela u toho sedět, jo.

[00:49:44] Ester: Jasně, jasně, no.

[00:49:48] Ester: Mhm, hm.

[00:49:50] Ester: No, ne, ne, nevzpomínám si, že by to jakoby nějak jako brutálně zapáchalo. Ona tam teda ještě taky pálila, tam měla nějaký asi ty tyčinky nebo něco, jo, v tom, tam, co jsme šli, takže, ale nevzpomínám si, že by to nějak jakoby zapáchalo.

[00:50:06] Moderátor: A jak vám to vejce vyložila tedy, ten obsah, který z toho vytekl?

[00:50:09] Ester: No a ona mi právě říkala, říkala: „No, tak jako podívej se, tady prostě, tady je energie energie smrti,“ jo, „tady prostě to je celý černý a to ten kousek toho žloutku tady, to je vlastně ten život, kterej vám zbejvá,“ jo. „Tady prostě,“ a říkala jako, ona mi téměř vynadala, ona říkala: „Ale jako todleto trvá už dlouho a ty jsi přišla skoro jako na poslední chvíli.“ A a víceméně ona měla pravdu, jo. Já prostě jí nebylo co jako na to říct, protože přesně takhle vlastně jsem to vnímala, že se to takhle děje. A ona říkala: „No, tam prostě se musí jako velice rychle s tím jakoby něco dělat, protože prostě,“ ona mi řekla víceméně, to vlastně jakoby má datum, jo, tam prostě se jako nemůže nějak zásadně čekat. A ona říkala prostě, že na nás bylo cíleno vlastně, aby se stala třeba nehoda nebo, že na nás cílili i skrze sebevraždu, jo, může právě dojít i k nějaký jakoby v uvozovkách přirozený smrti. Takže víceméně to všechno, co říkala, já jsem vlastně na to nemohla nic říct, protože já jsem vnímala, že ona říká ty věci tak, jak jsou, že říká pravdu. A ona říkala, že prostě ty lidi samozřejmě, co jsou za tím, tak mi vyloženě řekla, že že to je sekta satanika, jo, tienen pacto con diablo. A protože já jsem se jako ptala, jo, vlastně, protože jsem jí to jakoby osvětlila tu situaci prostě jakoby s Helgou a todleto: „Kdo to vlastně dělá?“ A ona mi vlastně řekla, jo, že to všechno, že to je jakoby satanská sekta, že mají pakt s ďáblem a že to je vlastně síť, jo. A že vlastně mně, na mě cílili, že oni mě chtěli zničit primárně prostě spirituálně a já jsem se prostě ptala jako na ten důvod. Říkám jako: „Proč? Proč mě prostě chtěli zničit? Proč mě chtěli zlikvidovat? Jako co byl ten důvod?“ A ona říká: „No, jako příliš mnoho vidíš a příliš mnoho víš.“ Což byla pravda, že jo. Já jsem vlastně Dobrodějovi postavila to zákulisí. Jo, já jsem mu do něj nejenom jako nahnala, já jsem ho postavila, protože beze mě by nebyl ani Vincenzo, beze mě by nebyl Juan, beze mě by nebyl ani Rodrigo, ani Hugo, prostě nikdo. A takže evidentně prostě vzhledem k tomu, co jsem se pak všechno dozvídala, tak jako mám pocit, že jsme se asi s Vincenzem nehodili moc do krámu, no. Takže prostě bylo nutný teda nějak s tím něco dělat. Ona mi ještě vlastně řekla, že Vincenzovi hodně cílili na na mozek, na srdce a na ledviny, jo, že prostě tam šly hodně jakoby, tam šlo to poškození. A říkala prostě, jako to se musí okamžitě řešit, tak mi řekla, jestli teda jako jsem, jo, jestli teda do toho jdu, do toho léčení. Já jsem říkala, že prostě samozřejmě, že teda jako prostě to jako, jako není jiná varianta. A já jsem vlastně jí na vlastně navštívila čtyřikrát v tom týdnu, dvakrát jsem byla tedy doprovoz-, dvakrát mě doprovodil jeden člověk a ona mi pak ještě řekla, když jsem tam šla podruhý nebo potřetí, říkala: „Přines mi Vincenzovu fotku, já se ještě na to podívám.“ Takže když jsem tam šla podruhý nebo potřetí, já jsem tam šla s tou Vincenzovou fotkou a ona prostě tu fotku vzala, vzala vatičku, tam trošku potřela potom jeho obličej, pak tu vatičku zapálila a z tý vatičky se udělaly jakoby takový dvě černý jako tyčinky, takový pokroutky, vypadalo to jako hadi prostě, a ona říká: „No, já jsem si to myslela.“ Říkala: „No, že jsou kolem nás vlastně obtočený takový jakoby dva energetický hadi.“ A ona říká: „To nejsou jako jedovatý hadi, to jsou něco jako škrtiči, kteří se kolem vás furt jakoby víc jakoby stahujou a vlastně se snaží jako udusit ten váš život,“ jo. A já už jsem tady právě o tom jednou slyšela, říkala mi to vlastně kamarádka, která žila dlouhou dobu v Pucallpě, že tam právě se seznámila s nějakou dívčinou, která vlastně žila s nějakým takovým v uvozovkách šamanem a že to byl prostě nějakej příšernej starej dědek a že se tomu prostě hrozně divila, jo, že může bejt s takovým prostě starým dědkem jako taková pěkná jako mladá holka. A pak vlastně tam nějaká curandera jí řekla, že on kolem ní právě obmotal takový jakoby dva energetický hady, který vlastně nedovolí, aby ona ho opustila, jo. Takže ta curandera jí toho zbavila a ona od něj pak mohla vlastně odejít. Takže mě to nějak ani nepřekvapilo, když mi todleto řekla, protože už jsem znala tady tu historku. A takže prostě jsme teda se s tou paní domluvili, že udělá nějakou teda limpiu, že prostě udělá nějaký to léčení a ona říkala prostě: „To, co já udělám, je, že z vás stáhnu tady tu prostě energii a poš- pošlu ji tam, vodkud to přišlo.“ Tak jsem říkala: „No, tak jako dobře, tak prostě jo.“ No, takže prostě jsem tam byla…

[00:55:24] Moderátor: No a teď, Ester, teď, teď nastává takový ten okamžik docela klíčový.

[00:55:30] Ester: No.

[00:55:32] Moderátor: Jedna věc je, že tu energii tedy někdo odstraní a druhá věc je, co s ní udělá.

[00:55:39] Ester: Mhm.

[00:55:40] Moderátor: Vy jste tedy považovala za spravedlivé, aby ta energie byla vrácena tomu, kdo ji poslal.

[00:55:47] Ester: Já jsem to… No.

[00:55:49] Moderátor: Ano. Já se přiznám, že my také toto často děláme,

[00:55:50] Ester: Já jsem…

[00:55:53] Moderátor: že když někdo jako na výstrahu nereaguje

[00:55:57] Ester: Mhm.

[00:55:58] Moderátor: a stále posílá k někomu tyto záležitosti, kletby, prokletí a uřknutí a různá taková, takovéto věci,

[00:60:02] Ester: Mhm.

[00:60:07] Moderátor: tak že to pak vracíme a na těch lidech to je vidět, jo, že pochopitelně oni pak to, co vysílají, to se k nim vrací a

[00:60:10] Ester: Mhm.

[00:60:15] Moderátor: mají někdy problémy, ale to je jejich záležitost, protože nereagovali na výstrahy,

[00:60:19] Ester: Mhm.

[00:60:20] Moderátor: aby se takhle nechovali. Takže rozumím tomu, že jste tedy využila, řeknu, spravedlivého rozhodnutí, kdo co zaseje, tak ať také sklidí. Já vás teď přeruším, protože dáme si písničku a po písničce to bude velice zajímavé další poutavé vyprávění. Tak zahrajeme si a za chvilku jsme opět s Ester tady zpátky.

[00:60:36] Ester: (smích)

[00:60:40] Ester: Mhm.

(od času 00:60:45 do 00:63:59 hraje hudba – španělská píseň)

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Přepis nahrávky:

[01:00:00] Petr Václav: …stále se mnou sedí u mikrofonu Ester, můj host. A vyprávíme si, pochopitelně, o tom všem, co se jim dělo. Ale teď už jsme se dostali do situace, že víme, kdo je autorem. Ne že to víme, my to víme dlouho, ale máme to potvrzeno, kdo je autorem, do čeho patří, co vybudoval, čeho je součástí. Takže stará curandera, tedy, do jejíž péče jste se svěřila, ono, jak se časem ukázalo, ono to je někdy vymítání ďábla ďáblem. Čili, teď se vůbec nebavíme o tom, jestli ona sloužila tomu světlu, nebo tomu temnu. Pro vás bylo zásadní, aby vás tedy zbavila toho, co na vás Pedro Dobroděj de facto uvalil. Tak, pojďme.

[01:01:09] Ester: No, takže já jsem vlastně si říkala, dobře, jako paní ví, co dělá, prostě ona je ta curandera, ona je ta léčitelka, tak jí prostě nechám pracovat, asi teda ví, co má dělat. Takže já jsem to víceméně nějak moc neřešila a vlastně to, co pak nastalo, mě to velice jako vyděsilo, jo, protože opravdu to, co přišlo pak v těch dalších dnech, tak nebylo to to, co bych nějak jako předpokládala a opravdu jakoby zažila jsem asi zažila jsem šok, jo, v podstatě určitou formu šoku, kdy vám ještě zpětně dojde, co vlastně na vás bylo nasměrováno, jo. Ona vlastně jenom odklonila tu smrtelnou energii, která byla nacílena jakoby na mě a na toho Vincenza. A pak teprve vám to vlastně dojde, jako co o čem to celý bylo. Takže já jsem se pak vlastně Já jsem u tý curandery byla celkem čtyřikrát. Naposledy jsem tam byla 21. května a vlastně o pár dní později, vlastně ve čtvrtek 24., to mám přesně v kalendáři, já jsem se vlastně dozvěděla o tom, že vlastně zemřela vlastně paní, která byla součástí dobrodějova týmu. A já jsem si říkala, tak

[01:02:33] Petr Václav: Dalo Dalo by se Dalo by se říci, že byla součástí úzkého kruhu, úzkého výkonného kruhu. Já jenom chci podotknout, že jak jsme již ověřili, teď už zpětně z vašeho vyprávění, ale i v podstatě ze záležitostí, které řešíme my s Chou, Pedro Dobroděj, jako tradičně už bývá zvykem u temných mágů a vůbec u dravčích projektantů, oni pracují rukama druhých, anebo si z lidí, kteří jim důvěřují, vytváří živé štíty. To znamená, že oni skrz ty lidi vysílají tu energii, anebo k nim odráží to, co na ně někdo potom, co jim někdo vrátí, takhle to řeknu. No a tady se právě stal ten okamžik, kdy to někdo takzvaně schytal za něj, protože není radno si zahrávat se smrtelnými energiemi a s naplánovanými věcmi zhynutí někoho ke konkrétnímu datu. Takže se ukázalo, že opravdu to, co řekla ta curandera, že to nebylo něco, jaký fake nebo nějaké nafouknutí nějaké situace, ale že to opravdu mělo svůj datum a ta věc se vyplnila, akorát ne úplně u toho, kdo jí vyslal.

[01:04:02] Ester: No, takže prostě já jsem jako to bylo pro mě bylo to pro mě jako fakt náročný, jo, jakoby ten vnitřní proces toho, co se vlastně stalo, nějak to celý prostě zpracovat. Do toho se vlastně stalo to, že Vincenzo…

[01:04:17] Petr Václav: Pardon, ale pardon, pardon. Já bych ještě, Ester, zůstal u té curandery. Čili v první fázi ona to sejmula, v druhé fázi odeslala ten, řeknu ten balíček, ty hady a tohleto všechno odeslala tomu, kdo za tím stál, čili ten, kdo byl strůjcem. On to někam odklonil a nebo respektive on to, k němu to nedorazilo, protože to dorazilo na jeho živý štít, který si udělal z někoho. A tam ještě je potřeba říci, že vy o té curandeře víte, že ona plní, řeknu, takové zvláštní zakázky, což je velice rozšířené, zejména v Pucallpě, že tam si prostě někdo zaplatí za za něčí likvidaci. Takže to jsou právě ty věci, které myslím jste popisovala v některých těch citovaných záležitostech o tom, že energeticky se v podstatě lidé odstraňují, vraždí a podobně. Čili přesně toto bylo na vás aplikováno a na vás byl učiněn dotaz, zdali tedy přímo ten člověk, jestli ho jestli má být zlikvidován, nebo ne. A dokonce byla i částka stanovena, je to tak?

[01:05:39] Ester: No. Já jsem pak byla vlastně za nějakou dobu byla jsem dotázána Bylo mi vlastně řečeno, že jestli vlastně chci mít ten vztah s tím Vincenzem a chceme zůstat v klidu, tak vlastně se tam vyžaduje jakoby smrt Dobroděje a jeho brucha a vlastně mi bylo řečeno, že tam by bylo nutný to teda udělat tak, že by to bylo vlastně jako buďto přirozená smrt, nebo jako nehoda a prostě mi to teda bylo takhle nabídnuto. A já musím říct, že to už teda jako na mě byla taková síla, že já jsem okamžitě dostala takovou jako zarážku na úrovni srdce a prostě samozřejmě tou hlavou o tom nějakým způsobem přemýšlíte, jaký je to správný řešení tý situace. Navíc přece to jsou témata, jako to se jako fakt nikde nevyučuje, jo. Já prostě Ale jakoby samozřejmě jsem říkala, to je celý špatně, prostě. Tak jsem to jakoby odmítla, jo, ale až takhle…

[01:06:43] Petr Václav: No, moment. Ale teď chci podotknout právě, Ester, jednu takovou věc. Rozdíl mezi kristovským člověkem a šmejdem. Pochopitelně u šmejda by žádná zarážka nezafungovala. U kristovského člověka pochopitelně funguje to, že ten rozměr, v uvozovkách, použití, využití, zneužití těchto energetických záležitostí, že je limitován právě tím svědomím. A vaše svědomí, pochopitelně, vykonalo tu zarážku, že: „Ne, ne, ne, nejste ta, která je oprávněna k vynášení takovýchto soudů.“ Vy jste v podstatě si nechala vyřešit ten problém, který na vás byl uvalen s tím, že tedy v rámci spravedlnosti nechť se vrátí tomu, kdo ho vyslal. A takovýto takovéto řešení, které by možná v tu chvíli bylo řešením pro spoustu dalších lidí, jo, tak ale jste si nevzala na svědomí, jak se říká, a tady jste hodila zpátečku. Ono může to být klasifikováno jako, že jste se zalekla, že třeba jste mohla vyhodnotit, že a tak dál. Ale já si myslím, že úplně primární je to, co funguje u všech kristovských lidí, respektive u těch, kteří nejsou padlí, tak, že funguje svědomí. Takže jste se zachovala správně, já vás chválím.

[01:08:12] Ester: Já jsem totiž se tam pak vlastně Já jsem o tom hodně jakoby přemýšlela, pak ještě v souvislosti, co co si ještě řekneme asi, jaký je vlastně to správný řešení, jo. Samozřejmě na tom srdci ta zarážka zafungovala okamžitě a já jsem si pak ale i představovala jako jsem si říkala: „No, tak jako kdybych to teda jako udělala, prostě Ale jo, co co by se stalo, kdybych já to udělala?“ Já jsem o tom jako přemýšlela a říkám: „Tam bysme šli prostě do energetickýho konfliktu, jo. Šli bysme do energetický války a když by ta paní jakoby nebyla dostatečně silná, tak ono by se to obrátilo nejenom proti ní, ale i proti mně. Jako prostě já jako v žádnou energetickou válku prostě nestojím a i kdyby se to povedlo a prostě Dobroděj a jeho brucho zemřeli, tak jak já bych se cítila?“ Já jsem právě jako jsem se cítila, když jsem si představila, jak bych se cítila, tak jsem se cítila prostě strašně. Jako já jsem neviděla žádnou změnu vlastně na tý emocionální úrovni, že bych se cítila nějak líp a nebo šťastná. Říkám: „To je celý špatně, jako já to o tohle nestojím. Já jako nestojím primárně o smrt toho člověka. Pro mě je důležitý to, aby veřejnost znala pravdu. To, kdo on je, co dělá a co se může dít.“ Tohleto vlastně pro mě pak bylo důležitý, jo. Takže já jsem se vlastně takhle jakoby s tím nějak skonfrontovala a prostě jako ta tahleta varianta, ta první jako absolutně jako nepřicházela pro mě v úvahu. I když jsem věděla, že tím třeba riskuju, že ten vztah prostě jako bude, že budeme furt nějak jakoby jak to říct, no, že nebudeme v klidu, že nám budou dělat problémy, ale prostě jako tohle jsem nedala, no. Tohle jako bylo na mě moc.

[01:10:02] Petr Václav: Ester, ze zkušenosti vím, asi a dovolím si zaspekulovat, co by se stalo. Chcete to vědět?

[01:10:08] Ester: No.

[01:10:09] Petr Václav: Stalo by se toto: Ona by po něm vystartovala, protože byli ze stejného těsta, tak možná by to vystartování bylo takové jako varování: „Hele, je tady někdo, kdo po tobě jde, kdo si mě nechal najmout.“ Byla by to otázka spolupráce nakonec proti vám, protože pochopitelně Pedro Dobroděj by za a vás přeplatil, pokud by se jednalo o peníze, a pokud by se nejednalo o peníze, tak ona by si ještě vysloužila ostruhy. Protože to nebyla curandera, která sloužila světlu, ona se pochopitelně dopouštěla za určitý obnos likvidace lidí. Takže víme, z jaké byla branže. Ale jela si na vlastní triko a nebyla organizovaná v žádné té sektě, jak jsme se o ní bavili. Takže jí šlo v podstatě, byl to takový ten živnostník, nebyla to korporace, byl to takový ten živnostník na poli černé magie. No, ale vám v tu chvíli velice pomohla. Tak a teď, Vincenzo tedy, nějaká první pomoc tady v Čechách. On teda v tu dobu ještě nebyl v Peru, chystal se tam a ona tedy konstatovala, co konstatovala. Vy jste do toho nešla, protože se vám to zdálo úplně úplně za rohem toho, co vy byste chtěla. Takže jste věci nechala být a bohužel za týden nebo za nějakou krátkou dobu jste se dozvěděla, že tedy ta sejmutá a vrácená, když to nazveme, kletba nebo osudové řízení, ve velmi silných uvozovkách, se projevilo a a našlo si svoji oběť.

[01:12:00] Ester: Hm.

[01:12:01] Petr Václav: No, okolo okolo smrti té dotyčné oběti panuje silná, řeknu, nejistota, jak to vlastně bylo. Je tam velmi mnoho věcí zamlžených, nejasných, jako okolo řady jiných věcí, ale které souvisí s Pedrem Dobrodějem. Takže to vy jste nemohla tušit, že Dobroděj si z této osoby udělal svůj živý štít, který za něho schytá to, co krizník poslal. No a co co se tedy dělo dál? Vás to muselo vyděsit. Jak jste dál potom pokračovala, reagovala?

[01:12:44] Ester: No, takže já jsem teda odmítla tu nabídku tady té paní, jo, a protože jsem fakt jako vnímala, že bych klesla vlastně na tu jejich úroveň, že bych se stala jako jednou z nich, kdybych to udělala, jo. Takže prostě tam jsem to zařízla. Do toho se stalo to, že vlastně Vincenzo, kterej už byl v Madridu, tak se mnou najednou prostě přestal nějak záhadně komunikovat a pak jsem prostě zjistila, že se vrátil zpátky do Čech. Jo, to jsem zjistila z nějakejch jako fotek na Facebooku. Takže prostě byla vrácena energie zpátky a zároveň byl Vincenzo též vrácen zpátky. Přičemž on už měl teda měsíc na to, aby opustil ten Schengen a najednou se objevil někde v Pardubicích u nějaký paní, která opět jako nabízela ceremonie se šamanem, jo. Takže mně už jako v Peru fakt tekly nervy a už jsem říkala: „To snad prostě není pravda.“ Takže nakonec se to vyřešilo tak, že jsme udělali vlastně s Pablem, kterej mě opravdu hodně podporoval a pomáhal mi, tak jsme udělali ceremonii se San Pedrem. Na tom San Pedru, tam se to prostě všechno vyčistilo, protože já Pabla vnímám jako velice čistýho člověka, kterej umí. A prostě Vincenzo Jo a to ještě vlastně než on odlítal do než on se dostal do těch Čech, tak mi zase začal jako vykládat, jo, zase ve stylu těch jeho šílených báchorek, že už má tu letenku do toho Peru, dokonce mi říkal den, kdy přiletí, ale vůbec mi nebyl schopnej jako říct v kolik hodin, v kolik má odlet, s jakou leteckou společností a já už jsem cítila tu nervozitu, ty svalový tenze. Jsem říkala: „To je zas nějaký celý pofidérní.“ No a nakonec jsem teda zjistila, že prostě je v těch Čechách. No, ale jakoby po té ceremonii s tím s tím San Pedrem s Pablem, tak on se úplně zázračně prostě do deseti dnů dostal zpátky do Peru, jo. Tam se to všechno nebo hodně věcí se tam vyčistilo, já jsem se tam hodně pozvracela a on se dostal teda do Peru, no, do Limy vlastně a ke svojí rodině. Takže mně se velice ulevilo, protože já už jsem z toho byla fakt hodně jakoby nervózní, no. Bylo to hodně náročný období.

[01:14:55] Petr Václav: Tak víte co? Peru jako Pardubice, vobojí je od P, jo? To To je první věc. Druhá věc je, že právě pravděpodobně bylo sejmuto z vás, ale ta hrozba smrti nebyla sejmuta z něj, jestli jsem to dobře pochopil. Takže vy jste pak vyhledala ještě pomoc u toho, řeknu, prověřeného člověka, který aspoň pomocí tedy té kaktusové medicíny, tak vyčistil pravděpodobně to, co bránilo tomu Vincenzovi návrat do Peru, aby se zbavil toho fatálního, co ho vlastně na životě ohrožovalo.

[01:15:42] Ester: No, prostě dojel a takže já jsem se nějakým způsobem uklidnila a možná bysme vlastně my možná bysme mohli na tomhle místě vlastně i zmínit ty ty zdravotní problémy a ty traumata, kvůli kterým já jsem vlastně odjela do toho Peru, jo, protože jsme se vlastně o tom bavili a který jenom vlastně dokládají to, co se vlastně ve skutečnosti dělo. Takže já jenom…

[01:16:14] Petr Václav: Počkejte, Ester, já to já to jenom trošku upřesním. Protože na samém začátku vlastně našeho vyprávění, na samém začátku tohoto velkého příběhu, tak stála jedna záležitost a to bylo utrpení vašeho dědečka, se kterým se nějakým způsobem nevyrovnal a přešlo to na vás. A vy jste v podstatě do Peru úplně poprvé, byť pracovně, odletěla s tím, že se tam toho hodláte zbavit. Vidno jest, že uběhlo kolik? Dva roky, tři roky a tři roky. A za tři roky de facto jste se toho primárního nezbavila, protože za to primární se začalo podsouvat a začalo tím primárním být úplně něco jiného. Boj o život, boj o holý život. A to je právě to, co jsem chtěl, abyste teďko jsme si předestřeli, protože ty dvě věci spolu de facto velice, ale velice úzce souvisí. Tak, už máte slovo.

[01:17:18] Ester: No, takže vlastně já jsem, myslím to bylo hned v tom prvním díle našeho vyprávění, vlastně zmiňovala, že já jsem jela do toho Peru primárně kvůli tomu, že mám určitý typ zdravotních problémů a že na pozadí tady těch problémů vlastně je nakumulované trauma z naší rodiny. A já jsem se k tomu blíž nevyjadřovala, čekala jsem vlastně tady na ten moment a teďka vlastně teda to otevřu. Takže toto trauma, které se vlastně přenáší v naší rodině, tak je to trauma holocaustu, protože můj dědeček vlastně prožil víceméně tři roky po koncentračních táborech, jo. Takže chtěla bych teda říct, že my nejsme židovská rodina, ale můj děda vlastně se jako buďto byl v odboji nebo prostě vykonal nějakou takovou protiakci proti Hitlerovi a té jeho rozjeté mašinérii a vlastně za to byl sebrán gestapem a byl odeslán do koncentračního tábora Terezín. Potom se dostal do Osvětimi a z Osvětimi se dostal do koncentračního tábora Dora, což byl vlastně jeden z nejtěžších lágrů a vlastně nakonec byl teda odeslán na pochod smrti, jo, vlastně po těch lágrech teda, jak jsem říkala, strávil tam tři roky a jemu se vlastně podařilo z toho pochodu smrti utéct, jo, takže on se zachránil. A jistě teda všichni víme, kdo byl Hitler, na jaký energii byl napojenej, co provozoval. Víme, co to byly koncentrační tábory, co se tam dělo a co to byly pochody smrti. No a to trauma vlastně toho holocaustu bylo je tak náročný, že ono se to vlastně přenáší jakoby jak na druhou, tak na třetí generaci potomků těch lidí, co to primárně prožili. Je k tomu spousta literatury, různejch studií. Já jsem se tím docela hodně zabývala vzhledem k těm potížím, který mám. Takže vlastně tam pak dochází k takzvaným transgeneračním přenosům. A když pak si vezmeme ten můj příběh, kterej jsem vám tady teď vypověděla, tak můžeme říct, že já jsem vlastně naprosto dokonalým způsobem zapadla do toho vzorce a naprosto dokonalým způsobem jsem přehrála tu původní modelovou situaci. Jo, já jsem vlastně se dostala jakoby, stejně jako ten děda, jo, on prostě se postavil někomu, určitý síle. Já jsem se taky postavila někomu, jo, vlastně jsem šla do takovýho v uvozovkách, takovýho odboje, protože třeba jsem varovala, že jo, na začátku svoji kamarádku, aby si dala pozor a tak podobně a vlastně nehodila jsem se do krámu, takže vlastně jsem měla být jako odeslána nebo vlastně jakoby jsem byla tak zvláštním způsobem jakoby izolována a vlastně jakoby…

[01:20:32] Petr Václav: Bylo vám usilováno o život, stejně jako v těch koncentrácích a trvalo to stejně tři roky jako tři roky s tím vaším dědečkem. A no, to je zajímavá No, to je zajímavá souhra okolností velký otazník. Z logiky, že ne? Mhm.

[01:20:51] Ester: No, takže vlastně a jakoby můžu říct, že vlastně jsem možná, v uvozovkách, stejně jako ten můj děda, vlastně utekla z toho pochodu smrti, jo. Takže jakoby když si pak to dáte všechno dohromady, vezmete si na pomoc tu odbornou literaturu, kde se o těhle věcech píše, tak si řeknete, že teda asi jsem docela dobrej učebnicovej příklad, jo, že jsem to jako dokonale přehrála. A ono je to vlastně celý absurdní, jo, protože já kdybych tu situaci vyléčila a vyčistila v tom Peru předtím, tak by se tadle situace v životě nikdy nestala a já bych se k tomu Dobrodějovi nedostala, prostě bych to nepřehrála, jo. Takže vlastně tam jde o to, že vlastně ty šamani nebo ty lidi, s kterými já jsem byla do tý doby v kontaktu, tak já jsem se do tý doby vlastně nesetkala s nikým, kdo by mi to byl schopnej skutečně vyčistit a vyléčit na tý úrovni, abych to nemusela znovu přehrát tu situaci. Jo a tam jde vlastně tam je velký téma, my když se vlastně nenaučíme ty traumata vyčistit opravdu a vyléčit, tak se to furt jako předává na ty naši potomky, jo. A vlastně si v tom životě neustále přitahujete situace, který odpovídají jakoby tý původní situaci a dochází k neustálýmu jakoby řetězení toho utrpení, jo. Předává se to vlastně z tý generace na generaci. A takže přijde mi to úplně absurdní, že se mi tohleto vlastně stalo teda s člověkem nebo s lidma, kteří jsou teda jakoby považováni za šamany nebo vozí lidi k šamanům, jo. Prostě takže teď vidíme, jak to vlastně ve skutečnosti celý je, no.

[01:22:37] Petr Václav: Já vám povím, Ester, ještě jednu informaci. Můj kmotr přežil pochod smrti. Takže byl byl s vaším dědou ve stejném pochodu smrti. Zvláštní, že?

[01:22:55] Ester: No to teda jo. A on šel z Dory? On byl na Doře?

[01:22:58] Petr Václav: No, tak já vám nepovím, já myslím, že šel z Osvětimi, jo. A teď teď nechci říct, ale on on přežil ten pochod smrti, došel. Měl z toho tedy do konce života potíže, protože měl velký velké problémy se zažíváním, velké problémy s potencí a tak dál, čili podepsalo se to na něm docela hodně. Ale přežil a dožil se nějakých cca necelých 70 let. No, takže trošku se tam propojují některé věci. Pojďme ale zpátky do toho vašeho příběhu. Vincenzo se dostává konečně do Peru po nějaké době?

[01:23:42] Ester: Jo, stal se Přesně tak. On se dostal zpátky teda do té Limy a vlastně já jsem vlastně chtěla, aby, jo, tak on se trošku jako samozřejmě byl teda jakoby po delší době se svojí rodinou, takže super, se tam nějak jako přivítali, ale ono vlastně brzo i tý rodině začalo docházet, že je trošku jako zvláštní, jo. Že to, co já jsem jim neustále jako říkala, že prostě není v pořádku, že se něco stalo a já jsem měla pocit, že oni to moc jako nebrali vážně, tak asi jim to jakoby došlo. A já jsem vlastně hodně chtěla, aby on přijel za mnou vlastně do toho regionu, já jsem byla v regionu v Cuscu a prostě ono se to jakoby furt nějak oddalovalo, vlastně se to nedařilo a vlastně už se to pak dostalo do bodu, kdy on si nakonec opravdu koupil jízdenku do toho Cusca, protože já jsem vlastně předpokládala nebo myslela, že by mu ten Pablo vlastně mohl pomoct, jo, že by udělali nějaký prostě ty očistný ceremonie Přemejšlela jsem Myslela jsem teda s tím kaktusem San Pedro, protože vlastně Pablo byl jedinej člověk, kterýmu já jsem opravdu důvěřovala, že by byl schopnej mu pomoct a takže už měla koupenou jízdenku do toho Cusca. No a stalo se prostě to, že on prostě i když měl koupenou tu jízdenku, tak snad říkal, že se jeho mamince nějak udělalo špatně, ale on prostě jakoby na ten autobusák nedošel a prostě do toho Cusca nepřijel. Jo, pak se mi asi znovu jako tři dny třeba neozýval, jo, úplně prostě jako hotovo bylo. No a bylo to takový zajímavý, protože jako on je ve on je ve znamení Štíra a ten den, kdy on teda měl přijet a nepřijel, tak mě prostě najednou jako z ničeho nic, poprvý se mi to v Peru stalo, najednou mi lezlo prostě po zdi štír, jo. Já jsem tam měla kočku, takže kočka tam hned jako tam na něj prostě jo, už jako ho tam chtěla jít lovit. A jsem si říkala, to snad jako není pravda. Já nevím, do jaký míry tam ty štíři jsou jedovatý, nebo nejsou, jo, ale myslím si, že třeba tu kočičku by to možná mohlo stát život. Takže jsem si říkala, to snad prostě ani není možný tohleto, jo. Takže prostě já už jsem jako zažívala obrovský, neustálý jako vnitřní vypětí, jo, s tím Vincenzem a já jsem se dostala do bodu, kdy jsem prostě měla pocit, že je na mě tlačeno maximálním způsobem, jako kdyby mě někdo zavřel do nějakýho šílenýho prostě lisu a jako tam mě slisoval vlastně a snažil se mě dostat do bodu, abych já ztratila víru, jo. A prostě já už jsem byla jakoby fakt nějaký milimetry od toho, abych tu víru ztratila. Vlastně já jsem jakoby, jo, ještě proběhla další ceremonie vlastně s Pablem, ale prostě ten Vincenzo byl byl furt někde v Limě, já byla prostě tam u Cusca, ale ono to furt jakoby dělo, ta brujería, jo. Furt to jako nebylo zastavený prostě a já jsem prostě jakoby se dostala do bodu, kdy jsem si říkala, že opravdu jestli ztratím tu víru, to je to jediný, co mně vlastně zbylo, ta víra, jo, že prostě jako končím, že že prostě to je to moje pojítko s tím univerzem a že jako jako kdyby opravdu to bylo až nějaká taková zkouška, jestli to teda jako vydržím, nebo ne. A vlastně jsem měla takovej pocit, že jsem vlastně tlačena do toho, že buďto ten vztah s tím Vincenzem a nebo já. A vlastně mě jsem byla vnitřně dotlačena jako opravdu do situace jako pustit ten vztah. Jo, pustit ten vztah, protože oni by mě jinak jako dostali a já jsem to vlastně jako tam udělala nějakou možná vnitřní dohodu nebo něco na tý vnitřní úrovni, kdy jsem říkala: „Dobře. Můžete mě připravit o ten vztah, ale v životě mě nemůžete připravit o mě, o mě samotnou.“ A to byl takovej nějakej jako obrovskej mezník vlastně, byl to takovej obrovskej a náročnej můj vnitřní proces. Já jsem měla vlastně v tu chvíli takovej pocit, jako kdyby zezadu jako takovej tlak jako zezadu ze zad do mě něco jako tlačilo a já jsem se jakoby rozstřelila zevnitř. Neco jakoby v tom filmu Nekonečný příběh, jo, jak tam furt jako požírala ta Nicota jakoby tu tu říši a vlastně se to najednou úplně jako rozstřelilo na ty kousky. A ten a ten hlavní ten hrdina tam pak letěl na tom Falkovi a on si vlastně nebyl jistej, jestli ještě žije, nebo už je mrtvej. Nebo jestli je mrtvej, nebo jestli žije. A já jsem měla takovej podobnej stav. Já jsem jako věděla, že fyzicky žiju, jo, já jsem si tam šla prostě pohladit kočku, ale na tý vnitřní úrovni já jsem jako si úplně nebyla jistá, jestli vlastně jako co se stalo, jestli jako jsem mrtvá, nebo žiju a byl to takovej Já to vůbec, já nevím, jestli se to možná špatně vysvětluje, ale mám pocit, že to byl nějakej takovej jako obrovskej mezník, kdy jsem si vlastně uhájila mě samotnou, jo, že prostě jsem ty v uvozovkách šmejdy fakt jako poslala někam, že mě nemůžou dostat, ale vlastně jakoby jsem pustila ten vztah s tím Vincenzem v tu v tenhle okamžik.

[01:29:14] Petr Václav: Já bych, pardon, jestli mohu. Vzpomeňme na Slávu, který v podstatě popisoval dost podobnou situaci, do které se dostal a musel se vzepřít a musel se rozhodnout. Já bych to tady teďko malinko vyhodnotil chladnějším rozumem, jo. Trošku trošku možná někoho zaráží, že mluvíte o tom, jestli máte nebo nemáte pustit vztah, který za normálních okolností by už všechny ženy dávno, ale dávno považovaly za mrtvý. Dávno by už je ten Vincenzo nezajímal, dávno by už mu vůbec nepomáhaly, dávno A to je právě ten rozdíl

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:30:00] Moderátor: …mezi vztahem normálním, běžným a vztahem, který má v rámci něhož bylo uděláno to, čemu se říká rituál. Vzpomeňme na to, že tedy Vincenzo vás kdysi na začátku vašeho vztahu vzal na jakési velice neznámé místo, kde jste se spolu dozvěděli, že vlastně vy už jste tam byla, protože vás tam vzal jeden curandero. To místo jste znala, protože jste tam také potom, co vám ten curandero udělal určitý obřad, tak jste tam zakopala nějaké svoje osobní věci. Tam jste se vlastně s Vincenzem domluvili na tom, že i on před časem tam zakopal svoje vlasy. Víme vlasy mysticky, co to znamená. A posléze jste spolu vykonali na tom místě rituál na vaši budoucnost a hojnost vašeho vztahu. Čili vy jste v podstatě udělali rituální slib vzájemný. A to je to, co já vás chci trošku teďko obhájit, co vás pořád jakoby hnalo do toho, že jste to považovala, že vztah trvá, i když v podstatě on byl na pěst, ten Vincenzo, tak vy jste stále trvala na tom v uvozovkách vnitřně, že vztah ještě existuje, že se dá zachránit, že Vincenzo je váš Vincenzo, že Vincenzo k vám patří a tak dál. A že máte k němu povinnost v uvozovkách tedy být být s ním v dobrém i ve zlém a vlastně postarat se o jeho záchranu.

[01:31:40] Ester: No.

[01:31:40] Moderátor: To je to je velice silná věc. Takže vy jste se svobodně rozhodla vstoupit do toho rituálu s Vincenzem a teď to, co jste popisovala, bylo svobodné rozhodnutí, jestli, byť to bylo pod tlakem, buď viny nebo strach, tak jste se vy zase musela rozhodnout pro odstoupení od toho rituálu. Protože ta situace byla tak vyhraněná, tak jste tak jste to musela udělat vy. Možná, že kdybyste ještě předtím požádala někoho, aby vás z toho rituálu vyvázal, z toho rituálního slibu, tak jste už dávno dávno se vším praštila a třeba už nenastala ta záležitost s tím dalším úletem a znovu infikováním vlastně od toho Vincenza, napojením zpátky všech těch věcí, které už předtím vám někdo sejmul. Čili to jenom rekapituluju, aby aby si i naši posluchači uvědomili, že když tady mluvíme o tom, že ženy a muži, kteří navštěvují šamany v prostředí Jižní Ameriky nebo v prostředí České republiky, kam tato infekce byla zavlečena, tak že se dostávají do rituálních svazků, závazků, slibů, příslibů, smluv a odevzdání, ze kterých není tak jednoduché se vyvázat. A to pozor, ať už vědomě nebo nevědomě se takových slibů dopustili. Protože jsme se tady povídali, že ayahuasca, případně další byliny, které se míchají do té do toho pitíčka, do té medicíny, takže není pravda, že navozují stav rozšířeného vědomí. Navozují stav změněného vědomí, myšleno změněného v tom, že člověk nad sebou ztrácí kontrolu, potažmo ztrácí ochranné kruhy, ztrácí ochranné mechanismy, které zabraňují přístupu do vnitřních sfér toho člověka, čili do jeho spirituálního světa. Čili otvírá se těm šamanům takřka úplně úplně naplno. Vy o tom nakonec máte nějaké čtení, tak jestli bych mohl požádat, že bychom si o tom něco přečetli. Nakonec máme další zdroje toho, co tady říkáme.

[01:34:10] Ester: No, já tady mám vlastně k dispozici jeden článek. Jsou to vlastně teda dva články a já jsem vlastně vlastně byla v kontaktu, byla jsem v kontaktu s jednou paní, která vlastně byla taky jakoby na tom výletě, na té v uvozovkách expedici s Pedrem Dobrodějem. Já teda víceméně žádný lidi jako z téhle té v uvozovkách sekty moc neznám, ale jakoby s touhle tou paní jako jsem v kontaktu a ona mi vlastně dala možnost, dala mi vlastně svolení tady ty články přečíst. A já si myslím, že oni jsou velmi dobrý, takže já bych je tady s dovolením tady předčetla, protože oni krásně jako popisují to, co se těm lidem vlastně na těch ceremoniích s nevhodnými lidmi může stát, jo? Takže ona mi ona píše tady: „Během ceremonie s matkou rostlin je člověk zcela otevřený, vydaný napospas. Brujos se umí nabourat do mysli, implantovat myšlenky, které mohou člověka zcela ovládnout a zcela mu zničit jeho osobní život. Máte pocit, že s vámi hovoří ayahuasca a zatím to je šaman, který vás obratnou manipulací může dostat tam, kam potřebuje. Mezi hlavní práci brujos patří to, že nemocného naprogramují a otevřou mu energetické kanály tak, aby mohli čerpat jeho energii i po návratu domů. Takový člověk bývá přes den unavený, může se v noci budit s velmi nepříjemnými pocity, panikou, může mít pocit, že se vznáší v meziprostoru a podobně. Indikátorem někdy bývá právě ta nevysvětlitelná, mnoho dní či měsíců trvající únava po návratu. Jistě, únava z náročného cestování je pochopitelná, tou si projde snad každý, ale trvá obvykle pár dní, než se člověk opět aklimatizuje. Často se po návratu od takového léčitele objevuje nevysvětlitelná deprese, úzkostné stavy, pláč a stav, který by se dal definovat jako ztráta identity. Mohou vás na dálku volat tak, že cítíte neodolatelné až trýznivé nutkání se vrátit do Peru a dokončit svou práci. Máte pocit, že musíte navštívit i určitého konkrétního šamana, pořád ho vidíte před sebou, může se vám o něm v noci zdát. Naléhání je tak silné, že začnete přemýšlet o koupi letenky. Pro bruchos je velmi cenná ženská energie, neboť je mnohem silnější než mužská, a to už ze své podstaty. Výjimkou nebývá ani sexuální obtěžování nebo dokonce zneužití během obřadu. Ženy jsou zcela paralyzované, neschopné se bránit.“ Tak to byl úryvek z toho prvního článku a pak ještě tady mám druhý článek, tak přečtu taky jeden…

[01:36:54] Moderátor: Jenom na vteřinu podotknu, že ta žena má svoje zkušenosti, že byť byli v páru na Dobrodějově Dobrodiní, přímo tedy u šamanů, ono aby to nikdo zas nechápal tak, že za všechno můžou ty šamani. To je jedna partička, to znamená, že to to je společné dílo, ano? To musíme chápat, že Dobroděj, který tam rádoby jenom sedí a s úsměvem pozoruje, co se děje, tak pracuje, že jo? On tam pochopitelně také si hraje svoje svoje záležitosti se odehrává. Čili to, co uvedla v těch článcích, pochopitelně si nevymyslela, protože minimálně byla se svým partnerem, to znamená, že to, co píše, pochopitelně není pouze z její hlavy, není to jakoby její nějaké, řeknu, vyburcování nějakých emocí nebo nějaké postřehy, které by neodpovídaly realitě, protože pochopitelně ty vjemy měli oba, které ona tady popisuje. Tak můžete ten druhý článek, poprosím?

[01:38:06] Ester: Eh tak ten druhý článek, nebudu číst teda celý, zase jenom vypíchnu jeden takovej důležitej odstavec. „Jak jsem již zmínila v předchozím článku, brujos umí nic netušící osobu při ceremonii naprogramovat tak, aby pro něho byla jakýmsi energetickým kanálem, a to i dávno poté, co se vrátila domů. Při následujících obřadech se takto na svou oběť napojují a její energii využívají ke svým záměrům. Takto postižený člověk se po návratu často budí v určitou hodinu, obvykle mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, dle časového posunu je to většinou čas začátek ceremonie, a často již do rána neusne. Stav, ve kterém se nachází, je pro něho velmi nepříjemný, může obsahovat i děsivé vize a představy, dokonce může mít pocit, že znovu zažívá své osobní peklo, které již absolvoval při obřadu, a které nyní nemá absolutně žádný smysl. Tyto sofistikované programy si můžete představit třeba jako elektrický obvod, který má vyústění v některém z oslabených míst organismu. Pokud byste tyto mís- pokud byste toto místo energeticky posílili nebo jiným způsobem prostě zavřeli, program je natolik chytrý, že nalezne jiné slabé místo a vaši energii odčerpává vesele dál. Životní síla z vás může být během ceremonie odebírána až k následnému fatálnímu kolapsu. Zde je nutné podotknout, že ne všechny kolabující účastníky má na svědomí působení černé magie. Často je na vině nedodržení dietních opatření, alkohol nebo toxické a s ayahuascou nekompatibilní přípravky a léky, či vážné fyzické či psychické oslabení. Ale opět, skutečně dobrý šaman si vás před obřadem proskenuje a ayahuascu vám v takovém případě prostě nepodá.“ Takže já myslím si, že…

[01:39:50] Moderátor: Můžu ještě k tomu dovětek? My víme, že Pedro Dobroděj doporučuje popíjet Coca-Colu, že v rámci těch obřadů se to jakoby hodně vyžaduje. A my víme, o tom jsme informovali v iShow, že právě zase Coca-Cola v sobě nese prvky krvavých rituálních obřadů. To zase v našich pořadech si můžou naši posluchači dohledat. Takže je vidno, že vrána k vráně sedá a že pořád je to jedna velká dravčí agenda. Tak pardon, dávám vám slovo.

[01:40:30] Ester: Hm. No, to by mě asi nenapadlo jako pít Coca-Colu teda, musím říct. Já teda Coca-Colu nepiju vůbec, jo, takže ale asi bych jí teda rozhodně nepila jako před před ceremonií s ayahuascou, no. Dobře, no no no. No, tak to byl teda jakoby úryvek jako podle mě z článků, který si myslím, že jsou dobrý. A vlastně ono se to tam trošku jakoby to, co tam píše vlastně tadleta paní, tak to koresponduje i s tím, co vlastně říkal Sláva, jo, v tom v tom v těch svých dílech, v tom svým vyprávění, že vlastně ten člověk třeba je znovu jako volán těmi šamany, aby se tam v uvozovkách šamany teda, aby se tam vrátil. A je tam i pěkně teda popsáno, jak tam dochází jako odsávání té energie, takže myslím, že ona si to taky hezky všechno nahlídla a správně pochopila, jak ty věci fungují. No, takže my se asi dostaneme dál vlastně v tom příběhu. Jinak vlastně tam po smrti vlastně paní, která byla teda součástí Dobrodějova týmu, tak ke mně se samozřejmě začaly dostávat určitá informace a vlastně jsem se dozvěděla, aniž bych chtěla, já po těch věcech nepátrám, mně to prostě chodí samo, tak já jsem se vlastně dozvěděla, že se Pedro Dobroděj vlastně ocitl v dost náročné situaci, především, co se týče financí. Protože tím, že vlastně on už měl nějaké jakoby problémy dříve, tak on jakoby by neměl nic oficiálně dělat a vlastně všechno bylo tedy oficiálně psáno na tuto na tuto paní. A vlastně došlo k tomu, že vlastně finanční prostředky, aspoň jak mi to takhle bylo sdělováno, najednou k dispozici měla vlastně dcera zesnulé paní a vlastně najednou Pedro Dobroděj se ocitl v tíživé situaci bez prostředků. No a…

[01:42:50] Moderátor: Já bych to doplnil. Já mám tuhle tu informaci úplně z jiných zdrojů. Přímo od člověka, kterému on se svěřoval. V určitou chvíli, v určitý moment sděloval, že ta rodina je strašná, že ho chtějí připravit nebo že ho připravili úplně o všechno, že to všechno, co on budoval společně tedy s touto dámou, takže ta rodina si se jakoby uchopila, usurpovala a tak dál. Jenom na vysvětlenou, pokud jste zbavena svéprávnosti, nemůžete si založit ani bankovní účet, nemůžete volit, nemůžete pochopitelně spoustu věcí, ale hlavně pokud něco vyvedete, tak vás nečeká kriminál, ale maximálně blázinec. Takže to je takové krytí v té realitě, kde jsme právně zodpovědní, tak Pedro Dobroděj to má vyřešené tímto způsobem. Takže ono si to vyžádalo takovéto řešení a uvedlo ho to do velice nezáviděníhodné situace. A propo dokonce o tom, že to období 2018 bude pro některé, řeknu, no, posluhovače temnoty a nebo přímo čaroděje, že bude složité, tak vlastně Dobroděj popisuje přímo v jednom svém materiálku. Můžete ho ocitovat?

[01:44:16] Ester: Já ho budu citovat, ale možná bych ještě mohla předtím ocitovat jiný text. A já totiž vlastně říkám, já jsem po ničem nepátrala, ale zase na mě někde vyskočilo na Facebooku nějaký vyskočil na mě takový text, jehož autorkou je právě dcera zesnulé paní. A ona tam právě vysvětluje ten konflikt, do kterého se dostala vlastně s Pedrem Dobrodějem. A myslím si, že by bylo docela dobrý tady přečíst pár řádků. Já to nebudu číst úplně celý, přečtu jenom ty nejdůležitější věty, které teda opravdu vypovídají jako o dost zásadních věcech, jo? Takže: „Pedro byl po tom, co se stalo, dost nefunkční a kdybychom mu provoz bylin předali, tak by vše na 99 skončilo, tak jak se stalo s rádiem a dalšími jejich projekty, které táhla hlavně mamka. Pak jsme se ale dozvěděli, že nás Pedro chce o vše připravit za našimi zády a začal nám vyhrožovat a nadávat. Je přesvědčen, že vše je jeho zásluhou. Přesto jsme se s ním snažili udržet jakoukoli formu spolupráce, se nás rozhodl ničit a udělat z nás nepřátele, kterému ubližují, kteří mu ubližují. Přitom Pedro neví ani složení a poměry bylin ve směsích.“ Jo, takže já jakoby tady prostě je ona vlastně tady ta slečna nebo dcera teda té zesnulé paní opravdu píše, že Pedro jí vyhrožoval, nadával a prostě rozhodl se je ničit, jo. Jsem si říkala, já jsem na ně hodně myslela a říkala jsem si: „Ty jo, tak jako snad jsou v pohodě, nic se jim nestane.“ Protože jako v mým případě s Vincenzem docela to jakoby zafungovalo, tak jsem si říkala jako asi pán teda je schopnej opravdu čehokoliv, no tak snad jako prostě oni budou v pohodě. A pak tady vlastně ještě na závěr je uvedeno ještě tady pár větíček: „Ještě bych chtěla upozornit na skutečnost, že peruánské byliny nikdy nebyly dodávány šamany, ale českou firmou, která se jejich dovozem dlouhá léta zabývá. Vězte, že dovoz čehokoli, natož potravin z Jižní Ameriky do zemí Evropy i České republiky, je legislativně velmi náročnou záležitostí.“ Jo, takže tady ona vlastně doznala to, co já jsem jako dlouho předtím tušila, že byliny žádný šamani nedodávali, protože kdyby teda měli kontakty na nějaký šamany, tak proč by proč by jim proč bych těm šamanům jim dodávala já, jo? Proč by prostě teda nespolupracovali ty s těmi svými? Takže v podstatě tady zase jakoby spadla další maska a prostě byla odkrytá další lež, no. Takže myslím si, že ten článek jako vypovídá o o mnohém, no.

[01:47:11] Moderátor: No jasně, tam se odráží právě se to vypíchla, jo, vypíchla jste tam ty podstatné věci, o kterých jsme se už zase v našem příběhu bavili. No dobře a co tedy co tedy uvedl Pedro Dobroděj v jednom ze svých článků k tomu datu nebo k tomu, řeknu, období, které my všichni pojmenováváme jako vzestupné období, čili pro lidi kristovského typu a pro bytosti ze světla období přísunu světelné energie, zakončování některých, řeknu, dějů, cyklů, zakončování dokonce setkávání se s určitým typem osudu, takhle také to někteří tak popisují. Čili to je to období otvírání a potom zavírání hvězdných bran v tom Sacu. Takže co o tom píše Dobroděj?

[01:48:09] Ester: No, já jsem našla takovej úžasnej článek právě, jehož autorem je právě samotný Pedro Dobroděj. A ten článek se jmenuje Pravda o minulosti naší planety, jo? Já ho teda nebudu číst úplně celej, on je docela je trošku delší, ale kdyby si to lidi chtěli přečíst, tak já jsem to našla na stránkách Příznaky transformace a podle názvu toho článku určitě nebude těžký si to dohledat, jo, na internetu. Takže já přečtu ty nejdůležitější odstavce a opravdu to je lahůdkový článek. Takže: „Dle andských indiánských vizionářů náš svět vstoupil v roce 2012 do období Pachacuti, kde je doslova vše převráceno nohama vzhůru. Je to období velice těžké a náročné a má trvat nejméně do roku 2020. Vrcholem tohoto období má být rok 2018, kdy obrovské společenské, demografické a další změny mohou až dosáhnout rozměru katastrofy, kterou lidstvo už dávno nezažilo. Nicméně indiáni nevnímají Pachacuti jako apokalypsu, ale naopak jako velkou evoluční příležitost lidstva. Dle andských vědoucích, jimž my říkáme medicinmani nebo šamani, je tato doba nečekaných gigantických proměn lidstva nutným přechodovým obdobím.“ Takže jakoby to je první odstavec, jo, ale když se k němu vrátíme, on tady vypichuje ten rok 2018, jo, že prostě tam jakoby to může dosáhnout té velké katastrofy, tak vlastně v roce To je jako mně to přijde vtipný, jo, jako to je jako téměř kdyby si předpověděl nebo kdyby mu teda ti andští vizionáři předpověděli ten jeho osud nebo tu jeho budoucnost, protože vlastně v roce 2018 teda on přišel jemu se stala tady ta jako nezáviděníhodná situace, kdy on teda o všechno přišel, že jo, a teďka se tady dostáváme do roku 2020, kdy odhalujeme jeho pravou tvář. Takže svým způsobem ten článek je velmi trefnej. A já se teda posunu dál v tom článku. Takže: „Žijeme totiž na konci velkého cyklu, který trval 26 000 let a přibližně v roce 2100 už se budeme nacházet ve zcela novém, 26 000 let trvajícím cyklu. Na konci každého takového cyklu prochází lidstvo a celá Země neuvěřitelně intenzivními změnami. Staré je rozbořeno a z popela a trosek povstává zcela nový svět. Dle andských vizionářů není náš současný svět zdaleka první ani poslední. Indiáni navíc tvrdí, že my všichni v nitru velmi dobře cítíme, že žijeme v době konce. Po skončení našeho věku přijde nová doba neboli nový svět, kteří který indiáni nazývají Taripay Pacha. Je to doslova doba poznání nebo také věk, kdy poznáme sebe sama. Tato doba se sice naprosto plně má projevit až po roce 2100, ale budeme do ní vcházet bezprostředně po konci doby chaosu a prudkých změn, tedy už od roku 2021.“ Trošku přeskočím dále a dále budu citovat. „Andští indiáni nám radí: Nebuďte trestuhodně naivní ani slepí k reálným hrozbám, ale zůstaňte optimisty a nenechte se pozřít strachem. Doba Pachacuti, v níž jsme se ocitli, je vždy drsná a náročná, ale je to také doba, kdy služebníci skrytého kosmického zla manipulující po tisíciletí celým lidstvem, odhalí, nejspíše si jistí konečným vítězstvím, svoji pravou tvář a my je můžeme následně porazit.“ Jo, takže další hezký odstavec, kdy vlastně doufám, že tedy v tom roce 2020, který který do kterého jsme právě vstoupili, tak vlastně pomůžeme vlastně odhalit skutečnou pravou tvář tohoto muže, který právě z mého úhlu pohledu není nic jiného než služebník skrytého kosmického zla, který odsává obrovskou spoustu životní energie mnoha lidem právě ve prospěch toho, jak on dále nazývá nebo jmenuje, ve prospěch dravce, jo? Takže na základě toho mýho příběhu, co toho, co už jsme si tady vlastně všechno řekli, tak asi už víme, jak to jak jak jsme na tom, jak jsou lidi na tom a s kým máme tu čest.

[01:52:30] Moderátor: No to ještě to ještě to ještě nevíme, ale vy to ještě dočtete. Já jenom teďko řeknu, že teď se věnujeme Dobrodějovi, protože on je skrytá identita. To je potřeba říci, že to, co je vidět na povrchu, není vůbec důležité, důležité je to, co je uvnitř. Takže ještě citujte dál a potom si to malinko ještě vyjevíme jedním takovým příběhem, který vy jste viděla.

[01:52:58] Ester: Mhm. „Pradávné andské vědění říká, že před 13 000 lety, právě v polovině nyní končícího cyklu, bylo lidstvo naší planety sraženo na kolena dravcem z vesmíru neboli napadeno a zotročeno zvláštní anorganickou formou života, která přežívá v naší atmosféře díky výronům lidského vědomí, k nimž dochází, pokud prožíváme bolest a trpíme. Tato forma života je neviditelná bez zvláštních přístupů stejně jako bakterie. Nemá ovšem proteinovou stavbu a architektura těl těchto predátorů je zcela odlišná od čehokoli, co jsme schopni si představit. Jsou to v podstatě jen energetická pole určitého kmitočtu, ovšem vědomá si své existence a

— ČASŤ 5 (od 02:00:00) —

[02:00:00] Host: co se stalo. [02:00:01] Ta byla pro mě hodně zásadní, ty ayahuascové ceremonie a [02:00:06] takže budu se teda s vámi těšit u toho příštího a předpokládám tedy posledního dílu. [02:00:13] Takže přeju všem hezký večer. [02:00:15] Moderátor: Děkuji. Děkuji všem, kdo jste nás poslouchali, [02:00:18] kdo o tom přemýšlíte, dobře jest, kdo [02:00:21] posunete toto povídání někomu, kdo se chystá do Peru, [02:00:25] také dobře uděláte, protože mu možná zachráníte život. [02:00:28] Tak, drazí a milí, to je z Midgardu [02:00:32] o peruánském šamanismu. [02:00:35] Společně s Ester úplně všechno. Loučí se s vámi Petr Václav. [02:00:45] Bylo to kolem roku 1905. [02:00:48] Proletáři všech zemí, [02:00:50] to vím naprosto přesně. [02:00:51] Buržoazie je naším společným nepřítelem. [02:00:54] Cože? [02:00:55] Vždyť já vám to řeknu naprosto přesně, co [02:00:57] Chce se mi zvracet. [02:00:58] Pracují. [02:00:59] Kotháre, lapso! [02:01:00] Toto som ešte nezažil. [02:01:03] Cože? [02:01:04] Vždyť já vám to řeknu naprosto přesně, co [02:01:06] Buržoazie je naším společným nepřítelem. [02:01:09] Hledáš někoho, soudruhu? [02:01:10] Teď by mě zajímalo, [02:01:13] jestlipak víte, soudruzi, [02:01:14] To jsou lžičky, které vyvinuli výzkumníci z NDR. [02:01:20] Bylo to kolem roku 1905. [02:01:22] Příští k nám motorka [02:01:24] a na ní muž s koženou brašnou. [02:01:27] A komu tím prospějete, co? [02:01:29] Tak to vím naprosto přesně. [02:01:31] Kdo se ptal na tvůj názor? [02:01:33] Petr Václav [02:01:35] Cože? [02:01:36] Jmenuji se [02:01:38] Igor Hnízdo. [02:01:39] Bylo to kolem roku 1905.

ZDROJ: 2020-02-01-Řewklo-se-stalo-se-s-ester-29.-díl-120-min-1.mp3

— ČASŤ 1 (od 00:00:00) —

Zde je kompletní, doslovný přepis nahrávky:

[00:00:15] Znělka: Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. Vítejte v pořadu Petra Václava: Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět.

[00:03:36] Petr Václav: Tak sešel se týden s týdnem a jak jsem slíbil, uděláme rychlé finále. Všimli jste si asi, že teď už vysíláme každý týden, aby ten závěr celého toho příběhu Ester, aby jsme vás nenapínali. Psal mi jeden posluchač, že mu usilujeme o zdraví, protože on je strašně napnutý a že to dva týdny nevydrží. Tak já jsem se mu omluvil, že tedy nechci usilovat nikomu o jeho zdraví v té napjatosti. Takže sešel se týden s týdnem a já tady mám opět svého hosta, Ester. Ester, já vás zdravím a vítám ve vysílání. Dobrý den.

[00:04:15] Ester: Dobrý den.

[00:04:17] Petr Václav: Ester, já teďko budu chvilku ještě se věnovat některým věcem, které chci povědět, a pak se pustíme do vašeho příběhu. Je zajímavé, nevím, jestli jste sledovala nějak tu komunikaci, dejme tomu, na Facebooku, která se rozhořela okolo toho vašeho povídání?

[00:04:39] Ester: No, úplně, já jsem se teda na nic nedívala, jenom mi pár jakoby známých řeklo, že se tam rozpoutalo, že se tam rozpoutaly nějaké diskuze, ale já jsem se víceméně chtěla udržet ještě v klidu na to dnešní vysílání, takže jsem, já jsem se do ničeho, nikam jsem se nekoukala, nic jsem nečetla.

[00:04:55] Petr Václav: Tak já jsem do toho také nezasahoval, protože jsem si řekl, že zatím se nebudu k tomu vyjadřovat. Ono totiž ty diskuze vypovídaly o takové zvláštní podobě uvažování některých, řady lidí, řady lidí, kdy největší diskuze byla o detailech, které vůbec nebyly podstatné, řeknu. To byly, to je právě to, jak jsme zvyklí nazírat na ty věci, jako chytit se nějakého detailu a teď tam 30 komentářů, teď ti lidé si vysvětlují, kdo má větší pravdu. Ale v zásadě tady bych rozdělil celou tu diskuzi na to, že máme tady příznivce Pedra Dobroděje jako šéfa sekty, a pak máme členstvo té sekty, která pochopitelně směrem seshora, od té špičky té pyramidy, je nejagresivnější. Jak ta patra jdou níž a níž, tak se, tak je vidět, že lidé někteří radši mlčí nebo jsou víceméně takoví vyčkávací, spíš jakoby jenom něco oťuknou. Úplně ta nejnižší řada, nejširší a nejnižší řada, tam se ukazuje, že někteří jsou už jaksi lapeni, že jsou pod kouzlem, že budou bránit Dobroděje i vlastním životem, do morku kostí, jak se říká. No a pak je tady další skupina lidí, kteří mají podobné zkušenosti, ať už přímo na sobě, nebo na svých blízkých, nebo na někom ze svého okolí, nebo se k něčemu připletli, kteří reagují vlastně na vaši podporu, obdivují, že jste měla tedy tu odvahu s tím jít ven. Je vidět, že strach je Dobrodějův dobrý pomocník a v podstatě přes ten strach, výhrůžky, možná i další věci jako zastrašování, strašení a tak dál, že to docela funguje. Ale znova říkám, to není podstatné. My vysíláme ten pořad z jednoho prostého důvodu a já teďko ocituji jednu pro mě správnou reakci, která vlastně vysvětluje ten důvod. „Ještě bych chtěla znovu poděkovat SVCS a Ester, především hostům za to, že řekli svůj příběh a varovali obecně lidi, že není dobré věřit každému, kdo se prezentuje jako šaman a že ne každý vám chce pomoci. Má to třeba, mně to třeba velice pomohlo. Já jsem ten důvěřivý typ a díky těmto pořadům si dám velký pozor, zda vůbec někdy s někým půjdu do něčeho podobného a jsem ráda, že v minulosti mi to z různých důvodů nevyšlo. Díky ti, mé vyšší Já.“ To nám napsala jedna posluchačka a to je přesně to, kam míříme. Nám je jasné, že zarytí podporovatelé a lapení členové sekty nezmění svůj názor. Prostě oni ho budou bránit. My jim ten názor nechceme brát, ať si s ním žijou. Ale pozor, toto osazenstvo té sekty, i ta široká, rozkročená, široce rozkročená hydra, která má tisícovky chapadel, po mnoha lidech ta chapadla natahuje. To znamená, že oni neustále se snaží Dobroděje propagovat, prosazovat a v podstatě další lidi přivádět do kontaktu s ním, ať jsou to meditace, ať jsou to nějaké, řeknu, různé jiné způsoby, kterými on vejde ve styk s těmi lidmi a v podstatě je dostane pod kouzlo, díky kterému potom ti lidé nejsou schopni řádně uvažovat. No a protože nejsou schopni už uvažovat racionálně, ale uvažují pod vlivem manipulace, no tak pochopitelně zapadají hloubš a hloubš do toho systému, až se stanou zarputilými příslušníky té sekty. Takhle to, takhle to prostě funguje. A naše vysílání cílí právě na lidi, kteří mají být tou budoucí obětí Pedra Dobroděje prostřednictvím tohoto systému, prostřednictvím této agendy. Cílíme na lidi, kteří, dejme tomu, v minulosti prošli nějakým kontaktem, ale protože měli značně vysoký stupeň ochrany svého pravého vyššího Já, byli ochráněni, tak sice tím prošli – teď tady připomenu příběh Emy, která nakonec se nějakým způsobem vymanila, ten pořad je pochopitelně k dohledání v archivu – takže připomenu toto a těmto lidem to dává velkou sílu, aby se vypořádali s tím, uvěřit tomu, co jim jakoby se vykreslilo, co jim došlo v uvozovkách, ale zdravý rozum brání tomuto pochopit, jako že to je fakt realita. Že může být někdo takto, řeknu, prezentovaný, takto se prezentující, ve skutečnosti takhle uvnitř zlý. Ale vy jste právě mluvila o tom, co je pravou podstatou toho Pedra Dobroděje, protože vy jste to nejenom cítila po nějakou dobu a zahledla jste to v nějakém obraze, ale vy jste se potom ještě o tom následně opravdu do detailu přesvědčila, když jste se vydala za pralesními šamany. Protože nastala situace, že díky tomu, jak se Vincenzo choval a díky tomu, jak neustále vlastně nepřijížděl tam, kam přijet měl, tak došla tomu curanderovi, došla trpělivost a přestal s vámi komunikovat, protože měl řadu jiných povinností a možná jinou práci a když o to někdo nestojí, tak proč by mu pomáhal. Čili jestli můžeme, Ester, se dostat do, nějak do tohoto bodu a začít ten příběh tady odtud rozvíjet. Možná, že jste chtěla k tomu, pochopitelně, ještě něco dodat.

[00:11:40] Ester: Hm, hm. Takže my jsme vlastně skončili minule zhruba na tomto místě a tak já to ještě trošku teda shrnu. Vlastně se stalo to, že Vincenzo už teda měl lístek na autobus, ale nakonec teda za mnou do Cusca nebo do toho regionu Cusco, kde jsem pobývala, tak nepřijel. Načež vlastně Pablovi, což byl náš, což byl vlastně nebo je pořád, doufám teda, Vincenzův blízký přítel a který nám vlastně nabízel pomoc, jo? Já jsem s ním měla vlastně dvě ceremonie se San Pedrem, který mi hodně pomohly a vlastně já jsem měla, měla k Pablovi velkou důvěru, protože on sám, jak už jsme se o tom bavili v jednom z těch předchozích dílů, tak on zažil vlastně útok od brujos a vlastně skončili s Rodrigem v té nemocnici a pak museli vyhledat tu curanderu, která jim pomohla, takže já jsem měla k němu velkou důvěru, že on by fakt byl schopný nám pomoct, jak mně, tak tomu Vincenzovi. No a on vlastně, potom co Vincenzo nepřijel, tak vlastně to zařízl, jo? On říkal: „Já prostě už jako konec, to prostě jako dál nebudeme jakoby spolupracovat a prostě jakoby finito.“ Takže já jsem tam zůstala, úplně jsem nevěděla co dál. Prostě Vincenzo teda v Limě, já v regionu Cusco. No a do toho nakonec se stalo to, že vlastně Vincenzova rodina už si teda taky všimla a došlo jim to, že s Vincenzem není úplně všecko v pořádku, že se prostě chová jinak, než když odjížděl do Evropy, že je na tom prostě, prostě že je na tom jinak. Takže nakonec vlastně přítel jeho sestry ho vzal k jednomu curanderovi kousek za Limou, vlastně mu tu ceremonii i zaplatil a Vincenzo podstoupil ceremonii se San Pedro. Ta ceremonie byla výborná, on se tam hodně pozvracel a vlastně ten curandero mu řekl, že měl skutečně envidiu, což ve španělštině, když vlastně přeložíme do češtiny ten výraz envidia, tak to znamená závist. Takže on to potvrdil, že to tak skutečně bylo a vlastně to, co se stalo během jednoho dvou dnů, bylo to, že Vincenzo byl najednou schopný se mnou normálně komunikovat jako předtím, jo? Proto já jsem vlastně říkala v těch minulých dílech, že on vůbec nebyl se mnou schopný jako normálně komunikovat, že mě velice často atakoval, jo, že jsme se hodně hádali a todleto najednou bylo pryč, jo, prostě ze dne na den. Takže jako je opravdu neuvěřitelný, jak tyhlety věci fungujou a jak je možný se toho teda zbavit. No, takže máme tady posun. Vincenzo teda byl schopný se mnou se normálně bavit a já jsem ale stejně cítila, nebo ne cítila, ono to tak bylo, že ta brujería stejně pořád není dostatečně vyčištěná, není to odstřižený od nás, takže já jsem vlastně tím, že vyhořel Pablo, hledala někoho dalšího, kdo by mě z toho dostal. No a možná vlastně bysme si tady na tomto místě mohli přečíst ten příběh z jedné knihy. Jsou to jenom takový dva odstavéčky. Jmenuje se ta kniha Cesta s ayahuascou a napsal ji Ivan Vališek a je to vlastně příběh jednoho páru, který byl taky vlastně, měl problém jakoby s brujeríou, s černou magií a hezky se tam dočteme, co se vlastně nakonec tomu páru stalo. Takže je to na straně 170, kdyby se někdo chtěl přímo do té knihy podívat. Takže: „Večer si maestro přisedl ke stolu a povídalo se, hlavně o brujeríi. Proč to vlastně je? Že Shipibos jsou takoví brujos a dělají samá zla. Je to tím, říká maestro, že je toto nejsnazší. Jsou různé stupně duchů, různé úrovně. Ta nejnižší úroveň jsou ďáblíci, kteří škodí. Ty nejvyšší jsou duchové stromů a rostlin, které léčí. Trvá to léta a léta, než se šaman naučí spolupracovat s duchy, kteří léčí. Oproti tomu s těmi nejnižšími může šaman spolupracovat hned. Může lidem škodit a to mu dává pocit síly a kontroly. Svádí to. Bílá magie tento stupeň přeskakuje. Maestro vyprávěl, jak kdysi měl kamaráda Američana, který žil v Peru se svou přítelkyní Peruánkou. Američan se seznámil s nějakým Shipibo šamanem, který ho léčil. Neléčil ho ale dobře. Udělal na něj černou magii a navodil nesvár mezi ním a jeho přítelkyní. Zničehonic se začali děsně hádat bez příčiny a o všem. Zakrátko nato Američan náhle onemocněl. Jeho přítelkyně v tom neviděla nic zvláštního a tak místo toho, aby ho vzala k šamanovi, odvezla ho do nemocnice. Maestrov přítel Američan tam do týdne zemřel. V nemocnici nepřišli na to, co bylo příčinou jeho smrti.“ Jo, takže to je zase příklad, jak ty věci fungujou a prostě tohle fakt nejsou žádný srandy a to, že třeba tady v Evropě nebo v Čechách na to někdo nevěří nebo s tím nemáme zkušenosti, neznamená, že se ty věci nedějou, jo? Prostě v tom Peru se to děje a řekla bych, že je to docela jako rozšířená záležitost. No, takže to byl úryvek tady z té knížky. Jinak tady mám ještě vlastně jenom takovej malej úryveček. Je to zase vlastně z té diplomové práce od Hany Šimonové, takže autorka je Hana Šimonová. Ještě jednou, název té diplomové práce je Výpravy za ayahuascou a její užívání v kontextu tradičního šamanského rituálu a ona tady vlastně na straně 29 uvádí následující: „Někteří šamani mohou onemocnět skrze duchovní souboj s jiným šamanem, který používá čarodějných praktik k jeho sesazení či pomstě. Každý šaman vlastnil repertoár ochran před ataky jiných šamanů, kterým je například i zpívání ikar.“ Jo, ten primární zdroj, z kterýho ona vycházela, je zase Luis Eduardo Luna. Takže to jenom k tomu, jak to asi z mého úhlu pohledu bylo s Vincenzem, jo, že prostě byl skutečně atakován tady tím magickým způsobem. A pak teda ten curandero vlastně za tou Limou mu takhle vlastně dokázal pomoct během vlastně jedné noční ceremonie, ale nebylo to plné jakoby uzdravení, jo? To byla taková první pomoc, ale…

[00:18:31] Petr Václav: Ano, to jsem, to jsem chtěl, to jsem chtěl říct, že to byla taková první pomoc, jako aspoň o to přežití. Jenomže Vincenzovi asi mu to nedocházelo, že je potřeba ty věci dotáhnout až do konce, že když se mu trochu ulevilo, tak začal mít dojem, že je z toho všeho venku. Pravděpodobně tam nebyla vysoká důvěra v to, co vy jste mu říkala, nebo co si myslíte, proč on byl tak laxní? Protože vlastně v té chvíli, kdy po té první pomoci, tak asi s vámi začal komunikovat, řekl bych, nebo jak se to projevilo navenek?

[00:19:08] Ester: No, normálně jsme se začali vlastně bavit, komunikovat, ale ono totiž někdy je jakoby problém, že ty lidi, který jsou pod tou brujeríou, oni si to třeba neuvědomujou, jo? Tam prostě, jo, že mně se třeba i ptali, jestli jsem se na to ptala Pabla, do jaký míry jsou si ty lidi toho vědomí, do jaký míry on si to uvědomuje, jo? Takže to možná je ten problém, takže oni si třeba fakt myslí, že jsou v pořádku, ale nejsou, jo? Takže já jsem byla prostě ráda, my jsme se začali prostě bavit a já prostě, ono to šlo hodně pak už rychle všechno za sebou a já jsem vlastně věděla teda, že já se z toho potřebuju dostat a samozřejmě zase tam byl problém s financema, jo? Ono to všechno něco stojí a teď on přijel do té Limy a neměl prostě práci, neměl peníze. No, takže já jsem říkala: „Dobře, vyřeším si to teďka aspoň já,“ a koukala jsem teda, hledala jsem někoho, kdo by mně byl schopný pomoct a našla jsem na internetu zrovna shodou okolností tady v tom období hodně zajímavý video a to video vložila na YouTube Veronika Ava a jmenuje se to Don Ney o brujeríi. Jo, všem doporučuju, aby si to video prostě našli a pustili si ho. Ney se píše s ypsilon, brujería se píše s j, jo, brujería. A já když jsem to video viděla, tak jsem si říkala: „Ty jo, jako to je výborná záležitost.“ A právě jsem trošku zauvažovala, že bych právě vyhledala pomoc tady u toho pána, u toho dona Neye. Akorát byl trošku problém, že on se nacházel, jestli jsem to správně pochopila, někde v oblasti kolem Tarapota a já jsem vlastně byla v regionu Cusco a oni v tom Peru jsou ty vzdálenosti skutečně obrovský a tak jsem si říkala, jako že ono to je skutečně dost daleko. Takže já jsem se nakonec dostala teda někam blíž, ale ještě bych se vrátila k tomu videu. To video je krátký, má zhruba minutu a půl a já jsem si teda vypsala, jsou tam vlastně, ten don Ney mluví teda španělsky, jsou tam k tomu česky titulky, všem to doporučuju, ať se na to podívají, protože to, co tam don Ney říká, tak je něco skutečně neuvěřitelnýho a myslím si, že by bylo dobrý se o tom trošku pobavit. Já to video teďka budu doslovně citovat, budu citovat ty titulky a vlastně já jsem skutečně zauvažovala o návštěvě tady toho pána, protože on vlastně zná nebo znal aktéry toho příběhu. Jsem si říkala: „Tady bych nemusela nic moc vysvětlovat, tady pán ví, která bije,“ jo? Takže my jsme se vlastně v tom minulým díle bavili o tom, že vlastně zemřela jedna paní z blízkého okruhu vlastně Pedra Dobroděje a my jsme se, my jsme neřekli její jméno a v tomto videu vlastně se mluví o této paní a ten curandero, ten don Ney jí říká Sára, takže já budu taky teďka říkat jméno Sára. Takže teď to ocituji: „Když ti ublíží šipka virote, když ti uškodí brujo, to se léčí mízou ze stromu catahua. Musí se převařit, trochu se vypije, trochu se nanese na bolavé místo. Místo zásahu šipkou virote a celé začarování se vrátí tomu, kdo ho vyslal. Ten se potom musí léčit. Vem si příklad Hany. Ta měla problém se Sárou, která pracuje s Pedrem Dobrodějem. Sára našla bruja v Pucallpě a zaplatila mu, aby uškodil Haně. Hana sem pak přišla na tři dny, ale to nestačilo na úplné vyléčení. Léčil jsem jí to s mízou catahua, ale musela by tu být ještě měsíc. I tak už to Dobrodějův šaman pocítil, virote už povylezla, neví, co se děje. Ale udělala to Sára Haně. Já nechápu, jaká nenávist za tím stojí.“ Takže myslím, že to video asi vypovídá o mnohém. Prostě…

[00:23:28] Petr Václav: No, já k tomu příběhu s tím videem, já mám reakci naší posluchačky, abych to teďko tady přečetl. Naše posluchačka píše: „Dobrý den, mám jen takovou malou informaci nebo spíš zajímavost. I když jsem se s Dobrodějem nikdy osobně nesetkala, byla jsem přítomna při natáčení níže uvedeného videa přímo v Peru.“ To je to video, které vy tady říkáte s tím panem donem Neyem o brujeríi. „Je na něm krátký rozhovor se šamanem Neyem, který se o Dobrodějovi zmiňuje. Nešťastné uveřejnění tohoto videa na YouTube následně stálo tohoto šamana zdraví. Kamarádka, která ho potom viděla, mi řekla, že by ho ani nepoznala, že je z něj úplná troska. Já už jsem pak neměla štěstí se s ním setkat, ale z kletby se údajně už dostal. Nemám k tomu asi co víc říct, jen to potvrzuje slova Ester a Ester by měla být opatrná. Přeji hezký večer, pokračujte v tom, co děláte.“ To je jednak pochopitelně pro vás pochvalné a na druhou stranu se to přesně, a přesně to zapadá do toho příběhu, jak teďko se o něm bavíme a já jsem rád, že posluchači takto reagují a že vlastně se ty střípky té skládačky skládají, protože pravděpodobně někdo začal pátrat po nějaké, na vlastní pěst, po nějaké stopě. No a tam pochopitelně brujería si to vyhledala, protože za vším, co děláme, jsou energetické stopy. No a byl vystopován, tedy ti aktéři byli vystopováni a měli problémy. Takže ono pak se s tím pracuje dál. Někdo je vydírán, někdo je zničen, ty způsoby jsou různé. Tak. To jenom, že jste to vy otevřela, tak já jsem tadyhle právě zareagoval na to, že k tomu videu máme přímo svědka, když to video v Peru bylo natáčeno. No a také máme k tomu informaci, co se stalo s panem Neyem. Tak můžeme dál. Tak jakpak vy jste to řešila teda, Ester?

[00:25:49] Ester: No, no, takže já jsem teda, říkám, uvažovala jsem o tom, že bych zkontaktovala pana Neye, ale tím, že to bylo daleko, tak jsem si říkala: „Ty jo, možná by tady byla jiná varianta blíž,“ a nakonec vlastně jsem měla úžasnou možnost, úžasnou příležitost a dostala jsem se nakonec na jiné místo a dostala jsem se přímo do Puerto Maldonada. Veřejně bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří se na tom podíleli, že jsem se tam mohla dostat. Ty lidi určitě se dozví, budou vědět, o koho jde. Takže jinak já jsem to vlastně skoro nikomu neřekla, že se chystám do té džungle, protože vlastně jsem, jenom to věděli ty lidi, kterých se to bezprostředně týkalo. Nevěděl to ani Vincenzo, nevěděla to moje rodina, nevěděl to nikdo. A já jsem vlastně až v okamžiku, kde jsem seděla v Puerto Maldonadu v přístavu na lodičce, tak jsem vlastně zavolala Vincenzovi a řekla jsem mu, kde jsem, kam jedu a co tam budu dělat, protože já jsem věděla, že on by měl velkou starost, protože jak Vincenzo, tak Juan, tak Rodrigo mě vždycky varovali před popíjením ayahuasky v džungli a vůbec před lidma z džungle, jo? Oni mi říkali: „Tam vůbec nejezdi, víš, co se stalo prostě Pablovi, víš, co se stalo Rodrigovi. Ty lidi tam se na tebe podívají a už ti posílají negativní energii. Natož tam někde s nima pít ayahuasku,“ jo? Takže já jsem prostě to všechno prostě, jo, já i když jsem seděla v Cuscu na autáku, tak Vincenzo vůbec nic nevěděl, protože jsem skutečně nechtěla, aby měl nějaký jako velký starosti. A opravdu tady musí bejt člověk velice opatrnej a musíte mít velmi dobrý reference. A já třeba jsem i viděla fotku vlastně toho maestra, ke kterýmu jsem se chystala a já už jsem, já si myslím, že jsem schopná docela dobře nazřít lidi, ale já už jsem tak byla ze všeho tak, už toho bylo všeho moc, já už jsem nevěděla. Jsem si říkala: „Já nejsem schopná fakt jako poznat, jestli tam jo, nebo k němu ne.“ Ale pak vlastně skutečně jsem se, přišel ke mně člověk, kterej mi řekl: „Tenhleten maestro, to je takovej prostě taťka, kterej vždycky bude chtít, aby ti bylo dobře, kterej o tebe bude pečovat, kterej se o tebe prostě postará.“ A vlastně tady ten člověk toho vlastně maestra osobně znal, strávil s ním, řekla bych, nějakou i delší dobu a vlastně, takže já jsem pak dala tady na tu referenci a odjela jsem tam. No a…

[00:28:36] Petr Václav: Mohu? Já bych, já bych teďko zareagoval. Vy jste v podstatě v tento okamžik vykročila z toho kruhu, ve kterém jste se pohybovala, protože když se vrátíme o několik pořadů zpátky, tak vy jste, řeknu, si udělala v uvozovkách, jak se říká po evropsky, udělala jste si kontakty na lidi, kteří pracovali s magií, nechci říkat ani s černou, ani s bílou, čili pracovali s magií a teprve čas ukázal podle charakteru těch lidí a podle jejich predispozic, kam se vyvine ta jejich práce s magií. Někteří pochopitelně začali silně kolaborovat s těmi dravčími metodami a dokonce někteří začali se stávat součástí té Dobrodějovy satanistické sítě. A pro vás asi bylo, možná jste si to ani neuvědomila, ale když se na to koukám teď z výšky, tak pro vás bylo velice zásadní vykročit z toho kruhu, ze kterého vlastně odešel i ten Pablo, protože viděl, že tam už nemá co řešit, protože je to pořád jakoby, jak když se točí nudle v bandě, jak se říká u nás. Čili vykročil z toho kruhu on ven, no a vy jste vlastně…

— ČASŤ 2 (od 00:30:00) —

[00:30:00] Petr Václav: by se vykrroutil taky, protože vy jste se vlastně šla zeptat [00:30:04] člověka, který [00:30:06] byl úplně na začátku u Dobrodějových skupin, tak byl vlastně tím šamanem a Vincenzo byl jeho pomocníkem a vy jste se ho ptala na to, na jaký má názor vůbec na to, co se děje. [00:30:22] Tak můžete to teďko sdělit, co vám na to odpověděl? [00:30:26] Ester: Máte na mysli Juana? [00:30:28] Petr Václav: Mám na mysli Juana. [00:30:29] Ester: No, to vlastně byla ještě taková, jo, taková historka, protože vlastně já jsem byla teda kousek od Cuzca, takže samozřejmě jsem se chtěla setkat s Juanem. [00:30:43] No, přišla jsem tam teda vlastně za ním do toho obchodu, kterej má vlastně v Cuzcu, kousek od Plaza de Armas a on to nevěděl, že jsem v Peru, takže já jsem ho v podstatě tou návštěvou překvapila a byla tam vlastně i jeho žena, kterou já mám teda moc ráda, mimochodem. [00:31:01] A prostě jsme se začali bavit. Já jsem samozřejmě chtěla vědět, co se stalo na té pyramidě, že jo, a to už jsme vlastně se o tom zmiňovali v tom minulým díle jednom, kdy on vlastně, jeho názor je ten, že mu určitě Pedro Dobroděj Vincenzovi nedal nic vypít, že to byl Vincenzův úlet. [00:31:21] A navíc mi ještě řekl, že ta žena, vlastně, že tu chtěl původně ten Pedro Dobroděj, jo, a že vlastně něco ve smyslu, že Pedro Dobrodějovi se do zelí neleze. [00:31:32] Takže takhle mi to vlastně tam sdělil a [00:31:36] tak co na to můžete říct, že jo. [00:31:38] Ale já jsem právě [00:31:38] Petr Václav: No to je, že, že už je vidět, že znal ta pravidla, [00:31:43] že už, jaksi se to, to nebylo nějakým tajemstvím. Už se vědělo, že když Dobroděj má na někoho pifku, [00:31:50] Ester: Hm. [00:31:50] Petr Václav: má na někoho zacílíno, takže mu nelze lézt do zelí. To znamená, že byl vlastně přijal, [00:31:57] Ester: Hm. [00:31:58] Petr Václav: ten Juan přijal určitým způsobem pravidla té sekty, když to takhle pojmenuju. [00:32:04] A je úplně jedno, jestli Vincenzo byl jako kdyby ten, který porušil pravidla a proto [00:32:14] vlastně byla k němu vyslána tahle ta záležitost, [00:32:17] která měla skončit smrtí, [00:32:20] nebo naopak je potřeba ho zlomit touhle událostí, zkompromitovat ho jako kdyby, protože my vlastně nevíme, jestli Dobroděj měl zamířeno na tu ženu, jestli jí naprogramoval, když s ní měl sex, ať už fyzicky anebo jenom energeticky a ona pak vlastně toho Vincenza svedla, čili bylo to jako kdyby na objednávku, anebo [00:32:32] Ester: Hm. [00:32:46] Petr Václav: a tím pádem to Pedro celé jakoby organizoval, [00:32:50] aby toho Vincenza také na něj měl kompro a také, aby ho dostal dovnitř té sekty, anebo jestli za porušení pravidel se mu dostalo této odvety. [00:32:55] Ester: Hm. [00:33:01] Petr Václav: Tak či onak nastalá situace byla jednoznačná a Juan v podstatě se osvědčil tím, že vlastně ta pravidla jaksi vám deklaroval jako, že takhle to je, [00:33:13] Ester: Hm. [00:33:14] Petr Václav: takže je přijal. A ještě možná to potvrdil něčím jiným. Vy jste se ho určitě zeptala, jestli ví, do čeho se namočil a jestli za to bere odpovědnost, předpokládám. [00:33:23] Ester: Hm. No, já teda říkám, nevím, jak to na tý pyramidě bylo, [00:33:28] vůbec ta ta žena nic vlastně s Dobrodějem mít nemusela, vůbec nevím, jakoby [00:33:35] nevím, jo? Takže říkám, to pravdu zná jenom Dobroděj a zná to Vincenzo. [00:33:41] My to v tuhle tu chvíli nevíme a prostě můžeme o tom nějak třeba spekulovat, ale nevím. [00:33:48] Jinak já jsem teda říkala prostě Juanovi, říkám: „Podívej se, ty moc dobře víš, co Dobroděj dělá, [00:33:56] že prostě ty ženy jsou nebo ty lidi jsou prostě na medicíně a že když jsou lidi na medicíně a je úplně jedno, jestli je to těsně po tý ceremonii nebo je to druhý den po tý ceremonii, takže je absolutně vyloučený, aby prostě docházelo k intimním stykům. To je prostě špatně. A [00:34:16] ten ty lidi, který vlastně s tím Dobrodějem spolupracujou nebo ho nějakým způsobem podporujou, z mýho úhlu pohledu oni jsou spoluzodpovědní za to, co se tam děje.“ A já jsem mu todleto přece říkala a on mi na to řekl jedinou asi chabou větu, kterou v tu chvíli byl schopný vypustit z pusy. On mi řekl, že chce lidem ukázat, jak se to dělá jinak, [00:34:37] jo? Tak to byla jeho vlastně teda odpověď tady na to, co já jsem mu řekla a tak jsem si říkala: „No tak to snad jako není pravda, jo.“ Tak prostě můj úhel pohledu na to je, že za ty peníze, který on si tam prostě vydělá, zavře oči tady nad těma věcma, protože vemte si, už jsme se o tom bavili, za ty tři dny, [00:35:00] za ty tři dny, kdy tam jsou ty ceremonie, on si vydělá z mýho úhlu pohledu podle mě minimálně 3 000 soles. To jsou obrovský peníze. Já myslím, že v takhle krátkým termínu takhle velký peníze snad už vydělávají jako jedině narkotrafikanti, jo, [00:35:13] nebo ještě nějaký lepší šamani teda v uvozovkách. [00:35:17] Takže prostě todleto je [00:35:20] Petr Václav: No vždyť jo, vždyť jste to dobře pojmenovala. Vždyť je to narkotrafika, takže pracuje se tam s drogama, zneužívají se tam lidi, prodává se tam, obchoduje se tam s bytostmi, obchoduje se tam s budoucností těch lidí, obchoduje se tam s jejich životní energií. Vždyť to je nejlepší byznys. Takže [00:35:36] Ester: Hm. [00:35:38] Petr Václav: jo, když takhle pojmenujeme, [00:35:40] v tom máte přesně pravdu, čili tady [00:35:45] prostě [00:35:46] kolik lidí [00:35:48] pracuje, dejme tomu, v restriktivních složkách, kolik lidí pracuje pro exekutory [00:35:53] Ester: Hm. [00:35:54] Petr Václav: a myslí si, že pracuje na správné straně, na správné straně barikády a myslí si, že když budou pracovat a budou trošku slušnější než ti ostatní, takže jako [00:35:59] Ester: Hm. [00:36:06] Petr Václav: vylepšují ten systém, jo, nebo tak ty lidi vám to vždycky takhle zdůvodní. Nebo pracuje v bance [00:36:13] ten člověk, [00:36:15] ujednává lidem absolutně nevýhodné úvěrování, ale myslí si, že dělá pro ty lidi dobře. [00:36:21] Ester: Hm. [00:36:21] Petr Václav: Ono bysme našli, našli bychom víc takových příměrů, [00:36:25] Ester: Hm. [00:36:26] Petr Václav: ale to je právě o tom svědomí. Takže evidentně Juan v tu chvíli už neměl ponětí o svědomí. [00:36:31] Ester: Hm. [00:36:34] Petr Václav: No a jenom vám potvrdil to, že zkrátka a dobře spadl tam a že už je na úrovni [00:36:42] toho Dobroděje. [00:36:44] No, tak sedíte na té lodičce [00:36:47] Ester: Hm. [00:36:48] Petr Václav: a míříte do pralesa. [00:36:49] Ester: Ještě mě k tomu napadla jedna jedna taková věc, že vlastně oni to jsou, oni obchodujou s tím, co je posvátný, jo. Oni jsou vlastně obchodníci v chrámu a napadla mě teda taková historka z Bible, kde vlastně jeden pán zhruba před 2 000 lety na Předním východě prostě vzal bič a ty obchodníky z toho chrámu prostě vypráskal. [00:37:11] Takže [00:37:13] asi všichni víme, o kom se bav-, o kom teda mluvím, jo, ale prostě [00:37:17] tyhle ty záležitosti typu Ayahuasca, San Pedro, to jsou prostě posvátný medicíny, jo. [00:37:23] No a prostě s těmahle věcma se prostě nehraje. [00:37:26] Petr Václav: Kdo by Kdo by ale vypráskal tuto vypráskanou agendu, která v podstatě je kryta tím, že šaman se manifestuje těm lidem jako krásný, pohledný, modrooký muž svalnaté postavy. [00:37:31] Ester: Hm. [00:37:40] Ester: Hm. [00:37:45] Ester: Hm. [00:37:46] Petr Václav: Aspoň takhle ho popisovala jedna z žen, která mu podlehla. To mám přímo svědectví od té ženy, [00:37:54] že on v podstatě při kontaktu s tou ženou takto vypadal, že ona ho takhle viděla. [00:38:00] Ester: Hm. [00:38:02] Petr Václav: Urostlý, blonďatý, modrooký, vzrostlý, svalnatý muž s krásnou postavou a s nádhernou pletí. [00:38:11] Jako když se podíváme na ty na ty fotky, co máme k dispozici, tak ta realita je naprosto odlišná, ale [00:38:14] Ester: Hm. [00:38:17] Ester: Hm. [00:38:18] Petr Václav: to je právě to, co si řada lidí neuvědomuje. A třeba někteří kolegové dělali různé pořady o šamanismu, také doporučuji se na ně podívat a tam třeba jedno z doporučení bylo, aby si mimo tu mimo ten obřad, mimo tu ceremonii, třeba lidé toho šamana v nějakém osobním povídání, v nějakém osobním kontaktu, aby si ho zkusili načíst jakoby pocitově. [00:38:46] Ester: Hm. [00:38:47] Petr Václav: Ale to nefunguje, protože oni se prezentují jako někdo jiný. Oni mají dokonalou masku, mají dokonalé energetické maskování. [00:38:52] Ester: Hm, hm. [00:38:56] Petr Václav: Takže ani lidé, kteří třeba mají nějaké to vnímání vnitřní, tak prostě ho ho vidí úplně jinak. A když neposlouchá své právě vyšší Já, které toho člověka v něčem brzdí a dá jenom na ty, řeknu, smysly a na ty na ten pocit, tak jak to má, [00:39:03] Ester: No tak [00:39:04] Ester: No. [00:39:11] Ester: Hm, hm, hm. [00:39:16] Petr Václav: tak prostě ti lidé jsou oblouzněni a podvedeni [00:39:18] Ester: No. [00:39:20] Petr Václav: právě touhle maskou. Takže ani tohle to pravidlo se nedá vlastně užít. Nedá se nedá se říci, že by 100% fungovalo, [00:39:21] Ester: No. [00:39:24] Ester: Hm. [00:39:29] Ester: Hm. [00:39:30] Petr Václav: protože oni jsou velice dokonalí v té v tom maskování, jo? Hm. [00:39:33] Ester: No, přesně tak. Že právě často i, co jsem se bavila třeba s některými lidmi, kteří třeba pracujou jako terapeuti, jsou určitým způsobem třeba jasnovidní, tak mi říkali, že Pedro Dobroděj je velmi těžce čitelný, že nejsou schopní ho jakoby nazřít, jo, [00:39:52] že prostě ty ochrany on má opravdu velice jakoby dobrý a mě jako i když jsme to celou dobu samozřejmě věděli, jo, že že za tím je on. Já ať už jsem to jakoby řešila s mnoha lidma v Čechách, ať už jsem to řešila s lidma v Peru, tak já jsem ho furt nedokázala nazřít. Furt jsem ho neviděla a to se mi vlastně povedlo až na tý Ayahuasce v tý džungli, jo, když jsem opravdu mohla jakoby jakoby se dostat za ty jeho masky, za to brnění a uvidět tu jeho skutečnou energii, to, kdo on je doopravdy. [00:40:24] Tak to se teda mi povedlo až až, když jsem dorazila tou lodičkou na příslušné místo. [00:40:30] (zpěv) [00:44:37] Ester: Tak možná bych teda ještě upřesnila, kam přesně jsem se dostala. Dostala jsem se do Puerto Maldonado a pak jsem vlastně pokračovala po řece Madre de Dios, [00:44:50] prostě teda lodičkou do jedné lodge. [00:44:54] A možná tak trochu vtipně, [00:44:58] taková opravdu trošku absurdní situace, protože já jsem vlastně byla v uvozovkách pár baráčků od místa, kam si vozí svoje klienty Pedro Dobroděj, jo. [00:45:10] Takže [00:45:12] prostě [00:45:14] přijde mi to teda trošku vtipný. [00:45:16] No a měla jsem velký štěstí, že vlastně jsem měla možnost pracovat s velmi dobrým maestrem. [00:45:28] Já ho nebudu jmenovat. Já jsem mu nikdy maestro neřekla, jo. Já já jsem mu vždycky říkala křestním jménem a nebo jsem mu říkala papi, jo, papá, protože vlastně v Cuzcu si lidi říkají papá nebo mamá, papi, mami a ale já nechci říkat prostě jeho jméno, ani nechci používat žádnou přezdívku, takže prostě mu budu říkat maestro [00:45:47] nebo maestro curandero, i když jsem mu tam nikdy takhle neřekla. [00:45:51] No, takže já jsem měla štěstí, že opravdu jsem narazila na velmi dobrého člověka a měla jsem taky štěstí v tom, [00:45:59] že jsem u těch ceremonií byla úplně sama, že jsem tam byla vlastně jenom já, maestro a jeho asistent, takže ten, takže vlastně maestro se celou tu dobu věnoval jenom a jenom a pouze mně, jo, což bylo taky podle mě důležitý, protože ty ceremonie nebo to, s čím já jsem tam vlastně přijela, [00:46:19] byla to podle mě docela náročná záležitost a [00:46:22] já jsem vlastně, [00:46:25] když jsem tam jela, já jsem si říkala: [00:46:29] „Bylo by dobrý,“ nebo vlastně jsem měla pocit, že je opravdu důležitý nebo velmi žádoucí, abych pracovala s člověkem, který má vlastně osobní zkušenost a osobní prožitek jakoby toho, že ho chtěl někdo vlastně zlikvidovat, že ho chtěl někdo zabít a on to přežil a vlastně uzdravil se. Já jsem prostě měla pocit, že jestli ten člověk todleto nikdy neprožil, takže ten jakoby můj problém [00:46:58] pro něj jako bude těžší než s čím on má tu svojí vlastní zkušenost. Já jsem prostě nějak to potřebovala, aby ten člověk tady tu zkušenost měl a vlastně proto já jsem i tak hodně spoléhala na toho Pabla, protože on měl tady tu zkušenost. Jemu se to snad stalo dokonce třikrát. A takže já jsem tak jako tajně doufala, že tu ten maestro taky má nějaký takovýhle svůj osobní prožitek. [00:47:21] A [00:47:23] vlastně, když jsme se potkali, nevím, jestli já jsem se ho na to ptala nebo jestli on mi to pak vyprávěl, ale vlastně jsme se dostali k tomu, že on skutečně tady ten prožitek měl a stalo se vlastně to, že [00:47:38] jeho vlastní tetička, to znamená jeho vlastní rodina, mu podala nějaké refresco, což je vlastně ve španělštině takový jakoby ovocnej džusík a tím džusíkem se ho prostě pokusila otrávit, jo. A [00:47:53] on to teda přežil, [00:47:55] pak se dostal právě taky k nějakým léčitelům, k nějakým curanderům, kde se to vlastně ukázalo, že teda příčinou jeho [00:48:02] vlastně velkých problémů byl vlastně jed, který mu podala ta tetička. A to byl vlastně v jeho v jeho životě ten moment, ten velký mezník, kdy on si řekl jako jako: „Tohle prostě ne, jako tohle ne.“ A vlastně nastoupil tu dráhu toho léčení a vlastně stal se stal se sám vlastně tím šamanem, tím curanderem. [00:48:24] Takže já jsem tam pocítila vlastně velkou úlevu a byl to člověk, ke kterýmu jsem měla a neustále mám velkou důvěru a velký respekt, což je velice důležitý, protože vy se vlastně během tý ceremonie ayahuascový tomu člověku totálně otvíráte a totálně odevzdáváte. Takže vy vlastně byste měli vědět, komu ve skutečnosti [00:48:48] se odevzdáváte, jo. A vlastně takovým, už jsme se o tom bavili asi v těch předchozích dílech, pro mě takovým tím primárním poznávacím znamením je, že ten člověk musí být laskavý. [00:49:00] Je to laskavý, srdečný člověk, který se prostě [00:49:04] nikde nepovyšuje, [00:49:06] je to člověk, kterej skutečně je napojenej na ten nejvyšší zdroj, nic ze sebe nedělá. On může být úplně v pohodě vaším přítelem, není to žádnej guru, kterýho vy potřebujete uctívat nebo který by vyžadoval nějaký uctívání. Je to úplně normální, obyčejnej člověk, ale je to někdo, kdo to skutečně umí, má ty zkušenosti, [00:49:31] jo? Samozřejmě na to, abyste tohle mohli dělat, tak musíte projít nějakým v uvozovkách výcvikem. Musíte mít prostě samozřejmě tu zkušenost, že jo, taky to nemůže dělat každej. Nebo může, ale pak to dopadá, jak to dopadá. [00:49:44] A takže vlastně [00:49:48] opravdu můžu říct, že jsem se dostala k člověku, ke kterýmu [00:49:53] jsem měla velkou důvěru a to bylo [00:49:57] podle mě taky nezbytný pro to, aby vlastně ta ceremonie mohla proběhnout v pořádku a [00:50:04] pak se tam mohlo vlastně udít a odstřihnout to, co se tam prostě odstřihnout mělo. [00:50:09] No, [00:50:11] jinak teda říkám, byla jsem tam, byla jsem tam já, byl tam asistent vlastně Alfonso, který se tam vlastně o to místo stará, [00:50:22] taky výbornej člověk a pak teda přicházel vlastně maestro na ty ceremonie. [00:50:30] No a my vlastně, [00:50:33] on když vlastně přišel na tu první ceremonii, já jsem mu vlastně vůbec nic nechtěla říct, jo? Já jsem mu Já jsem si říkala, řeknu mu jenom úplně základní informace. Já jsem si ho taky trošku jako zkoušela, jo, a samozřejmě, že teda musíte říct aspoň základ, proč jste tam přišli, s čím. A já vlastně jediný, co jsem mu před tou ceremonií řekla, bylo, [00:50:54] že jsem tam přišla kvůli tomu, že mám problémy ve vztahu se svým partnerem, že si myslím a že si myslím, že je to brujería. [00:51:04] A on mi řekl: „A oddělil se od tebe?“ A já říkám: „Ano.“ A to je všechno, co on před těma před tou první ceremonií věděl. Vůbec nic jiného nevěděl. [00:51:15] Jinak on vlastně přišel až těsně večer na tu ceremonii, jo, ty vlastně ceremonie začínají zhruba jsme začínali tak v 9:00 večer. [00:51:24] A já už jsem tam vlastně jeden nebo dva dny vlastně strávila teda s Alfonsem, [00:51:29] kterýmu, s kterým já jsem se bavila, nějak jsme se povídali, takže on tak trošku ten příběh znal, ale nic nic zásadního a hlavně [00:51:39] nemyslím si, že by o tom s tím maestrem komunikoval, protože maestro když přichází na ceremonii, tak je v tichu a vlastně se prostě nebaví se nějak a už vůbec ne o problémech jakoby těch druhých lidí, že jo, takže je vlastně v tom svým tichu. [00:51:54] A [00:51:56] pak vlastně teda jsme začali. Jinak ještě možná k té [00:52:00] Petr Václav: Třeba když, možná Ester, já bych tady do toho vstoupil. [00:52:04] Ester: Hm. [00:52:05] Petr Václav: Možná je potřeba říci, taky někdo kritizoval, [00:52:10] byl to teda z toho Dobrodějova tábora, jo? Kritizoval to, že vám do toho vstupuju a že jakoby lidem předkládám, co si mají myslet, jakože [00:52:20] Ester: (smích) [00:52:21] Petr Václav: že jo, ale já tenhle ten způsob komunikace mám rád. Já si s lidmi rád povídám. My já nedělám pořady tak, že jsem nějaký tady moderátor a budu dávat otázky a a tak dále. Já si o těch věcech rád povídám, protože do nich také hodně vidím, do těch problematik. [00:52:39] Ester: Hm, hm. [00:52:40] Petr Václav: Tak jenom chci podotknout jednu takovou věc, že [00:52:45] správný šaman, a to je ten důvod, proč jste se vy vydala za šamanem do pralesa, [00:52:54] správný šaman nikdy neopustí svůj kmen, svůj rod. [00:53:02] Ester: Hm. [00:53:02] Petr Václav: Pokud sem přijede nějaký šaman do České republiky, na Slovensko, do Evropy, to už samo o sobě popírá to, že by to byl šaman, [00:53:13] Ester: Hm. [00:53:14] Petr Václav: protože ten pravý šaman vždy bude setrvávat na svém místě. A pak pochopitelně z této množiny můžeme vyselektovat ty šamany, těch je strašně málo, kteří budou mít zájem pomoci bílé ženě, [00:53:30] Ester: Hm, přesně. [00:53:31] Petr Václav: čili někomu, kdo není součástí jeho kmene. [00:53:36] A pak je drtivá většina těch, kteří byť jsou těmi šamany přírodními u toho kmene, nemusí mít vůbec tu motivaci, nemusí mít to světlo v sobě, [00:53:48] aby vůbec člověku pomohli, byť to není někdo z jejich kmene. A jenom chci podotknout k tomu, co tady celou dobu povídáme, jak šamanismus je v podstatě o obrovském byznysu s tím nejposvátnějším, co existuje, potažmo i s bytostmi, lidmi a životní energií, [00:54:10] že kdysi to bylo tak, že pokud šamanovi [00:54:15] bylo dokázáno, prokázáno, že zneužil svoji šamanskou sílu třeba k tomu, aby dostal nějakou ženu, [00:54:23] k tomu, aby měl nějaké požitky, k tomu, aby prosadil některé svoje osobní zájmy nebo někoho jiným způsobem poškodil, [00:54:34] tak to dělali tak, že toho šamana pověsili normálně na strom na větev za ruce a zaživa ho stáhli z kůže. [00:54:43] Ester: Hm. [00:54:44] Petr Václav: Myslím si, že to je docela odpovídající způsob, jak by se mohlo pohlížet na někoho, kdo sice se zbavil právní odpovědnosti, ale je odpovědný v jiném slova smyslu. Nechci nikoho vyzývat k ničemu, ale já to takhle cítím. Pojďme dál tedy. [00:55:01] Jenom na vysvětlenou, proč tedy [00:55:05] vůbec na každého, kdo opustí ten svůj lid, ten svůj kmen a někde ve městě, [00:55:13] někde v Evropě, někde na jiném místě se pak o tom bavíme, do jaké míry zneužil čeho, do jaké míry podlehl penězům. Většina lidí vám tady nakonec řekne, že když spolupracovali s těma šamanama, takže je ty šamani okradli nebo že se je pokusili okrást, jak je prostě, jak byli náchylní [00:55:28] Ester: Hm. [00:55:34] Petr Václav: k těm všem neřestem toho našeho světa. [00:55:37] To znamená, že už samo o sobě to to vypráví o tom, že to jsou brujos, kteří sem jezdí a vydávají se za šamany a zneužívají [00:55:42] Ester: Hm. [00:55:45] Petr Václav: den co den, obřad co obřad tu svoji šamanskou sílu, to, čemu na na co lidé hledí s pusou dokořán, pokud vůbec neví, která bije a oč jde. [00:55:57] Tak pokračujte, prosím. [00:56:00] Ester: No, tam je tam je totiž dobrý opravdu najít někoho, kdo kdo permanentně vlastně léčí i ty místní lidi, jo, protože když už bude léčit v uvozovkách jenom turisty, tak kam se to posunulo? Do k tomu obchodu prostě, jo. Takže tam pro mě tady to i bylo důležitý, že vlastně ten člověk pracuje prostě s těmi místními a léčí i ty místní. [00:56:23] No, takže [00:56:25] já bych možná jenom trošku jenom stručně něco řekla k tý Ayahuasce. Vlastně Ayahuasca, na přípravu Ayahuascy se teda používá vlastně liána Ayahuasca a potom listy chakruny, jo. Ono by to jinak nefungovalo. Ta chakruna vlastně dává vizi a ta Ayahuasca dává takzvaně mareos, jo. Mareos je takový to, že jste takový jakoby přiblblí, jakoby jakoby takový ten stav trošku tý opilosti, jakoby ty závratě. [00:56:53] A [00:56:55] takže to je základ vlastně pro pro ten nápoj a někdy se tam můžou ještě přidávat třeba další rostliny. Maestro, u kterýho já jsem teda byla, tak tam používal ještě další dva stromy. [00:57:08] Nevím přesně teďka, jak se jmenovaly, ale ten jeden byl opravdu na na posílení jakoby ledvin, kostí a vůbec jako na celkový jakoby posílení organismu. [00:57:18] Takže, [00:57:19] jo, dá se tam pak přidat ještě prostě něco dalšího do toho do toho prostě do té Ayahuascy. [00:57:27] A jinak ještě důležitý, co mi bylo vlastně vysvětleno, je, že skutečná základní funkce velice důležitá toho skutečnýho curandera, maestra, šamana je ochránit vlastně ceremonii [00:57:44] před před ataky brujos, [00:57:47] jo, protože on mi vlastně říkal, že tam kolem vlastně a ještě navíc paradoxně v tom Puerto Maldonado, kam vozí vlastně Pedro Dobroděj ty své klienty, tak že tam je prostě velká spousta brujos a tito brujos prostě pracují, jo, ty ty dny, ve kterých oni pracují nejvíce, je úterý a pátek. [00:58:05] A oni prostě mají zmapováno, že tam probíhají ceremonie ayahuascové a oni se vlastně snaží jakoby do těch ceremonií nabourat a vlastně se energeticky napojit na ty lidi a odsávat jim energii, jo. Takže on říkal: „Moje základní funkce je dělat ti tady tu ochranu, jako ochránit tu ceremonii,“ jo, a právě mi říkal, že tam u něj byla taky jedna mladá slečna a on říkal: „Ona měla moc pěknou energii, krásně zpívala,“ a říkal, jak po ní vlastně ty brujos z toho okolí pásli, jo. Říkal: „Já jsem ji musel jako hodně chránit, protože po ní jako hodně šli.“ Takže oni ty ty brujos v tom okolí, oni jsou schopní si vás jakoby prostě načíst, vědí, kdo kdo kde tam je a snažejí se prostě do těch ceremonií jakoby takhle nabourat. [00:58:53] Takže to je podle mě docela dost důležitá informace, jo. [00:58:59] Hm, prostě musíte jít k člověku, kterej todle dobře umí, aby vás dokázal ochránit. [00:59:06] No, [00:59:07] takže my jsme teda, [00:59:11] já teď přejdu teda už k té první ceremonii. [00:59:14] Takže důležitý bylo, byla jsem tam tedy já, byl tam maestro, byl tam asistent a už bylo jakoby krásný pro mě, když ten obřad začínal, nebo ta ceremonie nebo ten rituál tady, tak jak vlastně jakoby komunikoval maestro s tou Ayahuascou, jo, protože [00:59:33] on vlastně jako měl takovej opravdu laskavej vztah krásnej jakoby k té Ayahuasce, říkal jí doctorcito, jo, vlastně jí jakoby žádal prostě o to o to léčení, říkal jí teda doctorcito a ještě jí říkal: „Comportate bien, doktor Ayahuasca,“ jo, jako říkal jako: „Chovej se jako dobře,“ ještě jí tak jako domlouval prostě a v podstatě on se i jakoby napojoval na Krista, jo, žádal vlastně

— ČASŤ 3 (od 01:00:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky:

[01:00:00] Ester: Mhm, Krista, což pro mě v tu chvíli bylo důležitý, protože já jsem si říkala, já jsem cítila, že tam mám totální ochranu a eh, že prostě vím, že se mi tam nemůže s tímhle člověkem nic stát. A já třeba nikam do žádných kostelů nechodím. Eh, prostě o církvi si myslím svoje. A, ale on tam vlastně pak během jedné ceremonie přinesl svěcenou vodu eh a bylo to úplně úžasný, protože ona ta svěcená voda v podstatě zafungovala téměř jako Icaro, jo? Protože on vlastně během těch ceremonií zpíval Icaros a vlastně to Icar- Icaros u němu vlastně pomáhaly, že vlastně ta Ayahuasca jakoby naběhla, jo? Ten efekt tý Ayahuascy se vlastně jakoby zvýšil v tu chvíli. A ta svěcená voda prostě zafungovala stejně, jo? A tak to bylo takový jako třeba zajímavý během těch ceremonií. Já říkám, já prostě eh, tady s těma věcma nemám nic společnýho jakoby, kostely, svěcená voda a tak, ale eh, bylo to tam hodně jakoby zajímavý během tý ceremonie. Ale to vlastně bylo až Já jsem totiž původně tam měla s tím, že budu mít čtyři ceremonie a nakonec jsem těch ceremonií měla devět, jo? Takže tady to s tou svěcenou vodou se stalo až někdy třeba na osmý. Ale eh, první tři ceremonie, teda já jsem tam měla úplně sama. A eh, když se teda dostaneme k té první, tak eh, my jsme teda vypili eh, všichni eh, já, maestro i vlastně asistent jsme teda dostali eh, kalíšek a on mi vlastně ještě teda předtím říkal, že vlastně na té Ayahuasce se dají vystopovat eh třeba ztracení lidé, eh ztracené předměty, jo? Že prostě eh není s tím problém, že na tý Ayahuasce vy můžete víceméně vystopovat cokoliv. A takže on vlastně během chvilky My jsme to vypili a on během chvilky vlastně vystopoval původce té brucherie. Jo? Bylo to tak, že eh vlastně on se díval a najednou říkal prostě v té španělštině, což bylo taky dobře, že já umím španělsky, takže my jsme tam to šlo všecko velice rychle, domluvili jsme se velice rychle, ta komunikace byla skvělá. A on během chvilky říkal, najednou se mu tam vlastně objevil nějakej jako v uvozovkách týpek. Eh, řekl jeho jméno a on vlastně říkal: „Me estás confundiendo, Doctor Ayahuasca.“ Jo? To znamená vlastně v češtině: „Eh, ty mě jakoby mateš, doktore Ayahuasca.“ Jo? On si totiž eh myslel, že ho vlastně Ayahuasca eh se snaží zmást, protože vlastně uviděl eh jednoho člověka. A říkal: „Dejme tomu eh, použijeme třeba jméno třeba eh třeba slovo Martin.“ Jo, použijeme třeba Martin. A on mu říkal jako: „Ma- Martín, ¿qué estás haciendo acá?“ Jako: „Martine, co tady děláš?“ A vlastně Alfonso eh v tu chvíli zareagoval a říkal: „Ale Martin eh pracuje s Pedro Dobrodějem.“ A v tu chvíli vlastně maestro řekl: „To je on.“ Takže okamžitě se on prostě ho jakoby uviděl a eh vlastně eh, co se tam pak stalo, bylo to, že eh on mi řekl: „Je to on a plus tam jsou další tři bruchos.“ Jo? Já jsem ty bruchos neviděla, ale vlastně jsem uviděla Dobroděje. Eh, takže a vlastně to bylo o tom, že mi to bylo ukázáno. A to není jenom, že to vidíte, ono se to zároveň všechno jakoby děje. Ono je to těžký jako vysvětlovat eh ceremonii na Ayahuasce, jo? To jako prostě eh je náročný, ale eh vlastně se stalo to, že eh v na té ceremonii vlastně maestro eh ho vystopoval a vlastně on ho Byla ta energie ode mě odseknuta, protože tam, jak už jsme se o tom bavili, já jsem vlastně byla napojená přes druhou čakru a byl Byla jsem Byl na mě, jak to říct, eh jakoby jakoby mi z tý druhý čakry šla taková ta zahradní hadice nebo ten chobot, kterej vlastně tam byl nasazenej a byl otevřenej takovej kohout a přes to mi byla odsávána ta energie. Takže on to vlastně odstranil a v tu chvíli, kdy se to dělo, já i maestro jsme vlastně cítili a viděli, že ta protistrana absolutně vůbec nechápe, co se děje. A on ještě i tak pobaveně říkal: „Oni neví, co se děje.“ Ale já jsem to v tu chvíli viděla taky, jo? To prostě se nám vlastně dělo paralelně. To, co viděl maestro, jsem viděla já. Jo, takže eh prostě tam to on to odsekl a eh on byl vlastně hodně naštvanej, protože ona říkal eh, on říkal, že mi odčerpali obrovskou spoustu energie, jo? A říkal vlastně v tý španělštině: „Han chupado bastante su energía.“ A říkal mi, že oni mi chtěli odsát veškerou moji energii. Jo, takže, co se stane, když vám někdo odsaje veškerou vaši energii? Prostě umí- umřete, že?

[01:05:04] Petr Václav: No, bavíme se, ano, bavíme se o životní energii. Já jenom eh jsem do toho vstoupil proto, že chci se vrátit do toho bodu, kdy se ukázal tady ten Martin. To je přesně další živý štít. Eh, pokud někdo chce vystopovat Dobroděje, tak se mu tam ukáže jiný člověk, [Ester: Mhm.] který údajně jako kdyby za za to může, eh přes kterého jako kdyby to zlo eh eh proudí. To znamená, že to je ehm jasný příklad toho, že Dobroděj má před sebou ty své lidi, eh kteří to vůbec netuší, stejně jako to netušila hm zesnulá kolegyně jeho, eh že on si z ní udělal ten živý štít. [Ester: Mhm.] To znamená, kdyby teď v tuto chvíli eh jste postupovala obdobně nebo ten curandero, kdyby postupoval obdobně jako tamta curandera a poslal to zpátky tu eh kletbu té smrti a toho všeho, kdyby to poslal zpátky, tak by to zase odnesl ten Martin pro změnu, jo? Byť pokaždé za tím stál Pedro Dobroděj. Takže to je jenom na na ukázku toho, co to je za zbabělýho šmejda. [Ester: Mhm. Mhm.]

[01:06:16] Ester: A on pronesl vlastně Takže jo, on mi tam ukázal prostě eh Dobroděj a řekl: „Plus tři bruchos.“ A prohlásil úžasnou větu, na kterou já si nikdy nezapomenu. On řekl: „Se creen machos, esa mierda.“ Což vlastně v překladu do češtiny znamená: „Myslí si, že jsou chlapi, tahle sračka,“ jo? „Mierda“ můžeme přeložit „sračka“ nebo „hovno“, jo? Takže on to jako dokonale vystihl. Prostě tohleto není totiž nic jinýho. A pak vlastně mi říkal jako, že on vlastně nemá respekt. Nemá respekt k ženám a nemá respekt ani k tý medicíně. Jo? On to jenom zneužívá prostě. Takže eh tam se vlastně tady to odkrylo a já jsem naprosto jasně vnímala nebo mi bylo vlastně ukázáno a řečeno, že Pedro Dobroděj je dokonalý mistr, ale mistr iluze. Jo? To je to jeho mistrovství. Ta iluze. On vy- vytváří neuvěřitelnou iluzi, na kterou mu prostě skáče velká část český veřejnosti. Prostě mu skáčou na špek. Eh, a ať už to jsou prostě eh lidi nebo paní třeba, která se ozve na Cesty k sobě, eh ať už to jsou další lidi, kteří prostě, jak jsem říkala, že mu umetají tu cestičku, třeba ve Svobodném vysílači a tak podobně. On podvádí opravdu drtivou většinu celý český veřejnosti. A ty lidi, oni často třeba skutečně jsou dobrosrdeční, myslí to dobře, ale opravdu se nechají podvádět a ještě mu vlastně teda pomáhají, čímž ale ve skutečnosti jsou pak nesou nějakou spoluzodpovědnost za to, co se některým lidem pak třeba stane, jo? Třeba to, že je teda zneužitá žena. Takže eh tohleto je na tom vlastně eh to to smutný, no. A eh potom vlastně Ještě teda k tomu Martinovi, on totiž ten Martin eh asi zhruba dvakrát eh on si ho vlastně maestro přizval na ceremonii a hodně rychle zjistil, co je to zač. A eh co mi říkal vlastně Alfonso, tak on si z toho dělal jako obrovskou srandu, protože eh Martin používal gazolínu, což vlastně v překladu jakoby benzín eh pro svoji limpiu, pro svoji očistu a vlastně eh Alfonso eh mi říkal, on se tomu strašně smál, říkal: „No, jakože prostě jako se tam čistil tou gazolínou a že prostě jim tam jako zničil Ayahuascu a že prostě pak už jako s ním eh maestro nechtěl spolupracovat.“ On totiž ten maestro eh prej hezky zpíval, jo? Hezky zpíval Icaros, ale to bylo asi jediný, co on uměl, jo? Takže eh taky mi právě pak bylo sděleno, že vlastně on taky jakoby lhal a že mu, že mu šlo docela jako spíš akorát o ty o ty dolary, který si vydělal, ale právěže Alfonso mi říkal, že právě tady ten Martin spolupracoval taky eh s Dobrodějem. A jinak taková zajímavá informace ještě, co jsem si pak dala dohromady, tak že vlastně, jak říkal Sláva, jak se dostal do tý Pucallpy, tak eh jak tam vlastně cítili nějaký to ředidlo, kterým tam čistili ten prostor, tak ono to právě nemuselo bejt ředidlo, mohla to to být ta gazolína, protože tady ten Martin je totiž taky z Pucallpy a oni to prej ty Pucallpíňos, ty lidi z tý Pucallpy jako hodně dělaj, že se prej čistěj tou gazolínou, jo? Takže prostě po- podle toho taky poznáte, že to je prostě celý špatně, jo? Prostě to je absolutně nepřípustný. Eh, prostě na očistu se používá buďto třeba tabák nebo Palo Santo, nikdy ne gazolína. No, takže to prostě vlastně ta informace od toho Slávy by seděla s tím, co mi vlastně říkal ten Alfonso. No.

[01:10:01] Petr Václav: Mhm. Já teďko zareaguju. [Ester: Mhm.] My tady jakoby popisujeme eh spoustu věcí s medicínou a tak dál. [Ester: Mhm.] Ehm, my pochopitelně lidi učíme, eh jak komunikovat eh se svým pravým vyšším Já, což je způsob, eh který funguje velice spolehlivě a dobře, protože tam eh se člověk nesvěřuje nikomu cizímu do rukou, [Ester: Mhm.] ale v podstatě eh má velkou jistotu, že tedy tato bytost to myslí s tím dotyčným velmi dobře. Takže to, co se dá vyvolat, dejme tomu, eh matkou rostlin a tak dál, medicínou a tak, eh to je záležitost příslušná eh tomu regionu. V našich zeměpisných šířkách na to máme eh jinou metodu a v podstatě eh není tedy člověk nucen podstupovat ayahuaskové ceremonie [Ester: Mhm.] a další, čili ceremonie, kde se přírodní drogou nekontrolovatelně otevře a pak už záleží jenom na tom, jestli to ten dotyčný šaman zneužije, [Ester: Mhm.] jestli to zneužije někdo, kdo je přítomný v té skupině a je to černý mág. [Ester: Mhm.] Jestli ten šaman to neustojí, neochrání toho člověka a úplně někdo jiný, nějaký jiný brujo, který vůbec tam není přítomen, tak se tam napojí. Čili jakoby ta rizikovost je nekonečně vysoká. [Ester: Jo.] A já k tomu prostě zaujímám jednoznačné stanovisko, že do každého regionu něco patří. Tak jako je staré pravidlo, že je tady spousta bylin jakoby z jiných zemí a z jiných regionů planety, tak ale pro nás je tady k dispozici to, pod čím šlapeme. To to jsou ty byliny, které nám byly naděleny, které nás mají ochraňovat, léčit a podobně. To samé eh šamanismus patří do regionu, eh kam patří a jak se to začne vyvážet, tak já o tomu mluvím jako o infekci. A řeknu proč. Eh, šamanismus nemá přirozeného nepřítele v České republice. To znamená, že když člověk jede do Peru, tam se mu něco přihodí, tak nejenom, že to nemůže reklamovat, ale eh on ani nemá, jak se toho tady zbavit. [Ester: Mhm, přesně tak.] To znamená, že on když tedy by chtěl jít stejnou cestou, musí zase do Peru. [Ester: Mhm.] Zaprvé. Zadruhé, pokud někdo říká, že o to se tady postará Pedro Dobroděj, tak já mám nesčetně ehm jaksi eh fakt o- o- oprávněných a podložených, odargumentovaných reakcí na toto téma, kdy Dobroděj byl několikrát osobně vyzván lidmi, kteří byli na smrt v tu chvíli nemocní, děly se s nimi strašné věci, eh obrovské vysoké teploty, horečky, blouznění, prostě byli fakt vyšinutí po návratu z Peru. A Dobroděj eh se od nich úplně distancoval. To znamená, že Dobroděj nenese a nehodlá nést odpovědnost za to, co si ti lidé sem přivlečou. [Ester: Mhm.] Eh, šaman, takzvaný šaman, který je sem dopraven, eh který tady má jakoby blahodárně občerstvovat naše obyvatelstvo, ten o- odtud odcestuje a po mně potopa. A navíc tady pracuje metodami, na které tady málokdo eh může reagovat adekvátně. My sice s tím máme nějakou zkušenost a jakoby u řady lidí to řešíme, no ale zkrátka nemůžeme řešit všechny. To znamená, že ta agenda je obrovská hydra, je to satanist-, a znova říkám, je to satanistická síť, která vyváží infekci do Evropy, proti které je tady mnoho i dobře smýšlejících jakoby léčitelů a eh řeknu ezoteriků absolutně bezradná. I kdyby tomu člověku chtěli pomoct, [Ester: Mhm.] tak je potřeba si říct, že eh je to velice silné a pokud je to kombinované s tím satanismem, tak eh velice těžce řešitelná záležitost. Proto proto vlastně varujeme všechny, aby si s tím nezadávali, protože opravdu nemáte potom, jak si pomoct. Jinak váš příběh o tom vypráví. Váš příběh je toho jednoznačným příkladem, [Ester: Mhm.] eh že sice vám tady bylo odpomoženo, to znamená měla jste to štěstí, no ale pochopitelně byly tam rituály, které byly zminula, rituály, které byly ještě předtím provedeny v Peru, no a zase zase vás to vrátilo zpátky. Takže, [Ester: Mhm. Mhm.] vy jste se dozvěděla, jak se věci mají. Asi to pro vás eh bylo nebylo to otřesné v tom v tom ohledu, eh vy jste to tušila, vy jste to věděla, [Ester: Mhm.] ale spíš bylo otřesné to, [Ester: Mhm.] eh jak prohnilý je ten člověk uvnitř, [Ester: Mhm.] eh jak jak zneužívá úplně všechno, [Ester: Mhm, mhm.] co je mu dáno k dispozici. Medicínou počínaje, důvěřivými lidmi konče. Tak eh jestli ještě něco jste se dozvěděla na té Ayahuasce?

[01:15:35] Ester: No, no, no. Takže to byla vlastně zhruba ta první ceremonie, na který já jsem se teda samozřejmě pozvracela. Eh, to pak vlastně byla druhá, na tý jsem nezvracela, pak byla třetí a ta třetí byla taková hodně důležitá, protože ta probíhala v pátek. Jo? A po tom, co se dělo na páteční ceremonii, jsme se dohodli, že žádnou ceremonii už v pátek dělat nebudem prostě, jo? Eh, to bylo něco neuvěřitelnýho, co prostě jakoby to se nedá úplně jakoby vylíčit, jo? Pokusím se teda, protože eh my když jsme vlastně začínali s eh s tou ceremonií v pátek, tak najednou prostě, jsme byli vlastně v takovým jako kruhovým prostoru, v tý maloce, a já jsem prostě najednou měla pocit nebo ne pocit, to prostě bylo úplně jako kdyby kolem tý maloky běhali sloni. Prostě neuvěřitelnej mazec. Začaly tam prostě vřeštět opice, začaly tam prostě eh ptáci řvát, jako neuvěřitelný točo. To prostě eh jako ta ta celá ta džungle jako kdyby řvala. A a já jsem prostě jako, teď oni věděli jako, že že jako co že koukám jako, co se děje, a oni mi říkali: „To nic, to jsou jenom espíritus.“ Jo, takže ono to jakoby snad ani nemělo bejt fyzicky, že to přišli jenom ty espíritus jakoby. A já už jsem jako věděla v tu chvíli, že oni prostě přišli proto, aby vlastně eh ru- začali jako aby vlastně rušili tu ceremonii, aby ta ceremonie a ten účinek tý Ayahuascy nenaběhl. A on mi to vlastně hned řekl ten maestro, oni říkali: „Jo, to oni přišli jakoby, aby to jako tady nefungovalo prostě,“ jo? Ale oni už byli pobavení, protože oni ví, jak to funguje, jo? Oni říkali: „Voni nechtějí tě pustit,“ jo? Protože jakoby já jsem ještě nebyla dostatečně teda jakoby eh ještě furt tam něco jako se mnou měli a oni říkali: „Jo, nechtějí prostě se aby o tebe přišli úplně.“ Jo, tak proto vlastně se tady přišli přihlásit a eh vlastně nakonec teda jakoby ta Ayahuasca naběhla stejně. Já jsem se pak znovu vlastně pozvracela na tý třetí ceremonii a pak už ne, jo? Já jsem i vzhledem k tomu, co mně se všechno dělo, já jsem ty průběhy těch ceremonií měla poměrně jako lehký. Nic zásadně těžkýho jsem tam neprožívala i vlastně ten maestro říkal, že jdu velice rychle, že to je jako dobrý. A eh vlastně tahleta ceremonie byla velice zásadní, protože já jsem vždycky tu Ayahuascu měla takovou barevnou, všecko jako hezký a najednou jsem prostě uviděla jakoby eh já tam hodně třeba často vídám ty hady a najednou prostě Protože ty hadi, oni vlastně zastupujou vlastně tu šroubovici DNA, jo, jakoby. Jo, protože Ayahuasca, ona vlastně jde až tady do tý úrovně. Ona jde až do úrovně DNA a tam vlastně na týhle úrovni ona opravdu léčí, jo? A nejmocnější Já jenom dopl-

[01:18:23] Petr Václav: Mhm, nejmocnější Já jenom doplním, nejmocnější z těch hadů je Kaduceus a toho má třeba eh zdravotnictví ve svém znaku. [Ester: Mhm.] To je to jsou ty hadi na té holi. To znamená, že to jsou přesně ty hadi, kteří potom eh drtí a škrtí a zaškrcují ty životní energie. [Ester: Mhm. Mhm.] Eh, takže tím se zdravotnictví také mimo jiné usvědčuje, jo? Tak jenom jsem chtěl podotknout, že my to vídáme dnes a denně na sanitkách. [Ester: No.]

[01:18:53] Ester: No, takže teda nakonec já jsem měla takovej jakoby obraz, jo, najednou to jsem to všechno viděla takový jako hnědý, šedivý, takový jako potemnělý barvy. A najednou vlastně jsem mi ta Ayahuasca ukázala obraz a já jsem vlastně viděla popelnici a v tý popelnici jsem uviděla vlastně tlející prostě odpad prohnilej takovým stylem, že v tom lezli červi. A najednou v tu chvíli, kdy já jsem todleto viděla, mi říká maestro v tu samou chvíli: „Está muy cochino él.“ To znamená v překladu: „Eh, on je velice nechutný.“ Protože slovo „cochino“, „cochino“ se vlastně používá, mohli bysme to přeložit jako odporný, nechutný, hnusný, jo? Takže on v tu chvíli, kdy já jsem todle viděla, viděl to samý a vlastně to komentoval: „Eh, on je opravdu jako velice nechutný.“ Takže to todleto je skutečná energie Pedra Dobroděje. Je to energie prohnilýho odpadu, ve kterým lezou červi. Jo? Todleto mi bylo vlastně ukázáno na posvátný medicíně. A to je to, když vlastně ty ženy se s ním spojují intimně, tak, prosím vás, uvědomte si, s čím ve skutečnosti se spojují, protože tohle je ta skutečná energie a ten ta maska toho Dobroděje je jenom jakoby nasazená. Mně pak vlastně řekl i jakoby ten Alfonso, kterej samozřejmě tam u toho byl, taky viděl některý věci, on mi říkal On taky prohlásil, že jsou „compactados“, jo? „Compactado“, to znamená ve španělštině eh jako pakt, jo, že mají vlastně ten pakt, jo, s tím v uvozovkách ďáblem teda nebo s tou Supay energií a on říkal, eh že viděl to jeho brnění, jo? Oni vlastně, můžeme to jakoby říct nebo popsat to něco jako brnění, který nebo ta maska, která vlastně brání uvidět tu skutečnou energii toho člověka, jo? Ale prostě na tý Ayahuasce s dobrým člověkem to můžete vidět. A to je to, proč já jsem vlastně chtěla se vrátit do toho Peru nebo to je to, co já jsem potřebovala. Mně nestačilo jenom to, že jsem to věděla nebo že mi to někdo řekl, že to tak je. Já jsem moc potřebovala ho vidět napřímo, s kým mám tu čest. A to je to, proč já vlastně jsem jela do toho Peru a to, co jsem potřebovala pro to svoje eh eh vlastně finální jakoby vyléčení, eh odseknutí. To bylo vlastně ten moment, tenhle ten. Takže eh myslím si, že je velice těžký, eh aby ty aby kdokoliv todleto nazřel. On má opravdu velice dobrý ochrany, tak jak mi to řekla Teodora. Ona mi řekla: „On má velmi dobrý ochrany a mohl by tě zničit.“ To jsou ty ochrany, to brnění, který vlastně brání, abysme mohli uvidět tu skutečnou energii a jenom skutečně dobrý jako lidi typu třeba Pablo nebo Rodrigo nebo prostě maestro tady, jsou schopný skutečně ho nazřít velmi rychle nebo okamžitě, kdo on ve skutečnosti je, jo? Takže lidi tady v Čechách, jo, eh je to je to pro nás jako těžký, je to těžký, jo? On Si myslím, že on je opravdu velkým mistrem, jo, v tom, jak se prostě teda prezentovat, mistrem iluze a vlastně potom to tady s lidma dopadá, jak to dopadá, protože oni prostě mu věří, no. [smích]

[01:22:22] Petr Václav: No, Estero, eh vy jste hodně mluvila. Eh, já mám tady [Ester: Mhm.] hm takovou záležitost trošku z historie eh Dobroděje. [Ester: Mhm.] Tak eh je tady dění, eh které se stalo v v prosinci 2016. [Ester: Mhm.] Mladá talentovaná umělkyně Michaela T. v pouhých 21 letech minulý pátek zemřela pod koly rychlíku na Kolínsku. Eh, po její tragické smrti se začalo spekulovat o tom, že dívka žijící ve společnosti podivínského ezoterika eh Petra Chryzantéma [Ester: Mhm.] byla pod vlivem psychoaktivních látek. Na internetu pak nalezneme výpověď samotné Míši, která popisuje, jak se spolu se sektou svého přítele oddávala konzumaci nebezpečných substancí. Smrt 21leté Míši a tak dál. Eh, tak podle jejích blízkých a přátel podlehla Míša před smrtí sektě, do které ji přivedl její přítel, ezoterik eh Chryzantém. Společně měli konzumovat psychoaktivní drogy a spekuluje se i o tom, že v době smrti byla Míša pod jejich vlivem. Na internetu nalezneme mrazivá svědectví samotné Míši, která popisuje, jak spolu se svým milencem brali nebezpečné látky. Společně s dalšími vyznavači podivných sektářských učení měli požívat posvátný šamanský nápoj zvaný Ayahuasca. [Ester: Mhm.] Dle zdrojů Expresu se ale ve skutečnosti mělo jednat o odvar z toxického durmanu. [Ester: Mhm.] To je docela důležitá věc. Eh, požití této jedovaté látky obsahující nebezpečné jedy atropin a skopolamin u Míši vyvolalo zvracení, pláč a halucinace. Celou noc jsem prozvracela a probrečela na max- na maximum. Vylezali ze mě doslova brouci a nestvůry, kteří ve mně byli ukotveni a parazitovali na mně, popisuje dívka zkušenost s drogou. Nejtěžší bylo dostat se ze dostat ze svého břicha úplně obrovskou nechutnou stvůru. Ti ostatní brouci šli celkem rychle, když si to srovnám. No prostě, byla to šílenost nejvyššího kalibru, píše dále Míša. Užívání psychotropních drog absolvovala Míša několikrát. Vždy byla provázena zvracením a paranoidními stavy spojenými s halucinacemi. Eh, celou noc jsem prozvracela, probrečela a uvědomovala jsem si svou doslova nechutnost, vzpomíná Míša na jeden z drogových obřadů. Eh, podle některých Míšiných přátel a blízkých osob, které jejím ezoterickým přítelem Chryzantémem opovrhovali a viní ho z podílu na dívčině smrti, měla i těsně před svou smrtí Míša vypít nebezpečný nápoj. Látky v nápoji obsažené snižují schopnosti vnímání, soustředění a otupují úsudek. I proto se možná mladá dívka bezmyšlenkovitě vrhla pod kola rozjetého vlaku. Ale to není všechno. Eh, já tady mám trošku ještě z historie eh Dobrodějovi, jo? Tak, eh tragicky zemřelá Míša chodila za šamanem Dobrodějem, jenž před 15 lety otrávil 32 lidí. Eh, to jsme tedy v roce 2016, takže eh ta událost s 32 s 32 lidmi se stala v roce 2001. Eh, 21letá Míša T. zemřela v pátek, když ji přejel rychlík. Na místě s ní byl její přítel. Ehm, Chryzantém působil v novodobé sektě, jejímž učení měla podlehnout i Míša. Eh, součástí sektářských obřadů byla i konzumace psychoaktivních látek. Mladí lidé se uči- účastnili seancí pochybného léčitele Dobroděje, Pedra. 21letá a tak dál. Jenom eh připomenu: Eh, Petr Chryzantém eh a Míša T. se účastnili šamanských rituálů, které pořádá Dobroděj, což je velice kontroverzní postava české ezoterie. Eh, Pedro Dobroděj si už v 90. letech postavil úspěšný byznys v oblbování lidí. Dříve tvrdil, že dokáže komunikovat s mimozemskými civilizacemi, pak se věnoval i Keltům nebo židovské mystice. Nyní se věnuje zejména meditacím a léčitelským seancím. Za peníze od důvěřivých lidí se jezdí Dobroděj objímat se šamany do Peru. Občas nějakého šamana přiveze sebou, za což si také nechá dobře zaplatit. Jedné takové seance se účastnila i Míša s Chryzantémem. Eh, teď to tady Rychlé dýchání ústy a vdechování světelné energie se střídalo s co nejpomalejším dýcháním pouze nosem. Pedro Dobroděj nás úžasně provázel touto meditací a já se dostala do stavu totální odpoutanosti, svobody, extáze, létání, popisuje Míša zkušenosti s Dobrodějem v Plzni, kam byl pozván i jakýsi šaman Don Sergio. Biolog a terapeut Dobroděj je ale velice nebezpečná osoba. Před více než 15 lety byl obviněn z nedovoleného držení omamných a psychotropních látek a obecného ohrožení, za což mu hrozilo až 12 let vězení. Při jedné z meditací z meditačních seancí v tělocvičně přiotrávil její účastníky čajem, který obsahoval jed skopolamin. Eh, při seanci s názvem Osvobozující autohypnóza pralesních kouzelníků se přiotrávilo 32 mladých lidí. Přesto Dobroděj některé z nich zmanipuloval natolik, že se i po tomto zážitku zúčastnili dalších jeho akcí. Soud nařídil pro Dobroděje ochrannou léčbu. Eh, to jsme v listopadu 2001. [Ester: Mhm.] Eh, cituji: „Praha. Pražský městský soud uložil ochrannou ústavní psychiatrickou léčbu Pedrovi Dobrodějovi, kterého policie podezřívala z otravy 32 lidí během seance. O propuštění do ambulantního léčení rozhodne ošetřující lékař. Dobroděj je v bohnické léčebně už od konce srpna. Vyšetřovatel kvůli Dobrodějově nepříčetnosti jeho stíhání v srpnu zastavil.“ Kvůli Dobrodějově nepříčetnosti bylo ale jeho stíhání v srpnu zastaveno. Psychiatři zjistili, že Dobroděj trpí těžkou schizoidní poruchou osobnosti. Pražský městský soud mu uložil ochrannou ústavní psychiatrickou léčbu. Po propuštění z Bohnic si ale vesele šamanuje dál a oblbuje důvěřivé lidi po celé republice. V e-shopu prodává knihy, čaje, energetické zářiče, DVD, CD a další přístroje na neexistující neduhy. Muž, který má sedět v blázinci, vesele ovlivňuje životy mladých lidí. Nepřímo zřejmě způsobil eh zapůsobil i na ten Míšin, který byl velice krátký. A tenhle ten článek tedy je z 8. prosince 2016, jo? [Ester: Jo, jo.] Tak tak a je to tedy na Expresu. Takže eh tady v podstatě je s velkým otazníkem, proč někoho tohoto kalibru, tohoto profilu [Ester: Mhm.] eh někdo propustí z ochranné léčby, nezajímá

— ČASŤ 4 (od 01:30:00) —

Zde je kompletní a doslovný přepis nahrávky v českém jazyce s časovými razítky od [01:30:00]:

[01:30:00] Petr Václav: jde vůbec o to, jak ten člověk funguje dál, tady jednoznačně vidíme, že pravděpodobně zase lidé, kteří vyšetřovali, lidé, kteří ho ošetřovali, kteří vlastně rozhodovali o tom, do jaké míry zůstane za mřížema v v blázinci a nebo zase bude jezdit po celém světě, tak do jaké míry byli ovlivněni třeba i tímto člověkem, protože, jak vidno, on nejenom, že na sobě bere určitou podobu a manifestuje se jako, dejme tomu, tu a tam vlídný tatík, tu a tam krásný milenec, tu a tam neodolatelný muž, ale také třeba jako člověk, který umí ovlivnit svoje okolí a působí na ty lidi ve svém okolí tak, že oni vůbec nejsou schopni racionálně uvažovat o tom, co se s nimi děje anebo co je jim nalháváno, jo. Takže myslím si, že to je docela silná záležitost tady. Ono se to ví, ono se to diskutuje v různých kruzích. Je to pochopitelně mainstream, ale, jak vidno, ani ta záležitost s tou smrtí té Míši není vyjasněná, protože já k tomu potom ještě něco mám. Možná se tím budu ještě zaobírat v dnešním pořadu, takže jenom tohleto je takové našlápnutí k dalšímu povídání si konkrétně o smrti té Míši, u které byl přítomen jeden člověk, kterého možná se mi podaří ještě zkomunikovat do našeho pořadu. Tak jestli k tomu chcete nějak zaujmout pózu?

[01:31:36] Ester: Hm. Hm, já jsem si právě jako pokládala takovou otázku, jo. Jako kolik lidí ještě musí skončit na psychiatrii, u psychologů, u dalších terapeutů? Kolik lidí, kolik žen musí být zneužito? Kolik vztahů prostě musí se rozpadnout a kolik lidí musí zemřít, aby to ta česká veřejnost konečně pochopila? Jo, prostě vždyť to je, to jsou jako velký spousty lidí, který už byly prostě poškozený, jo. A prostě jakoby ten člověk furt jede dál. No.

[01:32:10] Petr Václav: Protože má, protože má Satanovu podporu. Protože já jsem se s tím také setkal, že ve chvíli, kdy se dostanete do konfliktu se systémem, nebo respektive systém má posoudit, kdo má pravdu, jestli ten, kdo je spojený se Satanem a třeba vy s ním máte nějakou soudní při nebo nebo cokoli, tak vždycky je rozhodováno ve prospěch, byť je to analogický, byť to vůbec nemá hlavu a patu, tak systém vždy rozhoduje ve prospěch spolčeného se Satanem. Já neznám, teď vzpomínám a fakt neznám příběh lidský, kdyby, dejme tomu, systém někdy rozhodl ve prospěch světla. To opravdu, když tak, tak to byly veliké náhody, ale většinou to končí tím, že, a to to zase mi píše tady spousta našich posluchačů, že když byli konfrontováni, tak jak to vypadalo. Napsal mi tady jeden posluchač, že byl konfrontován už v 95. roce s Dobrodějem a že kdyby měl jeden hmatatelný důkaz, takže by ten člověk měl měl obrovské problémy asi tím, že by, jak se říká po chlapsku, mu rozbil hubu. Týkalo se to jeho bývalé přítelkyně a tak dál. Čili je vidno, že těch poškozených bysme opravdu našli celou škálu. Právě Ava Ava Hrdková mi třeba sdělovala, že má spoustu takových poškozených žen, které jí komunikovaly, no a že i to je možná vede k tomu, že na Příznacích transformace jsou pořady právě o šamanech a tak dál. Čili, no uvidíme. My jako si nedáváme za cíl, my nejsme ten soudce, který má vynést ortel a nějaký soud nad Pedro Dobrod

ester-2019-11-09-Řeklo-se-stalo-se-s-hostem-Ester-22.-díl-121-min

— [Časť 1/5] Časový úsek od 00:00:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): [00:00:00] [00:00:16] Mnozí veřejně známí lidé mluví s vědomím toho, že se nebudou muset zpovídat z pravdivosti svých výroků. [00:00:31] Hosté Petra Václava predikují možný vývoj událostí a dějů, neboť se snaží na věci pohlížet celostním okem vidění. [00:01:08] Vítám vás u pořadu, kde budeme toto všechno hodnotit. Podíváme se na to, čím nás nakrmili takzvaní vyvolení, ale také si připomeneme, co jsme se svými hosty tady v našem studiu řekli a jak se nakonec věci vyvinuly. [00:01:53] Tento pořad usvědčí ty, kteří lhali. Náš pořad, který právě teď budete poslouchat, dá za pravdu našim hostům, kteří se pro vás snažili předvídat a předpovědět, co všechno ještě společně zažijeme. [00:02:34] Tak se pojďme podívat na to, jak se to všechno vlastně vyvinulo, abychom si udělali jasno a pořádek v tom, jak nás tady mainstream ovlivňuje a jak se zase alternativa snaží na ty věci nahlížet. [00:03:04] Vítejte v pořadu Petra Václava. Řeklo se, stalo se. Tak se na to pojďme podívat. Myslím si, že si máme o čem vyprávět. [00:03:37] Vážení a milí posluchači, já vás opět vítám u pořadu Řeklo se, stalo se. My jsme nebo máme za sebou a slyšeli jsme de facto několik dílů o tom, jak vypadá byznys se šamanstvím a byznysová turistika za šamanstvím, ať už je to v Peru anebo tady na území České republiky. [00:04:00] To téma bylo natolik silné, to téma natolik evokovalo v některých lidech touhu napsat, že mi mnoho z vás napsalo nějakou svoji reakci a napsalo mi svůj postřeh, svoji zkušenost třeba nebo svůj postoj vůči tomuto typu duchovních duchovního hledání, když bych to takhle pojmenoval. [00:04:23] No a já jsem minule, když jsme vysílali s Emmou, tak jsem četl jeden e-mail, který končil zhruba tím, že dotyčná posluchačka končila slovy: Mohla bych o tom napsat celou knihu. [00:04:37] No a protože my tady máme na našem Midgardu, v našem studiu máme komentované čtení a máme tady načtené Amenty, MCO a tak dál, tak mě to vlastně trklo, že bysme mohli udělat takový možná rozsáhlejší pořad o tom, co vlastně to Peru je a jak to tam vlastně vypadá, abysme se seznámili vůbec s tou zemí, s těmi zvyky, s lidmi, [00:05:05] s poměry, ať už kulturními anebo, když se tady duchovními, abychom si vůbec dokázali představit to, co si vůbec řada lidí neuvědomuje, když se na nějakou expedici, dejme tomu s panem Guru Pedro Dobrodějem, budou vydávat nebo už tam někde navštívili ty šamany, ať už někde v přístřešcích na okraji měst anebo přímo v pralese. [00:05:33] Za tím účelem jsem si neodpustil, abych se domluvil s tou posluchačkou a já prozradím její jméno, Ester, tak posluchačka Ester byla ochotna, že a svolná k tomu, že si budeme o Peru trochu víc zeširoka povídat. Takže já vás vítám u takového povídání si o Peru, které ale nějakým způsobem bude o jednom strhujícím příběhu mladé ženy, [00:05:59] který na začátku vypadal velmi zajímavě a ten příběh se odvíjí do velmi dramatických souvislostí. Takže Ester, já vás vítám. Dobrý den. [00:06:10] Ester: Dobrý den. [00:06:12] Petr Václav: Ester, vy jste mi napsala velice rozsáhlý na poměry, které dostávám, tak těch mailů takto obšírných moc k tomu tématu nebylo. Já jsem ten váš e-mail zčásti tak nějak parafrázoval a zčásti četl v tom vysílání s Emmou. Vy jste slyšela obě ta vysílání, jak se Slávou, tak s Emmou? [00:06:36] Ester: Já jsem slyšela jak Slávu, vlastně vysílání se Slávou, tak potom i s Emmou. A když jsem vlastně poslouchala Slávu, tak já jsem dostala link od svýho kamaráda a vlastně jsem nejdřív slyšela ten prostřední díl. Ten myslím, že to byl 18. díl, ne 19. 19. [00:06:58] A pak jsem si teda poslechla ten závěrečný, ten třetí a říkala jsem si: Ty brďo, s kým fakt jakoby byl ten Sláva v tom Peru, co se tam vlastně dělo? To je úplně šílený prostě. A tak jsem vám vlastně napsala ten e-mail, kde jsem napsala trošku jsem rozepsala svůj příběh. [00:07:17] No a když jsem pak poslouchala příběh vlastně Emmy, tak už jsem na závěr poznala, že vlastně citujete ten můj e-mail. A musím říct teda, že ten Slávův příběh, no jak Slávy, tak Emmy, mně to vlastně trošku zvedlo ze židle, protože jsem si říkala, že by bylo dobrý [00:07:40] opravdu třeba i ten můj příběh sdělit, aby lidé věděli vlastně, kam se vydávají, s kým, do jaký země, co se tam vlastně všecko může stát. A vlastně jak Sláva, tak Ema mi potvrdily některý věci, který i mně se vlastně děly. [00:08:02] Takže myslím si, že že by bylo dobrý se o tom bavit ještě víc, aby lidi lidé trošku prohlídli. [00:08:11] Petr Václav: No, ale já řeknu, že ve vašem případě se nejednalo o to, že byste jaksi sedla na lep a nasedla na letadlo a letěla do Peru za tou turistikou šamanskou. Váš příběh je trošku ojedinělý v tom, že k vám to tak nějak přišlo úplně oklikou a [00:08:34] vlastně, ať jste se nechtěla dostat do kontaktu s Pedrem Dobrodějem, s tím naším guru, tak vlastně nakonec jste byla v přímém zasažení těma jeho energiema a tím čarováním a tím vším okolo něj. [00:08:51] Takže ten příběh bude o to zajímavější, že vlastně vy jste nevyhledávala tuto cestu, vy jste se do Peru dostala jinak, ale to vlastně si všechno budeme povídat v tom našem vyprávění. [00:09:03] Já jenom pro naše posluchače chci říci, že Ester se do Peru dostala pracovně, to nám potom přiblížíte, a vlivem okolností a tím, že jste se znala s určitými lidmi, tak jste mohla nahlédnout do toho zákulisí [00:09:23] toho, co vlastně ti lidé, kteří tam letí za nějakým za nějakou vizí něčeho, vůbec netuší a vlastně ono celé to dokresluje ten obrázek, který my tady často popisujeme a děláme z toho takový ten závěr, že to je vlastně velký podvodový byznys s tím, že ještě lidé, aniž by tušili, tak tam odevzdávají duši a leckdy nejen to. [00:09:48] Takže bude to o to zajímavější, protože vy jste si sáhla pravděpodobně úplně na všechno a také na dno. Tak povídejte. Ester, já se jenom zeptám, úplně na začátku, [00:10:04] byla jste odhodlaná úplně od začátku, když jste slyšela toho Slávu, nebo jste tak nějak dozrála do toho, že váš příběh musí spatřit světlo světa a musí se dostat do uší našich posluchačů? Jak to bylo s váma? Bylo to hned anebo jste dozrála? [00:10:19] Ester: Takhle, já už jsem vlastně cítila nějakou dobu, že ten příběh musí ven, protože jsem měla pocit takovýho jako že držím nějakej šílenej kámen a že vlastně nevím, co s tím a opravdu jsem cítila, že to potřebuju nějak dát jakoby ze sebe ven, že by to vlastně měla [00:10:39] možná jako česká veřejnost nebo vícero lidí, že by to vlastně mělo znát, aby nějak prohlídlo. A vlastně jsem se na to svým způsobem zaměřovala a pak jsem dostala právě link od svýho kamaráda, který mi poslal vlastně odkaz na ten druhý díl se Slávou, jak už jsem říkala, [00:11:01] a pak vlastně jsem vám napsala ten e-mail a ono to vlastně nakonec klaplo, že teda jsme se domluvili a já tady teďka teda můžu ten příběh sdělit. Takže ono se to tak poskládalo v podstatě, ale já jsem tam měla opravdu ten velkej jako vnitřní tlak, že [00:11:21] že bych to měla sdělit, protože ty věci jsou závažný. [00:11:25] Petr Václav: Takže vlastně ta poslední kapka nebo řeknu ten start, ten impuls, ten jsme dali my se Slávou a s Emmou. [00:11:34] Ester: Určitě, určitě. Mhm. [00:11:36] Petr Václav: Ale to puzení jít s tím ven, to už bylo dávno předtím. Fajn. [00:11:38] Ester: Jo, to už jsem tam měla. Jo. Jo, bylo to. Přesně tak. Ono to prostě takhle se poskládalo dohromady a přišlo to asi v ten pravej okamžik. [00:11:49] Petr Václav: Tak já Ester na vás prozradím, že jste a teďko musím jako odskočit, jo. Musím říci jednu věc, že jsem také dostal jednu jedinou takovou zvláštní reakci na ty pořady. Krom takových, které mi zapadaly do toho rámce, jak jsem si myslel, že to třeba na lidi bude působit, [00:12:10] tak jsem se bál jenom jedné věci, aby mi tam někteří lidé nenapsali takové to prvotní: No jo, tak to jsou šílenci, blázni, proč tam jezdí a proč to ještě říkají jako, jo. Takže vlastně naším cílem bylo ukázat na skutečných příbězích některých lidí [00:12:28] Ester: Mhm. [00:12:29] Petr Václav: to riziko, to nebezpečenství, tu neznalost, tu obrovskou neznalost, s kterou tam ti lidé jezdí, ať je to jazyková bariéra, ať je to cokoli. Vlastně úplně jiná země, úplně jiná kultura, naprosto jinak uvažující lidé, [00:12:46] jiné etnikum, jiné zvyky, obyčeje a do toho přijíždí a to řekla Marie v tom našem pořadu v Stárnutí je přežitek velmi dobře, když jsme se bavili o rostlinách, že v podstatě tam jedou ti ti turisté z Evropy s naditýma peněženkama a to nejvíc zajímá zase [00:13:06] ty místní domorodý obyvatele. [00:13:07] Ester: No, přesně tak. [00:13:09] Petr Václav: Takže lidé vůbec netuší. My jsme ten pořad v podstatě dělali za tímhle účelem. No a ta jedna jediná reakce byla o tom, že to je na psychiatrii a že prostě ty lidi proč vůbec jako o tom bavíme. A já jsem té posluchačce odepsal, že právě aby další lidé nemuseli končit na psychiatrii, jak ona píše, [00:13:31] Ester: Mhm, mhm. [00:13:32] Petr Václav: že vlastně to je ten důvod, proč proč to vysíláme. Protože my víme, že [00:13:34] Ester: Přesně. [00:13:36] Petr Václav: ano a že mnoho lidí jezdí do toho Peru v podstatě. Mnoho v uvozovkách, tak co je mnoho, ale zkrátka a dobře jde o tu kvalitu, která tam jezdí, že tam bohužel jezdí lidé, kteří ztratí svoje šance na tu svoji evoluci a na to svoje završení vzestupem, protože jsou tam prodáni, [00:14:01] jsou tam v podstatě obětováni, ať už konkrétně hned anebo to zjistí až jednou později. Čili je tam s nima drze kupčeno a oni to netuší, protože oni vůbec nechápou. Takže to byl ten silný motiv, protože ti hledající, bohužel v naivitě hledají a až sednou na lep. [00:14:23] No a to je vlastně ono. Tak pojďme tedy představit trošku vás. Vy jste člověk světa sběhlý, máte několik vysokých škol, tak pochlubte se. Kde jste všude žila a co jste vystudovala? [00:14:38] Ester: No, takže já jsem teda studovala v Plzni. Studovala jsem jazyky, vlastně cizí jazyky pro komerční praxi, němčinu a francouzštinu. A pak jsem k tomu ještě studovala antropologii, vlastně kulturní antropologii se zaměřením na Přední východ, takže vlastně ty starý kultury, [00:14:56] Sumer, Asýrie, Babylonie, pak tam vlastně k tomu přišly náboženství, judaismus, křesťanství, islám. Takže to bylo vlastně zaměření tady na tuhle tu oblast. No a když jsem vlastně tu školu dokončila, tak jsem asi půl roku pracovala v Plzni v jedný instituci. [00:15:17] No a zjistila jsem, že to teda není asi úplně pro mě to pravý ořechový, takže jsem dala výpověď a odjela jsem do Indie. Tam jsem vlastně byla na univerzitě jednoty nějakou dobu. No a tím se vlastně odstartovala taková změna v mým životě a už jsem pak víceméně v tom v Čechách moc nenapracovala. Pohybovala jsem se hodně v zahraničí, [00:15:43] hlavně vlastně ve Francii, v Itálii, nějakou dobu jsem byla pak i v Německu a pracovala jsem víceméně jsem využila ty jazyky. Pracovala jsem hlavně v oblasti cestovního ruchu, často jako průvodkyně nebo delegátka a nejdřív teda jsem byla ve Francii, ale já jsem vlastně pracovala pro italskou firmu s Italama, [00:16:07] takže pak jsem byla i přesunutá do Itálie. No a benefit vlastně velký byl, že já jsem se naučila italštinu k tomu, což se mi pak vlastně v budoucnu hodilo, že jsem se poměrně snadno naučila španělsky v tom Peru. Takže tak nějak víceméně jsem dost cestovala [00:16:30] a asi by bylo dobrý říct vlastně, proč já jsem do toho Peru vůbec jela. Vy jste vlastně říkal, že já jsem tam [00:16:37] Petr Václav: Ano, to byla to byla moje otázka teďko na vás, kterou kterou jsem chtěl vypálit. [00:16:41] Ester: No. [00:16:42] Petr Václav: Co vás vedlo primárně k tomu, že jste se zabalila a odcestovala do Peru? Jednak to proč, to je důležité, ale také co jste od toho čekala, z toho vyplývá, a jaká ta forma toho cestování, respektive ten ta forma pobytu v Peru jaká byla? Tak jestli můžu takhle se zeptat? [00:17:09] Ester: No, takže můj vlastně ten hlavní důvod, to byly moje zdravotní potíže, který vlastně mě nějakou dobu trápí, vlastně je to je to teda dlouhodobá záležitost a mohli bych mohli bychom vlastně říci, že jsou ty potíže vlastně psychosomatický a [00:17:30] já jsem hodně rychle přišla na to, že jako s klasickou medicínou vůbec nemůžu počítat, takže jsem vlastně se nějak snažila dopátrat, jak to teda léčit, co s tím dělat. A vlastně až tak nějak jsem to pochopila v okamžiku, kdy se ke mně dostala knížka od Petera Levina Probuzení tygra. [00:17:50] A já jsem vlastně díky tý knížce pochopila, že na pozadí vlastně mých zdravotních problémů jsou hluboká traumata, která se vlastně přenáší v naší rodině nebo vlastně v našem rodu. A mě ta knížka tak dostala a tak mě oslovila, že já jsem vlastně začala chodit na na terapii k jedný paní vlastně na ten Somatic Experiencing. [00:18:15] A bylo to tak silný, že jsem i uvažovala o tom, že vstoupím do výcviku tříletýho Somatic Experiencing, ale už předtím vlastně já jsem zabývala jsem se nějakými terapiemi, třeba jsem si dělala i Cestu od Brandon Bays. [00:18:32] A i jsem vlastně už z Čech měla zkušenost s ayahuascou a věděla jsem právě, že ayahuasca je další možnost, jak vlastně s těmi traumaty pracovat. Vlastně tady ty rostliny, učitelky typu ayahuasca nebo San Pedro, ony vlastně fungují víceúrovňově a jsou to vlastně medicíny duše, jo. [00:18:54] Ony dokáží léčit na emocionální úrovni, vlastně léčí na všech úrovních, jo. Je to vlastně víceúrovňová medicína. Takže já když jsem vlastně začala docházet na ty terapie Somatic Experiencing, tak se mi právě v tuhletu dobu, v tuhletu chvíli objevila ta možnost odjet pracovně do Peru. [00:19:15] Protože já jsem se vlastně zaměřovala i na to, že by to teda šlo přes tu ayahuascu a samozřejmě ayahuasca, tak nejlepší místo, kam jet, tak je teda do Jižní Ameriky. A já jsem vlastně si říkala: No tak to moje léčení, to asi by chtělo nějakou dobu, mělo by to probíhat nějak kontinuálně, [00:19:37] takže nějaký jakoby výpravy 14denní nebo třítýdenní s někým do Peru na léčení pro mě nepřicházely v úvahu. Navíc já jsem jakoby jsem za prvé jsem se chtěla naučit jazyk, získat nějakou stabilitu v tom prostředí, poznat to prostředí a v okamžiku, kde tam budu stabilní, [00:19:58] tak vlastně jakoby se přiblížit k tý medicíně a najít si vlastně počkat si vlastně i na toho dobrýho člověka, s kterým bych mohla pracovat. Takže nechtěla jsem jet s nikým prostě s nějakým průvodcem někam nebo na nějakou expedici prostě. [00:20:20] Víceméně v tu dobu asi, kdo tam nejvíc jezdil, tak byl teda Pedro Dobroděj, ale já jsem třeba na ty výpravy s ním neslyšela úplně nejlepší věci. Prostě slyšela jsem věci od svých známých třeba i, který úplně mi neseděly a říkala jsem si, že jakoby že ne, že takhle nechci, že si to prostě jako pojedu po svojí vlastní koleji, [00:20:49] ve svojí vlastní režii. Takže já jsem se vlastně dostala na takovou křižovatku, kdy jsem se musela rozhodnout buď vlastně Somatic Experiencing anebo Peru. No a pak jsem si říkala: No tak jako výcvik Somatic Experiencing, to je tříletá záležitost, [00:21:08] můžu do toho výcviku vstoupit kdykoli. Když to teda nebude tendle rok nebo příští rok, tak můžu za ty další tři roky, ale když teď vlastně nevyužiju tu možnost odjet do toho Peru, tak třeba už se mi to nikdy nenaskytne, jo. Takže prostě beru Peru a <smích> a vlastně jsem si řekla jo, jakoby [00:21:29] kdyby to bylo nějaký blbý, můžu se vrátit, můžu zkusit Somatic Experiencing, ale vlastně rozhodla jsem se teda tady z těch dvou možností pro to Peru. [00:21:38] Petr Václav: Takže vy jste skloubila ty věci šikovně dohromady. Vy jste mi vyprávěla, že jste udělala nějakou nějaký výběrové řízení, že jste absolvovala a získala jste pozici v jedné firmě, která se zaobírá cestovním ruchem, to nám potom řeknete. [00:21:57] Ester: Mhm. Mhm, mhm. [00:21:58] Petr Václav: A díky tomu jste mohla odcestovat do Peru a naplnit si jako kdyby ten váš primární záměr, s kterým jste tam odjížděla, poznat prostředí a v rámci toho prostředí najít někoho vhodného, komu byste svěřila svůj problém a společně tedy byste i s tou rostlinou [00:22:15] Ester: Mhm, mhm. [00:22:19] Petr Václav: byste řešili potom tu vaši ten váš problém, tu vaši zátěž, kterou jste si nesla vlastně od dědečka přes maminku až až k vám. Fajn, takže balíte kufry, odlétáte do Peru. Kam jste tam odletěla? Kde jste kde vlastně bylo to zaměstnání? [00:22:23] Ester: Mhm. Mhm. [00:22:32] Ester: Jo. [00:22:38] Takže já jsem teda odletěla v červnu 2014 a dostala jsem se do peruánskýho Cuzca, vlastně v peruánských Andách v poměrně dost vysoký nadmořský výšce. To Cuzco leží zhruba 3 300 m nad mořem a já jsem vlastně dělala ve firmě, vlastně v peruánský firmě, která teda byla zaměřená na cestovní ruch [00:23:03] a oni pracovali především pro francouzskou klientelu, pro pro klienty teda z francouzsky mluvících zemí a oni vlastně chtěli tu klientelu rozšířit a chtěli se zaměřit taky na německý trh. Takže hledali někoho teda německy mluvícího. Já jsem teda ten inzerát našla na německých stránkách, protože [00:23:27] samozřejmě jakoby máte tam vícero možností vlastně, co se týče zaměstnání. A takže jsem tam napsala, oni se mi hned ozvali, no tak jsme jakoby víceméně Já když jsem vlastně ten inzerát tam viděla na tom internetu, já jsem věděla hned, že mě vezmou, jo, protože já jsem si to svým způsobem nějak jakoby vizualizovala, takže já jsem jako věděla, že to bude, že je to pro mě a víceméně do měsíce jsem byla v Peru. [00:23:56] No, takže [00:23:59] Petr Václav: No dobře, tak Ester, mladá žena, několik kufrů vystupuje z letadla v docela vysoko položeném místě v Andách. To znamená, že to asi nebylo zrovna jednoduché. Měla jste tam nějaké ubytko jakoby od té firmy nebo to všechno jste musela řešit vy sama? To znamená, už jste si jakoby udělala dotyk s tou kulturou těch lidí třeba při hledání toho ubytování nebo jak to bylo? [00:24:01] Ester: Mhm. [00:24:09] Ester: Mhm. [00:24:20] Ester: Mhm, jo. [00:24:29] Vlastně asi polovina takhle, polovina lidí v tý firmě byli Peruánci, druhá polovina byli vlastně Francouzi a ty Francouzi, oni si pronajímali vlastně dům. Bylo to asi já nevím 10 minut od tý kanceláře, takže vlastně bydleli všichni pohromadě. [00:24:49] A takže mi nabídli, že tam je vlastně volnej pokoj, takže tam můžu bydlet s nima, takže já jsem s bydlením ze začátku neměla žádnej problém a bydlela jsem tam teda s nima. No, jenomže jako Francouzi super, ale já jsem prostě měla problém s tím místem, s tou lokalitou, s tím barákem, protože [00:25:10] ta architektura prostě byla příšerná, jo. To bylo jakoby když si představíte, když bydlíte v nějaký šílený Kolbence a ještě jsem prostě z tý terasy se dívala na takový jako obchodní centrum, který se jmenovalo Plaza Vea a jako v Plzni tam je Real Plaza a já jsem si říkala: Ježíšmarja, já tady prostě přijedu do Peru a dívám se skoro na podobnej obchoďák, kterej prostě je v tý Plzni, jo. Tak [00:25:33] jsem si říkala: Toto snad není pravda. A já vlastně jsem chtěla bydlet víc jakoby blíž k přírodě, takže já jsem byla poměrně hned dost akční a velice rychle asi do měsíce jsem si sehnala jiný bydlení, takže jsem se přestěhovala do čtvrti San Blas. [00:25:56] A to už je vlastně víceméně v centru, je to kousek od hlavního náměstí Plaza de Armas a z toho San Blas je je to vlastně takový východzí bod do přírody nad Cuzcem, k Templo de la Luna nebo k Templo de los Monos a hlavně San Blas je super v tom, že tam jsou hodně hotely, hostely, [00:26:16] jsou tam poměrně turisti, takže bych řekla, že ta čtvrť je docela relativně bezpečná. Nikdy jsem se tam nebála, občas tam stojí i nějaký strážník, jo, takže je to takový jakoby fajn. Je to malebný vlastně to ta čtvrť je malebná, jsou takový hezký uličky a vlastně na tom náměstíčku tam jsou hodně takzvaný artesanos, [00:26:40] vlastně umělci, co tam prodávají různě svoje šperky a výrobky z kůže a pak tam prodávají různý prostě oblečení a různý věci, takže to bylo moc fajn. Já vždycky, když jsem šla z práce, tak než jsem došla domů, tak jsem vždycky jakoby [00:26:54] Petr Václav: Utratila denní mzdu. <smích> [00:26:57] Ester: No, já no, <smích> to ne, spíš jsem jakoby tam vždycky popovídala s různýma těma artesanos, jo, vlastně všechny jako nebo nechci říkat všechny, ale brzo se s nima prostě zkamarádíte. Oni jsou takoví prostě jakoby výřečný, jo, takže prostě já vždycky než jsem to všechno jako než jsem každýho pozdravila a něco s ním prohodila, tak to většinou jsem chodila domů tak jako v 9:00 večer, jo, tak. [00:27:22] A bylo to takový příjemný, takový milý. Mně oni přijde, že oni víc žijou jakoby venku, jsou takoví víc kontaktní, takže než třeba Češi. Tady jsou vlastně hodně takový ty prázdný ulice. Tam ne, tam jsou lidi jakoby dost venku. Co tam třeba je taky vidět, hodně jsou vidět děti, jo. Tam jsou všude prostě děti. Tady pořádně jako dítě nevidíte někde na ulici nebo nějakou maminku prostě [00:27:47] s dětma nebo těhotnou, jo. Tam všude bylo hodně dětí, takže je to tam trošku jakoby jiný. No. [00:27:54] Petr Václav: No já vám takhle povím, <smích> já to ještě pamatuju, když jsme jako děti běhaly po ulicích a po vesnici. Vy jste prostě mladší, vy už to nepamatujete a dneska děti neběhají po ulici, protože dneska děti sedí u počítače a a u u notebooku nebo u telefonu. [00:28:09] Ester: No, no. Přesně tak. [00:28:13] Petr Václav: Ale [00:28:13] Ester: No, oni jsou zavřený buďto v institucích, přesně, nebo jsou zavřený prostě na nějakejch jako kroužkách a nebo prostě pak sedí teda u těch počítačů, no. Ale my jsme taky jako já jsem ještě chodila poměrně dost ven. [00:28:24] Petr Václav: No, dobře, to byly takový ty děti s klíčem na krku taky, že jo. To byl opačnej jakoby, jo, že to se kritizovalo, že jo, děti s klíčema na krku, ale já jsem chtěl říct jednu takovou věc, že [00:28:26] Ester: No, já jsem měla taky, ano. <smích> Měla jsem taky klíč. [00:28:34] Ester: No. [00:28:37] Petr Václav: oni ten život, <smích> jako že žijou na té ulici, ono to má pragmatický důvod. To není proto, že takhle, není to jenom proto, že jsou tak společenští. [00:28:42] Ester: Mhm. [00:28:50] Petr Václav: Ono je potřeba si říci, že 3 300 m nad mořem v Andách, je to klima potřeba přiblížit našim posluchačům. Jak to vlastně bylo s tím klimatem tam? Když se řekne Peru, když se řekne Peru, tak všichni říkají: Ty jo, orosený čelo od rána do večera. Tak jak ono to vlastně bylo? [00:29:00] Ester: <smích> No, to jo. [00:29:08] Tak ono právě záleží, kde kde se v tom Peru nacházíte, jo. Takže tam jsou vlastně různý klimatický zóny. Je tam selva, vlastně prales, klasika, prostě vlhký klima jakoby teplý. No a při pobřeží tam je taky jakoby relativně fajn. [00:29:25] No a já jsem byla teda v těch horách a hory jsou Já mám ráda hory, ale pak jsem jako zjistila teda v tom Cuzcu, že už jako jsou hory a hory, že už je to tam teda náročnější. Ta nadmořská výška dělá svoje. Zaprvý teda samozřejmě máte problém s dechem, hlavně třeba, když jdete do kopce, [00:29:49] tak prostě když nemáte nic, tak ještě to jde, ale jakmile už máte něco třeba těžšího, jo, nějakej těžší třeba nákup nebo ✓ Časť 1 úspešne dokončená (22984 znakov).

— [Časť 2/5] Časový úsek od 00:30:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): Zde je doslovný přepis nahrávky s časovými razítky od [00:30:00]:

[00:31:56] Petr Václav: No a to já musím říct To já musím říct, že jste vyrostla v severních Čechách, takže byste měla být zvyklá na to, že je málo kyslíku v ovzduší. Ale Ale i tak to bylo náročné. Já tomu rozumím a chápu. A propos, Cusco, Cusco to je pro představu město, které má asi 10 milionů obyvatel?

[00:32:07] Ester: Tak, tak, bylo náročný. Přesně tak.

[00:32:17] Ester: Ježíšmarja, tak teď úplně jste mě zaskočil teda s těma s těma číslama, teda, no.

[00:32:21] Petr Václav: No, ale cca teda jako plus mínus.

[00:32:27] Ester: Já nevím, abych určitě teďka jakoby řekla nějakou blbost. No, mně to připomíná takovou jakoby trošku Plzeň, asi bych to přirovnala k Plzni zhruba. Zhruba. Plus mínus. No.

[00:32:40] Petr Václav: Mhm, takže to je tak asi kolik? 150 000 obyvatel?

[00:32:44] Ester: To byste to musel dohledat. To jste mě teďka zaskočil.

[00:32:46] Petr Václav: Já se na to Já se na to kouknu v průběhu našeho rozhovoru. Já si to vygooglím, protože dědeček Google ví všechno. Mhm, mhm. Na nás. Nevím, jestli bude vědět zrovna tohle to. Takže koukneme se, kolik má Cusco.

[00:33:01] Ester: No, řekla bych to taková Plzeň, prostě plus mínus, menší Plzeň prostě asi. No, tak nějak. Ono je to takový jako hodně rozlezlý po těch kopcích, jo. Je to takový jako roztáhlý, ale vlastně to náměstí, je tam vlastně takový centrální hlavní náměstí Plaza de Armas a třeba tam je, třeba co je teda zajímavý na tom Cuscu, vlastně to to náměstí, to centrum je takový jako hodně nóbl. Tam jsou prostě ty drahý obchody, jo, kde tam prostě prodávají různě to oblečení z tý alpaky, jo, to stojí majlant. No a teď prostě jdete kousek dál prostě 5 minut jdete pěšky, 10 minut pěšky a je to jako kdybyste prostě z Václaváku přešel do Indie, jo. Nebo prostě je tam velkej jakoby velkej rozdíl, jo, že prostě ten luxus a vlastně voprostřed tomu pak jakoby ta ta bída nebo ta chudoba, prostě že tam pak vidíte na tom trhu ty babičky, jak tam prostě prodávají na zemi ty bylinky. To je úplně markantní jako brutální rozdíl. Takže to tam je třeba v tomhle to Cusco takový speciální. Jinak ještě jsme asi zapomněli

[00:34:15] Petr Václav: Ale já vás ještě vrátím, já vás ještě trošku vrátím. To je v mnoha těchto zemích, i v Egyptě a všude, tam, kde se pohybuje turista, tam je luxus.

[00:34:26] Ester: Mhm. Přesně tak.

[00:34:27] Petr Václav: Když zajdete do boční uličky, tak tam narazíte úplně na všechno. Já jsem teda stihl tady takovou nějakou informaci. Plzeň má oficiálně asi 172 000 obyvatel. Cusco by mělo mít takřka půl milionu. Takže asi jako tři Plzně, no. Tak asi tak. No, ale to není to podstatné. Já jenom pro představu, abychom si udělali asi vizi o tom, kolik tam žije obyvatel. Ale to podnebí, víte, to mě to nám trošku uniklo ještě, Ester. Jakpak to bylo s váma? Já jsem teda od vás slyšel, že něco tak krutého jste dlouho nezažila a dokonce to jakoby v podstatě jste říkala, že nechápete, jak tam proč tam běhají ty děti nebo jak tam můžou běhat ty děti, když tam jsou takhle nevlídné podmínky pro to je vůbec jako zplodit. Takže povídejte, jak to tam je s tím klimatem?

[00:34:38] Ester: Mhm, mhm.

[00:34:43] Ester: Jo. Aha.

[00:34:46] Ester: No, ne.

[00:34:55] Ester: No.

[00:35:03] Ester: No.

[00:35:17] Ester: No, tak třeba vlastně jsem se vám taky zmínila, že pak když jsme pracovali v tý kanceláři, tak my jsme tam seděli v zimních bundách, jo. Oni vlastně jakoby ty Peruánci tam víceméně nemají topení v těch domech a v těch budovách, protože by to vyšlo hodně draho. A je tam vlastně teda klima takový, že přes den je hodně horko nebo je tam relativně dost teplo, sluníčko prostě pálí, jo. Já jsem vlastně pak pochopila, že musím mít velkej klobouk, takže jsem tam furt chodila v klobouku. Vlastně ty mamity, ty indiánky, všechny mají klobouky, jo, a vono vám to potom dojde, proč proč vlastně choděj v těch kloboukách. Ale jako Cusco ještě v pohodě, když jsem pak třeba byla u jezera Titicaca, tak tam se mi povedlo, že jsem si normálně spálila hlavu stylem, že pak když mi to začalo jako se loupat ta kůže, tak mi to vypadalo, že mi jako vodpadávají taky jako velký šupiny jako z tý hlavy, jo, ale tak to prostě bylo. Takže tam opravdu musíte mít, je dobrý mít prostě ten klobouk. No a takže přes den horko a pak večer vlastně ty teploty hodně klesají dolů. Jinak tam vlastně, co se týče světlo, tma, tam je to všechno od 6 do 6. Ono Peru teda je obrovská země, ale relativně je blízko k rovníku, takže prostě svítá ráno v 6, stmívá se večer v 6. Je to tam furt takhle pravidelný. A pak vždycky v těch 6, když zapadlo to sluníčko, tak já jsem oblíkala zimní bundu. Takže přes den to můžete být i v krátkým tričku a já jsem furt prostě chodila, furt jsem měla jakoby tričko, mikinu, prostě nějaký svetr, jo, tu zimní bundu. Vy jste prostě furt jako voblíkáte a svlíkáte. A v podstatě v těch domech v těch domech je šílená zima. Jo a teď jako ta jejich architektura prostě já myslím, že nějaký jako dobrý architekt by se tam určitě uživil, protože oni jako ty domy třeba ten dům, co jsem pak já bydlela na tom San Blas, to bylo prostě jako šílený, jo. To byl jako plážovej domek nebo prostě oni nemaj Oni maj jako jednoduchý okna, teď nemaj pořádně udělanou žádnou izolaci, jo. Takže já jsem třeba měla v koupelně vokno a teď jako mezi tím oknem a tou zdí byla prostě díra, teď tam jako foukalo, jo. A prostě jako v těch barákách ještě navíc, když jsou třeba kamenný, jo, nebo já jsem měla s kamennou vlastně tou zídkou, tam je tam je šílená zima. A já jsem fakt vlastně si teda pronajímala dům jako patrovej, dole jsem měla kuchyni a v tý kuchyni byla taková zima, že já jsem tam prostě vůbec jako nebyla. Já jsem chodila akorát zapínat rychlovarnou konvici a občas teda když jsem vařila a to se vůbec jako nevyplatilo tam vařit. To bylo jako lepší chodit ven, protože když jste šel ven, tak jste se vlastně jako ohřál na tom slunci nebo jste měl pohyb, dostal jste se mimo vlastně ten jakoby vychladlej barák. Takže tam byla opravdu zima a vlastně v tom patře, co jsem měla, tak já jsem si teda pořídila kamna, což byl neskutečnej luxus jako mít kamna. A ty kamna mimochodem jsem si teda pořídila od jednoho Francouze, takže prostě jako Evropani se nezapřou a to byl jako chlap, jo, prostě. Takže chlap chlap Francouz, on pak nějak odjížděl z Cusca, takže prostě jsem od něj ty kamna odkoupila. A ty kamna byly vlastně na plynovou bombu, protože to je vlastně to, čím oni tam topí. Dřevo tam není

[00:39:00] Petr Václav: Dřív tam s ním stopili předchozí generace, předpokládám.

[00:39:03] Ester: Jenom takhle. Ono je to to Cusco, ono je jakoby hodně holý, to ty vlastně ty kopce tam tam je to hodně holý a když už tam jsou stromy, tak to jsou většinou eukalypty. A ty eukalypty teda oni nejsou původní, jo. To tam vlastně eukalyptus je původně z Austrálie, oni to tam dovezli a ty eukalypty jakoby vytěsnily tu vlastně ty původní tu původní flóru, vlastně ty původní ty stromy nebo co tam rostlo, tak ono to úplně jakoby ten eukalyptus vytlačil, ale ani těch eukalyptů v tom Cuscu moc nebylo. Jo a když pak zase třeba už byste jel níž, jako třeba do Posvátnýho údolí, tak tam už jakoby toho rostlinstva je víc, ale to Cusco je takový jakoby holý. No a takže

[00:39:49] Petr Václav: No a víte co, Ester, já vám do toho zase vstoupím. Mně totiž když jsme spolu úplně poprvé mluvili, tak jako já jsem tak na vás koukal, moc jsem vám to nevěřil, protože moje představa Peru, prales. Jak jak v zemi, kde je prales nemůže být čím topit jako jo v kamnech? To mně přišlo fakt divný. Ale nám se tady třeba děje taky to samé, že řada rostlin, které se sem dostaly z jiných regionů světa, tak se tady rozšiřují, rozmnoží a vytlačují v podstatě tu původní vegetaci. Otázka je, jestli to je protože to klima tady nasvědčuje a svědčí víc těm rostlinám odjinud, protože se to klima mění, anebo jestli to je opravdu parazitický útok té té flóry, jo. Ale dobře, takže v Andách, půlmilionové město, v tom půlmilionovém městě české děvče z nějakých světaznalých poměrů, pusu dokořán, protože se seznamuje s tím místním prostředím, o kterém možná mělo nějaké představy. A teď říkáte dům, to byl ten luxusní, jak jste říkala, že mezi oknem a stěnou, co?

[00:39:51] Ester: No.

[00:39:56] Ester: Mhm.

[00:40:17] Ester: Mhm.

[00:40:23] Ester: Mhm, no.

[00:40:34] Ester: Mhm.

[00:40:43] Ester: Mhm.

[00:41:08] Ester: No. No, to byl ten to byl ten luxusní dům. Já jsem právě to

[00:41:13] Petr Václav: No, protože vy jste mi říkala, že jste si pronajala vcelku luxusní na luxusní adrese luxusní dům, jehož pronájem činil asi celou mzdu toho toho Peruánce nebo jo, tak nějak?

[00:41:16] Ester: No. Ano, ano, ano. Luxusní dům. Ano. Přesně tak. No. No, určitě. Tak to přiblížíme teďka trošku i ty peníze.

[00:41:29] Petr Václav: A pardon, ještě než se k tomu dostanete, a a jako za vyvr ✓ Časť 2 úspešne dokončená (10805 znakov).

— [Časť 3/5] Časový úsek od 01:00:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): Přepis nahrávky:

[01:00:00] Ester: setkání, pak když prostě mluvíte tím jazykem a pak vlastně třeba chodíte nakupovat někam na stejný místo, tak už prostě je to jiný. Jakoby se začnete vlastně s těma lidma bavit, povídat si a oni vás začnou pak brát samozřejmě trošku jinak. Začnou se vám třeba i jakoby otvírat, jo, začnou vám třeba vyprávět něco o sobě. Takže vy vlastně přestáváte být jakoby tím turistou, ale, jo, pak když tam žijete dlouho, já jsem vlastně byla dva roky v kuse poprvý, tak trošku se to změní. Je to jiný. No.

[01:00:36] Petr Václav: A kdybychom se podívali na celou tu problematiku. Vy jste řekla: „Jsme pro ně objektem peněz, energie a sexu.“ Tak to pojďme rozklíčovat. Peníze jsou jasné. Turismus je vždycky o penězích. Oni to, co mají, co mohou prodávat, je ta příroda. Dneska už teda ne celá, ale mají tam spoustu krásných míst, takže turismus – příroda.

[01:01:06] Ester: Mhm.

[01:01:06] Petr Václav: Nerozumím trošku nebo pojďme si přiblížit tu energii. No protože, že jo, je tam mnoho výrobků, šperků, různých, řeknu, bubínků, taštiček, výrobků z čehokoli,

[01:01:20] Ester: Mhm.

[01:01:21] Petr Václav: ale tak tomu rozumíme. Ten turista asi má na všechno jiné ceny, nebo pro turisty jsou jiné ceny,

[01:01:28] Ester: No, no, to jo. Přesně tak.

[01:01:28] Petr Václav: to můžete zažít třeba, jo, v Praze to zažijete taky. Sednete si do taxíku na letišti jako turista…

[01:01:34] Ester: A i taxíky. Přesně taky. Přesně. To tam je taky. Jo, je jiná cena taxíku pro místního a jiná cena je taxíku pro lidi s bílým obličejem. Takže a já prostě, mně už to tak jako vadilo, že já jsem vlastně taxíkama zásadně nejezdila. Já jsem jela minimálně taxíkem, i když mi třeba bylo špatně, tak já jsem, já jsem zásadně jezdila buďto autobusama, nebo jsem chodila pěšky, protože mě ty hry jakoby na to… Já jsem to stejně s nima vždycky nakonec ukecala, protože jsem znala ty ceny, jo, takže, ale mě to prostě jako obtěžovalo, jako pokaždý se tam s nima jako handrkovat jako o pár soles. Takže jako mě to, jako taxíky, to je taky jako kapitola sama pro sebe. Ale když jedete s Peruáncem, tak jako máte okamžitě vlastně tu tu správnou cenu, jo, ale jakmile prostě nasednete a jste bílej, tak už to tam jako na vás zkoušej. No.

[01:02:27] Petr Václav: Jasně, tak já vím, v Egyptě, tak tam vám ten ten delegát, tak jednoznačně řekl, že: „Nejdřív se trochu opalte a pak běžte teprve z hotelu ven, jo.“ Protože když tam vylezete bílí, tak okamžitě prostě vám to dají sežrat.

[01:02:41] Ester: Hm.

[01:02:44] Petr Václav: Takže, ale i tak jako oni rádi třeba v tom Egyptě smlouvali, takže mně furt říkal, všude mi říkali, že jsem terorista a že že že je chci zabít, že je chci vykořisťovat. Já jsem říkal: „Já tě nechci vykořisťovat, já si to půjdu koupit támhle do supermarketu za tu cenu, za kterou si to chci od tebe koupit. Jestli se ti to nelíbí, já si to koupím tam.“ No tak pak nakonec na to přistoupili, ale jinak teda hlášky hrozný. Takže umím si to představit. Dobře, takže, dejme tomu, že jste se sžívala, ale tak to máme o těch penězích. Jak to bylo, a tam, že jo, tam i ty léčebné terapie v uvozovkách si můžete dojít jako kdyby do čajovny, to znamená, jdete si jdete si na na tu ayahuascu nebo na cokoli, máte tam všude, že jo, ceny, kolik to stojí, to je pro turisty,

[01:03:32] Ester: No.

[01:03:33] Petr Václav: no a pro ty místní ty ceny jsou logicky jiné. Tak to je to je otázka peněz. Co ta energie?

[01:03:42] Ester: Myslíte tu sexuální energii?

[01:03:45] Petr Václav: No já myslím tu energii. Vy jste říkala objekt na energii a pak jste ještě říkala sex, takže to spojme.

[01:03:49] Ester: No, ano, přesně. Objekt objekt na energii, jo, buď to buď to to může být jakoby právě formou vlastně skrze ty peníze anebo vlastně i skrze ten ten sex, jo. Tam vlastně samozřejmě a ještě jako Cusco je úplně na to speciální. Je tam vlastně takovej jeden fenomén zvláštní, ale ono to vlastně není jenom v Peru nebo v Cuscu, je to toto je třeba v Indii, je to v severní Africe. Tam se vlastně v Cuscu jakoby shromažďuje větší počet vlastně Peruánců, ať už to jsou muži, nebo ženy a říká se jim takzvaně bricheros. A tady ti bricheros, jako bridge vlastně most, a tyhle ti lidi vlastně se snaží jakoby, jak to říct, nalepit, nalepit na na lidi vlastně z vyspělých ekonomických zemí, to znamená z Evropy, z USA nebo z Austrálie a vlastně, jo, takže oni se jakoby v uvozovkách jako zamilujou a, jo, a teď prostě: „Ach, ten exotickej Peruánec,“ nebo: „ta exotická Peruánka,“ prostě a pak se vlastně skrze toho člověka snaží dostat právě třeba do Evropy, no, nebo do USA, prostě pryč z Peru, pryč vlastně tady z těch jako náročných životních poměrů. A takže v tom Cuscu to je jakoby velkej velkej fenomén a opravdu těch lidí takovejhle je tam dost a často si myslím, že právě ty artesanos jako často mívají tady ty jakoby partnerky, partnery.

[01:05:43] Petr Václav: Moment, artesanos artesanos, to je kdo?

[01:05:46] Ester: Umělci. Umělci. Ale neříkám, to nejsou jenom artesanos, jo, to prostě se tam opravdu jakoby, ví se to, prostě, protože tam vlastně je hodně těch turistů, takže tam je snadný se, je tam snadný prostě se seznámit s nějakou turistkou, s turistou a dostat se skrze vlastně toho člověka pryč z Peru.

[01:06:28] Ester: Mhm, mhm, přesně tak. No.

[01:06:29] Petr Václav: Ale není to jenom otázka Peru, je to otázka mnoha dalších, řeknu, ekonomicky slabších zemí a národů. Dobře. Takže po tomhle se pohnem. Jak jste říkala o té energii, tak mně právě šlo o to, jestli jakoby i tam jde o tu energii těch lidí, která by se přímo dala dala nějak spotřebovávat, protože víme, že ten současný svět je právě zápas zápasem a a tím ringem o tu energii, o to vlastně napojit se na někoho a vysávat ho energeticky. Tak jestli tohleto jste také měla na mysli?

[01:07:07] Ester: Mhm, mhm. No, tady v tom kontextu ne. To to spíš bych už pak jakoby viděla třeba při práci s s některými těmi medicínami, ale v takovýto běžný v tom Cuscu, tak víceméně spíš jako, prostě, jo, že tam je hezká turistka, prostě, no tak jako se jí snaží prostě sbalit, jo, no prostě klasika. Ale není to o tom, prostě, že že by ještě tam prostě, to je jakoby tak, ty ti Peruánci, jo, ono to je prostě o tom, že ještě vlastně třeba si teda nabrnknou nějakou tu tu turistku, jo, a teď oni ty turistky samozřejmě jsou na tom ekonomicky líp, takže to je pak o tom, že ještě jakoby ta žena, turistka, to ještě těm jako chlapům, jako jim platí, jo, ona jim platí prostě jídlo, jo, a prostě je to celý jako úplně jako obráceně. Takže ona vlastně je jakoby, jak to říct, jakoby se stává tou…

[01:08:09] Petr Václav: Je tím sponzorem té jejich společné lásky.

[01:08:12] Ester: Jo, jo, přesně tak! Takhle jsem to vlastně chtěla, jo, říct, přesně tak, no.

[01:08:15] Petr Václav: No tak jsou to takoví de facto potom už tak trochu jako gigolové. No tak předpokládá se, že to dobrodružství něco tu ženu bude stát.

[01:08:20] Ester: No. To taky, no. Hm, no, no, takže je to vlastně pak ta žena, nechci říkat, že by si teda toho Peruánce vydržovala, ale to ne, ale prostě, že to tam je pak takhle jako posazený, že jako ta žena jako pak tam ještě za to platí, jo, tomu, že si prostě platí jim obědy a platí jim večeře a, protože jako ona má ty peníze, že jo, kdežto oni ne. No.

[01:08:46] Petr Václav: Teď se zeptám čistě, teď se zeptám úplně chlapsky, ješitně. To ti Peruánci jsou tak dobrými muži, kteří jako obletují tu ženu, dvoří se jí, starají se o ni, pochopitelně dávají najevo ten svůj zájem, takové to dvoření se, to oni umějí líp než třeba muži v Evropě, nebo jak?

[01:09:12] Ester: Já myslím, že jakoby pro ty ženy oni jsou zajímaví tím, že jsou vlastně jiní, že jsou障exotičtí, jo, prostě. Já jsem třeba taky pro ně byla jako jiná, exotická, takže jako to to je tam jakoby zajímavý. Jinak zase třeba ty Peruánci v tom Cuscu mně třeba jako muži mě nepřitahovali, protože oni jsou oni jsou malí a ani ty lidi z toho Cusca nejsou úplně moc jakoby pohledný, ty muži, jo. Takže prostě, takže to jakoby záleží vlastně na koho narazíte. Třeba ty artesanos, ty umělci, pro některý ty ženy můžou být prostě zajímavý, oni prostě často mají ty jako dlouhý vlasy a teď prostě vyrábět různý ty výrobky, teď jsou takoví jako výřeční, ale jakoby normální Peruánec, oni jsou, oni se stříhají, jo. To oni vlastně ty Španělé jim prostě to zakázali nošení těch dlouhých vlasů, takže se vlastně už jako je tam ta tradice, že se stříhají. A když má někdo dlouhý vlasy, tak se může stát, že se na něj dívají trošku jakoby na póvl a může to bejt i překážka třeba k získání práce, jo, dlouhý vlasy. Takže to pak mají právě spíš takový jakoby ty umělci a hudebníci prostě, který nějak jakoby si to jedou ve vlastní režii, ale oni jinak vlastně často jsou ostříhaný. No a pak co tam je…

[01:10:38] Petr Václav: Jsou to bohémové, jsou to bohémové. Já jsem měl jenom takovou poznámku, co máte proti malým chlapům, ale dobře, tak to nechme stranou.

[01:10:45] Ester: Ne, ale jako víte, oni jsou proti nám opravdu, protože já jsem relativně malá, já mám 1,60 m, jo, takže tady já jsem dost malá a tam jsem byla jakoby víceméně velká. Takže oni jsou opravdu a ještě navíc ty lidi z toho Cusca jsou malí, jo. To třeba v rámci Jižní Ameriky tam jsou pak třeba vyšší jako lidi, jo. Třeba ten kamarád, co mě pak učil třeba šperky, tak ten byl relativně vysokej, ale on nebyl původně z Cusca. Ale lidi v Cuscu relativně jakoby jsou malí. Ono pak taky záleží i opravdu vodkud jste, takže no, ty ti cuscani ti cusqueňos jsou takhle. A jinak jsem ještě chtěla říct, že vlastně, co tam je typický a vlastně takovej fenomén, je tam velmi silnej machismus a mně to občas úplně jako zaráželo, když vlastně, když jsem třeba jezdila z Cusca na výlety, třeba do Posvátného údolí, tak já jsem prostě ne jezdila normálníma těma autobusama, těma busíkama vlastně s těma místníma a mě to úplně zaráželo a fakt mě to šokovalo, že prostě jezdili tam samozřejmě muži, jezdily tam prostě ženy, často tam jezdí právě jakoby ty starý indiánky, co měly právě náklad, jo, měly prostě co prodávaly na trhu, tak nějaký velký tašky, jezdily tam ženy prostě s miminkama a tam jakoby neexistujou kočárky, jo, protože tam to je všecko jakoby do kopce a všude schody, takže ty ženy nosí ty miminka vlastně v šátkách na zádech, jo, mají takovej speciální úvaz, ony jsou vlastně do jakoby do čtverce, takže pak si je jakoby zavážou a za krk, rovně mají, oni to mají vlastně za krk. No a prostě jako v tom autobuse ty jako chlapi tam prostě seděj a vlastně ty jako ty babičky tam ty babičky tam stojej a hlavně i stojej prostě ty ty ženy s těma miminkama, jo, a to mi teda přišlo úplně šílený. Já jsem si říkala jakože tam jako, a ty ty autobusy navíc jsou úplně šíleně narvaný, takže já jsem si občas říkala: „Ježišmarja,“ aby prostě, jako jsem si říkala, já bych třeba, kdybych měla takhle svoje dítě, já bych prostě měla strach, aby se třeba nějak jako neudusilo. Mně to přišlo jako vyloženě nebezpečný. Takže a nenapadlo je, že by si ty chlapi prostě jako, že by ty chlapi se zvedli a prostě ta ta žena s tím dítětem si prostě sedla, tak to se nedělo, jo. Často, jednou se třeba…

[01:13:28] Petr Václav: To je jiná kultura, no.

[01:13:30] Ester: No, třeba se stalo, že tam přistoupila vlastně těhotná žena a řidič normálně jakoby musel jim říct, aby ji pustili sednout, jo. Takže tohleto mě teda dost zaráželo, ale to byl jenom to byl vlastně jenom takovej jakoby detail nebo…

[01:13:49] Petr Václav: Tak já řeknu jednu takovou věc, jo? Mě ještě zajímá, jak to tam je vůbec vztahově mezi lidma. To znamená, tady v Čechách to pořád kritizujeme, že lidé se atomizují, že se separují, že jsou čím dál tím víc ti lidé jako kdyby oddělováni. Jak to tam na vás působilo? Tam jako se lidi mají tendenci přátelit, nebo… Protože zatím to, co mi říkáte, trošku nasvědčuje tomu, že to tam mají spíš jakoby podfukářským způsobem, jo?

[01:14:26] Ester: No, ty vztahy tam, já jsem třeba velice rychle pochopila, že jakoby nesmím těm lidem důvěřovat, jo. Mně pak vlastně i pak přítel vlastně říkal: „Nikomu nevěř,“ a opravdu to pro mě bylo takový náročný, protože z tý Evropy jste zvyklí na něco jinýho. Já jsem kolem sebe tady vždycky měla lidi prostě přátele, opravdu charakterní, čestný lidi, prostě opravdu jako hezký přátelský vztahy, kde se můžete na druhýho spolehnout, nikdy se mi nestalo, že by mě někdo nějak jako vypek nebo podrazil a teďka vlastně v tom Peru najednou jsem zjistila, že tam jakoby to je jako jinak. I pak, co jsem třeba mluvila s lidma, tak prostě měli jsme všichni takový jakoby třeba zvláštní situace nebo příběhy. Každýmu se stalo něco, kdy vlastně nás to nějakým způsobem šokovalo. Třeba kamarádka Francouzka, tak ona měla taky, ona měla peruánskýho přítele a vlastně oni si oni chtěli dělat takovej jakoby malej hostel a vlastně našli si dům a ten dům vlastně vlastnil jeden pán a a vlastně ho pronajímal dalšímu člověku, který tam provozoval cestovku. A půlku toho domu tady ten pán vlastně pronajal tý mojí kamarádce s tím partnerem. Oni si tam začali teda jakoby dělat ten hostel, začali jim tam jezdit lidi. No a takhle asi třikrát zaplatili vlastně pronájem a pak vlastně přišel jakoby ten skutečnej jakoby majitel toho domu a jakože teda aby zaplatili. A oni říkají: „No a vždyť už jsme jako platili prostě jako tomu pánovi, co tady provozuje tu cestovku.“ A on říkal: „No, ale jako on mi nic nedal,“ jo, takže pak nějak oni z toho vycouvali, takže ten jejich projekt skončil, takže takovýhle jako zvláštní věci se tam dějou a je to na běžným pořádku. Jinak další věc je, že Peruánci, můžeme říct z našeho úhlu pohledu, jakoby lžou nebo je to tam prostě takový jako s nima náročný, jo. Oni vám vždycky jako něco řeknou a ono je to pak jako jinak. Je to takový jako náročnější se s těma lidma třeba na něčem domluvit, jo. Takže když třeba jako příklad, můj osobní příklad, třeba když ten pán mi vlastně, jak jsem říkala, že jsem tam měla ty kamna na tu plynovou bombu, tak já jsem si ji vždycky vlastně objednávala u jednoho pána, u jednoho mladýho muže, a on vždycky jakože mi tu bombu převeze ráno, vždycky než půjdu do práce, jo, a on mi vždycky říkal jako: „Mañana,“ jako jako: „v zítra v 6:00.“ No tak to už jsem jasně věděla, že v 6:00 nepřijde, jo. Tak ale on mi vždycky to řekl, jako: „Zítra v 6:00.“ Tak jsem říkala: „No, tak ten přijde prostě tak jako v 6:30, v 7:00,“ jo. No tak prostě samozřejmě třeba v 6:30 nepřišel, ale tak jako někdy v 7:00 a někdy třeba přišel v 7:30, ale někdy jako nepřišel vůbec, jo. A teď on prostě si to s váma domluví, ale ani prostě třeba nezavolá, to vůbec jako neexistuje, že by vám jako on zavolal, že prostě, že se omlouvá a že prostě bohužel mu do toho něco přišlo a že nepřijde, to jako vůbec, v podstatě nikdo se neozve. Takže vy tam prostě jako jste připravený teda jakoby od těch 6:00, že že přijde, on nepřijde, teď vy ho musíte nahánět, tak on vám jakoby řekne teda, že přijde třeba odpoledne. No a takhle ho prostě můžete, a takhle vám furt třeba jako něco slibujou a pak jsem takhle jednou třeba na tu bombu čekala asi tři dny, jo, takže vy si vlastně musíte jakoby zvyknout tady na tu jinou mentalitu, tady na ten jinej způsob myšlení, kterej mě opravdu, musím říct, vytáčel. Jako někdy já už jsem jako… A ono to jsou třeba jako malý jako věci, jo, jsou to jako detaily, ale když máte každej den takovejhle detail, tak když, jako říkám, když tam jste měsíc, dva, tři, tak jako v pohodě, ale když už tam jste jako rok nebo dva a furt jako se něco takhle děje, tak je to takový jakoby náročnější, no. Prostě zjistila jsem…

[01:18:45] Petr Václav: Rozumím. No tak já to zase trochu shrnu. V podstatě se dá říci, že místní žijí sice takovým nějakým radostným způsobem života na té ulici, vypadá to, že to je velmi družné, ovšem drží si k sobě nějaký odstup, protože vzájemně si až tolik nedůvěřují. Je to jiná mentalita, oni to mají trošku podfukářským způsobu, to znamená, dané slovo moc neplatí, ledskdy je to takové vrtkavé a dá se říci, že člověk, který přijede z Evropy, je pro ně dojná kráva, je to beránek, kterého je potřeba ostříhat, pokud možno co nejvíc. Tak teď se zeptám na jednu takovou věc. Co běžný Peruánec a různé typy přírodních drog, kterým se říká medicína? A vůbec, dejme tomu, jejich jejich jejich přístup k tomu, co u nás nazýváme sice různě, ale duchovno nebo léčitelství nebo to, co u nás provozuje několik, dá se říci, vždycky lidí ze sta, možná z tisíce, tak jak to vypadá tam? Je to na denním pořádku, anebo je to také tak vzácné jako u nás?

[01:20:10] Ester: No tak zase budu vycházet jakoby z reality toho Cusca. Takže já jsem vlastně teda Cusco v horách a vlastně medicína těch hor je San Pedro neboli wachuma. A ayahuasca vlastně patří do džungle, jo, to je medicína džungle. Takže jakoby v tom Cuscu se s tím San Pedrem jako setkáte velice snadno. Já jsem tam teda nikde na něj nenarazila, že by tam rostlo, ale to neznamená, že prostě si ho tam neseženete, jako velice snadno ho koupíte na trhu. Já jsem vlastně si ho tam kupovala na trhu vlastně na San Pedro, že ten trh se taky jmenuje jako San Pedro, jo, takže tam máte k tomu velice snadný přístup a vlastně třeba ty třeba ty artesanos nebo jako často jsem třeba byla jakoby oslovena nebo mi bylo nabídnuto: „Hele, jako dneska úplněk, dáš si s náma, jdeme nahoru k Templo de la Luna, dáš si s náma prostě San Pedro?“ Takže jakoby určitý skupiny lidí to tam jakoby normálně běžně prostě pijou nebo konzumujou, ale zase říkám, to je Cusco a je to určitá skupina vlastně těch lidí, často to bývají i jakoby takový jakoby třeba cizinci, co tam nějak jakoby žijou delší dobu, ale pak samozřejmě zase jinak to je s těma běžnýma Peruáncema. Tam často totiž tam samozřejmě jako existujou běžný lékárny, jsou tam běžně dostupný léky a řekla bych, že jakoby ta běžná populace ty normální jako produkty toho farmaceutického průmyslu prostě normálně používá, jo, takže to není… Mají tam ty svoje InkaFarmy, takže jakoby oni normálně používají prostě jakoby tu západní nebo tu klasickou medicínu.

[01:22:19] Petr Václav: Takže dá se říci, tak jako v Čechách se lidé seberou a jdou na pivo, tak čas od času, tak když když je k tomu správná nálada, atmosféra, tak zase se chodí v tom Cuscu v Peru se chodí na San Pedro, což je tedy medicína, přírodní droga z kaktusu, který se tak jmenuje, myslím, že jo, má to jméno. Je to tam běžně dostupné, čili je to považováno za, řeknu, třeba u nás něco jako alkohol, nebo je to jako droga, anebo je to jako medicína? Co tam co z tohohle co z těch třech vlastně vyjádření asi tak nejvíc odpovídá tomu naturelu, s kterým se to tam tak jako mezi tu mezi tou populací řeší?

[01:23:09] Ester: Já bych teda ještě řekla, že oni teda taky jako dost pijou alkohol, jo. Hlavně vlastně po tom, co přišli Španělé, tak oni jakoby tam taky si chodí jakoby dát a ten alkoholismus je tam velký problém, ale co se teda týče toho San Pedra, tak je to vlastně vnímaný jakoby jako medicína. Jo, žádný problém tam s tím není, je to tam normálně běžně dostupný a prostě jakoby je to normálně jako běžně přijímaný, je to součást vlastně tý jejich kultury, takže nahlíží se na to jako vlastně na tu na tu medicínu. No.

[01:23:46] Petr Václav: Je problém si převézt San Pedro do Evropy?

[01:23:51] Ester: Takhle, jako…

[01:23:52] Petr Václav: Ne, já se ptám naprosto naprosto cíleně se ptám, protože

[01:23:56] Ester: Jo.

[01:23:57] Petr Václav: se tady pracuje jak s ayahuascou, tak asi se San Pedrem se tady bude pracovat, takže proto se ptám, jestli je těžké to sem dovézt, nebo ne?

[01:24:06] Ester: No takhle, já jakoby třeba, když jsem odjížděla vlastně z toho z toho prvního Peru, tak já jsem měla asi dva balíky jako San Pedra a prostě a teď jsem jako si říkala, tak jako mám to vzít nebo to jako nemám vzít, tak jako to záleží, jestli si to jako lajsnete, jestli to jako budete riskovat nebo nebudete. Já teda ještě jako to San Pedro oni jsou jako oni jsou oni to mají vychytaný, jo, protože ona je vlastně zelený a v tom pytlíku, co já jsem měla, tak ono to samozřejmě není není tam napsaný San Pedro nebo wachuma, je tam je tam dělaná taková finta, že se to prodává jako aloe vera, jo, takže prostě můžete zkusit jako, když vás teda budou někde kontrolovat, jakože si teda vezete aloe vera, ale já jsem teda jako na to neměla, já jsem nakonec tam to San Pedro nechala, ale myslím si, že se to tady asi jako sehnat asi dá, ale já jsem si to prostě nepřivezla, no.

[01:25:05] Petr Václav: To vás šlechtí. Nakonec by to bylo doznání v přímém přenosu, takže to tady ani nemůžeme. Ester, prosím vás,

[01:25:13] Ester: Přesně, no, no. Ale fakt jsem to nepřivezla, jsem si nic, fakt jsem si nepřivezla. No.

[01:25:19] Petr Václav: vztah Peruánců k magii?

[01:25:22] Ester: No, jako magie vlastně poprvý v Peru já jsem se setkala s černou magií. Jako nejdřív tak jakoby pozvolna, jo, pozvolna. Takže jako můj první případ, kdy já jsem se s tím setkala, jestli teda máte na mysli černou magii, jo, ale mohli bysme rozvést teda tady to téma tý černý magie. Vlastně ten první rok, co jsem tam byla, tak jsme šli, měla jsem tam nějaký známý a šli jsme vlastně k jednomu kamarádovi, prostě, že že budeme hrát, prostě bude muzika, každej měl nějaký hudební nástroj, prostě, že uděláme něco k jídlu. No a teď jdeme vlastně, bylo to teda na San Blas, šli jsme tam po těch schodech. No a teď ten jeden kamarád jako říká: „Hele, bacha jako, bacha, brujería.“ A tam vlastně na zemi na těch schodech stál, teda byl takovej jako panáček, taková figurka a bylo to omotaný do takových jako černých provázků, jo. A a já říkám: „Ty jo, jako co to je?“ prostě, protože jsem tak nějak jako věděla, jo, že třeba někde jako něco takhle je, pak kolem toho projdete, teď ono to jakoby na vás skočí a teď se vám děje to, co se mělo dít třeba původně úplně někomu jinýmu. Takže to byl vlastně jakoby první případ prostě, co s čím já jsem se setkala. No a pak vlastně jsem tam do toho začala docela jakoby slušně pronikat. Pak vlastně, když jsem se teda seznámila se svým přítelem, tak ten mě jakoby docela slušně uvedl do tematiky černý magie. Ten se třeba říkal o paní, že taky našla prostě někde na střeše, když šla si věšet prádlo, myslím, a na střeše byla právě taky figurka nějaká a neměla nohu. No a ta paní pak prostě jakoby, ne že by o tu nohu přišla, ale jakoby měla nějaký prostě úraz nebo něco a vlastně doživotně už tu nohu měla poškozenou, že kulhala. Takže jakoby tyhle ty věci tam jsou jako velice rozšířený, je to vlastně taková jakoby součást jakoby tý kultury, jo. A já jsem tak jako tady v Evropě tak nějak jako věděla nějaký vúdú, něco v Africe, já jsem se o to nikdy nezajímala, vůbec nic, já jsem měla úplně jako nepopsanej list a až vlastně v tom Peru já jsem se s tím začala setkávat. No a a pak vlastně přítel teda potom, co jsme se seznámili, tak mi teda jako vyprávěl jako šílený věci a samozřejmě on jakoby s tím pak měl taky velký jakoby zkušenosti. Takže oni jakoby přes tu černou magii tam, oni vás můžou totálně prostě jakoby, jo, zničit. Můžou vám prostě rozbít vztah, můžou vám přivodit zdravotní problémy, můžou vás prostě na dálku zabít, můžou cokoliv, jo.

[01:28:23] Petr Václav: A hlavně vás můžou, hlavně vás mohou ovlivnit do té míry, že, dejme tomu, si se do nich zamilujete, vezmete si je do Evropy nebo, jo, rozumíte, čili oni používají to jako nástroj k dosažení nějakého svého cíle a nebo nějaké pomsty, čili je to součást té jejich kultury. Není to tak jako u nás, že to je o některých lidech, tam asi to je běžně rozšířená záležitost, ne?

[01:28:53] Ester: Je to tam, bych řekla, jakoby dost rozšířený, protože i třeba pak v rádiu třeba byly i reklamy, jo, prostě na nějaký léčitele, který vás jako zbaví tý černý magie, jo. Prostě jakoby je to tam, jako tady se tak nějak o tom nemluví, neví, jo, možná to tady nějak jako je, ale tam je to, jako bych řekla, dost. No, asi asi tak. No.

[01:29:20] Petr Václav: Mhm. To je to je právě téma, ke kterému jsem se chtěl trošku dostat, protože když jsme vysílali s Marií pořad úplně o něčem jiném, tak ona vlastně také byla v Peru za nějakým účelem jiným než pochopitelně na nějaký výpravě za šamanismem. Ona říkala: „Tam tam s tím pracuje každý.“ Jako tam tam vylezeš z letadla a už po tobě jdou jako, jo. Protože každý každý chce nějakým způsobem docílit vylepšení toho svého standardu životního a používají právě k tomu hlavně také tyto metody. Takže já si myslím, že si dáme písničku, abychom trošku odpočali. No a po písničce se zase vrátíme. ✓ Časť 3 úspešne dokončená (24965 znakov).

— [Časť 4/5] Časový úsek od 01:30:00 — Odosielam segment do AI (pokus 1/5)… Nahraté. AI prepisuje (živý výstup): Zde je kompletní, doslovný přepis nahrávky s časovými razítky od [01:30:00] a rozlišením mluvčích:

[01:30:00] Petr Václav: Dobrá, k vašemu, řeknu, pracovnímu pobytu v Peru a k tomu, co jste vy v Peru nějakým způsobem zažívala a jak jste nám to Peru přiblížila.
(hudební vsuvka: 01:30:11 – 01:34:25)

[01:34:25] Petr Václav: Ester, zahráli jsme si, no a teďko pojďme ještě zpátky si povědět něco právě o tom, jak jsi říkala, že tam, že oni hodně lžou jako kdyby, jo? Přece to, to není samo o sobě. Tam buď je nějaká karmická a nebo nějaká jiná, nějaký jiný důvod, pro který to celé vzniklo, protože nemyslím si, že oni jsou prolhaní odjakživa, nebo jak to tam, jak to tam vnímáte vy?

[01:34:52] Ester: Já jsem právě o tom hodně přemýšlela a vlastně dřív, než přišli Španělé do Peru, nebo celkově do Jižní Ameriky, tak oni vlastně měli zásadu, Inkové, vlastně takový jakoby zákon: nelhat, nekrást a nebýt líný, jo? Takže já si myslím, že právě ta jako španělská invaze a to, že vlastně došlo k velkýmu poničení tý původní kultury, vedlo k tomu, že se i nějakým způsobem proměnil ten charakter těch lidí. A myslím si, že to je i důvod třeba obrovskýho, obrovský spotřeby alkoholu. Je tam velký problém s alkoholem, s alkoholismem. A myslím si, že vlastně tam ty muži mají v sobě obrovskou frustraci někde jakoby zasunutou, že oni vlastně neuchránili tu svoji kulturu, jo? Oni vlastně selhali jako ty muži, jako ty ochránci. A takže prostě mají v sobě tady ten hněv. A vlastně ten alkohol ještě vlastně to posiluje v nich, protože třeba podle čínský medicíny vlastně ten hněv, to jde vlastně, souvisí to s játry a ten alkohol taky jako vlastně oslabuje energii těch jater, takže tam pak je velký problém. Je tam jako velký problém, velká míra násilí, domácího násilí vlastně vůči ženám, vůči dětem. A to je vlastně taky ten následek, si myslím, hlavně tady té španělské invaze, kdy prostě ta kultura šla o mnoho levelů dolů. No, bohužel, bohužel.

[01:36:38] Petr Václav: No, taky to bude mít asi vliv na ten náhled a pohled na toho bílého muže a na tu bílou ženu. To znamená, že pro ně jsou to jenom nástroje obživy.

[01:36:49] Ester: Přesně tak. No. No tak vemte si, jako ty Španělé, ty indiáni, co pro ně byli, jo? Oni prostě tam přišli, jako ukradli jim zlato, prostě vnutili jim jazyk, vnutili jim to, že prostě chlapi se musí ostříhat, musí nosit kalhoty, musí nosit košile. Oni je vlastně jakoby znásilnili. Oni jakoby znásilnili tu kulturu, jo? A takže oni…

[01:37:12] Petr Václav: No, zdecimovali ji dokonale, no. To je pravda.

[01:37:14] Ester: Hm, vlastně oni pro ně byli jenom objekt, jo? Prostě na to zlato třeba, prostě je nezajímali, vůbec je nezajímali. A jakoby svým způsobem mně přijde, jako kdyby se oni chovali stejně k těm turistům, jo? Jako kdyby se to vracelo vlastně to, co ty Španělé jakoby udělali jim, tak se to vrací svým způsobem trošku jakoby těm turistům, že je to takový jako zrcadlení. Takže…

[01:37:37] Petr Václav: Určitě. To, to beze sporu, to potvrzuji i z mých jakoby postřehů a nebo z mýho vnímání těchto záležitostí. Proto jsem se na to ptal, že to má nějaký kořen a toto je, toto je tím kořenem. Dobře, bavili jsme se o, dejme tomu, šama-, bavili jsme se o, o té záležitosti, kterou bysme mohli tady v Evropě nazvat duchovno, ale tam se to bude nazývat třeba okultní vnímání světa. Docházíme k tomu, co šamani? Co šamanismus? Tady totiž lidé mají specifický názor na to, co se pod slovem šaman, co se pod tím skrývá. To je také věc, kterou často slýchám, no a tak já bych teďko tady si dovolil jeden, jeden takový telefonát, který jsem měl, abyste si přiblížili asi vnímání člověka, který letěl do Peru za těmi šamany. Tak já ten telefonát teďko pustím a pak se budeme bavit na to, na tu otázku, teď se dostaneme k tomu, co jsem vlastně položil.

(Telefonický rozhovor)

[01:39:03] Martina: Nebude mi to vadit, můžete.

[01:39:05] Petr Václav: Dobře. Takže, vy jste také odjela do Peru s výpravou, která byla organizována tady z České republiky docela už nám všem profláklou osobou. No, řekněte mi, co vy jste čekala od toho, co tam v Peru bude? Myslím jako teďko kvalita těch rádoby šamanů. Jak jste to pojímala, váš důvod, proč jste tam jela a co jste tam čekala?

[01:39:31] Martina: No, já jsem to, já jsem to brala nějak podobně jako Sláva, že to je jako konečné vyvrcholení toho, které, té mé snahy na sobě nějak duchovně pracovat. Už delší dobu jsem meditovala, pracovala na sobě a brala jsem to jako takový vrchol toho, že se dozvím něco víc. Jela jsem tam víceméně ze zvědavosti a prohloubit své schopnosti a rozšířit své schopnosti duchovní.

[01:40:03] Petr Václav: Mhm. Dobře, a já se zeptám: Jak vám byli prezentovaní ti, ti lidé, kteří vás tam budou teda na té duchovním, v tom, v rámci toho duchovního rozvoje, jak vás tam budou obsluhovat, to znamená ti šamani? Co vy jste si představovala pod tím pojmem šaman, Martino?

[01:40:19] Martina: Šaman, šaman pro mě byl taková, taková ikona, taková duchovní bytost, která disponuje schopnostmi léčit lidi, takže taková jakoby, jako u nás doktor, tak jsem předpokládala, že ten šaman je opravdu osoba, která pomáhá lidem, uzdravovat různé nemoci, léčit.

[01:40:50] Petr Václav: Co by vlastně ti lidé chtěli vyřešit, čili něco, co nevyřešili klasickou, standartní cestou. Já se zeptám, myslela jste si tedy, že to budou nějací lidé erudovaní, duchovně vyzrálí, že to budou vlastně opravdu duchovně pracující lidé, třeba jako jsou, jako byli kdysi vědmáci a podobně? Je to tak?

[01:41:14] Martina: Ano, přesně tak. Já jsem si ho představovala tak, jako že bude někde v tom svém kmeni, někde v týpí a bude víceméně pracovat tím svým způsobem, takový, takovým tím prastarým a že bude opravdu léčit a pomáhat lidem.

[01:41:34] Petr Václav: A kdyby vám někdo řekl, že to budou lidé, kteří třeba se věnují standartně úplně jiné činnosti, třeba rozváží poštu, nebo jsou to lidé, kteří mají nějaký svůj obchůdek s nějakými upomínkovými předměty a tak nějak si občas odskočí obsloužit turisty z Evropy, převléknou se do nějakých těch, dejme tomu, hábitů, do těch ponč a potom budou představeni jako ti zázrační šamani, jela byste tam za ty peníze?

[01:42:06] Martina: Já se přiznám, že absolutně bych tomu nevěřila. Nevěřila bych tomu, že mi někdo něco takového povídá, pokud bych to opravdu sama jak kdyby nevyzkoušela a potom neviděla jsem, kdybych neviděla ty šamany. Vlastně oni tam přijeli, byli v civilním oblečení, měli na sobě rifle, trika a potom se teda v tom svém příbytku převlékli do toho. Prostě necítila jsem z nich nějak dobrou energii a potom, jak to pokračovalo dál, tak všechno nasvědčovalo tomu, že to, že to asi nebude úplně ta správná, dobrá cesta, no.

[01:42:50] Petr Václav: Fajn, ale byla to taková až posvátná, protože i o ayahuasce se říká, že je potřeba ji přijímat obřadně, jsou to obřady, čili dá se říci, že asi byste kvůli tomu, že vás tam někdo bude napájet ayahuascou, kterou třeba rozmíchá z nějakého prášku, přestože se má speciálním způsobem připravovat, vařit, nebo že si někdo takhle odskočil udělat si takovej byznýsek a vydávat se za šamana, tak byste asi kvůli tomu do Peru nejela, je tak?

[01:43:24] Martina: No, je to tak, přesně tak.

[01:43:26] Petr Václav: Mhm, dobře, Martino. Tak já vás nebudu už dál zpovídat. Já tenhleten příspěvek zařadím do dalšího pořadu, který jsme připravili o Peru a vám děkuji za statečnost, za odvahu a za to, že jste byla ochotná se s námi takto podělit o, dejme tomu, váš postřeh z návštěvy v Peru. Díky, mějte se hezky.

[01:43:48] Martina: Tak jo, taky děkuji, na shledanou.

[01:43:49] Petr Václav: Na shledanou.

(Pokračování rozhovoru ve studiu)

[01:43:51] Petr Václav: Je vidět, že český člověk, který odlétá do Peru s nějakou výpravou, tak v šamanech vidí trošku asi něco jiného, než když tam člověk žije nějakou dobu a s tím, s tím šamanismem a s těmito věcmi přijde do styku. Tak co znamená být v Peru šamanem a co se v Peru vydává za šamany?

[01:44:15] Ester: No hlavně (smích) jako to slovo šaman v podstatě jako mně když někdo řekne, že je šaman, tak jako já bych asi prchala prostě. (smích) To taky jsem chodila, vždycky jsem to chodila nad to Cuzco na ty procházky, tak tam byl taky takovej týpek a on o sobě říkal, že je šaman, tak jakmile o sobě někdo prohlásí, že je šaman, tak jako hodně opatrně jako. Jako je už je to jako opravdu podezřelý, no. Jak bych to řekla? Já vlastně, ona tam je víc takovejch jakoby skupin, který vlastně my můžeme považovat vlastně za ty šamany. Jsou tam vlastně lidi, kteří opravdu umí, jsou to vlastně mistři, maestros curanderos, ale vlastně třeba v tom, v tom Cuzcu tam jsou vlastně jakoby sacerdotes andinos, to jsou jakoby, třeba co já jsem se seznámila tam vlastně s jedním takovým starým papačem, tak on vlastně byl jasnovidnej, dělal vlastně určitý jako typy ceremonií, rituálů a ten by vlastně o sobě v životě jako neprohlásil, že je šaman, jo? A jsou lidi třeba, který jako si myslím, že opravdu umí, mají nějaký schopnosti. A pak je tam asi taková jako druhá skupina lidí, kteří jako se o sobě tvrdí nebo si můžeme my myslet, že jsou šamani, ale v podstatě to jsou víceméně takový jako obchodníci s medicínou, asi bych to nazvala. No a pak je tam vlastně třetí skupina a to jsou vlastně brujos, jsou tam jakoby černí mágové a řekla bych, že je jich tam jako velká spousta, velký množství. Já jsem vlastně jakoby poblíž Cuzca je taková, takový pueblo. Já jsem tam byla několikrát vlastně, dokonce jsem si tam nechávala i několikrát číst koku a vy tam prostě jako, ono je proslulý tím, že tam je jakoby hodně jakoby těch léčitelů, jo, ale mně to pak jako došlo, že oni to nebudou asi jenom jako léčitelé, že tam prostě jako jsou i, že to jsou brujos. Neříkám třeba, že všichni, ale prostě jsou. A já jsem pak třeba zrovna, pak po nějaký době já jsem vlastně se nechávala číst koku od jednoho pána a já jsem pak shodou okolností našla prostě video na internetu vlastně a byl to ten pán, tady ten pán prostě tam mluvil a on mi tam, a on vlastně v tom videu říkal, že vlastně jakoby dokáže vlastně dokáže odstranit jakoby člověka, dokáže vlastně zabít na dálku, jo? Takže prostě když tam přijde prostě manžel a prostě chce se jakoby zbavit svý ženy, nebo prostě přijde žena a chce se zbavit svýho muže, takže teď říkal i tu částku, za kolik to prostě udělá, i říkal jako jak se to dělá prostě. No a pak na konci toho videa tam byl jako záběr, že léčil svýho pacienta a prostě jakoby tam byli na hřbitově mezi hrobama a on prostě jako vyvolával Lucifera a teď tam jakoby prostě léčil, jo? Takže tam jakoby jsou různý jako, různý prostě věci, co tam všechno jakoby je možný a prostě jako velká, chce to velkou, velkou jakoby opatrnost, jo? Ono už právě ty místní, třeba ty lidi z práce, jak jsem se takhle bavila, tak jako ty ty jakoby radši ani nikam takhle nechodí, jo? To už radši fakt jdou jakoby do tý lékárny si koupit nějakej prostě ten jako produkt toho farmaceutickýho průmyslu, protože, ale říkám, jsou tam i jakoby dobrý lidi, super, ale musí asi bejt člověk prostě opatrnější, no, po tom, co jsem tam vlastně jakoby poznala, jak to tam je.

[01:48:38] Petr Václav: Fajn, fajn. Tak teď se dostáváme k tomu, že tedy vy už jste nějakým způsobem etablovaná. Otázka přímo na vás: Vy jste vlastně primárně odjížděla pracovat do Peru hlavně proto, abyste přišla do styku s ayahuascou, ale řekla jste, že de facto ta se nepoužívá tady v té zóně, v tom Cuzcu, že tam je vlastní používání toho San Pedra. No a to je tedy z kaktusu. Takže po jaké době jste se vy vlastně dostala k tomu realizování toho, proč jste tam vůbec jela? Jako dostala jste se k tomu, nebo ne?

[01:49:20] Ester: Mhm. No já bych teda řekla, že ano, jakoby ta ayahuasca, je to medicína džungle, ale to neznamená jakoby, že se k ní v tom Cuzcu nedostanete. Jako v tom Cuzcu se k ní dostanete velice snadno a kdykoliv si zamanete, jo? Tam ji můžete mít kdykoliv, prostě tam jsou na to vyloženě jakoby agentury nebo jo, můžete kdykoliv mít ayahuascu, jsou tam inzeráty prostě, jo, tam jako papírky, cedulky prostě, ceremonie ayahuasca. Takže ona sice jakoby nepatří do těch hor, ale samozřejmě, že a navíc jako v Cuzcu, jo, prostě jako meka turistů, takže tam vůbec není problém si někde jakoby zařídit prostě ceremonie s ayahuascou. Takže jako oboje je možný, jak jak San Pedro nebo wachuma, tak jakoby ayahuasca, ale já jsem teda začala vlastně jako ke mně se dostalo prvně San Pedro. Takže vlastně stalo se to tak, já jsem jakoby na nic netlačila, spíš to tak přišlo ke mně samo. Já jsem se seznámila vlastně s kamarádem kamaráda, kterej vlastně dával pít medicínu, dával jako pracoval se San Pedro a už jsem si říkala jako: Dávej si bacha prostě jakoby, s kým piješ, dobře si vyber. A takže já když jsem vlastně, zaprvý jsem věděla, že ten kamarád vlastně, kterej mě seznámil tady s tím, můžu říct, řeknu jméno, vlastně s Joelem, kterej dával teda, pracoval se San Pedro, tak já jsem věděla, že ten ten první kluk jako pro mě byl důvěryhodnej, v pohodě, čistej, tak jsem si říkala: Asi se nebudu paktovat jako s nějakýma jako divnejma kamarádama nebo lidma. Takže já jsem k němu měla důvěru, ale i jsem viděla vlastně z tváře jakoby z očí jakoby toho Joela, že prostě, že mu můžu důvěřovat a navíc my než jsme vlastně přistoupili k tý ceremonii, tak on mi, já jsem ho i nechala, aby mi vlastně o sobě vyprávěl, o svým životě a on mi vlastně říkal, že měl jakoby hodně těžký dětství, hodně náročný a že vlastně ta medicína, to San Pedro ho vlastně vyléčilo a do tý míry, že vlastně s tou medicínou se naučil pracovat sám a vlastně dělá ceremonie pro lidi. Takže já jsem k tomu, vlastně jsem měla k Joelovi totální důvěru a vlastně ta ceremonie první, pak co jsme spolu udělali, byla úplně super, žádnej problém tam nebyl. Takže já jsem se k tomu dostala relativně rychle, asi po třech měsících, co jsem byla, co jsem byla v Cuzcu, tak už jsme vlastně šli pít medicínu, šli jsme pít San Pedro.

[01:52:21] Petr Václav: Takže to byl, to bylo vaše první vlastně, vaše první sezení. No a vy jste mi ale říkala, že při tom prvním, při tý první vlastně, při tom prvním rituálu, že přišla informace docela asi pro vás zásadní. Můžete ji sdělit?

[01:52:39] Ester: No určitě. Takže my jsme vlastně, tam jakoby je hodně důležitý ještě říct pít tu, pít vlastně tu medicínu, zaprvý teda důležitý se správným člověkem, skutečně s čistým, laskavým člověkem, napojeným prostě na ten nejvyšší zdroj, protože to je prostě klíčový a pak je samozřejmě důležitý i kde tu medicínu pijete. Je dobrý, my jsme, je dobrý opravdu pít v přírodě, na čistým místě, mimo tu energii toho města. Takže jsme šli jsme do přírody, na takový pěkný místo. A Joel vlastně, ještě vlastně co se týče toho San Pedra, tak on teda mi to, on to San Pedro uvařil, protože jsou vlastně dva způsoby, jak se dá konzumovat San Pedro. Jedna možnost je, že vlastně máte čerstvej kaktus a ten uvaříte, takže vlastně to máte z toho čerstvýho kaktusu a druhá možnost je, že máte vlastně sušený prášek a ten už se pak jenom smíchá s vodou a vypijete teda tady prostě ten ten prášek. A víceméně ten účinek se nějak, já jsem vlastně pila oboje a v tom účinku nemyslím si, že by se to nějak lišilo, jenom vlastně ten, když je to čerstvě uvařený, tak je to takový jako lepší na vypití, je to příjemnějc se to pije. Ten když je to ta voda s tím práškem, tak je to takový jakoby…

[01:54:11] Petr Václav: Vyvolává to víc zvracení? Mhm.

[01:54:14] Ester: No, (smích) polívky z prášku, pytlíkačky, to známe, no. (smích) No, tak to požití je jakoby těžší, je to fakt opravdu jako, je to náročný. (smích) No a vlastně, takže jakoby jsme vypili a vlastně dostala jsem od od San Pedra, od od wachuma jsem dostala hodně jakoby zajímavý informace a asi jedna z těch nejzajímavějších informací, která mě teda jako víceméně mě to naštvalo, jo, protože (smích) jako wachuma mi říká jako: „Nikdy nepij ayahuascu s mužem.“ A a já jsem si říkala: „Ty jo, jako jak jako nikdy?“ Jo, pak samozřejmě potom v obřadu, když jsem, když pak už jako máte možnost třeba o těch věcech přemýšlet, tak si říkám: „To jak jako nikdy nepij ayahuascu s mužem? Vždyť já jsem sem prostě kvůli tomu přijela tady prostě, jedu přes půl zeměkoule, prostě všechno si tady jako zařídím, zorganizuju, najdu si práci a teď mi to prostě tady jako zakážou, jo? To to snad jako je nějakej prostě blbej černej humor.“ A ale já jsem teda jakoby to poslechla. Já jsem opravdu za ty dva roky, co jsem tam byla, já jsem tu ayahuascu neměla a až vlastně po delší době mně to vlastně, jsem pochopila proč, jo, že ono mně to dalo, ono mě to vlastně ochránilo tady ta informace velmi dobrým způsobem, protože tam je v Peru obrovskej problém s tím, že během práce s medicínou, a teď chci říct víceméně teda s ayahuascou, dochází k tomu, že bývají ženy sexuálně zneužívány. Takže pak jsem vlastně to pochopila, pak jsem ty informace k tomu začala samozřejmě dostávat víc, víc to ke mně začalo chodit a mně to pak trklo. Si říkám: „Ty jo, jako tak kvůli tomu mi to prostě zakázali, jo?“ Tak samozřejmě, když bych si dala tu ayahuascu se ženou, tak se nic nestane, jo, ale prostě jakoby s tím s těmi muži tam může být tady to riziko. A takže to byla taková hodně důležitá, zásadní informace pro mě vlastně z tý první, z tý první ceremonie. No, jinak vlastně další informace třeba zajímavý, co jsem dostala, tak samozřejmě k mýmu zdravotnímu stavu a bylo to hodně zajímavý, protože to byly asi informace, který si myslím, že by mi dal každej jako běžnej čínskej doktor. A já vlastně po tý, tady po tom rituálu, já jsem si začala hodně načítat informace z čínský medicíny a vlastně tady to asi i vzniklo, jo, že já pak hodně jsem si, co bylo dostupný, tak jsem si pročítala. Díky teda kaktusu San Pedro, tak jsem si začala pročítat prostě (smích) jako studovat materiál k čínský medicíně a když jsem se pak vrátila z Peru, tak jsem si třeba koupila knížku od pana Hoffmanna, takže bylo to hodně zajímavý. Dostala jsem vlastně informace ohledně toho, co mám jíst, dostala jsem informace k tomu, že pro mě pobyt jako v chladu a ve vlhku není vůbec dobrej. Viděla jsem vlastně, že třeba příčiny mých zdravotních problémů jsou u toho dědečka, jo, že od dědečka to šlo jako přes mamku ke mně, tak to bylo takový jakoby hodně, hodně zajímavý. A určitě jako ta ceremonie byla výborná, byla povedená a dostala jsem cenný prostě informace, určitě.

[01:57:47] Petr Václav: Tak a já si myslím, že teď bohužel, nebo bohudík, nevím, je přesně ta, to místo, kde musíme zastavit náš rozhovor, protože máme konec pořadu. Takže nezbývá, Ester, než v tom nejnapínavějším pochopitelně přestat, a to tak je vždycky. No a budeme se těšit v příštím pořadu, kde se posuneme zase o kousek dál. Takže dovolte, abych vám poděkoval za dnešní pořad, za dnešní povídání a budu se těšit opět příště. Takže pojďte se rozloučit.

[01:58:20] Ester: Tak hezký večer a mockrát děkuju tedy za pozvání do pořadu a budu se teda těšit v příštím díle.

[01:58:27] Petr Václav: My také, my také spolu s posluchači se na vás budeme těšit a budeme rozplétat ten příběh pochopitelně zase dál. Zatím to bylo poetické, zatím to bylo takové jako velice příjemné. Myslím si, že teprve ta „kruťárna“ v uvozovkách, ta teprve přijde, ale bylo potřeba si trošku přiblížit to prostředí Peru, přiblížit si některé momenty i kulturně-sociální záležitosti, abychom se mohli potom zamýšlet společně nad tím, proč třeba některé věci se dějí tak, jak se dějí a proč ten turista, který přijíždí z Evropy do Peru, proč je nemilosrdně oškubán v podstatě o to všechno, co se dá. Tak, ale to až příště. Mějte se krásně, u mikrofonu byla Ester společně s Petrem Václavem.
(závěrečná hudba: 01:59:17 – 02:00:00)